Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra tělesné výchovy Cvičení v přírodě jako prostředek vyrovnávání svalových dysbalancí Autor: Bc. Kateřina Buršíková Vedoucí práce: PaedDr. Marie Hronzová Praha 2013

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Cvičení v přírodě jako prostředek vyrovnávání svalových dysbalancí vypracovala pod vedením PeadDr. Marie Hronzové samostatně na základě vlastních zjištění a za použití pramenů uvedených v seznamu. Praha Podpis...

3 Poděkování Za poctivý přístup při plnění cíle diplomové práce děkuji dětem mateřské školy Duha o.p.s. v Mladé Boleslavi, které se na tomto výzkumu podílely. Za ochotu, velkou trpělivost a cenné věcné připomínky při zpracování diplomové práce děkuji PeadDr. Marii Hronzové, vedoucí diplomové práce a Michaele Štechové DiS. fyzioterapeutce.

4 Název Cvičení v přírodě jako prostředek vyrovnávání svalových dysbalancí Abstrakt Diplomová práce se věnuje problematice svalových dysbalancí u dětí předškolního věku. V teoretické části se zabývá významem pohybu předškolních dětí, funkcí posturálního systému a respiračního aparátu, metodou Matthiasova testu. Dále pak mapuje možnosti pohybových aktivit, které napomáhají k odstranění svalových dysbalancí. V praktické části diplomové práce je zhodnocen pohybový aparát a vitální kapacita plic dětí. Následně vyhodnocuje svalovou nerovnováhu vlivem pohybových aktivit a her v přírodě a respirační aparát dětí. Posuzuje vliv cvičení v přírodě vzhledem k indoorovým aktivitám v mateřské škole a zpracovává možný vliv pohybových činností mimo MŠ na optimální držení těla předškolních dětí. Cílem práce je zjistit, zdali pohybové aktivity a cvičení v přírodě pozitivně ovlivňují držení těla a předcházejí svalovým dysbalancím u dětí předškolního věku. Klíčová slova Svalová dysbalance, předškolní věk, správné a vadné držení těla, Matthiasův test, pohybové aktivity v přírodě, indoorové aktivity v MŠ.

5 Title Outdoor excercising muscle imbalance reduction instrument Summary This thesis main topic is pre-school children muscle imbalance problems. Theoretical part deals with importace of execercising for pre-school children and postural functions together with respiratory systems using the Matthias test are pointed out in theoretical part. Next part deals with a mapping of possible physical activities which can help to eliminate muscle imbalances. The main topic of practical part is children appliance physical system and bellows vital capacity analysis. In next part is evaluated muscle imbalances caused by outdoor games and activities and children respiratory system. Then is mentioned influence of outdoor exercising regarding to indoor activites in nursery schools. There is also mentioned possible influence of outdoor activities outside of nursery schools on pre-school childern optimal posture. The main goal of this thesis is to find out if movement activities and outdoor excercising influence posture positively and prevent muscle imbalance of preschool childern. Key words Muscle imbalance, pre-school, correct and faulty posture, Matthias test, outdoor exercising, indoor activities in nursery school.

6 Motto Chléb a hry potřebuje člověk. Chléb, aby rostl, hry, aby tuto existenci prožil. (F.J.J.Buytendijk)

7 OBSAH 1 ÚVOD VYMEZENÍ PROBLÉMU A CÍLE PRÁCE TEORETICKÁ ČÁST Dílčí vzdělávací cíle dle RVP PV v biologické oblasti Vymezení předškolního věku Význam pohybu pro děti předškolního věku Růst a vývoj dítěte PV Držení těla Správné držení těla a jeho znaky Vadné držení těla a jeho znaky Rovnováha lidského těla Klenba nožní Co je svalová dysbalance Matthiasův test Vitální kapacita plic Pohybové činnosti v mateřské škole Pohybové aktivity a hry v přírodě PRAKTICKÁ A VÝZKUMNÁ ČÁST Stanovení hypotéz Metodologie výzkumu Charakteristika mateřské školy Duha v Mladé Boleslavi 4.4 Výběr zkoumaného vzorku dětí Realizace Matthiasova testu Zhodnocení držení těla testovaných dětí Zjištění kapacity plic dětí Cviky a pohybové aktivity k nápravě dysbalancí Srovnání indoorového a outdoorového prostředí Výsledky ankety Výsledky rozhovoru DISKUSE ZÁVĚRY SEZNAM ZDROJŮ SEZNAM PŘÍLOH... 78

8 1 ÚVOD Téma diplomové práce jsem si vybrala proto, že se profesně, jako učitelka mateřské školy, delší dobu zajímám o problematiku optimálního držení těla u dětí předškolního věku. Mám pozitivní vztah k pohybovým činnostem a aktivitám, a proto s dětmi v mateřské škole často cvičím, hraji pohybové hry a chodím do přírody. Pohybové aktivity v mateřské škole mají nezastupitelné místo a pohyb v životě dítěte je součástí každého dne. V rámci vzdělávací nabídky provádím s dětmi různé formy cvičení (pohybové chvilky, řízené jednotky, pobyty venku nebo ranní cvičení). Také dětem umožňuji spontánní pohybové aktivity v prostorách mateřské školy i při vycházkách. Denně děti projevují zájem o pohyb a vyžadují činnosti vedoucí k motorickým aktivitám, kterými získávají a procvičují zkušenosti, dovednosti a návyky nejenom z biologické oblasti Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV). Přesto se již u dětí v předškolním věku setkávám s projevy vadného držení těla, které může ovlivnit jejich další vývoj a mít za následek zdravotní problémy. Již řadu let na tento problém upozorňují odborníci. Poskytují doporučení, avšak dětí předškolního věku s vadným držením těla stále přibývá. V důsledku rychlého růstu je známo, že v předškolním období u některých konstitučně slabších dětí nestačí svaly dostatečně zesílit a změněné proporce těla tak podržet. Tyto děti jsou v nevýhodě a měly by cíleně zesílit svalové skupiny k udržení správné svalové rovnováhy. Opakem jsou děti, které mají silnější konstituci těla. Vlivem špatných pohybových stereotypů, nedostatečnému pohybu či nevhodnému působení výchovy rodičů, jsou handicapováni svalovou nerovnováhou, která vede k vadnému držení těla. Rodiče zpočátku vývoje dítěte vnímají rozvíjení pohybových schopností s nadšením, ale postupně dítě usměrňují a prosazují aktivity na základě vlastní zkušenosti. Snaží se dopřát dítěti pohybové vyžití a nabízejí mu již v předškolním věku sportovní specializace, vedoucí k jednostrannému zatížení svalových skupin, jako jsou například tenis, fotbal, hokej či balet. Mnozí rodiče nerozpoznají odchylky 8

9 v optimálním nebo vadném držení těla jejich dětí. Upozorní je na to až dětský pediatr či pedagog v mateřské škole. Nepřiměřená zátěž pro děti v tomto věku vede k nerovnováze svalů. Pokud se dysbalance nekompenzuje jinou pohybovou aktivitou, která by vyrovnávala zatížení, může docházet u jedince k prohlubování vadného držení těla. Následné zdravotní problémy se většinou projeví v mladším školním věku a náprava je obtížnější, mnohdy nenávratná. Výběr pohybových činností v rodině, předškolních zařízeních i v zájmových kroužcích musí respektovat vývojové zákonitosti a věkové zvláštnosti dítěte předškolního věku. Mezníkem ve vývoji dítěte je jeho přechod do primárního vzdělávání, kdy dochází k výrazným fyziologickým změnám. Pedagog v mateřské škole by se měl podílet na prevenci a nápravě svalových dysbalancí u dětí. Jistě přáním každého rodiče i pedagoga je mít zdravé dítě po všech stránkách jeho osobnosti. Pohyb můžeme zařadit mezi základní lidské potřeby a u dětí předškolního věku toto platí dvojnásob. Jedním z velkých problémů je nedostatek pohybu a pohybových aktivit v tomto období. Prioritou by měla být eliminace příčin vzniku svalových dysbalancí, jejich podchycení v samotném začátku. Neméně důležitá je participace rodiny na tomto problému tedy to, jakým pohybovým činnostem se rodiče s dětmi věnují a v jaké míře. Dnešní doba je ve své podstatě velice pohodlná. Dětem chybí spontánní pohyb a již samotná lokomoce může výrazně napomoci vyloučit potencionální riziko vzniku svalových dysbalancí. Je důležité vést děti ke zdravému životnímu stylu a upevňovat v nich návyky spojené s dostatkem pohybu. Negativním aspektem, který bezesporu souvisí s nedostatkem pohybu dětí, je snadný přístup k technickým vymoženostem, jako jsou média, televize, internet aj. Zcela určitě je toto jednoduchý způsob jak zabavit děti. Ovšem přínosnější je využití jejich energie k pohybu, ať už spontánního či řízeného. 9

10 2 Vymezení problému a cíle práce Výzkum diplomové práce vymezuje několik problémů. Vzhledem k osobní zkušenosti, v pozici učitelky s několikaletou praxí, a při každodenní práci v mateřské škole mohu pozorovat a hodnotit pohybový vývoj dětí předškolního věku. Pohledem lze vysledovat změny v držení těla, a to v průběhu celé docházky dětí od počátku předškolního vzdělávání až do vstupu na základní školu. Rozhodující je především období okolo šestého roku života dítěte. Vědecké otázky: 1/ Jakými svalovými dysbalancemi trpí děti již v předškolním věku? 2/ Lze pozitivně ovlivnit držení těla předškolních dětí vlivem pohybových aktivit v přírodním prostředí? 3/ Jak často zařazovat cviky a pohybové činnosti k odstranění svalových dysbalancí do režimu dne mateřské školy? 4/ Do jaké míry ovlivní různé prostředí (indoorové, outdoorové) dětský organismus po stránce psychické a fyzické? 5/ Lze ovlivnit vitální kapacitu plic dítěte předškolního věku realizací pohybových jednotek zaměřených na odstranění svalových dysbalancí? Hlavní cíl Zjistit, zdali pohybové aktivity a cvičení v přírodě pozitivně ovlivňují držení těla a předcházejí svalovým dysbalancím u dětí předškolního věku. 10

11 Dílčí cíle Cíl 1. Zjistit, jakými typy svalové nerovnováhy předškolní děti trpí a zda je možné tyto odchylky od normálu napravit záměrným cvičením v přírodě. Cíl 2. Sestavit vhodné cviky a pohybové aktivity, které lze aplikovat pro odstranění svalových dysbalancí u dětí předškolního věku. Cíl 3. Nalézt nejoptimálnější dávkování cviků a pohybových aktivit tak, aby jejich účinnost byla co nejvyšší. Cíl 4. Posoudit vliv outdoorového prostředí na dětský organismus v porovnání s indoorovými aktivitami. Cíl 5. Realizací pohybových jednotek ovlivnit respirační aparát dětí. 11

12 3 Teoretická část 3.1 Dílčí vzdělávací cíle dle RVP PV v biologické oblasti Biologická oblast nelze uskutečňovat odděleně od oblasti psychologické a sociální, neboť podle Dvořákové spolu úzce souvisí, ovlivňují se a prostupují. Pohyb jako druh biologické činnosti se tedy nedoporučuje oddělit od psychiky ani od sociálních vztahů. (Dvořáková 2006, str. 11.) Dílčí vzdělávací cíle: Uvědomění si vlastního těla, rozvoj pohybových schopností a zdokonalování dovedností v oblasti hrubé i jemné motoriky (koordinace a rozsahu pohybu, dýchání, koordinace ruky a oka apod.), ovládání pohybového aparátu a tělesných funkcí, rozvoj a užívání všech smyslů, rozvoj fyzické i psychické zdatnosti, osvojení si věku přiměřených praktických dovedností, osvojení si poznatků o těle a jeho zdraví, o pohybových činnostech a jejich kvalitě, osvojení si poznatků a dovedností důležitých k podpoře zdraví, bezpečí, osobní pohody i pohody prostředí, vytváření zdravých životních návyků a postojů jako základů zdravého životního stylu. 1 1 KOLEKTIV. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004, str

13 Obsahem práce v mateřské škole je podporovat děti v upevňování a rozvíjení pohybových dovedností, které získávaly v průběhu svého vývoje do doby, než začaly navštěvovat předškolní zařízení. Tyto dovednosti jsou součástí každodenního života dítěte. Jednotlivé cíle biologické oblasti spolu korespondují a prolínají se při realizaci pohybových aktivit. Například nelokomoční pohyby udržují rovnováhu těla v různých polohách a zároveň děti učí uvědomovat si své tělo či zvládat polohy těla bez zrakové kontroly. Základní pohybové schopnosti jsou předpokladem k osvojení pohybových dovedností. Schopnosti dělíme na silové, flexibilní, vytrvalostní, obratnostní (koordinační) a rychlostní. Základní pohybové dovednosti rozdělujeme na lokomoční (změna polohy a pohybu těla z místa), nelokomoční (změna polohy a pohybu těla či částí těla na místě), manipulační (ovládání předmětů částmi těla). Následně na základní dovednosti, které navazují na dovednosti sportovní, které společně rozvíjejí psychickou a tělesnou zdatnost. Záměrem vzdělávacího úsilí pedagoga v oblasti biologické je stimulovat a podporovat růst a neurosvalový vývoj dítěte, podporovat jeho fyzickou pohodu, zlepšovat jeho tělesnou zdatnost i pohybovou a zdravotní kulturu, podporovat rozvoj jeho pohybových i manipulačních dovedností, učit je sebeobslužným dovednostem a vést je k zdravým životním návykům a postojům. 2 2 KOLEKTIV. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004, str

14 3.2 Vymezení předškolního věku Stejně, jako každé vývojové období dítěte, tak i předškolní věk má svá specifika, která závisí na interakci zrání organismu a vlivu prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Primárním prostředím každého člověka je rodina a její členové. Za sekundární skupinu pak můžeme považovat různé kolektivy (školní, pracovní aj.). "Pojem vývojových stádií obsahuje tyto charakteristiky: chování je v určitém stádiu organizováno kolem dominantního tématu, chování v jednom stádiu je kvalitativně odlišné od chování přítomného v časnějším nebo pozdějším stádiu, všechny děti proházejí stejnými stadii ve stejném pořadí." 3 Gillernová označuje předškolní období mezi třetím a šestým rokem dítěte, jako věk iniciativy, kdy jeho hlavní potřebou je aktivita a sebeprosazení. Předškolní děti projevují zájem stále intenzivní potřeby orientace, která se zaměřuje na poznávání světa. Děti si v tomto věku osvojují normy chování, které se snaží pochopit. Tyto normy souvisí s vývojem kognitivních procesů. Příkladem této normy je fakt, že děti považují za správné a dobré to, za co jsou dospělými odměňovány nebo chváleny. Základy prosociálního chování jsou specifické právě pro předškolní období. V období kolem čtvrtého roku života začíná dítě vnímat svoji pohlavní identitu, přijímá ji a ví, že je neměnná. Neméně důležitým aspektem je sociokulturní prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Nejdůležitější sociální skupinou je pro dítě jeho rodina. V průběhu dosavadního života dítěte vzrůstá důležitost ostatních sociálních skupin, jakými jsou například kolektivy dětí. (Gillernová 2000, str ) 3 ŠIKULOVÁ, Renata, BRTNOVÁ ČEPIČKOVÁ, Ivana, WEDLICHOVÁ, Iva. Kapitoly z předškolní pedagogiky. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2005, 131 s. Skripta (Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem), str

15 Děti se v tomto věku chovají spontánně a věci a jevy, kterým nerozumí, si zdůvodňují po svém. Období předškolního vzdělávání je v životě dítěte obdobím expanze řeči, kdy poznávají a zároveň si zafixují spoustu nových slov, frází a vět. Rozvíjí se také motorika, inteligence, tvořivost, city, socializace a iniciativa regulovaná svědomím. Z hlediska legislativního zákon č. 561/2004 Sb. organizuje předškolní vzdělávání zpravidla pro děti ve věku od tří do šesti let. V předškolním období se vytvářejí základy osobnosti člověka, základy jeho tělesného a duševního rozvoje. Předškolní období je úsek života člověka, v němž probíhá prudký fyzický růst, vytváří se základní návyky chování dítěte, základní charakterové a volní vlastnosti a citové vztahy, základní poznatky o okolním světě a životě. Jde o období od narození do šesti let. 4 Opravilová vymezuje předškolní období mezi narozením a šesti lety dítěte, jako výraznou vývojovou fázi člověka, z něhož vycházejí základy pro další období. Toto období předškolního věku vyžaduje systematickou péči k osvojení vědomostí, norem chování a tvoří proces, v němž musí jedinec vyvinout vlastní úsilí za pomoci ostatních. Podněty musí přicházet co nejdříve, aby mohly být využity. (Dostál, Opravilová 1985, str ) 4 KUJAL, Bohumír a kol. Pedagogický slovník. Praha: SPN, Str

16 3.3 Význam pohybu pro děti předškolního věku Pohyb je základní potřebou každého člověka. Ve vývoji jedince mají pohybové aktivity nezastupitelnou roli v každodenním životě. Vždyť již novorozenec pohybuje svými končetinami a v batolecím věku má potřebu lezení a objevování světa prostřednictvím proměny kinetické energie v pohyb. V předškolním období dítěte je potřeba pohybu přirozená a spontánní, záleží na temperamentu dítěte a zájmu, s jakou intenzitou tuto potřebu naplní. U dnešních dětí v předškolních zařízeních se setkáváme s nedostatečnou pohybovou aktivitou, která může mít několik příčin. Pomineme-li zdravotní hledisko, velký vliv na kvalitu pohybu má rodina a mimo jiné také sedavé činností či nedostatečný spontánní pohyb. Pohyb je důležitou potřebou dětí, kterou se dítě snaží spontánně naplnit. Objem spontánních činností dětí byl zkoumán Kučerou (1984, Kučera, Dylevský a kol., 1997) a bylo zjištěno, že předškolní děti, jestliže nejsou omezovány, se pohybují denně v průměru 5-6 hodin, děti sedmileté 4 až 5 hodin. (Kučera, 1984, 1988). 5 Pohyb je elementární potřebou každého dítěte, realizovanou v mateřských školách za pomoci pohybových činností, her a aktivit, a je důležitou součástí každodenního režimu. Kolektiv autorů uvádí, že by se dítě předškolního věku mělo pohybovat stejně tak dlouhou dobu, jakou spí. Důležité jsou kompenzační aktivity, které vyrovnávají dynamické či statické činnosti. Dnešním dětem, mnohdy už od předškolního věku, nezbývá čas na spontánní aktivity díky vysedávání u televize nebo počítačů. (Kučera, Kolář, Dylevský 2011, str. 9.) Základní dokument pro předškolní vzdělávání RVP PV, věnuje pohybu a pohybovým aktivitám dětí v předškolním věku celou jednu vzdělávací oblast (Dítě a jeho tělo), což svědčí o tom, že i odborníci přikládají velkou váhu pohybu a 5 DVOŘÁKOVÁ, Hana. Didaktika tělesné výchovy nejmenších dětí. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2007, str

17 pohybovým aktivitám. V tomto období jsou dětské svaly velice pružné, a proto dětem nečiní ve většině problém věnovat se pohybu, ať již spontánnímu, nebo řízenému. Děti také pohybové aktivity vyhledávají a po učitelích vyžadují. Berou jej jako přirozenou součást jejich života. Hronzová vnímá pohyb z hlediska živých organismů jako základní projev života a řadí jej mezi prvotní potřeby člověka. Podílí se také na celkovém rozvoji osobnosti každého jedince. Pohyb stimuluje činnost organismu a je nedílnou součástí všech tělních systémů jakými jsou srdeční oběh, soustavy trávicí, dýchací, vylučovací, rozmnožovací aj. Míra pohybu je v přímé úměře mezi funkční a strukturální úrovní organismu a celkové tělesné zdatnosti a výkonnosti. (Hronzová 2011, str. 5.) Nedostatek pohybu je základním faktorem, který negativně ovlivňuje fyziologický vývoj dítěte od narození. 3.4 Růst a vývoj dítěte PV Pohyb ovlivňuje růst organismu. Vývoj pohybu probíhá nerovnoměrně, v některých obdobích života dítěte rychleji, jindy pomaleji. Vývoj jedince je individuální, záleží na prostředí a vlivu rodiny. V předškolním věku dítěte, mezi čtvrtým a šestým rokem života, dochází k tzv. růstovému spurtu první vytáhlosti, kdy trup ztrácí kulovitý tvar, prodlužují se končetiny a postava získává proporce podobné dospělému. V tomto období se mohou projevit diskoordinace pohybů a svalová ochablost. Stále pokračuje osifikace kostí a kloubní spojení nejsou dokončena. S rozvíjejícím se pohybem rostou vnitřní orgány a zkvalitňuje se jejich funkce. Zároveň dozrává i nervová soustava, která umožňuje lepší řízení pohybu. (Dvořáková 2006, str ) Pedagog by měl rozvíjet správné pohybové návyky u dítěte a umožnit mu dostatek prostoru pro spontánní aktivitu. Uvědomit si při řízených pohybových činnostech omezení či rizika daná vývojem a růstem. Neopomenout zdravotní hledisko každého jedince s vrozeným či získaným problémem. 17

18 3.5 Držení těla Čermák uvádí, že se na udržování vzpřímené postavy podílí veškeré svalstvo našeho těla, tzv. posturální svaly, a nervová soustava. Jedinec se snaží udržet tělo v rovnováze a vyrovnat se s gravitací. Během celého předškolního období, od narození, se díky osvojování návyku vzpřímeně stát a chodit, dovrší zakřivení páteře, sklon pánve a nožní klenba. (Čermák, Botlíková, Chválová 1994, str ) Rozdíly mezi držením těla se mění v průběhu života člověka tak, jak roste, změnou tělesných proporcí, vrozenými i získanými faktory. Držení těla z objektivního hlediska lze vnímat, jako dlouhodobou tělesnou a duševní kondici člověka, přičemž vzpřímená postava značí zdravého jedince. Na vzpřímení postavy se podílí posturální nepodmíněné reflexy a reflexy závislé na podmínkách prostředí a výchově, ve které dítě vyrůstá, a společně vytvářejí dovednost správně držet tělo. Další faktory, které mají vliv na vypracování dovednosti správného držení těla, jsou: tělesná konstituce člověka, konstituční typ, zděděné dispozice, fyzické a duševní zdraví, stupeň zatěžování organismu, životospráva, vlivy prostředí a úroveň duševní činnosti. 6 Držení těla se zpravidla posuzuje v klidové pozici, ale také například při lokomočních činnostech. Kritéria posuzování se mohou měnit v závislosti na tom, kdo, a pro jaké účely posuzování provádí. Tato hlediska mohou být zdravotní, funkční a estetické. Během vývoje a růstu se pohybový systém dětí v předškolním období postupně vyrovnává s nároky vzpřímené polohy těla, dochází ke spolupráci posturálních svalů. Jejich vzájemná činnost při pohybu či statických polohách ovlivňuje držení těla. Je vhodné pravidelně střídat klidové a dynamické aktivity. Neméně důležitým faktorem je pak skutečnost, že dítě, jako ve všech ostatních činnostech, musí mít v dospělém, tedy zejména v rodiči, trenérovi a pedagogovi 6 BERDYCHOVÁ, Jana. Učme děti správnému držení těla. 1. vyd. Praha: Olympia, 1972, str

19 v mateřské škole, správný vzor. Někdy to může být velice obtížné, jelikož řada dospělých vlivem nesprávného životního stylu má zafixované vadné držení těla a je tedy špatným vzorem pro děti Správné držení těla a jeho znaky Správné držení těla je závislé na dostatečné síle posturálních svalů. Pojem správné držení těla však nelze dogmatizovat, protože každý člověk je jiným individuálním somatotypem a optimální držení těla závisí na několika faktorech. Je to především tělesná hmotnost a výška člověka, kvantita svalové hmoty, délka končetin a poloha těžiště těla. Hronzová hovoří o individuálně optimálním držení těla, neboť dle ní se lidé liší stavbou těla, polohou těžiště, hmotností, proporcionalitou, tedy celkovým somatotypem a nelze jednoznačně určit daný vzor správného držení těla. (Hronzová 2011, str. 9.) Správné držení těla předškolních dětí je ovlivněno růstem, změnou tělesných proporcí, vrozenými i získanými faktory, konstitucí těla, výživou, psychikou nebo vzorem rodičů. V mateřské škole respektujeme individuální rozdíly a podporujeme správné pohybové stereotypy během režimu dne. Poskytujeme dostatek pohybových i klidových činností, střídáme řízené a spontánní aktivity, nabízíme vhodné náčiní či nářadí. Pedagog je dobrým vzorem a přiměřeně seznamuje děti s účinky cviků. Znaky správného držení těla dle Dvořákové: Vzpřímeným postavením hlavy, kdy brada svírá s krkem přibližně pravý úhel, ramena jsou stažena dolů a do šířky, hrudník vyklenut, lopatky neodstávají, břišní stěna je zatažena, nepřečnívá před hrudník, nebo ji dítě dokáže zatáhnout, bederní prohnutí je přiměřené, nohy stojí souměrně, kolena se dotýkají, paty nejsou vybočeny, 19

20 při pohledu zezadu nebo v poloze předklonu jsou ramena, lopatky a jamky nad hýžděmi souměrné, jedna strana není výše (asymetrie ukazuje na skoliózu). 7 Znaky správného (výtečného) držení těla dle Neumana: Hlava vzpřímená, brada zatažená, hrudník vypjat, sternum je nejvíce prominující část těla, břicho zatažené, oploštělé, zakřivení páteře v normálních hranicích, boky, taile a trojúhelníky thorakobrachiální souměrné, lopatky neodstávají, obrys ramen ve stejné výši. Znaky správného (dobrého) držení těla dle Neumana: Hlava lehce nachýlená dopředu, hrudník lehce oploštělý, dolní část břicha zatažena, ale ne plochá, zakřivení páteře lehce zvětšené nebo oploštělé, lopatky lehce odstávají nebo souměrnost obrysu ramen lehce porušená. 8 Základní pohybové návyky předškolních dětí jsou důležité pro optimální držení těla, stejně tak páteř, která mění tvar během jejich růstu a je závislá na funkci a činnosti svalů. Proto je žádoucí pravidelná pohybová aktivita a občasné protažení. Děti v tomto období, by se měly vyvarovat nošení těžkých předmětů, neboť hrozí nebezpečí kýly. Nepřiměřeným zatěžováním svalových skupin, které vede k ochabování či 7 DVOŘÁKOVÁ, Hana. Didaktika tělesné výchovy nejmenších dětí. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2007, str NEUMAN, Jan. Cvičení a testy obratnosti, vytrvalosti a síly. Vyd. 1. Ilustrace Petr Ďoubalík. Praha: Portál, 2003, str

21 zkracování svalů, dochází následně k odchylkám v držení těla. Při nesprávném návyku pohybových stereotypů u předškolních dětí, které se neodstraní, dochází k následným problémům již v mladším školním věku. Zároveň je nutná vyvážená a pestrá strava Vadné držení těla a jeho znaky Vadné držení těla je způsobeno několika důležitými aspekty, a to především přetěžováním pohybového aparátu, vývojem motoriky, fungováním centrální nervové soustavy, pasivním způsobem života, nedostatečným dýcháním nebo zdravotními problémy. Předcházet těmto nedostatkům můžeme u zdravého jedince, umožníme-li mu dostatek spontánního pohybu již od útlého věku, správnou životosprávou a dobrým vzorem. Vadné držení těla je v podstatě porucha posturální funkce, a plným právem se proto počítá k funkčním poruchám pohybového systému. Navenek se sice prozrazuje různými, často nápadnými změnami ve tvaru těla, či přesněji na jeho reliéfu, ale postižena je pouze funkce; dají se totiž na rozdíl od skutečných deformit čili ortopedických vad aktivním, volním úsilím vyrovnat. 9 Pokud se na problému vadného držení těla nezačne pracovat včas, nebo se pracuje špatným, neodborným způsobem, může u dítěte nastat trvalá deformita. Pro nás pedagogy je tedy důležité všímat si vadného držení těla již u předškolních dětí v mateřské škole. Příčiny mohou být rázu fyziologického, nerovnoměrný růst kostí a svalů, stavba těla, cévní a dýchací soustava. Nebo hledisko psychologické, sociální či osobní. Jiné příčiny mohou být spojeny s prostředím, ve kterém dítě žije, málo volného pohybu či špatná výživa organismu. Nadváha či obezita v dětském věku může také způsobit nerovnováhu svalů, jelikož jsou na tělo vyvíjeny díky váze 9 ČERMÁK, Josef, Vladana BOTLÍKOVÁ a Olga CHVÁLOVÁ. Záda už mě nebolí. Čes. vyd. 2. Ilustrace Ivana Kubíková. Praha: Svojtka a Vašut, 1994, str

22 nestandardní zatížení. Nebo předčasná sportovní specializace v předškolním období. Při jednostranné zátěži se utvoří chybný návyk držení těla, pokud se do tréninku nezařadí kompenzační cvičení. Také vrozené vady, dědičnost či úrazy. Čermák uvádí, že vznik vadného držení těla může mít řadu nejrůznějších příčin, někdy i velmi vzdálených, jako jsou vady sluchu, zraku nebo zpožděný duševní vývoj. (Čermák 1994, str. 27.) Nikdy nelze určit jen jednu příčinu vadného držení těla, protože na organismus negativně působí hned několik faktorů. Znaky vadného (chabého) držení těla dle Neumana: Hlava skloněná dopředu nebo zakloněná, hrudník plochý, břicho chabé a tvoří nejvíce prominující část těla, zakřivení páteře zvětšené nebo oploštělé, lopatky odstávají, nestejná výše ramen, lehká boční úchylka páteře, bok mírně vystupuje, trojúhelníky thorakobrachiální mírně asymetrické. Znaky vadného (špatného) držení těla dle Neumana: Hlava značně skloněná, hrudník vpadlý, břicho zcela ochablé a prominuje dopředu, zakřivení páteře zvětšené nebo oploštělé, lopatky značně odstávají, ramena zřetelně nejasná, značná boční úchylka páteře, bok zřetelně vystupuje, trojúhelníky thorakobrachiální zřetelně asymetrické NEUMAN, Jan. Cvičení a testy obratnosti, vytrvalosti a síly. Vyd. 1. Ilustrace Petr Ďoubalík. Praha: Portál, 2003, str

23 Vadné držení těla může způsobovat také nedostatečné dýchání, kdy převažuje jeden typ, hrudní či břišní. Tento typ se stává stereotypem a prohlubuje nesprávné dýchání. Problémy lze vyřešit různými dechovými cvičeními, které pomůžou formovat hrudník a ovlivnit funkci vnitřních orgánů. U dětí předškolního věku je obtížné navodit soustředěné a klidné dýchání, které je velmi potřebné. Děti se učí vnímat své tělo a jeho dýchací pohyby po rušných částech pohybových aktivit, tak i v klidu. Předškolní dítě potřebuje intenzivní pohyb, kterým si fixuje správné pohybové stereotypy, které pak pravidelně opakuje. Dostatek spontánního i řízeného pohybu. Důležitá je role rodiče, který by měl dítě posilovat v těchto stereotypech nenásilně, prostřednictvím hry. Většinou rodiče nevěnují dostatečnou pozornost pohybovým aktivitám svých dětí a pohyb, který mají v mateřské škole, je bohužel nedostačující. Analyzovat nedostatky v držení těla pedagogem v mateřské škole není zcela jednoduché. Zejména vzhledem k reakcím dítěte na vnější vlivy a labilitě jeho postoje. Přesto všímat si a upozornit rodiče na včasné odhalení vadného držení těla dětí je v dnešní době nezbytné. Sedavý způsob života dětí je také negativním faktorem, který ovlivňuje to, zda dítě má optimální či vadné držení těla. Problém může být i v nadměrném a mnohdy neodborném zatěžování dětského organismu, které je způsobeno množstvím sportovních specializací, které dítě navštěvuje. Pohybový aparát dětí má pro každý věk svá vývojová specifika a je proto potřeba, aby trénink vedli odborníci, kteří vědí, jak mohou či nemohou dětský organismus zatěžovat, kompenzovat jinou aktivitou či protahovat namáhané svaly. 23

24 3.5.3 Rovnováha lidského těla Čermák se ve své publikaci zmiňuje, že rovnováha lidského těla je závislá na několika silách, které jsou ve vzájemné interakci, z okolního prostředí. Především se jedná o sílu zemské přitažlivosti gravitaci. Lidské svaly mohou odolávat gravitaci, jen v rovnovážné poloze. Rovnováha z fyzikálního hlediska je vždy labilní, tzn. těžiště je výš než oporná plocha. (Čermák 1994, str ) Rovnováha těla je závislá na zapojení posturálních a hlubokých svalů v okolí páteře. Tyto svaly fixují tělo ve správné pozici a tím eliminují negativní faktory, které způsobují vadné držení těla. Správnou rovnováhu nám mohou pomoci upevňovat různé cviky, jako jsou například chůze po kládě, stoje na jedné noze, skoky na trampolíně, balanční čočky, cviky na gymballech a overballech aj. Dvořáková uvádí, že pro zvládnutí pohybových stereotypů a postavení těla člověka jsou důležité rovnovážné polohy a jejich trénink. Stejně tak se jimi posilují hluboké svaly, které mají největší význam pro správné držení těla. (Dvořáková 2002, str. 33.) Svalový aparát a hluboké stabilizační svaly jsou základem pro vzpřímené postavení člověka a udržují rovnováhu těla. Trénink rovnováhy je nezbytně důležitý zejména z důvodů posilování svalů, těch svalů, které zajišťují vzpřímení těla. Tento trénink působí na tělo komplexně tedy tak, že působí jak na velké svaly, tak na svaly v hlubších vrstvách. Pro rovnováhu lidského těla platí přirozeně tatáž pravidla jako pro rovnováhu kteréhokoliv hmotného tělesa v gravitačním poli. Jen když jsme zavěšení, např. na kruzích (a to tak často nebývá), je těžiště našeho těla pod místem upevnění, takže se dá hovořit o rovnováze stabilní. Jinak ať už stojíme, chodíme, sedíme, či ležíme je naše rovnováha z fyzikálního hlediska vždycky labilní; těžiště je, bohužel, pokaždé výš než oporná plocha ČERMÁK, Josef, Vladana BOTLÍKOVÁ a Olga CHVÁLOVÁ. Záda už mě nebolí. Čes. vyd. 2. Ilustrace Ivana Kubíková. Praha: Svojtka a Vašut, 1994, str

25 Tělesná rovnováha, zejména u dětí předškolního věku, není vždy ideální. Je to dáno tím, že každé dítě má svoji specifickou vývojovou křivku a tím i těžiště těla. Proto je důležité, aby pedagog nebo trenér, přistupoval při pohybových aktivitách ke každému dítěti individuálně. Platí tedy poučka, co pomůže jednomu, pro druhého může být absolutně neúčinné. V tomto ohledu je tedy nezbytné, abychom rovnováhu s dětmi procvičovali různými cviky (stoj na jedné noze, na patách, na špičkách, na balančních čočkách aj.). Také cvičení v terénu příznivě napomáhá vyšší aktivitě stabilizačního svalového systému. Zlepšujeme koordinaci, koncentraci, držení těla a správné dýchání Klenba nožní Lékaři, zejména pak ortopedi klasifikují plochou nohu u dětí do tří let věku života jako vadu nepatrnou. Pokud se nožní klenba přizpůsobuje zátěži stojícího těla, pak často příznaky ploché nohy samy vymizí. Jako příčiny vzniku ploché nohy můžeme zmínit nadváhu dítěte, špatné postavení kostí v kotníku, menší pevnost kloubních vazů, ochablost klenby nožní či nevhodná obuv. Anatomicky nekoordinovaná noha: patní kost padá dovnitř nebo ven, Achillova šlacha neprobíhá vertikálně (vbočená noha), přednoží, má tendenci k příčné plochosti, příčná klenba je nedostatečná, váha těla dopadá neodpruženě na hlavičku nártních kostí, základní kloub vybočuje do strany, palec směřuje ke středu chodidla, prsty se drápovitě zatínají do země, podélná klenba není viditelná (plochá noha), chybí spirálovité sešroubování, mezi, přednožím a zadní částí nohy, příliš vysoká klenba. 25

26 Anatomicky koordinovaná noha: patní kost je napřímená, Achillova šlacha probíhá svisle, přednoží, má svalově odpruženou příčnou klenbu, prsty jsou rovné a mají kontakt se zemí, na vnitřní straně chodidla je viditelná podélná klenba, chodidlo jako celek je spirálovitě sešroubované. 12 Podstatným aspektem eliminace ploché nohy je používání vhodné obuvi. Pokud dítě předškolního věku již trpí plochou nohou, pak odborníci doporučují používat speciální, ortopedickou obuv. Dalším odborným doporučením je aplikace cviků na nožní klenbu (chůze naboso, chůze po nerovném terénu aj.). Stejně důležité jsou i pohybové návyky při lokomočních činnostech. Hronzová uvádí, že plochá noha je zcela normální jev pro dítě do dvou let, který rozvojem pohybové aktivity vymizí. Ještě v průběhu předškolního věku dítěte se plochonoží může objevovat. Ovšem koncem tohoto období by měla být klenba nožní vyvinuta. Následek špatně vystavěné nožní klenby se může projevit na opačném konci těla. Dojde ke svalové disharmonii a následným bolestem pohybového aparátu. Ke vzniku oslabené klenby nohy může přispět špatná životospráva, nedostatek pohybu, nadměrná hmotnost. (Hronzová str. 55) Lidská noha se vyvíjí do šestého roku života, pak je její vývoj ukončen. Poté by měla fungovat jako noha dospělého jedince. Její správná funkce je ovlivněna geneticky, vhodnou pohybovou činností, přiměřenou zátěží či kvalitní obuví. Zanedbáním těchto faktorů se objevují vady nohy, které se projevují v držení těla. K prevenci i napravování ploché nohy slouží cviky k tomu určené (chůze po vnější a vnitřní hraně chodidla, po nerovném terénu, výpony, zvedání drobných předmětů pomocí prstů u nohy, masáží). 12 LAUPER, Renate. Dítě od hlavy až k patě v pohybu: pohybové hry a práce s tělem pro předškoláky a školáky. Překlad Mária Schwingerová. Olomouc: Poznání, 2007, str

27 3.6 Co je svalová dysbalance Svalová dysbalance je takový stav, kdy jsou antagonisté (svaly působící vzájemně proti sobě - flexor a extenzor) v nerovnováze, zpravidla je jeden ochablý a druhý je zkrácený. Zkrácený sval je užíván jako sval pracující - je tam stálé svalové napětí - spazmus (někdy tento sval supluje i za pohyb jiné svalové skupiny). Kloub je jednostranně přetěžován. Dochází k nerovnoměrnému zatížení kloubů a jejich částí, objevují se poruchy funkce, blokády, později i přestavba kloubních tkání, postupně až změny degenerativní s rozrušením kloubů. Zkrácený sval může být zároveň i ochablý a naopak. 13 Svalovou dysbalancí lze nazvat nerovnovážný stav, kdy jedna skupina svalů má tendenci se zkracovat a svaly protilehlé ochabovat. Při tomto oslabení musí pohybový aparát vyrovnávat stabilitu. U předškolních dětí je jistá nerovnováha svalů v normě. Přesto odchylky od normálu by měly být napravovány včas. Hronzová popisuje svalovou dysbalanci jako odchylku od zdravého individuálně optimálního držení těla, která souvisí se svalovou nerovnováhou, čili nevyvážeností jednotlivých svalových skupin. Dysbalance hodnotí v čelní, předozadní rovině, dysbalance mezi hlubokými a povrchovými svalovými vrstvami. Dysbalance v čelní rovině (pohled zepředu i zezadu) ve stoji: Horizontální úroveň (výška ramen, dolní úhel lopatek, horní okraj pánve, podgluteální a podkolenní rýhy), symetričnost vertikální osy (držení hlavy, vychýlení páteře do strany, porovnání thorakobrachiálních trojúhelníků prostor mezi hrudníkem a paží v připažení, postavení dolních končetin). 13 TLAPÁK, Petr. Tvarování těla: pro muže i ženy. 1. vyd. Praha: Arsci, 1999, str

28 Dysbalance v předozadní rovině: Zvětšená bederní lordóza, zvětšená hrudní kyfóza, zvětšená krční lordóza a předsun hlavy, vysazená pánev a zvětšená bederní lordóza, plochá záda, horní zkřížený syndrom, dolní zkřížený syndrom, vrstvový syndrom. Dysbalance mezi hlubokými a povrchovými svalovými vrstvami: Hluboký stabilizační systém páteře (příčný sval břišní, svaly podél páteře, svaly pánevního dna a bránice), k oslabení mezi hlubokými a povrchovými svalovými vrstvami dochází především v předozadní rovině. (Hronzová 2011, str ) 28

29 3.7 Matthiasův test Tento orientační test odhalí chabé držení těla. Při posturálním oslabení je možno zaujmout správné držení těla jen po omezenou dobu. Změny v postoji se projeví např. předsunem hlavy, zvedáním ramen, klesáním horních končetin, prohýbáním v bedrech či ochabováním břišních svalů. Test je jednoduchý a relativně spolehlivý. Test pro výdrž ve správném postoji podle Matthiase: Dítě je vyzváno, aby nejméně 30 sekund stálo vzpřímeně s předpaženými pažemi. Při správném držení těla by se postoj neměl výrazněji měnit. Změny ukazující na chybné držení těla se projevují především posunem pánve, zvětšováním lordózy a přemísťováním trupu vzad. 14 Dvořáková uvádí, že Matthiasova metoda je principielně založena na změnách v polohách těla při stoji. Dítě se postaví, paty mírně od sebe, předpaží a v této pozici setrvá třicet sekund. Hodnotí se pak základní postoj při započetí testu a následná změna polohy těla po určeném časovém limitu. Pokud dojde například k prohnutí v bedrech nebo zvednutí ramen pak se tímto projeví svalová nerovnováha. (Dvořáková 2007, str. 51.) 14 NEUMAN, Jan. Cvičení a testy obratnosti, vytrvalosti a síly. Vyd. 1. Ilustrace Petr Ďoubalík. Praha: Portál, 2003, str

30 3.8 Vitální kapacita plic Vitální kapacita plic (VK) je objem vzduchu, který vydechneme maximálním výdechovým úsilím po předchozím maximálním vdechu. Hodnota kolísá v závislosti na věku, pohlaví, hmotnosti, výšce (velikosti tělesného povrchu) i na poloze při vyšetřování (nejvyšší je ve vzpřímené poloze). Hodnota VK má pouze orientační význam. 15 K primárním svalům, které mají na starost dýchání, patří bránice a svaly mezižeberní. Sekundární, neboli pomocné dýchací svaly se zapojují při výdechu a nádechu. Mezi tyto svaly patří některé svaly trupu, krku a pletence ramenního. Při nádechu se hrudník rozšiřuje a bránice sestupuje a snižuje svoji polohu. Jsou dva typy dýchání, brániční a hrudní, přičemž optimální je využití kombinace obou. Dle Matoušové je způsob a frekvence dýchání individuální a vychází z konstituce těla a způsobu života. Rozeznáváme typ dýchání brániční a hrudní. Nejvhodnější je smíšené. Pohybem můžeme ovlivnit svaly zajišťující dýchání a řízeným dýcháním i jeho kvalitu. Nejvhodnější polohou pro zkvalitnění dýchání je stoj. (Matoušová 1989, str. 16) U předškolních dětí zařazujeme dechová cvičení, která napomáhají optimálnímu držení těla. Správným dýcháním dochází k rozšiřování hrudníku, přitažení lopatek a celkové fixaci hrudní oblasti těla. Také pozitivně působí na vnitřní orgány. U dětí předškolního věku je prohloubené dýchání (hlubší dechové objemy) omezeno malým hrudním košem, velkými zažívacími orgány a srdcem, které tlačí na plíce, proto mladší dítě má vyšší frekvenci dýchání a mělčí dechový objem než dítě starší MERKUNOVÁ, Alena a Miroslav OREL. Anatomie a fyziologie člověka: pro humanitní obory. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008, 302 s. Psyché (Grada), str MATOUŠOVÁ, Miluše, Ladislava HAVLÍČKOVÁ a Zuzana MATOUŠOVÁ. Zdravotní tělesná výchova. 1.vyd. Praha: ČÚV ČSTV,VS ZRTV prostřednictvím podniku ČO ČSTV Sportpropag, 1989, str

31 Pokud dechová cvičení záměrně cílíme, můžeme tím velmi podpořit oba druhy dýchání, jak hrudní, tak brániční. U předškolních dětí se při dechových cvičeních zaměřujeme na vnímání vdechu a výdechu a protažení svalů. Podporujeme také činnost dýchacích svalů i svalů pomocných. Dechová cvičení aplikujeme při práci s dětmi spíše po rušnějších částech, jako jsou pohybové aktivity, tedy spíše do relaxace. Můžeme se setkat s tím, že u dětí bude poněkud obtížné navodit klidné dýchání a vnímat tělo při klidové, relaxační činnosti. 31

32 3.9 Pohybové činnosti v mateřské škole Cílem pohybových aktivit v mateřských školách je uspokojování pohybových, emocionálních a sociálních potřeb dítěte. Rozvoj potencionálu v osobnostních složkách, které by měly směřovat k pocitu tělesné, duševní a sociální pohody. Režim dne v mateřské škole zajišťuje plynulé střídání klidnějších a rušnějších činností, práce, zábavy a odpočinku a podílí se na vytváření radostného klimatu ve třídách. Režim dne by měl být sestavován s ohledem na zdravotní hledisko, správnou životosprávu a hygienu, věkové a individuální zvláštnosti. Pedagog má přihlížet k potřebám dětí, k momentální atmosféře a náladě. Součástí života dítěte a jeho her je pohyb. Není proto jistě nic nového ani zvláštního na tom, že mnohé dovednosti a kompetence, důležité pro celý život, získává dítě právě prostřednictvím pohybových aktivit už v předškolním věku. Také v zásadním dokumentu pro práci pedagogů v mateřské škole má pohybová aktivita své místo, přičemž konkrétní pohybové činnosti lze velmi dobře využít i pro naplňování cílů všech stanovených okruhů Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV). 17 V mateřské škole pohybové činnosti zahrnují: Spontánní pohyb (přirozená aktivita dítěte bez zásahu pedagoga), řízený pohyb (strukturovaná činnost, nabízená pedagogem), ranní cvičení (ranní rituály před dopolední svačinou, které obsahují rušnější pohybové hry zaměřené na kontakt s kamarády, kteří přišli do MŠ), pohybové chvilky (činnosti a cviky zaměřené na uvolnění, odreagování od delší jednostranné zátěže, např. sezení, stání, v průběhu dne, jak vyžaduje situace), 17 DVOŘÁKOVÁ, Hana. Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání. Praha: RAABE, 2006, str

33 tělovýchovné jednotky (pohybové celky delšího konání, které mají úvodní část, hlavní a závěrečnou část, relaxaci zklidnění, zaměřené na nácvik pohybových dovedností, zvýšení tělesné zdatnosti, apod.), hudebně pohybové hry (píseň doprovázená pohybem, tanečky, improvizace na hudbu apod.), pobyt venku (vycházka do přírody, spontánní i řízený pohyb v podobě her), odpolední cvičení po odpočinku (cvičení po vyspání s cílem aktivovat jedince formou pohybové hry), odpolední zájmové pohybové činnosti (specificky zaměřené kroužky v budově MŠ). 33

34 3.10 Pohybové aktivity a hry v přírodě Pohybové aktivity a hry, které lze aplikovat v přírodním prostředí, mají pozitivní význam pro děti v předškolním věku. Pohybují se na čerstvém vzduchu. Rozvíjí elementární povědomí o prostředí, ve kterém děti žijí a vyrůstají. Hry a aktivity, které v přírodě aplikujeme, by měly být cílené, nikoli nahodilé. Měli bychom dbát na co největší eliminování potenciálních rizik zranění či jiných negativních vlivů. Pro děti jsou pak tyto činnosti smysluplné a rozvíjí je po všech stránkách osobnosti. Přírodu lze tedy nazvat jako jakýsi zdravý prostředek výchovy dětí. Hra v přírodě cvičí tělo i ducha, rozvíjí rychlost, obratnost, sílu, vytrvalost a nervosvalovou koordinaci, zdokonalují postřeh, bystří smysly. Obnovují fyzické i psychické síly, jsou jednou z nejúčinnějších forem rekreace. 18 Hry a činnosti, aplikované v přírodě, dávají každému dítěti možnost seberealizace. Poskytují pozitivní energii a vytvářejí podnětné prostředí pro sociální kontakt. Jsou vhodným prostředkem k osvojení nových dovedností a vědomostí. Nelze opomenout ani výchovné působení a odbornou připravenost pedagogů. Před započetím každé hry nebo činnosti je také důležité seznámit děti důkladně s pravidly a dostatečně je motivovat. V neposlední řadě náš pobyt v přírodě nesmí být destruktivní, ale naopak musí děti vézt k ochraně přírody. 18 ZAPLETAL, Miloš. Velká encyklopedie her. Vyd. 2., v Leprez 1. Ilustrace Marko Čermák. Praha: Leprez, 1995, str

35 4 Praktická a výzkumná část 4.1 Stanovení hypotéz Hypotéza 1. Předpokládám, že nejméně 80% testovaných dětí trpí svalovými nerovnováhami v oblasti hrudní a bederní. Hypotéza 2. Domnívám se, že záměrným cvičením v přírodním prostředí pomocí cviků a pohybových činností, dojde ke zlepšení nožní klenby, a to nejméně u poloviny zkoumaných dětí. Hypotéza 3. Předpokládám, že aplikací pohybových jednotek dvakrát v týdnu po dobu tří měsíců dojde ke zlepšení svalových dysbalancí. Hypotéza 4. Domnívám se, že přírodní prostředí bude mít pozitivnější vliv na psychiku dítěte než indoorové. Hypotéza 5. Předpokládám, že za tři měsíce pravidelné aplikace cvičení a pohybových aktivit zůstane vitální kapacita plic u testovaných dětí stejná. 35

36 4.2 Metodologie výzkumu Výběr empirických metod jsem volila podle potřeb výzkumu tak, aby byla zajištěna validita a reliabilita zkoumaných jevů. Výzkum je rozdělen do dvou oblastí. První oblast je zaměřena na předškolní dítě a druhá oblast na rodiče těchto dětí. Pro svůj výzkum jsem zvolila metody: Testování, kdy jsem u šestnácti pětiletých dětí pomocí Mahttiasova testu zjišťovala optimální či vadné držení těla. Pozorování, spočívalo v hodnocení aktuálního stavu každého dítěte v oblasti dolních končetin, pánve, trupu a postavení hlavy. Tuto metodu jsem aplikovala v průběhu celého výzkumu. Na posouzení držení těla dětí se podílela diplomovaná fyzioterapeutka. Pozorováním jsem zhodnotila vliv outdoorového prostředí na psychiku dítěte. Experiment, v tom smyslu, že jsem mohla posoudit stav pohybového aparátu, vlivem řízených pohybových jednotek zaměřených k odstranění svalových dysbalancí, u dětí před začátkem a v závěru výzkumu. Stejně tak metodou experimentu jsem zjišťovala, zda dojde ke zvýšení vitální kapacity plic u zkoumaného vzorku dětí. Anketa, jejímž prostřednictvím jsem se rodičů dotazovala, jak často realizují pohybové či dechové aktivity se svými dětmi doma a v přírodě, zda pozorují na svém dítěti odchylky v držení těla a jakou obuv preferují pro své dítě. Řízený rozhovor, ve kterém jsem se dětí dotazovala, jaké pohybové aktivity provádějí s rodiči či samy mimo vzdělávací nabídku mateřské školy, a v jakém prostředí, indoorovém nebo outdoorovém. 36

37 4.3 Charakteristika mateřské školy Duha v Mladé Boleslavi Mateřská škola DUHA, o.p.s. navazuje na dobrou tradici a jméno původní 10. mateřské školy AZNP, která byla postavena v akci Z jako závodní mateřská škola. Nachází se v klidné části města Mladá Boleslav, zástavbě rodinných domků a zahrádek. Budova je dvoupatrová, tedy přízemí a dvě patra, v nichž se nachází čtyři třídy. Tři třídy dětí jsou homogenní a jedna heterogenní. Na budovu bezprostředně navazuje zahrada, většinou s travnatým povrchem. Na zahradě jsou umístěny herní prvky (klouzačka, prolézačky, pískoviště). Jsou zde také místa s asfaltovým povrchem, která mohou děti využívat pro jízdu na kole, koloběžce či tříkolce. V blízkosti mateřské školy je lesopark Štěpánka. Rozmanitost terénu lesoparku umožňuje pohybové vyžití dětí, v kterékoli roční době. Třídu, ve které působím, navštěvuje dvacet šest dětí, z nichž je šestnáct chlapců a deset dívek. Z celkového počtu dětí je šestnáct v posledním roce předškolního vzdělávání. Pracujeme podle školního vzdělávacího programu s názvem Svět kolem nás, který je v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání (RVP PV). 37

38 4.4 Výběr zkoumaného vzorku dětí K realizaci výzkumu jsem vybrala z šestnácti dětí, ve věku pěti let, za pomoci Matthiasova testu, pozorování a slovního zhodnocení diplomované fyzioterapeutky, osm dětí, u kterých metoda odhalila největší odchylky mezi optimálním a vadným držením těla. Fyzioterapeutka každé dítě individuálně vyšetřila, zhodnotila a popsala jejich držení těla se svalovou nerovnováhou v dané oblasti. Její odborný názor jsem respektovala. U osmi dětí test prokázal zejména ochablost v hrudní a bederní oblasti. Ve vybraném vzorku bylo sedm chlapců a jedna dívka. Nezanedbatelnou skutečností bylo zjištění, že všech osm dětí trpí vadou nožní klenby. U ostatních dětí, čtyři chlapci a čtyři dívky, které absolvovaly test, se svalová nerovnováha prokázala nižší. Z tohoto počtu vyšli pouze tři dívky a jeden chlapec s naprostým optimálním držením těla. Držení těla testovaných dětí 38

39 K dosažení co největší efektivity mého výzkumu, jsem oslovila rodiče vybraných osmi dětí, kteří odpovídali na anketní otázky týkající se pohybu dětí. S dětmi jsem vedla řízený rozhovor o jejich vztahu k pohybovým aktivitám. Charakteristika jednotlivých dětí, účastnících se výzkumu: 1. Kateřina Jediná dívka, účastnící se výzkumu, je velmi zvídavá, bystrá a šikovná. Ráda zkouší nové činnosti a hry, má zájem dozvědět se nové informace. K pohybu má kladný vztah, vždy se aktivně zapojí do her a činností. Při pobytu venku v mateřské škole je aktivnější při rušnějších činnostech, například lezení po průlezkách, běh v terénu, honičky. Je extrovertní, kamarádská a nekonfliktní. S rodiči sportuje. Navštěvuje kroužek cvičení předškoláků při Sokole. Její pohybové schopnosti a dovednosti odpovídají věku. 2. Lukáš Lukáš je spíše klidný a rozvážný, přesto je zvídavý a rád se zapojí do pohybových aktivit. Při pobytu venku převážně hraje fotbal, leze po průlezkách. Je kamarádský a nekonfliktní. Rád sportuje. S rodiči jezdí lyžovat, bruslit, chodí na kroužek fotbalu a hokeje. Jeho pohybové schopnosti a dovednosti odpovídají věku. 3. Prokop Prokop je chlapec, který vyhledává klidnější konstruktivní činnosti. Převážně si hraje sám, jelikož je konfliktní, až agresivní. Děti se ho straní. Nevyhledává pohybové aktivity, přesto se pohybových her účastní, ovšem nemá to dlouhého trvání vzhledem k jeho povaze. Špatně se smiřuje s prohrou a je brzy unavený. S rodiči nesportuje, pohybový kroužek nenavštěvuje. Jeho pohybové schopnosti a dovednosti odpovídají věku, ale má problém s jemnou i hrubou motorikou. 39