602Office Průvodce uživatele. Průvodce uživatele

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "602Office Průvodce uživatele. Průvodce uživatele"

Transkript

1 Průvodce uživatele 1

2 2 Obsah Začínáme Office...20 Balík užitečných programů!...20 Instalace 602Office...20 Začínáme krok za krokem...21 Uživatelské rozhraní...23 Pracovní okno...23 Záhlaví okna...23 Hlavní příkazová nabídka...23 Nástrojové panely...24 Konfigurační dialog...24 Pravítka...24 Posuvníky...25 Pracovní plocha...25 Stavový řádek...25 Nápověda...25 Základní nápovědný systém...25 Tipy a rozšířené tipy...26 Pomocník...26 Výsledky ihned...27 Vytvořme si šablonu dopisu...27 Jak využít právě vytvořenou šablonu?...30 Chcete hned vytvořit dopis?...30 Chcete šablonu ještě dále ručně upravit?...31 Využití šablony pro psaní dopisů...31 Správa šablon...31 Nastavení výchozí šablony...32 Přiřazení databáze kontaktů...32 Přidání souboru do seznamu dokumentů...32 Další šablony...33 Šablona pro faxové zprávy...33 Vzhled stránky...33 Položky faxu...33 Odesílatel a příjemce...33 Zápatí...34 Název a umístění...34 Průvodce poradou...34 Vzhled stránky...34 Všeobecné informace...34

3 3 Další položky...34 Účastníci...34 Body programu...34 Název a umístění...34 Průvodce prezentací...35 Typ prezentace...35 Druhá karta návrh snímku...35 Způsob výměny snímků...36 Základní myšlenky prezentace...37 Které stránky má prezentace obsahovat?...37 Průvodce pro vytvoření stránky Úvod...38 Dokumenty...38 Vzhled...38 Detaily vzhledu...38 Styl...38 Informace o stránkách...38 Náhled...38 Průvodce pro konverzi dokumentů a šablon...38 Eurokonvertor...39 Průvodce připojením datového zdroje adres...40 Průvodce instalací slovníků...41 Instalace písem z Internetu...41 Šablony 602Office...42 Právní smlouvy v 602Office - šablony dokumentů...42 Dokumenty vytvořené ze šablon smluv...43 Plnění databází...44 Formulář pro zadání údajů autora smluv...44 Formuláře Fyzické osoby a Právnické osoby...45 Vytvoření smlouvy ze šablony a uložených dat...45 První kroky s textovým procesorem Writer...47 Začínáme psát...48 Naučme se napsat jednoduchý text...48 Prohlédněte si váš papír...48 Vyberte si pero...48 A můžete psát...48 Jak zapíšete znak, který není na klávesnici?...49 Nepřidělávejte si zbytečně práci...49 Přepis znaků versus jejich vkládání...50 Přímý kurzor...50 Opravy chybných znaků a překlepů...50 Jak sestavit dokument snadno a rychle...51 Orientace v dokumentu...51 Orientace pomocí kurzorových kláves a myši...51

4 4 Funkce Navigátor...52 Vkládání poznámek...52 Bloky textu (výběr)...52 Výhoda práce s bloky textu...52 Označení bloku myší...53 Označení nespojitých bloků...53 Označení bloku pomocí klávesnice...54 A ještě jsou tu tři režimy výběru...54 Rychlé formátování...54 Formátování písma...55 Zapamatujte si dvě zásady...55 Potřebujete změnit typ písma?...55 Nastavení velikosti písma...55 Nastavení stylu zobrazení písma...55 Barva písma...56 Zvýraznění textu...56 Rychlé formátování odstavců...56 Zarovnání...57 Odsazení odstavce od levého okraje stránky...57 Nastavení tabulátorů...57 Číslování odstavců a odrážky...58 Barevné pozadí odstavce...58 Úpravy textu...58 Co je to schránka?...58 Záchranná brzda"...59 Přesuny a kopírování bloků...59 Postup s využitím schránky...60 Postup s využitím myši...60 Rychlé uložení a načtení dokumentu...60 Tisk dokumentu...61 Nastavení tiskárny...61 Náhledové zobrazení...61 Vlastní tisk...62 Textový procesor Writer pro pokročilejší...64 Podrobněji o nastavení písma...65 Nastavení písma, jeho stylu a velikosti...65 Výběr písma (fontu)...65 Volba stylu písma...65 Velikost znaků...66 Výběr jazyka...66 Barva písma, podtržení, přeškrtnutí a další efekty...66 Barva písma...66 Podtrhávání a přeškrtnutí...66 Zvláštní efekty...67

5 5 Indexy, jejich umístění a velikost...67 Svislé postavení textu...68 Rozestupy znaků...68 Asijské rozvržení...68 Formátování hypertextového odkazu...68 Přiřazení makra...69 Název ukotvení...69 Navštívené a nenavštívené odkazy...69 Pozadí barevný podklad písma...69 Parametry odstavců...70 Odsazení...70 Nastavení z dialogu...70 Nastavení myší...70 Vzdálenost mezi odstavci...71 Řádkování...71 Nastavení řádkování...71 Dodržení řádkového rejstříku...71 Zarovnání na řádcích...71 Vodorovné zarovnání...71 Svislé zarovnání...72 Směr textu...72 Zarovnání k pomocné mřížce...72 Orámování, okraje a pozadí odstavců...72 Co lze orámovat...72 Uspořádání čar...72 Náhled a výběr čar pro zpracování...72 Styl čar...73 Vzdálenost rámečku od textu...73 Stínování...73 Další vlastnosti...73 Pozadí odstavce...73 Zalomení stránky či sloupce jako vlastnost odstavce...74 Některé aspekty řízení toku textu...75 Nastavení způsobu dělení slov...75 Číslování odstavců a řádků...75 Iniciály...77 Přesné nastavení tabulačních zarážek...78 Vkládání tabulačních zarážek...78 Úpravy definovaných tabulátorů...78 Nastavení tabulačních zarážek myší...79 Asijská typografie...79 Číslované odstavce a odstavce s odrážkami...80 Nastavení odrážek...80 Výběr způsobu číslování odstavců...80

6 6 Obrázkové odrážky...80 Formát odstavců osnovy...80 Víceúrovňové osnovy...81 Formátování stránek...83 Rozměry, okraje a další vlastnosti stránky...83 Rozměrové parametry...83 Okraje stránky...83 Směr textu...84 Nastavení rozvržení tisku...84 Volba zásobníku papíru...84 Formát číslování stránek...84 Dodržení řádkového rejstříku...84 Orámování stránek...84 Pozadí stránky...85 Záhlaví a zápatí stránky...85 Rozdělení stránky do sloupců...86 Vzhled poznámek pod čarou...87 Pomocná mřížka...87 Vkládání rámců, obrázků a tabulek...88 Rámce...88 Charakter rámce...88 Upřesnění vlastností rámce...89 Vztah rámce a okolního textu...90 Rámec jako hypertextový odkaz...91 Pozadí pod rámcem...92 Sloupcová sazba v rámci...92 Orámování rámce...92 Přiřazení makra...92 Tabulky v dokumentu...92 Jak založíte novou tabulku?...93 Jak vytvoříte tabulku z naformátovaného textu?...93 Zápis do buněk tabulky...94 Formátování písma a odstavců v buňkách...94 Nastavení stylů...94 Svislé zarovnání v buňkách...94 Formátování podle typů vložených hodnot...94 Uzamčení buněk...95 Rozdělení a sloučení buněk...96 Výška řádků a šířka sloupců...96 Vkládání řádků a sloupců...96 Označení celého sloupce nebo řádku jako oblast...96 Mazání řádků a sloupců...97 Popisek tabulky...97 Automatické vkládání popisků...97

7 7 Úpravy parametrů tabulky...98 Karta Tabulka...98 Karta Tok textu...98 Karta Sloupce...98 Karta Ohraničení...98 Karta Pozadí...98 Vkládání a úpravy obrázků...98 Vložení obrázku ze souboru...99 Skenování obrázků...99 Obrázek z Galerie obrázků...99 Zobrazení Galerie...99 Kopírování obrázků z Galerie do dokumentu...99 Kopírování obrázku do Galerie Kopírování obrázků mezi dokumenty i jinými produkty OpenOffice Popisek obrázku Úpravy vzhledu vložených obrázků Začlenění obrázku na stránce Úpravy zobrazení obrázku Dialog Obrázky Velikost a umístění obrázku Upřesnění vlastností obrázku Obrázek jako nosič hypertextového odkazu Obtékání obrázku textem Orientace obrázku Oříznutí obrázku Orámování obrázku Pozadí obrázku Přiřazení Makra Plovoucí rámec OLE objekt Vložení zásuvného modulu Vložení zvukového záznamu nebo videozáznamu Vložení appletu Vkládání vzorců Práce se styly Druhy stylů Práci usnadní okénko Styly a formátování Jednoduchá aplikace stylu Vytvoření nového stylu na základě zformátovaného textu Úprava existujícího stylu podle vzorového textu Vytváření nových stylů Styl odstavce Organizátor Podmíněný styl...110

8 8 Nový znakový styl Styl stránky Styl číslování Styl rámce Sekce v dokumentu Co jsou to sekce? Jak sekci ohraničíte? Propojení sekcí Ochrana obsahu sekce proti zápisu Skrytí sekce Úpravy sekcí Sloupcová sazba v sekci Vodorovné odsazení sekce od okrajů stránky Barva nebo výplň pozadí sekce Poznámky pod čarou a vysvětlivky v sekci Poznámky pod čarou Vysvětlivky Rejstřík pojmů a obsah dokumentu Abecední rejstřík pojmů Vložení položky rejstříku Jednoduché vložení položky rejstříku a její úprava Další možnosti Víceúrovňový rejstřík Pojem jako hlavní položka Uživatelský rejstřík Obsah Vložení rejstříku, obsahu či seznamu do dokumentu Jaké máte možnosti? Vložení obsahu Vložení abecedního rejstříku Vložení rejstříku definovaného uživatelem Vložení seznamu ilustrací Vložení seznamu tabulek Vložení tabulky objektů Vložení seznamu použité literatury Upřesnění vzhledu obsahu či rejstříku Obecná nastavení Nastavení specifická pro obsah Nastavení specifické pro abecední rejstřík Nastavení specifické pro uživatelské rejstříky Nastavení specifická pro seznam ilustrací, seznam tabulek, tabulku objektů Nastavení specifická pro seznam literatury Styl zobrazení Rozdělení do sloupců...123

9 9 Pozadí obsahu či rejstříku Hypertextové odkazy a pole v dokumentu Hypertextové odkazy Odkazy do Internetu Pošta a zprávy Odkaz na uložený dokument Odkaz na nový dokument Pole v dokumentu Standardně nabízená pole Univerzální dialog pro vkládání polí Pole na kartě Odkazy Pole na kartě Funkce Pole na kartě Informace o dokumentu Pole na kartě Proměnné Pole na kartě Databáze Jazykové úpravy dokumentů Jak nastavíte jazyk? Kontrola pravopisu Celková kontrola dokumentu nebo jeho části Automatická kontrola pravopisu Dělení slov Automatické dělení slov Dočasné vyjmutí slova z procesu automatického dělení Trvalé vyjmutí slova z procesu automatického dělení Ruční dělení slov Synonyma Automatický text Jak vytvoříte položku automatického textu? Úpravy v seznamu automatického textu Import bloku Nastavení kategorií témat automatického textu Kam se bloky automatického textu fyzicky ukládají? Vkládání automatického textu do dokumentu Automatické opravy textu Co se má nahrazovat čím Výjimky z automatických náhrad Doplňková nastavení Dokončování slov Vyhledávání, náhrady a sledování změn Vyhledávání a náhrady Rozšíření možností vyhledávání Sledování změn v dokumentu Zaznamenávání a zobrazení změn Seznam změn a jejich akceptování či zamítnutí...143

10 10 Komentování změn Pracujeme s tabulkovým procesorem Calc Seznámení s programem Calc Sešit, list a tabulka Okno programu Calc Buňky, řádky a sloupce Ukazatel Zápis a úpravy dat Zápis hodnoty do buňky Oprava chyby Úpravy buněk ve vstupním řádku Editační režim Obsah buňky a obsah vstupního pole Základní datové typy Textový typ Číselné typy Booleovský typ (logický) Typ datum a typ čas Kódy pro identifikaci chyb Ukažme si vzorový příklad Zápis první hodnoty Nadpis je příliš dlouhý? Rozšiřme tedy sloupec Kroky zpět Vymazání obsahu buňky Píšeme další hodnoty všímáme se zarovnání Zkusme si sešit poprvé uložit Pro příští snadné načtení Pokračujeme v zadávání Skupina označených buněk tvoří oblast Označení oblasti Oblasti nesouvisejících buněk Vzorce Trik se vzorci Snadný zápis vzorců Nastavení písma Zarovnání obsahu buněk a změna jeho orientace Rychlé formátování vzhledu čísel v buňkách Orámování buněk Rychlá úprava výšky řádků a svislého zarovnání v buňkách Změna umístění tabulky na listu jde to rychle a jednoduše Barva pozadí buněk Skrytí čar mřížky a to nejlepší na konec...157

11 11 Listy sešitu Záložky listů Vkládání dalších listů a jejich mazání Přejmenování listu Změna pořadí listů a jejich kopírování Listování záložkami Podrobněji o formátování tabulek Nastavení vlastností znaků Nastavení vlastností obsahu celých buněk Způsob zobrazení hodnoty vložené v buňce Nastavení písma Zarovnání obsahu buněk Vodorovné a svislé zarovnání Orientace Zalamování textu v buňkách a dělení slov Rámování a podbarvení buněk Zvláštní nastavení pro asijskou typografii Styly Nastavení výšky řádků a šířky sloupců Přesné nastavení výšky řádku Optimální nastavení výšky řádku Přesné nastavení šířky sloupce Optimální nastavení šířky sloupce Spojování a rozdělení buněk Skrytí a znovuzobrazení řádků a sloupců Vkládání buněk, řádků a sloupců Vkládání buněk Vkládání celých řádků Vkládání celých sloupců Vyplnění oblasti posloupností Rychlý postup myší Komplexní vytváření posloupností Směr posloupnosti Typ posloupnosti Ochrana obsahu buněk Vzorce a odkazy na buňky K čemu jsou dobré vzorce Vkládání funkcí do vzorců Funkce a jejich využití Výsledky a chybové indikace Vnořené funkce Funkce jako maticový vzorec Usnadnění vkládání funkcí Podmíněné formátování...171

12 12 Relativní, absolutní a smíšené odkazy ve vzorcích Rozlišení hodnot zapsaných do listu Odkazy na pojmenované buňky Hledání vazeb mezi buňkami Popisky Odkazy mezi listy téhož sešitu Odkazy na listy v jiných souborech Vkládání externích dat Vícenásobné operace Vzorec lze použít vícenásobně na různých místech listu Výpočet s několika vzorci Mezisoučty Souhrny Vytvoření souhrnu Zrušení souhrnu Automatické souhrny Datové oblasti Označení datové oblasti v listu Výběr oblasti databáze Filtrace a třídění dat Automatický filtr Vytvoření jednoduchého automatického filtru Rozšířené možnosti automatického filtru Zrušení automatického filtru Standardní filtr Pokročilý filtr Setřídění dat Grafická interpretace tabelovaných dat Průvodce pro vytvoření grafu Jaký vzhled vyberete Rozsah dat Úprava hodnot v datových řadách Různé doplňky grafu Vložení grafu do listu Úpravy zdrojových dat grafu Úpravy grafu Editační režim Ovládací tlačítka a příkazy Kontextová nabídka Změna typu grafu Úpravy zastoupení objektů v grafu Úpravy zobrazení titulků Úpravy zobrazení os Úprava zobrazení mřížky...194

13 13 Úprava zobrazení legendy Úprava zobrazení popisků Statistika grafu Formátování textových objektů v grafu Ohraničení objektu Výplň oblasti objektu Nastavení průhlednosti Formátování znaků Efekty písma v objektu Zarovnání textu v objektu Formátování os Popis os Formát popisu os Měřítko popisku Způsob zobrazení čísel Zobrazení čar vlastních os Formát legendy Úprava způsobu zobrazení datových řad Úprava způsobu zobrazení plochy grafu Kresby a grafika v aplikaci Draw Kreslíme s programem Draw Charakteristika programu Draw pracuje s vektorovou grafikou Kreslení 2D Vykreslení prostorových 3D objektů Pomoc při kreslení Nejjednodušší začátek Kreslení základních tvarů Výběr objektů Čáry a šipky Spojnice Základní 2D tvary Další tvary Křivky a mnohoúhelníky Textový rámec Trojrozměrné (3D) objekty Vkládání obrázků ze souborů Umístění a velikost objektu Označení objektu Rychlé nastavení myší Přesné nastavení pomocí dialogu Rotace objektu Převrácení objektu Zkosení a poloměr rohů...208

14 14 Úpravy čar Úpravy zobrazení čar Úpravy průběhu čar Úpravy bitmapových obrázků Uspořádání objektů Změna vrstvení Označení skupiny objektů Zarovnání objektu na stránce Seskupení objektů Převod objektů na jiné druhy Impress - aplikace pro tvorbu prezentací Vytváříme prezentace v aplikaci Impress Význam prezentace Průvodce prezentací Vytvoření nové prezentace Orientace v okně Vytváříme snímek Využijte osnovu Snímek je dobré pojmenovat Další snímky Spuštění prezentace Animace Přechod mezi snímky Osnova prezentace Zobrazení poznámek Zobrazení tezí Pořadač snímků Editor vzorců Math Vkládání vzorců Prostředí pro práci se vzorci Okénko Výběr a vložení částí vzorce Možnosti v okénku Výběr Přímé zadání vzorce Zarovnání znaků ve vzorcích Ozávorkování částí zlomků Závorky jako součást vzorce Komentáře ve vzorcích Formátování znaků Nastavení písma Datové zdroje 602Office Připojení k datovému zdroji Správa datových zdrojů pomocí aplikace Base Připojení k existující databázi...226

15 15 602SQL Adabas D ADO Databáze kontaktů Microsoft Outlook Databáze kontaktů Mozilly Databáze kontaktů systému Microsoft Windows Databáze kontaktů Thunderbird Databáze kontaktů z LDAP dbase JDBC Microsoft Access MySQL ODBC Oracle JDBC Sešit Text Autentizace uživatele Dokončení připojení k databázi Otevření existujícího databázového souboru Založení nové databáze Zobrazení a využití zdrojů dat Okno Zdroje dat Využití dat v dokumentech a sešitech Využití schránky Přetahování dat myší Složitější kopírování dat do textu Použití dat v listu sešitu Vkládání ovládacích prvků do textového formuláře Při omylu Kopírování dat opačným směrem Propojení dokumentů s daty v praxi Hromadná korespondence Tisk štítků a vizitek Tisk obálek Sestavy Vstupní formuláře Hromadná korespondence - zobecnění Pár úvah teoretického rázu Princip hromadné korespondence Propojení mezi 602SQL a OpenOffice.org Dokument pro hromadnou korespondenci Dokument pro hromadnou korespondenci manuálně Nastavení zdroje dat Vkládání polí pro sloučení s databází...251

16 16 Jiný postup vkládání polí Dokument pro hromadnou korespondenci z Průvodce Vytváření vlastních tabulek Vytvoření nové tabulky pomocí průvodce Výběr polí Typy a formátování položek záznamu Nastavení primárního klíče Pojmenování tabulky Vytvoření tabulky v režimu návrhu Specifikace položek záznamu Upřesnění položek Vytvoření primárního klíče Návrh indexů Ovládání dialogového okna Jak index sestavíte Úpravy struktury tabulek Plnění tabulek daty Práce s daty v aplikacích Writer a Calc Práce s datu v programu Base Dotazy Vytvoření nového dotazu pomocí průvodce Výběr polí Pořadí řazení Podmínky výběru Detaily nebo přehled Seskupení Podmínky seskupení Aliasy Přehled vlastností dotazu Zobrazení dotazu Vytvoření nového dotazu v režimu návrhu Vztahy mezi tabulkami Okno návrháře dotazů Definice dotazu Zkouška dotazu Uložení dotazu Filtrace dat v dotazu Alias Tabulka Řadit Viditelné Funkce Kritérium Nebo...271

17 17 Příklad nabídky funkcí Místní nabídka Podmínky filtru Přehled relačních operátorů Příkazy OpenOffice.org Dotazy na textová pole Dotazy na datová pole Dotazy na pole s hodnotami Yes/No (Ano/Ne) Parametrické dotazy Vstup parametru Zviditelnění příkazů jazyka SQL Vytvoření dotazu v SQL režimu Úpravy dotazu Tisk dotazů a tabulek Pohledy na tabulku Sdílení dat s jinými programy Načtení adres z programu Outlook Express Export dat z Outlook Express Import dat do 602Office Napojení adres z programu Microsoft Outlook Napojení adres z klientů Mozilla a Netscape Import databáze kontaktů Průvodce importem databáze kontaktů Manuální registrace existujícího adresáře Formuláře Vytváření nových formulářů Sestavení formuláře pomocí Průvodce Výběr databáze a polí, která má formulář obsahovat Přidání podformuláře Pole v podformuláři Spojení mezi formuláři Uspořádání ovládacích prvků Nastavení zadávání dat Nastavení stylu zobrazení formuláře Pojmenování formuláře Sestavení formuláře v režimu návrhu Spolupráce s 602LAN SUITE Groupware Rozšíření pro Mozilla Thunderbird Instalace a nastavení Groupware Connectoru Instalace Nastavení instalovaného rozšíření Synchronizace kontaktů Nástrojový panel Aktualizace rozšíření...296

18 18 Přechod z Outlook Express do Mozilla Thunderbird Import kontaktů Import poštovních zásilek Import konfiguračních údajů Hromadná korespondence Napojení databáze kontaktů Thunderbird Vlastní korespondence Přístup k dokumentům Protokol WebDAV Adresa pro WebDAV přístup Využití přímo ve Windows Zásuvný modul WebDAV pro Total Commander Instalace Zjednodušení přístupu Microsoft Office Office Přístup protokolem FTP Jak zjistíte adresu pro FTP přístup Přístup pomocí webového prohlížeče Práce s protokolem FTP pomocí klientských programů Total Commander FileZilla...304

19 Začínáme... 19

20 20 602Office... Balík užitečných programů! 602Office je balík kancelářského software zaměřený na dosažení vysoké produktivity práce ve firmě. Umožňuje bezproblémové sdílení dokumentů s uživateli MS Office díky kvalitní podpoře formátů DOC, XLS a PPT a poskytuje výstup do PDF z každé aplikace. Programy balíku 602Office lze naprosto rovnocenným způsobem provozovat pod operačními systémy Windows i Linux. Balík se skládá z několika samostatně spustitelných aplikací, které jsou však vzájemně provázány tak, aby mezi nimi byla možná co nejužší spolupráce v jednotném prostředí. OpenOffice.org Writer - textový procesor; nástroj pro vytváření a zpracování textů na všech úrovních. Je vhodný jak pro naprosté začátečníky, tak pro profesionální práci - snadno v něm vytvoříte třeba i předlohu pro tisk knihy (například této příručky). OpenOffice.org Calc - tabulkový procesor; mocný nástroj pro zpracování dat tabelárního charakteru s řadou pomocných funkcí. OpenOffice.org Impress - prezentační program; nástroj určený pro přípravu multimediálních prezentací na přednášky, schůzky či pro vystavení na web. OpenOffice.org Draw - aplikace umožňující práci s grafikou; lze v něm vytvářet jednoduché kresbičky, ale jinak je schopen pracovat na úrovni vrstev a objektů a vytvářet tak i velmi složité grafické výstupy. OpenOffice.org Base - představuje ve verzi 2.0 novinku; samostatnou aplikaci pro práci s datovými zdroji - umožňující mimo jiné i vytváření vlastních tabulek, pohledů i formulářů. 602SQL - moderní databáze s podporou XML; díky bezešvému napojení budete moci data z personální databáze 602SQL přetáhnout metodou táhni a pusť do aplikací 602Office, kde snadno připravíte štítky, hromadnou korespondenci, výstupní sestavy a pod. Mozilla Thunderbird - velmi oblíbený a uživatelsky přívětivý klientský program elektronické pošty. Je mimo jiné vybaven plánovačem, obsahuje účinný antispamový filtr, funkce pro pokročilé třídění zpráv, kontrolu pravopisu a spoustu dalších. Součástí balíku je také OpenOffice.org Math, editor matematických vzorců a rovnic, který lze sice spouštět jako samostatnou aplikaci, ale spíše jej budete využívat v roli serveru nad objekty vloženými do dokumentů a sešitů. Na distribučním CD najdete i elektronickou dokumentaci a šablony vzorových dokumentů. Instalace 602Office Instalace je snadná - z instalačního CD; stačí se řídit pokyny vypisovanými na obrazovce počítače. Součástí distribučního disku je ovšem také instalační příručka; najdete ji ve složce /Dokumentace pod názvem 602Office-instalace.pdf. Po instalaci se v nabídce Start vytvoří skupina 602Office 2 s odkazy pro spouštění jednotlivých složek balíku.

21 21 Pokud chcete, můžete si tahem myší vytvořit na Ploše zástupce nejčastěji používaných aplikací (při uvolnění tlačítka myši podržte stisknutou klávesu Ctrl, aby se položka zkopírovala a nedošlo pouze k jejímu přesunu). Začínáme krok za krokem Jste úplnými začátečníky a nikdy jste s kancelářskými programy nepracovali? Potřebujete ale přesto teď, hned, vykázat nějakou činnost? Máte hrůzu, že to nezvládnete? Není se čeho bát. Ještě před tím, než si ukážeme, jak se nastavuje písmo a jiné základní věci, lze začít pracovat. Potřebujete k tomu jen to nejnutnější mít alespoň trochu představu, jak se píše na psacím stroji. Ujasněme si ale ještě něco málo k práci s myší (pokročilejší uživatelé tento odstavec přeskočí!). Když se napíše klepněte (na něco), znamená to, abyste nad to něco pohybem myší nastavili kurzor a stiskli levé tlačítko. Pokyn poklepejte znamená totéž, ale ono levé tlačítko stiskněte rychle dvakrát za sebou. Ještě můžete být vyzváni ke klepnutí pravým tlačítkem to znamená totéž co klepnutí prosté, jen k tomu použijete pravé tlačítko myši. Ve Windows klepněte na hlavním panelu pravým tlačítkem myši na ikonku Rychlé spuštění OpenOffice.org 2.3. Pak z místní nabídky spusťte příkaz Textový dokument nebo Sešit; to je v této chvíli celkem jedno. Pracujete-li pod Linuxem, klepněte na Ploše na ikonu Kancelář Tím se otevře dialogové okno nazvané Šablony a dokumenty. Postupujte takto: V levém sloupci klepněte na tlačítko Nový dokument. Ve střední sekci poklepejte na položku Textový dokument nebo Tabulka. V obou případech se otevře prázdné okno textového procesoru Writer nebo tabulkového procesoru Calc podle vaší volby. V okně vlevo nahoře klepněte na položku Soubor.

22 22 Rozvine se příkazová nabídka, ve které klepněte na příkaz Průvodci. Tím se otevře podnabídka s příkazy, které budou nyní východiskem pro naši práci. Pomocí příkazů se otvírají průvodci sekvence dialogů, jejichž pomocí snadno a rychle krok za krokem sestavíte šablonu pro dokument požadovaného typu. Hotová šablona se pojmenuje a uloží na jejím základě pak bude možné kdykoliv znovu vytvářet obdobné dokumenty.

23 23 Uživatelské rozhraní Jednotlivé programy OpenOffice.org otvírají pracovní okna, která se obsluhují obvyklými způsoby. Základem je příkazová nabídka vycházející z vodorovné hlavní nabídky, ze které se rozbalují roletovité nabídky konkrétních příkazů, jejichž spuštěním se buď spustí konkrétní akce nebo se otevře další příkazová podnabídka. Vedle tohoto hierarchického systému nabídek jsou k dispozici dále plovoucí (kontextové) nabídky otvírané přímo v místě potřeby klepnutím pravým tlačítkem myši. Dále jsou tu nástrojové panely (lišty) s tlačítky aktivujícími nejdůležitější akce. A konečně nesmíme zapomenout na klávesové povely (zkratky) spouštějící akce stiskem určité kombinace kláves. Pracovní okno Jako příklad obrázku ve Windows jsme si uvedli okno, ve kterém budete v programu Writer zpracovávat textové dokumenty. Další programy kompletu OpenOffice.org zpracovávající tabulky (Calc), prezentace (Impress) a kresby (Draw) používají podobná okna, mají ale mírně odlišné zastoupení příkazů v nabídkách i tlačítek v nástrojových panelech. Uživatelské prostředí 602Office v operačních systémech LINUX je velice podobné prostředí Windows. Záhlaví okna V záhlaví okna je standardně vypsán název OpenOffice.org spolu s názvem aplikace spuštěné v okně (zde Writer) a vlevo od něj zkrácený název dokumentu nebo popis, který zapíšete do pole Název na kartě Popis dialogu Vlastnosti (Soubor Vlastnosti). Hlavní příkazová nabídka Hned pod záhlavím okna je umístěna hlavní nabídka s rozbalovacími roletkami příkazových nabídek. Nabídkový systém můžete obsluhovat buď myší nebo klávesovými zkratkami složenými z klávesy Alt a toho písmene, které je v položce vyznačeno podtržením.

24 24 Zastoupení příkazů v jednotlivých nabídkách se mění podle kontextu k dispozici jsou příkazy vztahující se k tomu, co právě děláte. Neaktivní příkazy jsou buď šedé nebo nejsou zobrazeny vůbec v závislosti na vašem nastavení. V konfiguračním dialogu klepněte na položku OpenOffice.org Zobrazit; pokud zde zaškrtnete políčko Zobrazovat neaktivní položky nabídky, budou neaktivní položky sice zobrazeny, ale šedě. Hlavní příkazovou nabídku můžete upravit podle potřeby. V nabídce Nástroje spusťte příkaz Přizpůsobit, a ve stejnojmenném dialogu klepněte na záložku Nabídky. Nástrojové panely Pod hlavní příkazovou nabídkou následují nástrojové panely s obslužnými tlačítky. Jako první zde obvykle vidíte Panel funkcí. Ten obsahuje tlačítka se základními funkcemi, jako je načtení či uložení dokumentu, jeho tisk nebo tlačítka Zpět a Znovu. Tento panel je pro všechny moduly OpenOffice.org stejný. Klepnutím pravým tlačítkem myši k šipce v pravé části panelu se otevře kontextová nabídka, ve které můžete po spuštění příkazu Přizpůsobit panel nástrojů zviditelnit nebo skrýt jednotlivá tlačítka na příslušném panelu. Jednotlivé panely můžete přesouvat tahem myší. Můžete měnit jejich pořadí a řadit je i za sebe. Můžete je dokonce i stáhnout do prostoru pracovního okna, kde budou figurovat jako samostatné posuvné okénko. Tahem za okraje můžete tlačítka uspořádat do více řad nebo třeba i zcela na výšku. Konfigurační dialog V dalším textu budeme často hovořit o konfiguračním dialogu. Ten otevřete příkazem Volby z nabídky Nástroje. V levé sekci pak klepnutím myší zvolíte tématický okruh nastavení a volbu podle potřeby upřesníte klepnutím na některou z dále rozvinutých položek. Pak v pravé sekci nastavíte na kartě s ovladači potřebné parametry. Pravítka Pravítka zobrazují dělení oblasti zalomení textu v dokumentu; tato oblast je na pravítku zobrazena jako světlá plocha. Odsazení vlevo můžete na vodorovném pravítku změnit tahem za rozhraní světlé a tmavé plochy. Pravé odsazení můžete nastavit tahem za rozhraní vpravo. Na vodorovném pravítku jsou také zobrazeny tabulátory. Klepnutím na pravítko vložíte do aktuálního odstavce tabulátor. Do místa klepnutí se vloží značka tabulátoru, jehož typ je zobrazen vlevo od pravítka. Postupným klepáním na ikonu vlevo od začátku pravítka můžete vybrat vhodný typ tabulátoru. Chcete-li změnit odsazení textu vlevo u jednotlivého odstavce nebo chcete-li zobrazit vzdálenost od okraje stránky, použijte horní trojúhelník na pravítku. Pravý dolní trojúhelník označuje odsazení odstavce vpravo; odsazení změníte přesunutím trojúhelníku do požadované polohy.

25 25 Pokud jsou v dokumentu tabulky a kurzor je umístěn v některé z nich, jsou na pravítku zobrazeny šířky sloupců. Na pravítku je zobrazen levý a pravý okraj textu aktuálně vybraného sloupce. V tuto chvíli máte možnost nastavit pro tento sloupec levou i pravou mezeru. Pravítko také umožňuje nastavit šířku sloupce. Jednotky míry použité na pravítkách můžete nastavit nejen v konfiguračním dialogu, ale také v kontextové nabídce otevřené pravým klepnutím myší na pravítko. Posuvníky Svislý (vpravo) a vodorovný (dole) posuvník slouží k posunu obsahu okna pomocí myši v obou směrech. Při tahu myší za tlačítko uprostřed pásu svislého posuvníku vidíte číslo stránky, číslo kapitoly a její název sem se vám text v okně posune, pokud v dané chvíli uvolníte tlačítko myši. Pracovní plocha Na pracovní ploše píšete dokument či provádíte jinou činnost. Stavový řádek Stavový řádek slouží ke zobrazení stavových informací; jeho zobrazení můžete vyžádat nebo potlačit příkazem Stavový řádek z menu Zobrazit. Nápověda V OpenOffice.org lze použít několik druhů nápovědy. Můžete si například najít postupy práce popsané krok po kroku nebo si můžete nechat zobrazovat jen stručné informace o funkci v bublinách nad ovládacími prvky. Základní nápovědný systém Základní nápovědu otevřete velmi snadno. V nabídce Nápověda klepněte na příkaz Nápověda OpenOffice.org nebo stiskněte klávesu F1. Nápověda OpenOffice.org je kontextově závislá na typu dokumentu, se kterým pracujete. Znamená to, že pokud vytváříte například tabulku pomocí tabulkového procesoru Calc, zobrazí se vám přednostně nabídka týkající se tohoto programu. Pokud si přejete zobrazit nápovědu k jinému programu, změňte volbu v rozvíracím seznamu v levém horním rohu nápovědného okna.

26 26 Tipy a rozšířené tipy Pokud zapnete zobrazení tipů, uvidíte při nastavení kurzoru myši nad tlačítko nástrojového panelu nebo i nad jiné ovladače stručnou nápovědu o významu příslušného ovládacího prvku zobrazenou v bublině". S tipy se můžete setkat také na jiných místech, například při rolování v tabulce budou zobrazovat čísla řádek. Zobrazování tipů můžete zapnout nebo potlačit v konfiguračním dialogu na kartě OpenOffice.org Obecné v sekci Nápověda zaškrtnutím políčka Tipy. Rozšířené tipy (na obrázku vpravo) přinášejí podrobnější popis významu daného ovladače než tipy prosté" to může být užitečné zvláště pro začátečníky. Zobrazování rozšířených tipů můžete zapnout nebo potlačit na stejné kartě jako prve zaškrtnutím políčka Rozšířené tipy. Pokud spustíte příkaz Co je to?, budou se tipy pod kurzorem zobrazovat bez prodlevy. Pomocník Pokud v sekci Nápověda na kartě OpenOffice.org Obecné konfiguračního dialogu zaškrtnete políčko Pomocník tak se při spuštění jakékoliv akce v OpenOffice.org spojené s otevřením dialogu automaticky spustí Pomocník; zobrazí se ve formě malého okénka se žárovkou zobrazujícího se v pravém dolním rohu okna. Pomocník zůstane obvykle viditelný 30 sekund. Pokud na něj klepnete myší, otevře nápovědu tématicky související se zamýšlenou činností. Pokud budete Pomocníka při určité akci opakovaně ignorovat nebo ho vypnete, příště se již ve stejné situaci nezobrazí. Jestliže Pomocníka vypnete, bude se pak po příštím zapnutí znovu chovat jako při prvním spuštění OpenOffice.org, (nebude si pamatovat operace, kde ho již nepotřebujete a zobrazí se vždy).

27 27 Výsledky ihned Pomocí příkazů z podnabídky příkazu Průvodci (najdete ho v nabídce Soubor) se otvírají průvodci sekvence dialogů, jejichž pomocí snadno a rychle krok za krokem - sestavíte šablonu pro dokument požadovaného typu. Hotová šablona se pojmenuje a uloží na jejím základě pak bude možné kdykoliv znovu vytvářet obdobné dokumenty. Vytvořme si šablonu dopisu Řekněme, že si zkusíme napsat dopis; to je poměrně běžná činnost v kanceláři i doma, že? Použijeme tedy hned první příkaz Dopis. Klepnutím na příkaz se otevře dialog průvodce s první kartou. (Dialogy byly proti verzi 1.x přepracovány.) V levé části nyní stále vidíte přehled jednotlivých kroků, ze kterých se skládá kompletní postup vytvoření požadovaného dokumentu. V části pravé je pak vždy odpovídající karta, na které zadáte potřebné podklady. Klepnutím na název kroku průvodce otevřete odpovídající kartu a to i zpětně či na přeskáčku. Zašedlé názvy kroků označují ty kroky, které nebudou vzhledem k dosavadnímu nastavení využity. Na první kartě průvodce vyberete, jakého typu má váš dopis být - přepínačem v levé části karty vyberte, zda chcete vytvořit šablonu osobního nebo obchodního dopisu. Obchodní dopis - vyberte, pokud například chcete, aby šablona dopisu měla náležitosti dopisu obchodní korespondence. Formální osobní dopis vytvoří šablonu pro soukromý dopis formálnějšího charakteru. Osobní dopis šablona pro vytváření osobních dopisů je méně formální. Pomocí voličů vpravo od položek přepínače upřesníte vzhled dopisu. Zastoupení položek odpovídá volbě typu dopisu. Všimněte si dalšího okna pod dialogem průvodce v něm vidíte náhled, jak zhruba bude dopis vypadat při okamžitém nastavení ovládacích prvků průvodce. Dále klepněte na položku druhého kroku. Není jisté, zda to je položka označená číslem 2; ta je zapotřebí jen u obchodního dopisu, pro který máte předtištěný hlavičkový papír. V případě jiné volby přejdete rovnou na krok č.3. Poznámka: Vzhled karet průvodce pod Windows i Linuxem je obdobný. Pro přechod mezi kartami můžete mimo navigační pomůcky s názvy kroků použít dvojice tlačítek Předchozí a Další jako ve verzích 1.x. Na druhé kartě můžete upravit vzhled šablony obchodního dopisu, pokud chcete používat již předtištěný hlavičkový papír, obsahující firemní logo, pole se zpáteční adresou a patičku stránky. V jednotlivých sekcích karty určíte velikost oblasti s daným prvkem a její umístění na stránce papíru

28 28 Přejdeme na třetí kartu, kde zaškrtnutím určíte položky, které budete chtít zahrnout na stránku dopisu daného typu. Zastoupení položek odpovídá typu konkrétního popisu zašedlé položky se nenastavují. Především zde ale vyberte národní mutaci dopisu (co kdybyste chtěli psát do Číny) a potom také oslovení na začátku a zdvořilostní zakončení na konci dopisu. Karta čtvrtá poslouží ke specifikaci adresy odesílatele (tedy vaší) a adresy adresáta dopisu. Jako odesílatel si můžete vybrat ze dvou možností: Použít data uživatele pro zpáteční adresu převezmou se data adresy z konfiguračního dialogu (OpenOffice.org - Uživatelská data). Nová adresa odesílatele budou převzata data vyplněná do připojených vstupních polí. Také pro specifikaci adresáte máte na výběr jednu ze dvou voleb: Umístit zástupná pole pro adresu příjemce do šablony dopisu se vloží zástupná pole. Poklepáním na tato pole se pak budou moci zapsat potřebné údaje. Použít databázi adres pro hromadnou korespondenci - do šablony dopisu se vloží pole, která se později naplní hodnotami načtenými z databáze adres.

29 29 Pátá karta je vyhrazena patičce dopisu. Specifikujete tu především její textový obsah. Na výběr pak máte, zda má být patička již na první stránce dopisu nebo zda se má opakovat až od stránky druhé. Můžete také vybrat, zda má být součástí patičky také číslo stránky. Poslední je karta šestá. Na ní určíte, kam šablonu uložíte a pod jakým názvem a také to, co s ní budete v tuto chvíli dělat. Zápisem do pole Jméno šablony šablonu pojmenujte pro zařazení do seznamů.. V poli Název souboru určete název souboru, do kterého se šablona uloží a vyberte také složku, ve které soubor příště najdete. Klepnutím na tlačítko se třemi tečkami složku vyberete interaktivně z dialogu se strukturou vašich paměťových médií. Následující přepínač nese název Čím chcete pokračovat a jeho pomocí můžete: Vytvořit dopis z této šablony - uloží a zavře šablonu a otevře nový nepojmenovaný dokument založený na šabloně. Upravit šablonu dopisu ručně - uloží šablonu a ponechá ji otevřenou pro další úpravy. Práci s průvodcem ukončíte stiskem tlačítka Dokončit.

30 30 Jak využít právě vytvořenou šablonu? Chcete hned vytvořit dopis? Pokud jste zvolili možnost Vytvořit dopis z této šablony, máte před sebou v okně Writeru prototyp dopisu vytvořený podle vašich nastavení v průvodci. Šedě podbarvené části dopisu jsou tzv. pole. Ta obsahují proměnné, jejichž hodnoty jste určili v průvodci, proměnné automaticky upřesňované Writerem (třeba datum). Pole se zeleným textem a bublinovou nápovědou Klepněte sem a vepište vlastní text jsou určena k zápisu textových částí dopisu. Pole uzavřená do lomených závorek jsou určena k naplnění obsahem databáze; jde většinou o adresy. Obsah jakéhokoliv pole můžete ručně přepsat.

31 31 Dopis po dokončení můžete příkazem Tisk z nabídky Soubor vytisknout a poté příkazem Uložit zapsat na disk. Při uložení si v tomto případě uvědomte, že dopis uložíte jako obyčejný dokument s příponou ODT, v této fázi již nepracujete se šablonou, ale s dokumentem na jejím základě vytvořeným. Chcete šablonu ještě dále ručně upravit? Jestliže jste na poslední kartě průvodce vybrali možnost Upravit šablonu dopisu ručně, budete mít po stisku tlačítka Dokončit nyní před sebou okno Writeru a v něm, jak napovídá záhlaví, načtený soubor se šablonou (s příponou OTT). Nyní můžete šablonu upravit tak, jak potřebujete. Může se to týkat především vložení obrázku s vlastním logem, úprav písma, rozvržení a doplnění částí dopisu prakticky čehokoliv, z čeho se dopis skládá. Až budete mít šablonu upravenou, uložte ji opět na disk, kde bude k dispozici k rutinnímu využívání. Využití šablony pro psaní dopisů Budete-li kdykoliv později psát nějaký dopis, budete mít již takto vytvořenou a uloženou šablonu k dispozici. Dopis na bázi šablony lze založit doopravdy snadno a rychle. Na hlavním panelu Windows poklepejte na ikonku Rychlé spouštění OpenOffice.org. Otevře se dialogové okno Šablony a dokumenty. Obdobné dialogové okno se otevře v Linuxu, pokud klepnete na Ploše na ikonu Kancelář. V levém (úzkém) sloupci klepněte na tlačítko Šablony a ve středním sloupci pak poklepejte na název kategorie šablon, ve které je uložena šablona, kterou chcete použít. Nakonec vyberte konkrétní šablonu. Poklepáním na její název se otevře okno textového procesoru Writer a v něm se na základě vybrané šablony založí nový dokument. Správa šablon Abyste si mohli ve svých šablonách udělat pořádek, máte k dispozici prostředek pro jejich správu. Příkaz Soubor Šablony Uspořádat otevře dialog Správa šablon, ve kterém můžete šablony spravovat a také určit, které budou zařazeny mezi výchozí. Tentýž dialog můžete otevřít tlačítkem Uspořádat v dialogu Šablony a dokumenty. Převážnou část plochy dialogu zaujímají dva seznamy v jednom je výčet dostupných kategorií šablon a ve druhém výčet souborů momentálně otevřených v OpenOffice.org. Typ seznamu lze změnit pomocí voliče umístěného pod ním. Chcete-li seznam souborů rozšířit o nějaký další, klepněte na tlačítko Soubor a soubor vyhledejte v obvyklém dialogu pro práci se soubory. Pokud je zapotřebí, můžete seznamy aktualizovat klepněte na tlačítko Příkazy a v rozvinuté nabídce spusťte příkaz Aktualizace.

32 32 Pro všechny obslužné příkazy můžete používat tlačítko Příkazy, tak plovoucí příkazovou nabídku, kterou otevřete klepnutím pravým tlačítkem myši na ten prvek dialogu, se kterým chcete pracovat. Šablony se implicitně ukládají do určité výchozí složky. Pokud chcete tuto složku změnit, použijte konfigurační dialog a v něm kartu OpenOffice.org - Cesty. V seznamu šablon vidíte jejich kategorie reprezentované ikonkami složek, kam jsou šablony dané kategorie ukládány. Chcete-li vidět uložené šablony v určité kategorii, poklepejte na příslušnou ikonku. Přes název konkrétní šablony nebo název souboru se dostanete k seznamu obsažených stylů. Poklepejte na název souboru a poté poklepejte na ikonu Styly. Styly můžete mezi soubory a šablonami kopírovat přetahováním jejich názvů myši přu stisknuté klávese Ctrl (pozor - bez této klávesy se styl přesune). Jak vložíte šablonu do seznamu šablon? Klepněte pravým tlačítkem myši na název kategorie v seznamu šablon. Otevře se plovoucí nabídka; v ní spusťte příkaz Importovat šablonu. Tím se otevře dialog pro načítání souborů v něm najděte svou šablonu; potvrzením tlačítkem Otevřít ji zařadíte do seznamu. Pokud vyberete některou ze šablon v seznamu již zařazených, můžete její kopii příkazem Exportovat šablonu naopak vyexportovat do jiné složky. Pokud chcete vytvořit novou vlastní kategorii šablon, použijte příkaz Nový. Tím se založí nová kategorie provizorně pojmenovaná Bez názvu dočasný název přepište názvem podle svého uvážení. Kategorii nebo i jednotlivou složku pak můžete také příkazem Odstranit (klávesou Del) vymazat. Chcete-li prohlédnout obsah šablony, případně ji modifikovat, použijte příkaz Upravit. Příkazem Tisk vytisknete název a vlastnosti stylů, které jsou použity ve vybraném souboru. Pokud je zapotřebí, lze příkazem Nastavení tiskárny pro vybraný dokument změnit tiskárnu a upravit její nastavení. Nastavení výchozí šablony Příkazem Nastavit jako výchozí šablonu přiřadíte vybranou šablonu jako výchozí pro vytvoření nových dokumentů OpenOffice.org stejného typu. Obnovení původní výchozí šablony umožní příkaz Obnovit výchozí šablonu. Přiřazení databáze kontaktů Stiskem tlačítka Kontakty se otevře dialog, ve kterém lze upravit přiřazení polí a zdroj dat pro kontakty. Tento dialog si můžete také otevřít samostatným příkazem Soubor Šablony Zdroj databáze kontaktů. V dialogu se nastavují tyto prvky: Voličem Zdroj dat vyberte zdroj dat pro databázi kontaktů. Voličem Tabulka určíte tabulku pro databázi kontaktů. Tlačítkem Nastavit otevřete dialog Vlastnosti databáze, který umožní přidat nový zdroj dat do seznamu Databáze kontaktů. V sekci Přiřazení polí určíte přiřazení polí pro databázi kontaktů, tak, že k nazvu pole vždy přiřadíte odpovídající záznam v databázi kontaktů. Přidání souboru do seznamu dokumentů Najděte soubor, který chcete přidat do seznamu dokumentů a klepněte na tlačítko Otevřít.

33 33 Další šablony S dalšími předem připravenými šablonami se pracuje analogicky jako se šablonou pro přípravu dopisu. Nebudeme si je tedy popisovat detailně, ale uvedeme si jen jejich stručný přehled. Šablona pro faxové zprávy OpenOffice.org nabízí šablonu pro přípravu faxu, kterou můžete s pomocí průvodce sestavit a upravit podle vlastních potřeb. Průvodce vás provede krok za krokem vytvářením šablony dokumentu a nabídne různé možnosti sestavení obsahu a rozvržení i formátování jednotlivých částí. Samozřejmostí je aktuálně se přizpůsobující náhled, kde okamžitě vidíte, jak asi bude výsledný fax vypadat. Průvodce pro přípravu vlastní šablony pro vytváření faxových zpráv otevřete příkazem Průvodce - Fax. Tím se otevře dialog průvodce s první kartou. Podívejme se nyní, jaké karty budete k vytvoření faxové šablony vyplňovat. Vzhled stránky Na první kartě definujete pomocí zaškrtávacích políček styl faxového dokumentu (firemní nebo osobní). Položky faxu Druhá karta umožňuje pomocí zaškrtávacích políček výběr standardních položek, které budou do faxové zprávy zahrnuty. Logo na stránku bude vloženo logo společnosti. Datum - vloží pole pro kalendářní datum. Typ zprávy - vyberte jednu z možností ze seznamu (např. Důležitá informace apod.). Předmět - vytvoří řádek pro zápis předmětu (identifikační text zásilky, podobně jako u elektronické pošty). Oslovení pomocí voliče vyberte úvodní oslovení (Ahoj, Dobrý den ). Zdvořilostní zakončení pomocí voliče vyberte zdvořilostní frázi, která bude připojena na konec faxu (S úctou, S pozdravem ). Zápatí zaškrtnutím políčka bude na konec stránky vložen zadaný text, který se bude opakovat i na dalších stránkách vícestránkových faxů. Přístupnost jednotlivých políček závisí na volbě typu faxu na první kartě (nadbytečná políčka jsou zašedlá). Odesílatel a příjemce Karta třetí poslouží ke specifikaci adresy odesílatele (tedy vaší) a adresy adresáta faxu. Jako odesílatel si můžete vybrat ze dvou možností:

34 34 Použít data uživatele pro zpáteční adresu převezmou se data adresy z konfiguračního dialogu (OpenOffice.org - Uživatelská data). Nová zpáteční adresa budou převzata data vyplněná do připojených vstupních polí. Také pro specifikaci adresáta máte na výběr jednu ze dvou voleb: Umístit zástupná pole pro adresu příjemce do šablony faxu se vloží zástupná pole. Později v dokumentu na tato pole klepnete a zadáte skutečné hodnoty. Použít databázi adres pro hromadnou korespondenci - do šablony faxu se vloží pole, která se později naplní konkrétními hodnotami načtenými z databáze adres. Zápatí Na čtvrtou kartu napíšete text patičky (dolního záhlaví) faxu. Specifikujete tu především její textový obsah. Na výběr pak máte, zda má být patička již na první stránce faxu nebo zda se má opakovat až od stránky druhé. Můžete také vybrat, zda má být součástí patičky také číslo stránky. Název a umístění Poslední je karta pátá. Na ní určíte, kam šablonu uložíte a pod jakým názvem a také to, co s ní budete v tuto chvíli chtít dělat. Pomocí pole Jméno šablony novou šablonu pojmenujte pro zařazení do seznamu. V poli Název souboru určete název souboru, do kterého se faxová šablona uloží a podle potřeby upřesněte složku, ve které soubor příště najdete. Klepnutím na tlačítko se třemi tečkami složku vyberete interaktivně z dialogu se strukturou vašich paměťových médií. Následující přepínač nese název Co budete dělat nyní a jeho pomocí můžete: Vytvořit fax založený na této šabloně - uloží a zavře šablonu a otevře nový nepojmenovaný dokument založený na šabloně. Proveď další změny v této faxové šabloně - uloží šablonu a ponechá ji otevřenou pro další úpravy. Průvodce poradou Průvodce pro vytvoření vlastní šablony pro plánování porad otevřete příkazem Soubor Průvodci - Porada. Klepnutím na příkaz se otevře první karta. Celý průvodce se skládá ze šesti karet: Vzhled stránky Na první kartě vyberte základní vzhled stránek celého plánu porady; volitelně i včetně formuláře se záznamem o průběhu porady. Všeobecné informace Druhá karta obsahuje pole pro zápis údajů o datu, termínu, názvu celé akce a místu jejího konání. Další položky Na třetí kartě zaškrtněte volitelné části, které pozvánka na poradu může obsahovat: typ porady, zda si mají pozvaní něco přinést s sebou, zda si mají předem něco přečíst. Můžete si také vyhradit prostor na poznámky. Účastníci Na čtvrté kartě zaškrtnete políčka u položek, kde chcete jmenovitě do pozvánky uvést, kdo bude na poradě v těchto rolích: pořadatel, předsedající, moderátor, časomíra, účastníci, pozorovatelé a lidské zdroje. Body programu Pátá karta je velmi důležitá na ní sestavíte plán porady. Každý bod zde pojmenujete, určíte zodpovědnou osobu a stanovíte délku trvání projednávání. Název a umístění Poslední je karta šestá. Na ní (stejně jako u všech průvodců) určíte, kam šablonu uložíte a pod jakým názvem a také to, co s ní budete v tuto chvíli chtít dělat. Pomocí pole Jméno šablony šablonu pojmenujte pro zařazení do seznamů šablon. V poli Název souboru určete název souboru, do kterého se šablona uloží a podle potřeby tlačítkem se třemi tečkami upřesněte složku, ve které soubor příště najdete.

35 35 Následující přepínač nese název Co budete dělat nyní a nabízí vám tyto možnosti: Vytvořím nový program porady založený na této šabloně - uloží a zavře šablonu a otevře nový nepojmenovaný dokument založený na šabloně. Upravím šablonu ručně - uloží šablonu a ponechá ji otevřenou pro další úpravy. Průvodce prezentací Průvodce pro vytvoření vlastní šablony pro plánování porad otevřete příkazem Soubor Průvodci - Prezentace. Klepnutím na příkaz se otevře první karta průvodce. Celý průvodce se skládá z několika karet, kde postupně nastavíte vše potřebné k vytvoření plně funkční prezentace. Typ prezentace Na první kartě je zapotřebí určit typ prezentace odkud budete brát data. Přepínačem Typ můžete vybrat jednu ze tří možností: Prázdná prezentace tuto možnost zvolte, pokud chcete vytvořit novou (prázdnou) prezentaci. Ze šablony na téže kartě se pod přepínačem otevře seznam obsahující různé již existující prezentace můžete si vybrat některou z nich a tu pak upravit novými daty a vytvořit prezentaci novou. Otevřít existující prezentaci umožní otevřít některou z dříve připravených a uložených prezentací. Seznam otevřený pod přepínačem vám ukáže názvy prezentací, které jsou k dispozici pokud chcete prezentaci uloženou jinde než v implicitní složce, klepněte na tlačítko Otevřít. Tím se otevře stejnojmenný dialog pro otvírání souborů, kde vyberte soubor s požadovanou prezentací. Pokud zaškrtnete políčko Náhled, budou vybrané šablony viditelné v náhledovém poli. Zrušením zaškrtnutí bude náhledové okénko nefunkční. Druhá karta návrh snímku Na druhé kartě se nastavuje pozadí snímků prezentace a nosné médium, na kterém má být prezentace zobrazena. V sekci Vybrat návrh snímku určíte vzhled snímku pro prázdnou prezentaci nebo prezentaci vytvořenou ze šablony. V horním seznamu můžete vybrat jeden ze dvou typů vzhledu snímků (podklad k prezentaci nebo prezentace). V dolním seznamu lze vybrat jednu z hotových šablon nebo položkou Původní informovat Impress, že budete vytvářet prezentaci novou. V sekci Vybrat výstupní médium určíte druh materiálu, na kterém bude prezentace zobrazena: Původní bude použit výstup podle zvolené šablony. Fólie vyberte, pokud chcete prezentaci vytisknout na fólie. Papír zvolte, pokud chcete prezentaci vytisknout na papír. Obrazovka chcete vytvořit prezentaci, která má být zobrazována pouze na obrazovce počítače. Snímek volbu akceptujte, pokud chcete používat snímky.

36 36 Způsob výměny snímků Na třetí kartě nastavíte způsob výměny snímků v hotové prezentaci a také interval jejich výměny. V sekci Vybrat přechod snímku můžete prezentaci přiřadit speciální efekty a určit rychlost přechodu mezi snímky. Voličem Efekt vyberte přechodový efekt, který má být uplatněn při střídání snímků prezentace. Následujícím voličem, Rychlost, určíte dobu trvání přechodového efektu. K dispozici máte možnosti Pomalu, Střední a Rychle. V sekci Vybrat typ prezentace určíte typ prezentace. Nastavení lze později upravit pomocí příkazů z nabídky Prezentace. Pokud nastavíte volbu Výchozí, bude se prezentace zobrazovat zadanou rychlostí. Stránky prezentace lze listovat klepnutím tlačítkem myši nebo stiskem určitých kláves (například Enter). Automatickou prezentaci vyberte, pokud chcete, aby se prezentace automaticky spustila a po přerušení znovu automaticky pokračovala. K automatické prezentaci se vztahují ovladače v dolní části dialogu: Dobu zobrazení jednotlivých stránek zadejte pomocí číselníku Doba zobrazení stránky. Délku pauzy mezi jednotlivými prezentacemi nastavte pomocí číselníku Doba pauzy. Zaškrtnutí políčka Zobrazit logo zajistí zobrazení loga v pauze mezi prezentacemi. Vytváříte-li novou prázdnou prezentaci, vaše práce končí stiskněte tlačítko Vytvořit.

37 37 Základní myšlenky prezentace Na čtvrté kartě můžete pomocí trojice vstupních polí zapsat název společnosti, téma prezentace a základní myšlenky, které chcete prezentovat: Jaké je vaše jméno nebo název vaší společnosti? zde zapište své jméno nebo název společnosti, týká-li se prezentace jí. Co je předmětem vaší prezentace? stručně uveďte téma prezentace. Další prezentované myšlenky? podrobněji rozveďte další myšlenky a nápady, které chcete v prezentaci zveřejnit. Které stránky má prezentace obsahovat? Na páté kartě lze pomocí zaškrtávacích políček určit, které stránky bude prezentace obsahovat. Sekce Vyberte vaše stránky obsahuje schéma všech stránek, které jsou součástí vybraného vzhledu prezentace. Klepnutím na malé znaménko plus před názvem stránky otevřete odpovídající vnořené položky. (Pak je můžete zase zavřít klepnutím na symbol mínus ). Pokud chcete vytvořit souhrn veškerého obsahu prezentace, zaškrtněte čtverec Vytvořit souhrn. Vaše práce končí pokud se nechcete vracet k předchozím kartám a něco tu zkontrolovat nebo upravit, stiskněte tlačítko Vytvořit.

38 38 Průvodce pro vytvoření stránky WWW Průvodce pro přípravu vlastní stránky www vyžádáte příkazem WWW stránka. Tím se otevře dialog průvodce s první kartou. Podívejme se nyní, jaké karty budete k vytvoření této stránky vyplňovat: Úvod První karta obsahuje povšechné úvodní informace. Pokud jste již někdy s průvodcem pracovali, mohli jste si jeho nastavení uložit pod zadaným jménem. Nyní máte možnost toto nastavení znovu načíst a po modifikaci opět použít. Dokumenty Na druhé kartě vyberte dokumenty ve formátu OpenOffice.org, které si přejete na stránce www publikovat. Tlačítkem Přidat postupně sestavte v okénku Obsah WWW stránek seznam dokumentů, které mají být publikovány. Pro každý dokument zvlášť (po nastavení ukazatele seznamu) lze v pravé části karty nastavit informace o dokumentu (titulek, údaje o autorovi, souhrnné údaje) a typ souboru, do kterého má být dokument exportován (HTML, PDF, neexportovat). Vzhled Třetí karta obsahuje grafický volič, jehož pomocí můžete nastavit základní vzhled (rozvržení) do sloupců či rámců) budoucích stránek. Detaily vzhledu Na čtvrté kartě je v horní sekci sada zaškrtávacích políček, jejichž pomocí vyberete, co má a co nemá být v obsahu dokumentu zahrnuto. V dolní sekci karty je přepínač, kterým vyberete, zda chcete stránky optimalizovat pro rozlišení obrazovky 640x480, 800x600 nebo 1024x786 bodů. Styl Na páté kartě nastavíte styl stránky s obsahem, případný obrázek na pozadí a sadu ikon pro prezentaci v HTML formátu. Okamžitý náhled na vzhled obsahu podle nastavených parametrů vidíte v okénku dole. Informace o stránkách Na šesté kartě uveďte povšechné informace o vašem webovém serveru (kde budou stránky publikovány) a pomocné údaje vkládané mezi tzv. metadata v úvodní části HTML kódu stránky. Náhled Na sedmé a poslední kartě můžete vyžádat náhled podívat se na obrazovce, jak budou stránky doopravdy vypadat po zveřejnění. Dále zde můžete rozhodnout, zda stránky publikovat (prozatím) do lokální složky, do archívního souboru ve formátu ZIP nebo na webový server s využitím služby FTP. Zde také můžete veškerá nastavení uložit do pojmenovaného profilu, který budete moci příště využít volbou na první kartě. Průvodce pro konverzi dokumentů a šablon Pro konverzi starších dokumentů ze StarOffice 5.2 a nižší a také pro konverzi dokumentů z Wordu, Excelu a PowerPointu do formátu OpenOffice 2 je určen průvodce Konvertor dokumentů. Otevřete jej příkazy Soubor Průvodci Konvertor dokumentů. Na první kartě průvodce nastavíte zaškrtnutím odpovídajících políček to, CO budete chtít konvertovat. Na druhé kartě (a případných dalších kartách, podle volby toho, co chcete konvertovat) vyberete složky, ze kterých se budou konvertovat (importovat) šablony a dokumenty a složky, do kterých budou oba typy souborů po konverzi uloženy. Karet je tolik, kolik jste zaškrtli na první kartě políček (například pro Word, Excel a PowerPoint, pokud jste v sekci Microsoft Office zaškrtli všechna tři políčka). Pokud má složka s šablonami či dokumenty další podsložky, zaškrtněte pro úplnou konverzi také políčko Včetně podadresářů.

39 39 Na poslední kartě si můžete prohlédnout souhrn vašich nastavení. Pokud zjistíte, že některá z nich neodpovídají vašemu původnímu záměru, můžete se ještě vrátit na předchozí karty a nastavení upravit. Jinak klepněte na tlačítko Převést a konverze bude hned na to provedena. Eurokonvertor Dalším průvodcem je Eurokonvertor (Soubor Průvodci Eurokonvertor). Jeho úkolem je v dokumentech (především sešitech Calcu) zkonvertovat částky v různých bývalých evropských měnách na eura. Na první kartě konvertoru vyberete, zda budete chtít konvertovat jeden určitý dokument nebo dokumenty v celé složce (po zaškrtnutí políčka Včetně podadresářů i v podsložkách) a určíte konkrétní soubor nebo složku. Dále v sekci Cílový adresář vyberte složku, kam se mají konvertované soubory zapsat. Voličem Měny určíte, která měna se má konvertovat. Význam zaškrtávacích políček je následující: Včetně podadresářů při zaškrtnutí budou do konverze zahrnuty i všechny podadresáře vybraného adresáře. Převést i pole a tabulky v textových dokumentech mimo sešitů aplikace Calc se zkonvertují i částky v měnách nalezených v dokumentech aplikace Writer. Ovšem pozor konvertovat se nebudou hodnoty, které nejsou v polích či tabulkách. Dočasně odemkni listy bez dalších dotazů zaškrtnutí zajistí, že pro konverzi budou zamčené listy dočasně odemčeny a potom zpět uzamčeny. Pokud jsou listy chráněny heslem, bude zobrazen dialog pro jeho zadání.

40 40 Stiskem tlačítka Převést se rozeběhne proces konverze jeho průběh vidíte na druhé kartě průvodce. Průvodce připojením datového zdroje adres Tento průvodce, který otevřete příkazy Soubor Průvodci Datový zdroj adres, zaregistruje existující adresář jako datový zdroj OpenOffice.org. Na první kartě je přepínač Zvolte si, prosím, typ své externí databáze kontaktů, jímž vyberete typ datového zdroje: Mozilla / Netscape pro uživatele databáze kontaktů z aplikací Mozilla nebo Netscape. Thunderbird zdrojem adres bude adresář programumozilla Thunderbird. Adresy v LDAP zvolte, pokud máte databázi adres na serveru LDAP. Databáze kontaktů aplikace Outlook tuto možnost zvolí uživatelé aplikace Microsoft Outlook (pozor - ne Outlook Express). Systémová databáze kontaktů systému Windows umožňuje využívat databázi kontaktů aplikace Microsoft Outlook Express. Jiný externí zdroj dat nastavte, pokud si přejete zaregistrovat jako databázi kontaktů jiný datový zdroj, než bylo dosud uvedeno. Další postup závisí na tom, jaký typ zdroje jste právě zvolili. Nejčastějším zdrojem bude pravděpodobně Outlook Expres další volba se proto bude týkat výběry tabulky (skupiny kontaktů). Na poslední kartě je zapotřebí určit, kam bude soubor s databází uložen a pod jakým názvem (datového zdroje nemyslí se souboru). Pokud zaškrtnete políčko Povolte přístup k této databázi kontaktů ze všech modulů OpenOffice.org, bude ke zvolené databázi možný přístup i z jiných aplikací kompletu OpenOffice.org než je ta, ze které jste průvodce spustili. Vytvoření datového zdroje ukončíte klepnutím na tlačítko Dokončit.

41 41 Průvodce instalací slovníků Průvodce DicOOo, který umožňuje instalaci chybějících slovníků, aktivujete příkazy Soubor Průvodci Instalovat nové slovníky. Otevře se nové okno aplikace Writer, v jehož horní části vyberete jazykovou mutaci slovníku, který chcete instalovat. Nejprve se klepnutím na upřesnění jazyka přesunete na odpovídající sekci dokumentu, kde klepnutím na tlačítko Spustit DicOOo spustíte průvodce. Po dokončení práce průvodce je třeba zavřít veškeré aktivní části OpenOffice.org včetně Rychlého spuštění a poté je znovu spustit. Nové slovníky najdete v konfiguračním dialogu na kartě Jazyková nastavení - Pomůcky pro psaní. Instalace písem z Internetu Podobně jako průvodce pro instalaci slovníků se obsluhuje průvodce pro instalaci písem (fontů) z Internetu. Průvodce FontOOo, který umožňuje instalaci nových písem, aktivujete příkazy Soubor Průvodci Instalovat nové fonty z Internetu. Opět se otevře se nové okno aplikace Writer; v jehož horní části nejprve vyberete jazyk, pro nějž chcete písmo instalovat. Tím se přesunete na odpovídající jazykové sekce, kde klepnete na tlačítko FontOOo. FontOoo je průvodce, který zjednoduší stahování důvodem, proč se písma nedodávají přímo jako součást OpenOffice.org, jsou licenční omezení těchto fontů. Ty dovolují pouze samostatnou instalaci uživatelem a poté i jejich bezplatné používání.

42 42 Šablony 602Office Právní smlouvy v 602Office - šablony dokumentů Součástí instalace 602Office je proti instalaci "běžného produktu" OpenOffice.org také sada šablon několika desítek nejběžnějších právních smluv. Tyto šablony spolupracují s daty načítanými z databází. Do databáze se ukládají hlavičky smluv, což pak umožňuje vytvářet různé smlouvy se stejnými hlavičkovými údaji. Uložená data můžete využít také k tisku štítků či obálek; můžete je také využít jako podklady pro hromadnou korespondenci. Napojení na datové zdroje můžete, ale také nemusíte využít - šablony lze využívat i bez napojení na databáze, jako klasické šablony pro přípravu dokumentů. Soubor šablon se neustále doplňuje, reviduje a aktualizuje. Nejnovější jejich verze najdete na firemních stránkách - na adrese Pokud budete chtít zkusit vytvořit smlouvu s využitím připravených šablon, spusťte v nabídce Soubor příkaz Nový a z podnabídky pak příkaz Šablony a dokumenty. Otevře se tak stejnojmenný dialog. Pokud pracujete pod Windows, můžete tento dialog také otevřít přes ikonu Rychlé spuštění OpenOffice.org 2.0 kterou byste měli mít v hlavní nabídce Windows. Klepněte na ikonku pravým tlačítkem myši a z místní nabídky spusťte příkaz Ze šablony. V dialogu Šablony a dokumenty klepněte v levé sekci na tlačítko Šablony. Pak v sekci uprostřed najdete čtyři složky, do kterých jsou šablony smluv uloženy: Smlouvy k nemovitostem Smlouvy občanko právní Smlouvy obchodní Smlouvy pracovní. Zvolte složku, v níž se nachází požadovaná šablona, a poklepejte na ni myší. Tím se v sekci zobrazí seznam všech šablon, které jsou ve složce zastoupené. Klepnutím na položku šablony můžete v pravé sekci vidět buď náhled šablony nebo její vlastnosti - podle toho, které z tlačítek Vlastnosti dokumentu či Náhled (na nástrojovém panelu) je stisknuté. Poklepáním na název šablony se na jejím základě vytvoří nový nepojmenovaný dokument a zobrazí v okně.

43 43 Pokud pracujete v Linuxu a instalujete jednotlivé části 602Office manuálně nebo při ruční instalaci ve Windows), najdete složky se smlouvami na distribušním CD ve složce Smlouvy. Pokud chcete, aby smlouvy byly nadále viditelné v dialogu Šablony a dokumenty, zkopírujte čtyři složky se smlouvami do složky OOo2\share\template\cs, kde OOo2 je složka, do které jste instalovali OpenOffice.org: Ve Windows to může být například: c:\program Files\OpenOffice.org 2.0\share\template\cs V Linuxu například: /opt/openoffice.org2.0/share/template/cs. Vraťme se ale k dokumentu, který se vytvořil na základě šablony. Pokud s ním budete chtít dále pracovat (a nezkoušíte si jen práci nanečisto), bude rozumné dokument pojmenovat a uložit do vhodné složky. Podívejme se na náš nový dokument. V horní části dokumentu na první pohled vidíte vložená databázová pole, které mají ve výchozím zobrazení šedý podklad. Názvy polí odpovídají názvům položek záznamu databáze. Dokumenty vytvořené ze šablon smluv Pokud chcete dokument využít jen jako prostý dokument pro vytvoření jednoho konkrétního spisu, můžete pole jednoduše vymazat a na jejich místo vepsat potřebné údaje (a potom dokument uložit, vytisknout, exportovat do formátu PDF, odeslat elektronickou poštou či cokoliv jiného s ním zamýšlíte). Dokument můžete samozřejmě běžným způsobem editovat podle potřeby - jakékoliv úpravy se výchozí šablony nijak nedotknou. Jestliže chcete využít databázová pole, je zapotřebí samozřejmě mít k dispozici databázi, ve které jsou potřebné údaje uloženy. Budete-li mít databázi k dispozici, stačí pak kdykoliv příště jen vybrat ten záznam nebo záznamy, pro které má být dokument konkrétně vytvořen (a třeba vytištěn); příslušná konkrétní data se pak vloží na místo názvů polí na odpovídající místo v dokumentu. K napojení dokumentů vytvořených na základě šablon se smlouvami na databázi máte připravený polotovar datového zdroje, který je nazván Smlouvy. Pokud jste celý produkt 602Office instalovali jako celek pod Windows, máte tento datový zdroj automaticky k dispozici. V opačném případě - a také v prostředí Linuxu - postupujte takto.

44 44 V nabídce Soubor spusťte příkaz Nový a dále pak příkaz Databáze. Otevře se Průvodce databází. Přepínač nastavte na položku Připojit se k databázi a ze seznamu připojeného voliče vyberte položku 602SQL. Klikněte na tlačítko Další. Do pole Nastavení spojení na následující kartě zapište 602Office_db/smlouvy a opět klikněte na tlačítko Další. Třetí krok průvodce slouží pro nastavení uživatelského jména pro přístup do vybrané databáze. Pro anonymní přístup, což je náš případ, jméno nezadávejte, pouze znovu klepněte na tlačítko Další. V posledním kroku nastavte přepínač na položku Ano, zaregistrovat databázi a zrušte zaškrtnutí políčka Otevřít databázi pro úpravy; na závěr stiskněte tlačítko Dokončit. Otevře se běžný systémový dialog pro ukládání souborů - slouží k uložení údajů o právě vytvořeném propojení - vyberte složku a pojmenujte soubor, do kterého se údaje uloží. Pozor - soubor je nutno pojmenovat Smlouvy.odb (včetně toho velkého "S"). Tím se datový zdroj zviditelní v okně průzkumníka zdrojů dat (otevřete ho klávesovým povelem F4 nebo z nabídky Zobrazit příkazem Zdroje dat). Plnění databází Při instalaci jste získali tři předem připravené formuláře pro plnění kontaktů do databáze: Smlouvy-Autor_smluv.odt Smlouvy-Fyzické_osoby.odt Smlouvy-Právnické_osoby.odt Formuláře jsou uloženy ve Windows 2000/XP standardně ve složce C:\Documents and Settings\All Users\Dokumenty\602Office, ve Windows 98 ve složce C:\Dokumenty. Pokud ve Windows používáte pro sdílené dokumenty jinou než defaultní složku, naleznete formuláře v C:\Program Files\Common Files\Soft602\602Office. Pokud instalujete jednotlivé součásti 602Office ručně, jako například v operačním systému Linux, najdete formuláře na instalačním médiu 602Office ve složce Smlouvy Formulář pro zadání údajů autora smluv Formulář pro zadání údajů autora smluv (tedy vašich) získáte otevřením souboru Smlouvy-Autor_smluv.odt. Samotný formulář má dvě části Autor smluv jako právnická osoba - údaje se budou vkládat do smluv, které uzavíráte jako právnická osoba (například Dohoda o provedení práce), Autor smluv jako fyzická osoba - údaje se použijí ve smlouvách, jež uzavíráte jako osoba fyzická (například pronajímáte-li někomu byt, pak ve Smlouvě o podnájmu bytu). Po vyplnění formuláře je nutné vložená data uložit. Zde je třeba si uvědomit, že při klasickém uložení příkazem Uložit z nabídky Soubor uloží pouze dokument formuláře - bez vložených dat; proto pro uložení formuláře i s daty klepněte na tlačítko Uložit záznam na nástrojovém panelu Navigace ve formuláři ve spodní části okna. Zadaná data se uloží do databáze a při dalším otevření formuláře se z databáze opět načtou a vy s nimi můžete dále pracovat.

45 45 Pokud nástrojový panel nevidíte, zobrazíte jej tak, že v nabídce Zobrazit klepnete na příkaz Panely nástrojů a v následně zobrazené nabídce pak na příkaz Navigace ve formuláři. Formuláře Fyzické osoby a Právnické osoby Pomocí těchto dvou formulářů, které najdete ve stejné složce jako formulář předchozí - v souborech Smlouvy-Fyzické_osoby.odt a Smlouvy-Právnické_osoby.odt, budete do databáze vkládat údaje osob, se kterými smlouvy uzavíráte. Chcete-li vložit do databáze nový záznam, otevřete si vhodný formulář a v nástrojovém panelu Navigace ve formuláři klepněte na tlačítko Nový záznam. Tím se v databázi založí nový záznam, pro který do okének formuláře vypište potřebné údaje. Pozor - vždy je zapotřebí vyplnit pole Číslo. Jedná se o identifikátor (tzv. primární klíč) záznamu v databázi. Je bezpodmínečně nutné, aby obsahoval unikátní a jednoznačný údaj záznam identifikující - tedy číslo, které dosud žádný jiný záznam nemá. Dobrou volbou může být číslo pořadí záznamu, které vidíte na panelu Navigace ve formuláři. Jakmile záznam vyplníte konkrétními údaji, uložte jej pomocí tlačítka Uložit záznam. Existujícími záznamy můžete ve formuláři listovat pomocí tlačítek Další resp. Předchozí záznam a První resp. Poslední záznam. Údaje záznamu zobrazeného ve formuláři můžete podle potřeby upravovat i doplňovat. Vytvoření smlouvy ze šablony a uložených dat Máte-li v databázi k dispozici potřebná data, můžete okamžitě vytvořit smlouvu nebo celou řadu smluv s využitím jejich šablon. Nejprve ze šablony vhodné smlouvy vytvořte nový dokument. Dokument si pozorně prohlédněte a doplňte či upravte jeho pevné části, pokud je to třeba Zvláště věnujte pozornost vytečkovaným částem; tak například v dodatku V dne nahraďte tečky místem, kde je smlouva uzavírána. V nabídce Soubor spusťte příkaz Tisk. V dotazu, zda chcete vytisknout sériový dopis, klepněte na tlačítko Ano. Tím se otevře okno Hromadná korespondence. V levé horní části okna je zobrazena stromová struktura dostupných datových zdrojů - ta je automaticky nastavena na správnou větev a nemusíte do ní zasahovat. Vpravo pak vidíte obsah jednotlivých záznamů databáze - zde vyberte záznam toho kontaktu, ke kterému se má vystavovaná smlouva vztahovat (pokud je zapotřebí, můžete označit skupinu několika kontaktů). Na základě vašich upřesnění v sekci Výstup můžete tisknout na tiskárně či do specifikovaného souboru.

46 46

47 47 První kroky s textovým procesorem Writer

48 48 Začínáme psát... Naučme se napsat jednoduchý text Pokud jste Writer spustili pomocí Rychlého spouštění příkazem Textový dokument vidíte, že v záhlaví okna je uvedeno označení Bez názvu1 a pracovní plocha okna je prázdná. Označení Bez názvu1 je dočasný název, který dokument bude mít do té doby, dokud ho neuložíte na disk do souboru pod vámi určeným názvem. Ta jednička je pořadové číslo kolikátý nový dokument byl založen od posledního spuštění Writeru. Prohlédněte si váš papír... Šedé čáry při obvodu bílé pracovní plochy (od verze 2.3 je v okně centrovaná na střed okna) vymezují okraje stránky. V levé části obdélníku bliká silnější svislá čárka, to je textový kurzor; na jeho místě se po stisku libovolné znakové klávesy zapíše příslušné písmeno, číslice či jiný znak. Takové to jakoby velké písmeno I zhruba uprostřed okna, to je kurzor myši. Pohybuje se podle toho, jak myší hýbete po podložce. Kurzor myši je velmi významná věcička. Nastavíte-li ho později kamkoliv do textu a klepnete levým tlačítkem myši, přesune se na jeho místo i kurzor textový a můžete zde psát nebo opravovat, co právě potřebujete. Vyberte si pero... Dříve než začnete psát rukou na papír, vyberete si vhodnou tužku nebo pero. V textovém procesoru píšete sice z klávesnice, ale zato si můžete vybrat vzhled a velikost i jiné atributy písma, kterým budete chtít psát. Nástroje vhodné k tomuto účelu sdružuje panel Formátování. Pomineme-li prozatím volič stylů zcela vlevo, pak jsou zde soustředěny tyto nástroje volič druhu písma, volič velikosti písma, tlačítko pro tučné písmo, tlačítko pro ležaté písmo (kurzívu), tlačítko pro podtržení, dále je tu čtveřice tlačítek pro volbu způsobu zarovnání vzhledem k okrajům odstavce, tlačítka pro číslování a odražení odstavců a konečně tlačítko pro otevření barevné palety umožňující výběr barvy znaků, barvu zvýraznění a volbu vzhledu pozadí odstavce. Obecně platí zásada s takovými parametry, jaké zde nastavíte, bude zapsán a zobrazen následující znak od pozice textového kurzoru. V dokumentu máme v této chvíli kurzor na pozici prvního znaku prvního řádku, takže to, co na panelu nastavíte, bude platit pro zápis textu prvního odstavce. Nastavení platí až do té doby, dokud některý z parametrů nezměníte; pak můžete dál psát třeba jiným nebo jinak velkým písmem. Předpokládejme, že si pro začátek vybereme to zcela nejobyčejnější písmo Arial o velikosti 12 bodů; dalších tlačítek pro změnu parametrů si pro tuto chvíli nebudeme všímat. A můžete psát... Recept, jak psát, samozřejmě zveřejnit nelze. Ne že bych nechtěl ale to se musíte naučit doopravdy sami. Pokud máte zkušenost s psacím strojem nebo jiným typem textového editoru, jste za vodou. Rozložení klapek s písmeny je v podstatě stejné, jen je jich u počítače trochu víc. Asi vás nepřekvapí, že malá písmena získáte stiskem příslušné klávesy. Velká pak stiskem stejné klávesy v kombinaci s klávesou Shift (jsou na klávesnici dvě a jejich účinek je stejný). Velkým problémem bývala česká diakritika znaky s čárkami a háčky. Ani to již není problém. V horní řadě kláves najdete všechny obvyklé znaky ěščř...íé.

49 49 Napsali jsme několik prvních vět. Všimněte si, jak se text v odstavci sám od sebe zalamuje po dosažení konce řádku. Jestliže by se slovo již na řádek nevešlo, textový kurzor sám přeskočil na začátek řádku následujícího. Z toho plyne ponaučení; jednotlivé řádky není třeba ukončit stiskem klávesy Enter, tou ukončíte až celý odstavec. Jinak byste se totiž připravili o výhodu samočinného zalamování odstavců při změnách jejich obsahu (vkládání a vypouštění znaků, slov i celých vět) a při změnách rozměrů stránky i šířky odstavce. Později se naučíte slova také rozdělovat nebo spustíte automatický algoritmus, který to udělá za vás. Jak zapíšete znak, který není na klávesnici? Při zápisu různých odborně laděných textů často stanete před problémem, jak do textu dokumentu vložit znak, který nenajdete na klávesnici - jmenujme si různé symboly, značky pro zaškrtnutí, pseudografické symboly nebo třeba znaky pro registrovanou ochrannou známku nebo copyright,... atd. Je to jednoduché. V nabídce Vložit spusťte příkaz Speciální symbol; tím zobrazíte dialog, ve kterém máte výběr veškerých dostupných speciálních znaků. V dialogu jsou nahoře dva voliče: V seznamu možností voliče Písmo vyberte jedno z dostupných (ve Windows instalovaných) písem (fontů). Zajímají-li vás speciální znaky, zkuste se podívat na písma Symbol, Webding nebo Windings1 až 3. Písmo nelze vybrat, otevřete-li dialogové okno z textového vstupního pole. Volič Podmnožina je dostupný jen pro některá písma; respektive pro ta, pro která má smysl. Umožňuje výběr národní varianty toho kterého písma (latinka, azbuka, řecké...). Ve velkém poli je zobrazena nabídka znaků odpovídající výběru výše uvedenými voliči. Klepnutím myší vyberte požadovaný znak nebo postupně klepněte na více znaků. Vybrané znaky se postupně vypisují pod oknem, pod hlavičkou Znaky. Stiskem tlačítka OK se všechny zde uvedené znaky přenesou do aktuálního dokumentu na pozici textového kurzoru. Další možnost nabízí panel nástrojů, kde stiskem a krátkým přidržením tlačítka Vložit otevřete stejnojmenný plovoucí panel nástrojů; v něm stiskněte tlačítko Speciální symbol. Tip: Pokud potřebujete speciální znak při zápisu do nějakého vstupního pole (třeba jako součást webové adresy, případně při vyhledávání a nahrazování), můžete si tento dialog otevřít klávesovým povelem Shift+Ctrl+S. Nepřidělávejte si zbytečně práci Nyní věnujte pozornost jedné radě (kterou se stejně alespoň zpočátku nebudete řídit). Při psaní surových textů si nepřidělávejte práci s jejich průběžným formátováním. Já vím, ono to láká výrazové prostředky textových editorů jsou opravdu silné. Chcete-li ale pracovat efektivně, pak text zformátujte teprve tehdy, když máte hotovou jeho celistvou část, třeba kapitolu. V tuto chvíli budeme hovořit o látce ještě poměrně vzdálené ale již teď si jen tak předběžně zdůrazněme, že nejefektivnější formátování textu umožňují tak zvané styly. Styl je pojmenovaný souhrn vlastností textu, který kdekoliv a kdykoliv přiřadíte pouhým nastavením jeho názvu.

50 50 Přepis znaků versus jejich vkládání Obrovskou výhodou psaní na počítači (oproti psacímu stroji) je možnost neomezených zásahů do textu existujícího dokumentu. To se týká připisování, oprav i mazání. Pokud kamkoliv do textu umístíte textový kurzor, můžete začít psát a text za kurzorem se bude nově zapsanými znaky buď odsunovat nebo přepisovat. Co se bude dít ve skutečnosti, to záleží na okamžitém nastavení režimu přepisu nebo vkládání. Pokud je na stavovém řádku zobrazen indikátor INSRT, pracuje editor v dané chvíli v režimu vkládání. Pokud je tam ale indikátor OVER, jste v režimu přepisu a text vpravo od kurzoru bude přepisován textem nově zapisovaným. Jako přepínač mezi oběma režimy slouží klávesa Insert; můžete také klepnout levým tlačítkem myší na nápis OVER (INSRT) tím režim změníte za opačný. Jako výchozí je nastaven režim vkládání. Přímý kurzor Snadný zápis textu do libovolného místa v dokumentu, kde je text přípustný, umožňuje tak zvaný přímý kurzor. Při běžném průběžném psaní byste například u krátkého dopisu, který chcete podepsat až na konci stránky, museli vložit řadu prázdných řádků, čímž byste se dostali na požadované místo. Ve Writeru stačí zapnout přímý kurzor, klepnout s ním kam potřebujete a můžet hned psát. Přímý kurzor zapnete z hlavního panelu Nástroje tlačítkem Přímý kurzor zap/vyp. Jedním klepnutím na tlačítko kurzor zapnete, druhým vypnete. To, že je přímý kurzor aktivní, poznáte podle opticky stisknutého tlačítka. Nastavte stránku dokumentu, kam budete chtít psát. Při pohybu myší se v okně pohybuje i zvláštní symbol přímého kurzoru, který zároveň znázorňuje způsob zarovnání na stránce (vlevo, na střed nebo vpravo). Klepnutím myší se přímý kurzor ztotožní s kurzorem textovým (blikající svislá čárka) a můžete psát. Writer nad zapisovaný text, je-li to třeba, sám vloží potřebný počet prázdných řádků (tabulátorů či mezer). Opravy chybných znaků a překlepů Co když se při psaní spletete? Není nic jednoduššího, než chybu napravit. Rozhodující je pozice textového kurzoru, ten na potřebné místo nejsnáze dopravíte tak, že mezi znaky klepnete levým tlačítkem myši. Klepněte myší za provinilý znak, aby se sem přesunul textový kurzor. Stiskem klávesy Backspace chybný znak vymažte. Místo něj napište správný znak. Podobný účinek, ale z druhé strany má klávesa Delete (Del).

51 51 Tentokrát klepněte myší před provinilý znak. Chybné písmeno nyní vymažte stiskem klávesy Del nebo Delete; pak zase místo něj napište správné tvrdé y. Shrňme si poznatky o mazání znaků. Stiskem klávesy Backspace vymažete znak vlevo od textového kurzoru. Stiskem klávesy Del nebo Delete vymažete znak vpravo od textového kurzoru. Opakovanými stisky kláves můžete mazání podle potřeby opakovat. Pozorný čtenář již jistě přišel na to, že výše popsané postupy si může zjednodušit, pokud pracuje v režimu přepisu (OVER). V tom případě stačí klepnout myší před chybný znak a napsat správný chyba se přepíše. Na pozici textového kurzoru můžete v režimu vkládání znaků (INSRT) zapsat cokoliv i do již napsaného textu, zbytek znaků se bude odsouvat vpravo a podle potřeby se upraví i zalomení celého odstavce. Jak sestavit dokument snadno a rychle V předchozích kapitolách jsme si říkali o tom, jak začít psát na prázdném archu papíru. Existuje však ještě jedna možnost, která přijde vhod i naprostým začátečníkům. Tu nabízejí předem připravené prototypy dokumentů základních typů, jako je dopis, fax, zápis z porady a další. Zkuste si v nabídce Soubor spustit příkaz Průvodci; otevře se další nabídka, tentokrát přímo s konkrétními prototypy různých písemností. Jak již napovídá název příkazu Průvodci, bude práce s přípravou dokumentu maximálně usnadněna. Po výběru typu dokumentu se totiž neotevře prázdná stránka editoru, ale rozběhne se sada dialogů následujících jeden po druhém jako karty (říkejme jim tedy tak). Na každé kartě upřesníte několik vlastností, jaké má váš budoucí dokument mít. Z každé karty můžete nejen přejít na kartu následující, ale také se vrátit na kartu předchozí. Můžete si tak nejprve prohlédnout celou sadu dotazů, pak se vrátit na začátek a vybrat ty vlastnosti, které potřebujete. Na závěr se vytvoří naformátovaný prototyp dokumentu se vším všudy, do kterého stačí jen napsat vlastní text dopisu, faxu, smlouvy a podobně prostě nic, co byste nezvládli, umíte-li alespoň trochu psát na stroji. A až budete mít hotové úplně všechno, spusťte v nabídce Soubor příkaz Tisk a váš první dokument si vytiskněte. V nabídce Soubor je také příkaz Uložit. Spusťte ho a v dialogu Uložit jako zapište do pole Název souboru jméno, pod kterým má být váš dokument uložen třeba PRIKLAD. Příště si pak v nabídce Soubor spusťte pro změnu příkaz Otevřít; v okénku dialogu vyhledejte položku s názvem PRIKLAD.ODT (ODT je implicitní přípona názvů souborů editoru Writer) a váš dokument se načte v té podobě, jaké jste ho uložili. Teď můžete třeba jen změnit oslovení a něco změnit v textu a máte rázem další dokument připravený k vytištění. Při instalaci se specifikuje určitá složka na disku, která bude standardně nabízena pro ukládání i načítání souborů s dokumenty. Pokud nebudete nic měnit (alespoň ze začátku), bude stejná složka nastavena jak v dialogu pro uložení, tak v dialogu pro načtení. Orientace v dokumentu Dokument může být napsán na mnoha stránkách proč ne? Důležité bude se umět v něm s jistotou pohybovat z libovolného místa na jiné. Klíčové jsou zde dva kurzory kurzor myši a textový kurzor. Textový kurzor určuje místo na řádku, kam budete psát (mazat či něco vkládat). Kurzor myši slouží k ovládání servisních funkcí editoru, zejména pak jeho posunu v okně programu. Již víte, že oba kurzory na stránce sjednotíte klepnutím levým tlačítkem myši. Orientace pomocí kurzorových kláves a myši V dokumentu se můžeme pohybovat několika způsoby. Můžeme přitom používat myš i kurzorové klávesy. Klávesy se šipkou směřující vlevo nebo vpravo posun o jeden znak dozadu či dopředu. V kombinaci s klávesou Ctrl posun o jedno slovo vlevo či vpravo. Klávesy se šipkou nahoru nebo dolů posun o řádek nahoru nebo dolů. Klávesy Page Up a Page Down posunou text o výšku pracovního okna nahoru či dolů.

52 52 Klávesami Home nebo End nastavíte textový kurzor na začátek řádku nebo za poslední znak na řádku. V kombinaci s klávesou Ctrl bude textový kurzor přesunut před první nebo za poslední znak celého dokumentu. Při práci s myší využijete pro svislý posun dokumentu v okně posuvník vpravo a pro vodorovný posun posuvník dole. Pro lepší navigaci je na svislém posuvníku při tahu za střední tlačítko zobrazován indikátor (v bublině u tlačítka) udávající, na které stránce z kolika právě jste. Tip: Při posunu dokumentu myší nezapomeňte po odlistování sjednotit textový kurzor s nastavenou stránkou tím, že klepnete levým tlačítkem myši tam, kde budete chtít pracovat. Jinak se při stisku libovolné klávesy vrátíte na stránku, kde je textový kurzor právě umístěn. Funkce Navigátor Není dokument jako dokument. Takový dopis, ten přehlédnete snadno, mnohdy jedním pohledem. Ale orientovat se v rukopisu knihy, to už není jen tak. Naštěstí vám Writer pro takové účely poskytuje funkci zvanou Navigátor. Navigátor lze použít k rychlému přesunu na určitá místa v dokumentu, například stránky, kapitoly či objekty. Časem, až se seznámíte s osnovou a pak uvidíte, jak je tato funkce užitečná také k úpravě přiřazení úrovní osnov. Navigátor disponuje celou řadou dalších funkcí pro správu dokumentu. Funkci jeho tlačítek snadno pochopíte z bublinové nápovědy. Navigátora spustíte příkazem Navigátor z nabídky Úpravy nebo stiskem klávesy F5. Můžete také použít tlačítko Navigátor na panelu Standardní. A konečně poslední možnost nabízí dvojí klepnutí na indikátor stránek na stavovém řádku. Vkládání poznámek Poznámka se vám může hodit k vložení textu, který nepatří k dokumentu jako takovému, ale má jen něco později připomenout třeba proč a kdy jste do dokumentu přidali nějakou novou pasáž nebo kdo a kdy by rád něco přidal či opravil. Pokud chcete dokument opatřit v místě okamžité pozice textového kurzoru poznámkou, tak v nabídce Vložit spusťte příkaz Poznámka. Otevře se dialog Vložit poznámku, pokud jste příkaz spustili s textovým kurzorem nastaveným na poznámku již existující, nese dialog název Upravit poznámku. Poznámku zapíšete do vstupního pole Textový. Pokud stisknete tlačítko Autor, vloží se do textu poznámky identifikace autora a datum a čas vložení poznámky do dokumentu. V dokumentu označuje vloženou poznámku malý žlutý obdélník. Pokud nad obdélníček najede kurzorem myši, objeví se text poznámky v bublině poblíž kurzoru. Chcete-li poznámku upravit, poklepejte na obdélník myší. Tím otevřete dialog Upravit poznámku, ve kterém bude vaše poznámka přístupná editaci. Dialog Upravit poznámku obsahuje navíc dvě tlačítka, která umožňují přecházet na poznámku předchozí nebo následující. Použití poznámek není omezeno jen na prohlížení v zobrazeném dokumentu. Můžete si je také společně s dokumentem vytisknout, a to podle vaší volby buď na konci každé stránky nebo na konci dokumentu; to záleží na vašem nastavení v dialogu Možnosti tiskárny. Při exportu dokumentu do formátu HTML se poznámky převedou ve formě <!- Poznámka ->. Bloky textu (výběr) Výhoda práce s bloky textu Od popisu mazání nyní zdánlivě nelogicky poněkud odbočíme; uvidíte však, že to bude ku prospěchu věci. Bude se jednat o označení části textu do tak zvaného bloku. Blok může pokrývat libovolnou část dokumentu

53 53 od jediného znaku přes skupinu znaků, slovo, větu, odstavec... až po úplně celý dokument. K čemu je to dobré? Práce s bloky představuje velice užitečný a mocný nástroj. Pokud totiž při označení bloku spustíte nějakou z operací přípustnou pro znaky či odstavce, aplikuje se naráz na všechny znaky (odstavce) blokem pokryté. Za všechno si řekněme několik příkladů. Označíte si latinský název rostliny a jediným stiskem tlačítka ho převedete do kurzívy. Označíte si větu a jediným stiskem klávesy Delete ji vymažete. Označíte si odstavec a pomocí voliče na panelu objektů změníte typ písma z běžného na nějaký ozdobný. To ale není zdaleka všechno, co bloky umožňují; to byly, řekněme, aplikace jakoby statické. Ve formě bloků můžete přenášet a přesouvat celé části dokumentu a dokonce je kopírovat i do dokumentů jiných o tom ale později. Ale dost již chvalozpěvu na bloky teď si zkusíme, jak takový blok vlastně označit. Označení bloku myší Nejsnáze označíte blok pomocí myši. Jednoduše najedete kurzorem myši na místo, kde má blok začínat, stisknete na myši levé tlačítko a táhnete kurzor na místo, kde má blok končit. Tam tlačítko uvolníte a zůstane vám označený blok je inverzně zobrazen; barvy písma a papíru se prohodí. Jak označíte blok myší: Text před označením a označený blok textu. Pokud je koncové místo mimo obrazovku, není to problém, protože pokud najedeme ke spodnímu okraji okna, text se začne posouvat, čímž se dostaneme tam, kam chceme. Existuje ještě řada dalších možností, jak blok označit myší. Klepnutím umístěte kurzor na začátek (konec) zamýšleného bloku. Pak najděte místo, kde má blok končit a klepněte na něj; předem však přidržte stisknutou klávesu Shift. Tento postup je výhodný při označování rozsáhlých partií textu, které jsou na několika stránkách k rolování však použijte posuvník, aby textový kurzor byl neustále ve výchozím místě! Dvojím klepnutím levým tlačítkem myši nad libovolným znakem slova se celé toto slovo označí jako blok. Trojnásobným klepnutím levým tlačítkem myši se označí jako blok celý řádek. Svislým tahem myší vně hranic stránky se označují postupně všechny řádky, kolem kterých jste přejeli. Označení nespojitých bloků Označit jako blok můžete najednou i několik částí dokumentu. Způsob označení je stejný jako při označení jednoho bloku, pouze musíte navíc přidržet stisknutou klávesu Ctrl; pak je možné způsoby označení kombinovat. Postup pak může být třeba takovýto. Máte odstavec, ve kterém je uvedena řada názvů výrobků. Vy usoudíte, že přehlednosti prospěje, když budou všechny názvy zvýrazněny tučným písmem. Mohli byste sice označit a ztučnit jeden po druhém, můžete si však práci trochu ulehčit. Stiskněte a držte klávesu Ctrl. Pak dvakrát klepněte na první slovo, které chcete ztučnit. Stále držte klávesu Ctrl a dvakrát klepněte na druhé a

54 54 všechna další slova, dokud nebudete mít všechna označena jako bloky. Pak jen stiskněte tlačítko Tučné na Panelu objektů slova se upraví v jediné operaci. Označení bloku pomocí klávesnice Bloky textu můžete označit i pomocí klávesnice. K tomu se používají klávesy pro posun kurzoru při současně stisknuté klávese Shift. Směr označení a množství označeného textu bude záležet na konkrétních kurzorových klávesách. V zásadě platí, že použitím povelu pro posun textového kurzoru v kombinaci s klávesou Shift se označí text od výchozí k cílové pozici kurzoru. Tak třeba: Povelem Shift+End označíte text od okamžité pozice textového kurzoru ke konci řádku. Povelem Shift+Ctrl+End označíte text od okamžité pozice textového kurzoru až ke konci dokumentu. Postupně aplikovanými povely Shift+Ctrl+šipka vpravo budete označovat slovo za slovem směrem vpravo (pak na dalším řádku... atd.). Nemá cenu vypisovat všechny kombinace; nejlepším učitelem vám zde bude vlastní praxe. Měli bychom se tu ovšem zmínit ještě o jednom důležitém povelu, a to Ctrl+A jeho pomocí označíte jako blok celý dokument. A aby toho nebylo málo při označení bloku můžete kombinovat postup pomocí myši i klávesnice. Třeba myší označit blok na hrubo a pak pomocí kláves Shift+šipky výběr doladit. A ještě jsou tu tři režimy výběru Pro usnadnění označování částí textu nabízí Writer těm, kdo nechtějí slyšet o nějakých klávesových povelech nebo tahu myší další nástroj. Podíváte-li se na stavový řádek, uvidíte tam indikátor STD. Zkusíte-li přímo na indikátor klepnout myší, změní se jeho hodnota na EXT, pak na ADD a při dalším klepnutí znovu na STD. Při normální režimu (STD) se klepnutím levým tlačítkem myši do dokumentu na toto místo nastaví (přesune) textový kurzor (v tabulce se určí aktivní buňka). Žádný text se při tom neoznačuje jako blok. Pokud nějaký blok v dané chvíli je označen, jeho označení se klepnutím zruší. Nastavíte-li rozšířený režim (EXT), pak se klepnutím do textu označí blok. Pokud nebyl v té chvíli žádný blok označen, vznikne blok nový od původní pozice textového kurzoru až po místo, kam jste klepli myší. Je-li již blok označen, rozšíří se (nebo zúží) k místu klepnutí myší. V režimu přidání (ADD) můžete vytvářet nespojité bloky. Bloky zůstávají označené i při označení bloků v jiné části dokumentu, takže výsledkem je sada nesouvisejících bloků, na kterou můžete jako na celek aplikovat požadovanou operaci. Rychlé formátování Se znalostí o označení bloků textu a s několika tlačítky z nástrojových panelů budete bez dalších znalostí schopni vytvořit dokument, který již ponese pečeť práce profesionála.

55 55 Formátování písma Zapamatujte si dvě zásady Pro formátování písma platí dvě zásady: Při změně nastavení parametrů (v našem případě pomocí tlačítek a voličů z panelu objektů) se každý další nově zapsaný znak bude zapisovat podle daného okamžitého nastavení. Píšete-li normálním písmem a v průběhu psaní stisknete tlačítko s tučným písmenem B, budou všechny dále zapsané znaky tučné (zvýrazněné) až do chvíle, dokud nestisknete stejné tlačítko znovu. Pozor, pokud ale nastavíte tučné písmo a teprve pak klepnutím myší nastavíte textový kurzor úplně jinam, nebude nastavená volba pro zápis platit teprve až se vrátíte na místo, kde jste tlačítko stiskli. Nejjednodušší a velice přehledné je označit potřebnou část textu jako blok a pak nastavit parametr pro formát písma okamžitě se změní všechny znaky pokryté blokem. Potřebujete změnit typ písma? Typ písma (nebo jak se dříve říkalo font) označuje pod souhrnným názvem rodinu znaků stejného druhu. Tak třeba proporční patkové písmo se jmenuje Times, proporční písmo bez patiček Arial a neproporční písmo s patkami Courier. Těch písem je samozřejmě velká spousta, ale tyhle se většinou berou jako základní. Jen krátce k terminologii. Proporční písmo se vkládá podle skutečné šířky znaků, takže znaky na řádku zabírají tolik místa, kolik skutečně potřebují (na stejnou délku se vejde mnohem víc měkkých i než dvojitých w ). Neproporční písmo si můžete představit jako na psacím stroji tam každá typová páka zabírá stejnou šířku, ať je na ní sebeširší písmeno nebo třeba jen tečka. Volič pro nastavení typu písma je na panelu jako druhý zleva rozvinete jej klepnutím na tlačítko se šipkou a ze seznamu si vyberete vhodné písmo. Položky seznamu jsou vypisovány přímo v daném písmu, čímž máte výběr usnadněn. Nastavení velikosti písma K nastavení velikosti písma slouží volič umístěný vpravo od voliče typu písma. Velikost znaků se udává v tzv. bodech. Pro běžné použití bývá zvykem psát deseti nebo dvanáctibodovým písmem; větší použijete pro nadpisy, menší pro poznámky a méně důležité části textu. Velikost písma můžete nastavit přímo pomocí seznamu ve voliči; potřebnou hodnotu můžete také do okénka voliče zapsat. Používaná písma se obvykle generují pomocí matematického modelu, takže je k dispozici ve velmi širokých mezích například od 1 do 999 bodů. Nastavení stylu zobrazení písma Písmo může být v dokumentu zobrazeno (a následně tištěno) několika způsoby. Základní je běžné zobrazení, jako je tento text, který právě čtete. Dále to může být zobrazení v tučném stylu nebo skloněným písmem, kurzívou (případně v kombinaci tučnou kurzívou). Ve všech čtyřech případech je dále možné vyžádat podtržení znaků, slov i slovních spojení. Všechny tyto možnosti máte k dispozici prostřednictvím trojice tlačítek s písmeny B, i a U. Pokud je tlačítko opticky stisknuté, je jeho funkce aktivní. Můžete stisknout libovolnou kombinaci tlačítek, takže stiskem všech tří obdržíte tučnou podtrženou kurzívu.

56 56 Budoucí autoři odborných textů, zejména matematických a chemických, v tuto chvíli asi káravě zdvihají ukazovák A co naše indexy? Přece nebudeme kyselinu sírovou psát H2SO4?. Samozřejmě že ne; Writer bez problému umí i H2SO4. Jenže panely nejsou nekonečně velké a tlačítka pro všechny funkce se tam prostě nevejdou. Potřebné ovladače k nastavení indexů najdete na kartách dialogu Znak, který otevřete stejnojmenným příkazem z nabídky Formát. Pro tuto chvíli si můžete zapamatovat dva klávesové povely: Povelem Ctrl+Shift+B vyžádáte nebo potlačíte zápis v dolním indexu. Povel Ctrl+Shift+P použijete pro horní index. Povely se používají střídavě pro zapojení nebo potlačení zápisu indexu; lze je ale aplikovat i na označený blok. Barva písma Bývá zvykem, že když spustíte Writer a začnete psát, píšete černými znaky na bílém podkladu ( papíru ). To lze ale změnit, písmo může mít prakticky barvu, na jakou si vzpomenete (no... přesněji řečeno, jak vám to umožní grafická karta vašeho počítače). Další možnost nabízí tlačítko Barva písma. Buď klepněte na jeho část s trojúhelníčkem nebo celé tlačítko a chviličku podržte stisknuté. Otevře se paleta, ve které můžete vybrat požadovanou barvu textu. Pokud klepnete na tlačítko (mimo část s trojúhelníčkem) jen krátce a není v téže chvíli označen žádný blok textu, kurzor myši se změní měl by vám připomínat plechovku, ze které teče barva. Pokud takovýmto kurzorem přejedete přes text při stisknutém levém tlačítku myši jakoby štětečkem (přesně tak, jako když označujete blok), změní se v této oblasti barva písma na tu, která je vybrána v paletě a indikována barevným proužkem na tlačítku. Funkci pro barvení písma můžete používat opakovaně dokud je tlačítko Barva písma stisknuté. Funkci můžete zrušit také klepnutím myší na místě (bez tahu) nebo stiskem klávesy Esc. Zvýraznění textu Podobně jako si tzv. zvýrazňovačem můžete podbarvit důležité nebo problematické pasáže textu na papíře, tak i v dokumentu si můžete označit určité partie zvýrazněním. Na panelu nástrojů Standardní klepněte na tlačítko Zvýraznění. Kurzor myši se změní na symbolickou plechovku s vytékající barvou. Nyní můžete tahem myší při stisknutém levém tlačítku označit, co je třeba. Zvýrazňovač zůstává aktivní, dokud je stisknuté tlačítko nebo dokud nestisknete klávesu Esc. Pomocí pravé části tlačítka Zvýraznění (nebo podržíte li celé tlačítko na okamžik stisknuté), otevřete paletu, ve které můžete vybrat barvu zvýrazňovače. Vybraná barva se zobrazí jako pozadí slova v místě kurzoru. Barva proužku na tlačítku představuje aktuálně vybranou barvu. Po dobu, kdy má kurzor myši tvar plechovky s barvou, můžete naposledy provedenou akci anulovat klepnutím pravým tlačítkem myši kamkoliv do dokumentu. Rychlé formátování odstavců Pravidla pro formátování odstavců jsou podobná pravidlům pro formátování písma, přesto je tu jedna zásadní odlišnost neformátují se jednotlivé znaky, ale odstavec jako celek. Co to znamená?

57 57 Pokud není označen žádný blok, bude se formátování týkat odstavce, ve kterém je právě nastaven textový kurzor. Pokud blok označen je, budou se formátovat všechny odstavce pod blokem, tedy i ty, u kterých blok pokrývá byť jen jeden jediný znak. Stiskem klávesy Enter na konci odstavce začnete odstavec nový, který přebírá všechna nastavení odstavce předchozího. Zarovnání Nastavení způsobu zarovnání odstavců zásadním způsobem ovlivní vzhled textu. Na panelu objektů k tomuto účelu najdete čtveřici tlačítek, jejichž pomocí lze odstavec zarovnat: Vlevo první znaky jednotlivých řádků (vlevo) budou zarovnány k levému okraji stránky, ukončení řádků vpravo bude zubaté. Na střed text odstavce bude vycentrován na střed mezi okraji stránky. Vpravo poslední znaky jednotlivých řádků (vpravo) budou zarovnány k pravému okraji stránky, ukončení řádků vlevo bude zubaté (opak zarovnání vlevo). Do bloku při tomto způsobu zarovnání budou všechny řádky (až na poslední řádek odstavce) zarovnány tak, aby text neměl vpravo ani vlevo nerovný okraj. Fyzicky se toho docílí rozšířením mezer mezi slovy (což se nedotkne vlastního textu pro případné přeformátování nebo jiné změny). Tento způsob zarovnání je obzvláště užitečný pro stránky se sloupcovou sazbou. Tip: Zarovnání vpravo je mimořádně vhodné například když píšete dopis, v jehož standardní hlavičce bývá vpravo nahoře uveden údaj kde a kdy byl dopis napsán. Napsat text vlevo a posunout ho doprava předsouváním mezer by bylo při práci s textovým editorem hrubou chybou. Pravým zarovnáním dosáhnete přesného umístění textu, a to i po změnách formátu odstavce nebo stránky. Jen vás nesmí zmást, že jak píšete, text přibývá opačným směrem, tedy vlevo. Odsazení odstavce od levého okraje stránky Odsazením se tu rozumí posun okraje odstavce od levého okraje stránky. Stiskem tlačítka Zvětšit odsazení se odstavec nebo odstavce pod blokem odsadí vždy na následující pozici tabulátoru podle tabelačních značek na pravítku. Tlačítkem Zmenšit odsazení se velikost odsazení o tabulátor zmenší. Stiskem samotného tlačítka se odstavec odsune na danou tabulační pozici; takže když budete mít odstavec již předem posunutý třeba o 0,25 cm nebo o 0,5 cm, posune se v obou případech na pozici 1,25 cm zleva. Pokud ale přidržíte při stisku tlačítka stisknutou klávesu Ctrl, posune se odstavec o krok implicitního tabulátoru, tj. například 1,25 cm. Z 0,25 cm to bude okraj 1,50 cm a z 0,5 cm pak 1,75 cm. Tip: Krok implicitní tabulační zarážky je standardně 1,25 cm. Tuto velikost ale můžete podle potřeby změnit na kartě OpenOffice.org Writer Obecné. V sekci Nastavení použijete k nastavení kroku tabulátoru volič Kroky tabulátoru. Zde můžete rovněž voličem Jednotka míry určit jednotky, ve kterých budou kalibrována pravítka v okně otevřeného dokumentu. Odsazení můžete kdykoliv také zmenšit. K tomu použijte tlačítko Zmenšit odsazení. Také toto tlačítko můžete použít v kombinaci s klávesou Ctrl. Tip: Přesně můžete odsazení nastavit tahem myší za dvojšipkový symbol na tabelačním pravítku. Nastavení tabulátorů Tabulační zarážky jsou levé, pravé, středové a dekadické. To znamená, že k nim bude text po stisku klávesy tabulátoru zarovnán zleva, zprava, centrovaně nebo tak, aby pod tabulační zarážkou byl nastaven oddělovač desetinných míst čísla. Zarážky se vkládají snadno tak, že klepnete myší na vodorovné pravítko. Tím se vloží zarážka a vy pak jen tahem myší určíte její pozici. Při tom vidíte pomocnou svislou čáru, která vám může pomoci zarážku nastavit podle určitého prvku v dokumentu. Zarážku zrušíte tak, že ji stáhnete myší mimo pravítko. Typ zarážky, která bude vložena následujícím klepnutím myší na pravítko, vidíte na čtvercovém tlačítku na levém kraji pravítka. Na obrázku je znázorněna zarážka s levým zarovnáním. Typ následně vložené zarážky můžete nastavit postupnými klepnutími myší na tlačítko cyklicky se přepíná typ levá pravá dekadická středová.

58 58 Číslování odstavců a odrážky Některé části textů, zejména charakteru výčtů či nějakých postupů, může být vhodné graficky odlišit odsazením a vložením určitého znaku tak zvané odrážky před první slovo, případně očíslováním. Číslování i odrážky lze nastavit mnoha různými způsoby, zde se však zmíníme o tom nejjednodušším postupu, prostřednictvím tlačítek z panelu objektů. Pomocí tlačítka Odrážky zap/vyp můžete označené odstavce opatřit odrážkami nebo dalším stiskem tlačítka odrážky odstranit. Tlačítkem Číslování zap/vyp odstavce v označeném bloku očíslujete. Dalším stiskem tlačítka se číslování zruší. Tip: Typ odrážek a způsob číslování můžete nastavit v dialogu Číslování/odrážky, který nejsnáze otevřete z plovoucí nabídky, kterou získáte klepnutím pravým tlačítkem myši do šedého políčka s odrážkou nebo číslem. Podrobnější informace si uvedeme později. Barevné pozadí odstavce Na úrovni odstavce můžete také nastavit barvu papíru tedy pozadí, na kterém je zobrazen text. Pomocí tlačítka Barva pozadí na panelu Formátování se otevře paleta, ve které vyberte vhodnou barvu. Potvrzením výběru se celý odstavec (nebo odstavce označené blokem) podbarví podle vašeho přání. Poznámka většina popisovaných nastavení se dá realizovat několika možnými způsoby. Zde uvádíme ty nejrychlejší. Tak například barvy pozadí odstavce můžete nastavit ještě v dialogu Odstavec, který otevřete příkazem Odstavec z plovoucí nabídky nebo nabídky Formát. Úpravy textu Umíte se teď už bez problému orientovat v dokumentu a označit v něm libovolnou část textu jako blok. Víte také, že jediným stiskem klávesy Del blok zmizí. To je jistě užitečné (a nebezpečné), ale jen kvůli tomu přece bloky nebyly zavedeny, že ne? Opravdu ne. Ale než se blokům věnujeme naplno, bude užitečné si připomenout, co je to schránka Windows a jak funguje ve Writeru záchranná brzda. Co je to schránka? Víte co je to schránka (Clipboard) Windows? Pokročilým se omlouvám ale je to takový dočasný úložný prostor, do kterého si můžete něco odněkud něco zkopírovat, nechat to tam chvíli schované, přejít někam jinam a tam to ze schránky vložit. Připadá vám to zmatené, že... No tak si to můžeme zkusit vysvětlit na příkladu. Prohlížíte si webové stránky na Internetu a najednou vás zaujme nějaký obrázek přesně ten, jaký byste potřebovali vložit do dokumentu, který právě píšete! Tak prostě na obrázek klepnete pravým tlačítkem myši a z plovoucí nabídky spustíte příkaz Kopírovat. Tím se kopie obrázku vloží do schránky. Pak přejdete do okna Writeru a textový kurzor nastavíte na místo, kam budete chtít obrázek přibližně vložit. V nabídce Úpravy spustíte příkaz Vložit. Tím se obrázek ze schránky zkopíruje přímo do vašeho dokumentu. Jednoduché a účinné, že? Jen při tom musíte dát pozor na autorská práva a nechlubit se cizím peřím pokud budete chtít dokument publikovat, je určitě bezpečné (a hlavně slušné) se s autorem stránky, odkud chcete obrázek převzít, domluvit; zda a za jakých podmínek je to možné. Doplňme si předchozí povídání jednou důležitou informací. Obsah schránky zůstane zachován do té doby, dokud do ní něco nevložíte jiného. Takže ten obrázek si můžete zkopírovat i na několik míst současně prostě dokud je ve schránce uložen. Ještě se podívejme na příkaz Vložit jako. Ten otevře dialog, který umožní vybrat formát, ve kterém má být obsah schránky vložen na vybrané místo.

59 59 Obsah schránky lze totiž obvykle interpretovat několika způsoby například jako prostý text, formátovaný text, text ve formátu HTML či jako obrázek v podobě bitové mapy. Jeden z těchto formátů je v daném okamžiku preferován a ten je použit v případě vložení příkazem Vložit. V dialogu Vložit jako však můžete například specifikovat, že text zkopírovaný ze stránky na Internetu bude vložen jako neformátovaný - bez čehokoliv, co by v dokumentu rušilo. Záchranná brzda" Čtenář začátečník může být v tuto chvíli smrtelně vyděšen. Dočetl se, že jediným stiskem klávesy Del může zmizet jeho celodenní práce. Vztahujete nyní ruku po vypínači počítače a odfukujete při tom prach z krytu svého starého dobrého psacího stroje? Zadržte ještě okamžik! Většina programů (dnes již snad bez výjimky), ve kterých se něco může mazat, měnit nebo upravovat, umožňuje poslední akci (nebo několik akcí) odvolat a vrátit vše do původního stavu. Writer není samozřejmě výjimkou. Když se podíváte na začátek nabídky Úpravy, najdete tam dvojici příkazů Zpět a Znovu. Příkazy mají své klávesové ekvivalenty (Ctrl+Z a Ctrl+Y) i odpovídající tlačítka na panelu funkcí; je jen na vás, co si vyberete. Pomocí příkazu Zpět (povelu Ctrl+Z, klepnutím na tlačítko Zpět) můžete vrátit zpět naposledy provedenou akci. Název této akce je uveden vedle položky příkazu Zpět v nabídce Úpravy. Pokud jsou příkaz či tlačítko zašedlé, tak prostě není co vracet. Jestliže tlačítko na panelu funkcí podržíte myší chviličku stisknuté, otevře se seznam akcí, která lze odvolat. Tahem myší bez stisku jakéhokoliv tlačítka přetáhněte roletku k akci, kterou budete chtít odvolat jako poslední; na název této akce pak klepněte. Všechny akce pokryté roletkou se odvolají v jediné operaci. Opačný význam mají příkaz či tlačítko Znovu nebo klávesový povel Ctrl+Y. Jejich pomocí můžete odvolat odvolané vrátit se k tomu stavu, jaký měl dokument před aplikací příkazu Zpět. Tip: Kolik akcí je možné odvolat nejvýše? To záleží na vás, respektive na vašem nastavení v konfiguračním dialogu; zde můžete na kartě OpenOffice.org - Paměť v sekci Zpět voličem Počet kroků nastavit nejvyšší počet akcí, které lze odvolat. Ve stejné sekci s příkazy Zpět a Znovu je také příkaz Opakovat. To je velmi užitečný příkaz jeho pomocí zopakujete poslední akci. Pokud tedy například v dialogu příkazu Znak nastavíte libovolné množství atributů (velikost písma, barvu, styl, podtržení ) a poté kdekoliv vyberete blok textu, pak tímto příkazem přiřadíte naráz stejné atributy všem znakům ve výběru (bloku). Ovšem pozor do nejbližší jiné akce. Pokud třeba stisknete jedinkrát mezerník, bude opakovatelnou akcí zápis jedné mezery. Přesuny a kopírování bloků Kapitola, kterou jste právě přečetli, nesouvisí tak úplně s probíraným tématem, ale je velmi důležitá. Protože tím, co se dozvíte dále, získáte prostředky, jak si přeorat svůj dokument k nepoznání a mnohdy i nechtěně. Postup je při tom tak jednoduchý, že ho lze bez váhání začlenit do úvodních kapitol zamýšlených jako rychlokurs pro naprosté začátečníky. Napřed si ujasněme, co je to kopírování a co přesun. Při kopírování se vytvoří fyzický duplikát výchozí části dokumentu; tu pak můžete myší přetáhnout na jiné místo nebo ji tam zkopírovat s využitím schránky. Kopí-

60 60 rovaná část zůstane v původním místě dokumentu zachována. Při přesunu se prostě část dokumentu posune jinam z původního místa zmizí. Postup s využitím schránky Označte část dokumentu, se kterou chcete pracovat, jako blok. Pokud chcete kopírovat, spusťte v nabídce Úpravy (nebo plovoucí nabídce) příkaz Kopírovat; pokud chcete přesouvat, spusťte ze stejné nabídky příkaz Vyjmout. Přesuňte textový kurzor na místo, kam budete chtít obsah schránky vložit. Z nabídky Úpravy spusťte příkaz Vložit. Obsah schránky se vám zachová až do přepisu něčím jiným, můžete z ní proto uloženou část dokumentu kopírovat tolikrát, kolikrát chcete. A to nejen do právě otevřeného dokumentu, ale i do dokumentu jiného, případně i do jiného programu. Postup s využitím myši Označte část dokumentu, se kterou chcete pracovat, jako blok. Při kurzoru myši v libovolném místě nad označeným blokem stiskněte levé tlačítko (kurzor myši se doplní o malý rámeček). Tlačítko stále držte a přetáhněte kurzor na místo, kam budete chtít umístit první znak bloku. Textový kurzor je v té chvíli ve formě šedé svislé čárky ukazující, kam bude blok umístěn, jakmile uvolníte myš. Pokud chcete blok přesunout, tlačítko myši pouze uvolněte. Chcete-li kopírovat, přidržte v okamžiku uvolnění myši klávesu Ctrl.(kurzor se při tom doplní znakem plus ). Popsaná metoda je také známa pod názvem Drag & Drop (táhni a pust). Přesouvaný blok nelze přesunout do sebe samého (kurzor myši se změní v symbolickou dopravní značku zákaz stání ). Rychlé uložení a načtení dokumentu Abyste dokument mohli mít k dispozici i pro příště a prostě vám nezmizel s ukončením práce editoru (nebo nechtěným vypnutím počítače či systémovou chybou Windows :-) ), je třeba ho uložit ve formě souboru na paměťové médium nezávislé na napájení elektřinou (obvykle magnetický nebo optický disk). Snad již něco víte o struktuře disků a jejich rozčlenění do složek a pokud ne, nic se neděje. Při instalaci byla totiž určena standardní složka, která (pokud nezměníte nastavení) se vám nabídne vždy při požadavku na uložení nebo zpětné načtení. Proto můžete pro začátek využívat velice zjednodušený postup, který je ale plně funkční: Pro první uložení spusťte v nabídce Soubor příkaz Uložit jako. Do jeho dialogu pojmenujte v poli Název souboru soubor, do kterého bude soubor uložen. Implicitně se mu přiřadí přípona ODT charakteristická pro Writer (musíte mít ovšem zaškrtnuté políčko Automatická přípona k souboru). Pro každé další uložení použijte příkaz Uložit. Dokument se uloží bez dalších dotazů do souboru téhož jména. Práci s dokumentem ukončíte příkazem Zavřít. Okno dokumentu se uzavře pokud se dokument však od posledního uložení změnil, budete vyzváni k jeho uložení nyní (nebo jej můžete zahodit ). Uložený dokument pak kdykoliv znovu načtete příkazem Otevřít. V okénku dialogu prostě jen vyhledejte a odklepněte název souboru, do kterého jste dokument naposledy uložili.

61 61 Tisk dokumentu Tisk dokumentu je finální prací, takovou třešničkou na dortu jeho tvorby. Nastavení tiskárny Nastavení tiskárny, respektive kontrola tohoto nastavení, by měly předcházet každé tiskové operaci, pokud tisknete po nějaké době, kdy se mezitím nastavení mohlo změnit. To přichází v úvahu prakticky jen tehdy, tisknete-li z vašeho počítače na různých zařízeních nebo třeba tisknete a faxujete. Každé tiskové zařízení je totiž z operačního systému Windows ovládáno speciálním programem, kterému se říká ovladač tiskárny neboli driver. Každá tiskárna má jiný ovladač a tím i jiné nastavení, což se může projevit (sice nepodstatně, ale přece) na změně vzhledu stránek při přechodu z jednoho zařízení na jiné. V nejhorším případě se může posunout i zlom stránek. Dialog ke kontrole nastavení tiskárny otevřete příkazem Nastavení tiskárny z nabídky Soubor. Hlavní části dialogu je volič Název zde by měl být vypsán název tiskárny, na které hodláte tisknout. Pokud není, nastavte ho. Pro úplnost tlačítkem Vlastnosti otevřete komplexní dialog pro nastavení vlastností tiskárny; ten se však typ od typu liší, takže obecný popis není možný. Obecně bychom mohli říci, že na kartách dialogu Vlastnosti lze nastavit například zdroj papíru (podavač tiskárny) a způsob tisku odpředu dozadu / odzadu dopředu, orientaci na výšku / na šířku a počet stránek na list. Poslední volba umožní úsporu papíru; pokud volič Počet stránek na list nastavíte například na hodnotu 4, budou na jeden arch papíru tištěny čtyř stránky najednou (samozřejmě patřičně zmenšené). Náhledové zobrazení Abychom byli ekologičtí a neplýtvali papírem, budeme tisknout dokument teprve tehdy, až bude dokonalost sama. Jak ale poznáte, jak bude dokument doopravdy při tisku vypadat? Není to nic složitého, zobrazte si

62 62 tak zvaný náhled. V nabídce Soubor spusťte příkaz Náhled strany. Okno editoru se upraví do náhledové podoby; uvidíte v něm celou stránku dokumentu (nebo více stránek najednou) tak, jak budou vytištěny. Pomocí tlačítek na panelu objektů můžete zvětšit nebo zmenšit měřítko zobrazení. Jestliže chcete procházet jednotlivé stránky dokumentu jednu po druhé, použijte kurzorové klávesy se šipkami nebo tlačítka na panelu objektů. Zobrazení náhledu ukončíte tlačítkem Zavřít náhled. Vlastní tisk Nemáte-li již na dokumentu co upravit, můžete v nabídce Soubor spustit příkaz Tisk. Ještě než se tiskárna rozeběhne, zobrazí vám její ovladač dialog pro nastavení parametrů tiskové operace, která bude následovat. Tisk se rozeběhne, stisknete-li tlačítko OK. V dialogu ještě můžete nastavit počet kopií, jejich řazení, vyžádat tisk do souboru a po stisku tlačítka Volby upřesnit, co a jak má být vytištěno. V sekci Obsah nastavíte, co se má z dokumentu tisknout: Obrázek zaškrtnutím zajistíte, aby se dokument vytiskl i s obrázky. Tabulky zaškrtnutí políčka rozhoduje o tisku textových tabulek. Kresby - zaškrtnutím políčka nařídíte, že se mají tisknout kresby vytvořené prostředky OpenOffice.org v textových dokumentech (nevztahuje se na dokumenty HTML). Ovládací prvky zde můžete určit, zda se mají v textových dokumentech tisknout ovládací prvky. Pozadí pokud políčko zaškrtnete, budou se tisknout barvy a objekty, které jsou umístěny na pozadí stránky (viz příkazy Formát - Stránka - Pozadí). Černobílý tisk zaškrtnutím nařídíte černobílý tisk i na barevné tiskárně. V sekci Stránky můžete určit pořadí tisku stránek ve vícestránkových dokumentech.

63 63 Zaškrtnutí čtverce Levé stránky zajistí tisk levých stránek dokumentu a zaškrtnutí čtverce Pravé stránky zajistí tisk stránek pravých (obě volby se nevztahují na dokumenty HTML). Zaškrtnutím políčka Převráceno můžete vyžádat převrácené pořadí tisku (v pořadí poslední stránka se vytiskne jako první). Při zaškrtnutí pole Příručka se budou dokumenty tisknout ve formátu příručky. Co se rozumí v tomto případě příručkou? Pokud tisknete dokument se stránkami formátovanými na výšku na papír orientovaný na šířku, vytisknou se dvě protilehlé strany příručky vedle sebe. Pokud tiskárna umožňuje oboustranný tisk, můžete vytvořit příručku z dokumentu ihned. Pokud tiskárna tiskne jen na jednu stranu papíru, pak nejprve vytiskněte přední strany s volbou Pravé stránky, poté celý štos papírů vložte znovu do zásobníku tiskárny a vytiskněte dokument s volbou Levé stránky. Přepínačem Poznámky nastavíte způsob případného tisku poznáme. Nastavení Žádné znamená, že se v dokumentu nebudou tisknout vůbec žádné poznámky. Nastavíte-li Pouze komentáře, tak se naopak vytisknou pouze poznámky, ale ne samotný text. Při nastavení Konec dokumentu se poznámky vytisknou až na konec dokumentu, za jeho text. Volba Konec strany zajistí tisk poznámek na samostatnou stránku - po každé stránce, která nějaké poznámky obsahuje. Při zaškrtnutí políčka Vytvořit jednotlivé tiskové úlohy bude každá tisková úloha začínat na nové straně, i když používáte duplexní tiskárnu. V opačném případě se může stát, že se první strana druhé kopie vytiskne na stejný list jako poslední strana první kopie (zvláště při lichém počtu stránek). Pokud má tiskárna více podavačů papíru, pak zaškrtnutím políčka Zásobník papíru podle nastavení tiskárny nařídíte, aby se použil zásobník papíru určený v systémovém nastavení tiskárny. Volič Fax využijete, máte-li instalovaný faxový software a chcete jeho pomocí dokumenty přímo odfaxovat.

64 64 Textový procesor Writer pro pokročilejší

65 65 Podrobněji o nastavení písma Nástroje pro základní nastavení na úrovni písma již znáte; najdete je na panelu objektů. Komplexní dialog pro nastavení písma najdete pod příkazem Znak umístěným v nabídce Formát. Dialog se skládá z několika karet, jejichž pomocí nastavíte veškeré parametry týkající se vlastního písma, jeho vzhledu, velikosti, umístění, dále všelijaké efekty a také třeba můžete znaku přiřadit hypertextový odkaz nebo makro. Úvodem si řekněme něco poměrně dost důležitého na jaký úsek textu má nastavení týkající se parametrů písma v dialogu platnost. Je-li textový kurzor umístěn uvnitř slova, bude vlastnost přiřazena celému slovu. Pokud je označen blok textu (třeba i jediný znak ve slově), bude parametr přiřazen pro všechny znaky pokryté blokem. Není-li nic označeno a textový kurzor není ani uvnitř slova, potom bude nastavení použito na text nově zapisovaný od pozice textového kurzoru. Nastavení písma, jeho stylu a velikosti Ovladače pro nastavení těchto vlastností najdete na kartě Písmo. Řada z nich má své ekvivalenty na panelu nástrojů Formátování. Výběr písma (fontu) Pomocí voličů na kartě Písmo můžete vybrat požadované písmo podle položky s jeho názvem, případně můžete název požadovaného písma ručně zapsat do vstupního pole voliče. Pokud v dialogu Volby na kartě OpenOffice.org Zobrazení zaškrtnete políčko Náhledy v seznamech písem, budou položky s názvy písem zobrazeny přímo v daném písmu poslouží vám tak jako náhled pro usnadnění výběru vhodného písma. Volba stylu písma Voličem Styl písma můžete zadat nebo vybrat styl písma. Stylem se tu rozumí způsob zobrazení k dispozici bývají čtyři možnosti: Běžné (normální), jako je text, který právě čtete. Tučné silnější písmo pro zvýraznění vybraných pasáží textu. Kurzíva (skloněné písmo) například pro zápis citací, poznámek, latinských názvů rostlin a podobně. Tučná kurzíva kombinace tučného písma s kurzívou, obvykle pro zvláštní zvýraznění. U některých písem ale nemusí být všechny uvedené možnosti k dispozici, případně je nabídka redukována jen na písmo v běžném stylu.

66 66 Velikost znaků Voličem Velikost můžete vybrat velikost písma. Někdy může být rychlejší velikost (v bodech) přímo zapsat do pole voliče. Výběr jazyka Voličem Jazyk vyberte jazyk, který se má použít ke kontrole pravopisu. Kontrola pravopisu pro vybraný jazyk je funkční pouze tehdy, pokud je nainstalován odpovídající jazykový modul. U položek jazykových modulů, které máte nainstalovány, je vlevo od specifikace jazyka zobrazeno znaménko zaškrtnutí. Barva písma, podtržení, přeškrtnutí a další efekty Vlastnosti písma, jako podtržení, přeškrtnutí, barvu znaků či jejich speciální způsoby zobrazení nastavíte ovladači na kartě Efekty pro písmo. Barva písma Barvu, kterou mají být jednotlivé znaky zobrazeny, vyberte pomocí voliče Barva písma. Otázkou je, co se má s barevně zobrazovanými znaky stát při tisku. V dialogu Volby na kartě Textový dokument Tisk je políčko Tisknout černě; pokud bude zaškrtnuté, nebude tisk barvami písma ovlivněn. Výběrem položky Automaticky nastavíte tzv. systémovou barvu Windows. Bývá to černá, ale nemusí to být vždy pravda; záleží na okamžitém nastavení operačního systému. Barvy si k jednotlivým položkám můžete předefinovat. V dialogu Volby si otevřete kartu OpenOffice.org Barvy. Pole Tabulka barev obsahuje paletu barev, které máte k dispozici. Klepnutím myší do palety vyberte požadovanou barvu. Nyní jí můžete přiřadit v poli Název nové jméno a stiskem tlačítka Přidat zařadit do seznamu. Nové barvy se zařazují na konec seznamu v dialogu Znak. Podtrhávání a přeškrtnutí Způsob podtržení vyberte v seznamu voliče Podtržení. Pokud budete chtít, aby součástí podtržení delšího textu byly i mezery mezi slovy, pak ponechte čtverec Jednotlivá slova nezaškrtnutý. Vedle druhu čáry můžete také zvolit její barvu k tomu je vám k dispozici paleta barev Barva, umístěná vpravo od voliče stylu čáry. Vedle podtržení čarou pod slovy můžete rovněž slova zvýraznit přeškrtnutím; styl příslušné čáry vyberte voličem Přeškrtnutí. Pokud samostatně podtrhnete text zapsaný jako horní index, budou znaky podtrženy čarou vedenou těsně pod nimi, tedy výše než je řádek. Pokud podtrháváte text typu horní index společně s normálně umístěnými znaky, je podtržení společné, a to ve výši řádku.

67 67 Zvláštní efekty Zvláštní efekty umožňuje volič Velikost písma, volič Reliéf a trojice zaškrtávacích čtverců pod nimi. Volič Velikost písma umožňuje výběr z následujících nastavení: Žádný obnoví dříve vybraný efekt. Velká písmena všechna malá písmena se převedou na velká (tedy abc na ABC). Malá písmena všechna velká písmena budou převedena na malá (tedy XYZ se převede na xyz). Titulek začáteční písmeno každého slova se zobrazí jako velké (Pes, Kočka). Malé kapitálky všechna písmena budou zobrazena jako velká, ale S MENŠÍ VELIKOSTÍ NEŽ JE BĚŽNÉ. Pokud slovo již začíná VELKÝM PÍSMENEM, bude toto písmeno trochu vyšší než písmena následující. Volič Reliéf nabízí tyto možnosti: Žádný obnoví dříve vybraný efekt. Reliéf vytvoří dojem nad povrch plasticky vystupujícího písma. Rytina písmo bude budit dojem, že je vyryté pod povrch papíru. Po zaškrtnutí políčka Obrys budou zobrazeny pouze obrysy znaků. Efekt nemá účinek u všech písem. Zaškrtnutí políčka Stín způsobí, že za znaky bude zobrazen jejich stín. Pokud zaškrtnete políčko Blikání, bude označený text blikat. Frekvenci blikání nelze změnit. Zaškrtnutím políčka Skryto skryjete vybrané znaky. Chcete-li skrytý text zobrazit, spusťte v nabídce Zobrazit příkaz Řídící znaky, aby bylo vlevo od jeho položky zobrazeno zatržítko. Indexy, jejich umístění a velikost Bez indexů se neobejdete v textech odborného, zvláště technického charakteru. Podle umístění v relaci k okolnímu textu rozlišujeme horní a dolní index; u obou může být užitečné měnit relativní velikost znaků vůči znakům okolním a jejich svislou pozici. Přesné parametry způsobu zobrazení znaků jako indexů nastavíte v dialogu Znak na kartě Umístění. Z hlediska zobrazení textu ve formě indexu (umístění znaků písma vzhledem k řádku) je rozhodující přepínač Umístění. Přepínač má tři polohy: Horní index znaky textu budou umístěny výše než ostatní text na řádku. Znaky mohou být zmenšeny. Běžné znaky budou zobrazeny v běžné nastavené velikosti v základní poloze na řádku.. Dolní index znaky textu budou umístěny níže než ostatní text na řádku. Znaky mohou být zmenšeny. Pokud přepínačem vyberete jeden z indexů, zpřístupní se volič Relativní velikost písma. Jeho pomocí lze nastavit relativní velikost textu ve formátu horního nebo dolního indexu, vzhledem k nastavené velikosti písma. V praxi to znamená, že velikost znaků zobrazených v obou indexech je procentuálně odvozena od právě nastavené velikosti písma při její změně se upraví i velikost indexů.

68 68 Po zaškrtnutí políčka Automaticky je relativní umístění textu ve formátu horního nebo dolního indexu ve svislém směru nastaveno samočinně podle okamžitého stavu textu. Pokud zaškrtnutí políčka zrušíte, zpřístupní se volič, Zvýšit/Snížit o. Jeho pomocí můžete zadat relativní svislé umístění textu indexu manuálně. Orientaci vám usnadní náhledové políčko umístěné dole na kartě. Svislé postavení textu Označený blok textu můžete natočit tak, aby byl orientován svisle vzhledem k řádkům okolního textu, které považujeme za vodorovné. Na kartě Umístění je k tomuto účelu k dispozici přepínač Rotace/škálování, jehož tři polohy umožňují: 0 stupňů běžné začlenění textu vodorovně, zleva doprava. 90 stupňů otočí text o 90 stupňů proti směru hodinových ručiček. 270 stupňů přepínač otočí znak o 270 stupňů proti směru hodinových ručiček. Zaškrtnete-li čtverec Přizpůsobit řádce, budou pootočené znaky ve svislém směru přizpůsobeny výšce řádku. V praxi to znamená, že se velikost znaků upraví natolik, aby šířka znaku nebo skupiny znaků odpovídala výšce řádku. Procentuální změna velikosti znaků se promítá do okénka voliče Zvětšit na šířku pomocí tohoto voliče můžete také šířku znaků upravit ručně podle vašich konkrétních požadavků. Rozestupy znaků Při běžném nastavení mají jednotlivé znaky v textu mezi sebou určité standardní rozestupy, které považujeme za 100 %. Ty je možné měnit rozšířit nebo zúžit. Rozšířením rozestupu znaků můžete třeba elegantně vyřešit to, čeho se na psacím stroji dosahuje vkládáním mezer. Můžete také rozestup snížit a tím třeba donutit text neposlušného odstavce, aby přestal přesahovat o jedno slovo na další stránku a vešel se celý na stránku jedinou. Rozteč jako vlastnost se týká mezery za znakem. Proto se nastavení rozteče u určitého znaku týká mezery mezi znakem tímto a znakem následujícím. V sekci Vzdálenost na kartě Umístění máte k dispozici ovladače umožňující měnit rozteče mezi jednotlivými znaky písma. Pomocí voliče v sekci zcela vlevo můžete vybrat tři možnosti: Výchozí nastaví rozteče mezi znaky předepsané v typu písma. Rozšířené zvětší rozteče mezi znaky o počet bodů nastavených číselníkem vpravo. Zúžené zmenší rozteče mezi znaky o nastavený počet bodů. Zaškrtnete-li políčko Kerning párů, bude rozteč u určitých kombinací znaků nastavena automaticky. Takováto úprava je využitelná pro tisk jen tehdy, pokud tiskárna a jí přiřazený ovladač (v nastavení Windows) kerning podporují. Páry znaků pro kerning musí být také definovány v používaném písmu (fontu). Asijské rozvržení Na kartě Asijské rozvržení můžete upravit nastavení pro psaní v dvojitých řádcích v asijském formátu. Nejprve vyberte v dokumentu znak, který má být napsán v dvojitých řádcích, potom spusťte tuto funkci. Tyto příkazy jsou dostupné pouze po zapnutí podpory asijských jazyků. To lze provést, jestliže v nabídce Nástroje klepnete na příkaz Volby a potom na položky Jazyková nastavení a Jazyky. Formátování hypertextového odkazu Každý znak může být nositelem hypertextového odkazu. V dialogu Znak můžete na kartě Hypertextový odkaz upravit nebo vytvořit hypertextový odkaz. V sekci Hypertextový odkaz vyberete cílový dokument (na který odkaz ukazuje) a rámec, ve kterém bude zobrazen. Do pole URL je třeba zadat úplnou adresu URL, kde je uložen dokument, který chcete klepnutím na odkaz načíst. Pokud nezadáte jiný cílový rámec, bude dokument načtený v pracovním okně přepsán cílovým dokumentem. Klepnutím na tlačítko Procházet se otevře dialog Otevřít. To vám pomůže interaktivně vybrat cílový soubor v systému souborů nebo na internetovém souborovém serveru přístupném protokolem FTP.

69 69 Tip: Chcete-li upravit adresu URL, která je již na daném místě vložena, jednoduše ji přepište. Pole Text je určeno ke specifikaci textového řetězce, který má nést vlastní hypertextový odkaz. Pokud máte v daném okamžiku označený blok textu, převezme se text z bloku a pole je nefunkční (text v bloku je v něm vypsán šedě). Voličem Cílový rámec vyberete rámec, kde bude dokument načtený ze specifikované adresy zobrazen. Pokud výběr ignorujete, načte se do stávajícího okna a přepíše tam původní obsah. Význam parametrů: _self dokument se načte do stejného rámce, jaký je již otevřen. _blank pro načtení dokumentu se vytvoří nový prázdný rámec. _parent dokument se načte do nadřazeného rámce. Pokud takový rámec neexistuje, použije se aktuální pracovní rámec. _top dokument se načte do rámce hierarchicky nejvyššího. Pokud žádný takový rámec neexistuje, použije se rámec aktuálně pracovní. Přiřazení makra Hypertextovému odkazu můžete přiřadit místo konkrétní URL adresy také makro. Stiskem tlačítka Události se otevře dialog Přiřadit makro. V něm můžete vybrat přiřadit hypertextovému odkazu požadované makro. Název ukotvení Ve vstupním poli Název můžete přiřadit hypertextovému odkazu název ukotvení. Zadaný text označme ho třeba jako xxxxxx bude vložen prostřednictvím značky NAME takto: <A HREF="http://www.firma.cz/" NAME="xxxxxx" TARGET="_blank">Note</A> Nyní je možné přeskočit na tento hypertextový odkaz z jiného umístění. Značka NAME je používána pouze ve spojení s dokumenty ve formátu HTML. Navštívené a nenavštívené odkazy Dosud nenavštívené hypertextové odkazy bývá zvykem odlišit od těch, které již navštíveny byly. Nenavštívené odkazy bývá zvykem zobrazovat modře. K odlišení obou stavů je nejlépe použít různé styly písma; ty můžete vybrat v sekci Znakové styly. Navštívené odkazy voličem vyberte ten znakový styl, který se má použít, byl-li již aktuální hypertextový odkaz navštíven. Nenavštívené odkazy tímto voličem vyberte znakový styl, který bude použit k zobrazení dosud nenavštíveného hypertextového odkazu. Pozadí barevný podklad písma Na kartě Pozadí dialogu Znak můžete prostřednictvím barevné palety vybrat podkladovou barvu pro pozadí (papír) označeného textu. V paletě si vyberte konkrétní barvu nebo klepněte na pole Bez výplně. Pod nabídkou barev je v paletě vypsána informace s názvem aktuálně vybrané barvy pozadí.

70 70 Parametry odstavců Parametry nastavované na úrovni odstavců najdete na kartách dialogu Odstavec, který otevřete příkazem Odstavec z nabídky Formát. Některé ovladače jsou také k dispozici na nástrojových panelech. Odsazení Odstavec je možné z hlediska odstupu od svého okolí charakterizovat odsazením od okraje stránky zleva a zprava, samostatným odsazením od okraje stránky pro první řádek, odstupem od předchozího a následujícího odstavce a roztečí jednotlivých řádků řádkováním. Vzdálenosti se udávají v jednotkách, které můžete předvolit v dialogu příkazu volby na kartě Textový dokument Obecné. Nastavení z dialogu Všechny tyto parametry nastavíte na kartě Odsazení a proklad znaků. Součástí dialogu je obvyklé pole s náhledem, kde vidíte, jaký má zhruba na text vliv okamžité nastavení ovladačů. Odsazení zleva, zprava a pro první řádek zadáte pomocí číselníkových polí v sekci Odsazení. Je nanejvýš vhodné používat styly s odpovídajícím nastavením, protože odsazovat každý odstavec zvlášť by bylo poněkud nudné a zdlouhavé. Tip: Odsazení zleva můžete zadat jako záporné pak bude odstavec vysunut před levý okraj stránky. Také pro odsazení zprava můžete specifikovat zápornou hodnotu, má-li odstavec přesahovat přes pravý okraj stránky. Rovněž odsazení prvního řádku může být kladné i záporné. Odsazení je vztaženo k tělu odstavce je tedy relativní k druhému a dalším řádkům. Pokud bylo odsazení celého odstavce záporné a záporné je i odsazení prvního řádku, je předsunut o to více mimo levý okraj stránky. Pokud je pro daný odstavec použito číslování nebo odrážky, pak číslování určuje vzdálenost okraje odsazení prvního řádku. Nastavení pro první řádek číslovaného odstavce (právě s tím číslem) můžete definovat v dialogu Číslování/odrážky pomocí voliče Vzdálenost k textu na kartě Umístění. Zaškrtnete-li čtverec Automaticky, bude odsazení nastaveno samočinně. Odsazení prvního řádku bude přizpůsobeno velikosti písma a řádkování. Nastavení v číselníku První řádek nebude v tomto případě použito. Nastavení myší Odsazení můžete nastavit pomocí myši, tahem za šedé trojúhelníkové značky na vodorovném pravítku. K tomu je samozřejmě třeba, abyste měli pravítko zobrazené. Připomeňme si, že nastavení se vztahuje k aktuálnímu odstavci (kde je umístěn textový kurzor) nebo ke všem odstavcům pokrytým (byť jen částečně) označením bloku.

71 71 Dvojice značek vlevo umožňuje odsazení zleva u prvního řádku aktuálního odstavce (horní trojúhelník) a odsazení zleva u ostatních řádků odstavce (dolní trojúhelník). Značka umístěná na pravítku vpravo umožňuje upravit odsazení aktuálního odstavce zprava. Vzdálenost mezi odstavci Ve svislém směru (v relaci s rozměry tištěné stránky dokumentu) lze nastavit vzdálenost mezi odstavci pomocí specifikací odstupu nahoře (nad odstavcem) a dole (pod ním). První odstavec dokumentu je na začátek stránky umístěn bez ohledu na nastavení vzdálenosti nad odstavcem; na poslední odstavec na konci stránky nebude mít celkem logicky vliv nastavení vzdálenosti pod odstavcem. Mezilehlé odstavce jsou vždy odděleny mezerou, jejíž velikost je dána buď mezerou za aktuálním odstavcem nebo mezerou před odstavcem následujícím; pokud se vyskytnou dva za sebou následující odstavce, které mají nastaveny obě hodnoty jak pro vzdálenost nad, tak pro vzdálenost pod odstavcem použije se větší z nich. To mějte na paměti při formátování dokumentu. Obě vzdálenosti můžete definovat v sekci Vzdálenost pomocí voličů Nahoře a Dole. Řádkování Nastavení řádkování Řádkování určuje rozteč jednotlivých řádků v odstavci (mezeru ve svislém směru). Volby řádkování máte k dispozici tyto: Jednoduché mezi řádky není přidána žádná dodatečná mezera. Tuto položku zvolte, chcete-li nastavit řádkování zpět na jednoduché. 1,5 řádku volbou této položky vyberete řádkování v rozsahu jeden a půl násobku normálního. Mezi řádky bude vložena mezera o velikosti poloviny řádku. Dvojité tuto položku vyberte, chcete-li aktivovat režim dvojitého řádkování. V tomto případě je mezi řádky vložena mezera odpovídající výšce jednoho řádku. Proporcionální číselníkem vpravo můžete vybrat jiné řádkování než tři výše uvedené možnosti, přičemž 100 % odpovídá položce Jednoduché. Nejméně zvolíte-li tuto položku, zadejte do číselníku vpravo minimální vzdálenost svislého odstupu mezi řádky. Odstup prvního řádku do číselníku vpravo od voliče zapište velikost dodatečné mezery, která má být přidána k vzdálenosti mezi spodním okrajem předchozího a horním okrajem následujícího řádku. Přesně - do číselníku napište hodnotu, která se pak stane neměnnou vzdálenost mezi řádky. Výchozí minimální hodnota je nastavena na 0,50 cm. Pokud se řádky (například z důvodu různé velikosti písma překrývají, nebudou překryté znaky zobrazeny. Do pomocného číselníku vpravo od voliče můžete vkládat hodnoty zamýšlené buď v procentech nebo absolutně (s uvedením jednotek). Dodržení řádkového rejstříku Jestliže jste u aktuálního stylu stránky aktivovali volbu dodržovat řádkový rejstřík (Formát - Stránka Stránka), pak zaškrtněte čtverec Aktivovat; tím se volba při přímém formátování aktivuje pro odstavec (odstavce) nebo jejich styl. Zarovnání na řádcích Vodorovné zarovnání V dialogu Odstavec na kartě Zarovnání můžete zarovnat odstavec vlevo, vpravo, na střed nebo vlevo i vpravo současně (do bloku). Jednodušší je ovšem pro tyto účely použít tlačítka z panelu nástrojů Formátování. Všechny čtyři možnosti Vlevo/nahoře, Vpravo/dole, Na střed a Do bloku sdružuje přepínač Volby. K poslední poloze přepínače (Do bloku) se vztahují další možnosti. U odstavce zarovnaného do bloku jsou všechny řádky (s výjimkou posledního) rozšířeny tak, aby zařezávaly nejen při levém, ale i pravém okraji stránky. Jde o to, jak bude vypadat poslední řádek. Obvykle ho asi ponecháte zarovnaný směrem vlevo, bez dalších úprav. Pomocí voliče Poslední řádek můžete ještě vybrat mimo položky Vlevo další varianty Na střed nebo Do bloku. Tak můžete obsah posledního řádku vycentrovat nebo také rozšířit na celou délku řádku jako řádky předchozí.

72 72 Jestliže zůstalo poslední slovo na posledním řádku odstavce zarovnaného do bloku osamocené, můžete ještě navíc zaškrtnutím čtverce Rozpálit jedno slovo rozšířit mezery mezi jeho znaky tak, že slovo zaujme šířku celého řádku. Tuto funkci můžete použít i tehdy, jestliže chcete rozšířit celý řádek (např. záhlaví) na šířku textového rámce. Mezery v řádku nahradíte pevnými mezerami, stisknete-li klávesy Ctrl+mezera. Svislé zarovnání Vedle vodorovného zarovnání můžete také vybrat výchozí nastavení pro svislé zarovnání znaků textu v řádku. Seznam voliče Zarovnání v sekci Svislé zarovnání textu na kartě Zarovnání obsahuje položky Automaticky, Základní čára, Nahoře, Uprostřed a Dole. Svislé zarovnání se uplatní například tehdy, když máte některé znaky v odstavci formátované výrazně větším písmem, než je ostatní text. Směr textu Voličem Směr textu v sekci Vlastnosti nastavíte směr textu odstavce, který používá komplexní rozvržení (CTL). Ovladač je dostupný jen tehdy, je-li je povolena podpora komplexního rozvržení textu. Zarovnání k pomocné mřížce Pokud zaškrtnete čtverec Přichytávat na textovou mřížku (je-li aktivní), budou se odstavce zarovnávat k pomocné textové mřížce. Chcete-li textovou mřížku zobrazit, spusťte příkazy Formát - Stránka - Mřížka textu. Orámování, okraje a pozadí odstavců Co lze orámovat Odstavec nebo skupinu odstavců, případně i stránky, rámce, tabulky a jiné objekty můžete orámovat čarami zvolené síly, stylu a barvy a jejich plochu pod písmem můžete podložit barevným nebo šedým stínováním. Čáru tvořící okraj můžete ponechat stejnou ze všech čtyř stran nebo, podle libosti, pro každou stranu použít čáru úplně jinou. Další možnost nabízejí tabulky, kde můžete zvolit různé okrajové i vnitřní čáry. Uspořádání čar V dialogu příkazu Odstavec můžete na kartě Ohraničení nastavit způsob, jakým mají být zobrazeny okraje vybrané položky nebo odstavce. V sekci Uspořádání čar si můžete grafickým voličem Výchozí vybrat jeden z předem definovaných způsobů orámování okrajů. V náhledovém rámečku Uživatelem definované lze také interaktivně nastavit pro každou stranu rámečku okraj s jiným stylem čáry a barvy. Výběr z voliče Výchozí se také promítá do rámečku, kde ho můžete využít a doplnit podle potřeby. Náhled a výběr čar pro zpracování Chcete-li upravit některou z rámujících čar, klepněte na ni myší; tím se upravovaná část rámu vyznačí černými šipkami. Pokud chcete současně upravit několik čar, klepněte na ně postupně při stisknuté klávese Ctrl. Na takto vybrané čáry bude aplikováno jakékoliv následné nastavení stylu čáry.

73 73 Styl čar V sekci Čára nastavíte typ čáry a její barvu. Seznam Styl obsahuje předem definované nepřerušované čáry a dvojité čáry o různých tloušťkách. Vyberte požadovanou tloušťku a typ čáry. Volbou položky Žádná čáru odstraníte. Barvy čáry vyberte z palety Barva. Výchozí barvou je barva černá. Vybraná barva bude použita na všechny označené čáry okraje. Vzdálenost rámečku od textu Čtveřicí voličů v sekci Vzdálenost k obsahu můžete určit vzdálenost mezi okrajem a obsahem. Uvědomte si, že zvětšením nastavených hodnot zmenšíte prostor pro vlastní text. Zaškrtnutím čtverce Synchronizovat bude hodnota ve všech čtyřech voličích při první změně nastavena shodně. Stínování Okraje rámečku můžete vystínovat; efekt stínování se vytvoří u dvou vzájemně kolmých obvodových stran na pozadí odstavce (a to i v případě, že okraj samotný pomocí čar zvýrazněný není). Pokud je stín přiřazen k objektu, který vyplňuje celou plochu určitého rámce, bude tento objekt zmenšen, aby mohl být v rámci zobrazen i jeho stín. Parametry stínování nastavíte v sekci Styl stínování: Pozici stínu určíte grafickým voličem Umístění. Číselníkem Vzdálenost lze nastavit šířku plošky vytvářející iluzi stínu. Pomocí palety Barva vyberte požadovanou barvu stínu. Další vlastnosti V sekci Vlastnosti můžete specifikovat vlastnosti ohraničení aktuálního odstavce se sousedními odstavci. Zaškrtnutím políčka Sloučit s dalším odstavcem bude sloučen styl ohraničení a stínování aktuálního odstavce s následujícím odstavcem. Styly jsou sloučeny pouze tehdy, jsou-li zarovnání, ohraničení a styl stínování následujícího odstavce stejné jako u odstavce aktuálního. Políčko Sloučit styl sousedících čar je dostupné, pokud formátujete styl ohraničení tabulek. Jeho zaškrtnutím sloučíte dva různé styly čar přilehlých buněk v tabulce do jednoho. Pozadí odstavce Na kartě Pozadí dialogu Odstavec můžete z palety vybrat barvu, která se má použít pro vybarvení pozadí (papíru) odstavce. Jestliže chcete barevný tón pozadí naopak zrušit, klepněte na pole Bez výplně. Pod paletou je v informačním rámečku uveden název aktuálně vybrané barvy pozadí (její políčko v paletě je zvýrazněno rámečkem). Zároveň je barva také velkoplošně zobrazena v náhledovém políčku vpravo.

74 74 Jestliže jako podklad požadujete obrázek, tak nejprve stiskem tlačítka Procházet otevřete standardní dialog pro výběr souborů; zde vyhledejte grafický soubor s motivem, který chcete použít jako podklad. Náhled na obrázek pak uvidíte (je-li zatržen čtverec Náhled) v náhledovém poli v pravé části karty. Pokud zaškrtnete políčko Odkaz, vloží se do dokumentu pouze odkaz na přístup k souboru s obrázkem (v opačném případě se vloží celý obrázek, což zabere mnohem více místa). Obrázek se pak z tohoto souboru při otevření dokumentu vždy načte znovu což ale samozřejmě je nebezpečné, pokud soubor někam jinam přesunete či dokonce vymažete a nepoužitelné pro dokumenty přenesené na jiné počítače. Pomocí přepínače v sekci Typ můžete určit, jak má být grafika na pozadí zobrazena: Umístění můžete klepnout myší do přepínačových vstupů na pomocném obrázku a určit tak, kde má být obrázek (za předpokladu, že je menší než podkládaný rejstřík) umístěn uprostřed, v rozích, v osách středů stran. Oblast obrázek se zobrazí jen jednou, a to za objektem, pro který jste jej vybrali jako pozadí. Dlaždice obrázek se (podle velikosti objektu) zobrazí mnohonásobně za objektem tolikrát, aby byl objekt kompletně podložen. Zalomení stránky či sloupce jako vlastnost odstavce Jako součást vlastností odstavce můžete zadat požadavek na zalomení stránky nebo sloupce. Na kartě Tok textu dialogu Odstavec můžete v sekci Zalomení ovládat tok textu vložením zalomení před nebo za odstavec. Pokud chcete určité zalomení vložit, zaškrtněte políčko Vložit v sekci Zalomení.

75 75 Druh zalomení vyberte voličem Typ. Na výběr máte zalomení stránky (položka Stránka) nebo sloupce (položka Sloupec). Vlastní zalomení může být vloženo před odstavec nebo za něj. Konkrétní způsob vyberte voličem Pozice, jehož položky Před a Za netřeba komentovat. Má-li být po zalomení stránky použita určitá šablona stránky nebo přiřazeno určité číslo stránky, zaškrtněte políčko Se stylem stránky. Pak připojeným voličem vyberte název požadovaného stylu. Pokud chcete po stránkovém zalomení přiřadit konkrétní číslo stránky, zapište ho do číselníku Číslo stránky. Implicitně zapsaná číslice 0 znamená, že číslo stránky se nemá manuálně upravovat. Některé aspekty řízení toku textu Pokud chcete, aby po případném zalomení stránky byl celý odstavec přesunut na následující stránku nebo do následujícího sloupce (bez roztržení ), zaškrtněte v sekci Volby čtverec Nedělit odstavec. Při zaškrtnutí čtverce Ponechat s následujícím odstavcem budou po vložení zalomení aktuální a za ním následující odstavec ponechány spolu na jedné stránce nebo v jednom sloupci. Zabráníte tak třeba odtržení nadpisu od prvního odstavce kapitoly apod. Známkou dobrého zalomení textu dokumentu může být i to, že na konci stránky nebude například jediný řádek z odstavce, který pak dalšími řádky pokračuje na stránce následující. Takovým osamělým řádkům na konci stránky se říká sirotci. Chcete-li se jim vyhnout, zaškrtněte čtverec Kontrola sirotků a v políčku vpravo stanovte minimální požadovaný počet řádků na konci stránky zabraňující vzniku sirotků (měly by tam být alespoň dva řádky). Pokud na konci stránky zůstane méně řádků, než je minimální počet nastavený v číselníku, bude dokument automaticky upraven celý odstavec bude přesunut na následující stránku. Podobně se můžete vyhnout vzniku tzv. vdov to je malého počtu řádků (obvykle jednoho) z konce odstavce, které již přesahují na další stránku. Zaškrtněte čtverec Kontrola vdov a do políčka číselníku zadejte minimální počet řádků, které mohou být na začátku stránky. Pokud je na začátku stránky méně řádků, než je minimální požadovaný počet stanovený v číselníku Řádky, bude zalomení odstavce přizpůsobeno. Nastavení způsobu dělení slov V sekci Dělení slov můžete specifikovat způsob automatického dělení slov v textových dokumentech. Automatické dělení bude aktivováno, pokud zaškrtnete políčko Automaticky. Způsob dělení pak upřesníte trojicí následujících číselníků: Znaky na konci řádku - nejmenší počet znaků, které musí ze slova na konci řádku zůstat před vloženým dělicím znaménkem. Znaky na začátku řádku - nejmenší počet znaků, které musí být na začátku řádku následujícího po vložení dělicího znaménka. Max. počet spojovníků za sebou - maximální počet po sobě jdoucích řádků, které končí automaticky rozděleným slovem. Číslování odstavců a řádků Očíslovat je možné libovolnou skupinu odstavců v dokumentu. Číslování je kdykoliv možné zrušit, případně upravit. K určení vzhledu, jak má číslování vypadat, slouží styly. Konkrétní styl, jaký má být pro číslování odstavce použit, vyberete v dialogu Odstavec na kartě Číslování voličem Styl číslování. Pokud je číslována skupina odstavců, bývá zvykem, že první z nich má číslo jedna, druhý číslo dvě...atd. Pořadí číslování odstavců lze ale nastavit i individuálně na libovolnou hodnotu. Stačí, když u aktuálního odstavce zaškrtnete čtverec Restartovat v tomto odstavci a do pole Začít číslem zadáte počáteční hodnotu nového číslování. Všechny následující číslované odstavce budou číslovány obvyklým způsobem postupně za sebou (dokud znovu neurčíte novou počáteční hodnotu nebo nezměníte styl číslování). Chcete-li zahrnout řádky v odstavci do číslování řádků dokumentu, zaškrtněte políčko Zahrnout tento odstavec do číslování řádků. V tom případě bude použito průběžné číslování navazující na číslování předchozích řádků. Pokud ale zaškrtnete políčko Restartovat na začátku tohoto odstavce, bude číslování řádků nově začínat hodnotou, kterou zadáte pomocí číselníku Začít číslem. S využitím číslování řádků například můžete nařídit, aby počítaly jen popsané řádky hlavního dokumentu nebo popsané řádky včetně prázdných řádků, případně do číslování zahrnout i řádky v textových rámcích atd. Je možné nastavit, v jakých intervalech se řádky mají počítat. Číslování řádků můžete zobrazit na obrazovce, ale může být i součástí výsledného tisku.

76 76 Chcete-li řádky číslovat, spusťte v nabídce Nástroje příkaz Číslování řádků. Tím otevřete stejnojmenný dialog obsahující ovladače pro nastavení číslování. Číslování řádků jako takové vyžádáte zaškrtnutím čtverce Zobrazit číslování. Konkrétní podobu číslování řádků určíte v sekci Zobrazit. Voličem Styl znaku nastavte styl zobrazení znaků, které se použijí pro číslování. Seznam voliče obsahuje všechny dostupné znakové styly (tedy včetně těch, které jste sami definovali). Pro číslování mohou být použity nejen arabské číslice, ale také číslice římské, případně malá a velká písmena. K výběru z těchto možností použijte volič Formát. Umístění číslování řádků vzhledem k dokumentu lze nastavit voličem Umístění. Položky Vpravo a Vlevo přiřadí číslování k pravému či levému okraji textu. Toto nastavení se projeví v závislosti na číslování stránek (sudé či liché stránky). Odstup mezi symbolem použitým pro číslování a odstavcem či ohraničením textu nastavte v poli Vzdálenost. Hodnotu odstupu volte rozumnou; pokud by byla příliš velká, nemuselo by se číslo stránky zobrazit. K orientaci můžete s výhodou použít vodorovné pravítko. Číslovat se nemusí každý řádek. Můžete vyžádat, aby číslován byl třeba jen definovat, že má být číslován každý řádek, nebo každý pátý či desátý řádek. Záleží jen na vás a na hodnotě, kterou uvedete do pole Interval. Kromě čísel řádků můžete definovat také jejich oddělovače, tedy znaky, které se zobrazí mezi řádky po jejich určitém počtu. Co se má zobrazit jako oddělovač a jak často, to určete v sekci Oddělovač. Pozor - od-

77 77 dělovače se zobrazují mezi číslováním řádků; z toho důvodu nemá smysl je zadávat, pokud číslujete všechny řádky. Do vstupního pole Text zapište znak nebo řetězec znaků, které chcete použít jako oddělovače. Pomocí číselníku Každé...řádky nastavíte, po kolika řádcích má být oddělovač vložen. Pokud byste definovali stejnou hodnotu tohoto parametru a intervalu číslování řádků, oddělovače se nezobrazí. Oddělovače se zobrazují totiž jen na řádcích, kde není zobrazeno číslování. Do číslování někdy může a jindy nemusí být vhodné zahrnout i prázdné řádky. V sekci Počítat můžete zaškrtnutím políčka Prázdné řádky vyžádat, aby byly do počtu řádků započteny i prázdné řádky v textu i textových rámcích. Pokud chcete do počtu řádků zahrnout i řádky uvnitř textových rámců, zaškrtněte políčko Řádky v textových rámcích. Jinak se řádky v textových rámcích číslují vždy samostatně, nezávisle na číslování zbytku v dokumentu. Pokud se jedná o textové rámce propojené, je číslování řádků průběžné. Řádky se číslují od začátku dokumentu, spojitě a průběžně. Máte ale ještě další možnosti zaškrtnutím čtverce Restartovat každou novou stranu můžete číslovat každou stránku zvlášť. Iniciály Pokud chcete, aby daný odstavec začínal iniciálou, spusťte pro něj dialog Odstavec z nabídky Formát a v otevřeném dialogu přejděte na kartu Iniciály. Zde zaškrtněte čtverec Zobrazovat iniciály. Tím na kartě zpřístupníte ostatní ovladače. Iniciála je první znak nebo znaky nacházející se na začátku odstavce a zvětšené tak, že na výšku zabírají i několik řádků. Znaky, které mají tvořit vlastní iniciálu, určíte takto: Pokud nezaškrtnete čtverec Celé slovo a volič Počet znaků ponecháte na jedničce, bude iniciálou pouze první znak odstavce. Pokud nezaškrtnete čtverec Celé slovo a volič Počet znaků nastavíte na jinou hodnotu než jedna (obecně n), bude iniciálu tvořit prvních n znaků odstavce. Pokud zaškrtnete čtverec Celé slovo, bude iniciálou celé první slovo odstavce nezávisle na počtu znaků, ze kterých se skládá. Výška iniciály se specifikuje počtem řádků, které má pokrýt. V poli Řádků je možné zadat 2 až 9 řádků. Pokud ale zadáte výšku třeba hodnotou 4 a odstavec bude mít jen dva řádky, bude iniciála pouze dvouřádková. Vzdálenost mezi iniciálami a začátkem řádků běžného textu definujte pomocí pole Vzdálenost k textu. Až dosud se předpokládalo, že se znaky iniciál a styl jejich zobrazení (kromě velikosti) přeberou přímo z daného odstavce. I zde jsou možné jisté úpravy. Do pole Text můžete zapsat text, který má nahradit první znaky odstavce a zobrazit se ve formě iniciály místo nich. Jestliže v seznamu Styl znaku nahradíte implicitně předvolenou položku žádný některým z nabízených znakových stylů, zobrazí se znaky iniciály v tomto stylu; zbytek odstavce zůstane beze změn.

78 78 Přesné nastavení tabulačních zarážek Další součástí dialogu pro nastavení parametrů odstavce je karta Tabulátory pro nastavení rozmístění a vlastností tabulačních zarážek. V levé sekci karty je v seznamu Umístění seznam všech dosud nastavených zarážek. Klepnutím na údaj o vzdálenosti se na něj přesune ukazatel seznamu a v pravé sekci Typ se přepínač nastaví na položku odpovídající způsobu zarovnání. Vkládání tabulačních zarážek Chcete-li vložit novou zarážku: Zapište do vstupního pole seznamu Umístění odstup zarážky od levého okraje stránky. Pomocí přepínače Typ vyberte způsob zarovnání textu k zarážce. Stiskněte tlačítko Nový. Zarážka se zařadí do seznamu a zatřídí podle vzdálenosti. Pokud jako vzdálenost zarážky od levého okraje zadáte jen číslo, použijí se přednastavené jednotky; jejich rozměr je vypsán v poli (nejspíš je to cm). Můžete použít i jiné jednotky, ale rozměr musíte ručně vypsat. Tak třeba zápisem 1" získáte tabulátor umístěný jeden palec (2,54 cm) od okraje. U desetinného oddělovače dejte na národní nastavení - u nás je to desetinná čárka, u anglosaských zemí tečka. Národní nastavení můžete změnit v konfiguraci příslušného operačního systému. Tip: Správný desetinný oddělovač obvykle vložíte klávesou se symbolem desetinné tečky v pravém dolním rohu klávesnice (vedle druhé klávesy Enter). Pokud máte česká Windows, bude se vám stiskem klávesy místo tečky vkládat čárka. Desetinný oddělovač můžete pro konkrétní tabulátor také přiřadit ručně. Příslušný symbol zapište do pole Znak; výchozí nastavení odpovídá národní variantě Windows - v české verzi tedy čárka. Pokud to nevyžadují okolnosti, je užitečné ponechat standardní nastavení oddělovače - jiné znaky by mohly být za jistých okolností interpretovány nesprávně. Výplňové znaky překlenou prázdný prostor mezi předchozí částí textu a částí odsazenou tabulátorem. Výplňové znaky vyberete v sekci Vyplnit znakem - budou vloženy před tabulátor, v celé délce řádku až k pozici prvního znaku následujícího textu, pokud na řádku existuje. Můžete využít nabízené předvolby a můžete si také pro výplň určit znak vlastní - využijte volbu Znak a příslušný symbol zapište do pole vpravo (stačí jednou, bude se podle potřeby opakovat). Pokud chcete již dříve nastavenou výplň dodatečně zrušit, nastavte přepínač do pozice Žádný. Úpravy definovaných tabulátorů Všechny definované zarážky tabulátoru jsou zobrazeny v seznamu. Můžete vybrat libovolnou z nich a upravit její typ nebo vodicí znak, nebo ji můžete úplně smazat.

79 79 Pomocí tlačítka Nový přidáte nadefinovaný tabulátor do seznamu Umístění. Tlačítko Nový se zpřístupní, jakmile do vstupního pole seznamu zapíšete novou, dosud nespecifikovanou vzdálenost tabulátoru od okraje. Pokud chcete některé z tabulátorů zrušit, označte v seznamu jeho položku a stiskněte tlačítko Smazat. Tlačítkem Smazat vše zrušíte úplně všechny vámi definované zarážky a obnovíte tabulátory implicitní. Nastavení tabulačních zarážek myší Tabulátory lze velmi rychle a snadno nastavit na vodorovném pravítku. Jedinou nevýhodou tu může být, že nastavení není tak přesné, jako když umístění specifikujete manuálně s přesností na desetinu milimetru. Na druhé straně ale můžete na pravítku tabulátory zadat nanečisto a pak (bude-li to vůbec třeba) jejich přesné rozmístění upravit v dialogu. Zkuste jen tak někam klepnout na pravítko myší. Objeví se malý úhelníček ; značka tabulátoru s levým zarovnáním. Tím jste vložili levou tabulační zarážku do odstavce, ve kterém je právě textový kurzor (nebo do všech odstavců označených blokem). Její umístění je dáno pozicí značky na pravítku. Nyní zkuste uchopit zarážku myší. Nastavte na ni kurzor myši a stiskněte levé tlačítko. Pohybem myší můžete pohybovat i zarážkou. Při tom se objeví pomocná kolmá čára ukazující vám v textu dokumentu přesně místo, ke kterému se zarážka bude vztahovat. Jakmile tlačítko myši uvolníte, zarážka se zafixuje v nové poloze. Tahem myší můžete tabulační zarážku také zrušit. Stačí, když budete tah směrovat směrem dolů, mimo pravítko. Jakmile značku stáhnete, tabulátor zmizí. Zatím jsme měli k dispozici pouze levou zarážku. Jde také pomocí myši vložit zarážku jiného typu? Ano, je to jednoduché. Nejprve ji vložte jako levou, pak na její značku klepněte pravým tlačítkem myši a z plovoucí nabídky vyberte vhodné zarovnání. Pokud chcete implicitně klepnutím myší vkládat zarážky jiného typu, můžete vhodné zarovnání nastavit postupným klepnutím na symbol zarážky na začátku pravítka (zcela vlevo). Poslední možností je na zarážku myší poklepat. Pak se otevře dialog Odstavec nastavený na kartu Tabulátory a vaše zarážka je v něm označena v seznamu Umístění. Nyní ji můžete upravit podle svých požadavků, stejně jako kdybyste ji vkládali přímo z dialogu. Asijská typografie Pokud máte zapnutou podporu asijských jazyků, zápis jejichž znaků v tradiční podobě vyžaduje více řádků, můžete využít trojici zaškrtávacích políček v sekci Změna řádky na kartě Asijská typografie. Jejich pomocí upravíte zalamování řádků v asijských dokumentech. Znaky uvedené v předem specifikovaném seznamu zakázaných znaků nemohou být na začátku nebo konci řádku to zajistíte zaškrtnutím políčka Aplikovat seznam zakázaných znaků na začátek a konec řádky. Pak se příslušné znaky přemístí buď na předchozí nebo následující řádek. Chcete-li upravit seznam zakázaných znaků, přejděte do konfiguračního dialogu na kartu Jazyková nastavení - Asijské rozvržení. Zaškrtnutí políčka pojmenovaného prapodivným názvem Povolit zavěšenou interpunkci zabrání tomu, aby tečky a čárky způsobily zalomení řádku. Tyto znaky se přidají na konec řádku, i kdyby to mělo přečnívat do okraje stránky. Pokud píšete smíšené texty obsahující asijské i neasijské části, můžete zaškrtnutím políčka Použít rozestup znaků mezi latinkou, asijským a komplexním textem zajistit vložení mezer mezi latinku, asijský a komplexní text.

80 80 Číslované odstavce a odstavce s odrážkami Zvýraznění odstavců vypisujících výčet něčeho za prvé, za druhé... může být dáno očíslováním jednotlivých možností nebo odražením položek a jejich uvedením grafickými značkami odrážkami. Typů číslování i odrážek je celá řada a můžete si je podle potřeby nastavit a přizpůsobit vlastní potřebě. V nabídce Formát spusťte příkaz Odrážky a číslování. Otevře se dialog, který má několik karet pro nastavení způsobu přiřazení odrážek a číslování odstavců. Nastavení odrážek Symbol, který bude uvádět odražené odstavce (třeba i po stisku tlačítka z nástrojového panelu) vyberete na kartě Odrážky. Odrážky jsou stejné jako obrázky v Galerii v dialogu tématu Odrážky. Pokud téma Odrážky rozšíříte o další symboly, budou napříště zobrazeny i na této kartě a připraveny k použití. Výběr způsobu číslování odstavců Podobně jako grafické symboly pro odražení, tak lze nastavit na kartě Typ číslování také způsob, jak mají být vybrané odstavce očíslovány. Obrázkové odrážky Na kartě Obrázek si můžete vybrat některý ze speciálních typů obrázkových odrážek. Ty se uplatní zejména ve spojení s dokumenty HTML. Po zaškrtnutí políčka Propojit obrázky se budou obrázky odrážek propojovat s dokumentem. Nezaškrtneteli toto políčko, budou obrázky do dokumentu vloženy pevně. To je vhodné zejména tehdy, když budete chtít dokument otevřít v počítači, kde není k dispozici Galerie. Formát odstavců osnovy Mohou být formátovány odstavce osnovy tak, aby bylo možné jejich snazší rozlišení? Ano, jejich formát můžete upravit na kartě Umístění. Nastavení definovaná na této kartě jsou součástí formátu aktuálního odstavce. V seznamu Úroveň je nabídka možných úrovní osnovy. Ze seznamu vyberte tu úroveň, kterou chcete jako odstavec formátovat. Nastavení všech úrovní najednou lze vyžádat výběrem položky Pomocí čtveřice voličů vedle seznamu můžete nastavit zarovnání, vzdálenost a odsazení úrovně číslování. Jak bude vaše volba zhruba vypadat, to ihned po nastavení vidíte v náhledovém okénku. Pomocí číselníku Odsazení nastavíte vzdálenost mezi levým krajem odstavce a znakem pro číslování. Pokud jste na kartě Odsazení & vzdálenost nastavili levé odsazení odstavce na nulu, zob-

81 81 razí se vzdálenost odsazení od levého okraje stránky. Pokud zaškrtnete čtverec Relativní, bude odstavec odsazen relativně k nadřazené úrovni osnovy. Tuto volbu nelze použít u první úrovně osnovy. Pomocí číselníku Vzdálenost k textu můžete nastavit vzdálenost mezi znakem pro číslování a vlastním textem odstavce. Minimální vzdálenost mezi znakem pro číslování a následujícím textem se nastavuje číselníkem Minimální mezera mezi číslováním a textem. Je to nejmenší vzdálenost; lze ji ale zvětšit například potřebujete-li nastavit dostatečnou vzdálenost mezi znakem pro číslování a textem (například u odstavce zarovnaného vpravo). Způsob zarovnání nastavíte voličem Zarovnání číslování. Na výběr máte zarovnání vlevo, na střed a vpravo. Hodnota nastavená v číselníku Minimální mezera mezi číslováním a textem zůstane stejná, zarovnání na střed či vpravo je tedy možné pouze v rámci minimální hodnoty. Tip: Pokud potřebujete obnovit výchozí hodnoty dané standardním nastavením programu, stiskněte tlačítko Výchozí. Víceúrovňové osnovy Další způsob číslování se týká zobrazení víceúrovňové osnovy. Na kartě Osnova můžete vybrat styl osnovy pro číslovaný či odrážkový seznam s více úrovněmi. Na kartě Volby můžete upřesnit nastavení formátování číslovaných víceúrovňových seznamů a odrážek. Pokud je to třeba, je možné nastavit samostatné formátování pro jednotlivé úrovně v hierarchii seznamu.

82 82 Ze seznamu Úroveň vyberte úroveň, pro kterou chcete upravit formátování. Vybraná úroveň se zvýrazní v náhledu. Pomocí voliče Číslování nastavte způsob stylu číslování pro vybranou úroveň například arabské číslice (1, 2, 3, atd.), velká písmena (A, B, C, atd.), nebo malá písmena (a, b, c, atd.); máte spoustu možností. Dostupnost následujících polí závisí na stylu, který zvolíte v poli Číslování. Do pole Před zapište znak nebo text, který se zobrazí před číslem v seznamu. Do následujícího pole - Za napište znak nebo text, který se zobrazí za číslem v seznamu. Např. pokud chcete vytvořit číslovaný seznam ve stylu řadových číslovek, zapište do pole Za tečku. Pomocí voliče Styl znaku nastavte znakový styl, který bude použit pro číslovaný seznam. Pro vytvoření nebo úpravu znakového stylu otevřete okno Styly a formátování, klepněte na ikonu Znakové styly, klepněte pravým tlačítkem a v plovoucí nabídce spusťte příkaz Nový. Číselníkem Zobrazit úrovní můžete nastavit počet předchozích úrovní, které se do stylu číslování mají zobrazit. Pokud třeba zadáte 2 a předchozí úroveň používá styl číslování A, B, C..., bude číslování aktuální úrovně ve tvaru A.1. Pokud potřebujete aktuální úroveň očíslovat novým počátečním číslem, specifikujte ho prostřednictvím voliče Začít od. Pokud vyberete styl číslování Odrážka, budete mít k dispozici tlačítko Znak jeho pomocí otevřete dialog se speciálními symboly, kde si můžete vybrat symbol odrážky podle vlastní úvahy. Pokud vyberete styl číslování Obrázek, máte k dispozici tlačítko Vybrat, jehož pomocí určíte soubor s obrázkem, který chcete použít jako odrážku, dále pak číselníky Šířka a Výška, umožňující specifikovat rozměry obrázku (pokud zaškrtnete políčko Zachovat poměr, dopočte se při změně jednoho z rozměrů druhý rozměr tak, aby proporce obrázku zůstaly zachovány). Voličem Zarovnání pak lze nastavit, jak má být obrázek odrážky zarovnáván. Karta Volby končí sekcí Nastavení voleb číslování pro všechny úrovně. V ní můžete zaškrtnout políčko Postupné číslování tím se bude číslování spojitě zvyšovat pro každou nižší úroveň v hierarchii.

83 83 Formátování stránek V hierarchii nastavovaných parametrů dokumentu stojí stránka nejvýše. Řadu parametrů lze přiřadit jednotlivým znakům, řadu pak odstavcům a spoustu dalších parametrů můžete nastavit výhradně pro celé stránky. Rozměry, okraje a další vlastnosti stránky Rozměrové parametry stránek nastavíte na kartách dialogu Styl stránky, který otevřete příkazem Stránka z nabídky Formát. Rozměrové parametry Základní rozměrové charakteristiky z hlediska vzhledu stránek dokumentu, důležité i pro tisk, jsou velikost stránky (formát papíru), její orientace, šířka okrajů, rozvržení vícestránkových dokumentů a formát číslování stránek. Nastavíte je na kartě Stránka. Obvykle používané formáty papíru jsou standardizované, proto je samozřejmé, že výčet těch, které přicházejí v úvahu ve spojení s editorem a počítačem nejčastěji, je pro usnadnění práce nabízen v seznamu voliče Formát v sekci Formát papíru. U tiskáren používající jednotlivé listy papíru bývá nejčastěji využita ta nejobvyklejší velikost A4, tedy 21,0 x 29,7 cm. Volič vám dále nabízí několik formátů řady A, B a C i pár často používaných anglosaských, jako Legal či Letter. Pro tisk na méně typické formáty, zvláště pak na perforované skládačky si můžete velikost papíru upravit sami prostřednictvím dvojice voličů Šířka a Výška. Přepínačem Orientace můžete vybrat dvě možnosti: Na výšku dokument bude zobrazen a vytištěn svisle (formát bude chápán na výšku ). Na šířku dokument bude zobrazen a vytištěn vodorovně (formát bude chápán na šířku ). Na výšku nebo na šířku neznamená, že budete papír do tiskárny zakládat delší nebo kratší stranou napřed. Papíry A4 v obvyklé, třeba laserové tiskárně, jsou vždy založeny stejně. Princip tisku však umožní na šířku tisknout pootočeně o 90 stupňů, takže se místo napříč papíru tiskne podél. Ne všechny tiskárny tohle umí, ale většina laserových, inkoustových a jiných moderních tiskáren ano. Okraje stránky V sekci Okraje se nastaví vzdálenost mezi textem a okraji stránky ze všech čtyř stran. Výchozí hodnotou jsou 2 cm. Snaha o využití co největší plochy papíru k tisku zavedením nulových okrajů by nevedla k cíli, protože většina tiskáren nastavit zcela nulové okraje neumožní. Proto je výchozí předvolba nastavena na 2 cm, což je

84 84 s rezervou více, než je minimum pro běžné tiskárny. Výchozí hodnoty můžete podle potřeby zkusit upravit. Pokud se dostanete pod povolené minimum, je vám dáno na vybranou, zda chcete doopravdy s tímto nastavením tisknout a riskovat ztrátu určité části tištěné stránky nebo zda svou volbu upravíte. K tomu se vám nabídnou minimální hodnoty načtené z driveru /ovladače) tiskárny, kterou máte v dané chvíli vybranou pro tisk. Tip: Chcete-li zjistit, jak velké mohou být okraje, aby zůstaly v oblasti tisku využitelné nastavenou tiskárnou, klepněte myší postupně do každého z číselníků sekce Okraje a stiskněte klávesy Page Up a Page Down. Tím se zobrazí maximální a minimální velikost daného okraje. Směr textu Pomocí voliče Směr textu můžete určit směr významu nastavení, které má být použito v dokumentu. Při směru "zprava doleva (svisle)" se všechno nastavení vzhledu otočí vpravo o 90 stupňů, kromě záhlaví a zápatí. Nastavení rozvržení tisku V seznamu voliče Vzhled stránky určete stránky, pro které mají být platná aktuální nastavení. Sledujte vzhled náhledového okénka dialogu: Pravé i levé aktuální nastavení budou platná pro všechny stránky tohoto dokumentu. Zrcadlit zrcadlený vzhled levých a pravých stránek je vhodný pro dokumenty tištěné na obě strany papíru, které pak mají být kompletovány do svazku. Pouze pravé nastavení budou použita pouze na stránky vpravo. První (lichá) stránka dokumentu bude automaticky považována za stránku typu vpravo. Pouze levé nastavení budou použita pouze pro stránky vlevo (sudé). Volba zásobníku papíru Některé tiskárny mají více zásobníků papíru; tím se umožní bez velkých úprav například odebírat z jednoho běžný papír a z jiného dopisní obálky. Který z těchto zásobníků má být použit, určíte voličem Zásobník papíru. Formát číslování stránek V seznamu voliče Formát číslování nastavte způsob číslování stránek vyberte, zda chcete využít arabské či římské číslice, případně označení písmeny abecedy. Dodržení řádkového rejstříku Pozor, slovo rejstřík zde nemá žádnou souvislost se stejným slovem označujícím abecední přehled pojmů a jejich umístění na stránkách (index). Shodný otisk řádků textu na přední a zadní straně listů v knihách, novinách a časopisech se typografickým výrazem označuje soutisk čili tisk na řádkový rejstřík. Jde o to, aby průchodem světla papírem neprosvítaly řádky textu na opačné straně a na bílých plochách právě čtené stránky tak nevznikaly rušivé šedé plošky. Zamezit tomuto nežádoucímu jevu lze pokud je dodržen soutisk; výška všech přilehlých řádků v textových sloupcích na obou stranách stránky je stejná. Jestliže zaškrtnete na kartě Stránka v sekci Nastavení rozvržení políčko Registr, bude úpatí řádek zarovnáno tak, aby odpovídalo svislé mřížce řádek ve stylu odstavce určeného jako referenční ten vyberete voličem Referenční styl rejstříku. Mezi odstavce s vyžádaným dodržením řádkového rejstříku lze na stejné stránce s vícesloupcovou sazbou vkládat odstavce s jinou velikostí písma nebo obrázky. Úpatí sousedících řádků sloupců ve všech soutiskových odstavcích však zůstane zarovnáno na stejnou výšku. Toto nastavení nelze využívat u textových rámců s vícesloupcovým obsahem. Orámování stránek Stránky dokumentu lze orámovat čarami zvolené síly, stylu a barvy a celou jejich plochu můžete podbarvit vybranou barvou nebo odstínem šedi. Orámování může být vytvořeno čarami různých stylů ze všech čtyř stran nebo třeba jen ze strany jediné podle vašeho výběru. Způsob orámování stránky nastavíte na kartě Ohraničení v dialogu příkazu Stránka spuštěného z nabídky Formát. Obsluha ovladačů je obdobná jako u dialogu, který slouží k orámování odstavce.

85 85 Pomocí voličů v sekci Čára vyberte styl čár a jejich barvu. V sekci Uspořádání čar vyberte způsob orámování. Klepnutím na některé z tlačítek v sadě Výchozí vyberte základní způsob orámování podle obrázku na čelní ploše tlačítka. V náhledovém poli Uživatelem definované pak můžete uspořádání čar upravit. Klepnutím na obvod obrazce buď čáru akceptujete nebo vyřadíte. Pro čáry označené trojúhelníkovými značkami je možné změnit styl a barvu, takže postupně můžete každé z čar nastavit samostatný vzhled. Čtveřicí voličů v sekci Vzdálenost k obsahu můžete určit vzdálenost mezi okrajem a obsahem. Uvědomte si, že extrémním zvětšením nastavených hodnot zmenšujete využitelnou plochu stránky. Zaškrtnutím políčka Synchronizovat bude hodnota ve všech čtyřech voličích při první změně (zápisu do pole voliče) nastavena shodně. Okraje orámování stránky můžete vystínovat; efekt stínování se vytvoří u dvou vzájemně kolmých obvodových stran. Parametry stínování nastavíte v sekci Styl stínování - pozici stínu určíte grafickým voličem Umístění; číselníkem Vzdálenost lze nastavit požadovanou šířku plošky vytvářející iluzi stínu a pomocí palety Barva vyberte požadovanou barvu stínu. Pozadí stránky Na kartě Pozadí dialogu Styl stránky můžete z palety vybrat barvu, která se má použít pro vybarvení pozadí (papíru) celé stránky. Jestliže chcete barevný tón pozadí naopak zrušit, klepněte na pole Bez výplně. Pod paletou je v informačním rámečku uveden název aktuálně vybrané barvy pozadí (její políčko v paletě je zvýrazněno rámečkem). Zároveň je barva také velkoplošně zobrazena v náhledovém políčku vpravo. Záhlaví a zápatí stránky Záhlaví a zápatí jsou speciálními prvky stránek dokumentu. Jsou umístěny při horním a dolním okraji stránek, na kterých se opakují a jsou odděleny od oblasti jejich pracovní plochy. Parametry záhlaví a zápatí můžete upravit na kartách Záhlaví a Zápatí dialogu Styl stránky. Obě karty jsou co do obsluhy prakticky totožné. Můžete také přímo použít příkazy Záhlaví (Zápatí) z nabídky Vložit. Chcete-li vložit záhlaví nebo zápatí na stránky dokumentu, kde dosud vloženo není, zaškrtněte v úvodu příslušné karty čtverec Záhlaví zapnuto (Zápatí zapnuto). Tím se zpřístupní i ostatní ovladače, dosud na kartě zašedlé. Vzdálenost (průsvit) mezi záhlavím (zápatím) a vlastním textem dokumentu nastavíte pomocí číselníku Mezery. Požadovanou výšku pole záhlaví nebo zápatí určíte pomocí číselníku Výška. Pokud chcete, aby se výška pole automaticky přizpůsobila textu (jeho délce i velikosti písma), zaškrtněte čtverec Automatická úprava výšky. Vzdálenost mezi záhlavím (zápatím) a levým okrajem stránky můžete upravit pomocí číselníku Levý okraj.

86 86 Vzdálenost mezi záhlavím (zápatím) a pravým okrajem stránky můžete upravit pomocí číselníku Pravý okraj. Obecně můžete mít na všech stránkách (vlevo i vpravo) stejné záhlaví a zápatí. Chcete-li použít v dokumentu na stránkách vlevo odlišná záhlaví (zápatí) od stránek vpravo, zrušte zaškrtnutí čtverce Stejný obsah vlevo/vpravo. Chcete-li záhlaví nebo zápatí orámovat nebo pro něj použít jiné pozadí, stiskněte tlačítko Více. Tím otevřete dialog Okraje/Pozadí s kartami Okraje (pro orámování záhlaví či zápatí) a Pozadí pro vybarvení jejich podkladu. Obsluha ovladačů na obou kartách je naprosto stejná jako při nastavení rámování a podkladu odstavce. Rozdělení stránky do sloupců Na kartě Sloupce je možné rozvrhnout rozvržení stránky do tiskových sloupců. Počet sloupců určíte číselníkem Sloupce. Rozvržení textu může být rovnoměrné (sloupce stejné šířky). V tom případě zaškrtněte políčko Automatická šířka. V opačném případě můžete šířku sloupců a vodorovnou vzdálenost mezi nimi nastavit manuálně pomocí číselníků v sekci Šířka a vzdálenost. Mezi sloupce lze vkládat svislou čáru vhodné síly a délky můžete ji specifikovat pomocí ovladačů v sekci Oddělovací čára.

87 87 Vzhled poznámek pod čarou Způsob prezentace poznámek pod čarou na stránkách určíte na kartě Poznámka pod čarou. Na kartě můžete nastavit, jak velkou oblast z jedné stránky mohou poznámky pod čarou zabírat. Podle nastavení přepínače Oblast poznámek pod čarou to může být automaticky upraveno podle okamžité potřeby (počtu a rozsahu poznámek) nebo můžete maximální výšku oblasti zadat ručně. Nastavením číselníku Vzdálenost k textu můžete upravit velikost mezery mezi spodním okraje stránky a prvním řádkem textu v oblasti poznámek pod čarou. V sekci Oddělovací čára upřesníte umístění a délku oddělovací čáry poznámek od textu dokumentu. Voličem Umístění můžete určit vodorovné zarovnání čáry (vlevo, vpravo, na střed). Číselníkem Délka nastavíte délku oddělovací čáry v procentech šířky oblasti stránky. Styl formátování oddělovací čáry určíte voličem Tlouštka. Pokud nechcete oddělovací čáru zobrazovat vůbec, nastavte nulovou tloušťku pt. Poslední rozměrový údaj můžete upravit číselníkem Vzdálenost k obsahu zápatí; zde zadejte velikost mezery mezi oddělovací čárou a prvním řádkem textu poznámek pod čarou. Pomocná mřížka Na kartě Mřížka textu si můžete nastavit a nechat zobrazit pomocnou mřížku, která vám na stránce dokumentu usnadní usazování různých částí dokumentu, zejména objektů s obrázky a podobných prvků.

88 88 Vkládání rámců, obrázků a tabulek Rámce Pomocí rámců můžete vytvářet něco, čemu by se dalo říci dokument v dokumentu. Vložením rámce získáte nezávislý a pohyblivý prostor schopný nést třeba text nebo obrázek. Ten si pak můžete nastavit do dokumentu na požadované místo a třeba ho nechat obtékat okolním textem či jinak začlenit. Rámec vložíte příkazem Rámec spuštěným z nabídky Vložit. Jeho dialog se skládá z několika karet, které si teď jednu po druhé popíšeme. POZOR! Některé vlastnosti rámce jsou podobné vlastnostem, které se nastavují i u jiných typů vkládaných objektů, jako jsou obrázky, tabulky, OLE objekty apod. Tyto vlastnosti tedy u těchto objektů nebudeme zvlášť popisovat. Charakter rámce Na kartě Typ určíte velikost rámce a způsob jeho umístění na stránce. Velikost rámce specifikujete pomocí číselníkových voličů Výška a Šířka v sekci Velikost. Oba ovladače jsou doplněny zaškrtávacími čtverci Relativní, jejichž zaškrtnutím určíte, že zadaná hodnota bude relativní vůči rozměru stránky (nebo buňky tabulky, kam je rámec vložen). Velikost objektu lze bez problémů dodatečně upravit (snadno tahem myší za rohové značky). Pokud chcete, aby se při změně rozměru v jednom směru patřičně upravil i rozměr ve směru zbývajícím, zaškrtněte čtverec Zachovat poměr. Pak bude zachována proporčnost rozměrů rámce i po jeho zvětšení či zmenšení a předejdete tak například deformacím obrázků. Při zápisu textu do rámce se dostanete do situace, že rámec je již naplněn a vy přesto ještě nemáte napsáno vše, co jste chtěli. Pokud zaškrtnete políčko Automatická výška, bude svislý rozměr rámce dynamicky přizpůsobován textovému obsahu. V opačném případě bude text přesahující dolní okraj rámce skrytý, nebude zobrazen. Nedojde však k jeho ztrátě, jen bude jakoby za rohem. Vazba rámce objektu k určité části dokumentu se nazývá ukotvení. Jde o to, jak se má rámec chovat při změnách dokumentu zda se má či nemá pohybovat spolu s prvkem, ke kterému může být ukotven (stránkou, odstavcem, znakem). Způsob ukotvení vyberete přepínačem v sekci Ukotven; sledujte náhledový obrázek, ve kterém kotvu symbolizuje zelený obdélníček. Referenční prvek ke kterému se rámec zarovnává je vyznačen červeným rámečkem. Pokud se ukotvuje ke znaku, je základní čára vyznačena červenou čarou. Přepínač nabízí tyto možnosti:

89 89 Ke stránce objekt bude ukotven ke stránce a bude se v dokumentu pohybovat jen tehdy, bude-li se pohybovat celá stránka (pohyb odstavců na jeho umístění nemá vliv). K odstavci objekt bude ukotven k odstavci, ve kterém je umístěn textový kurzor. Bude se posouvat zároveň s pohybem odstavce. Ke znaku objekt bude ukotven ke znaku, za nímž je umístěn textový kurzor. Bude se posouvat zároveň s pohybem tohoto znaku. Jako znak objekt se bude chovat jako znak. Bude do textu vložen jako jiný běžný znak a bude tudíž ovlivňovat jak výšku řádku, tak jeho zalomení. U objektu lze upravovat jen svislou polohu vzhledem k řádku, ve vodorovném směru je v textu ukotven pevně. K rámci pro rámce uvnitř jiných rámců rámec se bude posouvat spole s rámcem, ke kterému je ukotven. To, kde přesně má být rámec v dokumentu umístěn, nastavíte v sekci Umístění. Nejpohodlnější je samozřejmě nastavení pozice rámce tahem myší za jeho plochu. Umístění je vždy relativní a je vztaženo k okrajům stránky nebo odstavce, a to podle typu ukotvení. Umístění ve vodorovném i svislém směru se nastavuje pomocí dvou trojic ovladačů. Lze tu vždy levým voličem vybrat základní pozici, prostředním odchylku od této pozice v délkových jednotkách a v pravém pak vztažnost nastavení. Výběr referenčních prvků závisí na způsobu ukotvení. Vodorovné umístění nelze například nastavit při ukotvení typu Jako znak. Ještě si upřesněme tu odchylku rozumí se jí vodorovná vzdálenost mezi levou hranou referenčního prvku vybraného v prvém voliči a levou hranou zarovnávaného objektu. Odchylka se nastavuje jen při vodorovném umístění Vlevo. Při ukotvení k rámci může být zarovnání vztaženo k okraji rámce, k celému rámci nebo k textové oblasti rámce. Jestliže jsou rámce ukotveny ke skupině odstavců a ke znakům, přibývají další referenční prvky okraje odstavců, oblast odstavce a textová oblast odstavce. Textová oblast stránky je stránka bez okrajů; odpovídá obvykle oblasti odstavce, až na jednu výjimku stránky s vícesloupcovou sazbou. Textová oblast odstavce je holý odstavec bez okrajů. Podobně také textová oblast rámce odpovídá rámci bez jeho okrajů. Pokud zaškrtnete čtverec Zrcadlit na sudých stránkách, budou na sudých stránkách stranově převráceny volby vodorovného zarovnání (vlevo = vpravo a naopak). Zrcadlení bude platit jak pro objekt, tak pro referenční prvek, ke kterému je objekt zarovnán. To umožňuje např. zarovnat rámec nebo obrázek k vnitřní hraně vnějšího okraje stránky, tj. k levému okraji na lichých stránkách a k pravému okraji na sudých stránkách. Při volbě umístění na rámec ve svislém směru nezapomeňte, že pokud má okolní rámec pevnou výšku, nabízí se pro svislé zarovnání dvě volby: Dolů a Střed. V opačném případě se může vložený rámec zarovnávat pouze k horní hraně vnějšího rámce. Středním číselníkem nastavujete při volbě svislého umístění vzdálenost mezi referenčním prvkem vybraným voličem vpravo a horní hranou objektu. Číselník je přístupný pouze tehdy: Když v seznamu Svisle vyberete položku Shora; pak se zobrazuje vzdálenost od horní hrany referenčního prvku. Jestliže při ukotvení Jako znak vyberete položku Zdola. Ukotvení odpovídá pak vzdálenosti k základně. Upřesnění vlastností rámce Na kartě Volby můžete definovat a upravit další vlastnosti rámce, objektu nebo obrázku. Pole Název umožňuje objekt pojmenovat nebo upravit jeho název již existující. Pokud vkládáte obrázek nebo objekt do webového dokumentu, následuje ještě pole Alternativní text; informace zde zapsaná se zobrazí v bublině při nastavení kurzoru myši nad objekt. Další dvě pole mají význam pouze u propojených rámců - pole Předchozí odkaz zobrazuje název předchozího propojeného rámce a pole Další odkaz ukazuje název dalšího rámce propojeného s rámcem, pro který je otevřen dialog. V sekci Zamknout můžete rozhodnout, zda budete chtít rámec vzhledem k dokumentu uzamknout a pokud ano, tak jakým způsobem. Sekce obsahuje tři zaškrtávací políčka: Obsah zaškrtnutím uzamknete obsah rámce tak, že bude přístupný pouze ke čtení. Na tuto skutečnost bude uživatel upozorněn informací na stavovém řádku zobrazenou při nastavení kurzoru myši nad oblast rámce. K dispozici je jen omezený repertoár běžných funkcí obsah rámce sice můžete zkopírovat jinam, ale nikoliv upravovat, mazat nebo přesunout.

90 90 Umístění zaškrtnutím uzamknete polohu objektu, takže jej nebude možné na stránce posouvat. Velikost zaškrtnutím uzamknete velikost objektu proti cíleným i náhodným změnám. V poslední sekci karty Vlastnosti můžete nastavit ochranu obrázku, rámce nebo objektu před jakýmikoliv změnami. Políčko Editovatelné v dokumentu pouze pro čtení zaškrtněte, chcete-li umožnit úpravy obsahu rámce, přestože je dokument jako celek chráněn proti zápisu. Chcete-li obrázek, objekt nebo rámec zahrnout i do tištěného dokumentu zaškrtněte políčko Tisk. Posledním ovladačem na kartě je volič Směr textu. V něm můžete vybrat, jak má být v rámci směrován tok textu vodorovně, svisle nebo podle toku textu nadřazeného objektu. Vztah rámce a okolního textu Na kartě Obtékání textu definujete vztah rámce s objektem a okolního textu co do vzájemného začlenění určíte způsob, jakým bude rámec obtékán okolním textem dokumentu nebo jiného rámce. Navíc je možné na kartě vyžádat umístění objektu na sudých a lichých stránkách a vzdálenost mezi textem a objektem. Tip: Chcete-li mít v dokumentu tabulku obtékanou textem, vložte ji do rámce a definujte obtékání kolem něj. Způsob obtékání vyberete pomocí grafického voliče v sekci Nastavení: Žádné rámec přeruší text v místě vložení. Text je ukončen nad objektem v místě, kde byl v okamžiku vložení textový kurzor. Následuje objekt a text pokračuje znovu pod ním. Po obou stranách objektu zůstává prázdné místo. Vlevo text obtéká objekt pouze zleva, pokud to prostor na stránce umožňuje. Vpravo text obtéká objekt pouze zprava, pokud to prostor na stránce umožňuje. Rovnoběžně text obtéká objekt z obou stran. Objekt tím přerušuje tok řádků. Přes rámec bude umístěn nad textem; bude ho tedy překrývat a text pod ním nebude nijak rozdělen. Optimální text obtéká objekt vlevo, vpravo nebo vůbec ne v závislosti na šířce a umístění objektu. Pokud je vzdálenost mezi objektem a okrajem dokumentu menší než 2 cm, není obtékání textu možné. Objektům, které nejsou širší než 1,5 cm a jejichž vzdálenost od okraje dokumentu je na obou stranách objektu větší než 2 cm, je přiřazeno rovnoběžné obtékání textu. V sekci Vzdálenost můžete nastavit vzdálenost (průsvit) mezi vnějším okrajem objektu a textem. Nastavení je možné ve všech čtyřech směrech vlevo, vpravo, nahoře i dole. Pokud chcete, aby se po stisku klávesy Enter vytvořil pod objektem nový odstavec, zaškrtněte čtverec První odstavec. Mezera mezi výchozím a nově vzniklým odstavcem je dána výškou objektu. Tato možnost může být užitečná například k tomu, když objekt necháte běžně obtékat textem, ale následující partii textu potřebujete umístit až pod objekt nezávisle na obtékání; může se to týkat třeba nějakého nadpisu a podobně.

91 91 Chcete-li, aby obsah rámce byl při nastavení způsobu obtékání Přes průhledný a text i objekt se opticky překrývaly, zaškrtněte čtverec Na pozadí. U některých typů objektů (ne u prostých rámců) je zde dále k dispozici zaškrtávací políčko Obrys. Pokud ho zaškrtnete, bude text obtékat obrys samotného objektu. V praxi to má význam zejména u objektů, které nemají tvar pravoúhelníka. Obrysy objektů můžete manuálně přizpůsobit svým požadavkům v dialogu Editor obrysů. Ten otevřete z plovoucí nabídky otevřené klepnutím pravým tlačítkem myši nad objektem spusťte příkaz Obtékání a z podnabídky pak příkaz Upravit obrys. Tip: Zvláštní a působivé efekty vytvoříte obrysovým editorem u trojrozměrných objektů. Pokud je vybráno obtékání obrysů, tak můžete zaškrtnutím čtverce Pouze vně povolit umístění textu pouze vlevo a vpravo od objektu a nikoli dovnitř objektu, takže tok textu bude přerušen pouze jednou. Rámec jako hypertextový odkaz Obrázky, rámce či jiné objekty bývají často nosičem hypertextového odkazu klepnutím na obrázek (či jiný objekt) se načte nějaká stránka, případně cosi spustí a podobně. Vlastnosti hypertextového odkazu nastavíte na kartě Hypertextový odkaz. Kam má být odkazováno, nastavíte v sekci Odkaz na. Adresu, na kterou se má přejít při klepnutí na obrázek, objekt nebo rámec, zapište do pole URL. Vyhledání vhodného cíle si usnadníte tlačítkem Procházet (adresu stránky můžete samozřejmě zapsat i ručně). Název objektu s hypertextovým odkazem napište do pole Název. Pomocí voliče Rámec vyberte cílový rámec, ve kterém se má zobrazit informace načtená ze zadané adresy: _self informace se načte do stejného rámce, v jakém je načten aktuální dokument. _blank pro načtení informace se vytvoří nový prázdný rámec. _parent informace se načte do nadřazeného rámce; pokud tento neexistuje, použije se ten rámec, ve kterém je načten aktuální dokument. _top informace se načte do rámci hierarchicky nejvyššího; pokud vyšší rámec neexistuje, použije se ten rámec, ve kterém je načten aktuální dokument.

92 92 V sekci Obrázková mapa můžete vybrat obrázek, ve kterém bylo vytvořeno několik senzitivních oblastí pro různé odkazy. Klepnutím na různá místa obrázku tak získáte různé druhy informací. O umístění obrázkové mapy informujete program zaškrtnutím jednoho ze dvou políček: Obrázková mapa na straně serveru zaškrtněte, jestliže se jedná o objekt obrázkové mapy serveru. Obrázková mapa na straně klienta zaškrtněte, je-li k objektu přiřazena obrázková mapa klienta (musí být u objektu definována). Pozadí pod rámcem Na kartě Pozadí vyberte barvu nebo obrázek, které mají tvořit pozadí pod rámcem či objektem. Postup a ovladače jsou stejné jako při práci s odstavcem (viz str. 73). Sloupcová sazba v rámci Na kartě Sloupce je možné pro rámec nastavit parametry tzv. sloupcové sazby. Můžete nastavit počet sloupců a dále určit typ, výšku a umístění jejich oddělovačů. Podrobněji jsou jednotlivé ovladače popsány v souvislosti s nastavením sloupců v sekci na str. 86. Orámování rámce Na kartě Ohraničení můžete nastavit způsob orámování rámce. Ovladače a jejich nastavení jsou shodné s tím, co jste poznali v kapitole o rámování odstavců na straně 72. Přiřazení makra Na kartě Makro můžete určitým programovým událostem (klepnutí na objekt, pohyb kurzoru myši nad objektem...) přiřadit makra. Ta se automaticky spustí pokaždé, když nastane příslušná událost. Událost, které chcete přiřadit makro, vyberte v seznamu Událost V hierarchicky řazeném seznamu Makra vyberte knihovnu nebo modul obsahující makra potřebného charakteru vzhledem k vybrané události. K rozbalování a sbalování větví struktury seznamu využívejte čtverečky se symbolem plus a minus. Výčet maker vztahujících se k vybrané položce se zobrazí v dosud prázdné sekci Existující makra v vpravo. Potvrzením přiřazení makra tlačítkem Přiřadit se název makra promítne do sekce Událost, vpravo od názvu události do sloupce Přiřazené makro. Tabulky v dokumentu Writer vám k tabulkám spravovaným specializovanými tabulkovými aplikacemi nabízí vlastní alternativu možnost vytvářet přímo v dokumentu jednoduché interní tabulky textového charakteru. V nabídce Vložit spusťte příkaz Tabulka (nebo použijte ekvivalentní klávesový povel Ctrl+F12, případně tlačítko Vložit tabulku z nástrojových panelů). Otevře se dialog Vložit tabulku umožňující nastavit charak-

93 93 teristické prvky budoucí tabulky. Pokud ale máte v okamžiku spuštění příkazu textový kurzor uvnitř existující tabulky, otevře se dialog pro její úpravy Formát tabulky. Hodnoty zapisované do tabulky jsou samočinně rozpoznávány co do typu (text, číslo, datum, čas...) a podle toho automaticky formátovány. Automatické formátování lze vypnout. Výše popsaným způsobem se založí tabulka nová. Do aktuálního dokumentu lze však také vložit tabulku z jiného dokumentu. Při tom se zachová veškeré formátování výchozí tabulky. Další možností, jak získat v dokumentu tabulku, je do jejího tvaru převést označený a patřičně naformátovaný text. Tip: Implicitní hodnoty předvoleb v ovladačích můžete upřesnit v nastavení programu: Volby Textový dokument Tabulka. Jak založíte novou tabulku? Spusťte příkaz Tabulka. V dialogu Vložit tabulku nejprve budoucí tabulku pojmenujte její název zapište do pole Název. Implicitně se nabízí pojmenování Tabulkan, kde n je pořadové číslo tabulky v dokumentu. Každá tabulka se skládá z řádků a sloupců. Výchozí počet řádků a sloupců vaší nové tabulky nastavíte prostřednictvím číselníků Sloupce a Řádky v sekci Velikost. Další charakteristiku tabulky nastavíte v sekci Volby. Chcete-li, aby buňky prvního řádku nesly nadpisy sloupců a tvořily tak záhlaví celé tabulky, zaškrtněte políčko Nadpis. Tabulka může být rozsáhlá a pokrývat i dvě a více stránek. Pokud chcete na každé stránce opakovat záhlaví (pojmenování sloupců), zaškrtněte políčko Opakovat nadpis a pomocí číselníku určete, kolik řádků má být za nadpis považováno. Jestliže naopak nechcete, aby byla tabulka rozdělena zlomem stránky, zaškrtněte políčko Nerozdělovat tabulku. Pokud to rozměrové poměry na stránce vyžádají, bude tabulka jako celek přesunuta na začátek následující strany. Buňky tabulky jsou na stránce dokumentu ohraničeny slabší nepřerušovanou čarou. Pokud chcete zobrazení těchto pomocných čar potlačit, zrušte zaškrtnutí políčka Ohraničení. Tabulku můžete naformátovat ručně, s využitím všech možností,které vám Writer nabízí. Můžete si ale ušetřit práci a využít některý z předem připravených formátů. Stiskněte tlačítko Automatický formát a v nabídce dialogu si vyberte tabulku, jejíž vzhled se podle vás nejlépe hodí k zamýšlenému účelu. V dialogu si můžete nejen vybrat jeden z formátů, ale také si ho hned i trochu přizpůsobit. Je k tomu zapotřebí dialog rozšířit o několik zaškrtávacích políček stiskem tlačítka Více. Nejlepším rádcem vám v tomto případě bude náhledový obrázek v dialogu. Jak vytvoříte tabulku z naformátovaného textu? Chcete-li naformátovat část textu do tabulky, vyberte jej a klepněte na tlačítko Tabulka umístěné na standardním panelu nástrojů. Vlastnosti tabulky lze nastavit ještě před vlastním převodem textu na tabulku. Zvýrazněte část textu a v nabídce Tabulka klepněte na příkaz Převést a dále na příkaz Text -> Tabulka.

94 94 Zápis do buněk tabulky Předem si řekněme, že pro práci s tabulkami platí jedno omezení objem textu obsaženého uvnitř buňky nemůže přesáhnout velikost stránky. Do buněk se zapisuje úplně stejně jako jinam do dokumentu. Klepněte myší do buňky, kam chcete psát. Tím se v buňce objeví textový kurzor a lze do ní zapisovat nebo stávající obsah upravovat. Označení buňky je obdobné označování buněk u tabulkových procesorů (písmeno=sloupec, číslo=řádek). Označení buňky se objevuje na stavovém řádku, v jeho poslední sekci vpravo. Je tu však proti klasickým tabulkovým procesorům jeden rozdíl jednotlivé řádky mohou mít různý počet buněk. Jinak řečeno, nejsou tu klasické sloupce a řádky v pravoúhlé síti a označení buňky B3 znamená druhou buňku zleva ve třetím řádku, ale vzhledem k nestejné šířce buněk (a možnosti jejich spojování a rozdělování) to vůbec neznamená, že tato buňka leží přesně pod B2 a přesně nad B4. Z jedné buňky do následující přejdete stiskem klávesy tabulátoru. Každým dalším stiskem klávesy přejdete o jednu buňku vpravo, na konci řádku pak kurzor přeskočí do první buňky řádku následujícího. Stisknete-li tabulátor v poslední buňce tabulky, přidá se k tabulce nový řádek. Stiskem klávesy Enter vytvoříte v buňce další odstavec; stávající řádek se ukončí a kurzor se nastaví na začátek dalšího řádku. Obecně se při této akci může buňka (a s ní i celý řádek) zvětšit ve svislém směru. Vložené hodnoty se identifikují co do typu a podle toho zarovnají texty vlevo a ostatní typy vpravo. Tip: Pokud chcete rozpoznávání typu vložené hodnoty potlačit, spusťte příkaz Rozpoznávání čísel z plovoucí nabídky (aby vlevo od něj nebylo zatržítko ). Dalším spuštěním tohoto příkazu se rozpoznávání obnoví. Formátování písma a odstavců v buňkách Nejjednodušší a přitom velmi efektivní způsob tohoto formátování obsahu buněk nabízí plovoucí příkazová nabídka. Klepněte do buňky, kterou chcete jako celek naformátovat pravým tlačítkem myši. Otevře se rozměrná plovoucí nabídka. Příkazy jejích horních sekcí jsou vyhrazeny obvyklým formátovacím úkonům: Písmo, Velikost, Styl pro nastavení typu písma (Arial, Times...), jeho velikosti a stylu zápisu (tučné, podtržené...). Zarovnání, Řádkování pro zarovnání obsahu buňky k jejím okrajům ve vodorovném směru a pro nastavení řádkování víceřádkových položek uvnitř buňky. Znak, Odstavec, Velikost/znaky první dva příkazy otevřou komplexní dialogy pro nastavení vlastností písma a odstavce, třetí příkaz pak podnabídku pro nastavení speciálních velikostí znaků. Nastavení stylů V plovoucí nabídce otevřené nad tabulkou nechybí ani příkaz Upravit styl odstavce. Jeho spuštěním otevřete komplexní dialog pro úpravy stylů. Popis jeho jednotlivých karet najdete v kapitole Vytváření nových stylů (viz str. 109). Svislé zarovnání v buňkách Vedle vodorovného zarovnání obsahu buněk, které je analogií vodorovného zarovnání textu odstavců na stránce, lze v buňkách také zarovnávat svisle. K tomu vám poslouží trojice příkazů Nahoře, Uprostřed a Dole z podnabídky Buňka z plovoucí příkazové nabídky otevřené nad tabulkou nebo z nabídky Formát. Formátování podle typů vložených hodnot Podle typu vložené hodnoty můžete obsah buňky naformátovat, obvykle pro každý typ máte k dispozici celou řadu možností. V plovoucí nabídce spusťte příkaz Formát čísel. Tím se otevře dialog, ve kterém můžete nastavit formáty nejen pro čísla, ale pro všechny datové typy. V levé horní sekci s názvem Kategorie je seznam datových typů, se kterými tabulka umí pracovat. Ukazatel seznamu je nastaven na typ automaticky detekovaný v buňce. Pokud je buňka prázdná a dosud neformá-

95 95 tovaná, má přiřazen implicitně textový formát. Potřebujete-li změnit datový typ, nastavte ukazatel na požadovanou položku. Tak můžete například číselnou hodnotu prohlásit textovým řetězcem. Každému datovému typu obvykle odpovídá v sekci Formát několik různých možností, jak hodnotu zobrazit. To se týká zejména formátů pro zobrazení času a data, ale také některých jiných, převážně číselně reprezentovaných datových typů. Voličem Jazyk můžete vybrat jazyk, podle jehož konvencí budete chtít vybírat formáty dat. To se týká hlavně datového formátu a formátu měny. Změnou jazyka se ve všech buňkách zformátovaných výchozím datovým formátem nebo výchozím formátem měny upraví formát data a měny podle té které země. Vámi explicitně přiřazených formátů se změna nedotkne. U číselných datových typů lze dále upřesnit některé aspekty: Pokud potřebujete nastavit počet desetinných míst, se kterými má být hodnota v buňce zobrazena, využijte číselník Desetinná místa. Dále můžete pomocí číselníku Uvozující nuly definovat, zda mají být před první nenulovou číslicí v čísle uvedeny nějaké nuly. Hodnota nastavená v číselníku udává nejmenší počet cifer celočíselné části, který není doplněn nulami. Pokud má číslo méně cifer, doplní se do nastavené hodnoty nulami. Máte-li třeba číslo 123 a v číselníku nastavenou hodnotu 5, bude číslo zobrazeno jako Jako další volitelnou modifikaci formátování si můžete zatržením políčka Záporná čísla červeně vyžádat zobrazení záporných čísel červenou barvou. Pokud chcete u víceciferných čísel vložit vždy po tisících (po třech cifrách odzadu) mezeru, zaškrtněte políčko Oddělovač tisíců. Číslo pak bude zobrazeno jako Kód, pomocí kterého je vytvořeno formátování vybrané nastavením ukazatele sekce Formát, vidíte v poli Formátovací kód. Vy sami si můžete pod položkou Definované uživatelem vytvořit své vlastní formáty. Formát zapište do pole Formátovací kód a uložte mezi ostatní formáty stiskem tlačítka Přidat; pomocí tlačítka Odstranit můžete nepoužívané formáty ze seznamu vymazat. Tlačítkem Změnit komentář se otevře další pole, ve kterém můžete změnit název zadaný v seznamu Kategorie. Kódy formátů najdete podrobně popsány v nápovědě, v kapitole Formát kód číselného formátu. Na závěr jedno důležité upozornění. Formát se týká jen zobrazení v tabulce; hodnota vložená do buňky se nemění. Pokud tedy vložíte číslo 123,456 a nastavíte zobrazení na jedno desetinné místo, bude v buňce viditelná zaokrouhlená hodnota 123,5. Když pak znovu změníte formát, a to na čtyři desetinná místa, uvidíte 123,4560. Uzamčení buněk Pokud chcete chránit obsah buňky nebo skupiny označených buněk proti přepisu, můžete je uzamknout. K tomu spusťte v podnabídce Buňka otevřené z plovoucí nabídky příkaz Zamknout. Uzamčení bude platné až do spuštění příkazu Odemknout ze stejné nabídky. Při pokusu o zápis do buňky se zobrazí varovná zpráva.

96 96 Rozdělení a sloučení buněk Na rozdíl od klasických sešitů vytvářených tabulkovými procesory je možné buňky nebo skupiny označených buněk v tabulce tohoto typu rozdělit a porušit tak původní pravoúhlou síť řádků a sloupců. V podnabídce příkazu Buňka otevřeného z plovoucí nabídky spusťte příkaz Rozdělit. Tím se otevře dialog, ve kterém určíte, na kolik částí se buňka má rozdělit Počet částí, na které má být aktuální buňka nebo oblast buněk rozdělena, určete číselníkem Množství. V sekci Směr určíte, zda se buňka má rozdělit vodorovně nebo svisle. U vodorovného dělení můžete zaškrtnutím políčka Na stejné části nařídit, aby buňky po rozdělení měly stejnou výšku. Rozdělené (ale i výchozí) buňky můžete sloučit v buňku jedinou. Označte skupinu buněk, které chcete spojit a spusťte příkaz Sloučit. Všechny označené buňky se spojí v buňku jedinou, a to i tehdy, byly-li současně označeny buňky v několika řádcích a sloupcích. Výška řádků a šířka sloupců Pro řádky i sloupce máte k dispozici obdobné možnosti zpracování. Můžete pro ně nastavit výšku (šířku), můžete řádek či sloupec vložit nebo smazat a můžete je označit jako oblast. Pro tyto manipulace jsou k dispozici čtveřice příkazů v podnabídkách Řádek (Sloupec) otevřených z plovoucí nabídky. Chcete-li nastavit výšku řádku, nastavte kurzor do libovolné buňky tohoto řádku nebo označte buňky několika řádků (pokud chcete nastavit výšku u všech současně). Pak spusťte příkaz Výška a v dialogu Výška řádku zapište do pole Výška požadovanou výšku řádku tabulky nebo vybrané oblasti buněk. Chcete-li výšku buněk celého řádku automaticky přizpůsobit výšce obsahu, zaškrtněte políčko Přizpůsobit velikosti. Pozor pokud je výška řádku nastavena ručně, nebude automaticky přizpůsobována velikosti textu. Chceteli vrátit nastavení na automatické, spusťte v podnabídce Řádek příkaz Optimální výška. Šířku sloupce nebo skupiny sloupců v oblasti můžete nastavit příkazem Šířka z podnabídky Sloupec. V dialogu Šířka sloupce je v číselníku Sloupec nabídnuto číslo aktuálního sloupce. Pokud chcete měnit šířku jiného sloupce, zvolte číselníkem jeho pořadové číslo. V poli Šířka pak nastavte šířku sloupce. Změna šířky sloupce vždy ovlivní šířku sloupců následujících vpravo od něj. Změny posledního sloupce se projeví u prvního sloupce tabulky. Jestliže chcete přiřadit buňkám stejnou výšku nebo šířku, označte příslušnou oblast a spusťte příkaz Rovnoměrně rozložit. Jeho pomocí docílíte stejné výšky řádků nebo stejné šířky sloupců. Vkládání řádků a sloupců Příkazy Vložit z podnabídek Řádek nebo Sloupec můžete do tabulky vkládat další řádky nebo sloupce. Do pole Vložit zapište počet sloupců nebo řádků, které chcete vložit. Volbu upřesněte pomocí přepínače Umístění: Před nové sloupce budou vloženy vlevo od sloupce, ve kterém je kurzor nebo označené oblasti. Nové řádky budou vloženy nad aktuální řádek nebo oblast. Za nové sloupce budou vloženy vpravo od aktuálního sloupce nebo vybrané oblasti. Nové řádky budou vloženy pod aktuální řádek nebo oblast. Šířka sloupců se po vložení upraví tak, aby všechny zaujímaly prostor původního výchozího sloupce. Výška řádků je po vložení stejná jako u řádku výchozího tabulka se prodlouží směrem dolů. Označení celého sloupce nebo řádku jako oblast Abyste nemuseli u větších tabulek označovat zdlouhavě všechny buňky ve sloupci (řádku), je v obou podnabídkách k dispozici příkaz Vybrat. Jeho spuštěním se celý sloupec (řádek) označí jako oblast. Pokud bylo v

97 97 okamžiku spuštění příkazu označeno více buněk, označí se ten sloupec (řádek), ve kterém byl v té chvíli textový kurzor. Mazání řádků a sloupců Vymazat z tabulky celé sloupce nebo řádky umožňuje příkaz Smazat, který je opět v obou podnabídkách. Vymaže se řádek (sloupec), ve kterém je textový kurzor nebo všechnu řádky (sloupce), které zasahuje označená oblast buněk. Popisek tabulky V dokumentech profesionálního vzhledu bývá zvykem označovat tabulky, obrázky i jiné části popisky a případně i pořadovými čísly. K tomu vám Writer nabízí svou pomoc stačí spustit z plovoucí nabídky nebo z nabídky Vložit příkaz Popisek, kterým otevřete dialog, ve kterém nastavíte parametry popisku. Volič Kategorie nese seznam typů objektů, ke kterým lze popisek vytvořit. V našem případě nastavte volič na položku Tabulka. Položka se stane součástí popisku, takže prvním slovem bude právě ono slovo Tabulka. Pokud máte zájem, můžete položku přepsat, pole je editační místo Tabulka můžete třeba použít zkratku Tab, nebo cokoliv jiného. Pořadové číslo objektu (zde tabulky) se stane rovněž součásti popisku. Voličem Číslování si proto vyberte formát číslování (číslice arabské, římské, písmena...) K vložení vašeho vlastního textu popisu objektu je určeno pole Popisek. Text, který sem zapíšete, se zobrazí bezprostředně za číslováním (bez mezery). Proto do textu popisku nejprve vložte potřebný počet mezer, případně i další oddělovací znaky, jako pomlčky, dvojtečky apod., pak teprve zapište vlastní popis. Popisek může být umístěn buď pod objektem nebo nad ním pozici vyberte voličem Umístění. Další parametry týkající se vzhledu popisku (rámování, stínování ) můžete určit v pomocném dialogu, který otevřete tlačítkem Volby. Automatické vkládání popisků Stiskem tlačítka Automatický popisek se otevře univerzální dialog pro nastavení automatického vkládání popisků všech požadovaných typů objektů.

98 98 V seznamu Automaticky přidávat popisky při vložení zaškrtněte políčka před názvy těch objektů, které chcete nechat automaticky opatřovat popisky. Pro každou položku seznamu máte možnost vytvořit kompletní popis pomocí ovladačů v pravé části dialogu. Úpravy parametrů tabulky Parametry tabulky jako celkového objektu můžete upravit v dialogu Formát tabulky, který otevřete příkazem Tabulka z plovoucí nabídky nebo stejnojmenným příkazem z nabídky Formát. V dialogu je pět karet: Karta Tabulka Na kartě Tabulka můžete změnit název tabulky. Dále je možné upravit celkovou šířku tabulky, způsob jejího zarovnání a odstup tabulky vlevo a vpravo od okrajů stránky a také vzdálenost od předchozího odstavce a k odstavci následujícímu. Karta Tok textu Na této kartě je možné určit tok textu dokumentu před tabulkou a za ní. Můžete určit typ zalomení, šablonu stránky a opakování záhlaví tabulky. Karta Sloupce Pomocí karty Sloupce můžete nastavit šířku jednotlivých sloupců tabulky z jediného místa. Karta Ohraničení Orámování tabulky a jednotlivých jejích buněk nastavíte na kartě Ohraničení. Princip obsluhy ovladačů dialogu je stejný jako při rámování odstavců (viz str. 72) nebo stránek. Karta Pozadí Na kartě Pozadí lze vybrat barevný nebo obrázkový podklad pro vybrané buňky nebo pro celou tabulku. Ovládací prvky jsou totožné jako u stejnojmenné karty dialogu pro nastavení pozadí odstavce (viz str. 35). Přibývá zde volič Pro, jehož pomocí lze vybrat, zda má volba platit pro celou tabulku, pro řádky tabulky nebo pro buňku (respektive označené buňky). Vkládání a úpravy obrázků O tom, že obrázky mohou výrazně oživit každý dokument, asi nebude sporu. Proč byste si i vy nemohli do dokumentů nějaké ty obrázky vložit je to velice jednoduché. Stačí mít k dispozici soubory v grafických formátech nebo zařízení, jímž obrázek přímo sejmete z předlohy. Vkládání a úpravy obrázků budeme demonstrovat na textovém dokumentu procesoru Writer, ale prostředky a postupy jsou obdobné i v dalších aplikacích OpenOffice.org. Základem pro vložení obrázku je příkaz Obrázky, který spustíte z nabídky Vložit. Příkaz otevře podnabídku s příkazy pro vložení obrázku ze souboru (Ze souboru) nebo pomocí snímacího zařízení (Skenovat). Příkaz pro skenování bůhvíproč chybí v aplikaci Calc.

99 99 Vložení obrázku ze souboru Zde je předpokladem jediné musíte vědět, kde je soubor s obrázkem uložen. Pokud to víte, nic vám po spuštění příkazu Ze souboru nebrání v tom, abyste v dialogu Vložit obrázek vybrali disk, složku a svůj obrázek vložili do dokumentu. Dialog vám vložení může usnadnit tím, že po zaškrtnutí políčka Náhled otevře sekci, kde uvidíte zmenšený náhled na obsah grafického souboru pod ukazatelem okénka s výpisem seznamu souborů ve složce. Obrázek se běžně vloží do dokumentu fyzicky celý (je zaimplementován i se svým zdrojovým kódem). Výhodou je naprostá přenositelnost dokumentu kamkoliv, nevýhodou značný růst objemu souboru s dokumentem. Proto je možné při zaškrtnutí políčka Odkaz místo celého obrázku vložit jen linku na příslušný soubor. Velikost dokumentu vzroste nepatrně (jen o ten odkaz), zato však musíte dbát o to, aby soubor byl vždy tam, kde jej dokument očekává. Skenování obrázků V podnabídce příkazu Skenovat v programu Writer jsou k dispozici příkazy určené pro sejmutí obrázků z papírové předlohy pomocí snímacího zařízení skeneru nebo digitálního fotoaparátu. Předpokladem použití těchto zařízení je, abyste měli v počítači instalovaný ovladač příslušného zařízení. Ovládací dialogy zařízení se liší případ od případu a nelze je tu proto rozebírat podrobně. Podnabídka Skenovat obsahuje dva příkazy: Vybrat zdroj otevře dialog pro výběr snímacího zařízení (máte-li jich nainstalováno několik). Dotaz spustí vlastní proces sejmutí předlohy. Příslušný dialog je závislý na použitém zařízení, přesněji řečeno na jeho ovladači. Obrázek z Galerie obrázků Součástí OpenOffice je také Galerie obrázků a dalších grafických objektů. Z ní si můžete vybrat potřebný obrázek či graficky ztvárněný symbol a vložit ho kam je třeba. Zobrazení Galerie Zobrazení Galerie vyžádáte příkazem Galerie z nabídky Nástroje. Otevře se v samostatném okně nad oknem dokumentu a skládá se ze dvou sekcí. Vlevo je seznam témat, tedy skupin, do kterých se třídí jednotlivé obrázky. Vpravo jsou graficky pojaté položky obrázků obsažených ve vybraném tématu. Pokud potřebujete vidět větší náhled na obrázek, poklepejte na položku myší. Dalším poklepáním se vrátíte k původnímu zobrazení. Můžete také využít příkaz Náhled z plovoucí nabídky. Kopírování obrázků z Galerie do dokumentu Obrázek z Galerie nejsnáze dopravíte do dokumentu nebo jiné aplikace OpenOffice.org přetažením myší. V hlavním okně si pro jednoduchost nastavte dokument tak, aby místo, kam chcete obrázek vložit, bylo viditelné. Pak stiskněte nad požadovaným obrázkem levé tlačítko myši a při neustále stisknutém tlačítku přetáhněte kurzor do dokumentu. Nakonec tlačítko myši uvolněte.

100 100 Můžete také využít příkazy Vložit a Kopírovat spuštěné z plovoucí nabídky nad obrázkem v Galerii; tím se obrázek rovněž ihned vloží do dokumentu. Obrázek z galerie můžete do dokumentu přetáhnout také jen ve formě odkazu. Uděláte to tahem myší se současně stisknutými klávesami Shift+Ctrl (nebo z plovoucí nabídky spusťte příkaz Vložit a po něm příkaz Odkaz). Další možností je použít obrázek jako pozadí pro odstavec nebo celou stránku. V tom případě spusťte příkaz Vložit, dále příkaz Pozadí a nakonec vyberte buď příkaz Stránka nebo příkaz Odstavec. Jeden obrázek také můžete použít jako texturu (vyvzorování) pro obrázek jiný; stačí po přetažení při uvolnění tlačítka myši podržet stisknuté klávesy Ctrl a Shift. Kopírování obrázku do Galerie Nejprve otevřete téma Galerie, do kterého chcete obrázek přidat. Pak přesuňte v dokumentu kurzor myši nad obrázek, ale nemačkejte prozatím žádné tlačítko. Pokud se kurzor myši změní na symbol ruky, představuje obrázek hypertextový odkaz. Abyste klepnutím myší nespustili příslušný odkaz, stiskněte nejprve klávesu Alt a teprve pak na obrázek klepněte. V opačném případě klepněte myší bez jakékoliv pomocné klávesy. Obrázek se označí. Nyní klepněte myší znovu a podržte tlačítko stisknuté. Za okamžik (asi tak za dvě vteřiny, ale raději déle) začne před obrázkem blikat textový kurzor a vy můžete obrázek přetáhnout do okna Galerie. Prodleva je zde nutná k tomu, aby se kopie obrázku mohla přenést do paměti počítače. Do Galerie nelze vložit kresby vytvořené pomocí kreslicích funkcí plovoucího panelu nástrojů. Kopírování obrázků mezi dokumenty i jinými produkty OpenOffice Tahem myší můžete velmi jednoduše zkopírovat obrázek z jednoho dokumentu do jiného. Stačí, když současně otevřete jak dokument ze kterého chcete kopírovat, tak dokument, kam chcete obrázek vložit. Pro lepší přehlednost si můžete nastavit vhodné měřítko zobrazení. Jako v předešlé kapitole označte kopírovaný objekt (pozor na spuštění případného odkazu). Pak obrázek tahem myší zkopírujte do druhého dokumentu. Pokud nejsou oba dokumenty zobrazeny současně vedle sebe, posuňte nejdříve kurzor myši nad tlačítko cílového dokumentu na Hlavním panelu Windows (stále držte stisknuté levé tlačítko myši). Přejdete tak do okna cílového dokumentu a v něm můžete vybrat místo, kam má být obrázek vložen a uvolněním tlačítka ho vložíte fyzicky. Pokud ve výchozím dokumentu byl obrázek senzitivním místem pro spuštění hypertextového odkazu, nezkopíruje se do cílového dokumentu obrázek jako takový, ale jen odkaz, který zastupoval. Popisek obrázku Obrázky je možné opatřit popisky podobně jako tabulky (viz kap. Popisek tabulky na str. 97). Popisek vložíte příkazem Popisek z plovoucí nabídky nebo z nabídky Vložit. Úpravy vzhledu vložených obrázků Obrázek je do dokumentu vložen jako každý jiný objekt či rámec. Abyste s ním mohli pracovat, musíte jej označit klepnutím myší. Pokud obrázek nese hypertextový odkaz (kurzor myši se nad ním mění s symbol ruky), je třeba jej označit při stisknuté klávese Alt. Označením se na okrajích obrázku zobrazí čtvercové značky v rozích a v polovinách stran. Označeným obrázkem můžete manipulovat myší: Tahem myší nad obrázek se kurzor změní v kříž se šipkami na všech čtyřech ramenech. Tím je možné při stisknutém levém tlačítku myši posouvat čárkovaný obrys obrázku; po uvolnění myši se obrázek fyzicky přesune na místo obrysu. Pokud při předešlé manipulaci podržíte při uvolnění myšítka klávesu Ctrl, obrázek se zkopíruje. Nastavením na značky po obvodu se kurzor myši změní v dvousměrnou šipku. Jejím tahem lze změnit rozměr obrázku směrem, kterým šipky ukazují. Jestliže při předešlé manipulaci podržíte stisknutou klávesu Shift, bude změna rozměrů obrázku proporční (v obou směrech). V pravé části stavového řádku je dvoudílný indikátor umístění a velikosti obrázku. Vlevo je indikace vzdálenosti jeho levého horního rohu od horního a levého okraje stránky, vpravo indikace šířky a výšky. Poklepáním na tuto část stavového řádku se otevře dialog Obrázky umožňující komplexní nastavení vzhledu, velikosti a dalších parametrů zobrazení. Klepnutím pravým tlačítkem myši do obrázku se otevře plovoucí nabídka s příkazy umožňující jeho úpravy.

101 101 Začlenění obrázku na stránce Obrázek může být různým způsobem ukotven, obtékán textem, zarovnán a vložen mezi jiné objekty. K nastavení všech těchto vlastností je nejsnazší použít příkazy z plovoucí nabídky otevřené nad označeným obrázkem. Stejné příkazy ovšem najdete i v nabídce Formát. Nabídka Ukotvit obsahuje čtveřici příkazů Ke stránce, K odstavci, Ke znaku, Jako znak a rozhoduje o tom, jak se bude obrázek chovat při pohybu textu na stránce (blíže viz kap. Ukotvení objektu). Na listu sešitu v programu Calc lze obrázek ukotvit příkazy Ke stránce a K buňce. Nabídka Zarovnání umožňuje zarovnat obrázek vodorovně (Vlevo, Na střed, Vpravo) i svisle (Nahoru, Střed, Dolů). Mějte na paměti, že svislé zarovnání se vztahuje ke způsobu ukotvení, takže centrovat obrázek na stránku je možné jen při ukotvení ke stránce. Jak má být obrázek začleněn do okolního textu v programu Writer, to nastavíte v podnabídce Obtékání textu (Bez obtékání, Obtékání stránky, Optimální obtékání stránky, Přes text a Na pozadí). Dále jsou zde příkazy Obrys pro obtékání obrysů a Upravit obrys, který pro obrázek otevře Editor obrysů. Pokud máte na stránce několik různých objektů, které se částečně či zcela překrývají, můžete na ně uplatnit příkazy z podnabídky Uspořádat: Přenést do popředí, Přenést do pozadí, Přesunout do pozadí či Odeslat na pozadí. Úpravy zobrazení obrázku Většina funkcí používaných při úpravách zobrazení obrázků je vyvedena na ovladače soustředěné na panelu Obrázek. Proberme si je nyní zleva doprava tak, jak je vidíte na panelu. Ze souboru otevře dialog Obrázek s kartami pro úpravy vlastností obrázku. Filtry stiskem tlačítka otevřete grafická kontextová nabídka obsahující tlačítka aktivující různé filtry, které můžete na obrázek aplikovat. Jedná se o možnost negativního zobrazení, vyhlazení, zostření, odstranění šumu a různé druhy efektů. U efektů navíc přibývají pomocné dialogu umožňující upravit výsledný dojem vašim představám. Grafický režim voličem můžete změnit způsob zobrazení obrázku. Lze vybrat černobílé zobrazení, převod barev do odstínů šedi nebo vodoznak. Volbou Výchozí pak lze tyto modifikace původního zobrazení anulovat. Tlačítkem Barevný otevřete panel Barva, kde jsou soustředěny voliče barev, jasu, kontrastu a strmosti. Pomocí trojice číselníků Červená, Zelená a Modrá můžete při zobrazení obrázku zvýšit nebo snížit množství složky příslušné barvy v systému barevného zobrazení RGB. Nastavení je možné v rozmezí od -100 % (barva potlačena) do +100 % (sytá barva). Číselníkem Jas je možné nastavit stupeň jasu v rozmezí od -100 % (čistě černá) do +100 % (čistě bílá). Číselníkem Kontrast můžete upravit kontrast zobrazení obrázku, a to v rozmezí od -100 % (bez kontrastu) do +100 % (plný kontrast). Pro zobrazení vybraného obrázku můžete číselníkem Gamma zvýšit nebo snížit strmost zčernání tak zvanou hodnotu Gamma. Výchozí hodnota je 1, přičemž lze nastavit hodnoty v rozmezí od 0,10 (minimální strmost zčernání) do 10 (maximální strmost zčernání). Změnou tohoto nastavení se mění i jas. Pomocí číselníku Průhlednost (vedle symbolu skleničky) můžete ovlivnit průhlednost vybraného obrázku. Použít lze hodnoty od 0 % (neprůhledný) do +100 % (zcela průhledný). Tlačítka Převrátit svisle a Převrátit vodorovně můžete využít k otočení obrázku kolem svislé nebo vodorovné osy.

102 102 Tlačítko Vlastnosti rámce je dalším alternativním ovládacím prvkem, který otevře dialog popsaný v kapitole Rámce na str. 88. Dialog Obrázky Dialog Obrázky otevřete stejnojmenným příkazem z plovoucí nabídky spuštěné nad označeným obrázkem nebo z nabídky Formát. Dialog se skládá z několika karet. Velikost a umístění obrázku Na kartě Typ určíte velikost obrázku a způsob jeho umístění na stránce. Ovladače a způsob jejich obsluhy jsou v podstatě shodné s tím, co je popsáno v kapitole o vkládání rámců na str.88. Nenajdete tu však zaškrtávací čtverec Automatická výška (týká se toku textu v rámci), ale tlačítko Původní velikost. Jeho stiskem se rozměry obrázku opraví podle výchozí velikosti, se kterou byl do dokumentu načten. Zdůrazněme, že pokud chcete, aby se při změně rozměru obrázku v jednom směru patřičně upravil i rozměr ve směru druhém, je třeba zaškrtnout čtverec Zachovat poměr. Pak bude zachována proporčnost rozměrů obrázku i po změně velikosti a předejdete tak jeho deformacím. Upřesnění vlastností obrázku Karta Volby umožňuje definovat a upravit další vlastnosti rámce, objektu nebo obrázku. Význam ovladačů a jejich obsluha odpovídají tom, co je popsáno v kapitole o vkládání rámců na str.88.

103 103 V poslední sekci karty Vlastnosti je pro zpracování obrázků jen jediné zaškrtávací políčko, Tisk. Jeho zaškrtnutím se pro označený obrázek vyžádá, aby byl zahrnout do tištěného dokumentu. Celkem logicky tu není uveden volič Směr textu týkající se směrování toku textu. Obrázek jako nosič hypertextového odkazu Obrázky bývají na webových stránkách často nosičem hypertextového odkazu klepnutím na ně se zobrazí obrázek ve větší velikosti, načte nějaká stránka, případně cosi spustí a podobně. Vlastnosti takového odkazu nastavíte na kartě Hypertextový odkaz. Blíže viz v kapitole o rámcích na str. 91. Obtékání obrázku textem Na kartě Obtékání textu definujete vztah rámce s objektem a okolního textu co do vzájemného začlenění určíte způsob, jakým bude obrázek obtékán okolním textem dokumentu nebo rámce. Navíc je možné na kartě vyžádat umístění obrázku na sudých a lichých stránkách a vzdálenost mezi textem a okrajem obrázku. Význam ovladačů a jejich obsluha jsou obdobné s tím, co je popsáno v kapitole o vkládání rámců na str. 90. Orientace obrázku Na kartě Obrázek můžete změnit orientaci obrázku, případně aktualizovat odkaz na soubor obrázku. Převrácení obrázku kolem svislé či vodorovné osy můžete vyžádat v sekci Převrátit zaškrtnutím čtverců Vodorovně či Svisle. U obou nastavení si můžete jejich účinek zkontrolovat v náhledovém poli. Tip: Můžete také využít dvojici tlačítek Převrátit vodorovně a Převrátit svisle na panelu objektů. Při vodorovném převrácení máte k dispozici další možnost nastavením přepínače určit, zda má být obrázek zrcadlen na všech stránkách, nebo pouze na pravých či levých stránkách.

104 104 V sekci Odkaz můžete aktualizovat odkaz na soubor obrázku. Pokud je obrázek opravdu vložen formou odkazu, je v poli Jméno souboru vypsána úplná přístupová cesta k souboru, na který odkaz směřuje. Cestu je možné upravit ručním přepisem nebo ji interaktivně změnit výběrem disku, složky a souboru po klepnutí na tlačítko se třemi tečkami. Oříznutí obrázku Pomocí ovladačů soustředěných na kartě Oříznout můžete nastavit velikost obrázku jak změnou rozměrů, tak nastavením měřítka, případně obrázek oříznout. Nemusíte mít z ničeho obavy, všechny změny se týkají jen způsobu zobrazení obrázku v dokumentu; obrázek jako takový je fyzicky zachován v původní podobě. V sekci Oříznout můžete změnit způsob zobrazení obrázku. Zadáte-li do čtveřice polí (Vlevo, Vpravo, Nahoře a Dole) kladné hodnoty, zvětší se oblast (průsvit) mezi rámcem a obrázkem. Záporné hodnoty obrázek oříznou. Samozřejmě je možný i kombinovaný zápis kladných a záporných hodnot. Tip: Při zadávání záporných hodnot se v náhledu zobrazí čára naznačující oříznutou část obrázku. Chcete-li po oříznutí zachovat původní proporce stránky a předejít deformaci obrázku, nastavte přepínač na položku Zachovat měřítko oříznutím bude změněna pouze velikost obrázku. Pokud ale chcete i po oříznutí zachovat původní velikost obrázku, zvolte na přepínači položku Zachovat velikost obrázku. V sekci Měřítko můžete upravit šířku a výšku obrázku relativně pomocí procentuálního zvětšení nebo zmenšení původní šířky a výšky. Tato sekce je obousměrně spřažena se sekcí Velikost obrázku, kde je možné rozměry obrázku změnit absolutně přímým zadáním výšky a šířky v délkových jednotkách. Chcete-li obnovit šířku a výšku obrázku ve velikosti, v jaké byl původně do dokumentu vložen, stiskněte tlačítko Původní velikost. Orámování obrázku Na kartě Ohraničení můžete nastavit způsob orámování rámce. Ovladače a jejich nastavení jsou shodné s tím, co jste poznali v kapitole o rámování odstavců na straně 72.

105 105 Pozadí obrázku Na kartě Pozadí vyberte barvu která má tvořit pozadí pod obrázkem. Barva se projeví především při oříznutí, kdy se vytvoří volný prostor mezi rámcem a vlastním obrázkem a při povolení průhlednosti obrázku. Postup a ovladače jsou stejné jako při práci s odstavcem (viz str. 73). Rozdíl je zde v tom, že nelze na pozadí vložit jiný obrázek. Přiřazení Makra Na kartě Makro můžete určitým programovým událostem (klepnutí na objekt, pohyb kurzoru myši nad objektem...) přiřadit makra. Ta se automaticky spustí pokaždé, když nastane příslušná událost. Událost, které chcete přiřadit makro, vyberte v seznamu Událost. V hierarchicky řazeném seznamu Makra vyberte knihovnu nebo modul obsahující makra potřebného charakteru vzhledem k vybrané události. K rozbalování a sbalování větví struktury seznamu využívejte čtverečky se symbolem plus a minus. Výčet maker vztahujících se k vybrané položce se zobrazí v dosud prázdné sekci vpravo. Potvrzením přiřazení makra tlačítkem Přiřadit se název makra promítne do sloupce Přiřazené makro. Plovoucí rámec Plovoucí rámec do dokumentu vložíte z nabídky Vložit, a to příkazem Plovoucí rámec. Příkaz otevře dialog Vlastnosti plovoucího rámce, kde nastavíte vše potřebné. Nejprve rámec v poli Název pojmenujte. Název musí odpovídat konvencím jazyka HTML to znamená, že nesmí začínat podtržítkem a může obsahovat jen písmena a číslice, nikoliv však speciální znaky. V poli Obsah specifikujte obsah rámce. Můžete si pomoci tlačítkem se třemi tečkami vpravo od pole; jeho stiskem otevřete interaktivní dialog pro výběr toho, co má rámec obsahovat. Specifikace se vkládá ve formě URL adresy může tedy směrovat nejen na lokální soubor umístěný na vašem počítači, ale také kamkoliv na Internet. Plovoucí rámec může být pro snazší prohlížení obsahu vybaven posuvníky jejich zobrazení můžete vyžádat (Zapnuto) nebo potlačit (Vypnuto) přepínačem Posuvná lišta. Volba Automaticky zajistí zobrazení posuvníků v případě, když bude rámec příliš malý na to, aby najednou zobrazil celý svůj obsah. Okraje rámce je možné buď ohraničit nebo toto ohraničení potlačit. Záleží na tom, zda přepínač Ohraničení nastavíte do polohy Zapnout nebo Vypnout. Vzdálenost mezi okraji a obsahem plovoucího rámce můžete nastavit pomocí číselníků Šířka a Výška v sekci Vzdálenost k obsahu. Zaškrtnutím políčka Výchozí, vyžádáte výchozí nastavení vzdálenosti. Tip: Chcete-li vytvořit stránku s plovoucími rámci pro zveřejnění na Internetu, spusťte z nabídky Nástroje příkaz Volby a dále klepněte v levé sekci dialogu na položky Načítání/ukládání a HTML kompatibilita. V sekci Export pak voličem vyberte položku Microsoft Internet Explorer. Tím bude zajištěno, aby se kód obsahu plovoucího rámce vložil mezi značky <IFRAME> a </IFRAME>. OLE objekt Objekty OLE (Object Linking and Embedding) jsou objekty, které mohou být buď k dokumentu připojeny (je vytvořena linka mezi dokumentem a objektem) nebo do něj fyzicky vloženy ve formě kopie daného objektu spolu s informacemi o programu, ve kterém byl objekt vytvořen. Pak je možné vložený objekt upravit jednoduše tak, že poklepáním myší spustíte příslušný zdrojový program. Poznamenejme, že objekty OLE,

106 106 připojené k dokumentu, se načtou do paměti počítače, aby se urychlilo jejich zobrazování. Počet takto načtených objektů lze omezit v dialogu Volby na kartě OpenOffice.org Paměť. Objekty OLE nelze z programů OpenOffice vkládat ani přesouvat do dokumentů jiných aplikací přes schránku, ani tahem myší metodou Drag-and-Drop. Pokud takové objekty do OpenOffice.org chcete vložit odjinud, možné to je, dojde však ke ztrátě linky na odkaz. Zůstane informace o vytvářející aplikaci (umožňující úpravy korektním programem), ale ztratí se vazba na výchozí soubor umožňující dynamickou aktualizaci. Objekt OLE vložíte tak, že z nabídky Vložit spustíte příkaz Objekt a z následující podnabídky pak příkaz OLE objekt. Způsob vytvoření objektu OLE určíte přepínačem v horní části dialogu Vložit objekt OLE. Zvolíte-li položku Vytvořit nový, můžete vytvořit zcela nový objekt typu, který vyberete v seznamu voliče Typ objektu. Jestliže chcete vložit OLE objekt jiného typu než je uvedeno v nabídce, akceptujte volbu Další objekty. Tím otevřete nabídku s výčtem všech možných OLE objektů, které lze vložit. Chcete-li vložit do dokumentu objekt OLE vytvořený z již existující souboru, zvolte položku Vytvořit ze souboru. Soubor specifikujete ve vstupním poli Soubor, s výhodou si opět můžete pomoci tlačítkem Hledat.

107 Tip: 107 Neaktivní objekty OLE poznáte tak, že jsou průhledné. Vložení zásuvného modulu Zásuvný modul poskytuje rozšiřující funkce pro webové prohlížeče. Můžete ho specifikovat tak, že z nabídky Vložit spustíte příkaz Objekt a z následující podnabídky pak příkaz Zásuvný modul. Tím se otevře dialog Vložit zásuvný modul, kde nastavíte: Vstupní pole Soubor/URL je určeno pro specifikaci souboru obsahující příslušný modul. Stiskem tlačítka Procházet můžete soubor interaktivně vyhledat. Do pole Volby můžete zapsat parametry, který se mají při exportu začlenit do dokumentu ve formátu HTML. Je ovšem zapotřebí přesně znát parametry zásuvného modulu. Vložení zvukového záznamu nebo videozáznamu Součástí dokumentu může být odkaz na zvukový záznam nebo videoklip. Příkazem Vložit Objekt - Video nebo Vložit Objekt Zvuk se otevře dialog pro volbu souborů, kde vyberete soubor s požadovaným záznamem zvuku či obrazu. Vložení appletu Ve formě appletů se vkládají na stránky HTML zvláštní objekty zpřístupňující programy vytvořené v jazyku Java. Takový objekt může po své aktivaci na stránce spustit program, který třeba předvede obrazovou animaci nebo podobnou komplexní činnost. V programech tvořících komplet OpenOffice můžete do svých stránek vkládat vlastní applety nebo applety pořízené jiným způsobem, třeba stažené z Internetu. Vaše applety si pak může zobrazit libovolný uživatel vybavený webovým prohlížečem zajišťujícím podporu appletů. Applet vložíte tak, že z nabídky Vložit spustíte příkaz Objekt a z následující podnabídky pak příkaz Applet. V dialogu Vložit applet nastavíte: V sekci Soubor specifikujete do pole Třída popis třídy appletu a v poli Umístění třídy informaci o umístění třídy appletu informaci o tom, kde je applet uložen. Při volbě třídy vám může usnadnit práci tlačítko Hledat. V závislosti na poli, kde je právě umístěn kurzor, můžete vyhledat třídu nebo umístění appletu. Do pole Volby můžete zapsat další parametry appletu. Vkládání vzorců Ve formě objektů spravovaných aplikací OpenOffice.org Math lze do dokumentů a tabulek vkládat i velmi složité matematické vzorce obsahující všechny matematikům lahodící symboly ve správné podobě. Takto vložené vzorce však nelze použít k výpočtům, protože aplikace Math je určena pro vytváření grafické podoby vzorců a nikoliv pro jejich aplikaci v praxi. Pro složité výpočty pomocí vzorců používejte tabulky v sešitech programu Calc a jednoduché výpočty v textovém dokumentu výpočetní funkce programu Writer. Prostředí aplikace Math zpřístupníte příkazem Vložit Objekt Vzorec. Bližší informace najdete v kapitole Editor vzorců Math.

108 108 Práce se styly Co je to styl? Styl je souhrn vlastností něčeho písma, odstavce, stránky apod., které lze jako celek uchovat pod popisným jménem a pak kdykoliv pouhým přiřazením nastavit v jedné operaci jako celek dalším prvkům dokumentu. Pro objasnění jako si uveďme příklad. Budete chtít mít ve svém článku nadpisy, které mají být v písmu Arial a velikosti 16 bodů, zobrazené tučně a v tmavě modré barvě, centrovaně na stránce. Všechny nadpisy byste samozřejmě mohli formátovat jeden po druhém, nastavit jednu vlastnost, druhou a další. Ale proč tolik práce, když si můžete uvedené vlastnosti uložit pod názvem třeba Nadpis 5 a přiřadit odstavcům (=nadpisům) jako celek. Druhy stylů Znakové styly se používají k formátování jednotlivých znaků; případně jejich skupin celých slov a textů. Mohou být také používány jako vnořené. Styly odstavce slouží k formátování celých odstavců. Vedle obvyklého nastavení parametrů odstavců umožňují určit písmo, v jakém má být text odstavce zobrazen a také styl následujícího odstavce (například že za odstavcem se stylem nadpisu bude po stisku klávesy Enter následovat odstavec ve stylu běžného textu ). Styly rámců jsou používány k formátování ohraničení obrázků a rámců s textem. Tyto styly umožňují rychle automaticky formátovat obrázky a rámce. Styly stránky určují strukturu stránky. Jestliže je zadána hodnota do pole Další styl, aplikace sady OpenOffice.org automaticky použije určený styl stránky po automatickém zalomení stránky. Styly seznamů použijete k nastavení způsobu formátování odstavců s číslováním nebo odrážkami. Práci usnadní okénko Styly a formátování Writer vám ve svých šablonách nabízí již několik předem definovaných stylů Pro práci se styly je nejjednodušší používat okénko Styly a formátování, které otevřete stejnojmenným příkazem z nabídky Formát. Můžete také použít tlačítko z nástrojového panelu nebo klávesový povel F11. Okénko umožňuje přiřazovat existující styly, nové styly vytvářet, upravovat či rušit. Můžete vytvářet nové styly nebo je aktualizovat či měnit. Okénko může být při práci s dokumentem stále otevřené. A můžete si ho posunout tahem myší tam, kde vám nebude překážet. Horní část okénka stylů nese tlačítka, jejichž stisknutím zobrazíte různé druhy stylů (odstavce, znakové, rámce, stránky a seznamu) Jednoduchá aplikace stylu Pomocí tlačítka Režim vyplňování formátu se přepnete do režimu, v němž můžete objektů a prvkům textu přiřadit vybraný styl pomocí myší. (Je to obdoba štětečku formátu ze Standardního nástrojového panelu). Kurzor myši se změní v symbol konve. Klepnete-li tímto kurzorem levým tlačítkem myši do textu nebo označíte část textu jako blok, zformátuje se příslušná část dokumentu podle stylu nastaveného v seznamu stylů okénka. Klepnutím pravým tlačítkem myši kdekoli do dokumentu se zruší poslední činnost, která byla touto funkcí provedena. Náhodným klepnutím na pravé tlačítko myši můžete nechtěně zrušit činnosti, které byste rádi ponechali v platnosti. Chcete-li tento režim zrušit, klepněte opět na tlačítko nebo stiskněte klávesu Esc. Vytvoření nového stylu na základě zformátovaného textu Nový styl můžete vytvořit po stisku tlačítka Nový styl z výběru. Veškeré prvky nově založeného styly budou převzaty z vybraného odstavce, objektu nebo znaku. Vy jen musíte v dialogu Vytvořit styl tento nový styl pojmenovat. Úprava existujícího stylu podle vzorového textu Stiskem tlačítka Aktualizovat styl bude obsah stylu vybraného v seznamu okna Styly a formátování upraven podle okamžitého formátu vybraného textu.

109 109 Pod seznamem stylů v okénku je ještě volič, jehož pomocí můžete upravit výčet položek stylů v seznamu. Zastoupení položek se mění podle druhu zobrazených stylů, ale v zásadě máte možnost zobrazovat buď všechny styly, které jsou v dokumentu k dispozici nebo jen ty, které byly dosud použity... atd. Vytváření nových stylů Klepnete-li pravým tlačítkem myši na plochu okénka Styly a formátování, otevře se plovoucí nabídka, ve které je obsažen příkaz Nový. Spuštěním tohoto příkazu můžete vytvořit nový vlastní styl z kategorie stylů, která je momentálně vybrána tlačítky na liště vlevo nahoře. Dialog, který se vám stiskem tlačítka otevře, bude tedy záviset na vybrané kategorii stylů: mohou to být Styly odstavce, Znakové styly, Styly rámce, Styly stránky nebo Styl seznamu. Styl odstavce V dialogu Styl odstavce můžete vytvořit nebo změnit styl odstavce. Dialog se skládá z většího množství karet. Většina z nich byla popsána v souvislosti s nastavením parametrů odstavce a písma viz str. 70 a nebudeme je tedy podrobné rozvádět. Organizátor Na kartě Organizátor nastavíte název stylu a jeho případnou závislost na jiných stylech. Do pole Název zapište název stylu. Ten může obsahovat až 256 znaků, včetně čísel a zvláštních znaků. Pokud by došlo k duplicitě názvu s již existujícím stylem, zobrazí se varovná zpráva. Chcete-li jen upravit existující styl, ponechte název beze změn. Pomocí pole Název však můžete také vlastní styl přejmenovat. Pokud upravujete styl, který je předdefinován přímo v programu, nelze jeho název změnit. Přejmenovat lze pouze styly definované uživatelem. Zaškrtnete-li čtverec Automatická aktualizace, budou styly odstavce a ohraničení aktualizovány automaticky vždy, když dojde k úpravě odpovídajícího objektu. Pomocí voliče Další styl vyberte styl, který se nastaví poté, co na konci odstavce v aktuálním stylu stisknete klávesu Enter. Pomocí voliče Spojeno s můžete vybrat některý z existujících stylů, na jehož základě má být nový styl vytvořen. Znamená to, že se z tohoto, tak zvaného nadřízeného stylu se převezmou všechny nastavené parametry a vy jen upravíte ty, které jsou odlišné. V okénku voliče Kategorie je zobrazena kategorie, do které má být vytvářený styl zařazen. Pokud sami vytváříte nový styl, doporučuje se zařadit ho pro přehlednost do kategorie Vlastní styly. Kategorii nelze změnit, pokud jen upravujete některý z existujících stylů. V sekci Obsahuje jsou vypsány rozdíly mezi aktuálním stylem a nadřízeným stylem.

110 110 Podmíněný styl Na kartě Podmínka lze definovat podmínky pro podmíněné styly. Pokud chcete nový styl zavést jako podmíněný styl, zaškrtněte políčko Podmíněný styl. V seznamu Kontext jsou zobrazeny přednastavené kontexty, včetně deseti úrovní osnovy, deseti úrovní číslování/odrážek, záhlaví tabulky, obsahu tabulky, sekcí, ohraničení, vysvětlivek, záhlaví či zápatí. V souvisejícím sloupci Použité styly vidíte všechny styly odstavců použité v kontextu. Seznam vpravo, Styly odstavce, obsahuje seznam všech stylů odstavce, které je možné přiřadit kontextu. Klepnutím na tlačítko Použít přiřadíte vybraný Styl odstavce k určenému Kontextu. Nový znakový styl Pomocí dialogu Styl znaku můžete vytvořit a pojmenovat styl písma. Dialog se skládá z několika karet, které jsou popsány v souvislosti s nastavením parametrů písma. Přibývá tu jen karta Organizátor sloužící k pojmenování stylu a nastavení jeho případné závislosti na jiných stylech, podobně jako u stejnojmenné karty u stylu odstavců. Do pole Název zapište název stylu. Ten může obsahovat až 256 znaků, včetně čísel a zvláštních znaků. Pokud by došlo k duplicitě názvu s již existujícím stylem, zobrazí se varovná zpráva. Pomocí voliče Spojeno s můžete vybrat některý z existujících znakových stylů, na jehož základě má být nový styl vytvořen. Znamená to, že se z tohoto, tak zvaného nadřízeného stylu se převezmou všechny nastavené parametry a vy jen upravíte ty, které jsou odlišné. V okénku voliče Kategorie je zobrazena kategorie, do které má být vytvářený styl zařazen. Pokud sami vytváříte nový styl, doporučuje se zařadit ho pro přehlednost do kategorie Vlastní styly. Kategorii nelze změnit, pokud jen upravujete některý z existujících stylů. V sekci Obsahuje jsou vypsány rozdíly mezi aktuálním stylem a nadřízeným stylem. Styl stránky Formou stylu můžete také podchytit vzhled celé stránky. Styl stránky zahrnuje nastavení okrajů, formátu papíru, orientace stránky na výšku nebo na šířku, specifikaci záhlaví a zápatí, rozdělení textu do sloupců a pořadí poznámek pod čarou. Můžete také určit, zda bude stránka obsahovat okraje a pozadí. Karty dialogu Styl stránky jsou analogické kartám dialogu pro specifikaci formátu stránky; přibývá zde obvyklá karta Organizátor pro pojmenování nového stylu a určení jeho závislostí. Styl číslování V dialogu Styl číslování můžete vytvářet a upravovat styly odstavců, které mají být číslovány nebo opatřeny odrážkami. Karty dialogu jsou analogické kartám dialogu Odrážky a číslování; i zde najdete navíc obvyklou kartu Organizátor pro pojmenování nového stylu a určení jeho závislostí.

111 111 Styl rámce V dialogu Styl rámce můžete vytvářet a upravovat styly rámců. Karty dialogu jsou podobné kartám dialogu Rámec. Také zde najdete kartu Organizátor pro pojmenování nového stylu a určení jeho závislostí na jiných stylech

112 112 Sekce v dokumentu Co jsou to sekce? Sekce v textovém dokumentu ohraničují úseky textu, které mají být nějakým zvláštním způsobem (odlišným od základního vzhledu dokumentu) formátovány. Důvodem pro vytvoření sekce může být: Požadavek na sloupcovou sazbu části dokumentu. Ochrana určitých partií dokumentu před neautorizovanými úpravami. Požadavek na zobrazení části dokumentu pouze za určitých okolností nebo úplné skrytí před zobrazením. Vkládání částí textu načítaných z jiných dokumentů. Vkládání částí textu začleněných pomocí odkazů metodou DDE (Dynamic Data Exchange). Sekcí musí být vždy alespoň jeden odstavec. Pokud budete chtít sekci vytvořit z označeného bloku textu končící uvnitř stávajícího odstavce, bude blok na konci zalomen znakem konec odstavce a de facto tak vzniknou z jednoho odstavce dva. Jak sekci ohraničíte? Nastavte textový kurzor na místo, do kterého chcete vložit novou (prázdnou) sekci, nebo označte jako blok text, ze kterého chcete novou sekci vytvořit. V nabídce Vložit spusťte příkaz Sekce. Otevře se dialog Vložit sekci, ve kterém můžete nastavit různé parametry budoucí sekce. Stiskněte tlačítko Vložit. Dialog Vložit sekci se skládá z několika karet, na kterých sekci pojmenujete a určíte její vzhled. Chcete-li bezprostředně před sekci nebo za ni vložit nový odstavec, nastavte textový kurzor zcela na začátek nebo konec odstavce stávajícího a spusťte klávesový povel Alt+Enter. Sekci pojmenujete na kartě Sekce ve vstupním poli seznamu Nová sekce. Implicitně se vám tu nabídne název složený ze slova Sekce a nejbližšího volného pořadového čísla. Propojení sekcí Zaškrtnutím čtverce Odkaz máte možnost aktuální sekci propojit s obsahem sekce vytvořené v jiném dokumentu. Odkazy tak umožňují v určených sekcích aktuálního dokumentu zobrazovat obsahy jiných souborů nebo sekcí, které byly s dokumentem propojeny. Při každém načtení dokumentu se zobrazí dotaz, zda chcete obsahy odkazů aktualizovat.

113 113 Ke specifikaci souboru, kde leží sekce, se kterou má být tato sekce propojena, použijte volič Jméno souboru. Tlačítkem se třemi tečkami vpravo od voliče se otevře dialog Vložit, ve kterém můžete hledaný soubor najít pohodlně interaktivním způsobem. Vybraný soubor může obsahovat pojmenovanou sekci, jejíž obsah chcete do stávajícího dokumentu načíst. Po specifikaci souboru se názvy sekcí zpřístupní ve voliči Oblast. Výběrem sekce z vnějšího dokumentu se její obsah načte do sekce, se kterou právě pracujete. Text je needitovatelný, je přístupný jen ke čtení. Pokud soubor sekce neobsahuje (nebo jejich načtení není vaším záměrem), potvrďte dialog jen s názvem souboru ten se do vaší sekce pak načte celý. Pokud je zaškrtnuto políčko Odkaz, můžete také zadávat odkazy pomocí příkazů DDE. V tomto případě zaškrtněte čtverec DDE a do pole Příkaz DDE zapište požadovaný příkaz (nejlépe viz nápověda aplikace). Ochrana obsahu sekce proti zápisu Chcete-li zabránit tomu, aby mohlo být nastavení sekcí změněno uzamkněte ji, zaškrtněte políčko Zamknout. Jednotlivé prvky budou chráněny před náhodnými úpravami nebo přesunutím. Pokud budete chtít zabránit tomu, aby si náhodný uživatel sekci sám opačným postupem odblokoval, nastavte si přístupové heslo. Zaškrtněte políčko S heslem a do následně zobrazeného pomocného dialogu zapište heslo a pro kontrolu ho ještě zopakujte. Pokud budete chtít sekci odemknout, klepněte na tlačítko se třemi tečkami a zapište do vstupního pole korektní heslo jinak se k obsahu sekce nedostanete. Skrytí sekce Chcete-li vybranou sekci v dokumentu skrýt (zneviditelnit), zaškrtněte políčko Skrýt. Skryté sekce nebudou v dokumentu ani zobrazeny ani se nebudou tisknout; fyzicky však jejich obsah zůstane zachován. Obsahy skrytých sekcí se pouze šedě zobrazí v okně Navigátor. Chcete-li skrytí sekcí zrušit, klepněte v nabídce Formát na příkaz Sekce. Zde si pomůžete seznamem sekcí na kartě Sekce. Klepněte na název sekce, kterou chcete zviditelnit a zrušte zaškrtnutí políčka Skrýt. Sekci můžete před prohlížením a tiskem také skrýt jen podmíněně. V tom případě zapište do pole S podmínkou vhodnou podmínku, jejíž splnění skrytí zajistí. Je-li podmínka splněna, bude sekce skryta. Podmínka se zapisuje ve formě logického výrazu; tak například pokud chcete, aby určitá sekce byla skryta uživateli přihlášenému s příjmením Pumprdent, pak bude podmínka mít tvar user_lastname EQ Pumprdent. Praktické využití skrývání sekcí se uplatní například ve spojení s formuláři a okamžitými hodnotami jejich vstupních prvků. Úpravy sekcí Sekce obsažené v textu je možné upravovat dalším spuštěním příkazu Sekce z nabídky Formát. Dialog umožňuje zamknout a odemknout sekce, zrušit skrytí sekcí, měnit podmínky a odebrat sekce, to znamená převést je zpět na normální text. Sloupcová sazba v sekci V rámci sekce lze definovat vícesloupcovou sazbu. Lze také využít toho, že jedna sekce může obsahovat další sekce pak lze třeba vytvořit sekci se dvěma sloupci a potom v rámci této sekce vytvořit sekci se třemi sloupci (v praxi to vypadá tak, že je například 10 řádků ve dvou sloupcích dvousloupcové sekce, následuje několik řádků třísloupcové sekce a teprve pak je dokončena výchozí sekce dvousloupcová). Počet sloupců, jejich rozvržení a vlastnosti nastavíte v dialogu Vložit sekci na kartě Sloupce. Můžete k tomu využít číselník Sloupce nebo grafický volič s nejčastějšími prakticky používanými uspořádáními sloupců. Sekce se může plnit postupně, po sloupcích, nebo všechny sloupce současně. Pokud je zaškrtnutý čtverec Rovnoměrně rozděl obsah mezi všechny sloupce, rozdělí se při vložení nebo zápisu text sekcí s několika sloupci rovnoměrně mezi všechny sloupce. Pokud čtverec zaškrtnut není, naplní text nejdříve první sloupec, pak druhý atd. Sloupce se identifikují pořadovými čísly, bráno od jedné směrem zleva. Mohou mít všechny stejnou šířku nebo mohou být široké nestejně, každý jinak. Také mezera může být mezi všemi sloupci stejná nebo nastavená pro jednotlivé sousedící sloupce samostatně. O tom všem rozhoduje zaškrtnutí políčka Automatická šířka.

114 114 Pokud je čtverec zaškrtnut, jsou pole označená vlevo návěštím Šířka nepřístupná; přístupné je pouze pole ve skupině Vzdálenost zcela vlevo. Do něj zapište mezeru (svislý průsvit) mezi sloupci. Jednotlivé sloupce jsou ve stanoveném počtu na stránce uspořádány tak, aby měly stejně velké mezery a také stejně velkou šířku vypočtenou ze šířky stránky bez příslušných mezisloupcových mezer. Pokud čtverec Automatická šířka zaškrtnutý není, zpřístupní se všechna pole pro zápis šířek sloupců a mezer mezi nimi. Když je sloupců více než tři, využijete k nastavení parametrů dvojici šipkových tlačítek. U čtyřsloupcové sazby jsou zobrazena pole k zadání šířek sloupců 1, 2 a 3. Klepnutím na šipku se ovladače posunou a budou teď sloužit k nastavení sloupců 2, 3 a 4. Pořadová čísla sloupců jsou zobrazena v prostoru mezi šipkami na jejich vodorovné spojnici. Sloupce mohou být svisle odděleny buď jen mezerou nebo lze mezi ně vložit čáru vybraného stylu. V seznamu voliče Čára najdete výběr různých šířek čár. Pokud mezi sloupci nechcete použít žádnou oddělovací čáru (nebo chcete stávající volbu zrušit), ponechte či nastavte položku žádná. Pokud zvolíte oddělení sloupců čárou, můžete dále stanovit procentuální výšku v poměru k výšce sekce a zda má být taková menší čára umístěna mezi sloupci nahoře, uprostřed či dole. K tomu jsou v sekci Oddělovací čára dva voliče Výška a Umístění. Vodorovné odsazení sekce od okrajů stránky Sekci jako celek je možné odsadit od pravého okraje stránky; nastavit tak vlastně při vícesloupcové sazbě mezeru před prvním a za posledním sloupcem. Na kartě Odsazení jsou k tomuto účelu dva voliče Před sekcí a Po sekci. Vliv jejich nastavení můžete sledovat na kartě v náhledovém okénku.

115 115 Barva nebo výplň pozadí sekce Pozadí sekce můžete vyplnit barvou nebo grafikou načtenou z obrázku. O tom, co bude jako výplň použito, rozhoduje nastavení voliče Jako v horní části karty Pozadí. Chcete-li použít jednobarevnou výplň, nastavte volič Jako na položku Barva. Barvu pozadí sekce je možné vybrat pomocí palety, kterou najdete na kartě Pozadí. Klepnutím na políčko palety se barva ve větší ploše zobrazí v náhledovém okénku, kde ji můžete lépe posoudit. Pokud chcete, aby pozadím byl obrázek, nastavte volič Jako na položku Obrázek. Vzhled karty se tak změní je třeba zde zadat informace o přístupové cestě k souboru. Tlačítkem Soubor se otevře dialog pro výběr soubory; výběr si můžete ulehčit sledováním náhledového pole, kde se obsah grafického souboru promítne pokud ovšem zaškrtnete políčko Náhled. Pokud zaškrtnete čtverec Odkaz, bude soubor s obrázkem připojen k dokumentu. Způsob, jak bude obrázek na pozadí sekce zobrazen, vyberte pomocí voliče Typ: Umístění pomocí náhledu můžete určit pozici grafiky v sekci. Oblast obrázek se zobrazí právě jedenkrát ve skutečné velikosti. Dlaždice obrázek se zobrazí v původní velikosti; pokud je malý, bude opakován jako dlaždice. Poznámky pod čarou a vysvětlivky v sekci Pokud se mají poznámky pod čarou a vysvětlivky vztahovat k sekci, můžete na kartě Poznámky pod čarou/vysvětlivky definovat, zda mají být poznámky pod čarou a vysvětlivky shromážděny a zobrazeny na konci textu a zda mají mít vlastní interval číslování. Pozor zmíněnou kartu v dialogu nevidíte, máte zřejmě zapnutou funkci Náhled tisku. V tomto režimu nelze s poznámkami pod čarou pracovat. Poznámky pod čarou Parametry vztahující se k poznámkám pod čarou v dané sekci nastavíte v horní části karty označené návěštím Poznámky pod čarou. V této části určíte umístění poznámek pod čarou v sekcích. Zaškrtnutím políčka Shromáždit na konci textu vyžádáte, aby se textová náplň poznámek pod čarou zobrazila na konci sekce nebo na konci stránky. Jestliže sekce pokračuje na další stránce, umístí se poznámka pod čarou na konec stránky. Pokud nechcete zachovat průběžné číslování poznámek pod čarou v celém dokumentu a přejete si, aby tato sekce měla číslování vlastní, zaškrtněte čtverec Restartovat číslování. Číslo, kterým má číslování poznámek začít, zapište do pole Začít od. Standardně se sice poznámky pod čarou číslují, ale Writer vám umožní specifikovat i jiný způsob jejich označení. Zaškrtnutím políčka Vlastní formát se zpřístupní trojitý volič umožňující sestavit vlastní formát číslování skládající se z pevné části před symbolem, proměnného symbolu vybraného formátu a pevné části za

116 116 symbolem. V praxi to znamená, že první pevná část může být třeba pomlčka, proměnná část písmeno a druhá pevná část kulatá závorka výsledek pak může vypadat třeba: - C). Vysvětlivky V dolní části karty v oblasti s návěštím Vysvětlivky můžete určit, na kterém místě v sekcí se budou nacházet vysvětlivky. Chcete-li umístit obsah vysvětlivek na konec sekce, zaškrtněte políčko Shromáždit na konci oblasti. Pokud vyžadujete přerušit spojité číslování vysvětlivek v dokumentu a zavést v této sekci své vlastní, zaškrtněte čtverec Restartovat číslování a pomocí pole Začít od vyberte hodnotu, kterou chcete číslování začít. Chcete-li číslovat vysvětlivky jinak, než je výchozí nastavení, zaškrtněte čtverec Uživatelský formát. Znaky zapsané do pole Před se zobrazí před číslováním vysvětlivek. Symboliku pro vlastní proměnné číslování vysvětlivek nastavte pomocí následujícího voliče. Znaky zapsané do pole Za budou vypisovány za číslováním vysvětlivek.

117 117 Rejstřík pojmů a obsah dokumentu Chcete-li v dokumentu vytvořit rejstřík pojmů nebo obsah, je nejprve zapotřebí do textu vložit neviditelné značky, s jejichž užitím pak bude rejstřík nebo obsah sestaven. Abecední rejstřík pojmů Vložení položky rejstříku V nabídce Vložit spusťte příkaz Rejstříky a tabulky a v následující podnabídce spusťte příkaz Položka. Otevře se dialog Vložit položku rejstříku, jehož pomocí budete do dokumentu vkládat rejstříkové položky. Dialog nemusíte po vložení položky zavřít a pro další položku opět znovu otevřít. Můžete si ho nechat otevřený po celou dobu sestavování rejstříku; v případě potřeby můžete okno posunout myší na vhodné místo. Pomocí voliče Rejstřík určíte, zda má být daný pojem vložen do abecedního rejstříku, uživatelského rejstříku nebo do obsahu. Jednoduché vložení položky rejstříku a její úprava Nejjednodušší model vložení položky při otevřeném dialogu je tento. Poklepejte myší na pojem, který chcete do rejstříku vložit (nebo označte skupinu slov). Pak v dialogu klepněte na tlačítko Vložit. Právě vytvořená položka rejstříku se v dokumentu podbarví šedě. Pokud nad šedé pozadí umístíte kurzor myši, otevře se poblíž pojmu bublina, ve které je pojem vypsán tak, jak bude vložen do rejstříku. Text v poli Položka přenesený z dokumentu můžete upravit nebo nahradit ručním zápisem libovolného pojmu nebo spojení slov. Chcete-li položku rejstříku upravit dodatečně, nastavte textový kurzor před slovo nebo na slovo, které jste vložili jako položku rejstříku, a v nabídce Úpravy spusťte příkaz Položka rejstříku. Další možnosti Pokud chcete, aby do rejstříku byl zahrnut nejen text specifikovaný v poli Položka, ale také všechny texty (pojmy) podobné, zaškrtněte čtverec Použít na všechny podobné texty. Volba se netýká textů umístěných v okrajích, záhlavích, zápatích a popiscích. nebude do rejstříku zahrnut. Pokud nechcete vyhledávat pojem v dokumentu a zařazovat do rejstříku jednotlivě, můžete v jedné operaci vyhledat a zařadit všechny jeho výskyty. Nejprve spusťte vyhledávání; v jeho dialogu stiskněte tlačítko Najít vše; pak přejděte do dialogu Vložit položku rejstříku, zkontrolujte zda je v poli Položka daný pojem a stiskněte tlačítko Vložit. Pokud se má při vyhledávání pojmů rejstříku rozlišovat mezi velkými a malými písmeny, zaškrtněte čtverec Rozlišovat velikost. A jestliže mají být při vyhledávání akceptována pouze celá slova (například při hledání slova lev nebude akceptována shoda při nalezení slova levhart), zaškrtněte čtverec Pouze celá slova. Víceúrovňový rejstřík Rejstřík může mít položky jednoduché, ale také dvoj- a tříúrovňové. Dvojúrovňová položka znamená, že se vkládají dvojice pojmů, třeba bylinka-mateřídouška, bylinka-meduňka... atd. a ve výsledném rejstříku bude uvedeno heslo bylinka a pod ním odsazeně abecední seznam bylinek (pouze jejich názvů).

118 118 Chcete-li vytvořit víceúrovňovou položku rejstříku, zadejte vnořenou položku (název bylinky...) do pole Položka, přičemž v poli voliče První klíč mějte nastavenou hlavní položku, ke které se má vztahovat aktuální klíčové slovo (bylinka). Podobně s využitím pole Druhý klíč můžete vytvořit položku o třech úrovních. Pojem jako hlavní položka Zaškrtnutím čtverce Hlavní položka bude pojem aktuálně zobrazený v dialogu (na určité konkrétní stránce) považován za hlavní položku abecedního rejstříku. Co se tím rozumí? Když hledáte v nějakém textu určitý pojem, řekněme tu mateřídoušku, bude vás asi nejprve zajímat popis rostlinky a k čemu je dobrá. Teprve pak budete třeba hledat receptury bylinkových čajů s mateřídouškou nebo historii jejího použití, či zda se dá pěstovat doma. Proto je užitečné, když bude číslo stránky odkazující na nejdůležitější část dokumentu, kde se o daném pojmu pojednává, vypisovat odlišně a to je v našem případě ta Hlavní položka. Číslo stránky této položky bude v rejstříku vypsáno v jiném formátu, než jaký mají čísla stránek ostatních položek. Uživatelský rejstřík Vytváření položek uživatelského rejstříku je v jádru podobné předchozímu popisu vytvoření abecedního rejstříku. Uživatelských rejstříků však může být celá řada a je tedy nutné je odlišit tím, že je pojmenujete. Chcete-li vytvořit takový rejstřík, stiskněte tlačítko s bublinovou nápovědou Nový rejstřík (vytvořený uživatelem) vpravo od pole Rejstřík. Do pomocného dialogu zapište název nového rejstříku. Pokud chcete vkládat položky do některého z vlastních existujících rejstříků, zvolte jeho název voličem Rejstřík ze sekce Výběr. Dále v dialogu Vložit položku rejstříku přibyl číselník Úroveň. Jeho pomocí můžete nastavit úroveň vnoření položky rejstříku pro jeho zobrazení. Čím vyšší číslo, tím bude více položka odsazena od levého okraje a bude jí také přiřazen styl Vlastní rejstřík n, kde n je číslo úrovně. Obsah Obsah se vytváří podobně jako rejstřík. Voličem Rejstřík v sekci Výběr nastavte položku Obsah. Další ovladače jsou stejné jako při vytváření položek uživatelského rejstříku. Odstavce (většinou jednořádkové nadpisy), které mají styl Nadpis n (kde n je v rozmezí od 1 do 10), mohou být do obsahu umístěny automaticky. Úroveň stylu n odpovídá úrovni nadpisu. Položku nadpisu můžete také vložit ručně. V dialogu Vložit položku rejstříku nastavte volič Rejstřík na položku Obsah. Pokud položku definujete takto samostatně, můžete číselníkem Úroveň určit úroveň, na kterou má být vložena. Další ovladače jsou obdobné jako při vkládání položek rejstříku. Vložení rejstříku, obsahu či seznamu do dokumentu Jaké máte možnosti? Rejstříky, obsah a seznamy různých prvků vložíte do dokumentu na pozici textového kurzoru příkazem Rejstříky a tabulky z podnabídky stejnojmenného příkazu spuštěného z nabídky Vložit. Dialog Vložit rejstřík/tabulku obsahuje řadu karet pro nastavení vzhledu a formy vkládaných prvků. Co vlastně chcete do dokumentu vložit, vyberte na kartě Rejstřík/tabulka v sekci Druh a titul voličem Typ. V téže sekci také příslušný prvek dokumentu v poli Nadpis pojmenujte. Chcete-li zabránit provádění změn v obsahu (rejstříku... atd.) zaškrtněte čtverec Zamknuto proti ručním změnám. V tom případě po aktualizaci příslušného obsahu (rejstříku...) nebudou ručně provedené změny zachovány. Poslední společný prvek pro všechny prvky nastavované na této kartě je volič Vytvořit rejstřík/tabulku pro; zde můžete vybrat, zda má být příslušný prvek vytvořen pro celý dokument nebo jen pro aktuální kapitolu (ve které je textový kurzor).

119 119 Vložení obsahu Chcete-li, aby do obsahu byly vloženy jen položky do určité úrovně, nastavte ji číselníkem Vyhodnotit až do úrovně. Z čeho má být obsah vytvořen, můžete vybrat pomocí zaškrtávacích čtverců v sekci Vytvořit z: Osnova budou použity odstavce uložené se styly Nadpis 1 až Nadpis 10 a odstavce, jejichž číslování kapitol bylo upraveno pomocí příkazu Styly. Klepnutím na tlačítko vpravo vyvoláte dialog Číslování osnovy. V něm můžete nastavit určíte styl odstavce pro jednotlivé úrovně osnovy. Další styly do obsahu budou zahrnuty i texty zapsané v některém ze stylů vybraných po stisku tlačítka se třeni tečkami v dialogu Přiřadit styly. Značky rejstříku budou zahrnuty také všechny položky rejstříku vytvořené pomocí dialogu Vložit položku rejstříku. Vložení abecedního rejstříku Význam ovladačů v sekcích Druh a titulek a Vytvořit rejstřík/tabulku je stejný jako v případě obsahu. Pokud abecední rejstřík obsahuje stejná klíčová slova a chcete jejich odkazy zkombinovat a vypsat v jedné položce (například Písmo 15, 25, 116), zaškrtněte čtverec Sloučit stejné položky. Tím se také zpřístupní tři políčka následující. Zvláštním případem je, když se položka rejstříku vyskytuje na několika stránkách následujících za sebou. Pak by v rejstříku byla například položka Odstavec 10, 11, 12, 13. Pokud zaškrtnete čtverec Sloučit s p nebo pp, bude místo toho vypsáno například Rozměry stránky 25p (pokud je heslo na straně 25 a jedné bezprostředně následující stránce) nebo Rozměry stránky 25pp (pokud je heslo na straně 25 a několika bezprostředně následujících stránkách). Alternativní přístup nabízí zaškrtávací čtverec Sloučit do intervalu. Místo poněkud nezvyklých p a pp se tu nabízí přece jen používanější označení rozsahu (například Tisk dokumentu 66-71). Jestliže chcete při výběru položek, které se mají kombinovat, rozlišovat mezi malými a velkými písmeny, zaškrtněte čtverec Rozlišovat velká a malá písmena. Pokud nerozlišujete malá a velká písmena, bude se o tom, zda se má položka rejstříku vypisovat velkými nebo malými písmeny, rozhodovat podle první položky nalezené v dokumentu. Při zaškrtnutí políčka Použít velké písmeno se automaticky převede první písmeno položky rejstříku na velké. Pokud chcete, aby byl klíč do rejstříku vložen jako nezávislý výraz, zaškrtněte políčko Klíče jako oddělené položky. Pak budou klíče do rejstříku vloženy jako jiné běžné výrazy a pod ně se odsazeně vypíšou výrazy jim přiřazené. (Klíče nadefinujete v dialogu Vložit položku rejstříku.) Chcete-li, aby byl při vytváření rejstříku použit rejstříkový soubor, zaškrtněte čtverec Rejstříkový soubor; tím se zpřístupní tlačítko Soubor, jehož stiskem otevřete podnabídku s příkazy Otevřít, Nový a Upravit.

120 120 Pomocí příkazu Otevřít otevřete dialog, ve kterém můžete vybrat rejstříkový soubor. Implicitně se předpokládá přípona SDI, pokud má soubor jinou, například TXT, nastavte odpovídajícím způsobem volič Název souboru zadejte *.TXT. Příkazem Nový otevřete dialog Uložit jako, kde máte možnost pojmenovat a na specifikované místo uložit nový rejstříkový soubor. Doporučuje se dodržet implicitní příponu tohoto typu souborů SDI. Potřebujete-li rejstříkový soubor upravit, spusťte příkaz Upravit otevřete tak dialog Upravit rejstříkový soubor. Způsob, jak mají být položky budoucího rejstříku seřazeny, vyberte v sekci Řadit. Můžete tu voličem Jazyk vybrat jazyk, podle jehož pravidel se má třídit a voličem Druh klíče nastavíte kritérium třídění (pravděpodobně alfanumericky, tedy podle abecedy). Vložení rejstříku definovaného uživatelem Význam ovladačů v sekcích Druh a titul a Vytvořit rejstřík/tabulku je stejný jako v případě obsahu nebo abecedního rejstříku. Jaké informace mají být do rejstříku vloženy, určíte v sekci Vytvořit z: Zaškrtnutím políčka Styly bude do rejstříku zahrnuty texty odstavců, jimž byly přiřazeny styly obsahující nastavení konkrétní úrovně rejstříku. Úrovně rejstříku pro jednotlivé styly můžete nastavit v dialogu Přiřadit styly, který otevřete tlačítkem se třemi tečkami vpravo od popisu zaškrtávacího čtverce. Je-li zaškrtnut políčko Značky rejstříku, budou do rejstříku zahrnuty všechny položky rejstříku vložené do dokumentu pomocí dialogu Vložit položku rejstříku. Pokud chcete do rejstříku zahrnut také všechny popisky tabulek, zaškrtněte políčko Tabulky. Pokud mají být do rejstříku začleněny také všechny popisky obrázků, zaškrtněte políčko Obrázek Mají-li být do rejstříku začleněny také všechny popisky textových rámců, zaškrtněte políčko Textové rámce Chcete-li, aby rejstřík obsahoval rovněž výčet všech objektů typu OLE, zaškrtněte políčko Objekty OLE. Pokud zaškrtnete políčko Úroveň zdrojové kapitoly, zobrazí se v rejstříku všechny položky vybraných typů s odsazením odpovídajícím jejich hierarchickému umístění vzhledem k nadpisu kapitoly. V opačném případě se zobrazí všechny položky jako položky první úrovně. Vložení seznamu ilustrací Význam ovladačů v sekcích Druh a titul a Vytvořit rejstřík/tabulku je stejný jako v případě obsahu. Zbývá určit, z čeho se vezmou údaje pro vytvoření seznamu ilustrací. Rozhodující je nastavení přepínače v horní části sekce Vytvořit z. Nastavíte-li přepínač na položku Popisky, převezmou se položky seznamu ilustrací z jejich popisků. Obrázky opatříte popisky, jestliže v nabídce Vložit spustíte příkaz Pole a dále příkaz Titulek. Voličem Kategorie vyberte, která kategorie objektů má být vyhledána a zařazena do rejstříku. Opatříte-li objekty titulkem, můžete zároveň určit číselný rozsah, který pak lze vybrat v rozevíracím seznamu Kategorie. Voličem Zobrazit vyberte položku, která se zobrazí v seznamu ilustrací. Na výběr máte tři možnosti zobrazení. Předpokládejme, že text titulku je Obrázek 92: Vložení rejstříku. Nastavíte-li volič na Odkazy se zobrazí Obrázek 92: Vložení rejstříku. Nastavením na Kategorie a číslo se zobrazí Obrázek 92. Nastavením na Text popisku se zobrazí Vložení rejstříku. Pokud přepínač v sekci nastavíte do polohy Názvy objektů, budou položky seznamu vytvořeny z názvů objektů. Ty můžete prohlížet v okně Navigátor a tam je také pomocí plovoucí příkazové nabídky upravovat. Vložení seznamu tabulek Seznam tabulek vložíte zcela stejně jako seznam ilustrací pouze nastavte volič Typ na položku Seznam tabulek. Vložení tabulky objektů Význam ovladačů v sekcích Druh a titulek a Vytvořit rejstřík/tabulku je stejný jako v případě obsahu.

121 121 Na kartě se navíc nastavují v seznamu Vytvořit z následujících objektů typy objektu, který chcete zahrnout do výsledné tabulky s jejich výčtem. Zaškrtněte čtverce před položkami těch modulů OpenOffice.org, jejichž objekty chcete podchytit. Vložení seznamu použité literatury Význam ovladačů v sekci Druh a titulek je stejný jako v případě obsahu. V sekci Formátování položek můžete určit způsob zobrazení položek seznamu použité literatury v textu a v rejstříku. Políčko Očíslovat položky rozhoduje o tom, zda budou položky seznamu použité literatury očíslovány. Na kartě Položky upřesníte způsob číslování v tom ohledu, zda položky chcete číslovat podle pozice odkazu v textu nebo podle nějakého charakteristického znaku třeba podle jmen autorů setříděných podle abecedy. Zobrazení seznamu můžete dále upřesnit v seznamu Závorky, kde si vyberte závorky, které budou použity v číslování položek. Způsob, jak mají být položky budoucího seznamu literatury seřazeny, vyberte v sekci Seřadit. Můžete tu voličem Jazyk vybrat jazyk, podle jehož pravidel se má třídit a voličem Klíč nastavíte kritérium třídění (pravděpodobně alfanumericky, tedy podle abecedy). Upřesnění vzhledu obsahu či rejstříku Na kartě Položky specifikujete formát zobrazení položek rejstříku, obsahu či tabulky. Ovládací prvky na této kartě se mění v závislosti na změnách, které byly nastaveny na kartě Rejstřík/tabulka. Obecná nastavení V levé části karty je svislý seznam Úroveň; v něm můžete nastavit úroveň položky obsahu, rejstříku či jiné položky. Počet úrovní závisí na tom, co nastavujete. Například pro obsah máte k dispozici deset úrovní. V sekci Struktura pak určíte vzhled a strukturu položek nastavené úrovně. Vzhled jednotlivých položek nastavíte pomocí symbolů polí seskupených do pole Struktura. Zde jsou střídavě zobrazena prázdná pole a pole obsahující zkratky. Po klepnutí myší do prázdného pole lze do tohoto pole zapsat libovolný text. Pokud klepnete na pole obsahující zkratku, pole se zachová jako tlačítko opticky se stiskne a obsah sekce Struktura se přizpůsobí zastoupením ovladačů tomuto poli. Vlastnosti pole pak můžete pomocí těchto ovladačů podle potřeby nastavit a upravit. Zkratky lze do řádku přidávat pomocí tlačítek umístěných pod řádkem a vpravo od něj; klepnutím myší nastavte kurzor do prázdného pole a stiskněte tlačítko příslušné zkratky. K dispozici máte tyto zkratky: Kapitola č. vloží číslo kapitoly (E#) odkazu. Text položky vloží text (ET nebo E) odkazu. Krok tabulátoru vloží krok tabulátoru (T).

122 122 Číslo str. vložít číslo stránky (#) odkazu. Hypertextový odkaz vloží střídavě zkratku začátku (LS) a konce (LE) hypertextového odkazu. Text vypsaný mezi těmito dvěma zkratkami bude vložen do obsahu jako hypertextový odkaz. Klepnutím na něj se zobrazí příslušný cíl v dokumentu. Cílem mohou být odstavce, jejichž styl je zobrazen v dialogu Číslování osnovy. Pole Struktura můžete upravovat i jako celek: Je-li řádek struktury po doplnění textů příliš dlouhý, můžete jej na kartě posunovat doprava a doleva pomocí dvojice tlačítek se šipkami. Chcete-li některou ze zkratek odstranit, klepněte na ni myší a stiskněte klávesu Delete. Zkratku můžete přepsat klepněte na ni myší a potom stiskněte tlačítko Jiné zkratky. Stiskem tlačítka Všechny úrovně přiřadíte všem úrovním nastavení té úrovně, se kterou právě pracujete. Pomocí voliče Styl znaku pod řádkem struktury můžete nastavit znakový stylu pro zobrazení znaků pole, které jste vybrali v řádku struktury. Stiskem tlačítka Upravit otevřete dialog, ve kterém můžete vybraný styl ještě upravit. Úprava se týká skutečně celého stylu nevytváří se jeho kopie ani se nezakládá styl nový. Nastavení specifická pro obsah Prostřednictvím voliče Vyplnit znakem můžete vybrat znak, který bude umístěn před tabulátorem (jako výplň při vkládání tabulátorů do textu). Umístění kroku tabulátoru vůči levému okraji nastavíte pomocí číselníku Umístění kroku tabulátoru. Opačnou alternativou je zaškrtnutí políčka Zarovnat vpravo, čímž vyžádáte zarovnání kroku tabulátoru vpravo (volič kroku je v tomto případě nefunkční). Nastavení tabulátoru se týká také zaškrtávací políčko Pozice tabulátoru relativní k odsazení stylu odstavce. Pokud jej zaškrtnete, bude nastavení pozice kroků tabulátoru platit vzhledem k odsazení zleva vybraného stylu odstavce (místo levého okraje textu). Nastavení specifické pro abecední rejstřík Řádek Struktura může obsahovat pole Text položky, Informace o kapitole, Krok tabulátoru a Číslo stránky. Při vytváření podkladů pro abecední rejstřík se od obsahu liší ovladač sekce Formát. Voličem Znakový styl pro hlavní položky určíte styl zobrazení znaků pro hlavní položky abecedního rejstříku. Odkaz na hlavní položku se vkládá pomocí dialogu Vložit položku rejstříku. Chcete-li, aby skupina hesel začínající stejným znakem byla oddělena samostatnou položkou s tímto znakem, zaškrtněte políčko Abecední oddělovač. Pokud nechcete zobrazit položky rejstříku jednotlivě na samostatných řádcích, ale tak, aby jednotlivé klíče byly odděleny čárkami, zaškrtnete políčko Klíče oddělené čárkami. Políčko Pozice tabulátoru relativní k odsazení stylu odstavce zaškrtněte tehdy, chcete-li, aby nastavení pozice kroků tabulátoru bylo platné vzhledem k odsazení zleva (podle vybraného stylu odstavce) místo odsazení od levého okraje textu. Nastavení specifické pro uživatelské rejstříky Řádek Struktura může obsahovat pole Text položky, Krok tabulátoru a Číslo stránky. Sekce Formát je zde redukována na jedinou položku políčko Pozice tabulátoru relativní k odsazení stylu odstavce. To zaškrtněte tehdy, chcete-li, aby nastavení pozice kroků tabulátoru bylo platné vzhledem k odsazení zleva (podle vybraného stylu odstavce) místo odsazení od levého okraje textu. Nastavení specifická pro seznam ilustrací, seznam tabulek, tabulku objektů I zde se sekce Formát redukuje jen na zaškrtávací políčko Pozice tabulátoru relativní k odsazení stylu odstavce. Nastavení specifická pro seznam literatury Řádek Struktura implicitně obsahuje pole Krátký název, Autor(ři), Titul a Rok. Další pole můžete přidávat výběrem z nabídky v seznamu pod řádkem vlevo a stiskem tlačítka Vložit. Seznam obsahuje údaje, které můžete upravovat v dialogu Definovat položku použité literatury. Také zde je možné pomocí voliče Styl znaku nastavit znakový styl pro zobrazení znaků pole, které jste vybrali v řádku struktury a stiskem tlačítka Upravit otevřít dialog pro dodatečnou úpravu tohoto stylu.

123 123 Sekce Seřadit podle vám umožní v seznamu použité literatury upravit řazení položek. Základem sekce je dvoupolohový přepínač s položkami Pozice v dokumentu a Obsah. Nastavíte-li přepínač do polohy Pozice dokumentu, budou položky seznamu použité literatury seřazeny podle fyzického umístění odkazů v dokumentu. To je zvláště užitečné u automatického číslování odkazů. Při nastavení přepínače na položku Obsah budou položky seznamu seřazeny podle obsahu, například. podle jména autora nebo roku vydání publikace. V tomto případě máte k dispozici tři klíče pro výběr způsobu řazení. V seznamech voličů 1, 2 nebo 3 vyberte typ klíče (adresa, anotace, autor...), podle kterého se má seznam třídit. Pro každý z klíčů je dále k dispozici tlačítko AZ pro třídění vzestupné a tlačítko ZA pro třídění sestupné. Styl zobrazení Karta Styly vám umožňuje nastavit, které konkrétní styly (na úrovni odstavců) mají být v rejstříku použity pro titulky, oddělovače a položky různých úrovní. Přímo z karty je také možné otevřít dialog pro úpravu stylů. Karta se skládá ze dvou velkých seznamů: Úrovně a Styly odstavce. V seznamu Úrovně vyberte úroveň rejstříku, ve které chcete upravit styl odstavce. V seznamu Styly odstavce vyberte styl odstavce, který chcete použít pro úroveň rejstříku zvolenou v seznamu Úrovně. Stiskněte tlačítko se symbolem < mezi oběma seznamy. Tím přiřadíte styl odstavce vybraný v seznamu Styly odstavce úrovni rejstříku zvolené v seznamu Úrovně. Pokud potřebujete z jakéhokoliv důvodu své úpravy odvolat, stiskněte tlačítko Výchozí. Styl odstavce přiřazený k úrovni rejstříku bude obnoven do výchozího nastavení (které je v aplikaci sady OpenOffice.org nastaveno při instalaci). Jestliže potřebujete operativně některý ze stylů upravit, nastavte na jeho jméno ukazatel seznamu Styly odstavce a stiskněte tlačítko Upravit; tím po tento styl otevřete dialog Styl odstavce. Rozdělení do sloupců Na kartě Sloupce specifikujete rozdělení obsahu, rejstříku či jiného seznamu do sloupců (sloupcovou sazbu). Význam a obsluha jednotlivých ovladačů jsou stejné jako při sloupcové sazbě textu dokumentu. Pozadí obsahu či rejstříku Pozadí rejstříku (obsahu...) může být podloženo obrázkem nebo jednobarevnou plochou. Způsob výplně pozadí nastavíte voličem jako na kartě Pozadí zcela nahoře. Jestliže vyberete položku Barva, pak z palety na kartě vyberte barvu, kterou má pozadí být podloženo; můžete také akceptovat volbu Bez výplně. Vedle barevné paletou je náhledové pole zobrazující stav aktuální barvy pozadí a pod ní informační pole s názvem právě nastavené barvy.

124 124 Jestliže jako podklad požadujete obrázek, tak nejprve stiskem tlačítka Procházet otevřete standardní dialog pro výběr souborů; zde vyhledejte grafický soubor s motivem, který chcete použít jako podklad. Náhled na obrázek pak uvidíte (je-li zatržen čtverec Náhled) v náhledovém poli v pravé části karty. Pokud zaškrtnete čtverec Odkaz, vloží se do dokumentu pouze odkaz na přístup k souboru s obrázkem (v opačném případě se vloží celý obrázek, což zabere mnohem více místa). Obrázek se pak z tohoto souboru při otevření dokumentu vždy načte znovu což ale samozřejmě je nebezpečné, pokud soubor někam jinam přesunete či dokonce vymažete a nepoužitelné pro dokumenty přenesené na jiné počítače. Pomocí přepínače v sekci Typ můžete určit, jak má být grafika na pozadí zobrazena: Umístění můžete klepnout myší do přepínačových vstupů na pomocném obrázku a určit tak, kde má být obrázek (za předpokladu, že je menší než podkládaný rejstřík) umístěn uprostřed, v rozích, v osách středů stran. Oblast obrázek se zobrazí jen jednou, a to za objektem, pro který jste jej vybrali jako pozadí. Dlaždice obrázek se (podle velikosti objektu) zobrazí mnohonásobně za objektem tolikrát, aby byl objekt kompletně podložen.

125 125 Hypertextové odkazy a pole v dokumentu Hypertextové odkazy Do dokumentu můžete vložit hypertextový odkaz vedoucí do téhož nebo jiného dokumentu, na webovou stránku, do složek serveru FTP, případně odkaz umožňující vytvoření a odeslání zásilky elektronickou poštou. Univerzální dialog pro vkládání odkazů všech typů otevřete příkazem Hypertextový odkaz z nabídky Vložit. Dialog se skládá z několika karet, které se tu neotvírají pomocí záložek v horní části, ale prostřednictvím tlačítek ve svislém sloupci v dialogu vlevo. Odkazy do Internetu Pokud potřebujete vytvořit nebo upravit odkaz na webovou stránku nebo na server FTP či Telnet, otevřete si kartu Internet. Typ hypertextového odkazu určíte přepínačem umístěným na kartě zcela nahoře obsahuje položky Web (pro odkazy protokolem http), FTP (pro odkazy protokolem FTP) a Telnet (pro vzdálený přístup k terminálu). Podle volby nastavené přepínačem se upraví zastoupení ostatních ovladačů na kartě. Pošta a zprávy Karta má dvě funkce; o výběru jedné z nich rozhodnete nastavením přepínače v sekci Pošta a zprávy.

126 126 Nastavením přepínače do polohy určíte, aby hypertextový odkaz ukazoval na specifikovanou adresu elektronické pošty. Pomocí odkazu otevřete okno pro přípravu nové poštovní zásilky. Okno bude otevřeno programem vybraným jako implicitní poštovní klientský program. Nastavením přepínače na položku Zprávy docílíte, že hypertextový odkaz bude odkazovat na adresu zpráv. Klepnutí na odkaz otevře dokument nové zprávy pro diskusní skupinu. Odkaz na uložený dokument Na kartě Dokument můžete vytvořit nebo upravit hypertextový odkazy na dokument nebo specifikovaný cíl v dokumentu. Stiskněte tlačítko Otevřít soubor vpravo od pole Cesta a vyberte dokument, který se má načíst. Přístupovou cestu můžete samozřejmě také zapsat ručně. Odkaz na nový dokument Na kartě Nový dokument můžete vytvořit odkaz na nový dokument a zároveň tento dokument založit. To, zda budete chtít s novým dokumentem ihned pracovat, určíte nastavením v sekci Nový dokument. Upravit nyní bude vytvořen nový dokument a okamžitě načten k úpravám. Upravit později bude založen soubor nového dokumentu, nebude však načten. Pole Soubor je určeno k zápisu adresy, ze které se má cílový dokument načíst. Soubor přepíše aktuálně načtený dokument, pokud v sekci Další nastavení nevyberete voličem Rámec jiný cílový rámec.

127 127 Stiskem tlačítka Vybrat cestu otevřete dialog, ve kterém můžete vyhledat požadovaný soubor a potvrzením volby vložit jeho přístupovou cestu do pole Soubor. Ještě je zapotřebí pomocí seznamu Typ souboru určit, jakého typu má nový soubor být. Další nastavení v dolní části dialogu jsou stejné jako při odkazu do Internetu. Pole v dokumentu Pole vložíte do dokumentu příkazem Pole z nabídky Vložit. Podnabídka tohoto příkazu obsahuje položky umožňující přímé vložení nejčastěji používaných polí. Polí ovšem existuje mnohem více než je v nabídce uvedeno; proto je v jejím závěru k dispozici příkaz Jiné, který otevře komplexní dialog pro vkládání polí. Standardně nabízená pole Příkazy vkládají pole na pozici textového kurzoru v dokumentu. Datové a časové údaje se přebírají podle aktuálního nastavení Windows. V místě vložení může být viditelný buď obsah pole nebo jeho název. Přepínačem mezi oběma způsoby zobrazení je příkaz Názvy polí z nabídky Zobrazit nebo klávesový povel Ctrl +F9. Podívejme se nyní na jednotlivé příkazy, jejichž spuštěním můžete pole vložit přímo. Datum vloží kalendářní datum ve výchozím formátu; údaj není automaticky aktualizován. Čas vloží aktuální čas ve standardním formátu času; hodnotu nelze klávesovým povelem F9 aktualizovat. Číslo stránky vloží číslo aktuální stránky ve formátu odpovídajícím stylu stránky. Počet stránek vloží celkový počet stránek dokumentu (k zobrazení se použijí arabské číslice). Předmět vloží předmět zadaný ve vlastnostech dokumentu obsah pole Předmět na kartě Popis. Nadpis vloží název zadaný ve vlastnostech dokumentu obsah pole Název na kartě Popis. Autor vloží vaše uživatelské jméno. Zobrazuje se údaj zadaný v konfiguračním dialogu na kartě OpenOffice.org Údaje o uživateli. Univerzální dialog pro vkládání polí Dialog, ve kterém můžete vybrat libovolný druh pole a vložit ho do dokumentu, otevřete příkazem Jiné (z podnabídky Pole a nabídky Vložit) nebo klávesovým povelem Ctrl+F2. Dialog se skládá z několika karet obsahujících tématicky tříděné druhy polí. Každá karta se skládá ze tří sekcí. V sekci Typ jsou základní typy polí. V sekci Vybrat jsou (pokud existují) podtypy k bližšímu výběru (například u pole Autor si můžete zvolit buď celé jméno nebo jen iniciály). Ve třetí sekci, Formát, svůj výběr upřesníte výběrem vhodného formátu, ve kterém má být obsah pole vložen. To se týká zejména údajů o čase a datu; u některých polí není volba k dispozici žádná.

128 128 Vybraný soubor může obsahovat pojmenovanou sekci, jejíž obsah chcete do stávajícího dokumentu načíst. Po specifikaci souboru se názvy sekcí zpřístupní ve voliči Oblast. Výběrem sekce z vnějšího dokumentu se její obsah načte do sekce, se kterou právě pracujete. Text je needitovatelný, je přístupný jen ke čtení. Pokud soubor sekce neobsahuje (nebo jejich načtení není vaším záměrem), potvrďte dialog jen s názvem souboru ten se do vaší sekce pak načte celý. Pokud je zaškrtnuto políčko Odkaz, můžete také zadávat odkazy pomocí příkazů DDE. V tomto případě zaškrtněte čtverec DDE a do pole Příkaz DDE zapište požadovaný příkaz (nejlépe viz nápověda aplikace). Jaké typy polí jsou k dispozici? Autor vloží jméno uživatele nebo jeho iniciály; údaje můžete upravit na stejné kartě jako údaje o odesílateli. Čas vloží aktuální časový údaj buď v pevné podobě nebo podobě aktualizovatelné klávesovým povelem F9.. Datum vloží aktuální datum v jedné ze dvou forem, které můžete vybrat v sekci Formát: s pevným obsahem (Neměnné datum) nebo s obsahem automaticky aktualizovaným (Datum). Kapitola vloží čísla a názvy kapitol. Název souboru vloží název souboru, ve kterém je aktuální dokument uložen. Odesilatel vloží pole obsahující údaje o uživateli; ty byly zadány při instalaci produktu. Údaje lze upravit v dialogu Volby na kartě OpenOffice.org Údaje o uživateli. Statistika vloží statistické informace o počtu stránek, odstavců, slov, znaků a také tabulek, obrázků či objektů. Stránka vloží číslo stránky; podle výběru buď aktuální, předchozí nebo následující, a to v mnoha různých formátech. Šablony vloží se název šablony, podle které byl dokument vytvořen. Pole na kartě Odkazy Nastavit odkaz - nastaví cíl odkazovaného pole. Jako Název zadejte jméno odkazu. Až budete odkaz vkládat, bude tento název použit jako identifikátor v seznamu Výběr. V HTML dokumentu budou odkazy zadané tímto způsobem ignorovány. Pro zadání cíle v HTML dokumentech musíte vložit záložku. Vložit referenci - vloží odkaz na jinou pozici v dokumentu. Odpovídající textová pozice musí být nejprve definována v bodě Nastavit odkaz. V opačném případě není výběrem názvu pole v seznamu Výběr vložit odkaz možné. V hlavním dokumentu můžete nastavovat odkazy i mezi jednotlivými dílčími dokumenty. Název odkazu se v tomto případě nezobrazí v seznamu Výběr a musí být zadán ručně. V HTML dokumentu budou odkazy vložené tímto způsobem ignorovány. Pro vytvoření odkazů v HTML dokumentech musíte vložit hypertextový odkaz. Záložky vloží odkaz na záložku specifikovanou v dokumentu. Pole na kartě Funkce Pomocí pole Podmíněný text můžete do dokumentu vložit text v závislosti na splnění zadané podmínky. Zapíšete-li například do pole Podmínka vzorec x eq 5, pak můžete do pole Potom zapsat text, který se má zobrazit při splnění podmínky (v našem případě platí-li x=5, a do pole Jinak text, který se zobrazí, ve všech ostatních případech. Hodnotu proměnné x nastavíte na kartě Proměnné tohoto dialogu, v seznamu Typ pomocí položky Nastavit proměnnou, nebo pomocí vstupních polí pro nové proměnné. Vstupní seznam prostřednictvím tohoto pole můžete do dokumentů vkládat seznamy pro vložení hodnoty výběrem z připravených možností. Vstupní pole prostřednictvím tohoto pole můžete do dokumentů vkládat vstupní pole pro zadávání vstupních hodnot. Vstupní pole mohou být opatřena poznámkami. Stiskem tlačítka Vložit otevřete dialog Vstupní pole, ve kterém můžete specifikovat či upravit text, který má být ve vstupním poli zobrazen. Spustit makro vloží textové pole, umožňující po poklepání myší spuštění přiřazeného makra. Zástupný znak toto pole je určeno ke vkládání zástupných znaků do dokumentu. Poklepání na zástupný znak v dokumentu umožní vložit objekt, který je jím zastoupen. Srovnat znaky (pouze při zapnuté podpoře asijských písem) pole sloučí jeden až šest znaků, tak, že jsou nadále považovány za znak jediný. Skrytý text pomocí pole lze vložit text, který zůstane skrytý, dokud je splněna zadaná podmínka. Skrytý odstavec pomocí tohoto pole lze při splnění dané podmínky zneviditelnit celý odstavec.

129 129 Pole na kartě Informace o dokumentu Pole z karty Informace o dokumentu umožňují přímo do dokumentu vkládat informace o jeho vlastnostech. Mezi nimi najdete řadu obecných informací, jako například údaje o vytvoření nebo úpravách dokumentu; pole však také umožňuje informace ručně zadávat. Informace o dokumentu jsou soustředěny v dialogu příkazu Vlastnosti, který najdete v nabídce Soubor. Číslo verze pole vám vloží pořadové číslo verze otevřeného dokumentu. Celková doba úprav pole do dokumentu vloží údaj o tom, jak dlouho již na dokumentu pracujete. Informace (1 až 4) pomocí pole můžete do dokumentu vložit obsahy polí Info 1 až 4 z dialogu Vlastnosti dokumentu. Klíčová slova pole vloží do dokumentu klíčová slova z karty Popis dialogu Vlastnosti. Naposledy tisknuto pole nese datum a čas posledního tisku, případně jméno toho, kdo tisk vyžádal. Název pomocí pole vložíte název zadaný ve vlastnostech dokumentu. Komentář pomocí pole vložíte popis dokumentu, pokud byl ve vlastnostech dokumentu zadán. Předmět pole vloží do dokumentu předmět zadaný ve vlastnostech dokumentu. Změněno pole nese jméno autora a datum (čas) posledního uložení dokumentu. Vytvořeno pole nese údaje o jménu autora a datum nebo čas založení dokumentu. Pole na kartě Proměnné Pomocí polí na kartě Proměnné je možno dynamicky ovládat obsah dokumentu. Do dokumentu můžete například vkládat proměnné pro čísla stran nebo různé druhy číslování, které budou automaticky aktualizovány. Hodnoty proměnných je možno zadávat ručně nebo je vybírat z předem nastavených typů. Nastavit proměnnou pole umožňuje vytvářet nové proměnné a přiřazovat jim hodnoty. Hodnoty proměnných lze nastavovat v dokumentu pomocí položek Vstupní pole; proměnné tak mohou na různých místech dokumentu mít různé hodnoty. Zobrazit proměnnou vloží do dokumentu aktuální hodnotu proměnné. Ta je dána hodnotou zadanou v předchozím poli Nastavit proměnnou nebo Vstupní pole. Pole DDE vloží odkaz DDE, který můžete podle výběru ovládat ručně nebo automaticky. Vložit vzorec tímto polem můžete do dokumentu vložit výsledek výpočtu nebo číselnou konstantu. Na výběr je několik formátů interpretace čísel. Vstupní pole toto pole umožní operativně měnit hodnoty proměnných nebo polí uživatele. Hodnota proměnné je platná od místa vložení k nejbližšímu dalšímu vstupu směrem ke konci dokumentu. U vstupních polí uživatele je hodnota změněna celkově pro všechna pole uživatele v dokumentu. Interval číslování toto pole umožňuje automatické číslování tabulek, obrázků i textových rámců. Nastavit proměnnou stránky pole vám umožní do dokumentu paralelně vkládat další čísla stran. Klepnutím na položku Zapnuto označíte referenční bod pro další číslování; klepnutím na položku Vypnuto jej odstraníte. Zobrazit proměnnou stránky pole vám v dokumentu zobrazí číslo strany vzhledem k referenčnímu bodu nastavenému v poli Nastavit proměnnou stránky. Pole uživatele toto pole je určeno pro specifikaci obecných proměnných, které můžete využít třeba ke spouštění programů. Hodnoty uživatelských polí změníte přiřazením vstupních polí. Pole uživatele umožňují pouze takové změny proměnných, které jsou obecně platné pro celý dokument. Pole na kartě Databáze Pomocí karty Databáze lze vkládat databázová pole, která například mohou zobrazovat záznamy databáze pro přípravu sériových dopisů. Číslo záznamu pole vloží číslo aktuálně vybraného záznamu databáze ve vámi vybraném formátu. Další záznam pomocí tohoto pole se do dokumentu vkládá obsah jednotlivých záznamů databáze tak, jak jdou postupně za sebou (pokud je splněna zadaná podmínka). Jakýkoliv záznam pole vloží obsah záznamu určeného v poli Číslo záznamu do slučovacího pole dopisu, pokud je v dané chvíli splněna zadaná Podmínka. Pole umožňuje používat pouze data zadaná vícenásobným výběrem ve zdrojovém zobrazení dat. Pole umožňuje vkládat obsah několika záznamů na jednu stranu dokumentu, pokud vložíte pole Jakýkoliv záznam před pole standardního dopisu, v němž má být určitý záznam uložen.

130 130 Název databáze pole vloží název databázového souboru vybraný ze seznamu Výběr databáze. Toto pole můžete zadávat pouze globálně. Jestliže výběr databáze změníte v jednom poli, změní se automaticky v celém dokumentu. Pole standardního dopisu vkládá název databáze jako zástupný znak za obsah databázového pole. Obsah pole je automaticky vložen při tisku sériového dopisu.

131 131 Jazykové úpravy dokumentů Pro jednotlivé části dokumentů od úrovně jednotlivých znaků lze nastavit jazyk; tím se zajistí korektní činnost takových funkcí, jako je automatická kontrola pravopisu či správné automatické dělení slov. Jak nastavíte jazyk? Pro celý dokument jazyk nastavíte v konfiguračním dialogu na kartě Jazyková nastavení Jazyky. V označeném bloku textu nastavíte jazyk voličem na kartě Písmo v dialogu příkazu Znak z nabídky Formát. Jazyk lze navolit jako součást definice stylu. Z nabídky Formát spusťte příkaz Styly a formátování. Ve stejnojmenném dialogu klepněte na tlačítko Styly odstavce nebo Znakové styly. V obou případech klepněte pravým tlačítkem na název stylu, v plovoucí nabídce spusťte příkaz Upravit a v dialogu pro specifikaci stylu nastavte voličem Jazyk na kartě Písmo potřebný jazyk. U odstavce můžete také klepnout do jeho textu pravým tlačítkem myši, v plovoucí nabídce spusťte příkaz Upravit styl odstavce a v jeho dialogu najdete jazykový volič na kartě Písmo.

132 132 Kontrola pravopisu Textový editor Writer i tabulkový procesor Calc jsou schopny vás upozornit na situaci, kdy se jim určité slovo nebude zdát zcela v pořádku. Můžete si vybrat, zda budete chtít každé slovo kontrolovat ihned po jeho napsání nebo zkontrolovat celý dokument najednou, až ho budete mít hotový. Celková kontrola dokumentu nebo jeho části V nabídce Nástroje spusťte příkaz Kontrola pravopisu (klávesový povel F7). Kontrola probíhá od okamžité pozice textového kurzoru směrem ke konci dokumentu. Jestliže ale začnete dokument kontrolovat z prostředka, bude vám na jeho konci nabídnuta možnost dokončení kontroly zbývající části od začátku. Jestliže máte označený blok textu, bude se kontrolovat pouze text pokrytý blokem. Kontrola probíhá na základě speciálních slovníků podle okamžitého nastavení jazyka. Jakmile korektor objeví slovo, která považuje za chybné (rozuměj: nemá ho ve slovníku), zastaví se a otevře dialog Kontrola pravopisu. Jakmile je nalezeno problematické slovo, je v poli Není ve slovníku vypsána věta, která slovo obsahuje a provinilé slovo je vyznačeno červeně. Nyní můžete slovo ručně opravit. Opravené slovo bude znovu zkontrolováno; pokud bude opět považováno za nesprávné, znovu se vypíše červeně. Když jste uznali slovo za opravdu chybné a rozhodli se ho opravit nebo nahradit jim, stiskněte tlačítko Nahradit. Slovo v dokumentu bude nahrazeno tím, které je v daném okamžiku zapsáno v poli Není ve slovníku. Jestliže chcete určité chybné slovo nahradit bez dalších dotazů kdekoliv bude v průběhu této kontroly nalezeno, použijte místo tlačítka Nahradit tlačítko Nahradit vždy. Máte ale ještě další možnost korektor se snaží problematické slovo porovnat s tím, co zná a pokud najde slova, která by mohla být z jeho hlediska správnější, nabídne vám je v seznamu okénka Návrhy. Klepnutím na vybrané slovo v seznamu se toto slovo přenese do horního pole, kde jej můžete akceptovat, případně upravit do správného tvaru. V textu dokumentu se pochopitelně mohou vyskytovat i cizojazyčná slova a odborné termíny. Ta český korektorový slovník může označit jako chybná, vy je ale můžete přijmout za správná. Pomocí tlačítka Ignorovat jednou slovo přijmete za správné v průběhu této kontroly. Pokud použijete tlačítko Ignorovat vždy, bude slovo považováno v tomto místě za správné v rámci této kontroly i všech kontrol následujících. Korektor pracuje s uzavřeným (needitovatelným) hlavním slovníkem daného jazyka; abyste měli ale možnost se procesu také zúčastnit, můžete si zakládat a plnit slovníky vlastní. Korektura pak probíhá v součinnosti hlavního slovníku s vybraným slovníkem uživatelským. Slovo označené za nesprávné můžete zařadit do uživatelského slovníku (jde třeba třeba o nějaké odborné slovo nebo něco podobného). Stiskem tlačítka Přidat se slovo přidá do slovníku, který upřesníte v následující nabídce. Domníváte-li se, že chybné slovo se může vyskytovat i v jiných dokumentech (váš oblíbený překlep ), můžete dvojici chybné slovo správné slovo vložit do tabulky náhrad pro automatické opravy. Stačí stisknout tlačítko Automatická oprava a tabulka se bez dalších dotazů sama doplní. Automatická kontrola pravopisu Kontrolu pravopisu během psaní dokumentu zapojíte tlačítkem Automatická kontrola pravopisu na Standardním panelu nástrojů.

133 133 Chybná slova (tedy z hlediska korektoru pravopisu neznámá, samozřejmě) se v průběhu psaní podtrhnou červenou vlnovkou. Pokud na takto podtržené slovo klepnete pravým tlačítkem myši, otevře se plovoucí nabídka. V její horní části jsou nabídnuty z hlediska korektoru správné tvary dotyčného slova. Pokud klepnete myší na některé z navrhovaných slov, bude problematické slovo v dokumentu tímto slovem nahrazeno. V dolní části jsou servisní příkazy pro výběr, jak se slovem naložit, pokud žádné z nabídnutých správných slov nevyhovuje nebo naopak chcete nabízeným tvarem nahradit všechny chybné tvary v celém dokumentu apod. (jakou při práci s dialogem Kontrola pravopisu). Jestliže je slovo v jiném jazyce než je standardně nastaven pro dokument, přibývá v nabídce ještě třetí sekce s oznámením, v jakém jazyce jsou slovo i celý odstavec. Dělení slov Slova můžete v dokumentu dělit automaticky nebo ručně. Důležité je, že korektně rozdělená slova se mohou zase automaticky spojit, jakmile důvod rozdělení pomine. Vyhnete se pak častým nešvarům, se kterými se můžete setkat ještě dnes mnohde v tisku slova jsou rozdělena pomocí natvrdo vkládaných pomlček a při posunu textu pak zůsta-nou uprost-řed řád-ku. Automatické dělení slov je vlastností odstavců a v širším smyslu jejich stylů. To znamená, že zapínat, vypínat nebo nastavovat automatické dělení slov můžete od úrovně jednotlivého odstavce; pohodlně jej pak můžete přiřadit nastavením vhodně upravených stylů. Ruční dělení slov zaručuje možnost posouzení oprávněnosti rozdělení slova případ od případu, cítíteli se být odborníkem na jazyk český, ale samozřejmě je časově náročnější. Automatické dělení slov Výchozím stavem odstavce je vypnuté automatické dělení slov. Pokud toto chcete změnit a nastavit parametry dělení, otevřete si příkazem Odstavec z nabídky Formát dialog Odstavec a v něm klepněte na záložku karty Tok textu. Tím nastavíte způsob dělení u odstavce pod textovým kurzorem nebo skupiny odstavců v označeném bloku. Pokud chcete nastavit způsob dělení slov u všech odstavců určitého stylu, použijte k tomuto účelu příkaz Upravit styl odstavce. Pokud chcete určit způsob dělení slov ve všech odstavcích dokumentu, upravte styl odstavce Výchozí, z něhož jsou odvozeny všechny ostatní styly.

134 134 Na kartě Tok textu zaškrtněte v sekci Dělení slov čtverec Automaticky. Tím se zpřístupní také trojice dalších ovladačů: Hodnota zapsaná do pole Znaky na konci řádku určí, kolik znaků (nejméně) má zůstat po rozdělení slova na konci řádku. Pomocí hodnoty v poli Znaky na začátku řádku můžete určit, kolik znaků (nejméně) má být po rozdělení slova na začátku následujícího řádku. V poli Maximální počet spojovníků za sebou můžete omezit počet za sebou následujících řádků, ve kterých mohou být slova dělena (například pokud nechcete, aby se dělilo na každém řádku odstavce). Dělení nebude omezeno, pokud v poli ponecháte nulovou hodnotu. Jestliže do pole například zapíšete jedničku, bude děleno nejvýše ob řádek... atd. Dočasné vyjmutí slova z procesu automatického dělení Někdy může vzniknout opačný požadavek určitá slova z procesu automatického dělení vyjmout, prostě je nedělit. Existuje rychlý způsob, jak určitá slova vyjmout z funkce automatického dělení slov. Požadované slovo (skupinu slov) označte jako blok. Pak z nabídky Formát spusťte příkaz Znak a na kartě Písmo vyberte voličem Jazyk položku Žádný. Postup platí i pro kontrolu pravopisu. Trvalé vyjmutí slova z procesu automatického dělení Chcete-li slovo vyjmout z procesu automatického dělení slov trvale, tedy tak, aby až do odvolání nebylo samočinně děleno, vložte jej do uživatelského slovníku na konci se znakem rovnítko. V konfiguračním dialogu přejděte na kartu Jazyková nastavení Pomůcky pro psaní. V seznamu Uživatelem definované slovníky vyberte položku s názvem slovníku, kam chcete výjimku z dělení vložit a stiskněte tlačítko Upravit. Pokud žádný svůj slovník dosud založený nemáte, můžete si ho nyní stiskem tlačítka Nový vytvořit. V dialogu Upravit vlastní slovník zapište do slovníku požadované slovo a doplňte jej rovnítkem například OpenOffice=. Slovo nebude po dobu, co bude vloženo ve slovníku děleno (na libovolném místě v dokumentu, tedy ve všech případech výskytu). Ručně ovšem slovo se zákazem automatického dělení rozdělit můžete, samozřejmě zvlášť pro každý případ. Ruční dělení slov Nejjednodušší způsob, jak ručně rozdělit slovo, je tento: umístěte textový kurzor na místo, kde chcete slovo rozdělit a použijte klávesový povel Ctrl+minus. Do slova se vloží dělicí znaménko a slovo se, jsou-li k tomu podmínky, fyzicky rozdělí. Korektně vložené dělítko poznáte podle toho, že je šedě podbarveno. Pokud byste do slova vložili jen znak mínus, slovo by se sice rozdělilo rovněž, ale po zániku důvodu dělení (změně textu, při které by se slovo ocitlo uvnitř řádku) by tento znak byl zobrazen i tištěn jako sou-část slo-va. Šedě podbarvené rozdělovací znaménko se sice ve spojeném slově zobrazuje rovněž, ale nebude tištěno. Ručně lze slova dělit i tehdy, je-li u odstavce (stylu) potlačeno automatické dělení. Ale pozor pokud jste do slova vložili byť jen jediné rozdělovací znaménko ručně, nebude u tohoto slova již použito automatické dělení

135 135 (i když je zapojené a vznikne důvod k rozdělení slova). Rozdělovacích znamének můžete do slova vložit i několik, podle potřeby, Při ručním dělení slov nemusíte procházet celý dokument řádek po řádku. V nabídce Nástroje spusťte příkaz Jazyk a dále příkaz Dělení slov. V dialogu se postupně zobrazí všechna slova, která je při daném stavu dokumentu možné rozdělit a dokument se v okně postupně posouvá tak, abyste dělené slovo i místo, kde je umístěno viděli. Slovo určené k rozdělení je vypsáno ve vstupním poli dialogu a vyznačeno místo, kde by vzhledem k aktuálnímu stavu zalomení řádku bylo nejvhodnější slovo rozdělit. Pokud je slovo obsaženo ve slovníku pro kontrolu pravopisu, vypíše se v dialogu včetně spojovníků. Pomocí dvojice tlačítek se šipkami můžete přesunout nabízené místo k rozdělení doleva nebo doprava. Stiskem tlačítka Dělit slova se slovo ve vybraném místě rozdělí. Postup se opakuje pro další slova tak dlouho, dokud není dosaženo konce dokumentu. Synonyma Pokud budete v jedné větě opakovat třeba třikrát stejné slovo, nebude to působit příliš pěkně; naštěstí je možné v řadě případů volit místo opakujících se výrazů slova souznačná neboli synonyma. Abyste si nemuseli nad synonymy lámat hlavu, nabízí vám Writer jejich slovníky (záleží na nastaveném jazyku; ne u všech jazyků jsou slovníky k dispozici). Dialog pro práci se slovníkem synonym otevřete tak, že nastavíte textový kurzor (klepnutím myší) na výchozí slovo a spustíte příkaz Jazyk z nabídky Nástroje a poté z podnabídky příkaz Slovník synonym (klávesový povel Ctrl+F7). V sekci dialogu Slovník synonym vidíte v okénku Slovo výchozí slovo (ke kterému hledáte synonymum). V okénku Synonymum pak uvidíte jedno nebo několik souznačných slov vybraných ze slovníku. Klepněte na to, které vám vyhovuje nejvíce; slovo se přenese do pole Nahradit, kde jej můžete manuálně upravit do potřebného tvaru. Některá slova mají několik zcela odlišných významů; v takovém případě je v okénku Význam popsán ten, který odpovídá okamžité volbě. Pokud žádné z navržených slov neodpovídá vašim představám, zkuste klepnout v okénku Synonymum na slovo s nejbližším významem a stisknout tlačítko Hledat. Od vybraného slova se bude odvíjet další hledání synonym. Jakmile naleznete vhodné slovo, stiskněte tlačítko OK slovo v dokumentu se okamžitě nahradí vybraným synonymem (nemuselo být ani předem označeno jako blok). Pokud chcete synonymum hledat v jiném jazyce, stiskněte tlačítko Jazyk. Tím otevřete dialog Vybrat jazyk, kde můžete nastavit jazyk, ve kterém chcete synonyma hledat. Automatický text Principem automatického textu je ukládání formátovaných částí textu (včetně obrázků a dalších doplňků) s možností jejich zpětného vkládání do dokumentu na pozici textového kurzoru prostřednictvím smluvených povelů. Jak vytvoříte položku automatického textu? Označte partii textu, kterou budete chtít jako celek uložit. Spusťte příkaz Automatický text z nabídky Úpravy (klávesový povel Ctrl+F3). Tím se otevře dialog Automatický text, připravený váš blok textu uložit pod specifikovanou zkratkou do seznamu. V okénku v levé části dialogu jsou zobrazena všechna dostupná témata, pod kterými jsou dostupné názvy jednotlivých textových bloků včetně odpovídajících zkratek. Klepněte na položku tématu, kam chcete svůj textový blok začlenit. Do pole Název napište popisný název, pod kterým blok nadále uvidíte v seznamu a do

136 136 pole Zkratka pak nějakou mnemotechnicky laděnou zkratku, jejíž pomocí budete blok zpětně vkládat do dokumentu. Potom stiskněte tlačítko Automatický text v pravé části dialogu. Z podnabídky si vyberte buď příkaz Nový když budete chtít uložit blok se vším všudy, tedy formátovaný a třeba včetně obrázků nebo Nový (pouze text) když budete chtít z bloku uložit jen holý neformátovaný text. Neformátovaný automatický text se při vložení zformátuje podle stylu odstavce, do kterého byl vložen. Odkazy na automatický text mohou být uloženy jako absolutní (závislé na označení jednotky) nebo relativní (založené na složce automatického textu). Doporučuje se však zaškrtnout některý ze čtverců sekce Uložit odkazy na relativně k a ukládat odkazy jako relativní (to je vhodné zvláště když bloky automatického textu ukládáte na souborový server tak, aby byly dostupné pro všechny uživatele sítě a přitom každý uživatel může mít server namapován pod jiným označením). Čtverec Souborovému systému zaškrtněte tehdy, mají-li být uváděny relativně odkazy na soubory v počítači. Políčko Internetu zaškrtněte, mají-li být uváděny relativně odkazy na soubory v Internetu. Úpravy v seznamu automatického textu Možnost zařazení položek automatického textu do různých tématických okruhů může přispět k lepší přehlednosti dialogu. Tip: Názvy položek automatického textu můžete mezi jednotlivými tématy snadno přesouvat tahem myší; lze-je i kopírovat, pokud při uvolnění myši podržíte stisknutou klávesu Ctrl. Položky seznamu můžete upravovat a pracovat s nimi prostřednictvím schránky Windows. Klepnutím myší označte požadovanou položku v seznamu. Pak stiskněte tlačítko Automatický text; tím rozvinete příkazovou nabídku umožňující úpravy položek. Kopírovat zkopíruje automatický text pod vybranou položkou seznamu do schránky. Z ní ji můžete vložit na požadované místo obvyklým způsobem, jako při běžné práci se schránkou. Nahradit obsah položky automatického textu nastavené v seznamu se přepíše pod stejným názvem blokem aktuálně označeným v dokumentu. Přejmenovat umožní přejmenovat aktuální položku seznamu bloků automatického textu nebo změnit její zkratku. Smazat vymaže aktuální položku seznamu; vymazání je jištěno bezpečnostním dotazem. Upravit umožní upravit obsah bloku automatického textu. Blok je načten do nově otevřeného okna editoru tam jej upravte tak, jak potřebujete. Pak v nabídce Soubor spusťte příkaz Uložit textový blok. Nakonec okno zavřete. Makro příkaz otevře dialog Přiřadit makro, kde můžete aktuálnímu bloku automatického textu přiřadit makro. Import bloku Pokud v seznamu dialogu Automatický text nastavíte ukazatel na položku představující téma automatického textu, přibývá ve výše zmíněné nabídce ještě příkaz Importovat. Ten otevře dialog, ve kterém můžete vybrat dokument nebo šablonu textového procesoru Microsoft Word (verze 97 nebo 2000). Textové bloky obsažené ve vybraném souboru se naimportují jako blok automatického textu editoru Writer.

137 137 Nastavení kategorií témat automatického textu Stiskem tlačítka Kategorie se otevře dialog Upravit kategorie. V něm můžete rozčlenit strukturu kategorií tak, aby vaše bloky textu byly co nejlépe tématicky setříděny. Potřebujete-li založit novou kategorii, tak nejprve zapište do vstupního pole Kategorie její název. Pod polem, v seznamu Seznam pro výběr, jsou uvedeny názvy všech kategorií již existujících. Novou kategorii založíte stiskem tlačítka Nový; její název se promítne do seznamu a automaticky se tam zatřídí podle abecedy. Již existující kategorii můžete kdykoliv přejmenovat. Stiskem tlačítka Přejmenovat. se kategorii pod ukazatelem seznamu přiřadí nové jméno, předem zapsané do pole Kategorie. Pokud kategorii již nepotřebujete, můžete ji označit a stiskem tlačítka Odstranit vymazat. Kam se bloky automatického textu fyzicky ukládají? Samozřejmě do složky; ale do jaké? Cesta ke složce, kam se mají bloky ukládat, je uvedena v poli voliče Cesta. Pokud máte naléhavý důvod, cestu můžete v poli změnit nebo použít některou z dříve specifikovaných cest ze seznamu. Vkládání automatického textu do dokumentu Blok textu můžete do dokumentu vložit přímo, i bez použití příkazu nabídky, a to tak, že napíšete odpovídající zkratku a stisknete klávesu F3. Zaškrtnutím čtverce Zobrazovat zbytek názvu jako návrh při psaní v dialogu Automatický text se po zápisu prvních tří znaků názvu položky automatického textu do dokumentu testuje shoda s názvy položek automatického textu. Pokud je nalezena, nabídne se v bublině nad zapsanými znaky. Stiskem klávesy Enter se volba akceptuje a příslušná položka automatického textu se vloží do dokumentu. Jinak samozřejmě můžete pokračovat v zápisu dalších znaků. Tip: Pokud začíná název více položek automatického textu stejnou skupinou písmen, můžete je klávesovými povely Ctrl+Tab nebo Ctrl+Shift+Tab (v opačném směru) v bublině listovat. Automatické opravy textu Možnost uplatnění automatických oprav můžete využít ke korekcím překlepů, pravopisných a gramatických chyb, chybně napsaných velkých písmen a třeba i převodu některých zkratek do plného znění nebo do smluvených symbolů (třeba zápis (c) se automaticky nahradí symbolem ). Jestliže víte, že třeba při zápisu nějakého slova děláváte ten samý překlep, můžete si tuto situaci ošetřit a překlep se vám ihned sám od sebe opraví. Můžete třeba paskvil mějte dobrý večer nahradit slovy přeji vám dobrý večer atd.

138 138 Dialog pro nastavení automatických oprav umožňuje spoustu dalších věcí má několik karet s řadou ovladačů a otevřete jej příkazem Automatické opravy z nabídky Nástroje. Pro všechny karty je společná jedna manipulace: pomocí voliče Náhrady a výjimky pro jazyk vyberte jazyk, pro který chcete výjimky a pravidla nahrazování uplatnit. V praxi se pak vyhledávají nastavení výjimek vytvořených pro takto nastavený jazyk přiřazený v konkrétním místě dokumentu. Pak budou vyhledány výjimky pro ostatní jazyky. Co se má nahrazovat čím Dvojice přiřazení co se má nahradit čím se to má nahradit přiřadíte na kartě Nahradit. Hlavní částí karty je seznam dvojic Nahradit Za. Novou dvojici vytvoříte tak, že potřebné výrazy zapíšete do vstupních polí nad seznamem a stisknete tlačítko Nový. Dvojice se zařadí do seznamu abecedně podle nahrazovaného výrazu. Všimněte si, že je řeč o výrazech nemusí to být jednotlivá slova, ale klidně i skupiny slov nebo znaků. V této funkci lze také zohlednit formátování. V tom případě nejprve zformátujte výraz v dokumentu tak, jak má vždy vypadat a označte ho jako blok. Pak otevřete dialog pro automatické formátování; označený výraz bude načten v poli Za. Do pole Nahradit doplňte, za jaký výraz má být formátovaný výraz nahrazován. Chcete-li se naopak jakémukoliv formátování vyhnout, zaškrtněte čtverec Pouze text. Pokud chcete některou dvojici ze seznamu vyjmout, klepněte na ni myší a stiskněte tlačítko Smazat. Chcete-li hledání v seznamu urychlit, zapište jeden nebo několik znaků do pole Nahradit seznam se nastaví na nejbližší slovo těmito znaky začínající. Do automatických oprav lze zahrnout i nejrůznější objekty. Vložte do dokumentu potřebný objekt a nastavte jeho ukotvení Jako znak (důležité!!!). Pak označte text před objektem jako blok a do bloku zahrňte i rámec objektu a text následující za ním. Na kartě Nahradit se text v bloku zobrazí v poli Za. Vy jen do pole Nahradit napište nějakou mnemotechnicky smysluplnou zkratku a volbu potvrďte. Napíšete-li později do dokumentu tuto zkratku, vloží se místo ní text z výchozího bloku včetně objektu, který obsahoval (textový rámec, obrázek, objekt OLE...). Výjimky z automatických náhrad Výjimky z automatických náhrad pro nastavený jazyk specifikujete na kartě Výjimky. V horní polovině karty můžete vytvářet výjimky pro zkratky, v dolní polovině pak pro slova se dvěma počátečními písmeny. Pokud nechcete, aby se slovo následující za zkratkou zakončenou tečkou, automaticky upravilo tak, aby mělo první písmeno velké (což se běžně aplikuje zapomenete-li velké písmeno na začátku věty), napište příslušnou zkratku do vstupního pole sekce Zkratky a stiskněte tlačítko Nový. Zkratku můžete ze seznamu také vymazat klepněte na ni myší a stiskněte tlačítko Smazat.

139 139 Při zápisu textu se automaticky opravují také taková slova, kde vám trochu ztěžkla ruka na klávese Shift a napsali jste na začátku věty dvě velká písmena za sebou. Výjimky z tohoto pravidla specifikujte v dolní sekci Slova se DVěma POčátečními VElkými Písmeny. Vedle obou sekci jsou stejně pojmenované zaškrtávací čtverce Automatické zahrnutí. Ty zaškrtněte, chcete-li, aby na kartě uvedené výjimky byly automaticky zahrnuty do seznamu. K tomu navíc musí být splněn jeden ze dvou předpokladů: Na kartě Volby je třeba mít ve sloupci [T] zaškrtnutý čtverec v řádku Opravit první DVě VElká písmena. Nebo na téže kartě zaškrtnout ve sloupci [T] čtverce v řádcích Každé první písmeno věty bude velké a Použít tabulku náhrad. Klávesovým povelem Ctrl+Z můžete opravu automaticky provedenou programem zamítnout; takto vytvořená výjimka se automaticky zahrne do seznamu. Doplňková nastavení K nastavení parametrů, se kterými mají být automatické úpravy textů prováděny, slouží sady zaškrtávacích čtverců na kartě Volby. Na kartě jsou dva sloupce čtverců. Jeden je označen [T] a při zaškrtnutí čtverce bude příslušná funkce uplatňována již během psaní. Druhý sloupec nese označení [M] a zaškrtnutí čtverce se funkce uplatní až při dodatečné změně existujícího dokumentu. Dokončování slov Na kartě Dokončování slov můžete blíže nastavit zajímavou funkci, která vám při správné konfiguraci může usnadnit práci se zápisem slov nebo celých výrazů. Nejprve si zdůrazněme, že obsahová náplň této funkce platí vždy jen pro jedno sezení nad dokumentem (pokud nezaškrtnete volbu Při uzavření dokumentu uložit seznam pro pozdější použití v jiných dokumentech). Princip ke takový, že jsou podchycena všechna slova v dokumentu (delší než nastavené minimum znaků) a jakmile při psaní dalšího slova naťukáte tři počáteční znaků slova, automaticky se vám nabídne dříve podchycené slovo nebo sada slov stejně začínajících k automatickému dokončení. Automatické dokončování jako celek se ovládá dvojicí zaškrtávacích čtverců: Po zaškrtnutí čtverce Celá slova se návrhy pro automatické dokončování slov budou při psaní zobrazovat v podobě zvýrazněného textu nebo (zaškrtnete-li čtverec Zobrazit jako tip) jako tipy v bublinové nápovědě nad slovem. Vytváření seznamu shromažďováním návrhů slov zajistí zaškrtnutí čtverce Shromažďovat návrhy. Při zápisu textu je zapisované slovo od tří znaků dále porovnáváno se seznamem a operativně nabízeno ve formě modře podbarveného bloku jeho dokončení. Pokud navržené dokončení nechcete akceptovat, prostě si ho nevšímejte a pište dál. Jestliže chcete návrh akceptovat, můžete v seznamu Přijmout klávesou vybrat klávesu, po jejímž stisku se blok znaků začlení do slova a textový kurzor se nastaví na jeho konec. Pokud je v seznamu funkce automatického dokončování podchyceno více stejně začínajících slov, můžete mezi nimi listovat klávesovým povelem Ctrl+Tab (nebo Ctrl+Shift+Tab v opačném směru).

140 140 Budete-li chtít za sestavené slovo automaticky vložit jednu mezeru, automaticky zaškrtněte čtverec Přidat mezeru. Omezení pro činnost automatického dokončování nastavíte na kartě dole. Číselníkem Min. délka slova určíte, kolik znaků musí slovo nejméně mít, aby bylo zahrnuto do seznamu a číselníkem Max. počet položek můžete omezit velikost seznamu. Seznam slov pro automatické dokončování můžete upravit mazáním označených položek stiskem tlačítka Odstranit položku.

141 141 Vyhledávání, náhrady a sledování změn Vyhledávání a náhrady V textu dokumentu je možné vyhledávat slova nebo víceslovné výrazy, nahrazovat je jinými slovy či výrazy, případně u nalezených výrazů měnit formátování. K tomu všemu slouží univerzální dialog, který otevřete příkazem Najít a nahradit z nabídky Úpravy nebo klávesovým povelem Ctrl+F. Text, který chcete vyhledat, zapište do pole Hledat; pokud vyhledáváte již dříve hledaný vzor, můžete ho najít v rozevíracím seznamu vstupního pole. Pod polem Hledat jsou zobrazeny atributy a formát vyhledávaného výrazu, pokud je specifikujete. Pokud chcete vyhledaný výraz nahradit jiným, zapište ho do pole Nahradit za. Také v tomto případě můžete využít seznam naposledy nahrazovaných výrazů a i zde jsou pod polem vypsány případné atributy a formát výrazu, jímž má být vyhledaný text nahrazen. Způsob vyhledání lze upřesnit zaškrtávacími políčky: Pouze celá slova budou vyhledávány pouze celé výrazy ve tvaru shodném s tím, který byl zapsán do pole Hledat. Takže pokud hledáte slovo vlkodlak, nebude hlášena shoda u slova vlk. Rozlišovat velikost při vyhledávání se rozlišuje mezi velkými a malými písmeny. Stiskem tlačítka Více voleb se zpřístupní další ovladače pro upřesnění způsobu práce. Pouze současný výběr vyhledává se pouze v označeném bloku textu. Pozpátku vyhledávání bude vedeno od pozice textového kurzoru směrem k začátku dokumentu. Regulární výrazy zaškrtněte, pokud chcete vyhledávat pomocí zástupných znaků. Hledání podobností umožní vyhledávat podobné výrazy. Parametry vyhledávání můžete nastavit stiskem tlačítka se třemi tečkami. Hledat styly umožňuje zúžit okruh vyhledávání na odstavce určitých stylů. Další políčka mají význam pouze při zapnuté podpoře asijských jazyků: Porovnat šířku znaků - rozlišuje mezi formami znaku v poloviční šířce a plné šířce. Zní jako (japonština) umožňuje určit, zda se v japonském textu hledá podobná notace. Proces vyhledávání (náhrady) budete řídit tlačítky v pravé části dialogu: Najít zahájí vyhledávání nejbližšího výrazu odpovídajícího obsahu pole Hledat. Pokud je nalezen, hledání se pozastaví a shod v textu je označena jako blok. Najít vše funguje obdobně jako předchozí tlačítko, ale vyhledání zahrne celý dokument. Všechny shody jsou označeny pomocí bloků. Nahradit nahradí nalezenou shodu s polem Hledat obsahem pole Nahradit za. Pokud je nastaveno formátování, zohlední se.

142 142 Nahradit vše funguje stejně jako tlačítko Nahradit, ale s působností pro celý dokument najednou. Po dokončení procesu se zobrazí informace oznamující počet nahrazení. Rozšíření možností vyhledávání Tlačítkem Atributy otevře dialog, kde můžete nastavit, které atributy výrazů mají být při vyhledány nebo nahrazování zohledňovány. Tlačítkem Formát otevřete dialog Formát textu (Hledat) s řadou karet, které vám umožní konkretizovat formát textu, který má být vyhledán, například jeho barvu, typ, velikost apod. Naopak, stiskem tlačítka Bez formátu potlačíte veškerá nastavení týkající se formátování a text bude vyhledáván pouze znakově. Při vyhledávání můžete najít první shodu, pak vyhledávací dialog uzavřít a další shody hledat bez něj pomocí klávesového povelu Ctrl+Shift+F nebo tlačítky se dvěma šipečkami v dolní části svislého posuvníku (v obou směrech). Sledování změn v dokumentu Často budete postaveni před otázku, jak u nějakého společně vypracovávaného dokumentu zajistit, abyste věděli co a kdo dopsal nebo opravil? Je to možné, pokud využijete možnosti funkce sledování změn. Ta dokáže zaznamenat a následně zobrazit změny provedené jednotlivými autory. Při závěrečných úpravách dokumentu lze jednotlivé změny postupně procházet a rozhodnout, které z nich akceptovat a které zamítnout. Východiskem ke sledování změn v dokumentu je příkaz Sledování změn z nabídky Úpravy. Příkaz otevře podnabídku s celou řadou příkazů.

143 Záznam opakovaným spouštěním příkazu zahájíte nebo ukončíte zaznamenávání změn provedených v dokumentu. Zamknout záznamy ochrání zaznamenávání změn heslem. Zaznamenávání změn se aktivuje současně se zadáním hesla. Zobrazit zobrazí přímo v dokumentu zaznamenané změny. Přijmout nebo odmítnout otevře dialog umožňující procházet změny a akceptovat je nebo zamítnout. Komentář umožňuje k provedeným změnám vkládat komentáře. Vložené komentáře lze zobrazit a upravovat. Sloučit dokument příkaz využijete, chcete-li do původního dokumentu vložit změny zaznamenané v kopii dokumentu uložené ve vybraném souboru. 143 Zaznamenávání a zobrazení změn Příkazy Záznam a Zobrazit působí jako přepínače ovládané opakovaným spouštěním; aktivitu indikuje symbol zatržítko vlevo od položky příkazu. Vymazané partie jsou zobrazeny barevně a přeškrtnuty, doplněné části jsou zobrazeny barevně a podtrženy a při změně atributů je příslušný text barevně zobrazen bez dalších doplňků (ale již s nastaveným atributem). Při sledování i zobrazení změn jsou řádky, v nichž došlo ke změnám, označeny svislou čarou při levém okraji stránky. Způsob označení i zaznamenávání jednotlivých typů změn můžete měnit v dialogu Volby pod položkou Textový dokument Změny. Seznam změn a jejich akceptování či zamítnutí Seznam změn provedených v dokumentu otevřete příkazem Přijmout nebo odmítnout. Dialog Přijmout nebo odmítnout změny se skládá ze dvou karet. Na kartě Seznam je popisný přehled všech změn spolu s údajem o autorovi a okamžiku, kdy byla změna provedena. Pokud byla změna komentována, je zde zobrazen i tento komentář. Seznam se obsluhuje tlačítky v dolní části karty. Nastavením ukazatele seznamu a stiskem tlačítka Přijmout se změna zařadí do textu dokumentu a přestane být změnou. Stiskem tlačítka Odmítnout se změna zamítne a z textu zmizí. V seznamu lze také označit pro společné přijetí nebo zamítnutí celé skupiny položek (postupným klepnutím při stisknuté klávese Ctrl nebo od-do položky při stisknuté klávese Shift). Všechny změny v dokumentu lze také potvrdit nebo zamítnout najednou pomocí tlačítek Přijmout vše nebo Odmítnout vše. Obsah seznamu změn je možné modifikovat filtrací pomocí kritérií nastavených na kartě Filtr. Můžete tak seznam omezit na změny provedené v určitém časovém úseku, podle autora, podle činnosti (vložení, mazání, změna atributu) nebo podle komentáře. Komentování změn Chcete-li změnu okomentovat, klepněte na ni myší, aby se do oblasti změny nastavil textový kurzor a spusťte příkaz Komentář. Otevře se dialog s okénkem pro zápis textu komentáře. Dvě tlačítka se šipkami můžete využít k zobrazení předchozího nebo následujícího komentáře, existují-li.

144 144 Pracujeme s tabulkovým procesorem Calc

145 145 Seznámení s programem Calc Sešit, list a tabulka Po prvním spuštění programu Calc se před vámi otevře jeho prázdné okno. Hned na začátku se ale musíme seznámit s několika pojmy. Tak především, s čím budete pracovat. V textovém editoru (nebo procesoru, jak se někdy říká), jste pracovali s dokumenty. Dokumentem byl třeba dopis, článek do časopisu nebo klidně i předloha pro celou knihu. Společné tu bylo, že jste své dokumenty jako celek ukládali do pojmenovaných souborů co dokument, to soubor. Podobně, jako Writer operuje s dokumenty, tak Calc pracuje se sešity. Sešit je tedy něco vytvořeného v Calcu, co se ukládá do souboru. Prozraďme si hned, že Calc pro sešity ve svém interním formátu ukládání používá standardně příponu ODS. Říkáte si možná, že když se mluví o sešitu, měly by tu být také nějaké listy vždyť ve slově sešit vlastně slyšíte o šití, sešití více listů do jednoho celku. A je to pravda, také sešit tabulkového procesoru Calc se skládá z pojmenovaných listů jednoho, dvou, ale i více. Ještě se zamysleme nad pojmem tabulka. Calc je tabulkový procesor, tak proč nějaké listy a sešity, proč ne prostě tabulky? On je takový tabulkový procesor totiž komplexnější nástroj. Skutečně pracuje s tabulkami, ale je schopen v jednom prostředí pracovat s řadou tabulek najednou, hledat mezi nimi vztahy, počítat výsledky různých kalkulací, kdy údaje z jedněch tabulek slouží jako podklady pro zpracování tabulek jiných... atd. Takže si to shrňme. Na jednom listu může být vytvořeno několik tabulek. Několik listů tvoří dohromady sešit, který se ukládá do souboru. A také tabulky na různých listech téhož sešitu spolu mohou komunikovat. Ale nejen to; dokonce mohou být i vztahy mezi tabulkami uloženými v různých souborech sešitech. Okno programu Calc Okno programu Calc obsahuje shora dolů obvyklou vodorovnou nabídku příkazů, a pod ní (a také při levém okraji okna) lišty s tlačítky a ovladači nejdůležitějších funkcí. Obsah tlačítek na lištách můžete upravit stejným způsobem jako v programu Write. Následuje důležitá součást okna vedle sebe tu najdete indikátor okamžité pozice ukazatele a vstupní pole pro zápis do buněk. Při pohledu na pracovní plochu okna vás na první pohled zaujme, že je rozdělena tečkovanými čarami na pravoúhlou síť políček; těm se říká buňky. Buňky jsou tak uspořádány do sítě vodorovných řádků a svislých sloupců. Řádky (sloupce) jsou označeny pořadovými čísly (písmeny) zobrazenými v řádkovém a sloupcovém záhlaví; to jsou ta šedá tlačítka nad plochou a vlevo od ní. Jak jsme si řekli, dokument tabulkového procesoru označujeme jako sešit. V pracovním okně vidíte buňky obsažené na jednom jeho listu. Voličem listů je lišta se záložkami pod pracovní plochou u nového sešitu tam vidíte napsáno List1, List2 a List3. Vzhled okna dokreslují vodorovný a svislý posuvník pro snadné nastavení listu na místo, které potřebujete vidět. Buňky, řádky a sloupce Buňka je nejmenší samostatně adresovatelná část listu schopná nést informace jednoho určitého druhu (text, číslo, datum, kód chyby ). To znamená, že kdybyste potřebovali napsat vedle sebe tři čísla, budete k tomu potřebovat tři buňky. Pokud budete chtít buňky opatřit popisem, potřebujete k tomu další samostatné buňky na text. Ohraničení jednotlivých buněk je znázorněno volitelně zobrazenou mřížkou. Buňky umístěné vedle sebe vytvářejí řádky, buňky umístěné nad sebou sloupce. Každá buňka je jednoznačně určena řádkovým (číselným) a sloupcovým (znakovým) indexem; označení buňky je tedy dáno kombinací čísla řádku a znakového označení sloupce. Z toho vyplývá, že buňku C12 najdete tam, kde se protíná dvanáctý řádek se třetím sloupcem. Jistě vás již napadlo, jak je to s označením pomocí písmen, když anglická abeceda má šestadvacet písmen. Není v tom nic složitého sedmadvacátý sloupec je označen AA, pak následuje AB, a tak to jde až k AZ, za kterým jdou sloupce BA, BB... Tabulky jste již poznali v textovém procesoru Write. Zde je to ale trochu přísnější. Buňky mohou mít různou šířku i výšku ale zásadně vždy stejnou v celém řádku (sloupci). Na rozdíl od textových tabulek ve Writeru tedy buňky v jednom sloupci nemohou mít rozdílné šířky; jinak řečeno mřížka nesmí být zubatá. Tip: Až budete chtít vytvořit pomocí programu Calc nějaký formulář, můžete oblasti buněk v listu vhodně po obvodu orámovat (a třeba také vybarvit či podložit rastrem) a pak potlačit zobrazení

146 146 mřížky. Pak je ovšem potřeba dávat pozor při zápisu hodnot buňky jako takové zůstávají i při potlačení zobrazení mřížky, jen nejsou vidět jejich obrysy. Posloupnost řádků i sloupců je neustále spojitá. Nelze tedy třeba vymazat řádek č. 5; mazat lze jen obsah buňky, nikoliv buňku jako takovou. Tip: Řádek ani sloupec sice zrušit nelze, lze mu však přiřadit nulovou výšku (šířku) a tím ho opticky zneviditelnit. Ukazatel Aktuální pracovní buňku označuje ukazatel. V listu ho vidíte jako silné orámování buňky. Do buňky, na které je právě nastaven ukazatel, můžete zapisovat, můžete měnit její obsah nebo ji všelijak formátovat. Po otevření sešitu je ukazatel umístěn v levém horním rohu, na buňce A1. Ukazatelem můžete po listu pohybovat klávesami pro posun kurzoru. Zkuste si to sami, není to nic složitého. Jako posilovač klávesových povelů vám poslouží klávesa Ctrl. Tak třeba povelem Ctrl+šipka vpravo se dostanete na konec řádku buď na poslední obsazenou buňku vpravo nebo, pokud jsou buňky vpravo všechny prázdné, až na buňku ve sloupci IV. Na libovolnou buňku viditelnou v okně lze ukazatel také snadno přesunout klepnutím myší. Souřadnice okamžité pozice ukazatele vidíte v poli Pole jména, vlevo pod tlačítkovými lištami. Také toto pole můžete použít k přemístění ukazatele na požadovanou buňku. Stačí napsat do pole její označení a stisknout klávesu Enter. Tip: Na pracovní ploše (přímo v buňkách) můžete s výhodou využívat příkazy plovoucí nabídky; tu otevřete pravým klepnutím myší. Zápis a úpravy dat Zápis hodnoty do buňky Chcete zapsat do prázdné buňky nějakou hodnotu nebo stávající obsah buňky opravit či zcela změnit? Nejprve nastavte ukazatel na buňku, se kterou chcete pracovat.

147 147 Začněte psát. Stiskem první znakové klávesy se přímo v buňce objeví příslušný znak a za ním se zobrazí obvyklý řádkový kurzor; teď můžete napsat, co je potřeba. Všimněte si, že zapisované znaky jsou vidět jak přímo v buňce, tak ve vstupní řádce nad tabulkou. Hodnota zapsaná do buňky se zafixuje přesunem ukazatele na jinou buňku, případně stiskem klávesy Enter. Tip: Nejste si jisti, zda je textový obsah listu správně česky? I zde můžete použít korektor pravopisu. Příkazem Kontrola pravopisu z nabídky Nástroje můžete využít stejný kontrolní proces, jaký jste již poznali ve spojitosti s dokumenty procesoru Writer. Oprava chyby Chyby lze při výše popsaném způsobu zápisu opravovat jen mazáním směrem vlevo klávesou Backspace. To z toho důvodu, že stisk jakékoliv z kláves pro posun kurzoru zápis ukončí a ukazatel se přesune na odpovídající buňku. Úpravy buněk ve vstupním řádku Samozřejmě je také možné obsah buňky editovat jako text, tedy i s využitím kurzorových kláves a třeba i s možností označení bloků. V tom případě nastavte na buňku ukazatel a klepněte myší na vstupní řádku nad listem. Textový kurzor se přesune přímo tam a můžete běžně editovat s využitím všech obvyklých prostředků. Editační režim Máte ještě jednu možnost využít alternativní editační režim buněk. Ukazatel nastavte na požadovanou buňku a stiskněte klávesu F2. Nyní můžete pracovat přímo v buňce i s využitím kurzorových kláves a blokových operací. Stiskem tlačítka s červeným proškrtnutím vlevo od vstupního řádku nebo stiskem klávesy Esc se lze ještě během úprav vrátit k původnímu obsahu buňky. Tlačítkem se zeleným zatržením nový obsah buňky zafixujete. Obsah buňky a obsah vstupního pole Při posunu ukazatele po listu se do vstupní řádky promítá skutečný obsah buňky pod ukazatelem. Proč skutečný? Například proto, že buňka je příliš úzká a nezobrazí celý svůj obsah, ten je již překryt buňkou sousedící. Přesto se však žádné znaky neztrácejí; pouze nejsou vidět ve vstupní řádce však vidět budou. Pamatujte si v buňce se zobrazuje jen zobrazitelná část obsahu, skutečná hodnota je však vždy zachována a můžete ji vidět ve vstupním řádku. Další pravidla, která stojí za to si zapamatovat: Pro zobrazení obsahu buněk na listu lze nastavit různé formáty, které viditelný obsah buněk upraví podle vašeho přání (a případně doplní symbolem měny apod.). Ve vstupním poli vidíte hodnoty bez úprav. To platí i pro zobrazení chyb, logických hodnot a kalendářního data. Pokud je k vytvoření obsahu buňky použit vzorec, vidíte v buňce výslednou hodnotu. Do vstupního pole se promítá vlastní vzorec. Základní datové typy Do jedné buňky je možné zapsat jen hodnotu jednoho určitého typu (text, číslo, datum...). Program Calc pracuje s několika typy dat, které je schopen automaticky identifikovat podle způsobu zápisu. I když rozdělení je to spíše formální, protože jednotlivé typy lze vzájemně snadno pohledově převádět nastavením vhodného formátu buňky.

148 148 Textový typ Textový typ je nejobecnější slouží ke vkládání popisných a komentářových částí tabulek a k popisům řádků a sloupců. Za tento typ je považován každý řetězec znaků, který nelze interpretovat jako jiný přípustný typ, především číslo. Textový tvar obsahu buňky lze při formátování vynutit přiřazením typu Text v dialogu Atributy buňky. Číselné typy Číselná data se mohou zapisovat v libovolném obvyklém tvaru jako celočíselná, reálná s desetinnou čárkou či ve vědecko-technické notaci v exponenciálním tvaru, dále pak ve tvaru procentuálním, zlomkovém nebo ve tvaru měny. Záporná čísla se zapisují obvyklým způsobem se znaménkem minus před číslem. Pokud napíšete před číslo znaménko plus, není to chyba, ale při zobrazení obsahu buňky se znaménko nadále ignoruje. Pro zápis v exponenciálním tvaru se používá formát ±#,#####E±##. Číslo 1, pak například zapíšete ve tvaru 1,234E-12. Ke specifikaci exponentu lze použít malé nebo velké písmeno E. Tip: Dejte pozor na aktuální nastavení desetinného oddělovače vašich Windows. V českém prostředí to bývá standardně čárka, ale v anglickém či americkém tečka. Desetinný oddělovač se vkládá klávesou se znakem tečka v numerické části klávesnice (vpravo; je sdružena s klávesou Del). V českých Windows by vás tedy nemělo překvapit, že se po stisku této klávesy zobrazí znak čárka. Takže pozor pokud je v českých Windows zápis 1,234 chápán jako reálné číslo, pak zápis se převede na (podivné...) datum Booleovský typ (logický) Položky logického typu mohou nabývat pouze dvou hodnot: pravda logický výraz je pravdivý (jeho hodnota je PRAVDA). nepravda jako nepravda se posuzuje nepravdivý logický výraz (jeho hodnota je NEPRAVDA). Typ datum a typ čas Položky tohoto typu jsou určeny k záznamu časových údajů a kalendářních dat. Pro práci s hodinami i kalendářem je k dispozici řada funkcí. Pořadí položek pro vkládání do vstupního pole a jejich oddělovače opět určuje nastavení národního prostředí Windows. V českém prostředí se datum vkládá ve formátu den.měsíc.rok, například ( ). Pro zápis času použijte tvar hodiny:minuty(:vteřiny), například 12:25(:36). Skutečné zobrazení dat na listu pak lze modifikovat volbou vhodného formátu. Kódy pro identifikaci chyb Zvláštní datový typ je určen k identifikaci chybně zadaných hodnot v buňkách. Chybový kód se skládá z textu Chyba: a identifikačního čísla chyby (kódu). Po vložení hodnoty do buňky (nebo výpočtu jejího obsahu) se ihned otestuje její správnost a přípustnost. Pokud není něco v pořádku, v buňce se vypíše chybový kód. Tak například budete-li chtít vypočítat logaritmus záporného čísla, což je matematicky nepřípustné, bude ve vstupním poli třeba =LN(-2), zatímco v buňce se vypíše kód Chyba:502. Pokud by se vám místo očekávané hodnoty v buňce náhle vypsalo něco jako ###, nepropadejte panice. To jen buňka je příliš malá na to, aby v ní mohla být zobrazena obsažená hodnota. Stačí buňku (respektive celý sloupec) trochu rozšířit a bude po problému. Ukažme si vzorový příklad Abychom si jen tak nepovídali nad prázdnou mřížkou, vytvoříme si jednoduchý až naivní příklad. Řekněme, že třeba budete chtít sledovat výdaje za benzín u firemního automobilu. Budete si zapisovat datum každého tankování, počet načerpaných litrů a aktuální cenu benzínu. Samozřejmě by šlo zapisovat rovnou cenu za tankování, ale to bychom přišli o možnost demonstrace vzorců. Tabulku si uděláme jednoduchou, odpovídající jednomu měsíci s tankováním každý týden.

149 149 Zápis první hodnoty Každá tabulka by měla mít nějaký název. Klepněte do buňky A1, aby se kolem ní objevilo tučné orámování ukazatel. Pak napište třeba Tankování březen Sledujte, jak současně se zápisem do buňky se tentýž text objevuje na vstupním řádku. Zápis ukončete klepnutím na nějakou jinou buňku, třeba A2. Nadpis je příliš dlouhý? Jak vidíte, text nadpisu přesahuje do buňky B1. Znamená to, že je textová hodnota nadpisu rozčleněna do dvou buněk? Proveďme pokus. Zkuste klepnout na buňku B1 a něco do ní napsat třeba Zapisuji do B1. Vypadá to zajímavě vznikla nám pěkná změť znaků. Znamená to, že jsme přišli o kus původního nadpisu? Zkusme se vrátit na výchozí buňku A1. A vida text původně zapsaný do buňky zůstal zachován, sousední buňka ho jen přikryla. Jak byste si s touto situací poradili? Třeba tak, že rozšíříte sloupec A tak, aby buňka mohla pojmout celý text. Zkusme si to jen tak z cvičných důvodů již teď, pak vše vrátíme do původního stavu. Poznámka: zkuste poklepat myší na trojúhelníkovou značku při pravém okraji buňky. Její obsah se vám pro tu chvíli zviditelní celý. Rozšiřme tedy sloupec... Kurzor myši nastavte nahoru, mezi tlačítka A a B v záhlaví sloupců; jak vidíte, změnil se v okolí dělící čáry mezi tlačítky s symbol svislé čárky s dvousměrnou vodorovnou šipkou. Přesně to jsme potřebovali. Stiskněte levé tlačítko myši a táhněte kurzor směrem vpravo. Vidíte, že se v listu pohybuje silná čára znázorňující rozšíření nebo zúžení sloupce a zároveň se vedle kurzoru objevila bublina s údajem o okamžité šířce sloupce. Po uvolnění tlačítka myši se šířka sloupce upraví podle vašeho nastavení. Jak vidíte, nadpis je teď vidět celý.

150 150 Kroky zpět Navozenou situaci využijeme k demonstraci jedné velmi užitečné vlastnosti, kterou již znáte od editoru Writer. Budeme chtít vrátit šířku sloupce do původní velikosti. Jistě, šlo by to zase tahem myší doleva. Ale proč nezkusit celou akci jednoduše anulovat? Rozviňte si nabídku Úpravy. Zde je první položkou shora příkaz Zpět, u kterého je nyní dodatek Šířka sloupce. Spuštěním příkazu se sloupce vrátí k výchozí šířce. Stejného účinku byste dosáhli klávesovým povelem Ctrl+Z nebo stiskem tlačítka Zpět z Panelu funkcí. Opakovaným spouštěním příkazu (povelů) se můžete vracet krok po kroku a postupně anulovat jednu akci za druhou. Vymazání obsahu buňky Dalším krokem zpět bude vymazání obsahu buňky, aby nám v našem příkladu nevadil ten pokusný text v B1. Zkuste si na buňku nastavit ukazatel a stisknout klávesu Delete. Píšeme další hodnoty všímáme se zarovnání Pro výpočet ujeté vzdálenosti za měsíc je zapotřebí znát údaj tachometru při posledním tankování v minulém měsíci. Ten by se převzal z tabulky z minulého měsíce. Tu však nemáme, proto si jej napíšeme zvlášť, jako konstantu s popisným textem. Do buňky A3 zapišme Počáteční stav tachometru a do buňky D3 si vymyslíme nějakou hodnotu, třeba Můžete si všimnout standardního způsobu zarovnání obou hodnot. Zatímco textové řetězce, jako je Počáteční stav tachometru, se zarovnají vlevo, tak číslo se zarovnalo vpravo. Tím je vidět, že datový typ byl samočinně (a správně) identifikován. Zkusme si sešit poprvé uložit V tuto chvíli náš sešit již obsahuje řadu cenných údajů. Protože pojistky bývají vrtošivé, stojí za to sešit uložit. V nabídce Soubor spusťte příkaz Uložit jako. Protože sešit dosud nebyl uložen, otevře se dialog Uložit jako. Zvolte si a zapište jméno, pod kterým si budete chtít sešit uložit třeba do souboru TANKOVANI_2007. Ke jménu se (jak napovídá zaškrtnutí políčka Automatická přípona k souboru) automaticky doplní přípona ODS. Pro příští snadné načtení... Nabídka Soubor obsahuje položku Poslední dokumenty; pokud na ni klepnete, otevře se podnabídka s názvy několik naposledy otevřených souborů v OpenOffice.org mezi nimi teď bude i náš sešit s tankováním. Klepnutím na jeho položku se sešit načte bez nutnosti otvírání dialogu příkazu Otevřít, kterým byste museli sešit načítat obvyklým postupem. Pokračujeme v zadávání Teď si pojmenujeme jednotlivé sloupce. Do buněk B5 až H5 zapište nadpisy datum, stav km, odběr, cena/l, placeno, ujeto, spotřeba. A hned bude dobré opět sešit uložit; tentokrát postačí příkaz Uložit název soubor pro ukládání již byl určen.

151 151 Teď je zapotřebí naplnit první čtyři sloupce údaji, které jste si poznamenali při svých tankováních v měsíci srpnu. Obsah zbývajících sloupců se naplní později hodnotami získanými na základě výpočetních vzorců. Pokud máte chuť, můžete si v průběhu zadávání vyzkoušet opravy vkládaných hodnot a blíže se seznámit s pohybem ukazatele po listu sešitu. Skupina označených buněk tvoří oblast Nyní zase trochu teorie. Analogem bloku textu, který znáte z textových dokumentů, je na listu sešitu tak zvaná oblast. Oblastí je skupina označených (vybraných) buněk, na které lze pak aplikovat většinu operací používaných pro jednotlivé buňky. Na oblasti se například často odvolávají odkazy používané ve výrazech vzorců. Oblast lze také s výhodou plnit hodnotami generovanými pomocí řad. Na buňku pod ukazatelem lze pohlížet jako na oblast o velikosti jedné buňky. Oblastí tedy může být jediná buňka, ale v případě potřeby i celý list sešitu. Označení oblasti Oblast označíte buď klávesnicí nebo myší. V obou případech nastavte nejprve ukazatel do jednoho z rohů budoucí oblasti. Pak ho přetáhněte myší při stisknutém levém tlačítku do protilehlého rohu. Oblast se označí inverzí zobrazení obsahu buněk. V rámci listu může v daném časovém okamžiku figurovat jediná označená oblast (ta však může být i nespojitá). Oblast zůstává označena do nejbližšího stisku libovolné kurzorové klávesy nebo klepnutí myší na pracovní plochu. Oblast můžete také označit tak, že nejprve nastavíte ukazatel do buňky, které má tvořit jeden z jejích rohů, a pak při stisknuté klávese Shift klepnete do rohu protilehlého. Podívejme se na náš vzorový příklad. Nastavte si ukazatel na buňku A6, stiskněte levé tlačítko myši a táhněte jí vpravo dolů, na buňku D9. Vytvoříte tak oblast šestnácti buněk. Oblast se v označuje pomocí dvojice svých rohových buněk oddělených dvojtečkou. Zde je to například (jak vidíte i v okénku Pole jména) oblast A6:D9. Tip: Stiskem tlačítka v záhlaví sloupce (řádku) se označí jako oblast celý sloupec (řádek). Celý list jako jedinou velkou oblast označíte stiskem tlačítka bez označení (vlevo nahoře v průsečíku záhlaví sloupců a řádků). Oblasti nesouvisejících buněk Jako oblast lze označit i skupinu pravoúhlých výřezů listu, jejichž buňky spolu vzájemně nesousedí. Vícedílné oblasti označíte postupně; tahem myší při stisknuté klávese Ctrl.

152 152 Vraťme se k našemu příkladu. Z hotové tabulky přehledu tankování si budete chtít označit jen sloupce datum a odběr. Jak to uděláte v jediné operaci? Ukazatel nastavte na buňku A5 a označte jako oblast buňky až k A9. Pak stiskněte klávesu Ctrl, držte ji a dooznačte oblast C5:C9. Teď můžete klávesu Ctrl pustit a s dvojitou oblastí provést svůj záměr. Vzorce Na tabulkách zpracovávaných počítačem prostřednictvím tabulkového procesoru je důležitá schopnost pracovat se vzorci tedy stanovovat obsah buněk, ve kterých jsou vzorce vloženy, na základě zpracování (kalkulací) okamžitého obsahu jiných buněk. Možnosti využití vzorců umocňují desítky implementovaných vnitřních funkcí použitelných pro nejrůznější účely (matematické, statistické, finanční...). O tom, zda bude na řetězec znaků pohlíženo jako na vzorec nebo jako na text, rozhoduje znak rovnítko. Je-li rovnítko prvním znakem v buňce, bude následující řetězec znaků interpretován jako vzorec. Právě s využitím vzorců můžeme doplnit tři dosud prázdné sloupce našeho vzorového příkladu. Pro jejich naplnění využijeme vzorce operující s hodnotami dosud vloženými do sloupců A až D. Tak například buňky sloupce placeno se naplní vynásobením hodnot ve sloupcích odběr a cena/l. Do buňky D6 zapište řetězec =C6*D6; tím vytvoříte vzorec, který vloží do buňky D6 hodnotu, která vznikne vynásobením hodnot buněk C6 a D6. Vzorec je tvořen dvěma operandy (C6 a D6) a operátorem pro násobení (hvězdičkou). Pokud změníte hodnotu libovolného operandu, bude výsledek v buňce D6 okamžitě přepočten a aktualizováno jeho zobrazení. Na obrázku si všimněte jedné věci zatímco v buňce E6 je zobrazen výsledek vyčíslení vzorce, tak na vstupním řádku je uveden vlastní vzorec. Pokud byste chtěli zobrazovat znění vzorců i v buňkách, museli byste v konfiguračním dialogu na kartě OpemOffice.org Calc Zobrazit zaškrtnout v sekci Zobrazení čtverec Vzorce. Trik se vzorci Tak a teď bude zapotřebí naplnit buňky E7, E8 a E9 obdobnými vzorci jako je uveden v buňce E6. Tip: Poradím vám však užitečný trik, který usnadní vyplňování tabulek podobného typu, jako je ta naše vzorová. Ve sloupci Placeno se mají jeden pod druhým vyskytovat podobné vzorce každý má za úkol pronásobit buňky dvou sousedních sloupců. Zkuste nastavit ukazatel na buňku E6, kam již byl vzorec vložen. Pak táhněte myší za značku v pravém dolním rohu ukazatele až na buňku E9. Označíte tak oblast E6:E9 a co je důležité, do všech jejích buněk se zkopíruje vzorec z výchozí buňky a jeho operandy se upraví podle čísel řádků.

153 153 Snadný zápis vzorců Nyní si zkuste sami vložit vzorce pro výpočet údajů ve sloupcích ujeto a spotřeba. Při tom si můžeme zkusit vytvořit vzorec snazší cestou než je otrocký zápis znak po znaku. Vezměme si třeba hned první hodnotu ve sloupci ujeto. Ta se vypočte jako rozdíl stavu tachometru při prvním tankování a konečném stavu tachometru z minulého měsíce. Abyste nemuseli pracně hledat, jaká že je to vlastně buňka a jak se napíše rovnítko, můžete postupovat velmi jednoduše myší. Začněte tím, že klepněte vlevo od vstupní řádky na znak rovnítko. Do řádky (i do buňky) se tím vloží symbol rovnítka, tlačítka se modifikují a list je připraven k sestavení vzorce. Způsob práce se trochu změní klepnete-li na buňku, dosadí se její označení do vzorce. Zkuste si klepnout na buňku C6 Její obrys se orámuje červenou čarou a za rovnítko (i do buňky E6) přibývá označení této buňky C6. všimněte si, že tlačítka sloupce E a řádku 6 jsou zbarvena tmavě, abyste se lépe orientovali, kde je buňka, do které vzorec vkládáte. Do vzorce teď ručně napište znaménko minus a dále klepněte na buňku D3, kde je počáteční stav kilometrů. Vzorec =B6-D3 je hotov. Ale pozor, je nutno ho potvrdit buď stiskem tlačítka se zeleným zatržítkem (Přijmout) nebo stiskem klávesy Enter. Pozor pokud byste chtěli vzorec ukončit klepnutím na sousední buňku, do vzorce by se dostalo její označení! Podobným způsobem je možné do vzorců zadávat označení libovolných buněk. Pokud místo klepnutí do buňky označíte oblast, vloží se do vzorce její meze například B6:D9 apod. Nastavení písma Abychom se trochu na chvíli věnovali něčemu na pohled zajímavějšímu než jsou ty neustálé výpočty, začneme si trochu hrát se vzhledem tabulky. Zkusme si upravit její nadpis. Pro zobrazení obsahu buněk lze využívat všechny druhy písma, které jsou v dané chvíli instalované ve vašich Windows. Nastavení písma je možné nejen na úrovni obsahu celé buňky (oblasti buněk), jak bývá zvykem, ale i na úrovni jednotlivých znaků. Komplexní dialog pro nastavení parametrů písma sice najdete na kartě Písmo v dialogu příkazu Buňky (z nabídky Formát nebo příkazem Formát buněk z plovoucí nabídky), ale pro rychlý výběr typu písma a nastavení jeho základních vlastností použijte voliče a tlačítka na nástrojovém panelu Formátování. Pokud chcete nastavit písmo jednotným způsobem pro celou buňku, přesuňte na ni ukazatel (klepnutím myší) a pomocí voličů na panelu nastavte, co je třeba. Co které ovladače znamenají, nebudeme podrobně rozebírat je to úplně stejné jako u editoru Writer.

154 154 Pokud byste chtěli část textu formátovat odlišně, označte ji ve vstupním řádku jako blok a nastavte podle potřeby. Zarovnání obsahu buněk a změna jeho orientace Volbou způsobu zarovnání určíte, jak bude obsah buňky zobrazen vzhledem k její mřížce podobně jako se odstavec dokumentu zarovnává k okrajům stránky. Ve vodorovném směru je možné zarovnat vlevo, na střed a vpravo. Ve svislém směru lze zarovnat nahoru, doprostřed a dolů. Obsah buňky lze situovat nejen vodorovně, jak je běžně zapisován, ale také na výšku pootočený o 90 nebo 270. Nejjednodušší způsob, jak obsah buněk zarovnat vodorovně, nabízejí tlačítka na Panelu objektů. Zkusme si vycentrovat nadpisy jednotlivých sloupců na řádku 5. Je to jednoduché označte všechny nadpisy jako oblast a stiskněte tlačítko Zarovnat vodorovně na střed. A když už máte oblast označenou, můžete si také stiskem tlačítka Tučné nadpisy zvýraznit. K nastavení způsobu svislého zarovnání v buňce mohou být na panelu Formátování k dispozici tři tlačítka: Zarovnat nahoru, Zarovnat svisle na střed a Zarovnat dolů. Pokud tam tlačítka nevidíte, vyžádejte si jejich zobrazení příkazem Viditelná tlačítka z nabídky rozvinuté klepnutím na tlačítko s trojúhelníčkem v pravé části panelu.

155 155 Jak vodorovné, tak svislé zarovnání obsahu buněk je možné nastavit v dialogu Formátovat buňky (Formát Buňky) pomocí voličů v sekci Zarovnání textu. Zajímavé možnosti umístění obsahu buňky jinak než obvyklým způsobem vodorovně nabízí volič v sekci Orientace textu. Rychlé formátování vzhledu čísel v buňkách Úvodem této kapitolky si připomeňme jedno velké moudro. To, co do buňky zapíšete, tam bude ve formě, v jaké jste to zapsali až do chvíle, kdy obsah buňky vymažete. Něco jiného je způsob, JAK bude obsah buňky zobrazen v listu. Jestliže třeba do buňky zapíšete znaky 1, 2, 3, 4 a 5 (bez mezer), bude zápis považován za číslo a také tak zobrazen. Pomocí změny formátování však můžete vyžádat, aby v buňce bylo zobrazeno třeba ,00 Kč nebo 12345,000 nebo třeba ,00 %. Přesto však stále bude v buňce ta samá hodnota Komplexní dialog pro formátování najdete na kartě Čísla v dialogu Atributy buňky. Některé často používané formáty ale najdete také na panelu nástrojů Formátování. Zleva doprava tu najdete tlačítka pro nastavení formátu: Formát čísla: měna číslo 123 zobrazí jako 123,00 Kč. Formát čísla: procenta číslo 123,45 zobrazí jako 12345,00 % Formát čísla: standardní vrátí formát do základní podoby (jak byla hodnota do buňky zapsána). Formát čísla: přidat desetinné místo opakovanými stisky se přidávají desetinná místa: ,0 123,00... atd. Formát čísla: odstranit desetinné místo opakovanými stisky se desetinná místa naopak ubírají. Získané poznatky můžete využít k vylepšení vzorové tabulky. Označte oblast D6:E9 a stiskněte tlačítko Formát čísla: měna rázem se všechny finanční položky zobrazí s přesností na haléře (Calc ještě neví, že nám zrušili desetníky a dvacetníky) a s označením měny Kč. Podobně je možné pro lepší vzhled vynutit zobrazení dvou desetinných míst ve sloupcích odběr a spotřeba. Orámování buněk Buňky můžete podle jejich mřížky rámovat čarou vybraného stylu a barvy. Jednoduchý způsob nabízí tlačítko Ohraničení na panelu nástrojů Formátování, jehož stiskem otevřete vzorník způsobů orámování. Nastavení se vždy vztahuje pro označenou oblast buněk. Kombinací označení různých částí tabulky a různých vzorů orámování dosáhnete požadovaného efektu. Sílu a barvu čáry můžete vybrat tlačítky Styl čáry a Barva čáry (ohraničení).

156 156 Tip: Může se stát, že tato tlačítka na panelu nejsou. V tom případě klepněte pravým tlačítkem myši do oblasti panelů a v plovoucí nabídce spusťte příkaz Viditelná tlačítka. Zde spusťte příkazy s položkami odpovídajícími chybějícím tlačítkům tak, aby byly položky vlevo zatržené. Komplexní dialog pro orámování buněk pak najdete na kartě Ohraničení v dialogu Formátovat buňky. Rychlá úprava výšky řádků a svislého zarovnání v buňkách Pohlédnete-li na naši tabulku po orámování, může se zdát, že tabulka je poněkud nahuštěná znaky vyplňují skoro celou výšku buněk a opticky se mohou slévat s rámováním. Což takhle zkusit buňky zvýšit a texty v nich vystředit ve svislém směru? Maličkost, hned to bude. Nejprve klepněte na tlačítko 5 v záhlaví řádku a při stisknutém levém tlačítku myši sjeďte až na tlačítko číslo 9. Řádky 5 až 9 se označí jako oblast. Nyní myš uvolněte a kurzor nastavte k jedné z dělících spár mezi označenými tlačítky. Kurzor se změní v silnou čárku kolmo přeškrtnutou svislou dvojitou šipkou. Opět stiskněte levé tlačítko myši a opatrně táhněte směrem dolů. Mezi buňkami listu se synchronně s pohybem myši bude pohybovat silná čára znázorňující upravenou výšku buněk a poblíž kurzoru se objeví bublina s konkrétním údajem, jak budou buňky všech označených řádků vysoké až uvolníte tlačítko myši. Po uvolnění tlačítka myši se zvýšily všechny označené řádky najednou. Zbývá v nich ještě texty výškově vycentrovat. Tentokrát označte jen buňky v tabulce jinak by centrování platilo i pro všechny ostatní buňky v řádcích což není jistě, že bude účelné. Pak v Panelu objektů stiskněte tlačítko Zarovnat svisle na střed. Pokud výsledek neodpovídá vašim představám, můžete dále měnit výšku buněk, případně třeba zkusit jiné písmo či jinou velikost písma fantazii se meze nekladou. Změna umístění tabulky na listu jde to rychle a jednoduše Orámovaná a naformátovaná tabulka vypadá zase trochu lépe... jen kdyby se nedotýkala levého okraje okna. Dá se s tím něco udělat nebo bude zapotřebí tabulku přepsat o kus dál? Je nad očekávání jednoduché. Prostě celou tabulku označte jako blok a přetáhněte myší tam, kam potřebujete. Při tahu se stisknutým levým tlačítkem myši se po listu posouvá obrys označené oblasti. Jakmile tlačítko myši uvolníte, tabulka se přesune jako celek fyzicky na určité místo.

157 157 Tip: Pokud podržíte při uvolnění myši stisknutou klávesu Ctrl, tabulka se na určené místo zkopíruje. Barva pozadí buněk Postup, jak vybarvit buňku nebo oblast, je tak jednoduchý, že nestojí ani za to ho popisovat. No tak tedy jen stručně. Klepněte na buňku, kterou chcete vybarvit nebo označte oblast buněk. Pak na Panelu objektů stiskněte tlačítko Barva pozadí a z palety si vyberte vhodnou barvu. Skrytí čar mřížky Mřížka listu je pomocný nástroj, který s velkou pravděpodobností po vytvoření a odladění vašeho sešitu budete chtít skrýt. Je to samozřejmě možné. V konfiguračním dialogu přejděte na kartu OpenOffice.org Calc Zobrazit a v sekci Pomůcky zobrazení zrušte zaškrtnutí políčka Mřížka. Tip: Další volitelně zobrazitelné části okna jsou posuvníky, záhlaví sloupců a řádků a další ty můžete skrýt nebo zviditelnit pomocí zaškrtávacích čtverců v sekci Okno.... a to nejlepší na konec Veškeré manipulace s formátováním tabulky můžete elegantně obejít, pokud využijete nabídku předem připravených vzorů různých tabulek. Označte jako oblast buňky, která chcete naformátovat, v nabídce Formát spusťte příkaz Automatický formát a v dialogu si vyberte vzorovou tabulku podle vlastního vkusu. Každý ze vzorů tabulky můžete ještě modifikovat pomocí sady zaškrtávacích čtverců, kterou zviditelníte tlačítkem Více. Pokud jste si naopak vytvořili tabulku tak krásnou, že její podobu budete výhledově chtít používat i nadále, můžete ji do seznamu automatických formátů doplnit. Nejprve tabulku označte jako oblast, pak otevřete dialog Automatický formát a v něm stiskněte tlačítko Přidat. Po výzvě k pojmenování se nový vzor tabulky zařadí do seznamu. Je samozřejmé, že je možný i opačný krok tlačítkem Smazat položku pod ukazatelem seznamu formátů vymažete.

158 158 Listy sešitu Každý sešit se může skládat z několika listů. Ve výchozím nastavení obsahuje každý nově otevřený sešit programu Calc tři listy označené List1 až List3. Počet listů můžete změnit podle potřeby; stejně tak je možné listy přejmenovat a změnit jejich pořadí. K práci s listy je nejvýhodnější použít plovoucí nabídku otevřete ji tak, že klepnete pravým tlačítkem myši do oblasti záložek. Záložky listů Listy jsou identifikovány pomocí záložek se jmény; záložky najdete v levém dolním rohu okna aplikace Calc. Klepnutím na záložku se zobrazí odpovídající list. S takto zobrazeným listem lze manipulovat; jeho záložka je zobrazena (označena) odlišně od ostatních její podklad je bílý, zatímco u ostatních záložek je šedý. Pokud přidržíte stisknutou klávesu Ctrl a postupně klepnete na více záložek, označí se pro současné zpracování. Jejich záložky jsou rovněž s bílým podkladem, ale písmo není tučné výrazně je zobrazen jen název listu, který je aktivní je v okně v daném okamžiku viditelný. Tip: Pokud z nějakého důvodu potřebujete označit všechny listy, použijte k tomu příkaz Vybrat všechny listy z plovoucí nabídky.

159 159 Vkládání dalších listů a jejich mazání Počet listů můžete zvětšit nebo zmenšit podle okamžité potřeby. Sešit může obsahovat nejvýše 256 listů. Chcete-li do sešitu přidat další listy, spusťte příkaz Vložit. K upřesnění způsobu vložení se otevře dialog Vložit list. Nový list nebo skupinu nových listů můžete vložit buď před aktuální list nebo za něj; to určíte nastavením přepínače Umístění s polohami Před aktivní list a Za aktivní list. Počet nových listů nastavte číselníkem v sekci List. Pokud vkládáte jeden list, můžete jej v připojeném vstupním poli pojmenovat. Vkládáte-li více listů, budou pojmenovány Listn, kde n je nejbližší volné pořadové číslo listu. Popsaným způsobem se do sešitu vloží nové čisté listy. Ještě je tu ale další možnost vložit celý list z jiného sešitu; včetně celého obsahu. V tom případě nastavte přepínač v sekci List do polohy Ze souboru. Soubor specifikujte určete v obvyklém systémovém dialogu pro výběr souborů otevřete ho tlačítkem Procházet. Jakmile je soubor vybrán, posoudí se jeho obsah a pokud je skutečně tabulkového typu, vypíše se seznam jeho listů do okénka v dialogu. List se zařadí do otevřeného sešitu i se všemi daty, která obsahuje. Chcete-li list propojit s daty v původním zdrojovém sešitu, zaškrtněte čtverec Odkaz. Propojení je pak součástí tabulky odkazů v dialogu příkazu Odkazy (nabídka Úpravy). Zde můžete data aktualizovat nebo nastavit jiný způsob propojení. Pokud chcete list i s celým obsahem smazat, použijte k tomu příkaz Smazat. Vymazání je jištěno bezpečnostním dotazem. Pokud je vaše roztržitost značná a list omylem vymažete i přes bezpečnostní dotaz, není vše ztraceno. Vymazání listu patří mezi vratné akce list můžete obnovit příkazem Zpět z nabídky Úpravy. Přejmenování listu List přejmenujete příkazem Přejmenovat. ten otevře dialog, do jehož vstupního pole zapište nový název a stiskněte tlačítko OK. Název listu se může skládat pouze z písmen a číslic; mezery jsou povoleny. Tip: Můžete také stisknout a podržet klávesu Alt, klepnout na název listu a nový název napsat přímo na záložku. Změna pořadí listů a jejich kopírování Záložky listů můžete na jejich panelu uspořádat v pořadí, jakém potřebujete. K tomu můžete použít dialog příkazu Přesunout/Kopírovat. V dialogu nastavte ukazatel seznamu Vložit před na položku s názvem listu, před který se má přesunout list aktuálně otevřený. Pokud zaškrtnete čtverec Kopírovat, výchozí list se na dané místo překopíruje včetně celého obsahu. Tip: Velice snadno změníte pořadí listů tahem myší za záložku. Dvě malé šipečky na záložkách vám při tom ukazují, kam se tažená záložka přemístí. Pokud při uvolnění tlačítka podržíte stisknutou

160 160 klávesu Ctrl, list se na dané místo zkopíruje. Kopie se pojmenuje podle výchozího listu, ale k názvu se přidá znak podtržítko a pořadové číslo kopie (třeba Tabulka_2 nebo List5_2...atd). Listování záložkami Listů může být v sešitu až 256 a i když jich nebudete mít zdaleka tolik, určitě se dostanete do situace, kdy se vám jejich záložky na panel nevejdou. Pro tento účel jsou na začátku panelu ta čtyři tlačítka se šipečkami. Jejich pomocí můžete panel posunovat vpravo a vlevo nebo přejít na jeho začátek či konec. Další možnost vám nabízí svislá dělicí spára mezi panelem se záložkami a vodorovným posuvníkem listu. Tahem myší můžete změnit poměr mezi oběma vedle sebe ležícími komponentami tak, aby bylo vidět více záložek (nebo aby byl delší posuvník).

161 161 Podrobněji o formátování tabulek Minulá kapitola byla jen rychlokursem práce s aplikací; Calc toho umí mnohem a mnohem více ať jde o úpravy vzhledu buněk nebo zpracování jejich obsahu. Nastavení vlastností znaků Písmo v buňkách lze formátovat buď jako celek, pro celou buňku nebo na úrovni jednotlivých znaků. Celé buňky (nebo buňky v označené oblasti) naformátujete příkazem Buňky z nabídky Formát. Pro formátování písma je zapotřebí vybrat požadované znaky do bloku. To můžete udělat buď ve vstupní řádce nebo přímo v buňce, pokud ji přepnete stiskem klávesy F2 do editačního režimu. Dialog Znak pro úpravy písma pak otevřete příkazem Znak z nabídky Formát. Mimo to máte k dispozici řadu příkazů pro nastavení stejných parametrů písma v plovoucí nabídce a také tlačítka na panelu Formátování. Dialog Znak se skládá ze tří karet (stejné karty jsou obsaženy i v dialogu Formát buňky). Jejich ovladače jsou podobné těm, které jste poznali při formátování textu dokumentu (viz str.65); takže jen stručně: Na kartě Písmo můžete nastavit typ písma, jeho styl zápisu a velikost a také jazykovou mutaci to vše jak pro západní texty, tak i pro texty asijských jazyků. Na kartě Efekty pro písmo je možné znaky různým způsobem podtrhnout, přeškrtnout, přiřadit jim zvláštní efekty a také barvu.. Na kartě Pozice písma můžete vytvářet dolní a horní indexy s možností nastavení velikosti a přesahu znaků. Také tu můžete specifikovat různý rozestup znaků, případně změnit šířku znaků jako takových. Nastavení vlastností obsahu celých buněk Formát buňky nastavíte v dialogu příkazu Buňky spuštěného z nabídky Formát. Dialog se skládá z několika karet, na kterých jsou soustředěny ovladače pro jednotlivé oblasti nastavení. Parametry nastavované na kartách dialogu platí pro celou buňku nebo pro oblast označených buněk. Způsob zobrazení hodnoty vložené v buňce Způsob, jak má být na listu interpretován obsah buňky, můžete nastavit na kartě Čísla. Název karty není příliš šťastný, protože se tu nejedná jen o čísla, ale i textové hodnoty, kalendářní data a podobně. Pro nastavení konkrétního formátu použijete dvojici seznamů Kategorie a Formát. V seznamu Kategorie určíte typ zobrazené hodnoty; podle toho se upraví obsah seznamu Formát, ve kterém vyberete přesný způsob, jak má být hodnota buňky zobrazena.

162 162 Zobrazení některých formátů lze dále upřesnit v sekci Volby (ovladače jsou ovšem použitelné jen pro formáty použitelné k zobrazení číselných hodnot). Desetinná místa nastaví počet zobrazených desetinných míst (zobrazí se i když na nich budou nuly). Uvozující nuly zde můžete definovat počet uvozujících nul, takže bude možné zobrazit čísla třeba ve tvaru Záporná čísla červeně zajistí červené zobrazení záporných čísel, ať jsou v jakémkoliv formátu. Oddělovač tisíců u velkých čísel bude k oddělení každých tří řádů použit znak obvyklý v tom kterém jazyku. U nás to budou mezery ( ,89), u anglosaských zemí čárky (1,234,567.89). Dalším ovladačem, kterým můžete ovlivnit způsob zobrazení některých formátů, je ovladač Jazyk. Volba jazyka má vliv na formát zobrazení kalendářního data a na formát měny. Změnou jazyka bude ve všech buňkách, které byly zformátovány výchozím datovým formátem nebo výchozím formátem měny, zobrazeno datum a měna ve formátu odpovídajícím dané zemi. Pouze formáty definované uživatelem nebudou nastavením jazyka ovlivněny. Tip: Pokud využijete výchozí formát měny, tak se zobrazení hodnoty přizpůsobí národní verzi operačního systému Windows. Jinak můžete zobrazení hodnot měny upřesnit pomocí ovladače v horní části formátovacího seznamu ten se tu objeví, pokud zvolíte kategorii Měna. Formáty měn lze nastavit nezávisle na používaném jazyku/zemi. Formáty zobrazení v buňkách popisuje tak zvaný formátovací kód. Ke každé položce vybrané voliči Kategorie a Formát se příslušný kód zobrazí v poli Formátovací kód. V tomto poli si můžete vytvářet i vlastní formáty a ty pak ukládat v kategorii Definované uživatelem. Nastavení písma Vedle ovladačů na panelech můžete vzhled písma ovlivnit v širším rozsahu prostřednictvím ovladačů soustředěných hned na dvou kartách Písmo a Efekty pro písmo. Základní parametry druh písma, jeho styl a velikost a také jazyk můžete vybrat na kartě Písmo. Karta obsahuje tři sekce; jednu pro západní texty, další pro asijské texty a poslední pro CTL písmo (pro jazyky s komplexním rozvržením textu). K dispozici je samozřejmě i náhledové pole, ve kterém, vidíte vliv okamžitého nastavení voličů. Další vlastnosti znaků, jako je podtržení, přeškrtnutí a značky pro zvýraznění lze nastavit na kartě Efekty pro písmo. Zde je také možné vybrat barvu znaků a další efekty reliéf, stínování a obrysové znázornění. Zarovnání obsahu buněk Vodorovné a svislé zarovnání Způsob zarovnání obsahu buněk, ale také tok textu, jeho orientaci a vzdálenost od rastrovacích čar určíte (vedle tlačítek na Panelu Objektů) v dialogu Formátovat buňky

163 163 Pozici obsahu buňky vůči jejímu ohraničení ve vodorovném i svislém směru nastavíte pomocí voličů Vodorovný a Svislý v sekci Zarovnání textu. Voliče umožňují zarovnat obsah buňky vlevo a vpravo, nahoru a dolů a v obou směrech i na střed. Pokud vyberete vodorovné odsazení Vlevo, můžete pomocí voliče Odsazení určit odstup obsahu buňky od jejího levého okraje. Tip: Pokud vyberete voličem Vodorovný položku Výchozí, budou čísla zarovnána vpravo a texty vlevo. Orientace Standardně jsou znaky v buňce orientovány do vodorovných řádků. Orientaci však lze změnit tak, že obsah buňky bude pootočen vůči řádkovému rastru listu prakticky v libovolném úhlu. K tomu vám poslouží ovladače soustředěné v sekci Orientace textu. Prvním voličem vlevo nasměrujete obsah buňky svisle, shora dolů. Jemného pootočení dosáhnete kruhovým voličem; ten vám umožní natočení po 15 úhlových stupních. Pokud potřebujete zcela specifický úhel natočení, zadejte ho prostřednictvím číselníku Stupňů. Pomocí trojice tlačítek Základna lze určit základnu buňky, ke které se bude aktuální natočení vztahovat. Rozsah textu od dolního ohraničení buňky text bude zobrazen ven směrem od dolního okraje. Rozsah textu od horního ohraničení buňky text bude zobrazen ven směrem od horního okraje. Rozsah textu uvnitř buňky text bude zobrazen pouze uvnitř buňky. Pomocí číselníků v sekci Vzdálenosti rastrovacích čar můžete určit vzdálenost od rastrovacích čar levého, pravého, horního a dolního okraje buňky. Zalamování textu v buňkách a dělení slov Zatím jsme si ukazovali jen takový způsob zápisu v buňkách, kdy delší texty přečnívaly přes (nikoliv do!!!) buňky sousedící. Existuje však také další způsob zobrazení, kdy se delší texty automaticky zalomí podle rozměrů buňky do dvou a více řádků výška buňky a tím i celého řádku se ovšem odpovídajícím způsobem zvětší. Pokud chcete text takto v buňce zalomit, zaškrtněte v sekci Vlastnosti políčko Automaticky zalomit text. Texty se budou zalamovat automaticky, podobně jako v dokumentu v rámci odstavce. Pokud je v buňce slovo delší než její šířka, roztrhne se na dvě (i více) části. Chcete-li vynutit zlom textu v určitém místě (podle pozice textového kurzoru), použijte klávesový povel Ctrl+Enter. Další možnost, jak do buňky nacpat delší text, představuje políčko Zmenšit podle velikosti buňky. Při jeho zatržení se text automaticky zmenší tak, aby se do buňky vešel celý na jeden řádek. S rozdělením obsahu buňky do více řádků úzce souvisí možný požadavek na dělení slov. Pokud chcete pro dělení využít automatický algoritmus, zaškrtněte políčko Dělení slov aktivní. Rámování a podbarvení buněk Vedle tlačítek na panelu Formátování existují pro orámování obrysů buněk také komplexní ovladače, které jsou soustředěny na kartách Ohraničení a Pozadí. Jejich popis je shodný s tím, co bylo popsáno v kapitole na straně 72.

164 164 Zvláštní nastavení pro asijskou typografii Na kartě Asijská typografie můžete nastavit některé konvence zápisu do buněk tak, aby byly v souladu s asijskými typografickými pravidly. Zaškrtnutím čtverce Aplikovat seznam zakázaných znaků na začátek a konec řádky nebude porušován zákaz vkládání určitých znaků na začátek a konec řádky. Seznam těchto znaků je k dispozici k nahlédnutí i případným úpravám. V nabídce Nástroje spusťte příkaz Volby a vyberte kartu Jazyková nastavení Asijské uspořádání. Ovladače k nastavení zakázaných znaků najdete v sekci První a poslední znaky. Při zaškrtnutí čtverce Povolit zavěšenou interpunkci nebudou čárka ani perioda odpovídajících znaků věty na následující řádce porušeny, ale budou zobrazeny na stejné řádce i když je možné, že i přes okraje. Při zaškrtnutí čtverce Použít rozestup znaků mezi latinkou, asijským a komplexním textem bude vložena mezi asijský text, text psaný v latince a komplexní text mezera. Styly Stejně jako odstavcům textu v dokumentu, tak i obsahu buněk lze přiřadit různé styly a jejich pomocí pak snadno formátovat buňky nebo jejich oblasti. Pomůckou vám i zde bude, podobně jako u dokumentů ve Writeru, okénko Styly a formátování, který je popsán v kapitole na straně 108. Zastoupení stylů v seznamu v okénku lze modifikovat tlačítky při levém okraji horního panelu: Styly buněk tlačítkem přepnete obsah seznamu stylů na styly vhodné pro formátování buněk. Styly stránky můžete vybrat styly stránky vhodné pro nepřímé formátování struktury stránky. Tlačítko Režim vyplňování formátu zapíná a vypíná režim vyplňování formátu. Pomocí kurzoru ve formě plechovky s barvou lze styl vybraný v okénku aplikovat na listu. Jak budete postupovat? V seznamu okénka vyberte požadovaný styl. Stiskněte tlačítko Režim vyplňování formátu. Posuňte kurzor ve tvaru plechovky s barvou na objekt nebo oblast, kam chcete styl aplikovat a klepněte na požadovanou buňku nebo označte oblast buněk. Označené buňky se zformátují podle vybraného stylu. Postup opakujte pro další buňky, které chcete formátovat tímto stylem. Práci ukončíte dalším stiskem tlačítka Režim vyplňování formátu. Tip: Je-li aktivován Režim vyplňování formátu, pak klepnutím pravým tlačítkem myši kamkoliv do listu se zruší poslední činnost, která byla se styly provedena. Stiskem tlačítka Nový styl z výběru můžete vytvořit nový styl podle formátování vybrané buňky. Styl pojmenujete v dialogu Vytvořit styl. Tlačítkem Aktualizovat styl můžete styl vybraný v okénku Stylista aktualizovat podle stavu formátování vybraného objektu. Nastavení výšky řádků a šířky sloupců Výšku řádku, sloupce nebo všech řádků či sloupců v označené oblasti snadno nastavíte tahem myší za rozhraní mezi tlačítky s označením řádků či sloupců. Vedle toho ovšem existují i další způsoby, jak rozměru přesně určit prostřednictvím ovladačů d dialogu. Přesné nastavení výšky řádku Výšku buněk v celém řádku nebo skupině řádků pokrytých oblastí můžete nastavit v dialogu příkazu Výška, který otevřete z nabídky Formát přes podnabídku Řádek. Výšku buněk určíte pomocí číselníku Výška. Pokud chcete, aby se výška řádku přizpůsobila přesně velikosti největšího písma v buňkách, zaškrtněte čtverec Výchozí hodnota.

165 165 Tip: Příkaz lze použít i pro nastavení výšky buněk označené nespojité oblasti. Optimální nastavení výšky řádku Pomocí dialogu příkazu Optimální výška, který otevřete z nabídky Formát přes podnabídku Řádek, lze nastavit optimální výšku vybraných řádků. Optimální výška závisí na velikosti největšího znaku v řádku. Výšku buněk můžete nastavit tak, že bude vypočtena podle výšky nejvyššího znaku na řádku (v oblasti) plus vámi zadané hodnoty pomocí číselníku Přidat větší mezery. Zaškrtnutí čtverce Výchozí hodnota obnoví výchozí hodnotu optimální výšky řádku (dodatečné mezery přidané k optimální výšce se vynulují). Tip: Také tento příkaz lze použít k nastavení výšky buněk označené nespojité oblasti. Přesné nastavení šířky sloupce Šířku buněk v celém sloupci nebo skupině sloupců pokrytých označenou oblastí můžete nastavit v dialogu příkazu Šířka, který otevřete z nabídky Formát přes podnabídku Sloupec. Šířku buněk určíte pomocí číselníku Šířka. Pokud chcete, aby se výška řádku přizpůsobila přesně velikosti záhlaví sloupců, zaškrtněte čtverec Výchozí hodnota. Tip: Příkaz lze použít i pro nastavení šířky buněk označené nespojité oblasti. Optimální nastavení šířky sloupce Pomocí dialogu příkazu Optimální šířka sloupce, který otevřete z nabídky Formát přes podnabídku Sloupec, lze nastavit optimální šířku vybraných sloupců. Optimální šířka sloupce závisí na nejdelší položce vložené v oblasti označených buněk. Šířku buněk můžete nastavit tak, že bude vypočtena podle šířky nejdelší položky vložené v oblasti plus vámi zadané hodnoty pomocí číselníku Přidat. Zaškrtnutí čtverce Výchozí hodnota obnoví výchozí hodnotu optimální šířky sloupce, která bude vypočtena z šířky buňky (v oblasti) s nejdelší položkou, ke které se připočtou 0,2 cm. Tip: Také tento příkaz lze použít k nastavení šířky buněk označené nespojité oblasti. Spojování a rozdělení buněk Označenou oblast buněk lze sloučit tak, že s ní bude zacházeno jako s jednou buňkou (to neplatí pro nespojité oblasti). V nabídce Formát spusťte příkaz Sloučit buňky. Sloučená buňka dostane název první buňky původní oblasti buněk. Opakovanou aplikací téhož příkazu na sloučenou oblast buněk sloučení zrušíte. Sloučené buňky nelze dále slučovat s jinými buňkami. Oblast musí tvořit obdélník nebo čtverec. Funkce nepodporuje výběr několika oddělených oblastí. Pokud mají buňky, které chcete sloučit, nějaký obsah, zobrazí se bezpečnostní dotaz. Pokud odpovíte tlačítkem Ano, obsah všech buněk spojí; sloučená hodnota bude textového typu i když ve výchozích buňkách byly současně textové i číselné hodnoty. Jestliže vyberete odpověď Ne, převezme se do sloučené buňky pouze obsah první (levé horní) buňky oblasti. Při eventuálním rozdělení oblasti se však výchozí obsah ostatních buněk obnoví. Také pokud jsou sloučení zneviditelněné buňky součástí vzorce, hodnota jeho výsledku se nezmění. Skrytí a znovuzobrazení řádků a sloupců Vybrané řádky nebo sloupce můžete jako celek opticky skrýt. Na obrazovce pak nebudou vidět, ale jejich obsah zůstane zachován; tím bude zaručena i správná funkce vzorců, ve kterých buňky skrytých částí listu figurují.

166 166 Pro skrytí nejprve vytvořte oblast, která pokrývá alespoň po jedné buňce řádku nebo sloupce, které mají být skryty. Pak v nabídce Formát spusťte příkaz Řádek (Sloupec) v následující podnabídce spusťte příkaz Skrýt. Skrytí řádků či sloupců je vyznačeno silnější mezerou v záhlaví (mezi tlačítky ) řádků nebo sloupců. Opětné zobrazení docílíte příkazem Zobrazit. Předtím označte alespoň po jedné buňce vlevo a vpravo (nad a pod) skrytými sloupci nebo řádky. Máte-li třeba skryté sloupce E, F a G, pak pro jejich zviditelnění označte libovolné buňky ve sloupcích D a H. Tip: Skrytí a opětného zobrazení dosáhnete snadno i tahem myší. Pokud chcete skrýt více sloupců nebo řádků, můžete je prostě shrnovat najednou. K obnovení zobrazení je však zapotřebí od silné čárky mezi tlačítky vytahovat řádek po řádku nebo sloupec po sloupci. Vkládání buněk, řádků a sloupců Na list můžete vkládat další nové prázdné buňky, případně celé řádky i sloupce. Při tom však zůstane zachováno spojité číslování řádků i sloupců a také mřížka ohraničující buňky v rámci listu. Vkládání buněk Jednotlivé buňky můžete na list vkládat pomocí příkazu Buňky z nabídky Vložit. V dialogu tohoto příkazu je třeba vybrat, jakým způsobem se má zachovat obsah buněk již existujících, které budou vložením ovlivněny. Vložením buňky bude ovlivněno okolí listu, kam je prázdná buňka vložena stávající buňky se musí posunout. Kam a v jakém rozsahu se tento posun realizuje, to vyberete nastavením přepínače v dialogu Vložit buňky: Posunout buňky dolů obsah buněk pod označenou oblastí se posune dolů. Posune se o tolik řádků, kolik jich má označená oblast. Obsah buněk vlevo a vpravo od oblasti se posouvat nebude. Posunout buňky vpravo obsah buněk vedle označené oblastí se posune vpravo. Posune se o tolik sloupců, kolik jich má označená oblast. Obsah buněk nad a pod oblastí se posouvat nebude. Celý řádek celý obsah listu pod oblastí se posune směrem dolů o tolik řádků, kolik jich má označená oblast. Celý sloupec celý obsah listu pod oblastí se posune směrem vpravo o tolik sloupců, kolik jich má označená oblast. Vkládání celých řádků Pomocí příkazu Řádky z nabídky Vložit se pod aktuální buňku vloží jeden nebo několik prázdných řádků. Pokud je v daném okamžiku označena oblast, vloží se tolik řádků, kolik je řádků v oblasti. Obsah listu pod buňkou (oblastí) se kompletně posune o potřebný počet řádků dolů. Vkládání celých sloupců Pomocí příkazu Sloupce z nabídky Vložit se vpravo od aktuální buňky vloží jeden nebo několik prázdných sloupců. Pokud je v daném okamžiku označena oblast, vloží se tolik sloupců, kolik je sloupců v oblast. Obsah listu vpravo od buňky (oblastí) se kompletně posune o potřebný počet sloupců vpravo. Vyplnění oblasti posloupností Potřebujte třeba očíslovat řádky nebo sloupce nějaké tabulky a nebaví vás vypisovat číslo po číslu? Pomoc je jednoduchá využijte možnost automatického generování posloupností. Rychlý postup myší Nejprve napište do první buňky posloupnosti výchozí číslo třeba jedničku. Pak klepněte do čtvercové značky v levém dolním rohu ukazatele (kurzor myši se v jeho blízkosti změní v křížek) a ukazatel táhněte myší přes všechny buňky, které chcete očíslovat. Označuje se tím oblast budoucích vyplněných buněk a poblíž kurzoru se objeví bublina s údajem o tom, co bude v buňce, která je v dané chvíli jako poslední. Po uvolnění levého tlačítka myši se buňky naplní požadovanými hodnotami. Stejným způsobem můžete očíslovat i buňky na řádku, pokud myší potáhnete vodorovně. Při opačném směru tahu, tedy zdola nahoru nebo zprava doleva, bude smysl číslování opačný, tedy s přírůstkem 1 (1, 0, -1, -2,...). Pokud byste chtěli jinou posloupnost, třeba jen lichá nebo sudá čísla, zvolte

167 167 východisko z oblasti dvou buněk. Do první napište číslo 1, do druhé číslo 3 (nebo 2 a 4). Pak označte dvojici buněk jako oblast a táhněte myší posloupnost bude naplněna hodnotami 1, 3, 5, 7, 9... (2, 4, 6, 8,...). A jak je to s texty? Pokud do buňky napíšete třeba písmeno A, vyplní se oblast tahem myší identickými znaky. Výjimkami jsou textové posloupnosti specifikované ve Volbách na kartě Sešit Seznamy řazení. Pokud třeba napíšete do buňky slovo leden, pak se tahem vloží další názvy měsíců. Tip: Pokud chcete oblast pouze kopírovat a neměnit v ní obsažené hodnoty, stiskněte před uvolněním tlačítka myši klávesu Ctrl. Podobně můžete pracovat i s daty. Pokud napíšete do buňky kalendářní datum, vygenerují se vám popsaným způsobem data následující. Komplexní vytváření posloupností Libovolnou posloupnost můžete vygenerovat podle specifikace v dialogu Vyplnit posloupnost, který otevřete z nabídky Úpravy příkazem Vyplnit a z podnabídky pak příkazem Posloupnosti. Směr posloupnosti Posloupnost se vytvoří na bázi předem označené oblasti (jinak ani příkaz pro její vytvoření není přístupný. Směr, jakým mají být její členy generovány, určíte přepínačem v sekci Směr jeho polohy jsou: Dolů v oblasti buněk posloupnost vytvoří sloupce směrem dolů. Vpravo ve oblasti buněk se vytvoří řádková posloupnost ve směru zleva doprava. Nahoru posloupnost se vytvoří ve sloupcích zdola nahoru. Vlevo - posloupnost bude řádková ve směru zprava doleva. Typ posloupnosti Druh posloupnosti, kterou chcete v oblasti vytvořit, specifikujte v sekci Typ posloupnosti: Lineární vytvoří lineární (aritmetickou) číselnou posloupnost. Posloupnost bude začínat číslem Počáteční hodnota, které se převezme z první buňky označené oblasti (pokud má nějakou hodnotu). Pokud specifikujete Koncovou hodnotu, bude posloupnost končit touto hodnotou i když ještě budou zbývat v oblasti prázdné buňky. Jako Přírůstek se implicitně vezme číslo jedna, pokud je zadána koncová hodnota, vypočte se z počtu buněk a rozdílu koncové a počáteční hodnoty. Růst vytvoří rostoucí (geometrickou) posloupnost; každý další člen vznikne vynásobením členu předchozího konstantním přírůstkem. Pokud specifikujete Koncovou hodnotu, bude posloupnost končit touto hodnotou i když ještě budou zbývat v oblasti prázdné buňky. Jako Přírůstek se implicitně vezme číslo jedna, pokud není hodnota v poli zadána. Datum vytvoří posloupnost z výchozího kalendářního data s vyžitím definovaného přírůstku a koncové hodnoty. Automatické vyplnění posloupnost se naplní podle uživatelem definovaných seznamů, existují-li. Pokud je dáno několik počátečních hodnot, posloupnost se vytvoří tak, aby co nejlépe kopírovala vztah mezi těmito výchozími hodnotami.

168 168 Ochrana obsahu buněk Pro buňky naplněné daty můžete nastavit různé ochrany. Nastavte ukazatel listu na buňku, kterou pro chcete ochranu nastavit nebo označte oblast buněk (třeba některou z tabulek s hodnotami). Pomocí příkazu Buňky z nabídky Formát (nebo příkazem Formát buňky z plovoucí nabídky)otevřete dialog Atributy buňky a v něm klepněte na záložku karty Ochrana buňky. Na kartě je několik políček, jejichž zaškrtnutím lze dosáhnout: Skrýt vše k dočasnému skrytí obsahu vybraných buněk včetně případných vzorců. Zamknuto pro ochranu vybraných buněk před jakýmikoliv změnami. Skrýt vzorec pro dočasné skrytí zápisu vzorců. Tyto možnosti ochrany se na kartě pouze připraví, ale aktivními se stanou až po zapojení ochrany listu, na kterém jsou dané buňky umístěny. Ochranu listu zapojíte z nabídky Nástroje příkazem Zamknout dokument a dále pak z podnabídky příkazem List. Zvláštní ochranu je možné nastavit pro tisk. Pokud v sekci Tisknout zaškrtnete čtverec Skrýt při tisku, nebude obsah vybraných buněk vytištěn.

169 169 Vzorce a odkazy na buňky K čemu jsou dobré vzorce Pomocí vzorců se do buněk vkládají hodnoty vzniklé jako výsledek operací s konstantami, obsahem jiných buněk a hodnotami vyhodnocenými pomocí vnitřních funkcí tabulkového procesoru. Mohou přinášet i další data, jako třeba detaily formátování buněk. Vzorce se zapisují stejným způsobem jako textové řetězce. O tom, zda bude na řetězec znaků pohlíženo jako na vzorec nebo jako na text, rozhoduje znak rovnítko. Je-li uvedeno jako první znak, bude řetězec interpretován jako vzorec. To, s čím se ve vzorci počítá (pracuje) bývá zvykem označovat pojmem operátor. Jakým způsobem se s operandy bude pracovat, to zase vyjadřují operátory. Například napíšete-li vzorec =A1+B1, pak operandy jsou zde označení buněk A1 a B1 a operátorem je znaménko plus jeho pomocí se vzorec vyhodnotí jak součet obsahu buněk A1 a B1. Nejčastěji se jako operátory používají základní aritmetická znaménka: +,, * (pro násobení) a / (pro dělení. Násobení a dělení má přednost před sčítáním a odčítáním. Napíšete-li tedy =A1+B1*C1, tak se nejprve vypočte součin B1*C1 a k němu přičte obsah buňky A1. Pokud by pořadí vyhodnocení mělo být opačné, je zapotřebí části vzorce ozávorkovat zde tedy =(A1+B1)*C1. Pak se nejprve vypočte součet obsahu buněk A1 a B1 a ten vynásobí obsahem buňky C1. Dalším matematickým operátorem je znak procento. Jeho použití ukazuje například zápis =A1*25%; tím se do aktuální buňky vloží pětadvacet procent z hodnoty obsahu buňky A1. Dalším významným operátorem je znak ^ ; ten vyjadřuje operátor umocňování. Pokud tedy napíšete vzorec =A1^4 a v buňce A1 bude hodnota 2, vloží se do aktuální buňky výsledek 16. Operátor umocňování má vyšší prioritu než násobení a dělení, takže zápis =B1^2 4*A1*C1 je vyhodnocen tak, že se vypočte druhá mocnina obsahu buňky B1 a od výsledku se odečte čtyřnásobek součinu obsahů buněk A1 a C1. Tip: Znaky jako ^ a %, případně & a další vložíte snadno stiskem pravé klávesy Alt a příslušné klávesy z první řady kláves alfanumerické části klávesnice. Vkládání funkcí do vzorců Funkce a jejich využití Velice častou součástí vzorců jsou funkce. Těch nabízí Calc celou řadu a jsou rozděleny do různých kategorií podle předpokládané oblasti použití. Funkce se skládá z názvu a seznamu argumentů uzavřených mezi kulatými závorkami. Pokud jsou argumenty dva a více, oddělují se v české mutaci Windows pomocí středníků. Argumentem může být označení buňky,

170 170 konstanta (číslo, textový řetězec...), případně i další funkce. Správný zápis vzorce obsahujícího funkci tedy může být třeba: = COS(0,158) = SQRT(ABS(A4)) = ( B4 SQRT(D4))/(2*A4) Zápis jednoduchých matematických funkcí je, jak vidíte, celkem snadný. Horší je to s funkcemi finančními, statistickými a podobně. Ty mají argumentů několik a jejich zápis není snadný. Proto se k zápisu funkcí a jejich argumentů doporučuje používat interaktivní vestavěný průvodce. Princip jeho použití se může na první pohled může zdát složitý, ale až si postup vyzkoušíte, uvidíte, že je to v podstatě velmi jednoduché. Začněte tím, že ukazatel listu nastavíte na buňku, do které chcete vložit vzorec. Pak v nabídce Vložit spusťte příkaz Funkce (Ctrl+F2) nebo jednoduše stiskněte tlačítko Průvodce funkcí vlevo vedle Vstupní řádky. Otevře se okno Průvodce pro vložení funkce a jejích argumentů. Je-li při otevření průvodce umístěn ukazatel na buňce, která již obsahuje funkci, je v okně Struktura zobrazeno složení aktuálního vzorce. Prvním úkolem bude vybrat funkci, se kterou chcete pracovat. Úkol vám může usnadnit volič Kategorie, jehož pomocí si zúžíte výběr funkcí jen na tu oblast, která vás zajímá. Tip: Výběrem položky Naposledy použité zobrazíte dosud použité funkce. Pak nalistujte pomocí seznamu Funkce tu funkci, kterou chcete vložit do vzorce. Nastavením ukazatele seznamu se v okně vypisuje stručný popis funkce a popis syntaxe zápisu jejích argumentů. Poklepáním na název funkce se okno připraví pro zápis argumentů. Do pole Vzorec se vypíše okamžitý stav vzorce po vložení funkce s dvojicí prázdných závorek nesmí vás proto překvapit, že v okénku Výsledek, které ukazuje okamžitý výsledek vzorce podle stavu argumentů, je chybový kód. To je proto, že seznam argumentů v závorce je zatím prázdný. Argumenty je možné vkládat interaktivně; k tomu máte nad polem Vzorec sadu polí s tlačítky. Pole jsou pojmenována podle názvů argumentů, které lze jejich pomocí vložit. Do pole můžete přímo zapsat konkrétní hodnotu nebo označení buňky či oblasti. Správně zadané argumenty jsou na kartě Struktura označeny modrými tečkami. Červené tečky upozorňují na nesprávný typ dat. Zadáte-li například text mezi argumenty funkce SUM, která očekává číselné argumenty, bude tento argument zvýrazněny červeně. U funkce SUM je možné zadávat pouze číselné údaje. Přesnější práci s buňkami umožňuje přímý kontakt s listem pokud klepnete do nějaké buňky, vloží se její označení do pole; stejně tak se vloží označení oblasti buněk. Pokud by vám okno průvodce překáželo, odsuňte jej stranou nebo stiskněte tlačítko vpravo od pole a okno se minimalizuje do tvaru, kdy obsahuje pouze pole pro vstup argumentu funkce. Plnou velikost okna po vložení potřebné hodnoty obnovíte stiskem tlačítka vpravo. Buňky, které jsou použity pro vložení do argumentu funkce, se označí tenkou modrou linkou. Výsledky a chybové indikace Hodnota funkce ve vzorci je vyhodnocena ihned po zadání jejích argumentů funkce. Náhled v poli Výsledek funkce vám ukáže, zdá má výpočet se zadanými argumenty smysl. Pokud vedou zadané hodnoty k chybě, zobrazí se odpovídající chybový kód. V náhledovém poli Výsledek pak vidíte výsledek celého výpočtu ještě před jeho potvrzením a vložením na list tlačítkem OK. Vnořené funkce Pokud má být argumentem funkce další funkce, je zapotřebí otevřít další vnořenou úroveň průvodce. K tomu je určeno tlačítko se symbolem fx, jehož stiskem otevřete průvodce v průvodci a můžete vložit funkci a její argumenty. K přechodu mezi částmi vzorce poslouží tlačítka Další a Zpět. Strukturu složitějších vzorců si můžete překontrolovat na kartě Struktura okénka v levé části dialogu. Funkce jako maticový vzorec Chcete-li do označené oblasti buněk vložit vybranou funkci jako maticový vzorec, zaškrtněte políčko Pole. Každá buňka v označené oblasti matici pak bude obsahovat daný vzorec; ten se nevloží kopírováním, ale jako společný vzorec sdílený všemi maticovými buňkami poznáte ho podle toho, že je uzavřen mezi dvojici složených závorek: { }.

171 171 Tip: Stejnou funkci jako zaškrtnutí čtverce Pole má klávesový povel Ctrl+Shift+Enter použitý při potvrzení vložení vzorce v listu. Usnadnění vkládání funkcí Vkládání funkcí si můžete usnadnit tak, že si okénko s jejich seznamem otevřete trvale a to příkazem Seznam funkcí z nabídky Vložit. Pak můžete pomůcku používat tak dlouho, dokud ji budete potřebovat; zobrazení zrušíte opakovaným spuštěním téhož příkazu. Podmíněné formátování Podmíněné formátování umožňuje přiřadit buňce variabilní způsob zobrazení obsahu na základě přiřazení stylu formátování podle okamžitých (v zásadě proměnných) podmínek. Podmíněné formátování obsahu buňky pod ukazatelem listu nastavíte v dialogu příkazu Podmíněné formátování spuštěného z nabídky Formát. Dialog umožňuje nastavit jednu až tři podmínky.

172 172 Relativní, absolutní a smíšené odkazy ve vzorcích Odkazy na buňky ve vzorcích mohou být buď relativního nebo absolutního typu. Relativní odkazy se při kopírování buněk přizpůsobují tak, aby ukazovaly na stále stejně vzdálené buňky. Absolutní odkazy se při kopírování vzorců nemění a ukazují na stále stejné buňky. Relativní odkazy se zapisují tak, jak jste doposud viděli. Při zápisu absolutních odkazů se před písmeno či číslici v odkazu (nebo před obě složky) vloží znak dolar. B12 běžný odkaz s relativními souřadnicemi. $B12 při takovém zápisu bude sloupcová souřadnice absolutní a řádková relativní. B$12 zde bude naopak absolutní řádková souřadnice; sloupcová zůstane relativní. $B$12 aby byly obě souřadnice posuzované jako absolutní, je třeba dolar zapsat před označení řádku i sloupce. Absolutní a relativní odkazy mají význam pro kopírování vzorců nemění se absolutní odkazy, zatímco relativní ano. Při přesunech vzorců se odkazy na buňky nemění. Rozlišení hodnot zapsaných do listu Chcete-li zvýraznit a rozlišit druhy hodnot zapsaných do buněk, spusťte příkaz Zvýrazňování hodnot z nabídky Zobrazit. Obsah buněk s textovým obsahem bude zobrazen černě. Číselné hodnoty budou vypsány modře. Buňky se vzorci, logickými hodnotami, daty a jinými typy dat budou vypsány zeleně. Pokud je tato funkce aktivní, nezobrazují se barvy definované v dokumentu vašimi formáty. Chcete-li tento typ zobrazení zvýraznění odstranit, spusťte znovu příkaz Zvýrazňování hodnot, aby bylo zrušeno zaškrtnutí u jeho položky v nabídce. Pak se obnoví i barvy odpovídající uživatelským formátům. Odkazy na pojmenované buňky Buňky a jejich oblasti můžete označovat popisnými názvy. To může být velmi výrazně výhodné pro snazší orientaci ve velkých tabulkách. Určitě bude snazší operovat s buňkami pojmenovanými Jablka nebo Hrušky než s názvy buněk AH45 nebo Z18. Také oblast pojmenovaná slovem Duben bude určitě ve vzorci snáze pochopitelná než označení C8:C27. Zápis jako =SUM(Duben) je jistě srozumitelnější než =SUM(C8:C27). Chcete-li buňku nebo oblast pojmenovat, nejprve ji označte. Pak v nabídce Vložit spusťte příkaz Názvy a dále pak příkaz Definovat (můžete také použít klávesový povel Ctrl+F3). Otevře se dialog Definovat jména. V něm vidíte seznam všech pojmenovaných buněk a oblastí (existují-li). Svou buňku nebo oblast (její označení vidíte v poli Přiřazeno) pojmenujte v poli Název a stiskněte tlačítko OK. Při jednom otevření dialogu můžete také pojmenovat oblastí celou řadu. V tomto případě nic předem označovat nemusíte, jen otevřete dialog. Pak napište název prvního zamýšleného odkazu do pole Název a klepněte do listu. Dialog se pro tu chvíli minimalizuje, abyste měli lepší přehled. Přímo v listu označte buňky, které potřebujete orámují se červenou čarou. Jakmile uvolníte levé tlačítko myši, orámování se změní na modré a dialog se vrátí do původní velikosti. Pokud chcete označit hned další oblast, klepněte na tlačítko Přidat a postup opakujte tolikrát, kolikrát potřebujete. Označení pojmenované oblasti (název buňky) se promítá do pole voliče Oblast listu. Pokud stisknete tlačítko se šipkou v pravé části voliče, otevře se seznam všech pojmenovaných buněk a oblastí. Klepnutím na položku seznamu se ukazatel přesune na příslušnou buňku nebo se označí celá odpovídající oblast. Hledání vazeb mezi buňkami V programu Calc jsou k dispozici funkce sloužící ke sledování závislostí v rámci sešitu. Jejich pomocí lze najít a zobrazit propojení buněk se vzorci a jinými buňkami v sešitu. Příkazy pro hledání vazeb jsou soustředěny do podnabídky příkazu Detektiv spuštěného z nabídky Nástroje. Vztah mezi aktuální buňkou obsahující vzorec a buňkami, které na které se ve vzorci odkazuje znázorní pomocí šipek příkaz Předchůdci. Pokud potřebujete ilustrační šipky odstranit, použijte příkaz Odstranit předchůdce. Každé jeho spuštění vymaže z listu jednu generaci šipek. Pokud vás zajímá, k jakým vzorcům v listu se vztahuje aktuální buňka, spusťte příkaz Následníci. Tím se zobrazí šipky znázorňující závislostí směřující od aktuální buňky ke všem vzorcům, ve kterých je použita. Pokud potřebujete šipky ilustrující závislosti odstranit, použijte příkaz Odstranit následníky. Každé jeho spuštění vymaže z listu jednu generaci šipek.

173 173 Tip: Příkazem Odstranit všechny závislosti se z listu odstraní všechny závislosti najednou. Pokud vzorec v buňce vykazuje chybu v důsledku hodnoty určité buňky, můžete zjistit, odkud tato chyba pochází. Příkaz Vyhledat závislosti chyby ukáže šipkami ke všem buňkám, jejichž hodnota zapříčinila chybový stav vzorce. Tip: Pomocí příkazu Označit neplatná data označíte v listu všechny buňky, které obsahují hodnoty nesplňující pravidla platnosti. Obnovení zobrazení všech závislostí vytvořených na listu.dosáhnete příkazem Obnovit závislosti. Bude přihlédnuto také ke vzorcům změněným obnovením závislostí. Pokud je zatržena položka příkazu Automatické obnovování, pak se po úpravě vzorce obnoví všechny závislosti na listu automaticky. Pro operativní vyhledávání závislosti na listu si můžete pomocí příkazu Vyhledávání závislostí zapnout režim vyhledávání závislostí. Kurzor myši se změní v symbol plechovky s vytékající barvou (?); klepnete-li jím na libovolnou buňku, zobrazí se šipka směřující k předchozí závislé buňce. Budete-li chtít tento režim ukončit, stiskněte klávesu Esc nebo v plovoucí nabídce spusťte příkaz Opustit vyhledávání závislostí. Popisky Dalším případem možnosti využití pojmenování částí tabulek s využitím aplikace takových jmen ve vzorcích nabízejí popisky. Zní to možná poněkud složitě, ale princip je jednoduchý. Jde vlastně o zviditelnění názvů oblastí nebo buněk tím, že příslušným názvem se stanou nadpisy v záhlaví sloupců nebo řádků. K nim se pak přiřadí odpovídající oblast dat, která bude dostupná ve vzorcích právě pod tímto názvem. Nejlépe to bude celé ukázat na obrázcích Mějme například nějakou tabulku obsahující ve sloupcích čísla; sloupce jsou přitom nadepsány v našem případě slovy jablka, hrušky a švestky. Půjde o to, abychom mohli přistupovat k oblastem dat ve sloupcích, pod jmény odpovídajícími popisným názvům sloupců. Nejprve spusťte z nabídky Vložit postupně příkazy Názvy a Popisky. Otevře se dialog Definovat oblast popisků. Zde stanovíme, kde jsou v tabulce popisky sloupců a kde data. Klepněte myší do pole zhruba uprostřed dialogu, těsně nad dvoupolohovým přepínačem. Dále pak klepněte do tabulky a označte jako oblast názvy v buňkách B2, C2 a D2. Dialog se při tom minimalizuje do jednořádkové podoby; jakmile myš uvolníte, jeho velikost se obnoví. Tím jste do pole přenesli oblast s budoucími popisky datových oblastí. Dále je třeba zapotřebí označit, kde jsou data. Klepněte do dolního pole a dále v tabulce označte oblast s daty (ve všech třech sloupcích najednou). Pak stiskněte tlačítko Přidat. Tím se vaše přiřazení zařadí do okénka v horní části dialogu. Nyní můžete specifikovat další přiřazení nebo se stiskem tlačítka OK vrátit do listu. Aby mohly být názvy jako popisky rozpoznány automaticky, musí sestávat z alfanumerických znaků a prvním znakem musí být písmeno. Tip: Chcete-li použít nealfanumerické znaky (včetně mezer), vložte názvy do jednoduchých uvozovek ('). Pokud má název obsahovat jednoduchou uvozovku, např. Dovolená '04, je třeba, abyste napsali před uvozovku obrácené lomítko (Dovolená \'04).

174 174 Odkazy mezi listy téhož sešitu V buňce listu je možné využít odkaz na buňku umístěnou v jiném listu. Do odkazu je v tomto případě nutné začlenit i název listu, kam má odkaz směřovat. Obecně napíšete odkaz na buňku pomocí jejího názvu třeba B2. Odkaz na buňku na jiném listu napíšete tak, že před označení buňky předřadit název listu oddělený tečkou. Je-li název víceslovný, je třeba jej uzavřít do apostrofů. Takže pokud se chcete odkazovat na buňku B2 leží na listu nazvaném třeba Souhrn 2005, musíte napsat 'Souhrn 2005'.B2. Vytváříte-li vzorec, nemusíte názvy listů stále vypisovat a doplňovat případnými apostrofy. Stačí, když začnete vzorec psát (napíšete do vstupní řádky znak rovnítko ). Pak klepněte na záložku listu, kam se chcete odkazovat. Ukazatel bude nyní ve formě slabší červené čáry. V listu klepněte na buňku nebo označte oblast a pokračujte. Vstupní řádek se vzorcem zůstane zobrazen, takže do něj můžete doplnit, co je třeba (třeba operátor plus ), pak přejít na další list... atd. Pak se vrátíte na výchozí stránku, vzorec ukončíte a vše je hotové. Odkazy na listy v jiných souborech Stejně snadno jako na jiné listy můžete vytvářet i odkazy na listy umístěné v jiných sešitech. Odkaz je ovšem třeba rozšířit o název souboru, kam je sešit uložen (sešit tedy již musí být uložen do souboru). Jakmile budete chtít vložit odkaz na buňku v jiném sešit, prostě při zadávání vzorce přejděte do tohoto sešitu a na příslušném listu klepněte na požadovanou buňku nebo označte oblast. Po návratu do vzorce se vloží odkaz ve formě 'file:///disk:/cesta /SOUBOR.SXC'$#název_listu.označení_buňky. U názvu listu se automaticky zobrazí znak $, který označuje, že adresa listu je absolutní. Pokud vám způsob zadání přístupové cesty k souboru připadá povědomý jako odkaz do Internetu nemýlíte se. Skutečně je zde možné napsat adresu směřující na soubor tabulkového typu umístěný někde na Internetu například ='http://www.moje_stranky.cz/tabulky/priklad.sdc'#list1.a1. Calc si příslušnou stránku načte na pozadí nezobrazí ji jako když ji prohlížíte v prohlížeči stránek. Ve dialogu Externí data se vám nabídnou názvy všech dostupných listů a oblastí, ze kterých můžete vybírat. Můžete si tu vybrat libovolný počet listů či oblastí (včetně případného požadavku na automaticko aktualizaci dat po určitém časovém intervalu). Data se automaticky aktualizují při otevření sešitu a dotazu na odkazované buňky. V předvolbách můžete vybrat, chcete-li aktualizovat odkazy automaticky vždy při otevření souboru, nebo pouze na vyžádání, případně nikdy. Vkládání externích dat Do listu sešitu tabulkového procesoru Calc můžete vložit také data uložená jinde než v jiném sešitu například tabulky obsažené na stránkách ve formátu HTML. Ukazatel nastavte do buňky, která má být levou horní buňkou oblasti, do které chcete externí data vložit. Pak spusťte v nabídce Vložit příkaz Odkaz na externí data; tím se otevře dialog, kde do pole v horní části zapište adresu dokumentu HTML (nebo i název jiného sešitu). Pokud je pravděpodobné, že se zdrojová data budou měnit, můžete si vyžádat jejich periodickou aktualizaci. Zaškrtněte čtverec Aktualizovat každých a pomocí číselníku vteřin určete časový interval. Data vložená z externí databáze můžete také aktualizovat na vyžádání, pokud v nabídce Data spustíte příkaz Obnovit oblast. Data v tabulce budou aktualizována tak, aby se shodovala s daty v externí databázi. Vícenásobné operace Vzorec lze použít vícenásobně na různých místech listu Dialog pro nastavení vícenásobných operací otevřete příkazem Vícenásobné operace z nabídky Data. Odkaz k buňkám se vzorcem, na jehož základě má být vícenásobná operace provedena, zadejte do pole Vzorce. Toto pole i dvě pole následující jsou vybaveny v pravé části tlačítkem Zmenšit, jehož pomocí se dialog minimalizuje do řádkového tvaru a můžete pak oblast buněk pohodlně označit myší. Po návratu k původní velikosti dialogu (stejným tlačítkem vedle pole) se označení přenese do příslušného pole. Pole Vzorce musí být před provedením operace vždy vyplněno. Na rozdíl od vzorce stačí jako odkaz k první buňce příslušného rozsahu vyplnit pouze jedno z polí Vstupní buňka řádku či Vstupní buňka sloupce. Do pole Vstupní buňka řádku můžete zadat odkaz na vstupní buňku, která má být použita jako proměnná řádků v datové tabulce.

175 175 Do pole Vstupní buňka sloupce můžete zadat odkaz na vstupní buňku, která má být použita jako proměnná sloupců. Lépe než sáhodlouhý popis poslouží následující příklad. Bude se týkat aplikace výpočtu podle jednoho vzorce s jednou proměnnou. Sestavíme si tabulku pro výpočet cestovních náhrad za použití osobního automobilu pro jednotlivé zaměstnance firmy na základě údajů v cestovních příkazech. Pro jednoduchost předpokládejme, že všichni brali celý měsíc benzín za stejnou cenu a mají stejná auta (se stejnou průměrnou spotřebou). Každému bude vyplacena částka skládající se z amortizace vozidla (kilometry krát sazba za kilometr) plus úhrady benzínu vypočtené na podkladě průměrné spotřeby dle TP. Ve sloupcích A, B a C si vypíšeme konstantní hodnoty (cenu benzínu, sazbu amortizace a průměrnou spotřebu na 100 km) a pod ně do buňky B7 vložíme vzorec pro výpočet cestovného. Protože je zapotřebí počítat se skutečnými kilometry, vložme ještě do buňky B6 nějakou fiktivní hodnotu. Pak do sloupce E zapíšeme jména řidičů a vedle nic, do sloupce F ujeté kilometry. Sloupec G zůstane vyhrazen pro vypočtenou náhradu cestovného. Nyní si označíme oblast F2:G7. Pokrývá ujeté kilometry a prázdné buňky, kam chceme vložit výsledek. Spustíme si příkaz Vícenásobné operace. Klepnutím myší nastavíme kurzor do pole Vzorce; pak stačí klepnout přímo do listu na buňku B7 a její označení se vloží do pole. Budeme pracovat se sloupci údajů, proto zbývá ještě specifikovat pole Vstupní buňka sloupce. Klepněte do pole a dále pak do buňky B6 s nástřelem kilometrů. Tím je v dialogu vše potřebné a můžete stisknout tlačítko OK. Buňky ve sloupci G vedle jmen řidičů se naplní požadovanými údaji.

176 176 Všimněte si zápisu ve vstupním řádku, který identifikuje vícenásobnou operaci a buňky, kterých se týká. Výpočet s několika vzorci Modelovou úlohu si rozšíříme z nějakého důvodu je třeba vědět, kolik by každé vozidlo mělo za měsíc spotřebovat benzínu (na základě průměrné spotřeby a ujetých kilometrů). K tomu nadepíšeme další sloupec (H) a do buňky C7 vložíme další vzorec součin skutečně ujetých kilometrů a deklarované průměrné spotřeby dle TP, to celé děleno stem. Oba vzorce jsou nyní na řádku vedle sebe, stejně jako jsou na řádcích prázdné položky, které mají být jejich pomocí vyčísleny. Stiskem tlačítka OK se nyní vyčíslí buňky v obou sloupcích G a H. Popsaný model můžete rozšířit na prakticky libovolný počet vzorců. Výpočet se dvěma proměnnými Ještě si můžeme ukázat, jak lze pracovat se dvěma proměnnými. Nyní nás nebudou zajímat skutečné hodnoty podle cestovního příkazu, ale zkusíme si odhadnout, jak se situace pro firmu bude vyvíjet v příštích měsících, až se podle dobrého zvyku bude benzín dále a dále zdražovat. Připravme si proto sloupce nadepsané očekávanými cenami (G, H a I). Výchozí oblast teď tedy bude pokrývat sloupce F až I. Jako zdroj vzorce zůstává buňka B7 a do pole Vstupní buňka sloupce opět přijde označení buňky B6. Přibude nám označení buňky B2 (s cenou benzínu) v poli Vstupní buňka řádku. Potvrzením údajů v dialogu se sloupce naplní hodnotami, jak by ten který řidič musel být vyplácen při stejném počtu ujetých kilometrů, ale při různých cenách benzínu.

177 177 Mezisoučty Mezisoučty se uplatní zejména při tabelaci finančních položek. Umožňují třeba sumarizovat dílčí údaje přehledu výdajů a příjmů po dnech v týdnu nebo jiném časovém období a pak také vložit konečnou sumu za období. Na obrázku máme takovou primitivní tabulku. Ve sloupci B jsou kalendářní data, ve sloupci C názvy položek, za které jste ten den utráceli a ve sloupci D je vždy příslušná částka. Půjde o to, aby za každým dnem byl mezisoučet s výdaji a na konci přehledu pak součet celkový za období. Nejprve je zapotřebí celou tabulku označit jako oblast. Pak je třeba spustit v nabídce Data příkaz Mezisoučty a v jeho dialogu nastavit potřebné parametry. Voličem Seskupit podle nastavíme položku, podle které se budou data seskupovat. Názvy položek se přebírají ze záhlaví sloupců; v našem případě chceme seskupovat po dnech, proto vybereme položku datum. Pomocí zaškrtávacích čtverců v okénku Spočítat mezisoučty pro vyberete, pro které sloupce se mají denní mezisoučty počítat. V našem případě má smysl zaškrtnout jen čtverec u názvu sloupce cena. A zbývá jediné

178 178 v okénku Použít funkci vybrat funkci, podle které mají být mezisoučty vyhodnoceny. Pokud například vyberete funkci Celkem, vypočte se suma cen za každý den a také pak na konci celková suma za celou tabulku. Kdybyste například zvolili funkci Počet, nasčítávaly by se položky za dny (2, 3, 3 celkem 8)... atd Jistě jste si všimli, že při levém okraji listu přibyl šedý pás s tlačítky se symbolem minus. Jejich pomocí lze zobrazit pouze sumarizované záznamy (řádky). Klepnutím na znaménko minus se zobrazení sbalí a vidět jsou pouze řádky s výsledky. Trojice tlačítek uprostřed, ve sloupečku nahoře označeném dvojkou, slouží ke sbalení jednotlivých denních položek. Jediné tlačítko zcela vlevo sbalí vše až na celkový součet a záhlaví tabulky. Po sbalení dat se na tlačítkách objeví znaménko plus a tlačítko má opačný význam rozbaluje. Zobrazení lze snadno ovládat i pomocí malých tlačítek s čísly nahoře. Klepnutím na tlačítko 1 zobrazíte pouze celkový součet, stiskem tlačítka 2 zobrazíte denní mezisoučty a pomocí tlačítka 3 zobrazíte všechny prvky. Jistě jste si povšimli, že v dialogu Mezisoučty jsou čtyři karty my jsme zatím použili jen tu první, se záložkou 1. skupina. Další dvě karty, označené jako 2. skupina a 3. skupina jsou úplně stejné. Umožní vám do mezisoučtů vložit hodnoty vytvořené další funkcí nebo dvěma funkcemi. Můžete pak třeba pod každým mezisoučtem cen mít ještě údaj o počtu položek a na konci pak navíc celkový počet položek. V tom případě je o jeden nebo dva sloupce s tlačítky minus více. Na čtvrté kartě s označením Volby můžete upřesnit některé parametry pro vytváření mezisoučtů. Chcete-li vypsat při tisku každou skupinu dat, pro která byl vyhodnocen mezisoučet, na novou stránku, zaškrtněte čtverec Zlom stránky mezi skupinami. Pokud má být při vyhodnocení mezisoučtů respektován rozdíl mezi malými a velkými písmeny, zaškrtněte čtverec Rozlišovat velká/malá písmena. Zaškrtnete-li čtverec Předřadit oblast podle skupin, bude oblast definovaná na kartě skupin (1, 2 a 3) seřazena podle volby v seznamu Seskupit podle. V tom případě také budou přístupné voliče v sekci Řadit. Přepínačem Řadit lze zvolit sestupné či vzestupné třídění. Zaškrtnutí čtverce Zahrnout formáty zajistí, že do řazení budou zahrnuty také všechny atributy formátování buněk. Volba Uživatelské pořadí řazení umožní využít uživatelské pořadí řazení vybrané ze seznamu. Seznamy řazení lze vytvářet v dialogu voleb na kartě Sešit - Seznamy řazení. Souhrny Představte si list, na kterém máte několik tabulek s daty (například prodej po čtvrtletích). Na základě každé tabulky se vždy vyčíslí nějaká kalkulace (třeba průměry, odchylky od předpokládaného obratu a podobně). Z dílčích (čtvrtletních) kalkulací se pak vypočte roční výsledek. Takový list může být velmi nepřehledný a řádky s kalkulacemi se v něm téměř ztrácejí; chcete-li je zkontrolovat, musíte list v okně neustále posouvat. Vytvoření souhrnu Chtěli byste z tabulky vidět jen ty podstatné části? Pomoc je jednoduchá zamaskujte dočasně ty nepodstatné, vytvořte si takzvaný souhrn. V souhrnu můžete vidět buď všechno nebo jen vybrané části (třeba ty výsledky kalkulací) a zbytek skrýt. Je to vlastně jakási analogie osnovy, kterou možná používáte při práci s textovými dokumenty. Mějme výchozí tabulku, jakou ukazuje obrázek. Naším cílem bude, aby data na řádcích 3, 4, 5 a 7, 8, 9 bylo možné skrýt a bylo vidět jen hlavičku a řádky 6, 10 a 11 s výsledky. Začneme tím, že označíme část tabulky v řádcích 3 až 5 jako oblast. V nabídce Data pak spustíme příkaz Souhrny a dále pak příkaz Seskupit. Můžete také místo toho všeho stisknout klávesu F12. Otevře se tak dialog, kde bude zapotřebí vybrat, zda mají být seskupeny řádky (to je náš případ) nebo sloupce.

179 179 Potvrzením volby směru seskupení se list v levé části rozšíří o šedý pruh, na kterém je silná černá svorka s tlačítkem minus. Zkusme si tlačítko s minusem stisknout. Řádky s daty za leden až březen se skryly (za řádkem 2 následuje hned řádek 6) a v šedém pásu vlevo je nyní tlačítko se symbolem plus. Jistě vás nepřekvapí, že stiskem tohoto tlačítka se až dosud skryté řádky znovu zviditelní. Nyní celý postup zopakujeme pro řádky 7, 8 a 9. Vlevo tak vzniknou dvě svorky umožňující skrytí všech dílčích měsíčních položek. Můžeme však jít ještě dál. Označením oblasti řádků 3 až 10 lze vytvořit seskupení přes seskupení, které umožní skrýt úplně všechno kromě hlavičky tabulky a pololetního výsledku. Ještě zbývá probrat šedá tlačítka s čísly. Klepnutím na tlačítko 1 sbalíte celou tabulku tak, že je vidět jen její záhlaví a celkový součet, stiskem tlačítka 2 zobrazíte mimo pololetního také čtvrtletní mezisoučty a pomocí tlačítka 3 zobrazíte všechny řádky tabulky. Zatím jsme si ukázali jen to, jak lze seskupit řádky. Seskupení lze ovšem uplatnit i na sloupce. Můžete si tak třeba vytvořit podmínky pro skrytí jednotlivých sloupců jen je třeba v dialogu Seskupit nastavit přepínač na položku Sloupce. Seskupení lze mimo tlačítek také ovládat pomocí dvojice příkazů z podnabídky Souhrny: Příkaz Skrýt detaily sbalí souhrn, v jehož oblasti je právě přítomen ukazatel listu. Příkaz Zobrazit detaily opět zobrazí původní obsah tabulky v místě, které jste označili jako oblast.

180 180 Zrušení souhrnu Pokud potřebujete seskupení zrušit, použijte k tomu příkaz Zrušit seskupení nebo klávesový povel Ctrl +F12. Nejprve je ale třeba nastavit ukazatel listu do libovolné buňky uvnitř seskupení. Pokud je buňka součástí vnořených víceúrovňových seskupení, zruší se nejprve to, které je vnořené nejvíce (má vyšší číslo na tlačítku nahoře nebo vlevo). Automatické souhrny Práci se souhrny si můžete usnadnit; spuštěním příkazu Automatické souhrny vyžádáte automatické uspořádání řádků nebo sloupců. Automatický souhrn se vytvoří podle pozice buněk se vzorci. Podle toho, ke kterým buňkám se vzorec vztahuje, budou do souhrnu zahrnuty všechny sloupce nalevo od vzorce nebo všechny řádky směrem nahoru od vzorce. Takže pokud se v našem případě vyskytují na řádcích 6 (10) vzorce vztahující se k buňkám v řádcích 3, 4 a 5 (7, 8 a 9), budou souhrny vytvořeny dva; vždy pro příslušnou trojici řádků. Automatické souhrny můžete zrušit spuštěním příkazu Odstranit. Datové oblasti Databázová oblast se vytváří označením a pojmenováním určité skupiny buněk nesoucích data tabelárního charakteru. Databázové oblasti mimo jiné usnadňují třídění dat a práci s filtry. Označení datové oblasti v listu Dialog pro specifikaci databázové oblasti otevřete příkazem Definovat oblast z nabídky Data. Pokud chcete vytvořit novou databázovou oblast, je nejprve zapotřebí ji pojmenovat. Jméno budoucí oblasti zapište do pole v sekci Název a stiskněte tlačítko Přidat. Název oblasti se zařadí do okénka pod vstupním polem. Dále je zapotřebí určit rozsah buněk, které má oblast pokrývat. Klepněte na název oblasti v okénku, aby na něm byl umístěn ukazatel (název se při tom opět přenese do vstupního pole, kde jej můžete podle potřeby změnit). Pro specifikaci oblasti databáze můžete využít jen jednu označenou oblast (nikoliv skupinu současně označených oblastí nespojitých). Oblast vyznačíte pomocí pole v sekci Rozsah. Můžete sem napsat ručně označení oblasti nebo ji určit myší. Ve druhém případě stiskněte tlačítko Zmenšit (vpravo vedle pole) dialog se tím minimalizuje jen na vstupní pole Rozsah. Přímo na listu označte oblast buněk ohraničení se zviditelňuje modrou čarou a vedle pole se v bublině zobrazuje informace, kolik řádků a sloupců oblast pokrývá. Pak stiskněte opět stejné tlačítko vedle pole (jiné tam ani není...) označení se tím přenese do dialogu a oblast je tak určena. Tip: Klepnete-li z dialogu do listu, dialog se minimalizuje automaticky, bez nutnosti stisku tlačítka Zmenšit. Pokud oblast nevyberete ani jedním z možných způsobů, převezme se označení buňky, na které je v listu právě nastaven ukazatel. Pokud klepnete v seznamu oblastí na některé z existujících pojmenování, změní se tlačítko Přidat na Změnit a vy můžete název nebo rozsah oblasti upravit. Tlačítkem Zrušit pak příslušnou položku ze seznamu vymažete. Stiskem tlačítka Více můžete dialog rozšířit o další skupinu ovladačů.

181 Zaškrtnutím čtverce Obsahuje záhlaví sloupců bude horní řádek oblasti posuzován jako záhlaví s názvy sloupců. Při zaškrtnutí čtverce Vložit nebo odstranit buňky budou všechny řádky nebo sloupce následně v databázi vytvořené také automaticky vloženy také do vašeho dokumentu; k tomu použijte příkaz Obnovit oblast z nabídky Data. Oblast bude také zohledněna při filtrování dat do jiné oblasti. Chcete-li zachovat stávající formátování buněk i pro nové buňky vložené z databáze, zaškrtněte čtverec Ponechat formátování. Čtverec Neukládat importovaná data zaškrtněte, pokud chcete uložit pouze odkaz k databázi a nikoliv samotný soubor; můžete tak ušetřit prostor na disku. 181 Výběr oblasti databáze Pokud potřebujete přímo na listu vybrat (označit ) oblast databáze, spusťte v nabídce Data příkaz Vybrat oblast. Otevře se dialog Vybrat oblast databáze. Zde nastavte ukazatel seznamu na název oblasti, kterou chcete vybrat a stiskněte tlačítko OK. Oblast daného jména se na listu označí běžným způsobem.

182 182 Filtrace a třídění dat Automatický filtr Automatický filtr vytváří u záhlaví sloupců seznamy, z nichž lze vybírat záznamy, které chcete zobrazit. U některých tabulek může být datová část tak rozlehlá, že bude-li nás zajímat jen její určitá část, může být orientace v zobrazených datech obtížná. V takovém případě může pomoci filtr, který umožní dočasně skrýt v dané chvíli nadbytečná data. Nemusíte mít ale obavy skrytí je jen optické a o svá data v žádném případě nepřijdete. Vytvoření jednoduchého automatického filtru Podívejme se na příklad, který nám bude demonstrovat rozlehlou tabulku. Řekněme, že budete chtít odfiltrovat některé řádky, které vás v dané chvíli nebudou zajímat. Tak třeba se budeme chtít podívat jen na řádek, který je nadepsán Celkem nebo na řádky odpovídající určitému měsíci. Označte část prvního sloupce s názvy řádků jako oblast; pak v nabídce Data spusťte příkaz Filtr a dále příkaz Automatický filtr. Jak vidíte, tak v buňce nad sloupcem s názvy měsíců vzniklo tlačítko se šipkou; připomíná tlačítko pro otevření seznamu voliče, jak je znáte z ovládacích dialogů programu. Zkusme tedy tlačítko stisknout. A skutečně, otevře se seznam s několika položkami. Na jakou položku klepnete, takové řádky tabulky vám zůstanou zobrazeny. ) Klepněme na položku Celkem. A doopravdy z celé tabulky zbyl jen ten řádek, který je označen tímto slovem (kromě řádku, ve kterém je umístěn filtr). Šipečka na tlačítku pro otevření podmínek filtru se změnila má modrou barvu indikující, že filtr je v činnosti.

183 183 Nemějte obavy, že ostatní řádky tabulky zmizely doopravdy jsou jen opticky skryté. Pokud se chcete vrátit k původnímu zobrazení tabulky, otevřete znovu seznam filtru a klepněte na položku (- vše -). Podobně byste si mohli vytáhnout jakýkoliv jiný řádek, v našem případě položky pro jednotlivé měsíce. Zobrazení jednoho jediného vybraného řádku může být užitečné, ale ne vždy vás zrovna takový filtr asi uspokojí. Proto se nyní se zaměřme na položku označenou jako Standardní. Její volbou se otevře dialog pro přípravu komplexního filtračního kritéria. Filtr sestavíte v dialogu Standardní filtr. Jak vidíte z obrázku, může se skládat ze tří podmínek zapsaných na samostatných řádcích. Ve sloupci Název pole si vyberete sloupec, kterého se má podmínka týkat. Ve sloupci Podmínka nastavíte relační operátor, tedy v jakém vztahu k hodnotě vybrané v sloupci Hodnota má Název pole být, aby kritérium bylo splněno a položka zobrazena. V našem případě je podmínka taková, aby byly zobrazeny jen ty záznamy, pro které platí, že hodnota ve sloupci Nový typ je větší nebo rovna Pokud jedna podmínka nestačí, můžete ji doplnit o druhou nebo i o třetí. Vztah mezi nimi určíte pomocí relačního operátoru nastaveného v poli na začátku řádku: AND (a) podmínky musí být splněny současně OR (nebo) musí být splněna alespoň jedna z podmínek (nebo obě). Rozšířené možnosti automatického filtru V dialogu Standardní filtr jsou ještě další ovladače, které jsou běžně skryté zpřístupníte je stiskem tlačítka Více. Rozlišovat malá/velká písmena při zaškrtnutí se budou rozlišovat malá a velká písmena. Oblast obsahuje záhlaví sloupců zaškrtnutí zajistí, aby do filtru byla zahrnuta záhlaví sloupců, která jsou na prvním řádku listu. Regulární výraz zaškrtnutí umožňuje používat ve filtru zástupné znaky. Bez duplikátů zaškrtnutím tohoto čtverce se ze seznamu filtrovaných dat vyloučí duplikáty řádků (řádky se stejnými hodnotami budou zobrazeny jen jednou). Ponechat kritéria filtru pokud zaškrtnete čtverec Kopírovat výsledky do a určíte cílovou oblast, můžete zaškrtnutím tohoto čtverce nařídit, aby cílová oblast zůstala stále propojena se zdrojovou oblastí. Zdrojová oblast však musí být předem definována jako datová příkazem Definovat oblast z nabídky Data. Takto definovaný filtr můžete opakovaně použít spuštěním příkazu Obnovit oblast z nabídky Data. Je však nutné, aby byl přitom kurzor umístěn ve zdrojové oblasti. Kopírovat výsledky do při zaškrtnutí můžete vybrat oblast, ve které se zobrazí výsledky filtru. Oblast můžete vyznačit pomocí myši přímo na listu nebo některou z dříve definovaných oblastí vybrat ze seznamu. Seznamy (tlačítko se šipkou) automatického filtru pak budou zobrazeny v této nové oblasti výstupu. V informačním poli Datová oblast se zobrazí odkaz na datovou oblast listu, která má být filtrována. Pokud se jedná o pojmenovanou oblast, zobrazí se tu také její název. Zrušení automatického filtru Automatický filtr z listu odstraníte tak, že nastavíte ukazatel listu na buňku, kde byl filtr původně vytvořen, z nabídky Data spustíte příkaz Filtr a z podnabídky pak Skrýt automatický filtr. Standardní filtr Umístěte kurzor do oblasti databáze. V nabídce Data spusťte příkaz Filtr a z podnabídky pak vyberte příkaz Standardní filtr. Pomocí tří řádků pro vstup podmínek vytvořte kritérium, podle kterého budou data filtrována (postup je stejný jako v předchozí kapitole, v části Rozšířené možnosti automatického filtru.

184 184 Po potvrzení nastaveného kriteria se zobrazí pouze ty záznamy, které splňují všechna kritéria. Chcete-li činnost filtru ukončit a obnovit původní vzhled listu, spusťte v nabídce Data příkaz Filtr a v podnabídce pak příkaz Odstranit filtr. Pokročilý filtr Princip činnost tzv. pokročilého filtru si ukážeme na příkladu. Mějme nějakou tabulku, třeba si rozšiřme tu z předchozího příkladu. Nyní udělejte něco poměrně překvapivého zkopírujte záhlaví sloupců v oblastech listu, která má být filtrována, někam do prázdné oblasti listu. V našem případě tedy buňky z oblasti B2:D2 někam níže, třeba do řádku číslo 12. Dále zapište do řádků pod zkopírovaným záhlavími kritéria filtru. Vodorovně uspořádaná kritéria (v řádku) budou jakoby spojena logickým operátorem AND (a musí platit současně), svisle uspořádaná kritéria (ve sloupci) budou ve významu operátoru OR (nebo, může platit jedna z možností nebo obě najednou).

185 185 Nyní původní datovou tabulku označte jako oblast a spusťte z nabídky Data příkaz Filtr a z podnabídky pak příkaz Pokročilý filtr. Otevře se dialog Rozšířený filtr. Datovou oblast máte označenou, zbývá vybrat oblast, kde jsou kriteria filtru (v našem případě A12:D14). Označení oblasti můžete do pole vpravo buď zapsat nebo můžete stisknout tlačítko Zmenšit a oblast označit myší přímo v listu. Po návratu do dialogu se označení oblasti přenese do pole; nyní si již můžete stiskem tlačítka OK filtr vyzkoušet. V původní datové oblasti vám zbyly jen ty řádky, které splňují filtrační kritérium. Zpět k původnímu (nefiltrovanému) zobrazení listu se vrátíte příkazem Odstranit filtr. Dialog Rozšířený filtr je možné stiskem tlačítka Více doplnit dalšími ovladači. Rozlišovat malá/velká písmena při zaškrtnutí se budou při použití filtru rozlišovat malá a velká písmena. Obsahuje záhlaví sloupců zaškrtnutí zajistí, aby do filtru byla zahrnuta záhlaví sloupců, která jsou na prvním řádku listu.

186 186 Regulární výraz zaškrtnutí umožňuje používat ve filtru zástupné znaky. Bez duplikátů zaškrtnutím tohoto čtverce se ze seznamu filtrovaných dat vyloučí duplikáty řádků (řádky se stejnými hodnotami budou zobrazeny jen jednou). Ponechat kritéria filtru pokud zaškrtnete čtverec Kopírovat výsledky do a určíte cílovou oblast, můžete zaškrtnutím tohoto čtverce nařídit, aby cílová oblast s výsledky filtrace dat zůstala stále propojena s výchozími daty ve zdrojové oblasti. Zdrojová oblast musí být předem definována jako datová příkazem Definovat oblast z nabídky Data. Takto definovaný filtr můžete opakovaně použít spuštěním příkazu Obnovit oblast z nabídky Data. Je však nutné, aby byl ukazatel tabulky umístěn ve zdrojové oblasti. Kopírovat výsledky do při zaškrtnutí můžete vybrat oblast, do které se přenesou výsledky filtrace výchozí oblasti dat. Oblast můžete vyznačit pomocí myši přímo na listu nebo některou z dříve definovaných oblastí vybrat ze seznamu. Setřídění dat Označenou oblast dat na listu můžete setřídit podle velikosti čísel, data či podle abecedy. Způsob setřídění nastavíte v dialogu, který otevřete příkazem Řadit z nabídky Data. Dialog má dvě karty; na první z nich Seřadit podle jsou tři skupiny ovladačů. V sekci Seřadit podle nastavíte primární kritérium setřídění podle kterého ze sloupců chcete celou oblast setřídit a zda má být třídění vzestupné nebo sestupné. Do voličů se přebírá označení v záhlaví sloupců. Pokud toto chybí, uvádí se pojmenování Sloupec XX podle skutečných sloupců zahrnutých v oblasti. Jestliže jedno kritérium nestačí, můžete si v následujících dvou sekcích přidat jedno nebo dvě další. Vytvoříte si tak komplexní třídící předpis, zajišťující například seřazení výrobků podle abecedy, přičemž stejnojmenné výrobky jsou dále tříděny ještě podle velikosti balení a výrobní šarže. Třídění můžete ještě dále upřesnit nastavením ovladačů na druhé kartě Volby: Rozlišovat velká a malá písmena textové položky se setřídí nejprve podle velkých písmen, pak podle písmen malých. Oblast obsahuje záhlaví sloupců při zaškrtnutí nebude první vybraný řádek vybrané oblasti dat zahrnut do třídění. Zahrnout formát při zaškrtnutém čtverci se po seřazení nezmění formátování buněk ani po přesunu na jiné řádky. Kopírovat výsledky řazení do setříděná data se uloží do předem definované oblasti listu (pomocí voliče pojmenovaných oblastí dat nebo ručním zápisem oblasti), takže budou k dispozici paralelně s daty výchozími.

187 187 Vlastní pořadí řazení pokud oblast určená k seřazení obsahuje položky zastoupené v seznamu vybraném voličem pod čtvercem, budou mít při setřídění nejvyšší prioritu. Seznamy pro tříděni lze nadefinovat v předvolbách na kartě Seznamy Řazení. Konkrétní jazyk, který má být zohledněn při aplikaci pravidel o třídění, můžete nastavit voličem Jazyk. Pokud volba jazyka umožňuje další nastavení, můžete je upřesnit voličem Možnosti. Směr třídění po řádcích nebo po sloupcích je možné vybrat pomocí přepínače s polohami Shora dolů (seřadit řádky) a Zleva doprava (seřadit sloupce). V informační sekci Oblast dat je viditelné označení oblasti dat určených k setřídění.

188 188 Grafická interpretace tabelovaných dat Nejprve si ujasněme, co budou zdrojová data. Je dobré, když vedle čísel budou i popisky řádků (třeba měsíce) a popisky sloupců (třeba názvy zboží nebo nějakých činností plánovaný obrat, skutečný obrat a podobně. V našem případě je úplně jedno, oč jde konkrétně jsou to jen imaginární cvičné hodnoty Pro začátek si označte datovou tabulku jako oblast a to i se sloupcem obsahujícím popisky řádku a řádkem s popiskami sloupců. Hned uvidíte proč. Průvodce pro vytvoření grafu Vytvoření grafu není žádný problém všechno potřebné zajistí průvodce Průvodce grafy, kterého otevřete příkazem Graf z nabídky Vložit. Jaký vzhled vyberete Na první kartě průvodce máte k dispozici grafickou nabídku různých typů grafů. Volbu vám usnadní náhledové okénko přímo v okně Calcu, kde vidíte, jak asi bude graf vypadat při daném nastavení. Základní repertoár tvarů grafů je soustředěn v seznamu Zvolte typ grafu. Dalšími ovladači, jejichž zastoupení se mění podle nastavení typu, volbu upřesníte. Zajímavé mohou být například grafy s 3D vzhledem v axonometrické projekci samozřejmě jen u těch typů grafů, kde je to možné. V průběhu nastavení typu, vzhledu a dalších parametrů grafu vidíte přímo v listu sešitu, jak bude výsledný graf vypadat. Tomu můžete přizpůsobovat vaše volby a podle potřeby se také tlačítky Zpět a Další vracet k předchozím kartám a volby operativně upřesňovat. Lze také využít navigační panel umístěný na kartě vlevo.

189 189 Stiskem tlačítka Další přejdete na následující kartu průvodce. Pokud byste již nyní stiskli tlačítko Dokončit, pak by se graf vykreslil ihned, ale jen s dosud aplikovanými změnami výchozích nastavení. Rozsah dat Na druhé kartě průvodce můžete ovlivnit to, z čeho bude graf vytvořen. Zde hned vidíte, jakou práci jste si ušetřili vhodným označením datové oblasti. Její rozsah je uveden v poli Rozsah dat. Pokud byste potřebovali datovou tabulku označit až teď (nebo ji změnit), klikněte na tlačítko vpravo od pole. Karta průvodce se tím sbalí tak, aby bylo viditelné jen pole Rozsah a vy můžete v listu sešitu tahem myší označit potřebnou datovou oblast její označení se dynamicky promítá do pole podle pohybu myši. Dalším klepnutím na stejné tlačítko se karta průvodce opět rozvine. Všimněme si zaškrtávacích políček První řádek jako popisek a První sloupec jako popisek při jejich zaškrtnutí budou první řádek a sloupec vybrané oblasti (v našem případě řádek 2 a sloupec A) posuzovány jako zdroj popisků, nikoliv hodnot pro vykreslení grafu. Pokud byste vybrali oblast obsahující pouze hodnoty,

190 190 které mají být využity pro vykreslení grafu zaškrtnutí políček zrušte! V opačném případě budou první řádek a první sloupec dat chápány jako popisky a do grafu se nezahrnou.. Přepínačem s polohami Datové řady v řádcích a Datové řady ve sloupcích lze zvolit, zda se jako vynášená data mají brát hodnoty po sloupcích nebo po řádcích nejlépe to uvidíte z náhledového zobrazení grafu v čárové podobě. Vlevo je graf při nastavení volby Datové řady ve sloupcích a vpravo pak při volbě Datové řady v řádcích. Z toho také vyplývá, že v našem případě má smysl uvažovat jako datové řady hodnoty uvedené ve sloupcích což byl také původní záměr celého příkladu Úprava hodnot v datových řadách Na třetí kartě je možné upravit zdrojová data datových řad (někdy se užívá také pojem série) samostatně co do zdroje v tabulce na listu (neupravují se tu konkrétní hodnoty na listu zapsané). Lze také upravovat popisky; konkrétně opět oblasti listu, odkud se budou načítat. Tento postup je výhodný, když potřebujete z velké tabulky zobrazit v grafu jen určitá data. Nejprve se jako zdroj vybere celá tabulka a pak na této kartě se vypustí ta data, která nebudete chtít zobrazit. Dokonce lze i další data (jejich umístění na listu) do zdroje pro graf přidávat. K dalšímu výkladu si rozšíříme data o další datovou řadu sloupec D s daty pod hlavičkou alternativní. Označení výchozí oblasti grafu však ponecháme takové, jako na začátku. Na třetí kartě je poměrně komplikovaná sada ovladačů, jejichž pomocí však můžete zásadním způsobem změnit obsah grafu.

191 191 Řekněme, že budete pro porovnání chtít do grafu vložit a zobrazit třetí datovou řadu (sérii dat) označenou ve sloupci hlavičkou alternativní. Postupujte takto: Klepněte na tlačítko Přidat. V tabulce Datové řady se objeví položka Nepojmenované řady je na ní umístěn ukazatel. V legendě grafu v náhledu se objeví nová barevná čárka; zatím bez popisu. Dále bude naší snahou doručit nové datové řadě do grafu její název (slovo alternativní z buňky D2). V tabulce Rozsahy dat nastavte ukazatel na položku Název. U pole těsně pod tabulkou bude nyní popisek Rozsah pro název sem je zapotřebí vložit adresu buňky D2 stačí zapsat opravdu jen D2, adresa se do požadovaného tvaru $List1.$D$2 upraví sama. Nakonec je potřeba určit, ve kterých buňkách je datová řada umístěna. V tabulce Rozsahy dat klepněte na položku Hodnota Y pole pod tabulkou bude mít nyní popisek Rozsah pro hodnoty Y. Do pole zapište označení oblasti s daty v našem případě D3:D14; specifikace se opět automaticky upraví na $List1.$D$3:$D$14. Tím je úprava zdrojových dat ukončena a v grafu se objeví nová křivka. Pokud byste nyní chtěli některou z datových řad odebrat například tu výchozí označenou skutečnost stačí na ni klepnout myší a stisknout tlačítko Odebrat. Pomocí dvojice tlačítek se šipkami jsou umístěna vpravo od tlačítek Přidat a Odebrat můžete změnit pořadí položek v tabulce Datové řady. Položka pod ukazatelem se pomocí tlačítek posouvá v tabulce nahoru nebo dolů, podle potřeby. Pomocí pole Kategorie můžete změnit označení pod osou X, která je v našem případě osou kategorií. Pokud tomu tak není, je vhodné zde specifikovat oblast A3:A14 tím se pod osou zobrazí názvy měsíců, což je v našem případě to, co jsme potřebovali. Různé doplňky grafu Na čtvrté (a poslední) kartě můžete graf opatřit různými popisky, zvolit umístění legendy a rozhodnout, zda a jakým způsobem má být do plochy obrázku grafu vložena mřížka Pomocí pole Titulek můžete graf pojmenovat a v poli Podtitul k názvu přidat ještě upřesňující podtext. Text zapsaný do pole Osa X se promítne jako označení vodorovné osy (x) a analogicky k tomu se text v poli Osa Y použije k popisu osy svislé (y). Pokud jste vyžádali 3D graf, je možno také v poli Osa Z pojmenovat zbývající osu, jejímž prostřednictvím je vytvářen prostorový dojem grafu.. Pro lepší čitelnost grafu jej lze opatřit mřížkou, která se podle zaškrtnutí políček v sekci Zobrazení mřížek může sklaádat z vodorovných čar, svislých čar, případně čar vodorovných i svislých.

192 192 Legenda upřesňuje vlastní obrázek grafu. V našem případě je to přiřazení barev čar jednotlivým datovým řadám neboli kategoriím. Legendu lze po zrušení zaškrtnutí políčka Zobrazit legendu z grafu vypustit. V opačném případě si ji můžete podle nastavení přepínače vlevo, vpravo, nahoře nebo dole podle okamžitých prostorových dispozic. Vložení grafu do listu Stiskem tlačítka Dokončit je graf ve formě samostatného objektu vložen na list sešitu se zdrojovými daty. Lze s ním zacházet jako s každým jiným objektem přesouvat ho podle potřeby, měnit jeho tvar i velikost a také upravovat. Objektem překrytá data zůstávají na listu v platnosti jen jsou pod objektem opticky skrytá. Pokud se vám nelíbí barvy vykreslení jednotlivých datových řad, může si jejich nastavení upravit. konfiguračním dialogu (Nástroje Volby) přejdete na kartu Grafy Volby. Úpravy zdrojových dat grafu Pokud chcete některá data, která tvoří datové řady grafu změnit, není nic jednoduššího prostě je v tabulce přepište. Graf se automaticky upraví tak, aby odpovídal aktuálnímu stavu dat. Úpravy grafu Editační režim Poklepáním na objekt s grafem se objekt vybere a zpřístupní úpravám Ovládací tlačítka a příkazy V editačním režimu se upraví ovládací systém tlačítkových lišt a příkazových nabídek tak, aby obsahoval ovládací prvky vhodné pro práci s grafem. Kontextová nabídka Klepnutím pravým tlačítkem myši na plochu grafu nebo na určitý objekt, ze kterých se graf skládá, se otevře kontextová nabídka s příkazy určenými pro úpravu dané části grafu.

193 193 Změna typu grafu Kontextová nabídka nad grafem nese vždy mimo jiné i příkaz Typ grafu. Jeho pomocí otevřete dialog, ve kterém můžete změnit základní typ grafu a podle potřeby také upřesnit jeho podtyp a některé parametry. Úpravy zastoupení objektů v grafu Úpravy zobrazení titulků Příkazem Titulek z nabídky Vložit se otevře dialog Titulky, ve kterém můžete změnit nebo doplnit titul a podtitul gragu a také označení jeho dvou (u 3D grafů tří) os. Úpravy zobrazení os Příkazem Osy z nabídky Vložit se otevře dialog Osy, ve kterém můžete potlačit nebo vyžádat zobrazení hlavních os a také os vedlejších (na protilehlých stranách viz následující obrázek).

194 194 Úprava zobrazení mřížky Příkazem Mřížky z nabídky Vložit se otevře dialog Mřížky, ve kterém můžete potlačit nebo vyžádat zobrazení mřížek pro jednotlivé (hlavní i vedlejší) osy. Úprava zobrazení legendy Příkazem Legenda z nabídky Vložit se otevře dialog Legenda, ve kterém můžete potlačit nebo vyžádat zobrazení legendy nastavením přepínače určit, kde má být legenda v grafu zobrazena. Úprava zobrazení popisků Příkazem Popisky z nabídky Vložit se otevře dialog Popisky dat, ve kterém můžete potlačit nebo vyžádat zobrazení lpopisků jednotlivých bodů grafu tedy těch bodů, kde graf prochází nebo jinak zobrazuje tabelovanou hodnotu. Zobrazení popisků je ovšem dobře viditelné jen tehdy, má-li graf potřebnou velikost. Jednotlivá zaškrtávací políčka mají tento význam: Zobrazit hodnotu zobrazí hodnotu každého datového bodu podle polohy přepínače buď absolutní hodnoty datových bodů nebo procentuální hodnoty datových bodů v každém sloupci. Zobrazit text popisu zobrazí popisky datových bodů. Zobrazit ikonu s popisem zobrazí vedle každé popisky datového bodu ikonu z legendy.

195 195 Statistika grafu Příkazem Statistika z nabídky Vložit se otevře dialog Statistika, ve kterém můžete specifikovat způsob vytvoření chybové funkce k jednotlivým datovým řadám a určit způsob jejího zobrazení. Zaškrtnutím políčka Průměrná hodnota se do grafu zakreslí čáry vyznačující průměrné hodnoty dat v jednotlivých datových řadách barevné rozlišení odpovídá legendě. Formátování textových objektů v grafu Příkazem Nadpis z nabídky Formát otevřete podnabídku, která obsahuje příkazy pro úpravu těch objektů grafu, které nesou různé nadpisy a popisky. Příkazy v podnabídce otevřou vždy odpovídající dialog, ve kterém můžete upravit příslušný parametr. Dialogy jsou až na nadpis celkem shodné a obsahují několik karet, na kterých lze nastavit velké množství parametrů pro vzhled a způsob zobrazení daného objektu. Další možností, jak dialogy zpřístupnit, je dvojím klepnutím zpřístupnit graf editaci, klepnout pravým tlačítkem myši na objekt a poté z kontextové nabídky spustit příkaz Vlastnosti objektu. Ohraničení objektu Na kartě Ohraničení můžete specifikovat způsob, jak bude objekt s nápisem ohraničen. Je možné zvolit styl ohraničující čáry, její barvu. šířku a procento průhlednosti. Výplň oblasti objektu Na kartě Oblast můžete zvolit způsob, jakým má být rámec s objektem grafu vyplněn. Po volbě jedné z položek seznamu Vyplnit se karta doplní o další ovladače pro konkrétní nastavení.

196 196 Voličem Vyplnit vyberte druh výplně pro vybraný objekt: Žádné volba způsobí, že daný objekt nebude vyplněn a případná existující výplň se odstraní. Barva objekt bude vyplněn barvou, kterou zvolíte z nabídkové palety. Přechod tato volba umožní vyplnit objekt vybraným typem přechodu z jednoho do jiného druhu výplně. Šrafování objekt bude vyplněn šrafováním, které vyberete v seznamu. Chcete-li šrafování vybarvit barvou pozadí, zaškrtněte políčko Barva pozadí a vhodnou barvy vyberte z palety. Bitová mapa tato volba umožňuje objekt vyplnit bitovou mapou vybranou ze seznamu. Lze také zvolit libovolnou bitmapu vlastní. Klepněte na výplň, kterou chcete použít ve vybraném objektu. Nastavení průhlednosti Na kartě Průhlednost upřesníte způsob průhlednosti daného objektu grafu. Výchozí nastavení je Žádná průhlednost objekt je v tomto případě zcela neprůhledný a jiné části grafu pod ním nejsou vidět. Při nastavení přepínače na položku Průhlednost se stane objekt jako celek různě průhledným podle vašeho procentuálního nastavení připojeným voličem. Nastavení na 0 % způsobí neprůhlednost objektu, při nastavení na 100 % je objekt plně průhledný. Volba Přechod umožňuje nastavit pro aktuální výplň řízený způsob průhlednosti průhlednost je různá na různých místech objektu.

197 197 Voličem Typ zvolte typ přechodu průhlednosti, který chcete použít (lineární, axiální, radiální, oválný, krychlový či čtverec). Voličem Na střed X můžete nastavit procentuální vodorovnou odchylku přechodu. Voličem Na střed Y můžete zadat svislou odchylku přechodu. Voličem Úhel můžete schéma přechodu pootočit o nastavený úhel ve stupních. Volič Ohraničení umožní zadat hodnotu, o kterou je možné upravit průhlednost oblasti přechodu. Výchozí hodnota je 0%. Voličem Počáteční hodnota lze zadat hodnotu průhlednosti pro počáteční bod přechodu - 0% je úplná neprůhlednost a 100% je úplná průhlednost. Voličem Konečná hodnota lze zadat hodnotu průhlednosti pro koncový bod přechodu - 0% je úplná neprůhlednost a 100% je úplná průhlednost. Okamžitý vliv nastavení všech ovladačů na vzhled objektu vidíte v náhledovém poli. Formátování znaků Na kartě Znaky nastavíte parametry písma, kterým bude zobrazen text vložený do daného objektu. Ovladače na kartě jsou identické s kartou pro nastavení parametrů písma v běžných dokumentech. Efekty písma v objektu Na kartě Efekty pro písmo lze vybrat některé doplňkové volby pro modifikaci zobrazení nápisu v daném objektu. Nastavení budou platná pro aktuální výběr, celé slovo, které obsahuje kurzor, nebo nově napsaný text.

198 198 Chcete-li libovolný efekt uplatnit jen na celá slova a nikoliv na mezery mezi nimi, zaškrtněte políčko Jednotlivá slova. Další obecnou volbou je zobrazení obrysů znaků toho docílíte zaškrtnutím políčka Obrys. Pozor, tento efekt nefunguje se všemi písmy. Efekty lze dále umocnit stínováním toho docílíte zaškrtnutím políčka Stín. Nápis je pak doplněn stínem vrhaným vpravo pod vybrané znaky. Voličem Podtržení vyberete způsob podtržení, který chcete použít. Barvu podtržení vyberte voličem Barva. Pokud budou podtrženy samostatné znaky ve stylu horní index, zvedne se podtržení na úroveň indexu. Jestliže však jsou znaky ve stylu horní index uvnitř vybraného bloku normálního textu, podtržení se nezvedne. Dalším efektem může být přeškrtnutí znaků jeho styl lze zvolit pomocí voliče Přeškrtnutí. Ukládáte-li dokument do formátu MS Word, všechny styly přeškrtnutí se změní na jednoduché. Pomocí voliče Značka zvýraznění je možné vybrat znak, který se má zobrazit pod nebo nad celou délkou označeného textu. Dalším voličem Umístění určíte, kde se má značka zvýraznění zobrazit. Dalším možným efektem je reliéfní zobrazení textu. Voličem Reliéf lze vybrat efekt reliéfu, který se použije na označený text. Při nastavení voliče do polohy Reliéf vypadají zobrazené znaky tak, jako kdyby byly zvednuty nad stránkou. Při volbě Rytina naopak znaky vypadají tak, jako by byly zatlačeny do stránky. Pomocí voliče Barva písma je možné zvolit barvu vybraného textu. Nastavením položky Automaticky se pro světlá pozadí nastaví černá barva textu. pro tmavá pozadí bílá barva textu. Zarovnání textu v objektu Na kartě Zarovnání lze vyžádat, aby text v objektu měl jiný směr než vodorovný. Pootočení dosáhnete buď nastavením potřebného úhlu na číselníku nebo pootáčením kolečka ABCD pomocí myši. Zaškrtnutím políčka Svisle zarovnané se text v objektu orientuje vertikálně tak, že bude zapsán shora dolů po jednotlivých znacích ty ale nebudou nijak pootočené. Velikost objektu se přizpůsobí nárokům textu. Formátování os Dialog k formátování os můžete otevřít dvěma způsoby. Buď tak, že v nabídce Formát spustíte příkaz Osa a z podnabídky vyberete jeden z příkazů Osa X, Osa Y, Osa Z, Sekundární osa X, Sekundární Osa Y nebo Všechny osy. Můžete také graf dvojím klepnutím myší otevřít k editaci, pak pravým tlačítkem klepnout na osu, kterou chcete upravit a v kontextové nabídce spustit příkaz Vlastnosti objektu. Dialog pro formátování osy je pojmenován podle osy, ke které se vztahuje. Skládá se z několika karet. Popis os Zda má být zobrazen popisek osy či nikoliv a jak má být vzhledem k ose umístěn, to nastavíte na kartě Popisek. Podle zaškrtnutí políčka Zobrazit popisky se buď popisky zobrazí nebo bude jejich zobrazení potlačeno. Přepínačem Pořadí můžete určit zarovnání číselných popisů os X nebo Y; tato volba je dostupná jen pro 2D grafy. Tip Dlaždice umístí číselné popisky na ose vedle sebe. Předsunout liché rozloží číselné popisky do dvou úrovní; sudá čísla budou níže než lichá čísla. Předsunout sudé zde bude rozložení opačné; lichá čísla budou níže než sudá čísla. Automaticky rozmístí čísla na ose. automaticky, podle okamžitých prostorových dispozic. Je-li objekt grafu příliš malý, může být zobrazování popisů nečitelmé v tom případě zkuste zvětšit graf nebo zmenšit velikost písma.

199 199 V sekci Otočit text můžete určit směr textu popisku. Můžete použít buď otočný volič ABCD, ovladatelný tahem myší nebo připojený číselník, kde nastavíte pootočení ve stupních. Pokud zaškrtnete políčko Svisle zarovnané, bude se text popislů zobrazovat svisle. Pozor pokud zvolíte svislé popisky osy X, může dojít k oříznutí textu čarou osy X. Zaškrtnutím políčka Přesah povolíte, aby delší text mohl přesáhnout výchozí hranice rámce. To může být užitečné, pokud je k dispozici málo místa. Tato možnost není dostupná jakémkoliv pootočení titulku. Zaškrtnutím políčka Rozpojit povolíte zalomení textu při konstantní velikosti rámce. Formát popisu os Karty Znaky a Efekty pro písmo jsou stejné jako v případě textových objektů a slouží k naformátování textu vztahujícího se k dané ose -- pozor, jde zde o popisek osy, nikoliv její textový název. Měřítko popisku Na kartě Měřítko lze nastavit měřítko osy Y. Pro grafy typu X-Y lze měnit také měřítko osy X. Měřítko osy Y je ve výchozím zobrazení grafu automaticky nastaveno tak, aby se všechny hodnoty v grafu zobrazily optimálně. V sekci Měřítko osy můžete manuálně ovlivnit zobrazení na ose zrušte zaškrtnutí příslušného políčka Automaticky a ve vstupním poli specifikujte potřebnou hodnotu. Minimum pro zadání nejmenší hodnoty zobrazené na počátku osy Y. Maximum pro zadání největší hodnoty zobrazené na konci osy Y. Hlavní Interval určuje interval hlavního dělení osy. Hlavní interval nemůže být větší než rozsah hodnot.

200 200 Vedlejší interval určuje vedlejší interval pro dělení osy. Osa v v poli určíte, kde se mají zobrazovat hodnoty osy Y. Zaškrtnutím políčka Logaritmické měřítko vyžádáte, aby se pro kalibraci osy Y použilo logaritmické měřítko. Tento způsob dělení je vhodný, když se zobrazované hodnoty navzájem výrazně liší. Použitím logaritmického měřítka dosáhnete toho, že čáry souřadnicové mřížky budou od sebe stejně vzdálené, ale jejich číselný interval bude postupně vzrůstat nebo klesat. Dvojice zaškrtávacích políček v sekcích Značky hlavního intervalu a Značky vedlejšího intervalu umožní zobrazení značek umístit na vnější nebo vnitřní stranu osy. Způsob zobrazení čísel Pokud na kartě Čísla ponecháte zaškrtnuté políčko Formát zdroje, budou zobrazená čísla formátována stejným způsobem jako výchozí data. V opačném případě se zpřístupní voliče na kartě a můžete nastavit různé formáty odpovídající různým typům hodnot, stejně jako v případě formátování buněk listu v Calcu. Zobrazení čar vlastních os Na kartě Čára upřesníte vzhled čáry, která bude použita pro vykreslení vlastní osy. Voličem Styl vyberte styl čáry, kterou chcete pro zobrazení osy použít. Voličem Barvy určíte barvu čáry.

201 Číselníkem Šířka nastavíte tloušťku čáry. Číselníkem Průhlednost můžete nastavit průhlednosti čáry. Zde hodnota 100% představuje plnouprůhlednost a hodnota 0% znamená neprůhlednost. 201 Formát legendy Dialog k formátování legendy můžete otevřít dvěma způsoby. Můžete v nabídce Formát spustit příkaz Legenda. Můžete také graf dvojím klepnutím myší otevřít k editaci, pak pravým tlačítkem klepnout na legendu a v kontextové nabídce spustit příkaz Vlastnosti objektu. Dialog Legenda se skládá z několika karet, které již znáte z jiných souvislostí: Ohraničení umožňuje určit způsob orámování rámce s objektem legendy. Oblast na této kartě lze zvolit výplň plochy objektu. Průhlednost karta obsahuje ovladače k určení stupně průhlednosti objektu s legendou. Znaky obvyklá karta s voliči pro nastavení parametrů písma legendy. Efekty pro písmo na této kartě lze nastavit některé speciální parametry zobrazení písma legendy. Umístění na této kartě je přepínač, jehož pomocí můžete změnit umístění legendy v objektu grafu. Úprava způsobu zobrazení datových řad Pokud poklepáním otevřete graf v editačním režimu, máte možnost upřesnit způsob interpretace datových řad v grafu. Klepněte pravým tlačítkem myši na čáru nebo plochu, která vykresluje datovou řadu; tím se otevře dialog Datové řady. Dialog Datové řady se opět skládá z několika karet, jejichž zastoupení závisí na typu grafu a které jste vesměs poznali na předchozích stránkách. Mohou to být například: Čára pro grafy, kde jsou datové řady vykresleny čarami umožní nastavit parametry těchto čar. Ohraničení pro nastavení vlastností čáry ohraničující geometrický útvar znázorňují vybranou datovou kategorii. Oblast tato volba umožní obejít výchozí nastavení barevné výplně plochy znázorňující datovou řadu a nastavit ploše barvu podle vlastního výběru. Průhlednost umožňuje rozhodnout, zda má být plocha znázorňující datovou kategorii průhledná a pokud ano, tak jaký stupeň průhlednosti má být použit. Znaky a Efekty pro písmo zde je možné určit styl znaků vztahujících se k zobrazení datové řady a případné efekty pro jejich zobrazení. Popisky dat na kartě určíte, zda mají být zobrazeny popisky dat či nikoliv a jak mají být vzhledem k ose umístěny. Statistika karta umožní specifikovat způsob vytvoření chybové funkce k datovým řadám a určit způsob jejího zobrazení. Volby na této kartě určíte zarovnání a mezery pro 2D objekty. V sekci Zarovnat série dat na můžete volit mezi dvěma režimy měřítek osy Y. Vlastnosti a měřítko os lze upravit samostatně. Výchozí volba Primární osa Y znamená, že všechny řádky dat jsou zarovnány k hlavní ose Y; volbou Sekundární osa Y změníte měřítko osy Y (tato osa je viditelná jen je-li k ní přiřazena alespoň jedna série dat a je zapnuto její zobrazení). V sekci Nastavení můžete specifikovat určité parametry platné pro sloupcový graf (pozor nastavení se aplikují na všechny série dat grafu, nejen na vybraná data). Číselníkem Vzdálenost můžete nastavit vzdálenosti mezi sloupci v procentech (maximálně do 600%). Číselníkem Přesah lze určit nastavení pro přesahující série dat. Můžete zvolit mezi

202 a +100%. Pokud je na kartě políčko Spojovací čáry, pak jej zaškrtněte, pokud si přejete pro "skládané" a "procentové" sloupcové grafy propojit čarami vrstvy sloupců, které patří k sobě. Úprava způsobu zobrazení plochy grafu Další částí grafu, kterou lze upravit, je plocha grafu. Pod tímto pojmem si můžete představit podklad celého objektu grafu. Dialog Plocha grafu otevřete kliknutím pravým tlačítkem myši na plochu grafu, kde není v dané chvíli žádný jiný objekt. Dialog Plocha grafu obsahuje tyto karty: Ohraničení zde je možné celý graf orámovat čarou vybraného stylu. Oblast na této kartě můžete vybrat způsob, jak bude plocha grafu vyplněna (barvou, přechodem, šrafováním či obrázkem ve formě bitové mapy). Průhlednost umožní nastavit stupeň průhlednosti plochy grafu nebo průhlednost zcela potlačit.

203 Kresby a grafika v aplikaci Draw 203

204 204 Kreslíme s programem Draw Charakteristika programu Draw pracuje s vektorovou grafikou Program Draw je objektově orientovaný vektorový kreslicí program. To znamená, že pracuje s jednotlivými objekty, což mohou být čáry a plošné i prostorově orientované obrazce a projekce těles. Všechny objekty jsou charakterizovány určitými vlastnostmi mají velikost, barvu povrchu, barvu obrysů, mohou odkazovat na soubory a mít přiřazené akce spouštěné klepnutím myší a mnohé další. Všechny vlastnosti lze kdykoli upravit, rozšířit, přidat či zrušit. Vektorová technologie interpretace objektů umožňuje objekty otáčet v libovolném směru i měnit jejich velikost. S objekty lze pracovat nezávisle na sobě můžete s nimi pohybovat a podle potřeby i vzájemně překrývat. Součástí výsledného obrázku mohou třeba být i obrazce s texty pospojované čarami do tvaru diagramu. Pokud obrazci budete pohybovat, spojnice je automaticky sledují. Spojnice lze také volně umisťovat do záchytných bodů, což usnadňuje vytváření technických kreseb s vysvětlivkami. Kreslení 2D Obvyklým způsobem, jaký možná znáte z jiných podobných programů, můžete kreslit přesné čáry, čáry malované od ruky, vytvářet Bézierovy křivky, vkládat různé obrazce. Dvourozměrné obrysy je možné extrapolovat do třetího rozměru. Plochy obrazců lze vybarvit nebo vyplnit bitmapovou texturou, stejně tak i obrysové čáry. Do kresby lze podle potřeby vložit i další, předem připravené prvky; můžete například využít bohatou nabídku implementované galerie. Součástí kreseb mohou být i texty, tabulky, grafy nebo vzorce z jiných aplikací. Velikost a pozici objektů lze kdykoliv dodatečně změnit tahem myší nebo je nastavit přesně zadáním požadovaného rozměru do dialogu. Vykreslení prostorových 3D objektů Pomocí programu Draw můžete pracovat s prostorovými objekty, jako jsou krychle, kvádry, koule, válce a další pochopitelně ne doopravdy, ale v 3D projekci v rovině. Objekty můžete podle potřeby různě otáčet nebo je třeba můžete z různých směrů nasvětlit různými světelnými zdroji. Další dojem prostorovosti mohou umocnit barevné přechody ploch a hran objektů. Pomoc při kreslení Program vám pro začátek (ale nejen pro začátek) nabízí řadu průvodců, kteří vám pomohou vytvořit kresby různých typů. Jsou tu i další pomůcky můžete si třeba nadefinovat mřížku, ke které lze jednotlivé objekty při vytváření a úpravách přichytit. Objekty také můžete dočasně přichytit k obrysům a bodům jiných existujících objektů. Další pomůckou vám mohou být také kótovací čáry. Nejjednodušší začátek Program Draw vám nabízí (nejen) pro začátek vzorové dokumenty a šablony. Můžete si je hned vyzkoušet. V nabídce Soubor spusťte příkaz Nový a v podnabídce pak vyberte některou položku nebo spusťte dále příkaz Šablony a dokumenty (případně použijte klávesový povel Shift+Ctrl+N). Pokud si některou ze šablon vyberete, bude z ní vytvořena nová kresba. Pokud byste si později vy sami chtěli vytvořit vlastní šablony, jako základ pro další budoucí kresby, můžete využít příkaz Průvodci v nabídce Soubor. Kreslení základních tvarů Pro kreslení základních tvarů a práci s nimi jsou určena tlačítka soustředěná na panelu Hlavní panel nástrojů. Přehlede všech možných tlačítek a jejich názvy uvidíte, klepnete-li pravým tlačítkem myši na panel a z plovoucí nabídky spustíte příkaz Viditelná tlačítka. Výběr objektů Po klepnutí na tuto ikonu můžete v kresbě vybrat jeden nebo více objektů (při výběru více objektů držte stisknutou klávesu Shift), které je pak možno upravit nebo přemístit jako skupinu. Můžete rovněž tažením vytvořit výběrový rámeček kolem několika objektů. Po uvolnění tlačítka myši jsou tyto objekty společně vybrány.

205 205 Není-li vybrán žádný nakreslený objekt, zvolte nástroj Výběr. Otevře se panel objektů, na kterém můžete změnit nastavení atributů nově kreslených objektů. Například místo barvy Modrá 7 vyberte Červená 7 a nakreslete několik obdélníků. Nové obdélníky budou nyní mít výchozí barvu Červená 7. Čáry a šipky Chcete-li nakreslit přímku (přesněji úsečku, protože délka přímky není omezena) nebo šipku, klepněte v panelu nástrojů Kresba na pravou část tlačítka Čáry a šipky. Tím se zobrazí plovoucí panel s nabídkou možných typů čar a šipek. Pokud chcete nakreslit libovolně skloněnou úsečku, stiskněte tlačítko Čára. Pak klepněte na kreslicí plochu, kde má být jeden krajní bod úsečky; tlačítko myši nepouštějte a táhněte k místu, kde má úsečka končit. Pak teprve myš uvolněte úsečka se zafixuje v dané poloze a délce. Ostatní tlačítka jsou určena ke kreslení šipek. Kreslí se stejně jako úsečky. Šipky se liší tvarem výchozího bodu ten se vkládá jako první, ve směru tahu myši se vloží vlastní hrot šipky Tip: Chcete-li, aby se čára či šipka vykreslila vodorovně, svisle nebo v úhlu 45 (jako v případě tlačítka Čára (45 )), podržte při uvolnění myši stisknutou klávesu Shift. Spojnice Stiskem tlačítka Spojnice se otevře plovoucí panel s nabídkou čar, které můžete použít jako spojnice mezi dvěma objekty. Při kreslení se spojovací čáry automaticky přimknou k objektům a vytvoří kompaktní spojovací linii daného vzoru. Při posunu objektů se spojnice přizpůsobí změně jejich pozice to je rozdíl od běžných čar a křivek. Základní 2D tvary Plovoucí panel s nabídkou základních tvarů otevřete prostřednictvím tlačítka Základní tvary. Vyberte tvar, klepněte levým tlačítkem myši do jednoho rohu budoucího obrazce, tlačítko držte stále stisknuté a táhněte obrys myší k protilehlému rohu. Po uvolnění myši se obrazec vykreslí a zafixuje v daném místě. Tip: Pokud při tahu myší podržíte klávesu Shift, bude výsledkem tvar v podobě čtverce, kružnice nebo rovnoramenného trojúhelníku obecně co nejsymetričtější. Další tvary Další tvary získáte pomocí tlačítek Tvary symbolů, Blokové šipky, Vývojové diagramy... Bubliny a Hvězdy a cedule. Bubliny má na rozdíl od prostého rámce stopku (odborně: vynášecí čáru), která může být zalomená. Nastavit se pak dá zvlášť jak velikost vlastního rámce, tak rozměry a průběh stopky. Kurzor myši nastavte do místa, z něhož má vycházet stopka. Stiskněte levé tlačítko myši a podržte je stisknuté; tím se zobrazí bublina. Tahem myší při stisknutém tlačítku vytáhněte stopku, kam potřebujete. Pak myš uvolněte.

206 206 Křivky a mnohoúhelníky Plovoucí panel pro vytváření obecných křivek a mnohoúhelníků, včetně vyplněných, otevřete když přidržíte stisknuté tlačítko Křivka. Tlačítkem Křivka můžete nakreslit tzv. Bézierovu křivku definovanou třemi body. V místě počátečního bodu stiskněte tlačítko myši, držte je stisknuté a táhněte do místa druhého bodu. Tam tlačítko uvolněte a klepněte pak až v místě třetího bodu požadované křivky. Poklepáním se křivka ukončí; pokud při tom podržíte klávesu Alt, křivka se uzavře. Stiskem tlačítka Čára od ruky můžete tahem myší nakreslit čáru od ruky. Klepněte v místě, kde má čára začít, držte tlačítko myši stisknuté a kreslete požadovanou čáru. Po uvolnění myši se čára ukončí. Pokud nakreslíte uzavřený objekt (koncový bod splyne s počátečním), bude výsledný objekt vyplněn vybranou barvou. Stiskem tlačítka Mnohoúhelník můžete nakreslit obecný obrazec mnohoúhelník. Tahem myší při stisknutém levém tlačítku nakreslete první hranu. Pak myš uvolněte a klepněte v místech každého z dalších vrcholů. Dvojím klepnutím kresbu ukončíte pokud poklepete do výchozího bodu, získáte uzavřený obrazec, jinak obrazec otevřený. Pokud kreslíte po stisku tlačítka Mnohoúhelník vyplněný, pak se obrazec uzavře vždy dokreslí se spojnice ukončujícího bodu s bodem výchozím. Tip: Pokud při kreslení podržíte stisknutou klávesu Shift, budou nové body umísťovány tak, že úhly svírané stranami mnohoúhelníku byly násobky 45. Pro tento účel jsou ovšem k dispozici tlačítka Mnohoúhelník (45 ) a Mnohoúhelník (45 ) vyplněný. Textový rámec Pomocí tlačítek Text a Svislý text můžete vložit textový rámec pro zápis vodorovně či svisle orientovaného textu. Textový rámec vytvoříte ve formě obdélníka tahem myší stejně jako jakýkoliv jiný pravoúhelník. Rozdíl proti běžnému pravoúhelníku je v tom, že okraj rámce je po zrušení označení neviditelný a netisknutelný a hlavně dá se do něj zapisovat text. Trojrozměrné (3D) objekty Pokud chcete vložit do obrázku objekt s iluzí trojrozměrného zobrazení, vyberte jeho typ z plovoucího panelu, který se zobrazí, podržíte-li stisknuté tlačítko 3D objekty. V panelu si vyberte typ 3D objektu, který budete chtít do obrázku vložit. Tahem myší po kreslicí ploše vytvořte pomocný obrys pro vložení 3D objektu ve vhodném místě a v potřebné velikosti. Pak myš uvolněte objekt sám se vykreslí teprve potom (za okamžik nutný k jeho propočtu). Vkládání obrázků ze souborů Obrázek můžete na stránku programu Draw vložit ve formě objektu stejným způsobem jako do textu nebo tabulky, případně prezentace. Do jednoho celku lze tak propojit například různé fotografie, vlastní grafiku, texty a další doplňky. V nabídce Vložit spusťte příkaz Obrázek V horní části dialogu Vložit obrázek nastavte vhodný disk a složku; v ní pak vyhledejte požadovaný soubor.. Pomocí voliče Soubory typu můžete výběr omezit pouze na určitý typ souborů, například JPEG. Výběr vám může usnadnit zaškrtnutí čtverce Náhled; tím se vám vedle struktury složek zobrazí náhledový obrázek obsahu souboru pod ukazatelem seznamu souborů ve složce. Obrázek vložíte stiskem tlačítka Otevřít. Obrázek můžete vložit buď fyzicky (v podstatě ho celý načíst a začlenit) nebo jen ve formě odkazu na soubor, ze kterého se pokaždé načte znovu. Formou odkazu se obrázek vloží při zaškrtnutí čtverce Odkaz.

207 207 Umístění a velikost objektu Označení objektu Objekt označíte klepnutím myší, takže je kolem něj vytvořen rámeček se značkami v rozích a uprostřed stran. Pokud do označeného objektu klepnete pravým tlačítkem myši, otevře se plovoucí nabídka s příkazy vhodnými k dalšímu zpracování objektu. Rychlé nastavení myší Umístění a velikost vložených objektů snadno změníte s využitím myši. Nejprve klenutím objekt označte. Pak: Pokud umístíte kurzor myši do blízkosti čtvercové značky v obrysu objektu, můžete tahem při stisknutém levém tlačítku upravit rozměr objektu. V rohových značkách ve svislém i vodorovném směry, ve značkách uprostřed orámování jen ve směru kolmém k rámu. Všude jinde uvnitř objektu je pak kurzor myši nahrazen čtyřnásobnou šipkou. Tahem se pak vytvoří čárkovaný obrys objektu, který můžete přetáhnout myší, kam je potřeba. Po uvolnění tlačítka myši se objekt přesune na nové místo. Tip: Přesnější nastavení v tomto případě umožní volba vhodného měřítka zobrazení. Pokud je objekt malý, můžete zvětšením měřítka zobrazení (příkazem Lupa z nabídky Zobrazit) umožnit přesnější umístění objektu i jeho rozměrů. Přesné nastavení pomocí dialogu V plovoucí nabídce otevřené nad označeným objektem spusťte příkaz Umístění a velikost (nebo klávesový povel F4). Na kartách dialogu můžete určit přesnou velikost a umístění obrazce a také jej nechat rotovat nebo zkosit. Dialog má tři karty Umístění a velikost, Rotace a Skosení a poloměr rohu. Na kartě Umístění a velikost můžete určit v sekcích Umístění a Velikost rozměrovou charakteristiku objektu na stránce. V obou případech je možné pomocí obrázku vpravo (Základní bod) určit bod, ke kterému se mají nastavené rozměry vztahovat. Zároveň je také možné pomocí zaškrtávacích čtverců Umístění a Velikost v sekci Zamknout nastavené rozměry uzamknout. Pokud objekt obsahuje text, oživí se sekce Adaptovat v ní můžete zaškrtnutím čtverců přizpůsobit velikost objektu výšce či šířce textu (nebo oběma).

208 208 Rotace objektu Objekt můžete pootočit kolem jeho osy kolmé k rovině papíru. Tomu budeme říkat rotace. Rotaci můžete způsobit myší nebo nastavením v dialogu.rotace pomocí myši Klepnutím označte objekt. V nástrojovém panelu Kresba pak klepněte na pravou část tlačítka Efekty a v rozbalené grafické nabídce klepněte na tlačítko Rotovat. V objektu se zobrazí osa rotace a po jeho obvodu červené body, za které je možné tahem myší objekt pootočit. V blízkosti těchto bodů se kurzor myši doplní o speciální symbol rotace. Také osu rotace lze myší posunout podle potřeby dokonce i vně objektu. Kurzor myši se v tomto případě změní v symbol ruky. Přesné nastavení způsobu rotace umožní ovladače na kartě Rotace dialogu Umístění a velikost. Ovladače na kartě umožní v sekci Bod otáčení přesné nastavení osy rotace v souřadnicích vodorovné (x) a svislé (y) vzhledem k rámu objektu. V sekci Úhel rotace pak můžete nastavit s přesností na dvě desetinná místa úhel, o který bude objekt pootočen. Převrácení objektu Celý objekt je po označení možné převrátit ve svislé nebo vodorovné rovině. K tomu vám poslouží příkazy Svisle a Vodorovně z nabídky Překlopit, kterou otevřete z plovoucí nabídky nebo z nabídky Změnit. Zkosení a poloměr rohů Zkosení se týká všech objektů, nastavení poloměru rohů jen těch, které mají zaoblené rohy. Obě vlastnosti můžete nastavit na kartě Naklonění a poloměr rohu v dialogu Umístění a velikost. Úpravy čar Úpravy zobrazení čar U čar, ať již jsou to objekty samostatné (přímky, šipky, křivky) nebo čáry určující obrys různých dvourozměrných a třírozměrných objektů, můžete nastavit řadu parametrů tloušťku, styl zobrazení, barvu... atd. Příkazem Čára spuštěným nad označeným objektem z plovoucí nabídky nebo z nabídky Formát otevřete dialog skládající se ze tří karet. Na kartě Čára můžete určit vzhled čáry její styl, barvu, šířku a případnou průhlednost. Pokud se jedná o úpravu šipky, je také možné vybrat (na obou stranách) potřebný styl vykreslení jejího šípu nebo bodu šipku ukončujícího z druhé strany; můžete také vytvořit šipky oboustranné.

209 209 Styly čar způsob jejich vykreslení můžete velice jemně upravit a nastavit na kartě Styly čar. Zbývající karta, Styly šipek, obsahuje ovladače potřebné k nastavení přiřazení pojmenování pro jednotlivé druhy šipek.

210 210 Úpravy průběhu čar S křivkou můžete pracovat kdykoliv později po jejím vložení a měnit její průběh. Označte čáru, se kterou chcete pracovat. Na nástrojovém panelu Kresba stiskněte tlačítko Body. Otevře se pomocný panel Upravit body, ve kterém pomocí tlačítek vyberte činnost, kterou chcete s čarou provádět. Dokud je tlačítko Upravit body stisknuté, neoznačí se objekt s křivkou do obvyklého rámce, ale zviditelní se body, na jejichž podkladě byla křivka vykreslena. Tahem myší za libovolný takový bod se křivka upravuje podle vašich představ. Někdy je jeden z řídících bodů umístěn přímo na Bézierově bodu a je tedy těžké jej rozeznat. Obvykle se zviditelní, pokud klepnete myší na čtvereček, který je v tomto případě trochu větší. Vzhled kurzoru myši identifikuje funkci, kterou je možné v daném okamžiku provést. Panel objektů obsahuje tlačítka, která můžete mimo jiné využít ke změně typu vybraného bodu. Úpravy bitmapových obrázků Pokud označíte objekt s obrázkem, otevře se panel nástrojů Obrázek s tlačítky pro úpravy obrázků. Konkrétní obsazení ovladači se může mírně lišit podle toho, ve kterém z programů Open Office momentálně pracujete. Obvykle tu najdete voliče barev, jasu, kontrastu, strmosti a průhlednosti i další. Klepnutím na tlačítko zcela vlevo (má bublinovou nápovědu filtr) se otevře plovoucí panel Grafický filtr, jehož obsahem jsou tlačítka ovládající další funkce pro úpravu obrazu. I když je obrázek vložen formou odkazu, týkají se úpravy pouze této kopie výchozího souboru se nedotknou. Uspořádání objektů Změna vrstvení Pořadí grafických objektů v grafické vrstvě může být změněno pomocí prvních čtyř příkazů podnabídky Uspořádat spuštěné z nabídky Změnit nebo z plovoucí nabídky Pomocí příkazu Přenést do popředí umístíte označený objekt zcela do popředí. Pokud jsou na stejné pozici další objekty, budou úplně nebo částečně překryty. Příkazem Přenést blíž bude označený objekt přenesen o jeden krok blíž. Spustíte-li příkaz Odsunout dál, posunete vybraný objekt o jeden krok dozadu. Klepnete-li na tento příkaz Odsunout do pozadí, umístíte vybraný objekt zcela za všechny ostatní objekty. Pokud jsou na stejné pozici jiné objekty, bude jimi objekt částečně nebo zcela překryt. Příkazem Před objekt můžete označený objekt předřadit před konkrétní objekt, na který klepnete kurzorem myši ve tvaru ruky. Podobně můžete využít příkaz Za objekt k zařazení označeného objektu za objekt určený po spuštění příkazu. Tip: Objekt zcela zakrytý jiným objektem můžete označit myší, klepnete-li na jeho pozici při stisknuté klávese Alt. Pokud je umístěno na sobě několik objektů, označíte každým dalším stiskem klávesy Alt jiný objekt ležící na stejné pozici. Zkombinujete-li postup ještě s klávesou Shift, budou objekty označovány v opačném pořadí. Postupným stiskem klávesy Tab nebo kombinací kláves Shift+Tab můžete postupně označit pro následné zpracování objekty na stránce nebo ve skupině.

211 211 Označení skupiny objektů Pokud potřebujete označit pro společné další zpracování (například pro seskupení) skupinu objektů, využijte k tomu nástroj Vybrat z panelu Kresba. Tahem myší orámujte všechny potřebné objekty pomocným obrysem. Po uvolnění tlačítka myši se všechny objekty uvnitř pomocného obdélníka označí. Zarovnání objektu na stránce Označený objekt nebo skupinu objektů můžete pomocí příkazů podnabídky Zarovnání umístit na stránce několika způsoby: Vlevo objekt bude zarovnán k levému okraji. Pokud jste označili více objektů, budou zarovnány k objektu, který je umístěn nejvíce vlevo. Na střed objekt bude vycentrován vodorovně na střed. Pokud je označeno více objektů, budou umístěny tak, aby jejich středy byly vodorovně v jedné linii. Vpravo objekt bude zarovnán k pravému okraji. Pokud je označeno více objektů, budou zarovnány k objektu, který je umístěn nejvíce vpravo. Nahoru objekt bude zarovnán k hornímu okraji stránky. Při označení více objektů budou jejich horní okraje zarovnány k objektu, který je umístěn nejvýše. Doprostřed objekt je svisle centrován střed. Je-li vybráno více objektů, jejich středové body budou umístěny svisle v jedné linii. Dolů objekt se zarovná k dolnímu okraji stránky. Označíte-li více objektů, budou zarovnány k dolnímu okraji objektu. Seskupení objektů Vytvořením seskupení se můžete vyhnout změně vzájemného uspořádání prvků. Vlastnosti jednotlivých prvků zůstanou po seskupení zachovány. Můžete sloučit několik seskupení spolu se samostatnými prvky do nového seskupení. Objekty, které chcete seskupit, označte. Pak v nabídce Změnit nebo v plovoucí nabídce spusťte příkaz Seskupit. Pokud chcete upravit objekt, který je členem seskupení, nemusíte kvůli tomu seskupení rozebrat. Stačí jednoduše do seskupení vstoupit zde můžete objekt upravit a nakonec seskupení opustit. Do seskupení vstoupíte dvojím klepnutím myší; můžete jej také klepnutím označit a stisknout klávesu F3, případně z plovoucí nabídky spustit příkaz Upravit skupinu. Seskupení po úpravě opustíte dvojím klepnutím myší mimo seskupenou oblast, klávesovým povelem Ctrl+F3 nebo příkazem Opustit skupinu z plovoucí nabídky.. Seskupení zrušíte (rozdělíte na výchozí objekty) příkazem Zrušit skupinu z plovoucí nabídky nebo nabídky Změnit. Aby bylo možno zvýraznit skupinu a její obsah, jsou všechny ostatní objekty (včetně ostatních skupin) zobrazeny nevýrazně. Lze tedy snadno rozpoznat, které objekty jsou dostupné pro úpravy a je také zřejmé, zda jste vstoupili do skupiny nebo ne.

212 212 Převod objektů na jiné druhy Program Draw umí převádět objekty na jiné druhy objektů. Tak například obrázky uložené bod po bodu tzv. bitové mapy, dovede zkonvertovat na vektorové kresby (ale i naopak). Výhodou vektorových obrázků je, že můžete prakticky plynule měnit jejich měřítko zobrazení (i tisku) a budou se překreslovat neustále bez ztráty detailů. Tím se liší od zmenšených nebo zvětšených bitových map, u nichž může docházet ke ztrátě informace a deformaci obrazu. Označte objekt, který chcete převést. V nabídce Změnit nebo v plovoucí nabídce spusťte příkaz Převést. V následující podnabídce vyberte druh převodu.

213 213 Impress - aplikace pro tvorbu prezentací

214 214 Vytváříme prezentace v aplikaci Impress Význam prezentace Prezentace mohou vlastně být kombinací produktů všech ostatních programů OpenOffice. Snímky prezentací mohou obsahovat textové části, obrázky, ale i objekty libovolného typu; takovým objektem může být třeba i OLE objekt nesoucí sešit programu Calc. Popisy prací s textem, obrázky, tabulkami a dalšími informačními prvky najdete v předchozích partiích a nebudeme je zde probírat znovu. Cílem prezentace je seznámit diváka poutavou formou s něčím zajímavým třeba novým výrobkem, výhledovou strategií práce podniku, výsledky ekologických aktivit nebo třeba jen své přátele s dojmy z dovolené. Dříve si k tomu účelu přednášející připravil sadu diapozitivů, zatemnil sál a promítal. Stál při tom s ukazovátkem u plátna a komentoval jednotlivé partie promítaných obrazů (nebo měl na magnetofonu předem nahraný komentář a seděl v sále se světelným ukazovátkem, to je jedno). Doba přece jen trochu pokročila, jak se říká. Vy máte možnost připravit si takové živé obrazy tedy prezentaci v klidu na počítači, upravit a vyladit podle potřeby, uložit na disk a pak pouštět přímo na monitor, kolikrát budete chtít; ale nejen to vy svou prezentaci můžete také elektronickou poštou rozeslat třeba několika tisícovkám lidí a ti všichni ji mohou pohodlně shlédnout přímo na svém stole sedíce ve své kanceláři či třeba obývacím pokoji. Není to vůbec složité. Pokud jste se naučili vytvořit obrázek doplněný nějakým textem, umíte vlastně vše potřebné. V prezentaci se takové snímky vzájemně propojí, určíte za jak dlouho a jakým způsobem se mají střídat a to je celé kouzlo. Průvodce prezentací Nejjednodušší způsob, jak vytvořit první prezentaci, je využít služby Průvodce. Ten se automaticky spustí po instalaci, pokud z nabídky Rychlého spuštění vyberete a spustíte příkaz Prezentace. Automatické spuštění Průvodce můžete pro další práci s programem potlačit nebo si Průvodce naopak vyžádat; k tomu je v hlavním okně programu Impress k dispozici v nabídce Soubor příkaz Průvodce. Průvodce sám se skládá z několika karet, kde postupně nastavíte vše potřebné k vytvoření plně funkční prezentace. Mezi kartami se můžete pohybovat oběma směry pomocí tlačítek Další a Předchozí. Podrobný popis průvodce najdete na str. 35. Vytvoření nové prezentace Prostředí pro přípravu prezentací se ve verzi 2.0 zcela změnilo a ze všeho nejvíce připomíná prostředí programu Microsoft PowerPoint Základní okno obsahuje vše potřebné k vytvoření a nastavení prezentace, takže není nutné neustále tápat v příkazových nabídkách a tlačítkových panelech. Orientace v okně Jak se v okně zorientujete? Vezměme to po pořádku. Prezentace se skládá ze snímků; snímek je to, co se vám zobrazuje na obrazovce vždy jako celek (jako když se promítají diapozitivy). Snímky se řadí jeden za druhým v pořadí, jakém se budou prezentovat. Pořadí snímků lze měnit, lze mezi ně vkládat snímky další, případně nepotřebné snímky mazat. Obsahem snímků může být text, obrázky a další objekty, podobně jako třeba v dokumentu. Snímky lze zobrazovat běžným způsobem nebo animovaně (nadpis po nadpisu, jeden za druhým, poté další části snímku atd.). Mezi snímky lze definovat přechodové jevy co se má stát při záměně jednoho snímku za další (zda se mají snímky prolínat a jakým způsobem atd.) Na výše uvedeném obrázku vidíte okno programu Impress v tzv. Běžném zobrazení. Vlevo je podokno s náhledy na několik různých snímků. Uprostřed je hlavní okno, ve kterém se vytváří a upravuje snímek vybraný v levém podokně. Vpravo je další podokno (podokno úloh), které může podle vaší volby sloužit k volbě předlohy stránky, rozvržení jednotlivých prvků na stránce, animaci snímků a specifikaci způsobu přechodu mezi snímky. Způsoby zobrazení lze přepínat pomocí záložek v hlavním okně:

215 215 Běžné v tomto zobrazení můžete vytvářet a upravovat snímky Osnova zobrazí souhrny, kde můžete řadit snímky, upravovat tituly a záhlaví. Poznámky režim pro vkládání a zobrazení poznámek (nezobrazí se při běhu prezentace). Teze v tomto zobrazení můžete snímky přizpůsobit tak, aby se jich několik vešlo na jedinou tištěnou stranu. Pořadač snímků zobrazí náhledy snímků, které můžete snadno myší přesouvat a měnit tak pořadí snímků prezentace. Vytváříme snímek K vytvoření snímku můžete přistupovat různými způsoby. Můžete si jej navrhnout a ztvárnit úplně sami, podle svých představ. K tomu máte k dispozici spoustu pomocných prostředků, jejichž ovládání je vyvedeno na nástrojové panely. Pro vkládání grafických a textových objektů je zejména vhodný nástrojový panel Kresba. K usnadnění vkládání různých objektů je k dispozici pomocná mřížka a také vodicí čáry obojí můžete nastavit z plovoucí nabídky. Pokud byste se chtěli něčeho chytit, můžete si v podokně úloh otevřít nabídku Předloha stránky a vybrat si některý z prototypů pozadí snímku. Obsahovou stránku snímku vám pomůže rozvrhnout podokno úloh nastavené na nabídku Rozvržení. Nastavení rozvržení lze aplikovat jak na snímek nastavený jako pracovní (nebo skupinu označených snímků), tak pro snímek nový k tomu máte k dispozici příkazy plovoucí nabídky. Podobně i předlohu stránky je možné aplikovat na vybrané snímky nebo na všechny snímky celé prezentace.

216 216 Využijte osnovu Vytváříte-li novou prezentaci a nemáte v hlavě úplně přesně srovnány myšlenky, jak má vlastně prezentace vypadat, zkuste textovou náplň snímků vytvářet v zobrazení Osnovy. Snímky tak budou operativně vznikat (a zanikat) podle toho, jak budete své myšlenky převádět do podoby textů. Pro práci s osnovou platí podobná pravidla jako třeba v dokumentech; k určení úrovní osnovy využijete čtveřici tlačítek z nástrojového panelu Formátování: O úroveň výš (níž) - posune vybraný odstavec v hierarchii číslování o jednu úroveň výše (níže). Přesunout nahoru (dolů) Přesune vybraný odstavec nad (pod) předchozí odstavec. K úpravě zobrazení osnovy máte k dispozici tlačítka panelu Osnova. Jejich pomocí můžete skrývat a zviditelňovat vedlejší úrovně a podbody osnovy. Rozvržení textů do úrovní osnovy můžete ovlivnit také klávesnicí: Stiskem klávesy Enter vznikne nový odstavec se stejnou úrovní osnovy, jakou měl odstavec právě ukončený. Stisknete-li ji tedy klávesu Enter za nadpisem snímku, bude následující nový odstavec také nadpisem ale pozor; u následujícího snímku, který tímto vznikne. Použijete-li na začátku odstavce klávesu Tab, přejde nový nebo i rozepsaný odstavec na nižší úroveň. V osnově se pro přehlednost odsune o kousek doprava a změní se odrážka. Pokud byl předtím odstavec nadpisem, stane se obyčejným odstavcem, ovšem do předchozího snímku. Stisknete-li na začátku odstavce klávesy Shift+Tab, přejde nový nebo rozepsaný odstavec na vyšší úroveň; odrážky se přizpůsobí nové úrovni. Pokud byl odstavec jedním z hlavních textových bodů pod nadpisem, povýší se na nadpis následujícího nově vzniklého snímku.. Úrovní odstavců je (včetně hlavního nadpisu snímku) celkem deset. Snímek je dobré pojmenovat Každý snímek má své jméno. Jako výchozí označení je použito slovo Snímek doprovázené pořadovým číslem. Pokud si chcete snímek pojmenovat podle svého, klepněte pravým tlačítkem myší do levého podokna (Snímky) a v plovoucí nabídce spusťte příkaz Přejmenovat snímek. V následujícím dialogu snímek pojmenujte. Další snímky... Jakmile máte snímek zhruba hotový, můžete začít pracovat na snímku dalším. V plovoucí nabídce spusťte příkaz Nový snímek. Tak pokračujte tak dlouho, dokud nemáte všechny snímky budoucí prezentace zhruba připravené.

217 217 Spuštění prezentace Připravené snímky si můžete kdykoliv prohlédnout v kontrolní projekci. Prezentaci spustíte příkazem Prezentace z nabídky Zobrazit (nebo plovoucí nabídky nad snímkem), případně klávesovým povelem F5. Animace V režimu zobrazení Běžné si zobrazte snímek, jehož objekty budete chtít animovat. V pravém podokně zobrazte panel Vlastní animace. Pak klepnutím myší vyberte objekt, který chcete animovat. V sekci Změnit efekt klepněte na tlačítko Přidat. Otevře se dialog Vlastní animace, na jehož čtyřech kartách nastavíte, jak má být vybraný objekt animován. Pokud je zde zaškrtnuté políčko Automatický náhled, vidíte po každé změně nastavení seznamu animačních efektů přímo na snímku náhled, jak bude výsledný animační efekt vypadat. Způsob ani bjekt při animaci má pohybovat, můžete na kartě Křivka pohybu vybrat křivku, kterou má při tom opisovat. Po animaci jednotlivých objektů poslouží panel Vlastní animace (obrázek nahoře vpravo) ke skloubení a provázání efektů v rámci celého snímku. Jednotlivé objekty s animací jsou uvedeny v seznamu zhruba uprostřed panelu. Veškerá nastavení se vztahují k panelu pod ukazatelem. Voličem Spustit vyberete, kdy má být efekt proveden zda automaticky po načtení snímku, po ukončení efektu předchozího objektu nebo explicitně po klepnutí myší. Pomocí voličů Směr a Rychlost můžete upřesnit časový a prostorový průběh efektu animace. Pokud mají být animace prováděny po sobě, rozhoduje jejich pořadí v seznamu. To můžete změnit pomocí dvojice tlačítek se svislými šipkami (Změnit pořadí). Pomocí tlačítka Přehrát spustíte kontrolní náhled na animaci objektu, na který je nastaven ukazatel seznamu; tlačítkem Prezentace spustíte celou prezentaci. Pokud chcete změnit základní nastavení animace určitého objektu, vyberte ho v seznamu a klepnutím na tlačítko Změnit pro něj otevřete dialog Vlastní animace. Tlačítkem Odstranit pak můžete animaci objektu zrušit.

218 218 Přechod mezi snímky Akce přechod mezi snímky se týká situace, kdy je jeden snímek prezentace zaměňován snímkem dalším. K nastavení přechodu si v pravém podokně nastavte panel Přechod mezi snímky. Nastavení přechodu se aplikuje buď na vybrané snímky nebo, po stisku tlačítka Aplikovat na všechny snímky, na všechny snímky prezentace. Způsob přechodu vyberete v seznamu v horní části panelu; pokud máte zaškrtnuté políčko Automatický náhled, můžete se přesvědčit, jak bude přechod vypadat. Rychlost přechodového efektu můžete nastavit voličem Rychlost. Pokud chcete, můžete vyžádat, aby součástí přechodu byl také zvuk vyberete ho voličem Zvuk. Při zaškrtnutí políčka Opakovat do dalšího zvuku se vybraný zvuk bude opakovat tak dlouho, dokud nepřijde u jiného efektu na řadu zvuk odlišný. Co vás bude možná zajímat nejvíc je to, zda se mají snímky prezentace obměňovat automaticky nebo ručně. O tom rozhoduje přepínač Další snímek. Můžete zde vybrat položku Při klepnutí myší (manuální přechod na další snímek) nebo Automaticky pro automatický průběh prezentace s obměnami snímků po intervalu nastaveném číselníkem vpravo. Osnova prezentace Při zobrazení osnovy je vlevo podokno s panelem snímků a zbytek zaujímá okno s výpisem textů na jednotlivých snímcích. Texty lze selektivně zobrazovat podle úrovní vnoření a případných podbodů k tomu poslouží tlačítka panelu Osnova. Zobrazení osnovy můžete využít k řazení snímků a dále k úpravám titulů a záhlaví. Zobrazení poznámek Při zobrazení poznámek (v okně snímku klepněte na záložku Poznámky) se pod oknem se snímkem otevře další okénko, do kterého můžete napsat své poznámku ke snímku (třeba jako lektor, který dostal prezentaci k posouzení). Při promítání prezentace se poznámky nezobrazí. Zobrazení tezí V režimu zobrazení tezí (v okně snímku klepněte na záložku Teze) se v okně zobrazí náhled na tiskovou stránku, na které má být vytištěno několik snímků najednou. V podokně úloh vpravo je k dispozici panel Rozvržení, ve kterém si můžete vybrat, kolik snímků má být na stránce vytištěno. Součástí tiskové stránky jsou rovněž objekty, které mohou nést horní a dolní záhlaví, číslo stránky a kalendářní datum + čas. Pořadač snímků V režimu zobrazení pořadače snímků (v okně snímku klepněte na záložku Pořadač snímků) se v okně zobrazí malé náhledy jednotlivých snímků v prezentaci. Náhledové obrázky můžete myší přetahovat a tím měnit pořadí snímků. Snímek, který chcete přesunout, uchopte myší a posouvejte na místo určení. Místo, kam se snímek přesune, ukazuje silná černá čára dynamicky se pohybující v okně.

219 Editor vzorců Math 219

220 220 Vkládání vzorců Ve formě objektů spravovaných programem Math lze do dokumentů a tabulek vkládat i velmi složité matematické vzorce obsahující všechny matematikům lahodící symboly ve správné podobě. Takto vložené vzorce však nelze použít k výpočtům, protože program Math je určen pro vytváření grafické podoby vzorců a nikoliv pro jejich aplikaci v praxi. Pro složité výpočty pomocí vzorců používejte tabulky v sešitech programu Calc a jednoduché výpočty v textovém dokumentu výpočetní funkce programu Writer. Prostředí pro práci se vzorci Z nabídky Vložit spusťte příkaz Objekt a z podnabídky pak příkaz Vzorec. Tím spustíte program Math, která slouží k vkládání vzorců. Aplikaci Math můžete také spustit samostatně (Start ) a vytvořený vzorec pro pozdější použití uložit do souboru (*.ODF). Po spuštění příkazu se vedle hlavního okna s dokumentem nebo sešitem otevře okno Příkazy a plovoucí panel Výběr, pomocí kterých zadáte požadovaný vzorec. Tip: Pokud před spuštěním příkazu označíte partii textu, bude označený text použit jako základ pro vytvoření vzorce. Postup je obecně takový, že v dolní části okna (Příkazy) vytváříte pomocí různých funkcí a konstant vzorec, jehož podoba se průběžně interpretuje v objektu vzorce viditelném v horní části okna dokumentu či tabulce. K dispozici máte celou řadu funkcí, operátorů a možností formátování, které vám vytváření vzorců usnadní. Všechny tyto funkce najdete v okénku Výběr. Tip: Pokud okénko není viditelné, můžete jej zobrazit příkazem Výběr z nabídky Zobrazit. Jakmile klepnete myší do okna dokumentu či tabulky, pomocné okno Příkazy i okénko Výběr zmizí a vzorec vám zůstane na stránce vložený jako každý jiný objekt. Poklepáním na tento objekt se opět vzorec zpřístupní pro případné úpravy a doplnění. V nabídce Formát máte k dispozici (při otevřeném okně Příkazy) příkaz Textový režim. V textovém režimu (položka příkazu je zatržená) se vzorce zobrazují ve stejné výšce jako textové řádky.

221 221 Okénko Výběr a vložení částí vzorce Zaměřme se nyní na okénko Výběr a podívejme se, jaké vám nabízí možnosti. Okénko obsahuje symboly pro vkládání operátorů, funkcí, symbolů a jejich formátů. Okénko je vodorovně rozděleno do dvou částí. Horní část obsahuje nabídku skupin symbolů (význam položek ozřejmuje bublinová nápověda). Klepnutím na vybraný symbol se v dolní části okénka zobrazí skupina odpovídajících konkrétních symbolů dané kategorie. Tip: Přístup ke stejným funkcím lze také získat pomocí podnabídek z plovoucí nabídky otevřené nad oknem Příkazy. Použití okénka si ukažme na příkladu; předpokládejme, že budete chtít napsat znění Pythagorovy věty: c2 = a2 + b2. V okénku nahoře nastavte kategorii Formátování a dole pak klepněte na symbol Horní index vpravo. V okně příkazů se zobrazily znaky <?>^{<?>}; tedy vlastně předpis pro zápis cé na druhou v obecné formě s využitím zástupných znaků. V okně dokumentu se ovšem rýsuje budoucí tvar zápisu skutečného vzorce. Jak vidíte, první trojice znaků <?> je označena jako blok. Stačí tedy klepnout na klávesu c a pak označit druhou trojici <?> a zapsat místo ní dvojku. Zápis vzorce nyní bude obsahovat cé na druhou v korektním tvaru, s exponentem v obvyklé podobě. Tip: Pokud chcete mít přehled, kde se ve vzorci právě pohybujete (to oceníte při vytváření dlouhých a složitých vzorců), zapněte si na hlavním panelu nástrojů funkci Kurzor pro vzorce. Šedý kurzor v textovém okně označuje, kde právě pracujete v okně Příkazy. Pokud klepnete myší na určité místo v jednom z oken, kurzor se přesune na odpovídající místo i ve druhém okně. Nyní napište rovnítko a pak již známým postupem vložte a na druhou, pak znaménko plus a ještě bé na druhou. Vzorec nyní vypadá následovně: Už je to skoro správné, ale ještě možná budete chtít mezi operandy a operátory vložit mezery. Pokud je budete vkládat pomocí klávesnice, nesetkáte se s úspěchem. Ke vkládání mezer máte v kategorii Formátování k dispozici znaky Malá mezera a Velká mezera. Vložíte je tak, že textový kurzor nastavíte v okně Příkazy tam, kam chcete mezeru vložit a klepnete na příslušný symbol v okénku Výběr. Podobným postupem vložíte prakticky libovolný vzorec. Pokud chcete vzorec rozčlenit do několika řádků, tak pro odřádkování klepněte na symbol Nový řádek (nad mezerami), kterým vložíte do vzorce symbol newline. Tip: Kompletní seznam všech symbolů, které máte v programu Math k dispozici je uveden spolu s vysvětlením jejich významu v nápovědě, v kapitole Referenční tabulky vzorců. Možnosti v okénku Výběr Tip: Pokud potřebujete operátor, symbol či jiný znak, který není v okénku Výběr zastoupen, zapište jej přímo v okně Příkazy. Unární/binární operátory tato volba umožňuje výběr různých unárních a binárních operátorů. Unární operátory ovlivňují jeden zástupný znak. Binární operátory spojují dva zástupné znaky. Jednotlivé operátory se zobrazují v dolní části okénka Výběr. Relace vztahy mezi operandy určují relační operátory, jako je větší nebo rovno, je přibližně rovno a podobně. Jejich nabídku najdete v této skupině.

222 222 Množinové operace tato sekce obsahuje operátory pro množinové operace (průnik, sjednocení...) a také symboly obecně používané pro označení množin přirozených, celých, racionálních, reálných a komplexních čísel. Funkce v této sekci najdete označení nejčastěji používaných funkcí (včetně případných exponentů) logaritmických, trigonometrických (a k nim inverzních), odmocniny, e na x-tou, absolutní hodnotu a faktoriál. Operátory zde jsou soustředěny symboly pro sumaci, integrační symboly a symboly kruhových integrálů. Matematické značky obsahuje různé značky užívané nad symboly (například vektorové šipky apod.). Ostatní zde najdete některé symboly nezařaditelné do předchozích kategorií nekonečno, symbol existuje, symbol pro všechny... atd. Závorky skupina obsahuje nejrůznější typy závorek, a to i pro výrazy obsahující dva symboly nad sebou. Formátování pomocí této sekce vložíte nejrůznější typy exponentů. Tip: Příklady zápisu vzorců jsou v nápovědě v kapitole Příklady pro aplikaci OpenOffice.org Math. Pokud se vám některý z příkladů nebo jeho část bude hodit, můžete si jej zkopírovat přímo do dokumentu a aktualizovat podle svých představ. Přímé zadání vzorce Pokud již trochu znáte symboly potřebné ke vkládání vzorců, můžete vzorce psát přímo do textu, bez pomoci okénka Výběr. Tak třeba si vezměme opět Pythagorovu větu. Napíšete-li: c^2 = a^2 + b^2 a spustíte v nabídce Vložit příkazy Objekt a pak Vzorec, převede se symbolický zápis přímo na objekt se vzorcem v požadovaném tvaru s exponenty. Zarovnání znaků ve vzorcích Zalomení řádku vytvořte pomocí příkazu newline. Vše, co následuje po tomto klíčovém slovu, bude zobrazeno na dalším řádku. Chcete-li vytvořit prázdnou skupinu, zapisujte v okně Příkazy složené závorky {}. Cílem následujícího příkladu je vytvořit takové zalomení řádku, aby znaménka plus byla pod sebou, přestože je v horním řádku o jeden znak méně: a+b+c+{} newline {}{}{}{}{}a+b+c+d Tip: Pokud máte složené závorky na čtyřfunkčních klávesách (pod Backspace), zobrazíte je stiskem kombinace kláves Alt+Shift+klávesa. Zarovnání vzorců vlevo můžete zabezpečit vložením prázdných řetězců znaků. Prázdné řetězce se uzavírají do zcela obyčejných dvojitých uvozovek (""). Napíšete-li ""a+b+x+y+z newline ""c-d, budou oba řádky zarovnané vlevo. Kdybyste druhou dvojici uvozovek nenapsali, bude část vzorce (c+d) situována uprostřed objektu. Ozávorkování částí zlomků Zlomky s klasickou vodorovnou zlomkovou čarou se vytvářejí pomocí operátoru OVER. Při tom je zapotřebí dbát na to, aby jednotlivé části čitatele i jmenovatele byly zobrazeny na správných místech toho dosáhnete ozávorkováním. Podobně lze vytvářet i složené zlomky, kde v čitateli i jmenovateli jsou opět další zlomky; například fň = {{a + c} over {b+d}} over {{x + y} over z} Závorky jako součást vzorce Samostatné závorky lze vložit pomocí příkazů left a right. Vzdálenost mezi takto vloženými závorkami nebude pevná, protože závorky se přizpůsobí okamžitému stavu argumentu. Pokud potřebujete zobrazit závorky tak, aby vzdálenost mezi nimi byla pevná, vložte znak \ (obrácené lomítko) před normální závorky. Tyto závorky pak budou zobrazeny jako jakýkoliv jiný symbol a nebudou mít vliv na prioritu skupin ozávorovaných operandů. Komentáře ve vzorcích Složitější vzorce můžete komentovat pro lepší srozumitelnost při eventuelních úpravách dokumentů. Komentář začíná dvěma bezprostředně následujícími znaky procento ( %% ) a je ukončen nejbližším znakem konec řádku (stiskem klávesy Enter). Text komentáře bude ignorován pro zobrazení v objektu i pro

223 223 tisk a nevytiskne se. Jsou-li znaky procent v textu, považují se za součást textu. Příklad: a^2+b^2=c^2 % % Pythagorova věta. Formátování znaků Části vzorců lze zdůraznit použitím tučného písma nebo kurzívy. Tyto atributy můžete vyžádat (potlačit) pomocí příkazů bold, (nbold) a italic (nitalic). Nastavení písma Základní písmo pro jednotlivé části vzorců a jeho velikost nastavíte pomocí příkazů z nabídky Formát při otevřeném okně Příkazy. Příkazem Písma otevřete dialog pro volbu výchozího typu písma pro jednotlivé části vzorce. Změnu písma dosáhnete pomocí voliče příslušného pole; pokud není v seznamu potřebné písmo obsaženo, stiskněte tlačítko Změnit a z nabídky vyberte položku odpovídající té částí vzorců, jejíž písmo chcete upravit. Tím se otevře další dialog s voličem druhů písem a dvěma zaškrtávacími čtverci pro volbu kurzívy a tučného písma. Nastavte si písmo a jeho atributy a volbu potvrďte stiskem tlačítka OK. Nastavení základní velikosti písma vzorce umožní dialog příkazu Velikost písma. V něm určíte jednak základní velikost znaků v bodech a jednak relativní velikosti různých částí vzorce, jako jsou třeba indexy, vzhledem k této základní velikosti.

224 224 Příkazem Prokládání znaků otevřete dialog, jehož pomocí můžete nastavit proklad (průsvit) mezi znaky, mezi řádky a pod symbolem odmocniny. To ale není všechno stiskem tlačítka Kategorie se otevře nabídka dalších možností, jejichž výběrem se modifikují ovladače v dialogu a umožní tak nastavit specifické vlastnosti pro další části vzorců. Části vzorce na jednotlivých řádcích se standardně zarovnávají na střed rámce. Pokud chcete zvolit jiný způsob zarovnání, spusťte příkaz Zarovnání a pomocí přepínače v dialogu vyberte zarovnání vlevo nebo vpravo.

225 Datové zdroje 602Office 225

226 226 Připojení k datovému zdroji V programech OpenOffice.org lze využívat data z mnoha externích zdrojů. Aby se tato data zpřístupnila pro všechny aplikace OpenOffice.org, je zapotřebí jejich zdroje zaregistrovat. Poté se obsah příslušné databáze zpřístupní pro libovolný dokument (tabulku ) a uložená data můžete používat. Správa datových zdrojů pomocí aplikace Base Pro správu datových zdrojů a napojení na ně je určena aplikace OpenOffice.org Base. K aplikaci se dostanete buď přes nabídku Start (Všechny programy OpenOffice.org 2 OpenOffice.org Base) nebo po pravém klepnutí na ikonku Rychlé spouštění příkazem Databáze. Otevře se okno Průvodce databází, které vám umožní vytvořit novou databázi, připojit se k již existujícímu databázovému souboru nebo zaregistrovat nový zdroj dat. V levé části okna je přehled kroků, které je zapotřebí učinit k tomu, aby došlo k úspěšnému otevření a připojení zdroje dat. Klepnutím na položku s názvem kroku se můžete libovolně vracet k předchozím úkonům (nebo si jen tak průvodce nezávazně prohlédnout). Počet kroků je proměnlivý v závislosti na tom, co hodláte dělat. Na první kartě průvodce je zapotřebí rozhodnout, co chcete vlastně s datovým zdrojem podniknout k dispozici máte třípolohový přepínač Co si přejete udělat? Chcete-li založit novou databázi, nastavte přepínač na položku Vytvořit novou databázi. Při výchozím nastavení se k vytvoření databáze využije databázový nástroj HSQL a průvodce přejde na poslední kartu. Pokud chcete využít existující zdroj dat, nastavte přepínač na položku Otevřít existující databázový soubor. Databázový soubor, který chcete otevřít, můžete vybrat ze seznamu nedávno použitých souborů (Naposledy použito) nebo po stisku tlačítka Otevřít z dialogu pro výběr souboru. Chcete-li zaregistrovat databázi a připojit se k ní jako ke zdroji dat, zvolte položku Připojit se k existující databázi. Tím se vytvoří databázový dokument se zajištěním připojení k dané databázi. Připojení k existující databázi Začneme na první pohled nelogicky odzadu. Lze totiž předpokládat, že již máte k dispozici nějakou databázi a tu budete chtít využívat i v prostředí OpenOffice.org. Nastavením přepínače Co si přejete udělat do polohy Připojit se k databázi se zpřístupní volič typu zdroje dat. V závislosti na jeho nastavení se upraví zastoupení dalších karet (kroků připojení).

227 227 Pozor výčet možností záleží na konkrétním prostředí. Tak například u klasické instalace OpenOffice.org nenajdete možnost 602SQL; ta vznikne teprve jako součást instalace balíku 602Office. Poslední dva kroky (karty Nastavit autentizaci uživatele a Uložit a pokračovat) jsou obvykle totožné pro všechny možnosti a probereme si jej na konci této kapitoly. V následujícím přehledu budeme zmiňovat jen druhý krok, nazvaný podle druhu spojení (například Nastavit JDBC spojení). 602SQL Zajišťuje se připojení k databázi 602SQL ovladačem SDBC. Je zapotřebí, aby byl SDBC ovladač předem nainstalován, což zajistí korektní instalace produktu 602Office. Na následující kartě, Nastavení spojení, zapíšete do pole 602SQL název databáze, ke které se chcete připojit. Na třetí kartě můžete zadat své uživatelské jméno, pod kterým se k databázi přihlašujete (pokud nevyužíváte anonymní přístup). Zaškrtnutím políčka Vyžadováno heslo zajistíte kontrolu totožnosti uživatelským heslem před každým přihlášením. Adabas D Umožní se přihlásit k databázi ve formátu Adabas. Chcete-li pracovat s databází Adabas, musíte mít přístup na server s touto databází. Pokud nemáte přístup k takovému serveru umístěnému v síti (pracujete na samostatném počítači), musíte nejprve server této databáze nainstalovat a spustit jej. Server databáze Adabas dodaný se sadou OpenOffice.org nainstalujete pomocí zvláštního instalačního programu. ADO Zde máte možnost se registrovat databázi ve formátu ADO (Microsoft ActiveX Data Objects). Registrace uživateli kromě jiného umožní přístup k databázím MS Access. Pro použití rozhraní ADO v OpenOffice.org jsou potřebné Microsoft Data Access Components (MDAC). Systémy Microsoft Windows 2000 a XP tyto součásti standardně obsahují. Pro starší verze systému Windows musíte MDAC nainstalovat zvlášť. MDAC si můžete stáhnout z webových stránek společnosti Microsoft.

228 228 Do textového pole URL datového zdroje zapište adresu datového zdroje ADO, ke kterému se chcete připojit. Příklady: Pro připojení k souboru Access 2000 použijte formát: PROVIDER=Microsoft.Jet.OLEDB.4.0;DATA SOURCE=c:\Access\nwind2000.mdb Pro připojení ke katalogu na Microsoft SQL server zadejte: PROVIDER=sqloledb;DATA SOURCE=turner;INITIAL CATALOG=First Pro připojení k ODBC ovladači jako poskytovatel: DSN=SQLSERVER Databáze kontaktů Microsoft Outlook Umožní napojení na databázi kontaktů, kterou jste již dříve vytvořili v prostředí programu Microsoft Outlook. Žádná další nastavení nejsou třeba. Databáze kontaktů Mozilly Umožní napojení na databázi kontaktů, kterou jste již dříve vytvořili v prostředí poštovního klientského programu Mozilla. Žádná další nastavení nejsou třeba. Databáze kontaktů systému Microsoft Windows Umožní napojení na databázi kontaktů, kterou jste již dříve vytvořili v prostředí operačního systému Windows (Adresář). Žádná další nastavení nejsou třeba. Databáze kontaktů Thunderbird Umožní napojení na databázi kontaktů, kterou jste již dříve vytvořili v prostředí poštovního klientského programu Thunderbird. Žádná další nastavení nejsou třeba. Databáze kontaktů z LDAP Umožňuje napojení na databázi adresáře umístěného na serveru LDAP. URL serveru do pole zadejte adresu serveru LDAP (například ldap.server.cz). Základní DN do vstupního pole můžete zapsat další parametry potřebné pro server LDAP, obvykle výchozí bod pro prohledávání LDAP databáze - například dc=com. Číslo portu zadejte číslo portu serveru, obvykle 389. Použít bezpečné připojení (SSL) pro přístup k serveru a přenosu adres bude využito bezpečného připojení SSL (Secure Sockets Layer). SSL spojení obvykle využívá port 636, na rozdíl od hodnoty 389 pro běžné spojení. dbase Umožňuje jako databázi připojit databázový soubor zapsaný ve formátu dbase. JDBC Na kartě definujete speciální nastavení pro databázi, kterou budete připojovat prostřednictvím protokolu JDBC (API Java Database Connectivity). Výhodou ovladačů JDBC je fakt, že jsou napsány v programovacím jazyce Java a tudíž nezávislé na platformě.

229 229 Třídu ovladače musíte přidat do OpenOffice.org v konfiguračním dialogu (OpenOffice.org Java). Do pole URL datového zdroje zadejte adresu pro připojení k databázi, např. pro ovladač MySQL-JDBC zadejte jdbc:mysql://<nazevserveru>/<nazevdatabaze> Více informací o JDBC ovladači zjistíte v dokumentaci dodané s tímto ovladačem. K JDBC připojení k databázi je nutný ovladač JDBC - jeho třídu zapište do pole Třída JDBC ovladače. Spojení s využitím aktuálního nastavení otestujte stiskem tlačítka Otestovat třídu. Microsoft Access Umožňuje import databáze ve formátu Microsoft Access. Pomocí pole Soubor s databází MS Access a tlačítka Procházet určete přístupovou cestu k souboru s databází. MySQL Pro připojení k databázi MySQL si pomocí přepínače můžete vybrat jednu ze dvou možností: Připojit se pomocí ODBC (Open Database Connectivity) - připojí se k existujícímu zdroji dat ODBC, který byl nastaven na úrovni systému. Připojit se pomocí JDBC (Java Database Connectivity) - připojí se k existujícímu zdroji dat JDBC, který byl nastaven na úrovni systému. Na základě nastavení přepínače bude zobrazena odpovídající následující strana průvodce. Pro bližší informace se podívejte na stránky s kapitolami o ODBC (str. 230) a JDBC (str. 228).

230 230 ODBC Pro připojení k databázi ODBC je třeba pouze zadat cestu k databázovému souboru; úkol si můžete usnadnit vyhledáním v dialogu pro volbu souborů, který otevřete pomocí tlačítka Procházet. ODBC je zkratka k označení Open DataBase Connectivity; což představuje standard protokolu pro přístup aplikací k databázovým systémům. Technologie ODBC využívá dotazovací jazyk SQL (Structured Query Language). V OpenOffice.org je možné u jednotlivých databází určit, zda budou ke spuštění dotazů použity příkazy SQL. Jinou možností je vytvořit dotaz pomocí interaktivní nápovědy s následným automatickým převodem do jazyka SQL. Potřebné dvaatřicetibitové funkce pro ODBC lze kdykoliv doinstalovat; k tomu postačí instalační program dodaný s databází. Jejich vlastnosti je pak možné upravit z prostředí Ovládacích panelů. Oracle JDBC Pro přístup k databázi Oracle ze systémů Solaris nebo Linuxu můžete použít ovladač JDBC. Pro přístup k této databázi z Windows naproti tomu potřebujete ovladač ODBC. Syntaxe URL pro specifikaci datového serveru JDBC je následující: počítač je název počítače, na kterém je spuštěna databáze Oracle. Název počítače je také možné nahradit IP adresou serveru. port je port, na kterém naslouchá databáze Oracle. Správný port vám sdělí váš databázový administrátor. název_databáze je název databáze Oracle. Správný název vám sdělí váš databázový administrátor. Název databáze Oracle zapište do pole Název databáze. Do pole Číslo portu se zadává číslo portu databázového serveru implicitní hodnota je Pole Třída Oracle JDBC ovladače je určeno ke specifikaci názvu ovladače JDBC; pomocí tlačítka Otestovat třídu můžete otestovat připojení s vaším nastavením. Sešit Jako zdroj dat lze také využít tabulku z existujícího sešitu aplikace OpenOffice.org Calc. Postačí specifikovat přístupovou cestu k souboru se sešitem a podle potřeby zaškrtnout políčko, má-li být vyžadováno při přístupu heslo autora sešitu.

231 231 Text Textový formát umožňuje importovat obsah databáze do jiných aplikací a platforem. Téměř vždy probíhá export textu pomocí filtru. K úpravám souborů ASCII nebo databází v textovém formátu lze použít aplikaci Calc. Přístupovou cestu k souboru s daty uveďte do pole Cesta k textovým souborům; pro interaktivní vyhledání je k dispozici tlačítko Procházet. Typ textového souboru určuje přípona jeho názvu. Pomocí přepínače Určete typ souborů, ke kterým chcete přistupovat můžete vybrat, zda chcete pracovat se soubory s datovými položkami oddělenými smluveným oddělovačem (CSV), s prostými textovými soubory (TXT) nebo se soubory ukládanými s vaší vlastní příponou tu pak specifikujte do připojeného pole (například *.HAF). Jak mají být oddělena jednotlivá pole záznamu (každý záznam je na samostatném řádku), textové položky a jak psát čísla, můžete nastavit v sekci Formát řádky. Oddělovač polí ze seznamu vyberte oddělovač použitý v souboru. Oddělovač vymezuje obsah jednotlivých datových polí. Jako oddělovač můžete vybrat středník, čárku, dvojtečku, tabulátor, mezeru nebo jiný znak, který do rozevíracího pole zadáte. Oddělovač textu ze seznamu vyberte znak, který bude identifikovat textové pole v databázi. Znak nesmí být totožný se znakem použitým pro oddělovač polí. Desetinný oddělovač v seznamu vyberte oddělovač pro oddělení desetinných míst u desetinných čísel. V závislosti na národním nastavení se jako oddělovač nejčastěji používá čárka (0,5) nebo tečka (0.5). Oddělovač tisíců v seznamu nastavte oddělovač tisíců. Podle národního nastavení se jako oddělovač tisíců obvykle používá čárka (1,000) nebo tečka (1.000). Autentizace uživatele Některé databáze vyžadují přihlášení (autentizace) uživatele zadáním jeho uživatelského jména a přístupového hesla. V tom případě po specifikaci datového zdroje jako následuje další krok - Nastavit autentizaci uživatele. Do pole Uživatelské jméno zadejte uživatelské jméno pro přístup k databázi. Pokud není jméno zapotřebí, ponechte pole prázdné. Pokud zaškrtnete políčko Požadované heslo, bude při přístupu k databázi vyžádáno od uživatele přístupové heslo. Dokončení připojení k databázi Poslední kartou průvodce je karta Uložit a pokračovat. Na ní si musíte vybrat, co budete se zdrojem dat chtít dále podniknout. Máte na výběr, Určuje, zda chcete databázi zaregistrovat, otevřít ji pro úpravy nebo do ní vložit novou tabulku.

232 232 Pokud chcete databázi zaregistrovat ve své kopii OpenOffice.org, nastavte přepínač v horní části karty na položku Ano, zaregistrovat databázi. Po registraci se databáze zobrazí v okně Zobrazit - Zdroje dat. Jestliže přepínač nastavíte na položku Ne, neregistrovat databázi, pak se informace o databázi uchovají pouze ve vytvořeném databázovém souboru. Databázový soubor je soubor s příponou ODB, který spravuje tabulky, pohledy, dotazy, odkazy a sestavy databáze v OpenOffice.org. Pokud chcete v tuto chvíli databázový soubor otevřít a upravit strukturu databáze, zaškrtněte políčko Otevřít databázi pro úpravy. Jestliže chcete v databázi vytvořit tabulku pomocí průvodce tabulkou, zaškrtněte políčko Vytvořit tabulky pomocí průvodce tabulkou. Otevření existujícího databázového souboru Nyní se vrátíme na první kartu průvodce a zaměříme se na prostřední položku přepínače - možnost Otevřít existující databázový soubor. Zde můžete databázový soubor, který chcete otevřít, vybrat ze seznamu nedávno použitých souborů (Naposledy použito) nebo z dialogu pro výběr souboru otevřeného tlačítkem Otevřít. Průvodce se tu redukuje na jedinou kartu Vybrat databázi protože výběrem souboru nebo názvu databáze jeho role končí. Založení nové databáze Pokud nastavíte přepínač na první kartě průvodce na první pozici Vytvořit novou databázi budete mít možnost vytvořit a uložit nový databázový soubor (*.ODB). Poté přejdete na poslední kartu průvodce, kde budete moci například pro databázi vytvořit novou datovou tabulku a tu pak naplnit daty.

233 233 Zobrazení a využití zdrojů dat Okno Zdroje dat Ke zviditelnění připojených zdrojů dat a jejich tabulek vám poslouží okno Zdroje dat. To můžete otvírat v aplikacích Writer a Calc příkazem Zdroje dat z nabídky Zobrazit nebo krátce klávesovou zkratkou F4. Okno s výpisem zdrojů dat je umístěno nad oknem s dokumentem nebo sešitem. Okno je rozděleno na dvě poloviny, které odděluje příčka posuvná tahem myší. V jeho levé polovině jsou vypsané názvy registrovaných databází. Tato část se nazývá Průzkumník a její zobrazení můžete potlačit nebo opět vyžádat tlačítkem Průzkumník zapnout/vypnout. Poklepáním na název databáze (nebo klepnutím na ikonku plus ) se zpřístupní položky hlavních částí databáze. Chcete-li vidět určitou tabulku a její datový obsah, otevřete položku Tabulky. Tím uvidíte názvy všech tabulek obsažených v databázi.

234 234 Klepnutím na položku s názvem tabulky vidíte její obsah v pravé části okna. Obsah je vypsán v tabelární formě, kde řádky odpovídají jednotlivým záznamům a sloupce pak konkrétním položkám záznamu, jejichž názvy vidíte nad tabulkou. Pokud klepnete pravým tlačítkem myši nad šedými tlačítky v záhlaví řádků nebo sloupců, otevře se plovoucí nabídka s příkazy umožňujícími upravit způsob zobrazení tabulky. Obsah větších tabulek můžete v okně posouvat pomocí kláves pro posun kurzoru nebo můžete využít převíjecí tlačítka pod tabulkou. Zde je také indikátor ukazující, na kterém záznamu z kolika je právě nastaven ukazatel tabulky. Pokud chcete přejít na záznam s konkrétním pořadovým číslem, napište číslo do políčka Záznam pod tabulkou. Obsah tabulky můžete v okně editovat. Můžete k ní také přidávat další záznamy. Předpokladem možnosti úprav tabulky je, že má specifikovaný primární klíč. Pokud tento klíč k dispozici není, je tabulka dostupná pouze v režimu pro čtení a zapisovat do ní nelze!!! Pokud chcete do tabulky přidat nový záznam, klepněte na tlačítko se žlutým symbolem světýlka nebo co to je a do řádku tabulky označeného stejným symbolem vepište potřebná data. Pokud chcete upravit databázový soubor, klepněte pravým tlačítkem na název tabulky a v plovoucí nabídce pak spusťte příkaz Upravit databázový soubor. Tím přejdete do okna programu base, kde můžete provést zamýšlené úpravy.

235 235 Využití dat v dokumentech a sešitech Data ze zdroje dat je zapotřebí nějak přenést na místo určení na stránku dokumentu nebo na list sešitu; k tomu jsou přece určena. Pokročilejší uživatelé mohou bez problému využívat funkce tzv. hromadné korespondence, kdy se položky z databáze samočinně dosazují na místa speciálních polí a umožňují tak automaticky vytvářet celé sady dopisů nebo zásilek pro elektronickou poštu. V této kapitole se však seznámíme s jednoduššími postupy; dozvíte se, jak na požadované místo vložit manuálně vybranou položku záznamu. Využití schránky Data se ze zdroje dají velmi snadno kopírovat do dokumentu nebo na list sešitu prostřednictvím schránky. Otevřete zdroj dat a v okénku se zobrazením jeho obsahu klepněte pravým tlačítkem myši na položku (například s adresou). Z kontextové nabídky pak vyberte příkaz Kopírovat. Klepněte pak na místo, kam chcete datovou položku vložit, pravým tlačítkem otevřete kontextovou nabídku a v ní příkaz Vložit. V dokumentu se adresa (ať již poštovní nebo jiného typu, třeba webová), stane aktivním odkazem. Přetahování dat myší Nejjednodušším a nejrychlejším způsobem přenosu dat ze zdroje dat do textového nebo tabulkového dokumentu a vytváření formulářů ze zdroje dat je metoda přetahování.

236 236 Jednu určitou položku přetáhnete myší velmi jednoduše. Klepnete na ni myší a táhnete při stisknutém levém tlačítku na místo určení. Tam tlačítko uvolníte a položka se zkopíruje. Přetažením názvu pole (šedé tlačítko v záhlaví sloupce) ze zdroje dat do dokumentu vložíte databázové pole. Do dokumentu bude vloženo pole odpovídající databázovému poli. Tuto možnost využijete zejména při vytváření sériových dopisů. Požadovaná pole, například jméno, adresu atd., jednoduše přetáhnete do dokumentu. Složitější kopírování dat do textu Další možností je vložit celý záznam nebo jeho určitá pole. Vyberte odpovídající záhlaví (šedé tlačítko vlevo před řádkem se záznamem) a přetáhněte jej do dokumentu. Po uvolnění tlačítka myši se zobrazí dialogové okno Vložit sloupce databáze. V něm rozhodnete, zda chcete použít všechna databázová pole a zda budou data zkopírována do dokumentu jako text, jako tabulka nebo jako pole. Můžete také vybrat několik různých záznamů; do dokumentu budou vloženy všechny aktuálně vybrané záznamy. Všechny položky z určitého záznamu můžete přetáhnout do textu tahem za šedé tlačítko vlevo před záznamem. Po přetažení se otevře dialog Vložit databázové sloupce. Zde můžete rozhodnout, zda mají být data vložena jako tabulka, jako pole nebo jako text. Nastavení, které v okně pro vkládání dat vytvoříte, bude použito i při dalším otevření tohoto okna. V seznamu Databázové sloupce jsou zobrazeny všechny sloupce databázové tabulky, které je možné převést do seznamu sloupců vybraných ke vložení do dokumentu. Vyberte databázový sloupec, který chcete do dokumentu vložit a klepněte na tlačítko se šipkou. Položku lze také převést poklepáním myší.

237 237 Jestliže data do dokumentu vložíte jako tabulku, neuloží se spolu s daty vlastnosti tabulky. Pokud tabulku zformátujete pomocí funkce automatického formátu, zaznamená se název formátové šablony. Pokud nebudou předvolby změněny, bude při dalším automatickém vkládání dat v podobě tabulky použita stejná šablona. V seznamu vpravo se vytváří seznam databázových sloupců vybraných ke vložení do dokumentu. Můžete sem také vpisovat text; ten bude potom také vložen do dokumentu. Pořadí dat v dokumentu odpovídá pořadí položek v poli vybraných sloupců. Jestliže chcete v seznamu přejít na další řádek, stiskněte klávesu Enter. V sekci Formát můžete určit formát, v jakém budou obsahy databázových polí vloženy do dokumentu. Z databáze - formáty se převezmou z databáze. Pokud nechcete formát převzít, vyberte ze seznamu s nabídkou formátů ten, ve kterém chcete vložit obsahy polí do dokumentu. Numerické formáty lze použít pouze pro určitá databázová pole, například pro číselná a logická pole. Je-li vybrané pole v textovém formátu, není možné ze seznamu formátů vybírat, protože textový formát je spravován automaticky. Pokud žádný z nabízených formátů nevyhovuje, vyberte ze seznamu položku Vlastnosti a požadovaný formát sami nadefinujte; lze také využít tlačítko Automatické formátování a formát si vybrat z jednoho z předem připravených vzorů. Pokud klepnete na tlačítko Aktualizovat pole, aktualizuje se obsah stávajících databázových polí podle označených záznamů. Tlačítko je aktivní pouze tehdy, je-li aktuálním dokumentem textový dokument. Nastavíte-li v dialogovém okně Vložit sloupce databáze přepínač Vložit data jako na položku Pole, budou do dokumentu vložena pole pro data vybraná v prohlížeči zdroje dat. Tato databázová pole zastupují jednotlivé databázové sloupce a lze je použít pro sériové dopisy. Klepnutím na ikonu Data na pole bude obsah polí upraven podle aktuálně vybraného záznamu. Použití dat v listu sešitu Do otevřeného listu sešitu můžete vložit data z jednoho nebo několika záznamů. Vyberete požadované záznamy a přetáhnete je do sešitu. Data se vloží na vybrané místo. Vkládání ovládacích prvků do textového formuláře Přetahováním při zobrazení zdroje dat lze vytvářet ovládací prvky při přípravě textového formuláře propojeného s databází. Pole vložíte do dokumentu přetažením databázového sloupce. Podržíte-li při přetahování stisknuté klávesy Shift+Ctrl, bude vloženo textové pole propojené s odpovídajícím polem popisku. Textové pole bude hned obsahovat veškeré informace z databáze, které jsou ve formuláři třeba. Při omylu Když uděláte při přetahování chybu a chcete operaci vrátit, umístěte kurzor do dokumentu a klepněte v nabídce Úpravy na příkaz Zpět (nebo použijte klávesovou zkratku Ctrl+Z). Kopírování dat opačným směrem Kopírovaní přetažením je možné použít také opačně - textovou tabulku nebo vybranou oblast sešitu lze přetáhnout do kontejneru tabulek v průzkumníku zdroje dat. Jednodušší text zkopírujete přetažením z dokumentu do datového pole v zobrazení zdroje dat.

238 238 Propojení dokumentů s daty v praxi Hromadná korespondence Přímo z prostředí prohlížeče dat můžete vytvořit sériový dopis s poli naplněnými z položek zvolených záznamů vybrané databáze. Nejprve připravte text dokumentu a na potřebná místa do něj vložte pole, která budou při sloučení s daty naplněny konkrétními údaji. To snadno uděláte přetažením názvu příslušného sloupce z prohlížeče zdrojů dat. Když poté v nabídce Soubor spustíte příkaz Tisk, zobrazí se dotaz, zda budete dokument chtít tisknout jako sériový dopis. Pokud zvolíte Ano, o což vám asi jde, otevře se dialog k upřesnění záznamů, s jejíchž daty bude dokument postupně sloučen a vytištěn. V horní části dialogu je zmenšenina okna prohlížeče zdrojů dat, kde lze upřesnit výběr zdroje dat. Pod okénkem vlevo najdete sekci Záznamy, ve které vyberete, které záznamy budete chtít pro hromadně posílaný dopis použít: Vše převezmou se položky ze všech záznamů v databázi. Vybrané záznamy vezmou se pouze položky ze záznamů, které v okénku označíte (klepnutím na šedá tlačítka vlevo před záznamem při stisknuté klávese Ctrl). Od Do vezmou se položky ze záznamů ve vybraném rozmezí pořadových čísel. V sekci Výstup určíte, zda mají být dopisy s poli tištěny na papír (na tiskárně) nebo ukládány do souboru. Pokud vyberete položku Tiskárna. Zpřístupní se políčko Jednotlivé tiskové úlohy. Po jeho zaškrtnutí se vytiskne každý dokument zvlášť. Pokud vyberete položku Soubor, je zapotřebí v poli Cesta nastavit přístupovou cestu ke složce, kam se budou ukládat jednotlivé dopisy hromadné korespondence (tj. již se začleněnými údaji z databáze). V sekci Vytvořit jméno souboru z můžete pomocí přepínače nastavit, jak má být vytvořeno jméno souboru: Pole databáze - jako jméno souboru, do kterého bude dopis hromadné korespondence uložen, se použije obsah vybraného databázového pole. Nastavit ručně - jméno souboru se vytvoří na základě textu zadaného do pole následovaného pořadovým číslem.

239 239 Tisk štítků a vizitek Na základě napojení na vhodnou databázi si snadno můžete tisknout štítky nebo vizitky. Dialog k nastavení potřebných parametrů otevřete z nabídky Soubor příkazy Nový a Štítky. Formát a vzhled štítků i vizitek navrhnete v dialogu Štítky, který se skládá ze tří karet. Na kartě Štítky určíte v sekci Formát formát štítků nebo vizitek - volič Typ pokrývá široké spektrum formátů vizitek i štítků - včetně štítků na diskety, audiokazety... atd. Je také možné použít formát nezapadající do žádné z kategorií - podle vlastní specifikace. V sekci Přípis pak můžete v okénku Popisek stanovit, co má být vlastním obsahem štítku či vizitky. Součástí obsahu štítků a vizitek mohou být databázová pole, aby mohly mít štítky a vizitky proměnný obsah, podobně jako při vytváření hromadné korespondence. Pokud potřebujete napojení na data, máte k dispozici seznamy Databáze a Tabulka. Jejich pomocí určete databázovou tabulku, jejíž datová pole budete chtít využít. V seznamu Pole databáze vyberte položku databázového záznamu, který chcete na štítek (vizitku) vložit a pak myší klepněte na šipku - tím přenesete vybrané pole do okénka Popisek. Zde postupně sestavte textový obsah budoucího štítku (vizitky). Na nový řádek přejdete stiskem klávesy Enter. Mezi pole můžete samozřejmě vkládat mezery a zapisovat libovolné neměnné texty. Na kartě Formát můžete upřesnit rozměry štítku nebo vizitky a také rozteč jednotlivých objektů na listu papíru; samostatně lze určit i okraje. pokud chcete manuální zadání rozměrů štítku využít, nastavte na předchozí kartě v seznamu Typ položku Uživatelský. Na kartě Volby můžete určit, zda se mají vytvořit všechny štítky nebo jen některé. Pokud je zaškrtnuto políčko Synchronizovat obsahy, stačí zadat a upravit štítek pouze jednou (levý horního štítek na archu).

240 240 Jakmile máte vše nastaveno, klepněte na tlačítko Nový dokument; tím vytvoříte nový dokument se štítky nebo vizitkami podle zadaného nastavení. Současně se zobrazí malé okénko s tlačítkem Synchronizovat popisky (ale pozor - jen pokud jste zaškrtnuli políčko Synchronizovat obsahy). Upravte první štítek - dopište a zformátujte popisné texty, které budou na všech štítcích stejné, dolaďte rozvržení polí na jeho ploše a vložte případné další části - třeba i loga nebo jiné grafické prvky. Klepněte myší na poslední místo textu (za posledním polem) v prvním štítku. V nabídce Vložit spusťte příkaz Pole a v podnabídce Jiné. V dialogu Pole klepněte na záložku karty Databáze. Zde v okénku Typ vyberte položku Další záznam; pak dole klepněte na tlačítko Vložit a poté na tlačítko Zavřít. Pokud odpovídá vzhled prvního štítku vašim představám, můžete s ním synchronizovat štítky ostatní. Klepněte na tlačítko Synchronizovat popisky v malém okénku. Všechny ostatní štítky se tak přizpůsobí vzhledem i obsahem vašemu vzorovému prvnímu štítku. Nyní můžete štítky nebo vizitky vytisknout. V nabídce Soubor spusťte příkaz Tisk a stiskem tlačítka Ano potvrďte dotaz, zda chcete tisknout sériový dopis.

241 241 V okně Hromadná korespondence vyberte záznamy databáze, jejichž data budete chtít na štítky nebo vizitky tisknout. Záznam vyberete klepnutím na záhlaví řádku vlevo). V kombinaci s klávesou Shift nebo Ctrl můžete obvyklým způsobem vybrat více záznamů. Klepnutím na tlačítko OK se na místa polí vloží data načtená z databáze a štítky či vizitky se vytisknou. Jak je vidět v dialogu, lze pomocí přepínače Záznamy také vybrat všechny záznamy z databáze nebo záznamy od - do určitého pořadového čísla. Vedle výstupu na tiskárnu (tisku na papír) můžete také vyžádat tisk do souboru. Tisk obálek Dalším uplatněním pro možnost tisku při napojení dokumentu na databázi je tisk obálek s adresami. Postup je principiálně shodný s postupem vytváření štítků a vizitek. Dialog, ve kterém určíte vzhled obálky, otevřete příkazem Obálka, který je bůhvíproč umístěn tentokrát v nabídce Vložit. Také dialog Obálka se skládá ze tří karet. Na první z nich, kartě Obálka, vyberete databázi a její tabulku a do okénka Adresát umístíte pole obsahující adresu. Pokud budete chtít, aby obálka obsahovala i zpáteční adresu jako adresu odesílatele, zaškrtněte políčko Odesílatel a vepište adresu do připojeného okénka. Vzhled budoucí obálky vidíte vpravo dole v náhledovém okénku. Na kartě formát můžete nastavit rozměry samotné obálky a umístění adres na její ploše: V sekci Příjemce se určí pomocí mezer shora a zleva umístění oblasti s cílovou adresou adresáta V sekci Odesílatel určíte totéž pro zpáteční adresu (odesílatele). V sekci Velikost můžete nastavit velikost obálky, na kterou se mají adresy tisknout.

242 242 V obou horních sekcích je navíc k dispozic tlačítko Upravit, jehož pomocí můžete určit formát tisku adres co se týče parametrů písma a odstavců. Na poslední kartě - Tiskárna - nastavíte způsob podávání obálek do tiskárny, kterou je budete tisknout (orientaci a posun). Další postup je identický práci se štítky a vizitkami. Sestavy Sestava je dokument využívající data z databáze - může to být například nějaký nabídkový list, seznam sortimentu, výpis součástek, ze kterých je složen určitý výrobek a podobně. V prostředí 602Office můžete sestavu snadno vytvořit na základě napojení dokumentu na datový zdroj, přičemž celý úkon vám ulehčí připravený Průvodce. Sestavu začnete zpracovávat poněkud netradičně v prostředí aplikace OpenOffice.org Base. Nejprve vyberte zdroj dat. Přejdete do okna aplikace Base. V levém sloupci klepněte na tlačítko Sestavy a pak v pravé horní sekci klepněte na odkaz Použít průvodce pro vytvoření sestavy.

243 243 Tím opustíte prostředí aplikace Base a přejdete do textového editoru Writer - a vedle jeho okna máte nyní k dispozici okénko Průvodce sestavou nastavené na prvním kroku - Výběr polí. V tomto kroku postupně vyberte názvy těch databázových polí, která chcete mít v sestavě. Postup je obvyklý - v sekci Dostupná pole vybírejte vhodná pole a klepnutím na tlačítko se šipkou je přenášejte do sekce Pole v sestavě. Na kartě následujícího kroku máte možnost pojmenovat pole popisnými názvy podle vlastní potřeby (například cizojazyčná označení nahradit českými popisky nebo naopak). Na třetí kartě můžete specifikovat seskupení polí. Záznamy v sestavě totiž lze seskupovat v závislosti na hodnotách v jednom nebo více polích. Můžete zvolit až

244 244 čtyři pole, podle kterých bude výsledná sestava seskupena. Pokud seskupujete více než jedno pole, OpenOffice.org zanoří skupiny podle jejich úrovně. Na třetí kartě můžete specifikovat seskupení - určit pole, podle jejichž obsahu budou položky sestavy po naplnění daty seskupeny (například u knih název vydavatele apod.). Následuje karta čtvrtá, na které můžete vytvořit způsob řazení položek v sestavě. Předposlední karta průvodce je šestá a na ní můžete předvolit vzhled sestavy a orientaci jejího uspořádání na stránkách (na výšku nebo na šířku).

245 245 Na poslední kartě si již jen vyberete, co chcete v tomto okamžiku se sestavou udělat. Sestavu pojmenujte a poté můžete zvolit vytvoření sestavy statické nebo dynamické. Pokud otevřete sestavu statickou, vždy zobrazí původní data, ze kterých byla vytvořena (nemusí tedy být již aktuální). Pokud sestavu uložíte jako dynamickou, získáte de facto její šablonu. Pokud ji později otevřete, budou zobrazena aktuální data načtená z databáze. Vstupní formuláře S pomocí formulářů je možné určit, jak prezentovat data z databáze, ale lze jeho pomocí také určitá data vkládat a ukládat. Formulář se vytvoří na základě textového dokumentu nebo sešitu vložením ovládacích prvků. Ve vlastnostech toho kterého ovládacího prvku můžete určit, které údaje má formulář zobrazovat. Východiskem pro vytvoření formuláře je aplikace OpenOffice.org Base, ve kterém vyberte zdroj dat. Po přechodu do okna aplikace Base klepněte v levém sloupci na tlačítko Formuláře a pak v pravé horní sekci klepněte na odkaz Použít průvodce pro vytvoření formuláře. Sestavení formuláře krok za krokem umožní Průvodce formulářem. Ten se skládá z osmi karet, kde zadáte vše potřebné a nezbytné k vytvoření funkčního formuláře. Na první kartě průvodce určíte, pro kterou tabulku nebo dotaz vytváříte tento formulář a která její pole bude formulář obsahovat. Pomocí voliče Tabulky nebo dotazy zkontrolujte a podle potřeby nastavte zdroj dat, pro který chcete formulář vytvořit. V seznamu Dostupná pole jsou vypsána pole, která jsou v datovém zdroji k dispozici. Klepnutím vyberte konkrétní pole nebo v kombinaci s klávesami Shift nebo Ctrl skupiny polí. Pomocí tlačítek se šipkami lze přesunout vybraná (nebo všechna) pole ze seznamu vlevo do seznamu vpravo (Pole ve formuláři), ve kterém se shromažďují pole budoucího formuláře - nebo naopak pole ze seznamu odebrat.

246 246 Seznam polí ve formuláři můžete upravit změnou pořadí položek - k tomu máte k dispozici tlačítka se šipkami nahoru a dolů vpravo vedle seznamu. Na druhé kartě průvodce můžete rozhodnout, zda má váš formulář obsahovat také podformuláře. Pokud si to přejete, zaškrtněte políčko Přidat podformulář. Pro přidání podformuláře založeného na existující relaci klepněte na položku Podformulář založený na existující relaci a vyberte, kterou relaci chcete přidat. Pro přidání podformuláře založeného na ručním výběru polí nastavte přepínač na položku Podformulář založený na ručním výběru polí. Pokud jste se rozhodli zařadit podformulář s ručním výběrem polí, budete na následující (třetí) kartě průvodce vyzváni k jejich specifikaci. Postup je zcela stejný jako v prvním kroku průvodce, naprosto analogické jsou také všechny ovládací prvky.

247 247 Také čtvrtá karta průvodce se týká podformulářů. Pokud jste na druhé kartě průvodce vybrali možnost Podformulář založený na ručním výběru polí, máte nyní možnost výběru spojených polí. Ve dvojicích voličů N-té spojené pole podformuláře a N-té spojené pole hlavního formuláře vyberte pole podformuláře, které bude spojeno s polem hlavního formuláře vybraného z odpovídajícího seznamu. Na páté kartě vyberete schéma uspořádání formuláře a případného podformuláře. U některých schémat lze také vybrat způsob zarovnání titulku (vlevo či vpravo). Pokud nastavíte přepínač šesté karty na položku Formulář se bude používat jen pro zadávání nových dat. Existující data nebudou zobrazena, bude vytvořen formulář, který bude možné využívat jen pro zadávání nových dat. Při nastavení přepínače na položku Formulář bude zobrazovat všechna data, bude vytvořený formulář možné používat pro zobrazování existujících dat i pro zadávání dat nových. V tomto případě lze také využít trojici voleb, reprezentovaných zaškrtávacími políčky: Pokud nechcete povolit úpravy již existujících dat, zaškrtněte Zakázat úpravu existujících dat. Chcete-li zabránit mazání dat, zaškrtněte políčko Zakázat odstranění existujících dat. Nechcete-li povolit zápis nových dat do formuláře, zaškrtněte políčko Zakázat přidání nových dat. Na sedmé kartě si vyberete způsob zobrazení formuláře na obrazovce počítače. Základní vzhled formuláře vyberte ze seznamu Použít styly. Vzhled pak můžete ještě upřesnit pomocí přepínače Ohraničení políček; jeho položky umožňují nastavení způsobu ohraničení formulářových políček na stránce. Na poslední kartě formulář pojmenujete a můžete rozhodnout, zda ho chcete ještě dále upravovat nebo s ním hned začít pracovat. Tlačítkem Dokončit návrh formuláře ukončíte a můžete si vyzkoušet jeho používání.

248 248 Nyní můžete v políčkách formuláře pohodlně prohlížet obsah databáze - záznam po záznamu. Můžete však také data upravovat a přidávat k databázi data nová - vkládat nové záznamy. K práci s formulářem je vhodné si zobrazit nástrojový panel Navigace ve formuláři. Tím získáte jednak obvyklá "převíjecí tlačítka" pro listování záznamy a jednak prostředky pro úpravy formuláře i jeho datové náplně. Formulář je možné vytvořit ještě dalším způsobem, který je ovšem mnohem náročnější - v režimu návrhu. tento postup je popsán v dokumentu ve formátu PDF, který je součástí distribučního CD.

249 249 Hromadná korespondence - zobecnění Pár úvah teoretického rázu Princip hromadné korespondence Data z tabulek databáze 602SQL lze ve spojení s programy OpenOffice.org využívat různými způsoby. Jistě se vám bude hodit možnost hromadné korespondence. Máte-li v databázi uložené osobní údaje jednotlivých adresátů, stačí třeba napsat jediný dopis a ten pak ve spojení s daty vytisknout. Proces pak probíhá tak, že se načte první záznam z databáze a data (například jméno, adresa ) se vloží na předem určená místa v dokumentu. Dokument se vytiskne se tolikrát, kolik databázových záznamů mu přidělíte a pokaždé s aktuálními daty. Propojení mezi 602SQL a OpenOffice.org Pokud chcete jako zdroj dat využívat 602SQL, je zapotřebí zajistit propojení mezi tímto programem a kompletem OpenOffice.org. K tomuto účelu je dodáván speciální ovladač SDBC driver. Ten je zapotřebí před zahájením prací s daty podle návodu nainstalovat. Pomocí ovladače již snadno napojíte konkrétní databázi 602SQL. Dokument pro hromadnou korespondenci Dokument vhodný pro práci s hromadnou korespondencí si můžete vytvořit zcela sami nebo využít některou z připravených šablon nebo ještě snáze spustit některého z průvodců. Nejprve si ukážeme, jak si dokument vytvoříte úplně sami; pokud nemáte k tomuto kroku zatím chuť, můžete tuto kapitolu přeskočit. Dokument pro hromadnou korespondenci se od běžného dokumentu liší tím, že do něj vložíte speciální pole korespondující s názvy položek záznamu databáze. Tato pole se pak při sloučení s databází plní konkrétními daty načítanými z jednotlivých záznamů. Dokument pro hromadnou korespondenci manuálně Nejprve prostě napište dokument, který chcete posílat na řadu adres nějaký dopis, obchodní nabídku nebo něco takového. S jeho konkrétní podobou si teď lámat hlavu nebudeme. Jde o to, jak vložit proměnné, které se pak naplní daty. Řekněme, že v úvodu dopisu budete chtít zákazníka oslovit jeho jménem a adresou, jak to bývá zvykem Nejprve je ale zapotřebí vybrat (zkontrolovat) odpovídající zdroj dat; budeme totiž pracovat se strukturou jeho záznamu, s názvy jednotlivých položek, ze kterých se záznam skládá. Nastavení zdroje dat V nabídce Zobrazit spusťte příkaz Zdroje dat - nebo stiskněte klávesu F4. V levé části okna vyberte tabulku nebo pohled databáze, která má být zdrojem dat pro dokument. Tím máte nastaven datový zdroj a můžete ho začít používat. Vkládání polí pro sloučení s databází Klepněte myší do dokumentu na místo, kam chcete vložit některou z databázových položek. Tím se na dané místo vloží potřebné pole. Pole se do dokumentu vkládají ve formě svých názvů na šedém podkladu; názvy jsou uzavřené do ostrých závorek < a >. Takto postupně vložte všechna pole, která potřebujete. Jiný postup vkládání polí V nabídce Vložit spusťte příkaz Pole a dále pak příkaz Jiné. Na kartě Databáze dialogu Pole si v levé sekci (Typ) nastavte položku Pole standardního dopisu. Pak v sekci vpravo, Výběr databáze, otevřete struk-

250 250 turu vašeho zdroje dat. Klepnutím na čtverečky se symbolem plus se jednotlivé struktury rozvírají a klepnutím na minus sbalují. Jde o to, abyste před sebou viděli seznam názvů položek záznamu. Vyberte položku, kterou chcete vložit do dokumentu a stiskněte tlačítko Vložit. Pozor dialog Pole ponechte otevřený, s tím můžete pracovat souběžně s dokumentem - jen si ho přesuňte tahem myší na místo, kde vám nebude zakrývat pohled na stránku dokumentu, kam pole chcete vložit. Pole se vkládají na pozici textového kurzoru, takže přejděte do dokumentu, nastavte kurzor (nebo klidně něco dopište) a vložte další pole. To opakujte, dokud všechna pole nejsou vložena. Když poté v nabídce Soubor spustíte příkaz Tisk, zobrazí se dotaz, zda budete dokument chtít tisknout jako sériový dopis. Pokud zvolíte Ano, o což vám asi jde, otevře se dialog k upřesnění záznamů, pro které bude dokument vytištěn. V horní části dialogu je zmenšenina okna prohlížeče zdrojů dat, kde lze upřesnit výběr zdroje dat. Pod okénkem vlevo najdete sekci Záznamy, ve které vyberete, které záznamy budete chtít pro hromadně posílaný dopis použít: Vše převezmou se položky ze všech záznamů v databázi. Vybrané záznamy vezmou se pouze položky ze záznamů, které v okénku označíte (klepnutím na šedá tlačítka vlevo před záznamem při stisknuté klávese Ctrl). Od Do vezmou se položky ze záznamů ve vybraném rozmezí pořadových čísel. V sekci Výstup určíte, zda mají být dopisy s poli tištěny na papír (na tiskárně) nebo ukládány do souboru. Pokud vyberete položku Tiskárna. Zpřístupní se políčko Jednotlivé tiskové úlohy. Po jeho zaškrtnutí se vytiskne každý dokument zvlášť. Pokud vyberete položku Soubor, je zapotřebí v poli Cesta nastavit přístupovou cestu ke složce, kam se budou ukládat jednotlivé dopisy hromadné korespondence (tj. již se začleněnými údaji z databáze). V sekci Vytvořit jméno souboru z můžete přepínačem nastavit, jak má být vytvořeno jméno souboru. Pole databáze - jako jméno souboru, do kterého bude dopis hromadné korespondence uložen, se použije obsah vybraného databázového pole. Nastavit ručně - jméno souboru se vytvoří na základě textu zadaného do pole následovaného pořadovým číslem.

251 251 Dokument pro hromadnou korespondenci z Průvodce Základní typy dokumentů používaných v kancelářské praxi si můžete vytvořit jednoduše, rychle a elegantně a navíc celkem bez velkých požadavků na znalosti práce s textovým procesorem. Jak toho lze dosáhnout? Zkuste si z nabídky Nástroje spustit příkaz Průvodce hromadnou korespondencí. Tím se otevře průvodce sekvence několika karet, na kterých specifikujete, co váš máš dokument obsahovat a jak má vypadat. Ukažme si, jak taková práce s průvodcem vypadá, na příkladu vytvoření dopisu. V prvním kroku určíte nastavením přepínače dokument, na kterém bude hromadně rozesílaná zpráva založena. Použít aktuální dokument - použije aktuální dokument aplikace Writer, na kterém se založí hromadně rozesílaná zpráva. Vytvořit nový dokument - vytvoří nový dokument aplikace Writer, na kterém se založí hromadně rozesílaná zpráva. Začít s existujícím dokumentem - vyberte stávající dokument aplikace Writer, na kterém se založí hromadně rozesílaná zpráva. Klepnutím na tlačítko Procházet můžete dokument snadno vyhledat v obvyklém dialogu pro volbu souborů. Začít ze šablony - vyberte šablonu na které chcete založit hromadně rozesílanou zprávu. I zde si výběr můžete usnadnit tlačítkem Procházet. Začít z nedávno uloženého počátečního dokumentu - založí nový dokument hromadné korespondence na základě nějakého již existujícího dokumentu; ten vyberete voličem ze seznamu pod položkou. Na druhé kartě určíte druh dokumentu který chcete vytvořit. Můžete vytvořit dopis nebo dokument hromadné korespondence pro zprávu elektronické pošty; to záleží na nastavení přepínače Zvolte typ dokumentu. Na třetí kartě určíte adresy příjemců, kterým je vaše hromadná korespondence určena a upřesníte vzhled bloku s adresou. V první sekci je vypsána aktuálně nastavená databáze kontaktů, ze které budou

252 252 přebírány potřebné adresy. Pokud tuto databázi chcete změnit, klepněte na tlačítko Vybrat jinou databázi kontaktů a databázi změňte. K tomu se otevře dialog Vyberte databázi kontaktů, kde si zvolíte zdroj dat pro adresy, nebo zdali chcete přidat novou adresu, či vložit nový seznam kontaktů. Ve druhé sekci - Vyberte blok s adresou, který chcete vložit do dokumentu - můžete do dopisu přidat blok s adresou, jak to bývá zvykem v obchodní korespondenci. Pokud blok vložit nechcete, zrušte zaškrtnutí políčka Tento dokument by měl obsahovat blok s adresou. Pomocí grafického voliče vyberte vzhled bloku s adresou, který chcete použít. Pokud vám vyobrazené možnosti nestačí, stiskněte tlačítko Více; tím je vám nabídnuto k výběru více možností. Ve třetí sekci můžete zkontrolovat, jak bude blok s adresami vypadat ve sloučeném dokumentu, až se za názvy polí dosadí skutečné hodnoty načtené z databáze. Tlačítkem Přiřadit pole otevřete stejnojmenný dialog, kde můžete pole ze zdroje dat přiřadit jednotlivým adresním prvkům nebo prvkům oslovení. Na čtvrté kartě můžete pro svůj dopis určit způsob oslovení adresáta. Pokud totiž databáze hromadné korespondence obsahuje informace o pohlaví příjemce, můžete na jeho základě nastavit rozdílná oslovení. Oslovení jako takové vyžádáte, pokud na kartě zaškrtnete políčko Tento dokument by měl obsahovat oslovení. Pak můžete voličem Obecné oslovení vybrat některé z běžně užívaných oslovení a v okénku Náhled si zkontrolovat, jak bude vybrané oslovení vypadat v dopise po spojení s konkrétními daty. Pokud vám nabízené možnosti nestačí, můžete stisknout tlačítko Přidat pole a sestavit si oslovení vlastní. Zaškrtnutím políčka Vložit personalizované oslovení můžete pomocí voličů Žena a Muž vytvořit různé typy oslovení podle toho, zda je adresátem žena či muž. V obou případech můžete stiskem tlačítka Nový doplnit svůj vlastní způsob oslovení. Jak se pozná pohlaví adresáta, musíte vybrat pomocí dvojice voličů. Voličem Název pole vyberete název té databázové položky, která bude použita jako kritérium pohlaví a voličem Hodnota pole určíte hodnotu, jakou má toto pole mít, aby byl adresát posuzován jako žena. Pátá karta je určena k úpravě vzhledu dokumentu vzhledem k začlenění bloku s adresou. Určete umístění bloku s adresou a oslovení v dokumentech. Pokud zaškrtnete políčko Zarovnání k tělu textu, bude blok s adresou zarovnán k levému okraji stránky. V tomto případě lze číselníkem Shora nastavit, kolik místa má být vynecháno mezi horním okrajem strany a horním okrajem bloku s adresou. Pokud políčko nezaškrtnete, máte k dispozici rovněž číselník Zleva, jehož pomocí lze určit odstup bloku s adresou od levého okraje stránky. V sekci Umístění oslovení můžete pomocí tlačítek Nahoru a Dolů v náhledovém obrázku posouvat oslovení adresáta na stránce tak, aby její vzhled odpovídal vašim představám. Pro usnadnění posouzení vzhledu stránky si náhled můžete zvětšit lupou Zvětšení.

253 253 Šestá karta vám nabízí náhled na vytvořený dokument zobrazený ve spojení s konkrétními daty načítanými z tabulky databáze. Pomocí převíjecích tlačítek si můžete do stránky dokumentu zobrazené pod kartou průvodce promítat data z jednotlivých záznamů databáze a posoudit tak jejich vzhled. Můžete si také zápisem do políčka uprostřed vybrat přímo záznam určitého pořadového čísla. Dokument sám je v této podobě editovatelný a můžete jej upravit (nebo i teprve vytvořit jeho obsah). Okénko průvodce můžete posunout podle potřeby stranou, aby vám nepřekážel. Stiskem tlačítka Upravit dokument se okénko průvodce dočasně minimalizuje, aby vás v pohledu na stránku dokumentu rušilo co nejméně. Až dokument upravíte, klepněte v minimalizovaném okénku na (jediné) tlačítko Zpět k průvodci hromadnou korespondencí, čímž se vrátíte k původnímu způsobu zobrazení karet průvodce. Sedmá karta umožňuje personalizaci dokumentu to znamená upravit dokument pro každého adresáta zvlášť. Průvodce hromadnou korespondencí vygeneruje sadu vzorových dokumentů pro všechny adresáty a seřadí je do jediného pracovního dokumentu všechny za sebou, přičemž budoucí dokumenty pro jednotlivé adresáty oddělí pomocí zalomení stránky. Vytváření vzorového dokumentu indikuje rámeček s údajem, kolikátý adresát z kolika je právě zpracováván.

254 254 Stisknete-li na kartě tlačítko Upravit jednotlivé dokumenty, bude průvodce minimalizován a vy můžete dokumenty hromadné korespondence pro každého jednotlivého adresáta selektivně upravit. Až budete s úpravami hotoví, klepněte na tlačítko Zpět k průvodci hromadnou korespondencí. Orientaci v dlouhém dokumentu vám může usnadnit vyhledání položek těch částí, o kterých předem víte, že je potřebujete prohlédnout a upravit. Do pole Hledat zapište textový vzor, který chcete v dokumentu vyhledat například konkrétní jméno adresáta. Parametry vyhledání můžete upravit pomocí zaškrtávacích políček pod polem; ta nabízejí možnosti obvyklé v těchto případech: vyhledávání pouze celých slov, vyhledávání v opačném směru a vyhledání se zřetelem na velká a malá písmena. Poslední - osmá karta - vám umožňuje rozhodnout, co vlastně s hotovou sadou dokumentů pro jednotlivé adresáty budete chtít udělat. Vzhled této karty závisí na možnostech, které jste zvolili. Po požadovaném nastavení klepněte na tlačítko Dokončit a tím se operace hromadné korespondence finalizuje a provede podle vašich požadavků. Pokud chcete uložit výchozí dokument, který obsahuje databázi, nastavte přepínač na položku Uložit počáteční dokument. Položkou Uložit vygenerovaný dokument vytvoříte předpoklad pro uložení vygenerovaného dokumentu hromadné korespondence podle nastavení přepínače v dolní sekci. Pro každého adresáta bude vytvořen vlastní samostatný soubor (jména souborů se odvodí ze jména, které jste zadali doplněním podtržítka a pořadového čísla databázového záznamu). Rovněž je možné vytvořit soubory jen pro záznamy v určeném rozsahu pořadových čísel. Vygenerované dokumenty lze také uložit do jediného souboru (jako ve fázi personalizace). Chcete-li výsledek hromadné korespondence vytisknout fyzicky (na papír), zvolte Vytisknout vygenerovaný dokument. V tomto případě máte možnost volby zařízení (tiskárny), na kterém potřebujete tisknout a rovněž i zde můžete vybrat, zda se mají tisknout dokumenty pro všechny adresáty nebo jen pro adresáty podle určeného rozmezí pořadových čísel záznamů.

255 255 Pokud chcete pro odeslání dokumentů využít služby elektronické pošty, nastavte přepínač na položku Odeslat dokumenty hromadné korespondence elektronickou poštou. V tomto případě je zapotřebí voličem Komu vybrat název položky záznamů databáze, které obsahují adresu elektronické pošty. Pokud chcete poslat některým adresátům zásilku na vědomí, použijte tlačítko Kopírovat do; tím se otevře dialog, ve kterém můžete zadat jednu nebo více adres CC nebo BCC. Předmět (subject) společný pro všechny zásilky zapište do pole Předmět. Ovladačem Odeslat jako můžete zvolit formát, ve kterém bude dopis zásilky vytvořen. Pokud zvolíte formát prostého textu nebo formát HTML, bude dokument přímo dopisem tvořícím zásilku. Pokud má být dokument ve formátu *.ODT, *.DOC nebo *.PDF, připojí se příslušné soubory k zásilce jako příloha. Tlačítkem Vlastnosti můžete otevřít dialog Zpráva elektronické pošty, ve kterém můžete ještě upřesnit vlastnosti zásilky.

256 256 Vytváření vlastních tabulek Vytvoření nové tabulky pomocí průvodce Průvodce tabulkou vám umožní v pracovní databázi vytvořit tabulku dat. Znamená to tedy, že je třeba mít vytvořený nějaký databázový soubor; v něm pak novou tabulku založíte, pojmenujete a specifikujete její náplň. Průvodce otevřete z okna programu Base, kde nejprve v levém svislém podokně (Databáze) klepnete na tlačítko Tabulky a poté vpravo v podokně Úlohy na položku Použít průvodce pro vytvoření tabulky. Průvodce má obvyklý vzhled vlevo jsou odkazové položky s názvy jednotlivých kroků, vpravo pak karta s ovladači pro vybraný krok. Výběr polí Na první kartě vytvoříte strukturu záznamu budoucí databázové tabulky. Každý záznam se pak bude skládat z vybraných položek. Chcete-li například vytvořit databázi adres, může se záznam skládat z položek titul, jméno, příjmení, adresa elektronické pošty atd. Pro každou adresu pak bude vložen samostatný záznam skládající se z těchto položek (obsah některých z nich může samozřejmě zůstat prázdný). Položky záznamu můžete vybrat z poskytnutých vzorníků. Prvním úkolem bude přepínačem Kategorie vybrat, zda vaše tabulka má být obchodního nebo osobního charakteru. Nastavení přepínače se přizpůsobí zastoupení položek ve voliči Vzorové tabulky; zde vyberte položku, která by zhruba mohla pokrývat okruh vašeho zájmu. Volbě se přizpůsobí zastoupení položek v levé tabuli sekce Dostupná pole. Tyto položky mohou být položkami záznamu vaší nové tabulky pokud volbu akceptujete a to buď všechny nebo jen vybrané. Strukturu záznamu vytvoříte v tabuli vpravo. Buď postupně klepnete na jednotlivé položky a tlačítkem se symbolem > je do tabule přesunete nebo tlačítkem se symbolem >> přesunete položky všechny najednou. Nepotřebné nebo omylem přesunuté složky z tabule odstraníte tlačítkem < (a tlačítkem << obsah tabule vymažete celý). Vymazané položky se opět přesunou do výchozí, tedy levé tabule. Pro úplnost dodejme, že více položek v tabuli lze pro přesun vlevo i vpravo vybrat při stisknuté klávese Ctrl (jednotlivé položky) nebo Shift (od-do) a přesunout je pak jako celek. Pro sestavení seznamu polí můžete využít i několik vzorových tabulek jak osobního, tak obchodního typu. Až budete mít v pravé tabuli všechny položky, z nichž se má skládat záznam budoucí tabulky, klepněte na tlačítko Další nebo v levém podokně na položku Nastavit typy a formáty.

257 257 Typy a formátování položek záznamu Na druhé kartě nyní vidíte v seznamu Vybraná pole názvy těch polí, která jste vybrali na kartě předchozí (první). Pod seznamem jsou tlačítka se symboly plus a mínus. Tlačítko plus řeší problém, který vás jistě napadl co když v předchozím výběru nebylo k dispozici pole nebo i několik polí, která požadujete? Stiskem tlačítka plus se do seznamu polí vloží nové pole pro položku záznamu, které je provizorně pojmenováno Pole (další takto vložená pole jsou Pole2, Pole3 ). Klepnutím na tlačítko mínus ze seznamu vymažete vybrané pole. Pole můžete nyní přejmenovat jak potřebujete. To se týká především nově založených polí s provizorními názvy. Klepněte na název pole a ve vstupním poli v sekci Informace o polích jeho název přepište podle vlastního uvážení. Také zde můžete pořadí polí měnit vybranou položku seznamu můžete posouvat nahoru nebo dolů pomocí tlačítek vpravo od seznamu Vybraná pole. Typ pole ze seznamu vyberte typ pole. Požadována položka - je-li ovladač nastaven na položku Ano, nesmí toto pole být prázdné. Délka - určuje počet znaků pro datové pole. Desetinná místa - určuje počet desetinných míst datového pole. Tato možnost je dostupná jen pro číselná datová pole. Výchozí hodnota zde můžete určit výchozí hodnotu pro pole typu Ano/Ne. Výraz pro automatický přírůstek můžete zadat příkaz, který databáze použije pro automatické zvýšení hodnoty tohoto pole. Nastavení primárního klíče Aby bylo v databázových tabulkách možné jednoznačně identifikovat každý záznam, je zapotřebí specifikovat název pole sloužícího jako tzv. primární klíč. Zadání primárního klíče je nutné, aby bylo možné později tabulky upravovat a plnit daty. Pokud chcete v tabulce vytvořit primární klíč (což je doporučeníhodné), klepněte do políčka Vytvořit primární klíč, aby bylo zaškrtnuté. Tím se zpřístupní ostatní ovladače na třetí kartě průvodce. Nyní máte tři možnosti: Automaticky přidat primární klíč - automaticky přidá primární klíč jako další pole. Použít existující pole jako primární klíč - použije existující pole s jedinečnými hodnotami jako primární klíč. Toto pole vyberte pomocí voliče Název pole. Pokud zaškrtnete políčko Automatická hodnota, pak bude automaticky vložena hodnota a zároveň pro každý nový záznam se zvýší hodno-

258 258 ta pole o jednotku. Aby bylo možné použít tuto vlastnost, databáze musí podporovat automatické zvyšování. Definovat primární klíč jako kombinaci více polí - vytvoří primární klíč spojením několika existujících polí. V seznamu Dostupná pole vybírejte položky, které chcete použít a do seznamu Pole primárního klíče je kopírujte pomocí tlačítka >. Primární klíč se vytvoří spojením polí v tomto seznamu, směrem shora dolů. Pokud některé pole naopak budete chtít odstranit, použijte tlačítko <. Pojmenování tabulky Na poslední kartě průvodce tabulku s daty pojmenujete a určíte směr dalšího postupu. Název tabulky zapište do pole Jak si přejete pojmenovat svou tabulku? Voličem Katalog tabulky nastavte katalog tabulky. Volič je k dispozici jen pokud databáze podporuje katalogy. Voličem Schéma tabulky vyberte schéma tabulky; volič je přístupný pouze pokud databáze podporuje schémata. Další postup určíte nastavením třípolohového přepínače: Okamžitě vkládat data - návrh tabulky bude uložen a tabulka otevřena pro vstup dat. Upravit návrh tabulky - návrh tabulky bude uložen a poté budete mít možnost jej upravit. Vytvořit formulář založený na této tabulce umožní vytvoření formuláře založeného na této právě založené tabulce. Formuláře se vytvoří v textovém dokumentu s naposledy použitým nastavením Průvodce formulářem. Vytvoření tabulky v režimu návrhu Nejprve je třeba otevřít databázový soubor té databáze, ve které chcete tabulku vytvořit. Do režimu návrhu se pak dostanete v okně programu Base, kde v levém svislém podokně (Databáze) klepnete na tlačítko Tabulky a poté vpravo v podokně Úlohy na položku Vytvořit tabulku v režimu návrhu. Tím se otevře okno, ve kterém můžete vytvořit strukturu záznamu tabulky sestavit potřebné položky, ze kterých bude každý budoucí záznam sestaven. Každý řádek tabulky v okně Návrh tabulky bude odpovídat jedné položce záznamu tabulky následující postup opakujte tak dlouho, dokud nevytvoříte strukturu celého záznamu vložením informací o všech jeho položkách.

259 259 Specifikace položek záznamu Do buněk ve sloupci Název pole zadejte název položky záznamu (např. JMENO, PRIJMENI, ). V buňkách ve sloupci Typ pole určíte, o jaký datový typ se u které položky má jednat. Klepnutím do buňky se vpravo vytvoří tlačítko se šipkou; jeho stiskem se vám zpřístupní seznam datových typů, ze kterého vyberte typ, jaký potřebujete. Pro každou položku záznamu můžete v buňce ve sloupci Popis zadat volitelný poznámkový text. Text popisu bude při zobrazení tabulky vypisován jako tip pro záhlaví sloupců. Do každého pole lze zadat jen údaje odpovídající typu pole. Například není možné zadat text do číselného pole. Poznámkové (memo) pole ve formátu dbase III jsou odkazy na interně spravované textové soubory, které mohou obsahovat 64KB textu. Upřesnění položek Ke každé zadávané položce se podle zvoleného datového typu v dolní části okna otevřou v sekci Vlastnosti pole ovladače k doplnění charakteristiky položky. Pomocí voliče Požadovaná položka (s možnostmi Ano/Ne) určíte, zda při zadávání hodnot do tabulky může být daná položka vynechána (nepovinná). Nepovinná položka může být například titul před jménem, ale přijmení by měla být položka povinná. může nebo nemusí pole zůstat prázdné. V poli Délka můžete určit maximální délku položky. Tak například textové položky mají standardně předvolenou délku 50 znaků. To může být třeba zbytečně moc (u křestního jména apod.), takže můžete hodnotu podle potřeby zmenšit (ale pochopitelně i zvětšit). U některých typů je vidět délka, která je přiřazena, ale hodnoty jsou needitovatelné. Tak třeba pro finanční typ Real [MONEY] se přiřazuje délka čísla 14 cifer, z toho 2 cifry za desetinným oddělovačem. Do pole Výchozí hodnota můžete volitelně zapsat hodnotu, která bude uživateli implicitně nabízena při vytváření každého nového záznamu do tabulky. Ten tuto hodnotu může akceptovat, ale samozřejmě ji může přepsat podle svých požadavků. Pole Příklad formátu vám ukazuje, jak bude vypadat hodnota při současném nastavení. Pokud potřebujete tvar zobrazení změnit, klepněte na tlačítko se třemi tečkami a v dialogu Formát pole upravte, co potřebujete. Vytvoření primárního klíče Pro správnost a jednoznačnost údajů v budoucí tabulce je důležitý tzv. Primární klíč to je kritérium, podle kterého budou záznamy v tabulce primárně setříděny a kontrolovány, zda nejsou nejednoznačné. Takovou položkou vhodnou pro primární klíč může být třeba mailová adresa nebo osobní číslo zaměstnance Primární klíč specifikujete tak, že do šedého pole vlevo před položkou ve sloupci Název pole klepnete pravým tlačítkem myši a z plovoucí nabídky spustíte příkaz Primární klíč. Před položkou s primárním klíčem je nadále zobrazena symbolická žárovička. Návrh indexů K úpravě indexů pro aktuální tabulku slouží dialog Indexy.

260 260 Jak se k tomuto oknu dostanete? Pro tabulku, ke které chcete index vytvořit nebo upravit, otevřete dialogové okno Návrh tabulky. V nabídce Nástroje klepněte na příkaz Návrh rejstříku nebo klepněte na tlačítko Návrh rejstříku na panelu nástrojů tohoto okna. Ovládání dialogového okna V dialogovém okně Indexy můžete v levé části vybrat rejstřík, který chcete upravit. V pravé části dialogového okna se pak zobrazí podrobnosti o rejstříku. Dialog lze ovládat pomocí tlačítek na nástrojové liště: Nový index tlačítko vám umožní založit nový index. Smazat aktuální index klepnutím na tlačítko vybraný rejstřík smažete. Přejmenovat aktuální index klepnutí na tlačítko vám umožní aktuální index přejmenovat. Uložit aktuální index vytvořený nebo pozměněný index klepnutím na toto tlačítko uložíte do zdroje dat. Obnovit aktuální index toto tlačítko u vybraného indexu obnoví nastavení, které měl index v okamžiku otevření dialogového okna. Uložením a uzavřením okna se změněné informace odešlou do zdroje dat a stanou se tak aktivními. Zaškrtnete-li políčko Jedinečný, bude index jedinečný žádné dva záznamy v datovém poli by neměly mít stejný obsah. Jak index sestavíte V sekci Pole můžete vybrat jedno nebo postupně několik datových polí, které mají mít pole indexu. Klepnutím do pole ve sloupci Pole indexu se v pravé části tohoto pole zpřístupní tlačítko se šipkou; klepnete-li na něj, otevře seznam všech datových polí. Z něj si vyberte to pole, které má být položkou rejstříku. Zda má být toto pole kritériem třídění vzestupného nebo sestupného, to vyberete rozvíracím seznamem ve vedlejším sloupci (Pořadí řazení) buď Vzestupně nebo Sestupně. Chcete-li pole ze sloupce odstranit, vyberte prázdnou položku umístěnou na začátku rozevřeného seznamu. Dialogové okno Rejstříky zavřete klepnutím na tlačítko Zavřít. Pokud jste tak neučinili, budete vyzváni k uložení změn (chcete-li je ovšem uložit).

261 261 Úpravy struktury tabulek V podokně Tabulky klepněte pravým tlačítkem myši na položky tabulky, jejíž strukturu budete chtít upravit a v plovoucí nabídce pak spusťte příkaz Upravit. Přesunete se do okna návrháře tabulek, kde můžete upravit, co je zapotřebí.

262 262 Plnění tabulek daty Bezprostředně po vytvoření neobsahuje tabulka žádné záznamy je zapotřebí ji naplnit daty. Prostředí OpenOffice.org umožňuje data do tabulek vkládat a obsah existujících tabulek snadno upravovat. Práce s daty v aplikacích Writer a Calc Chcete-li upravovat či plnit tabulky v aplikaci Writer nebo Calc, otevřete si nejprve klávesou F4 okno Zdroje dat. V jeho levé části zvolte databázi a poté i tabulku, se kterou chcete pracovat. Jakmile se obsah tabulky objeví v pravé části okna, můžete pracovat s daty. Do prázdných políček můžete data vpisovat a obsah políček již existujících upravovat. Při tom samozřejmě lze plně využívat služby schránky a potřebná data přes ni kopírovat. Celý nový záznam do tabulky vložíte zápisem datových položek do nejbližšího volného řádku. Na tento řádek se přesunete klepnutím na tlačítko se žlutým světýlkem (nebo co to má být), které je vpravo ve skupině tlačítek pro pohyb mezi záznamy (pod tabulkou). Pokud není toto tlačítko přístupné, je tabulka otevřena v režimu pouze ke čtení a nelze do ni zapisovat. Pokud to chápete jako chybu, může být způsobena neexistencí primárního klíče. Práce s datu v programu Base V okně programu Base otevřete příslušnou databázi a ve sloupci vlevo klepněte na tlačítko Tabulky. V podokně Tabulky pak klepněte pravým tlačítkem myši na tabulku, se kterou chcete pracovat a v plovoucí nabídce pak spusťte příkaz Otevřít. Můžete také klepnout na tlačítko Otevřít databázový objekt na panelu nástrojů Tabulka. Tím se otevře okno pro zápis dat do tabulky; okno je buď prázdné, pokud jste tabulku teprve založili nebo v něm vidíte data v tabulce již obsažená. Vy nyní můžete obsah tabulky plnit a upravovat podle svých požadavků.

263 263 Dotazy Pokud chcete často pracovat s podmnožinou dat, kterou lze určit pomocí filtru, je možné si vytvořit dotaz. V podstatě je to nový pohled na filtrovaná data. Po otevření dotazu uvidíte aktuální údaje v určeném rozvržení a vyfiltrované. Vytvoření nového dotazu pomocí průvodce V OpenOffice.org je možné vytvořit nový dotaz pomocí Průvodce dotazem: V programu Base otevřete databázový soubor, ve kterém chcete vytvořit nový dotaz. V levé sekci okna klepněte na tlačítko Dotazy. V sekci Úlohy poklepejte na odkaz Použít průvodce k vytvoření dotazu. Průvodce dotazem vám pomůže navrhnout databázový dotaz. Uložený dotaz je možné vyvolat později, buď z grafického rozhraní nebo s pomocí automatického příkazu SQL. Výběr polí Na první kartě vyberete tabulku pro vytvoření dotazu a zvolte, která pole chcete zahrnout do dotazu. Voličem Tabulky vyberte tabulku, jejíž pole chcete použít k vytvoření dotazu. Pole, která jsou v tabulce k dispozici pak vidíte v seznamu Dostupná pole. Pro výběr pole klepněte na jeho název - více polí vyberete ve spolupráci s klávesami Shift (od do) nebo Ctrl (jedno po druhém). Pro zařazení vybraného pole (polí) do seznamu Pole v dotazu klepněte na tlačítko >; pokud chcete přidat pole všechna, klepněte na tlačítko >>. Pro případné odebrání vybraného pole ze seznamu Pole v dotazu klepněte na tlačítko < (pro odebrání všech polí pak na tlačítko <<). Vybrané pole můžete posunout výše klepnutím na tlačítko ^ nebo níže klepnutím na tlačítko v. Postup opakujte tak dlouho, dokud nebudete mít v seznamu Pole v dotazu všechna pole, která mají vytvářet váš dotaz. Pořadí řazení Na této kartě určíte způsob řazení záznamů v dotazu. V jednotlivých sekcích Seřadit podle (Potom podle) vždy pomocí seznamu vyberete pole, podle kterého se vytvořený dotaz má seřadit. Řazení má prioritu podle pořadí sekcí - shora dolů. Způsob seřazení v každé ze sekcí vyberete přepínačem vpravo: Vzestupně - vyberte pro seřazení v abecedním nebo číselném vzestupném pořadí.

264 264 Sestupně - vyberte pro seřazení v abecedním nebo číselném sestupném pořadí. Podmínky výběru Na této kartě určíte vyhledávací podmínky pro filtr v dotazu. Základem je nastavení dvoupolohového přepínače v horní části karty: Odpovídá všem následujícím - všechny podmínky pro filtrování dotazu se spojí logickým a (AND). Odpovídá některým z následujících - všechny podmínky pro filtrování dotazu se spojí logickým nebo (OR). Výběr sestavíte pomocí trojice ovladačů seskupených vždy na jednom řádku. Název pole pro podmínku filtru vyberte voličem Pole. Pomocí voliče Podmínka nastavte logickou podmínku filtru. Do pole Hodnota zadejte hodnotu pro podmínku filtru, se kterou bude logicky porovnávána hodnota Pole. Detaily nebo přehled Na kartě určíte, zda se mají zobrazit všechny záznamy dotazu, nebo jen výsledky agregačních funkcí. Karta je přístupná jen tehdy, pokud jsou v dotazu číselná pole, která umožňují použití agregačních funkcí. Podrobný dotaz nastavte pro zobrazení všech záznamů dotazu. Souhrný dotaz nastavte, pokud chcete zobrazit jen výsledky agregačních funkcí. Vyberte ze seznamu Agregační funkce agregační funkci a v poli Název pole jméno číselného pole. Možné je zadat libovolný počet agregačních funkcí, po jedné v každém řádku. Pomocí tlačítka plus přidáte nový řádek, pomocí tlačítka mínus vymažete poslední řádek. Seskupení Na kartě Seskupení určíte, zda se má dotaz seskupit. Pokud má tato karta v průvodci figurovat, musí zdroj dat podporovat SQL příkaz Order by clauses. V seznamu Dostupná pole se zobrazí názvy databázových polí ve vybrané tabulce nebo v dotazu. Pole vyberete klepnutím myší nebo můžete také vybrat několik polí najednou (pomocí myši v kombinaci s obvyklými klávesami Ctrl nebo Shift). Vybrané pole (skupinu polí) přidáte do seznamu seskupení vpravo (Seskupit podle) klepnutím na tlačítko >. Pomocí tlačítka < naopak vybrané pole ze seznamu seskupení odstraníte.

265 265 Podmínky seskupení Na kartě určíte podmínky pro seskupení dotazu. Zdroj dat musí podporovat SQL příkaz Order by clauses, jinak se tato karta v průvodci nezobrazí. V horní části karty můžete dvoupolohovým přepínačem nastavit jednu z možností: Odpovídá všem následujícím - seskupí dotaz podle všech podmínek spojených pomocí logického AND. Odpovídá některým z následujících - seskupí dotaz podle všech podmínek spojených pomocí logického OR. Název pole pro podmínku seskupení vyberte voličem Název pole. Pomocí voliče Podmínka nastavte podmínku pro seskupení. To, s čím má být podmínka v relaci, zapište do pole Hodnota. Aliasy Přiřadí názvům polí aliasy. Aliasy jsou volitelné a mohou místo mnohdy kostrbatých názvů polí poskytnout názvy uživatelsky přívětivější a srozumitelnější. Aliasy je výhodné použít také tehdy, když mají pole z různých tabulek stejné názvy. Ve sloupci Pole jsou na kartě vypsány původní názvy polí. Pokud chcete k těmto názvům vytvořit aliasy, zapište je do příslušného pole ve sloupci Alias. Přehled vlastností dotazu Na poslední kartě průvodce dotaz pojmenujete. Jméno dotazu zapište do pole Název dotazu. Pomocí přepínače Jak chcete pokračovat po vytvoření dotazu vyberte, zda chcete po skončení práce průvodce dotaz zobrazit nebo upravit. Zobrazit dotaz dotaz bude uložen a zobrazen výsledek jeho činnosti. Upravit dotaz dotaz bude uložen a zůstane otevřen pro další úpravy. V okénku Přehled se vypíšou přehledné informace o dotazu jeho nastavení se zobrazí ve formě slovního popisu. Zobrazení dotazu Vytvořený a pojmenovaný dotaz nyní můžete vidět v okně Zdroje dat. Pokud na jeho položku poklepete myší, zobrazí se v okně data tak, aby odpovídala podmínkám v dotazu specifikovaným.

266 266 Vytvoření nového dotazu v režimu návrhu V okně programu Base otevřete databázový soubor, ve kterém chcete vytvořit nový dotaz. V levé svislé sekci okna klepněte na tlačítko Dotazy. V sekci vpravo poklepejte na odkaz Vytvořit nový dotaz v režimu návrhu. Tím se otevře okno Návrh dotazu. Vztahy mezi tabulkami Jestliže existují mezi názvem pole v jedné tabulce a názvem pole v tabulce druhé datové vztahy, můžete v dotazu tyto vztahy využít. Jestliže například máte jednu tabulku, která slouží jako číselník zboží (každé položce sortimentu je přiděleno určité číslo) a tabulku s údaji, do jakých prodejen se zboží (dané číslem v číselníku) expedovalo, pak mezi dvěma datovými poli s čísly zboží v obou tabulkách existuje vztah (relace). Chcete-li vytvořit dotaz, jehož výsledkem bude všechno zboží dodané určitému odběrateli, je třeba použít data z obou tabulek a tím i určit, jaký je mezi daty v tabulkách vztah. Vztah mezi poli ve dvou tabulkách velmi snadno vyznačíte tahem myší. Klepněte v jedné tabulce na název pole levým tlačítkem myši; podržíte tlačítko stisknuté a přetáhnete kurzor k názvu pole v druhé tabulce. Po uvolnění tlačítka myši se mezi dvěma poli vytvoří spojovací čára. Do výsledného dotazu SQL se vloží podmínka stanovující, že obsah příslušných dvou polí musí být shodný. Pozor v dotazu nelze vytvářet vztahy mezi tabulkami různých databází. Dotazy vyžadující více tabulek mohou být vytvořeny pouze v rámci jedné databáze. Poklepete-li na čáru spojující dvě propojená pole, otevře se dialogové okno Vlastnosti spojení, v němž můžete upravit typ propojení. Relaci mezi poli ve dvou tabulkách odstraníte klepnutím na spojovací čáru a následným stisknutím klávesy Del. Okno návrháře dotazů Prostřednictvím odkazu Vytvořit dotaz se otevře okno návrháře pohledů. V horní oblasti okna dotazu jsou zobrazena okénka (okna tabulek) s přehledy polí tabulek, které obsahují data, jichž se má dotaz týkat. Zde můžete tabulky nejen přidávat a ubírat, ale také definovat mezi nimi vhodné vztahy. Dolní oblast dotazu na návrh slouží k vlastnímu definování dotazu. Chcete-li definovat dotaz, zadejte názvy polí, která budou do dotazu zahrnuta a kritéria, pomocí nichž budou tato pole zobrazena. Poměr zobrazení horní a dolní části můžete měnit tahem myší za dělicí čáru. K ovládání návrháře dotazů můžete použít jednak příkazovou nabídku a jednak nástrojový panel s tlačítky, jejichž pomocí lze ovládat nejdůležitější funkce návrháře.

267 267 Definice dotazu Dotaz se definuje v dolní části okna návrháře dotazů. Tato část je rozdělena na řádky pojmenované v záhlaví vlevo a sloupce. Každý sloupec může nést jedno datové pole pro dotaz, přičemž v řádcích tabulky se pro toto pole definují podmínky, podle kterých bude celý dotaz vytvořen. Podmínky v řádku jsou spojeny logickým (booleovským) operátorem a (AND). Prvním úkolem při vytváření dotazu bude výběr polí, kterých se dotaz má týkat. To můžete udělat několik způsoby: Přetáhněte název pole myší z tabulky v horní části okna do libovolného políčka v řádku Pole. Poklepejte na název pole v tabulce. Název pole se vloží do políčka Pole v nejbližším volném sloupci v tabulce. Klepněte do políčka Pole ve volném sloupci. V pravé části políčka se zobrazí tlačítko se šipkou klepnete-li na něj, otevře se okénko s přehledem všech polí ve všech tabulkách; vyberte si položku, kterou potřebujete a klepněte na ni myší. Klepnutím na položku Název tabulky.* vyberete všechna datová pole a daná kritéria budou platná pro všechna pole tabulky. Všechna nastavení v níže ležících řádcích v témže sloupci se vztahují k tomuto poli. Chcete-li název pole z dotazu odstranit, klepněte pravým tlačítkem myši na záhlaví sloupce pole obsahujícího; pak v místní nabídce klepněte na příkaz Smazat. Pokud si vše zkoušíte nanečisto, můžete obsah celé dolní sekce okna se specifikací dotazu vymazat klepnutím na tlačítko Vyčistit dotaz. Dotaz v této podobě zobrazí data ze všech záznamů datového zdroje, ale jen ty položky, které odpovídají zadaným polím. Pokud chcete zobrazit navíc pouze určité záznamy, je třeba podrobit data filtraci (viz dále). Zkouška dotazu Dotaz si v jakékoliv fázi sestavení můžete vyzkoušet. Klepněte na tlačítko Spustit dotaz. V okně Návrh dotazu se nahoře otevře třetí sekce, do které se promítnou data načtená ze zdroje dat podle vašeho dotazu. Záznamy z datového zdroje můžete listovat pomocí převíjecích tlačítek v dolní části sekce. Nad datovými položkami je umístěno ovládání příkazová nabídka a nástrojový panel s tlačítky. Tlačítka a příkazy umožní data v pohledu setřídit vzestupně či sestupně, vyhledávat záznamy podle zadaného kritéria nebo záznamy filtrovat. Sekci s načtenými daty podle dotazu zavřete klepnutím na tlačítko Zavřít. Uložení dotazu Na panelu nástrojů klepněte na tlačítko Uložit. Otevře se dialogové okénko, ve kterém zadejte název dotazu. Filtrace dat v dotazu Pokud chcete data v dotazu filtrovat, zadejte požadované podmínky do dolní oblasti pohledu na návrh. K definování dotazu slouží následující řádky: Alias V polích řádku Alias můžete zadat zástupné názvy polí. V dotazu pak bude místo skutečného názvu pole uváděn tento zástupný název. To umožní uživateli používat vlastní intuitivně volené názvy sloupců. Jestliže chcete například, aby se datové pole, které má v tabulce název Č. výrobku, zobrazilo v dotazu pod názvem Číslo výrobku, zadejte název Číslo výrobku jako zástupný název do řádku Alias. V příkazu SQL se zástupný název definuje takto: SELECT sloupec AS alias FROM tabulka. Tabulka Na tomto řádku je uveden název databázové tabulky, které odpovídá příslušné datové pole. Klepnutím myší do políčka se zpřístupní tlačítko se šipkou, umožňující výběr jiné tabulky aktuálního dotazu. Řadit Klepnete-li do políčka, můžete si vybrat dvě možnosti řazení: vzestupně nebo sestupně (abecedně od A do Z a opačně; číselně od 0 do 9 a opačně), případně volbou neseřazeno řazení dat potlačit.

268 268 Viditelné Zaškrtnutím políčka Viditelné bude příslušné pole v dotazu zobrazeno. V opačném případě zobrazeno nebude to lze využít, když datové pole používáte pouze k vyjádření podmínky. Funkce Repertoár funkcí závisí na používaném databázovém systému. Klepnutím do políčka se zobrazí tlačítko se šipkou; klepnete-li na něj, získáte nabídku všech přístupných funkcí. Kritérium Do políček v tomto řádku se zapisují kritéria, podle kterých se bude filtrovat obsah datového pole. Nebo Tyto řádky souvisí s řádkem Kritérium. Do každého z nich můžete zadat další kritérium pro filtrování; zadáte-li je, budou kritéria spojena logickým operátorem nebo (OR). Příklad nabídky funkcí Název funkce Jazyk SQL Význam Žádná funkce - Nebude spuštěna žádná funkce. Average AVG Vypočítá aritmetický průměr pole. Count COUNT Zjistí počet záznamů v tabulce. Prázdná pole se buď mohou také počítat (a) nebo se do součtu nezahrnou (b). a) COUNT(*): Zadáte-li jako argument funkce hvězdičku, spočítá funkce všechny záznamy v tabulce. b) COUNT(sloupec): zadáte-li jako argument funkce název pole, spočítá funkce pouze ta pole, která obsahují nějakou hodnotu. Nezadané hodnoty (prázdná pole) počítány nebudou. Maximum MAX Zjistí nejvyšší hodnotu pole. Minimum MIN Zjistí nejnižší hodnotu pole. Sum SUM Sečte všechny hodnoty přidružených polí. Group GROUP BY Seskupí data dotazu podle vybraného názvu pole. Funkce budou provedeny podle zadaných skupin. V jazyce SQL odpovídá tato volba klauzuli GROUP BY. Je-li přidáno kritérium, zobrazí se tato položka v klauzuli SQL HAVING. Funkce můžete také volat přímo příkazem jazyka SQL. Syntaxe je: SELECT FUNKCE(sloupec) FROM tabulka Funkci pro výpočet součtu najetých kilometrů všech podnikových aut uvedených v poli Najeto z tabulky Kniha_jizd je například možné volat pomocí jazyka SQL tímto příkazem: SELECT SUM("Najeto") FROM "Kniha_jizd" Lze používat i další funkce neuvedené v rozevíracím seznamu. Jejich možné zastoupení závisí na používaném databázovém systému, v jehož dokumentaci také najdete potřebné informace. Pokud chcete jiné funkce používat, zadejte je do řádku Pole tím se automaticky zobrazí v řádku Funkce. Místní nabídka Pokud klepnete pravým tlačítkem myši nad záhlavím řádků, otevře se místní nabídka s následujícími příkazy:

269 269 Funkce skryje řádek funkcí nebo obnoví jeho zobrazení. Název tabulky skryje řádek názvů tabulek nebo obnoví jeho zobrazení. Alias skryje nebo zobrazí řádek zástupných názvů. Jedinečné hodnoty tento příkaz spusťte, chcete-li v dotazu použít pouze jedinečné hodnoty. Bude se vztahovat na záznamy s daty, která se vyskytnou ve vybraných polích opakovaně. Je-li příkaz Jedinečné hodnoty aktivní (jeho položka je v nabídce zaškrtnuta), zobrazí se v dotazu pouze jeden záznam. V opačném případě se zobrazí všechny záznamy, které odpovídají kritériu dotazu. Příklad: pokud se v databázi vyskytuje několik záznamů, ve kterých figuruje firma téhož jména, bude po zaškrtnutí položky příkazu Jedinečné hodnoty zobrazen pouze jediný z těchto záznamů (první v pořadí podle nasazených kritérií). Podmínky filtru Filtrační podmínky lze formulovat pomocí různých operátorů a operandů. Kromě relačních operátorů lze využívat příkazy jazyka SQL, které se dotazují na obsah databázových polí. Pokud specifikujete filtrační příkazy v syntaxi sady OpenOffice.org, převedou se automaticky do odpovídající syntaxe jazyka SQL. Proto můžete zadávat příkazy SQL přímo. Přehled relačních operátorů Operátor Význam Podmínka splněna, pokud obsah pole = je rovno... se shoduje se zadaným výrazem. Operátor = se v polích dotazu nezobrazí. Zadáte-li hodnotu bez operátoru, bude automaticky použit operátor =. <> není rovno... se neshoduje se zadaným výrazem. > větší než... je větší než zadaný výraz. < menší než... je menší než zadaný výraz. >= větší nebo rovno... je větší nebo roven zadanému výrazu. <= menší nebo rovno... je menší nebo roven zadanému výrazu. Příkazy OpenOffice.org Příkaz OpenOffice.org SQL příkaz Význam Případy, kdy je podmínka splněna IS EMPTY IS NULL Nezadáno... Pole je prázdné. U polí typu Ano/Ne, která mají tři stavy, vyhodnocuje tento příkaz automaticky neurčitý stav (ani Ano, ani Ne). IS NOT EMPTY IS NOT NULL Není prázdné.... Pole není prázdné. Je prvkem.... Datové pole obsahuje zadaný výraz. Zástupný znak (*) označuje, zda výraz x leží na začátku (x*), na konci (*x) nebo uprostřed obsahu pole (*x*). Jako zástupný znak v SQL dotazu je možné zadat buď znak z SQL '%' nebo v rozhraní OpenOffice.org zástupný znak známý ze souborového systému (*). Zástupné znaky * nebo % nahrazují libovolný počet znaků. Znak otazníku (?) v rozhraní OpenOffice.org nebo podtržítka (_) v SQL dotazu představuje LIKE LIKE (zástupný znak * (zástupný pro libovolný znak % pro počet znaků libovolný počet znaků zástupný znak? pro jediný znak) zástupný znak _ pro jediný znak)

270 270 přesně jeden znak. NOT LIKE NOT LIKE Není prvkem.... Pole neobsahuje zadaný výraz. BETWEEN x AND y BETWEEN x AND y Patří do intervalu [x,y].... Pole obsahuje hodnotu, která se nachází mezi dvěma hodnotami x a y. NOT BETWEEN x AND y NOT BETWEEN x AND y Nepatří do intervalu [x,y].... Pole obsahuje hodnotu, která se nenachází mezi dvěma hodnotami x a y. IN (a; b; c...) Jako oddělovač jednotlivých hodnot je v seznamu vždy používán středník. IN (a, b, c...) Obsahuje a, b, c... Pole obsahuje jeden ze zadaných výrazů a, b, c, Je možné zadat libovolný počet výrazů. Výsledek dotazu je určen klauzulí OR. Výrazy a, b, c atd. mohou být buď čísla nebo znaky. NOT IN (a; b; c...) NOT IN (a, b, c...) Neobsahuje a, b, c... Pole neobsahuje žádný ze zadaných výrazů a, b, c, atd. = TRUE = TRUE Má hodnotu Pravda.... Pole má hodnotu Pravda. = FALSE = FALSE Má hodnotu Nepravda.... Pole má hodnotu Nepravda. Dotazy na textová pole Chcete-li vytvořit dotaz na obsah textového pole, je nutné zadat výraz mezi jednoduché uvozovky. Malá a velká písmena se nerozlišují. U LIKE podle definice závisí na velikosti znaků (ale některé databáze nejsou tak striktní). Dotazy na datová pole Jestliže chcete filtrovat obsah polí podle data, je nutné zadat výraz mezi jednoduché uvozovky. Platné jsou následující formáty: YYYY-MM-DD HH:MM:SS a YYYY/MM/DD HH:MM:SS a také YYYY.MM.DD HH:MM:SS. Dotazy na pole s hodnotami Yes/No (Ano/Ne) Pokud chcete vytvořit dotaz na pole obsahující hodnoty Yes/No (Ano/Ne), použijte pro tabulky ve formátech dbase následující syntaxi: Stav Kritérium dotazu Ano Pro tabulky ve formátu dbase: není rovno žádné zadané hodnotě Příklad =1 vrátí všechny záznamy, kde pole Ano/Ne má stav Ano nebo Zapnuto (zobrazeno černě), Ne. =0 vrátí všechny záznamy, kde pole nabývající hodnot Ano/Ne je ve stavu Ne nebo Vypnuto (neoznačeno). Null IS NULL IS NULL vrátí všechny záznamy, kde pole nabývající hodnot Ano/Ne není ve stavu ani Ano ani Ne (označeno šedě). Syntaxe, kterou je třeba použít, závisí na používaném databázovém systému. Je nutné poznamenat, že pole nabývající hodnot Ano nebo Ne mohou být definována odlišně (mají pouze dva stavy namísto tří). Parametrické dotazy Proměnnou musíte vložit do hranatých závorek (=[x]), chcete-li vytvořit dotaz s parametrickou proměnnou. Případně je také možné použít znak rovnosti následovaný dvojtečkou (=:x). Při spuštění dotazu zobrazí program dialog, do kterého zadáte výraz, který se přiřadí proměnné x.

271 271 Pokud dotaz obsahuje několik parametrů, zobrazí se seznam se všemi parametry a u každého řádek pro zadání. Zadejte hodnoty (nejlépe zhora dolů) a stiskněte po každém řádku Enter. Parametrické dotazy se zástupnými znaky (*,_) nebo zvláštními znaky (např.?) nejsou možné. Pokud vytvoříte parametrický dotaz a uložíte jej s proměnnými, je možné později vytvořit dotaz, ve kterém pouze nahradíte proměnné požadovanými výrazy. Při otevření dotazu OpenOffice.org zobrazí dialog pro zadání těchto proměnných. Vstup parametru V dialogu Vstup parametru je možné zadat proměnné, které jsou definovány v dotazu. Zadejte hodnotu pro každou proměnnou dotazu a klepněte na OK. Parametrické dotazy se také používají pro podřízené formuláře, které pracují s dotazy, pro které se hodnoty načítají interně z proměnných. V příkazu SQL může mít parametrický dotaz následující tvar: SELECT * FROM 'adresy' WHERE 'jméno' = :zástupný znak Zviditelnění příkazů jazyka SQL Pokud byste chtěli vidět vygenerované příkazy jazyka SQL, klepněte na tlačítko Pohled návrhu zap/vyp. Tím se přepnete do režimu SQL, ve kterém se zobrazí váš dotaz ve formě příkazů jazyka SQL. Vytvoření dotazu v SQL režimu Třetí možností, jak vytvořit dotaz, je pracovat přímo s příkazy jazyka SQL. SQL (Structured Query Language) je jazyk popisující příkazy, které se používají k aktualizaci a správě relačních databází. Při práci s OpenOffice.org nepotřebujete k vytvoření většiny dotazů znát jazyk SQL, protože příkazy SQL není nutné zadávat v tomto jazyku. Pokud vytvoříte dotaz prostřednictví návrháře dotazů, převedou se totiž zadané instrukce automaticky do odpovídajících příkazů jazyka SQL. Dotaz je ovšem možné také zadat přímo v SQL. Konkrétní forma zápisu ovšem závisí na použitém databázovém systému. Pokud zadáváte SQL dotaz přímo, je možné použít SQL specifické možnosti, které nelze zadat v grafickém rozhraní návrháře dotazu. Tyto dotazy je nutno spouštět v nativním režimu SQL. Dotaz v SQL režimu můžete vytvořit v okně, které otevřete klepnutím na odkaz Vytvořit dotaz v SQL pohledu v podokně Úlohy okna programu Base. Pokud zadáváte kód SQL ručně, můžete vytvořit dotazy v kódu specifickém pro formát SQL. Ty však nejsou podporovány grafickým rozhraním návrháře dotazů. Pokud takový dotaz chcete spustit, klepněte na tlačítko Spustit SQL dotaz přímo.

272 272 Úpravy dotazu K úpravám existujících dotazů můžete použít příkaz Upravit z plovoucí nabídky otevřené klepnutím pravým tlačítkem myši nad název dotazu v podokně Dotazy okna programu Base. Příkazem se přenesete do okna návrháře dotazů, ve kterém lze dotaz podle potřeby upravit. Další příkazy umožňují dotaz přejmenovat, spustit, vymazat či zkopírovat pod jiným názvem jako východisko jiného dotazu.

273 273 Tisk dotazů a tabulek Chcete-li vytisknout dotaz nebo tabulku, postupujte takto: Otevřete textový dokument (nebo dokument sešitu, chcete-li využít určité funkce tisku tohoto typu dokumentu). Otevřete databázi tak, aby byl název dotazu nebo tabulky zobrazen jako položka. Přetáhněte název pomocí myši do otevřeného dokumentu. Zobrazí se dialogové okno Vložit databázové sloupce. Určete, které sloupce (datová pole) chcete zahrnout. Můžete také klepnout na tlačítko Automatické formátování a vybrat odpovídající formátování. Zavřete dialogové okno. Dotaz nebo tabulka budou vloženy do dokumentu. Chcete-li, můžete provést další úpravy a dokument vytisknout.

274 274 Pohledy na tabulku Pohledy se vytvářejí podobně jako dotazy. Rozdíl je ale v tom, že jejich vytvořením a pojmenováním vznikne další pojmenovaná tabulka, jejíž struktura může být odvozena z různých tabulek jiných. Pohled vytvoříte v prostředí programu Base, kde nejprve klepnete na tlačítko Tabulky a poté v podokně Úlohy poklepete na odkaz Vytvořit pohled. Tím se přenesete do prostředí návrháře pohledů, které je v podstatě analogické prostředí návrháře pro vytváření dotazů. Nejprve také vyberete tabulky, se kterými chcete pracovat a případně přetažením názvů z jedné na druhou specifikujete vazby mezi položkami. Poté postupně vytvoříte v dolní části položky budoucího pohledu. Stačí poklepat na položky v rámečcích tabulek a položky se přenesou do příslušných sloupců. Vy jen podle potřeby doplníte další charakteristické prvky (jako například funkce apod.). Pohled můžete prostřednictvím tlačítek na nástrojové liště průběžně testovat; jakmile bude odpovídat vašim představám, uložíte ho pod vybraným názvem ten se tak přenese mezi názvy ostatních tabulek a můžete s ním začít pracovat to znamená data využívat, ale nikoliv je upravovat či doplňovat.

275 275 Sdílení dat s jinými programy Načtení adres z programu Outlook Express Outlook Express je zhusta používaným poštovním klientským programem, a to již z toho prostého důvodu, že je standardní součástí Windows a tudíž zadarmo k dispozici každému uživateli. Navíc jde o program poměrně výkonný a snadno ovladatelný, takže se těší všeobecné oblibě. Součástí programu je i databáze adres, kterou si uživatel sám vede a částečně se doplňuje (podle uživatelské volby) automaticky, na základě adres odesílatelů doručených zásilek. Prostředkem pro přenos dat mezi programem Outlook Express a prostředím 602Office je export dat z Outlook Express ve formě souboru ve formátu CSV (Comma Seperated Values) a následný import do 602Office. Export dat z Outlook Express Otevřete si okno programu Outlook Express. V nabídce Soubor spusťte příkaz Exportovat a v podnabídce pak příkaz Adresář. V dialogovém okénku Nástroj pro export Adresáře klepněte na položku Textový soubor (hodnoty oddělené středníkem) a pak klepněte na tlačítko Exportovat. Na kartě průvodce Exportovat ve formátu CSV pojmenujte soubor a specifikujte, kam má být uložen (můžete si pomoci obvyklým systémovým dialogem pro volbu disků, složek a souborů, který otevřete klepnutím na tlačítko Procházet). Na voliči Uložit jako typ ponechte nastavenou volbu Hodnoty oddělené středníkem (*.csv), aby se data vyexportovala požadovaným způsobem.

276 276 Na následující kartě vyberte položky záznamu databáze adresáře, které chcete do souboru CSV exportovat. Zaškrtněte čtverce před názvy položek, které budte chtít přenést do 602Office. Příprava souboru je tím hotová. Klepněte na tlačítko Dokončit a soubor se ve vybrané složce založí a naplní daty. Ukončení exportu oznámí zpráva Export Adresáře byl dokončen. Import dat do 602Office K tomuto účelu je zapotřebí vytvořit novou tabulku, určit její strukturu a pak do ní data importovat. Prvním úkolem bude vytvořit novou aplikaci pod vaší existující databází; v našem případě se jmenuje Priklad_serveru. V levé horní sekci okna 602SQL klepněte pravým tlačítkem myši na položku s názvem databáze; tím se otevře plovoucí příkazová nabídka, ve které spusťte příkaz Nová aplikace. Otevře se dialog se vstupním polem Zadejte jméno pro novou aplikaci; zde aplikaci pojmenujte. Aplikace se zařadí do seznamu aplikací ve vaší databázi.

277 Klepnutím na čtvereček se symbolem plus před jménem nové aplikace se rozvine seznam jejích položek. Klepněte na položku Tabulka pravým tlačítkem myši a v plovoucí nabídce pak spusťte příkaz Vytvořit. Otevře se okno návrháře tabulek. Zde je zapotřebí určit strukturu tabulky vzhledem k datům, která do ní chcete importovat. Kolik vytvoříte řádků, z tolika položek se bude skládat jeden záznam v tabulce. V prvním sloupci položku pojmenujete. Ve sloupci Typ sloupce vyberete její typ; zde je vybrán typ CHAR(n) pro záznam textového řetězce; délka řetězce je omezena na počet znaků daný ve sloupci Délka. Nabídku typů sloupce otevřete tak, že klepnete myší do pravé části pole a dále pak klepnete na následně zobrazené tlačítko se šipkou. Podobně se klepnutím do pravé části pole Délka otevře číselník pro nastavení délky položky zde tedy nejvyššího počtu znaků. 277

278 278 Jakmile máte návrh tabulky hotový, můžete klepnout na ikonku Zavřít v pravém horním rohu; tím se otevře výzva k uložení, kterou akceptujte stiskem tlačítka Ano. Pak tabulku pojmenujte... čímž se zařadí do struktury vaší databáze. Dále je zapotřebí vytvořit pravidlo, čili předpis, podle kterého se tabulka naplní daty ze souboru CSV, ve kterém jsou nyní uložena. Klepněte pravým tlačítkem myši na položku Přenos a v plovoucí nabídce spusťte příkaz Vytvořit. Jako první je zapotřebí vybrat typ přenosu v našem případě je to z datového souboru do databáze. Následující dvě karty jsou obdobné. Na první z nich je třeba určit, odkud data berete a na druhé pak, kam je chcete vložit: Data se načítají i ukládají z/do externího souboru. Tento externí soubor je v obou případech ve formátu CSV (text s oddělovači údajů). Formát zdrojových i cílových dat by měl být v CP 1250 středoevropském kódování Windows. Nakonec je třeba specifikovat přístupovou cestu k souboru s načítanými nebo ukládanými daty.

279 279 Na další kartě je možné upřesnit některé otázky týkající se formátu dat v souboru, který se bude do tabulky importovat. V tuto chvíli bude důležité nastavit především: Oddělovač CSV polí, což bude v našem případě středník. Desetinný oddělovač (zde není potřeba, ale může v jiných případech působit problémy) klepněte na klávesu s desetinnou tečkou v pravé, numerické části klávesnice. Pro česká Windows se nebude jednat o tečku, ale čárku (je to však věc nastavení národního prostředí Windows). Stiskem tlačítka Dokončit se předpis pro přenos dat ukončí a je třeba ho upřesnit. V okně Návrh nového přenosu dat je zapotřebí sladit pozici dat, která chcete přenést z výchozího souboru a názvů polí databázové tabulky, kam mají být data umístěna.

280 280 K tomu bude dobré otevřít soubor CSV (je čistě textový) a podívat se, kolikáté v pořadí jsou položky, které chcete, aby byly do tabulky importovány. Není tedy třeba importovat celý soubor, ale jen určité položky. V našem případě je výhoda, že adresy z Outlook Express byly exportovány tak, že první položka je jméno adresáta a druhá vlastní adresa. Půjde tedy o zdrojové sloupce č.1 a č.2; jim je potřeba přiřadit názvy polí JMENO a ADRESA. Ta budete mít na výběr interaktivně, klepnete-li do pravé části příslušného pole a vyberete příslušnou položku ze seznamu. Při pokusu o zavření okna budete vyzváni k uložení právě vytvořeného předpisu pro přenos dat. V dialogu s dotazem na uložení předpis pojmenujte čímž se uloží; jeho položku vidíte v příslušné sekci okna 602SQL. Nyní klepněte na položku předpisu pro přenos pravým tlačítkem myši a příkazem Spustit vyžádejte spuštění importu dat do vaší nové tabulky databáze 602Office_db. Zkontrolujte, zda je zdroj i cíl dat v pořádku a klepněte na tlačítko OK. Pokud je vše v pořádku (a není důvod, aby nebylo), uvidíte za okamžik zprávu, že přenos dat byl úspěšně dokončen. Pokud klepnete na položku Tabulka a pak poklepete na její název, uvidíte čerstvě importovaná data již v okně 602SQL. Abyste data mohli využívat, je třeba databázi zaregistrovat. Z nabídky Rychlé spouštění spusťte příkaz Databáze a pomocí průvodce databázi registrujte; teprve pak ji můžete začít používat. Napojení adres z programu Microsoft Outlook Pokud vás import z programu Outlook Express vyděsil, tak nezoufejte. Ono to není zase nic tak hrozného jde jen o poprvé. A postup si popsat podrobně bylo poměrně užitečné, protože ho můžete použít i pro

281 281 přenos dat z jiných zdrojů, ze kterých je lze exportovat do některého z podporovaných formátů, jako byl zde demonstrovaný formát CSV. No a pokud používáte k poštovní komunikaci program Microsoft Outlook, je postup mnohem jednodušší. V Outlooku jsou adresy soustředěny v podobě komplexních informačních záznamů ve složce Kontakty. Databáze adres z Outlooku se v 602Office zaregistruje poměrně snadno jen je třeba zvolit správné příkazy (snad je jejich umístění poněkud nelogické to je ale věc názoru. V nabídce Soubor spusťte příkaz Průvodci; tím se otevře podnabídka, ve které spusťte příkaz Datový zdroj adres. Tím se spustí Průvodce importem databáze kontaků; na jeho první kartě nastavte přepínač na položku Databáze kontaktů programu Outlook.

282 282 Pak klepněte na tlačítko Další. Tím se kontaktuje databáze adres v Outlooku a vy dostanete na výběr, se kterou (pod)složkou budete chtít pracovat (zpřístupní se ale všechny, jde jen o tu, jejíž data mají být bezprostředně poté dostupná). Klepnutím na tlačítko Další přejdete na třetí kartu průvodce, na které se po vás bude chtít jen jedno - pojmenovat datový zdroj. Nyní klepněte na tlačítko Dokončit a můžete vybraný datový zdroj začít v 602Office využívat. Napojení adres z klientů Mozilla a Netscape Napojení adresářů poštovních klientských programů Mozilla a Netscape je stejně jednoduché jako napojení kontaktů z Microsoft Outlook. Také postup je v podstatě stejný. V nabídce Soubor spusťte příkaz Průvodce; tím se otevře podnabídka, ve které spusťte příkaz Datový zdroj adres. Spustí se Průvodce importem databáze kontaků; na jeho první kartě nastavte přepínač na položku Mozilla / Netscape.

283 283 Klepněte na tlačítko Další. Tím se kontaktuje databáze adres v Mozille a vy dostanete na výběr, se kterou její složku budete chtít dále pracovat (zpřístupní se ale obě jak adresy převzaté z došlých zásilek, tak adresy vámi zapsané). Klepnutím na tlačítko Další přejdete na třetí kartu průvodce, na které prostřednictvím vstupního pole Název vytvářený datový zdroj pojmenujte. Nakonec klepněte na tlačítko Dokončit a můžete vybraný datový zdroj začít v 602Office využívat o tom vás ostatně informuje i zpráva v informačním okénku. Import databáze kontaktů V aplikacích sady OpenOffice.org můžete registrovat různé zdroje dat. Takovým zdrojem dat je například adresář serveru LDAP nebo adresář některých klientských programů elektronické pošty. Údaje obsažené v adresářích lze používat v polích vkládaných do dokumentů. Aby mohla být pole naplněna konkrétními daty z adresáře, musíte specifikovat, který adresář používáte. Dialogové okno, ve kterém zadáte potřebné informace, se automaticky otevře například při první aktivaci šablony obchodního dopisu. Toto okno můžete také vyvolat samostatně následujícím postupem. Průvodce importem databáze kontaktů V nabídce Soubor spusťte příkaz Průvodci a pak klepněte na příkaz Datový zdroj adres. Otevře se dialog Průvodce importem databáze kontaktů. Tento průvodce, který otevřete příkazy Soubor Průvodci Datový zdroj adres, zaregistruje existující adresář jako datový zdroj OpenOffice.org. Na první kartě je přepínač Zvolte si, prosím, typ své externí databáze kontaktů, jímž vyberete typ datového zdroje: Mozilla / Netscape pro uživatele databáze kontaktů z aplikací Mozilla nebo Netscape. Adresy v LDAP zvolte, pokud máte databázi adres na serveru LDAP. Databáze kontaktů aplikace Outlook tuto možnost zvolí uživatelé aplikace Microsoft Outlook (pozor - ne Outlook Express). Systémová databáze kontaktů systému Windows umožňuje využívat databázi kontaktů aplikace Microsoft Outlook Express. Jiný externí zdroj dat nastavte, pokud si přejete zaregistrovat jako databázi kontaktů jiný datový zdroj, než bylo dosud uvedeno. Další postup závisí na tom, jaký typ zdroje jste právě zvolili. Nejčastějším zdrojem bude pravděpodobně Outlook Expres další volba se proto bude týkat výběru tabulky (skupiny kontaktů). Na poslední kartě je zapotřebí určit, kam bude soubor s databází uložen a pod jakým názvem (datového zdroje nemyslí se souboru). Pokud zaškrtnete políčko Povolte přístup k této databázi kontaktů ze

284 284 všech modulů OpenOffice.org, bude ke zvolené databázi možný přístup i z jiných aplikací kompletu OpenOffice.org než je ta, ze které jste průvodce spustili. Manuální registrace existujícího adresáře V nabídce Soubor přejděte na příkaz Šablony a klepněte na příkaz Zdroj databáze kontaktů. Otevře se dialogové okno Šablony: Přiřazení databáze kontaktů. V seznamu Zdroj dat vyberte systémový adresář nebo databázi jako zdroj dat, který chcete použít jako adresář. Pokud jste ještě systémový adresář v aplikacích sady OpenOffice.org jako zdroj dat neregistrovali, klepněte na tlačítko Nastavit. Otevře se dialogové okno Správa zdroje dat, ve kterém můžete adresář zaregistrovat jako nový zdroj dat.

285 285 Formuláře S pomocí formulářů je možné určit, jak prezentovat data z databáze, ale lze jeho pomocí také určitá data vkládat a ukládat. Formulář se vytvoří na základě textového dokumentu nebo sešitu vložením ovládacích prvků. Ve vlastnostech toho kterého ovládacího prvku můžete určit, které údaje má formulář zobrazovat. Vytváření nových formulářů Nový formulář vytvoříte z prostředí okna programu Base a to buď plně interaktivně, pomocí průvodce nebo, což je vhodné spíše pro pokročilé, čistě manuálně v tzv. režimu návrhu. Jestliže chcete vytvořit nový formulář, otevřete si nad dokumentem nebo sešitem okno Zdroje dat (klávesou F4). Nad názvem databáze, ke které chcete formulář vytvořit, klepněte pravým tlačítkem myši a v plovoucí nabídce spusťte příkaz Upravit datový soubor. Tím se otevře okno programu OpenOffice.org Base; v jeho levé svislé sekci klepněte na velkoplošné tlačítko Formuláře a poté v sekci Úlohy: Klepněte na položku Použít průvodce pro vytvoření formuláře, chcete-li rychle a pohodlně vytvořit formulář pomocí průvodce. Klepněte na položku Vytvořit formulář v režimu návrhu, pokud se cítíte jako pokročilejší uživatel a chcete si sestavit formulář zcela sami. Po volbě se otevře nový textový dokument, ve kterém uvidíte všechny provedené manipulace. Ovládací prvky lze vkládat pomocí panelu nástrojů Ovládací prvky formuláře. Klepnutím na tlačítko Formuláře se zpřístupní všechny formuláře vytvořené v aktuálním databázovém souboru. Pomocí tlačítek panelu Ovládací prvky formuláře je možné přidat databázové ovládací prvky do jakéhokoliv dokumentu vytvořeném v programech Writer nebo Calc, ale tyto dokumenty se nezobrazí v okně databáze. Sestavení formuláře pomocí Průvodce Sestavení formuláře krok za krokem umožňuje Průvodce formulářem. Ten se skládá z osmi karet, kde zadáte vše potřebné a nezbytné k vytvoření funkčního formuláře. Výběr databáze a polí, která má formulář obsahovat Na první stránce průvodce určíte, pro kterou tabulku nebo dotaz vytváříte tento formulář a která její pole bude formulář obsahovat.

286 286 Pomocí voliče Tabulky nebo dotazy zkontrolujte a podle potřeby nastavte zdroj dat, pro který chcete formulář vytvořit. V seznamu Dostupná pole jsou vypsána pole, která jsou v datovém zdroji k dispozici. Klepnutím vyberte konkrétní pole nebo v kombinaci s klávesami Shift nebo Ctrl skupiny polí. Pomocí tlačítek se šipkami lze přesunout vybraná (nebo všechna) pole ze seznamu vlevo do seznamu vpravo (Pole ve formuláři), ve kterém se shromažďují pole budoucího formuláře - nebo naopak pole ze seznamu odebrat. Přidání podformuláře Na druhé stránce průvodce můžete rozhodnout, zda má váš formulář obsahovat také podformuláře. Pokud si to přejete, zaškrtněte políčko Přidat podformulář. Pro přidání podformuláře založeného na existující relaci klepněte na položku Podformulář založený na existující relaci a vyberte, kterou relaci chcete přidat. Pro přidání podformuláře založeného na ručním výběru polí nastavte přepínač na položku Podformulář založený na ručním výběru. Pole v podformuláři Pokud jste se rozhodli zařadit podformulář s ručním výběrem polí, budete na následující (třetí) kartě průvodce vyzváni k jejich specifikaci. Postup je zcela stejný jako v prvním kroku průvodce, naprosto analogické jsou také všechny ovládací prvky. Spojení mezi formuláři Také čtvrtá karta průvodce se týká podformulářů. Pokud jste na druhé kartě průvodce vybrali možnost Podformulář založený na ručním výběru polí, máte nyní možnost výběru spojených polí. Ve dvojicích voličů N-té spojené pole podformuláře a N-té spojené pole hlavního formuláře vyberte pole podformuláře, které bude spojeno s polem hlavního formuláře vybraného z odpovídajícího seznamu.

287 287 Uspořádání ovládacích prvků Na páté kartě vyberete schéma uspořádání formuláře a případného podformuláře. U některých schémat lze také vybrat způsob zarovnání titulku (vlevo či vpravo). Nastavení zadávání dat Pokud nastavíte přepínač šesté karty na položku Formulář se bude používat jen pro zadávání nových dat. Existující data nebudou zobrazena, bude vytvořen formulář, který bude možné využívat jen pro zadávání nových dat. Při nastavení přepínače na položku Formulář bude zobrazovat všechna data, bude vytvořený formulář možné používat pro zobrazování existujících dat i pro zadávání dat nových. V tomto případě lze také využít trojici voleb, reprezentovaných zaškrtávacími políčky: Pokud nechcete povolit úpravy již existujících dat, zaškrtněte Zakázat úpravu existujících dat. Chcete-li zabránit mazání dat, zaškrtněte políčko Zakázat odstranění existujících dat. Nechcete-li povolit zápis nových dat do formuláře, zaškrtněte políčko Zakázat přidání nových dat. Nastavení stylu zobrazení formuláře Na sedmé kartě si vyberete způsob zobrazení formuláře na obrazovce počítače. Základní vzhled formuláře vyberte ze seznamu Použít styly.

288 288 Vzhled pak můžete ještě upřesnit pomoc&ia