VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Kvalita života s epilepsií

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra zdravotnických studií Kvalita života s epilepsií Bakalářská práce Autor: Petra Černá Vedoucí práce: Mgr. Radka Křepinská Jihlava 2015

2

3 Anotace Bakalářská práce je zaměřena na pacienty s onemocněním epilepsie. Cílem je zjistit změny kvality života u pacientů při onemocnění. Teoretická část obsahuje kvalitu života a způsoby hodnocení kvality života, dále obsahuje popis epilepsie, diagnostiku epilepsie, rozdělení epileptických záchvatů, léčbu epilepsie a rehabilitaci. Empirická část je založena na kvantitativním výzkumu. Práci tvoří hodnocení 100 získaných dotazníků, které byly rozdány nemocným trpící epilepsií od 18 let. Klíčová slova kvalita života, epilepsie, antiepileptická léčba, rehabilitace

4 Anotation Bachelor thesis is focused on patients with diseases of epilepsy. The aim is to detect changes in quality of life in patients with the disease. The theoretical part includes the quality of life and ways of assessing quality of life, also includes a description of epilepsy, epilepsy diagnosis, classification of epileptic seizures, epilepsytreatment and rehabilitation. The empirical part is based on quantitative research. The work consists of 100 reviews collected questionnaires that were distributed to patients with epilepsy aged 18 years. Key word quality of life, epilepsy, antiepileptic treatment, rehabilitation

5 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí práce Mgr. Radce Křepinské za odborné rady, připomínky a trpělivost. Dále bych chtěla poděkovat veškerému zdravotnickému personálu, se kterým jsem spolupracovala při dotazníkovém šetření a především pacientům za ochotu vyplnit dotazníky.

6 Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

7

8 Obsah 1 Úvod Cíl práce Hypotézy Teoretická část Epilepsie Epidemiologie Patogeneze epilepsie Klasifikace epileptických záchvatů Generalizované záchvaty Parciální záchvaty Etiopatogeneze Genetické faktory Negenetické faktory Diagnostika epilepsie Anamnéza Klinické vyšetření Laboratorní vyšetření Elektroencefalografie, magnetoencefalografie Zobrazovací metody (MR, CT, PET, SPECT, AG) Neuropsychologické vyšetření Diferenciální diagnostika Léčba epilepsie První pomoc Rehabilitace Kvalita života Praktická část Metodika výzkumné práce Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Průběh a popis výzkumu Zpracování získaných dat Vlastní výsledky výzkumu Diskuze... 47

9 3.7 Závěr Seznam Tabulek Seznam Grafů Seznam příloh Seznam použité literatury... 59

10 1 Úvod,, Epilepsie byla považována za projev zásahu nadpřirozených sil. (Koukolík 2012, str. 171) Pro svoji bakalářskou práci jsem si vybrala téma Kvalita života s onemocněním epilepsie. V průběhu svého života jsem se setkala s epilepsií mnohokrát. Například můj strýc a teta měli epilepsii, moje sestřenice má epilepsii a momentálně žiji s přítelem, který trpí epilepsií od dětství. Téma své bakalářské práce jsem si tedy zvolila cíleně, protože tyto zkušenosti a životní osudy jedinců s epilepsií člověka velice ovlivní. Pojem epilepsie pochází z řeckého slova epilambáno, což v překladu znamená, uchopuji, pojímám, zachycuji, zachvacuji, napadám někoho.(faber 1995) Mezi historickou zajímavost o epilepsii patří i dietní opatření, která byla historicky nejvýznamnější. Tato opatření zahrnovala vyhýbání se čokoládě, kakau a dráždivým látkám, což je dnes pokládané za obsoletní. U epilepsie pouze zůstalo významným opatřením jen vyhýbání alkoholu. (Svačina, 2008) V 5. století před naším letopočtem jako první popsal epilepsii otec lékařství Hippokrates z Kósu. Věděl, že epilepsie je projevem onemocnění mozku. Jeho texty jí věnují celou kapitolu a epilepsii pojmenoval svatou nemocí. (Koukolík, 2012),,Ta lehká definice znamenající přiblížení k věci zní: Epilepsie je nemoc vyznačující se opakováním záchvatů, které jsou způsobeny chorobami mozku. (Faber 1995, str. 7) V současnosti postihuje epilepsie ve světě okolo 50 miliónu lidí. Epilepsie se může objevit v kterémkoliv věku, nejčastěji však postihuje děti. Epilepsie není jednotná choroba, pokládá se za syndrom nebo soubor příznaků s rozmanitými příčinami. 10

11 V odborných učebnicích je pospáno až 40 typů epilepsie a proto není divu, že existuje vážený podobor neurologie, epileptologie, jakož i neurochirurgie, epileptichirurgie většina druhů epilepsie se totiž léčí odnětím chorobného ložiska v mozku. (Koukolík, 2012) Léčba epilepsie se stále modernizuje, V dnešní době je epilepsie již onemocnění, o kterém se mluví a člověk ví, že nějaké takové onemocnění existuje. Již to není jako v minulosti, kdy tuto nemoc považovali u žen za hysterii. Předmětem bakalářské práce je studium kvality života jedinců s epilepsií, dále dodržování antiepileptické léčby a dodržování režimových opatření. Do jaké míry se přeměnila fyzická a psychická pohoda jedince. 11

12 1.1 Cíl práce 1. Zjistit kvalitu života u nemocných s epilepsií. 2. Zjistit oblasti běžného života, ve kterých pociťují omezení v souvislosti s epilepsií. 1.2 Hypotézy Hypotéza č. 1:Předpokládám, že u více než poloviny respondentů muselo dojít ke změně zaměstnání z důvodu epilepsie. Hypotéza č. 2: Předpokládám, že méně než 20 % respondentů pravidelně nedodržuje režimová opatření. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že více než polovina respondentů nepocítila z důvodu onemocnění změnu v přístupu k nim ze strany rodiny ani za strany přátel. Hypotéza č. 4: Předpokládám, že více jak 50 % klientů bude znát příčinu své epilepsie. Hypotéza č. 5: Předpokládám, že Nejčastější faktor vyvolávající epileptický záchvat je nepravidelný spánek a vysazení medikace. Hypotéza č. 6: Předpokládám, že více jak 50 % klientů bude velice omezovat nemožnost řídit motorová vozidla a budou pociťovat omezení v zájmových aktivitách. Hypotéza č. 7: Nadpoloviční většina respondentů se bude cítit po psychické stránce velmi dobře, ale budou mít nejvíce strach ze záchvatu a deprese. Hypotéza č. 8: Nadpoloviční většina respondentů bude hodnotit svoji kvalitu života jako výbornou a po fyzické stránce se budou cítit velmi dobře. 12

13 2 Teoretická část 2.1 Epilepsie Epilepsie se vyznačuje náhlými a opakovanými záchvaty způsobenými přílišnou podrážděností nervových buněk v mozku. Součástí záchvatů mohou být křeče, dočasné ztráty vědomí, neobvyklé pohyby nebo pocity v některých částech těla, zvláštní chování a emoční poruchy. Epileptické záchvaty obvykle trvají jednu až dvě minuty, ale mohou být doprovázeny slabostí, zmatením nebo neschopností reakce na podněty. Epilepsie je poměrně častým onemocněním, které na celém světě postihuje 40 až 50 miliónů lidí a vyskytuje se více u mužů než u žen. Příčinou tohoto onemocnění může být poškození mozku, úraz hlavy, infekční choroby, genetické nebo vývojové anomálie a popřípadě i mozkový nádor. (Cordelia Fine, 2009) Epilepsie neboli padoucnice je nemoc, která pacienta velmi obtěžuje, omezuje a limituje v mnoho aktivitách a výrazně mění jeho život. Z pohledu lékaře jde pak o onemocnění velmi pozoruhodné, inspirující ke komplexnímu myšlení a ke kombinování postupů a jejich modifikací v každém jednotlivém případě. Lze dokonce říct, že v průběhu vývoje nemoci dochází k modelování jak nemocného, tak ošetřujícího lékaře, který je nucen neustále získávat nové poznatky a vyhledávat nové léčebné postupy, aby postiženému co nejvíce prospěl a současně jej co nejméně poškodil. Pro úplný efekt léčby je potřebná oboustranná nadprůměrná spolupráce pacienta a lékaře - jinak není možné dosáhnout dobrých výsledků. Týká se to jak praktických lékařů, tak neurologů kteří,,svého pacienta s epilepsií provází životem.(moráň, 2007) 2.2 Epidemiologie Epilepsie se vyskytuje po celém světě bez ohledu na stáří, rasu, zeměpisnou polohu a socioekonomickou strukturu. V rozvinutých zemích je počet nových případů epilepsie jako nemoci (tedy opakujících se epileptických záchvatů) na 100 tisíc osob za rok. V méně rozvinutých zemích Jižní Ameriky je udávána incidence / Incidence je největší u dětí (zejména v prvních měsících života),snižuje se v dospělém věku a opět roste ve starším věku (nad 70 let). Průměr statistik poukazuje, že asi % populace trpí epilepsií. Výskyt je poněkud častější v mužské populaci. Nejspíše více než 50% nemocných má parciální záchvaty, lokalizačně vázané epilepsie a epileptické syndromy u 50-60% epileptické 13

14 populace. Epidemiologické prognózy jsou postaveny na studiích, které ukazují, že asi 70 % osob s diagnózou epilepsie je bez záchvatů do 5 let od počátku terapie, jen asi 20 % z nich má po 2 až 5 letech návrat epilepsie a epileptických záchvatů. (Moráň, 2007) 2.3 Patogeneze epilepsie Patogeneze je nauka o mechanizmech původu nemoci. Základním patologickým mechanismem je epileptické ložisko (fokus); jde o odlišně rozsáhlou populaci s patologickou elektrickou činností. Kterákoli léze mozku, která zčásti poškodí neuron, může být příčinou epileptických paroxysmů. Zcela zničený neuron nemůže odpovídat hypersynchronním výbojem. Může jít o poškození funkce i normálního mozku v důsledku systémové poruchy (hypoglykémie, hypoxie) nebo o důsledek poškození mozku. Skutečných příčin je celá řada: perinatální hypoxie a ischémie, porodní trauma, kongenitální malformace a genetické poruchy, akutní infekce- meningitidy, encefalitidy, metabolické poruchy (hypokalcémie, hypoglykémie, hyponatrémie), trauma mozku, tumor, cévní léze i ateriovenózní malformace. Jako sekundární (někdy symptomatické) se vyznačují epileptické syndromy se zjištěnou etiologií, primární (idiopatické) jsou ty, kde příčina zůstává neobjevená. Jako kryptogenní se označují sekundární příčiny, které však nejdou jednoznačně prokázat. (Ambler, 2006) Zaniklé neurony nevedou k epilepsii, způsobí jí neurony poškozené, většinou částečně izolované. Epileptické ložisko často vytváří sekundární zrcadlové ložisko v odpovídajícím místě druhé hemisféry a terciální ložisko v oblasti mozku s vysokou epileptickou pohotovostí (amygdala a hipokampus). Vývoj se nazývá kindling (rozněcování) a připomíná,,metastázování epileptického ložiska. Propagací paroxysmálních výbojů do struktur kmene (ARAS- ascendentní retikulární aktivační systém RF a talamu) vzniká projekce impulzů do obou mozkových hemisfér a následně ztrátě vědomí. Epileptický záchvat je elektrofyziologicky prokazován jako nekontrolovatelný, abnormální, synchronní výboj skupiny gangliových buněk v mozku. Klinické projevy odráží oblast mozku, kde výboj vznikl- epileptické ložisko čili fokus. Opakovaným drážděním se tvoří trvalé spoje. Záchvatová pohotovost je individuální, podmíněna geneticky, podléhá jak vnějším (metabolismus a vnitřní prostředí), tak i zevním (vlivy prostředí teplota, vlhkost) podmínkám organismu. Vnímavost a práh je rozdílně nastavený k okolnostem a to vysvětluje individuální náchylnost k záchvatu. Vlastní provokační faktor (etylalkohol, menses, spánková 14

15 deprivace, psychická afekce, neznámé, snad genetické faktory) se častokrát prolíná se zevními okolnostmi (oslunění, toxické prostředí- těkavá ředidla, rozpouštědla) a vnitřním stavem organismu (dehydratace, hypoglykemie, únava, vyčerpání). Výše záchvatového prahu se mění s věkem. V dětství je nižší, v dospělosti stoupá, po 60. roce znovu klesá. Mění se podle stavu vnitřního prostředí, u žen kolísá podle etapy menstruačního cyklu. Záchvatový práh poklesne při insuficienci antiepileptických mechanismů. ( Seidl, Obenberger, 2004) 2.4 Klasifikace epileptických záchvatů Epileptickým záchvatům předchází aura neboli předzvěst a její charakter napovídá místo mozku, kde epileptický záchvat začíná. Druhy aury: Senzorická (Zraková- barevná koule, slepota, sluchová zvonění, čichová cítění pachů, chuťová různé chuťové pocity), Senzitivní (parestézie v různých částech těla), Útrobní (pocit tlaku nebo tepla v epigastriu), Pocit strachu nebo úzkosti. (Slezáková, 2012) Generalizované záchvaty U generalizovaných záchvatů je z počátku jasná spoluúčast obou hemisfér. Epileptické výboje mohou mít charakter konvulzivní (křečový) i non-konvulzivní. Rozeznávají se čtyři typy generalizovaných záchvatů: 1. Tonicko-klonický neboli velký záchvat (grand mal), který má dramatický a dost typický průběh. Tento záchvat začíná náhlou ztrátou vědomí s pádem, poté následuje generalizovaná tonická křeč, která postihuje všechno svalstvo a je nejprve flexní a záhy přechází v extenzní charakter. Tonická křeč obvykle trvá 30 až 60 sekund a mění se ve fázi generalizovaných klonických křečí, které postihují i obličejové a žvýkací svalstvo (nemocní si mohou pokousat jazyk) a obvykle trvají 1-2 minuty. Tonická křeč je vyvolána déletrvající svalovou kontrakcí, klonickou křeč charakterizuje střídání svalové kontrakce s relaxací. Poté následuje pozáchvatová fáze se svalovou hypotonií, velmi často inkontinencí (s pomočením i pokálením), nemocný se postupně probírá, obvykle je dezorientovaný a na průběh celého záchvatu má amnézii, pociťuje bolesti hlavy, cítí se vyčerpaný a někdy usíná. Záchvat může být doprovázen poruchami dechu, v křečovém stádiu i v časné pozáchvatové fázi se vyskytuje apnoe a nemocný je v obličeji nejprve brunátný a postupně cyanotický. 15

16 Grand mal může být projevem primárně i sekundárně generalizované epilepsie. Vlastnímu záchvatu grand mal můžou předcházet prodromy, obvykle několik hodin před nástupem záchvatu, jsou nespecifické projevují se někdy podrážděností, pocitem celkové nevůle, únavou, a někdy bolestmi hlavy. Generalizované konvulzivní záchvaty můžou mít i jen tonický nebo klonický charakter, případně i pouze myoklonie. 2. Absence neboli malé záchvaty (petit mal) se vyskytují u dětí nad 3 roky, nejčastěji mezi 5. a 7. rokem, mohou ale přecházet i do puberty, ale jen výjimečně do dospělosti. Jedná se o krátký záraz v činnosti, chování nebo řeči, občas jen krátkodobé zakoukání se strnulým výrazem v obličeji a někdy nápadným zblednutím. Občas se objevují pohybové automatismy, stočení očí vzhůru, záškuby obličejového svalstva nebo svírání rukou v pěst. Tento záchvat trvá několik sekund až půl minuty, vědomí je porušeno, dítě nereaguje na okolí, ale nepadá. Tyto záchvaty se můžou objevovat až několikrát během dne, ale i přesto mají dobrou prognózu. 3. Infantilní spasmy jsou záchvaty, které se objevují u kojenců, obvykle kolem 6. měsíce věku. Tyto záchvaty se projevují krátkodobým a rychlým předklonem hlavičky a rozhozením horních končetin nebo naopak jejich zkřížením na hrudi. 4. Atonicko-myoklonické záchvaty se objevují mezi 1. a 6. rokem věku, a jsou popisovány náhlou poruchou svalového tonu. Celý záchvat trvá jen několik málo sekund. (Ambler, 2006) Parciální záchvaty Hlavním kritériem pro parciální záchvaty je lokalizovanost epileptického výboje, který se ale může šířit do okolí nebo i sekundárně generalizovat. Parciální záchvat je projevem lokalizované, fokální lézi mozku. Rozeznávají se tři typy parciálních záchvatů: 1. Parciální záchvaty se simplexní (elementární) symptomatikou se označují též jako fokální (fokální epilepsie). Příznaky mohou být motorické jde o lokalizované tonické nebo mnohdy klonické křeče v jedné horní nebo dolní končetině nebo na polovině obličeje. Jednou variantou jsou Jacksonovy motorické záchvaty, kde se klonické křeče postupně šíří na celou polovinu těla. Při senzitivní symptomatice se jedná o podobně lokalizované nebo šířící se parestézie nebo i bolesti a variantou jsou postupně se šířící Jacksonovy senzitivní záchvaty. Tyto záchvaty trvají obvykle několik minut a probíhají bez ztráty vědomí. 16

17 2. Parciální záchvaty s komplexní symtomatikou jsou též záchvaty psychomotorické, temporální nebo frontální. Před nástupem vlastního záchvatu se někdy dostavuje krátce trvající aura (předzvěst záchvatu), jejíž klinický charakter odpovídá konkrétní lokalizaci epileptického výboje. Může se jednat o různé halucinace nebo pseudohalucinace, např. čichové, chuťové, zrakové, sluchové i somatické. Mohou se dokonce dostavit i iluze již viděného, slyšeného, prožitého nebo naopak nikdy neviděného. Skutečný záchvat má charakter náhlé poruchy chování a jednání. Může se jevit jako náhlý stav zmatenosti, jindy má charakter automatického jednání, které je však zcela neúčelné. Záchvat mohou také doprovázet pohybové automatismy, jako je třeba chůze nebo běh, oblékání nebo svlékání. Obvyklé jsou i orální automatismy jako je například mlaskání, žvýkání nebo polykání. Záchvat obvykle přetrvává několik minut a na jeho průběh má nemocný celkovou amnézii. Hlavním rozdílem mezi parciálním záchvatem simplexním a komplexním je porucha vědomí. 3. Parciální záchvaty sekundárně generalizované vyznačují výše uvedené záchvaty, které se změní v generalizovaný záchvat grand mal, nebo do záchvatů, které mají jen charakter grand mal. Lokalizační význam má aura je to bezprostřední pocit před ztrátou vědomí, která může mít nejrůznější charakter podle lokalizace epileptického ohniska. (Ambler, 2006) Tyto typy záchvatů se mohou vyskytovat izolovaně, opakovaně s řídkou nebo hustou frekvencí, nakupeně v sériích nebo může vzniknout i status epilepticus. Status epilepticus je charakterizován jako epileptický záchvat, který trvá více než 30 minut nebo opakované záchvaty během 30 minut, kdy se pacient neprobírá k plnému vědomí. Úplně nejnebezpečnější je epileptický záchvat status grand mal, kdy jeden záchvat přechází v další, aniž se mezi jednotlivými záchvaty nemocný probere k vědomí. Jedná se velmi vážný stav, život ohrožující stav, který je doprovázen horečkou, leukocytózou, acidózou, u pacienta hrozí energetické vyčerpání a mozkový edém. Status epilepticus se může rozvinout i u jiných typů záchvatů, je však už méně nebezpečný. (Ambler, 2006) 17

18 2.5 Etiopatogeneze Genetické faktory Epilepsie jsou souborem nemocí, pro které je genetická složka rozdílná pro různé typy epilepsií. Celá klasifikace je rozdělena na idiopatické generalizované epilepsie. Kromě toho podle lokalizace epileptogenní zóny rozeznáváme čtyři lokalizovatelné epilepsie: temporální, frontální, parietální a okcipitální, dále na generalizované a parciální epilepsie a na idiopatické a symptomatické z pohledu etiologického. ( Marek Preiss, 2006) Idiopatické epilepsie byly vždy pokládány za dědičné, symptomatické za získané. Při současných genetických vědomostech se ale zjišťuje, že řada symptomatických epilepsií má nějakou genetickou složku. Významnou roli v diagnostice hraje proto i rodinná anamnéza pacienta z pohledu epilepsie. Nestačí jen osobní anamnéza pacienta, a proto nejvíce pomůže kompletní rodokmen (se všemi přesnými údaji o sňatcích, s datem a místem narození), ve kterém je potřeba zjistit možnost výskytu stavů porušeného vědomí, křečí, febrilních křečí, amentních stavů a podobně. Je potřeba dokonalá znalost průběhu těhotenství matky, možnost potratů ve vztahu k pohlaví a tím následně zjistit možné vazby na pohlavní chromozomy. Důležitý je i potenciální výskyt vývojových vad v rodině. Idiopatické generalizované epilepsie jsou převážně genetickými chorobami. Ve skupině idiopatických generalizovaných epilepsií s úplnou dědičností jsou nejznámější dětské a juvenilní absence a juvenilní myoklonická epilepsie, které mají komplexní dědičné vzorce. Kategorií idiopatických generalizovaných epilepsií s jednoduchou dědičností (dědičností vázanou na specifický gen) lze uvést generalizovanou epilepsií s febrilními křečemi. Je to epilepsie popisována heterogenními epileptickými fenotypy, přičemž nejčastější jsou fenotypy s febrilními křečemi a s febrilními křečemi s přechodem do tonicko-klonických záchvatů v šesti a více letech věku. Méně běžné jsou fenotypy febrilních křečí přecházející do absencí nebo do juvenilní myoklonické epilepsie. Z praktického klinického pohledu je právě uvedená skupina epilepsií důležitá pro nezbytnost důsledné anamnézy febrilních křečí pacienta a jeho příbuzných s možným nálezem geneticky vázané závažné epilepsie. Ve skupině symptomatických generalizovaných epilepsií s komplexní dědičností je uváděna lehčí forma Lennox-Gastautova syndromu v pravděpodobném genetickém spojení s primárně generalizovanými epilepsiemi, které byly uvedeny výše, pravděpodobně s polygenovou dědičností. 18

19 Parciální epilepsie s jednogenovou dědičností reprezentují benigní familiární novorozenecké křeče (byť dosud zařazované pravděpodobné nesprávně jako generalizované záchvaty) s autosomálně dominantní dědičností a vysokou penetrací s několika definovanými geny. (Moráň, 2007) Negenetické faktory Prenatální Prenatální faktory, které postihuje mozek v průběhu jeho vývoje, neurogeneze, způsobují vývojové dysplázie, které jsou častou příčinou rozvoje epileptického onemocnění. Může se jednat o infekce či toxické látky, vědomě nebo nevědomě branné matkou. Jejich vlivem dochází ke špatnému umístění neuronů a k jejich nesprávnému propojení, které se projeví strukturálně změnou mozku (velmi často zjištěnou na MR) nebo změnou funkční (často zjistitelnou EEG, PET nebo SPECT). Takhle postižená mozková tkáň je náchylná k vytváření epileptických výbojů a další epileptogenezi a rozvojem epilepsie jako nemoci. Perinatální Nejzávažnějším perinatálním rizikem je hypoxické poškození mozku v průběhu porodu. Méně časté je poškození v důsledku mozkového krvácení, mechanické poškození při průchodu úzkými porodními cestami či kleštěmi. Postnatální Častou příčinou sekundárních epilepsií jsou cévní postižení mozku, nádorová onemocnění, encefalopatie nejčastěji toxometabolické, traumata a infekční onemocnění mozku. Nádorová onemocnění způsobují epileptické záchvaty poškozením mozkové tkáně, útlakem a drážděním okolní tkáně a zčásti toxometabolicky při rozpadu nádoru. Poranění mozku může způsobit z časového hlediska buď časnou, nebo pozdní epilepsií, posttraumatickou epilepsií, rovněž jako u předešlých příčin. Pacienti s epilepsií vyvolanou toxicko-metabolickým postižením mozku, způsobeným nadměrným požíváním alkoholu, jsou častými klienty akutních lůžek a lékařských pohotovostí jednak díky velkému počtu alkoholiků a jednak díky nerespektování tzv. antiepileptické životosprávy s trvalým požíváním alkoholu. U dospělých a chronických alkoholiků je provokačním faktorem klesající hladina etylalkoholu, způsobující změny dráždivosti neuronové membrány. Epileptické záchvaty se mohou objevit dokonce i u nemocných s akutním selháváním ledvin. Mezi nejobvyklejší metabolické změny, 19

20 způsobující epileptické záchvaty, možno zařadit hypoglykemii a méně epileptogenní hyperglykemii. Infekční onemocnění mozku způsobuje také časné a pozdní projevy epilepsie. (Moráň, 2007) Časté příčiny epileptických záchvatů podle věkových skupin V dětství jsou nejčastější příčiny křeče při horečkách, reziduální epilepsie, idiopatická epilepsie, úrazy, vrozené metabolické poruchy. Mezi rokem je častá příčina epileptických záchvatů idiopatická epilepsie, reziduální epilepsie, infekce CNS a trauma. Pozdní epilepsie, která má nejčastěji nástup mezi rokem, vzniká z chronického alkoholizmu, úrazu hlavy, mozkových nádorů a zánětů (encefalitida, vaskulitida). Po 60. roce je příčina vzniku nejčastěji cerebrovaskulární onemocnění a mozkové metastázy. ( Berlit, 2007) 2.6 Diagnostika epilepsie Anamnéza Základem kteréhokoliv vyšetření v medicíně je získání anamnestických informací. Platí to rovněž při vyšetření nemocného s epilepsií. Je důležité sledovat v rodinné anamnéze možnost výskytu záchvatových stavů a poruch vědomí kvůli zhodnocení možnosti genetické zátěže a částečně i typu dědičnosti ještě před genetickým vyšetřením. Také osobní anamnéza může odhalit přítomnost prenatálního, perinatálního či postnatálního poškození neboli prodělaných nemocí, které může být příčinou epileptických záchvatů. Souvislosti se záchvaty mají také informace farmakologické anamnézy, dotaz na abúzus alkoholu, léků, drog. Anamnéza pracovní může přispět k objasnění diagnózy. V rámci osobní anamnézy je potřeba zjistit všechny dosavadní zdravotní potíže, které mohou souviset s prvním záchvatem. Při samotném hodnocení momentálních obtíží prvního záchvatu, je potřeba podrobně zjistit, zda byla porucha vědomí, křeče, neadekvátní automatické pohyby, neschopnost komunikace, následná zmatenost, pomočení, a co záchvatu předcházelo (požití alkoholu, drog, nevyspání, horečka, afekt, ) a zda-li šlo o první takto nebo podobně popsaný stav Klinické vyšetření Kompletní vyšetření pomáhá vyloučit či potvrdit neurologické onemocnění, při kterém epilepsie může být jen jedním z řady symptomů, byť dominantním. V rámci diferenciální 20

21 diagnózy je jedním z nejpodstatnějších interní a kardiologické vyšetření, kdy poruchy kardiálního rytmu a oběhové poruchy jsou běžnou příčinou stavů bezvědomí Laboratorní vyšetření V rámci diagnostiky epilepsie se provádí základní biochemické vyšetření s vyhodnocením funkce jater, hladin iontů a funkce ledvin. Je také vhodné udělat odběr na glykemický profil a krevního obrazu. U pacienta, který má diagnostikovanou epilepsii a byla u něj zahájena léčba je vhodné monitorování nejlépe profilu sérové hladiny antiepileptika, zejména v období nedostatečné kompenzace. Toto platí pro antiepileptika tzv. klasická (dříve první a druhé generace), u nových antiepileptik (třetí generace) se hladiny rutinně nesledují, hodnocení efektu se provádí na základě klinického i elektroencefalografického terapeutického efektu a možných vedlejších účinků. Do laboratorních vyšetření můžeme zařadit i vyšetření endokrinologické, metabolické a imunologické. V dnešní době proniká do skupiny vyšetření i vyšetření genetické posouzení možné dědičnosti, ale zejména v rámci reprodukčního poradenství před těhotenstvím Elektroencefalografie, magnetoencefalografie V současné době je epilepsie nejvýznamnější skupinou onemocnění, kterými se EEG (elektroencefalografie) zabývá, a to i přesto, že se týkají přibližně pouhého 1 % populace. První záznam elektrické aktivity během záchvatu pochází z roku 1912 od Kaufmanna a byl, zaznamenám na zvířeti. Úplně první lidský záchvat byl zaznamenán Bergerem v roce 1932 a v roce 1935 byly Gibbsem, Davisem, a Lennoxem diferencovány různé typy aktivity na EEG během různých záchvatů. Následující pokrok znamenaly klinickoelektroencefalografické korelace Jaspera a Kershmanna z roku EEG vzniká ze stejných dějů, které vznikají v nervových buňkách a neuronových sítí a jsou způsobeny změnami iontové permeability s následnými změnami magnetického i elektrického pole zejména na pre a postsynaptických membránách (EEG) a pyramidových buňkách (MEGmagnetoencefalografie). Lepší prostupnost tkání a tím lepší lokalizační schopnost je výhoda MEG. Při kombinaci s morfologickými vyšetřeními (magnetická rezonance a pozitronová emisní tomografie) jsou EEG a MEG schopny neinvazivně lokalizovat epileptická ložiska. Kombinace MR a EEG/MEG je značena jako MSI (magnetic source imaging). Základním vyšetřením z metodologického hlediska je standartní EEG (nativ a event.. Nediferencovaná hyperventilace), EEG s aktivacemi (diferencovanou hyperventilací, fotostimulací a spánkovou 21

22 deprivací), monitorování EEG (dlouhodobé ambulantní, telemetrické a videomonitorování), EEG semiinvazivní (sfenoidální elektrody) a EEG invazivní (kortikální a zanořené elektrody). Standartní (nativní) EEG je v dnešní době rutinně využíváno při základní diagnostice a monitorování epileptiků v neurologických ambulancích a v poradnách pro epilepsii. Nativní záznam je naprosto spolehlivý jen u některých epileptických syndromů. EEG vyšetření je schopno poměrně jednoduše sledovat dynamiku změn ve vývoji léčby epilepsie Zobrazovací metody (MR, CT, PET, SPECT, AG) První volbou v epileptologii je v současné době vyšetření magnetickou rezonancí (MR) díky svojí senzitivitě a specifitě při identifikaci malých lézí a abnormit mozkové tkáně. Počítačová tomografie (CT) vylučuje hrubé nebo některé specifické morfologické změny (tumory, krvácení, kalcifikace, některé kortikální malformace). MR spektroskopie se využívá v rámci předoperačního vyšetření pomocí hodnocení aktivity tkání obsahující MR senzitivní jádra specifických izotopů vodíku (pro epilepsii nejvhodnější), fosforu, uhlíku nebo fluoru. V případě vyšetření CT se obyčejně provádí nativ (s výjimkou podezření na angiomatózu), jen při nejasnostech je podávána kontrastní látka. Ke zhodnocení funkce, nikoliv morfologie, slouží SPECT, hodnotící mozkovou perfuzi pomocí intenzity vyzařování izotopu mozkovou tkání, a PET zhodnocuje přímo metabolizmus mozkové tkáně pomocí značené glukózy, podá informaci zejména u nonlezionární epilepsii. Kombinace PET, EEG, MEG a MR je schopna docela detailní lokalizace ložiska v předoperační přípravě pacienta před epileptochirurgickým výkonem. V akutním stavu (záchvat při traumatu, infekci) je indikováno v první řadě CT mozku v případě, že MR není technicky proveditelné. Při neakutním stavu je za ideální standart vždy provedení MR, s vyjímkou případů, kdy je stanovena diagnóza idiopatické epilepsie: benigní myoklonická epilepsie. Především je MR indikováno v těchto případech: parciální epilepsie, záchvat v prvním roce života generalizovaný, parciální či neklasifikovaný. Vždy je minimálním standartem provedení CT u každé epilepsie, MR u pacientů s parciálními nebo sekundárně generalizovanými záchvaty, které nedostatečně reagují na léčbu nebo v případě progrese neurologického či neuropsychologického deficitu. 22

23 2.6.6 Neuropsychologické vyšetření U velkého procenta nemocných epilepsií jsou indikovány psychologická vyšetření a často dlouhodobější psychologická péče. Neuropsychologické vyšetření by mělo posoudit kvalitativní i kvantitativní kognitivní úroveň, lokalizovat deficity, charakterizovat osobnost a stanovit prognózu s možným doporučením neuropsychologické rehabilitace. Před zahájením léčby by měla být testována psychická kondice pacienta a dále během léčby, při zhoršení psychického stavu, při změnách intelektu a při progresi epilepsie. (Moráň, 2007) 2.7 Diferenciální diagnostika Týká se zejména poruch vědomí. Je potřeba vždy vyloučit neepileptické poruchy vědomí nebo jiné typy záchvatů: Febrilní záchvaty neboli febrilní křeče, se objevují u kojenců a malých dětí do 2-3 let, výjimečně i později, pouze v souvislosti s teplotou. Můžou mít charakter prostého kolapsu nebo jsou provázeny i křečemi. Je to reakce dosud nezralého mozku na změnu vnitřního prostředí. Pokud se febrilní záchvaty opakují, tak se zvyšuje riziko vzniku epileptického procesu. Afektivní respirační záchvaty jsou vyvolány u kojenců při prudkém pláči. Spouštědlem jsou emoce (bolest, vztek, úlek) na niž navazuje pláč a apnoe s bezvědomím a někdy i křečemi. Tento mechanizmus je hypoxický. Synkopy můžou mít různé příčiny, zpravidla probíhají bez křečí, nevyskytuje se pozáchvatová zmatenost ani bolesti hlavy. Občas však mohou být provázeny krátce trvajícími křečemi (konvulzivní synkopa). Hypoglykemické stavy se podobají generalizovaným nebo psychomotorickým záchvatům. Diagnózu nám potvrdí zjištění hypoglykémie a účinek i.v. podané glukózy. Tetanické křeče jsou u většiny případů předcházeny parestéziemi, mají typicky tonický charakter karpopedálních spazmů, porucha vědomí obvykle následuje až při těchto spasmech (nemocný si jejich začátek uvědomuje) a běžná je funkční dechová insuficience s kompenzační hyperventilací. 23

24 Těhotenská gestóza se v době preeklampsie projevuje hypertenzí, edémy, proteinurií, ve fázi vlastní eklampsie mohou být generalizované křečové záchvaty. Hojné jsou bolesti hlavy, poruchy vizu symptomatika hypertonické krize. Psychogenní (disociativní,konverzní) záchvaty jsou vázány na předchozí afekt, není to skutečné bezvědomí a je zachována reakce zornic. (Zdeněk Ambler, 2006) 2.8 Léčba epilepsie Léčba epilepsie začala objevem barbiturátů a jejich tlumivým působením na epilepsii. Byl to úplně první lék s antiepileptickým efektem. Od té doby vzniklo velké množství dalších léků a dnes hovoříme již o třetí generaci antiepileptik. Léky se musí pacientovi podávat v dostatečné dávce, ale musíme pamatovat i na vedlejší účinky. Nejdůležitější při této léčbě je potlačení záchvatů. Je známo, že každý následující epileptický záchvat přichází snáz než předchozí, jelikož se upevňuje nebo dokonce rozšiřuje primární ložisko. Je potřeba hledat mezi maximálními a optimálními dávkami cestu pomocí různých léků, ale neměnit je pokud se neobjeví nějaký závažný důvod. Léky jsou v dnešní době skutečně účinné, i když někdy není možné epilepsii zcela potlačit, lze ji zmírnit na minimum. Výjimkou je sekundární epilepsie, jako je např. rostoucí nádor, kde se musí odstranit primární příčina. (Pfeiffer, 2007) Antiepileptika se dělí do tří generací: 1. generace barbituráty, fenytoin 2. generace valproát, karbamazepin 3. generace gabapentin, vigabatrin (Martínková, 2007) Další možností léčby je neustále se zdokonalující neurochirurgie, která může v indikovaných a anatomicky dostupných místech epileptické ložisko odstranit. (Pfeiffer, 2007) Základní podmínky, které jsou nutné při rozhodování o vhodnosti epileptika k operačnímu výkonu, jako jsou například farmakorezistence, zhoršení kvality života pacienta, progresivnost onemocnění. (Dbalý, 2004) Velmi důležitou součástí léčby epilepsie je dodržování pravidelné životosprávy, pravidelný rytmus spánku a bdění. Doporučuje se usínat a probouzet se jednou za 24 hodin. Je také nutno 24

25 dodržovat úplnou absenci alkoholu, jelikož etylalkohol má velmi epileptogenní vliv. (Pfeiffer, 2007) 2.9První pomoc Podání první pomoci jedinci, který dostane epileptický záchvat je velmi důležitý. Zde jsou postupy První pomoci: 1. Při prvních známkách, že přijde záchvat, jako je aura, položíme jedince na podlahu nebo na lůžko zabrání se tím možnému poranění nemocného 2. Odstraníme z okolí všechny předměty, o které by se mohl jedinec během záchvatu poranit. 3. Pokud má jedince těsný oděv na sobě, tak ho uvolníme. (šála, kravata) 4. Podložíme hlavu polštářem nebo mikinou, aby si neporanil hlavu. 5. Sledujeme průběh záchvatu, rozhodně nemůžeme nechat nemocného o samotě. 6. Nic mu nevkládáme do úst. 7. Nesnažíme se nějak bránit křečím. 8. Po záchvatu otočíme jedince na záda a zkontrolujeme dýchání a poté ho uložíme do stabilizované polohy. 9. Nejčastěji je jedinec po záchvatů spavý, unavený a má amnézii. 10. Zajistíme protišoková opatření a zavoláme ZZS. ( Kelnarová, 2012) 2.10 Rehabilitace Z rehabilitačního pohledu jde u onemocnění epilepsie o dlouhodobý program. Je to komplikované onemocnění, které má rozsáhlé pomezí, kde hranice mezi epilepsií a jiným záchvatovitým onemocněním není vždy přesná. Může být spojena s mentálními změnami, ale velice často postihuje osoby vysoce inteligentní až geniální. V momentě, kdy se objeví manifestní záchvat, člověk není schopen realizovat jakoukoliv obvyklou aktivitu a je tedy v dané chvíli výrazně nebo zcela disabilní. Rehabilitaci je třeba věnovat dostatek času, především při hledání nového zaměstnání. Je potřeba stanovit skutečná rizika a nést i rizika případná zjištěné u daného typu epilepsie. Během hodnocení je vhodné, aby pacient vykonával práci při telemetrickém záznamu EEG a při dalších různých zátěžích. (Pfeiffer, 2007) 25

26 2.11 Kvalita života Kvalita života je popisována jako pocit štěstí a životní satisfakce a její úroveň je dána dobrým funkčním stavem organismu, který umožňuje provádět každodenní aktivity a prožívat v nich uspokojení. Nejdůležitějšími faktory jsou tělesné, duševní a sociální zdraví. Pro nemocné patří i mezi důležité faktory samostatnost, nezávislost, dobré ekonomické a sociální zázemí, zaměstnání a dobré osobní vazby. Kvalitu života hodnotí ošetřující lékař nemocného ve spolupráci s pacientem, pacientovými názory a hodnocení celkového stavu. Základním cílem komplexním protizáchvatové léčby by mělo být vylepšení kvality života, nikoliv jen potlačování záchvatů: tedy optimální kompenzace záchvatových projevů a současně co nejlepší pohoda v celém dlouhém interiktálním období. Existují různé faktory ovlivňující kvalitu života epilepsie. Patří mezi ně: Faktory neurobiologické (epileptické druh epileptického syndromu, typ záchvatu a neepileptické organická léze, komorbidita psychiatrická), Faktory farmakoterapeutické (iatrogenní porucha kognice, psychiky a reaktivity), a Faktory psychosociální (poruchy sebehodnocení, nedostatek životních dovedností, pracovní a sociální omezení) Existují dotazníky, které jsou základem hodnocení a jejich vyplnění obnáší 5-10 minut pacientova času při kontrole v ambulanci. Objevují se různé kombinace v dotazníkách na kvalitu života (obecně uvedených jako QOL, QOLIE i u nás) následujících dotazů, hodnocené většinou jednoduchou pětibodovou škálou: Četnost a tíže epileptických záchvatů Psychické přeměny v období záchvatu Psychické přeměny v mezizáchvatovém období Omezení v soukromém životě Pracovní omezení Omezení běžných aktivit Strach z následujícího záchvatu Nežádoucí účinky antiepileptik 26

27 Ekonomické omezení Abúzus návykových látek Poškození paměti a učení Pocity smutku, sklíčenosti a nedostatku energie V oblasti celkového zlepšení kvality života ve všech jeho rovinách soukromé, osobní a pracovní jsou velmi přínosná společenství pacientů (u nás například Společnost,,E vydávající časopis AURA), která mohou pacienty psychicky podporovat, radit jim v běžném životě, ve výběru školy, práce, v sociálně ekonomické oblasti. V životě nemocného s epilepsií bývá problémem z řady pohledů příprava na zaměstnání v dospělosti. Většinou nezáleží na stupni vzdělání, kterého člověk dosáhne. Také závisí na typu a frekvenci záchvatů, kterými člověk trpí. Nemocný si nemůže jen tak vybrat nějaké zaměstnání, musí se řídit obecnými omezeními platnými pro záchvatová onemocnění (řízení motorových vozidel, práce na noční směny, práce ve výškách, práce s běžícími stroji). Nemocný, který má četné záchvaty se bude obtížně uplatňovat v zaměstnání. Kvalitu života nemocného s epilepsií může významně ovlivnit i odborný posudek závažnosti jeho onemocnění ve vztahu k výkonu zaměstnání, omezení běžných aktivit. Znění posudku může úplně změnit sociální a sociálně pracovní komunikaci, každodenní život a možnost řízení motorového vozidla. (Moráň, 2007) 27

28 3 Praktická část 3.1 Metodika výzkumné práce Data pro praktickou část práce byla získána kvantitativní výzkumnou metodou pomocí dotazníku sestaveného pod odborným dohledem vedoucí práce. Otázky v dotazníku byly seřazeny tak, aby na sebe jednotlivé položky navazovaly. Zvolené otázky zjišťovaly potřebné informace, které měly potvrdit nebo vyvrátit zvolené hypotézy. Celkově jsem si stanovila 8 hypotéz. K hypotéze č. 1 patří otázka číslo 8. Hypotézu č. 2 ověřuje otázka číslo 12., s hypotézou č. 3 souvisejí otázky číslo 7., 8., 9. K hypotéze č. 4 se vztahují otázky číslo2., 3., 4., 5. K hypotéze číslo 5 patří otázka číslo 4., k hypotéze číslo 6 patří otázka číslo 13., k hypotéze č. 8 patří otázky číslo 14. A 18., k hypotéze číslo 9 se vztahuje otázka číslo 16. a 17. Všechny otázky z mého dotazníku jsou k nahlédnutí v příloze č. 1. Dotazník obsahuje 2 části. V první části oslovuje respondenty a ujišťuje je o anonymitě. Druhá část obsahuje konkrétní otázky. Úvod dotazníku je zaměřen na základní demografické údaje o respondentovi, které zjišťují pohlaví a věk nemocného. Samotný dotazník obsahuje 18 otázek, z toho 12 zavřených, 5 polootevřených a 1 otevřená. 3.2 Charakteristika vzorku respondentů a výzkumného prostředí Respondenti pro vyplnění dotazníku byli vybráni náhodně. Jako sledovaný vzorek respondentů byli zvoleni jedinci, kteří již mají diagnostikované onemocnění epilepsie. Dotazník byl určen pro respondenty starší 18 let bez rozdílu pohlaví. Na dotazníkovém šetření jsem oslovila celkem 70 respondentů. Všech 70 respondentů ochotně spolupracovalo a vrátilo řádně vyplněné dotazníky. Zbylých 30 respondentů vyplnilo můj dotazník na sociální síti. 28

29 50% 50% Mužské Ženské Graf 1 Pohlaví respondentů Z grafu vyplývá, že zastoupení ženského pohlaví (50 %) i mužského pohlaví (50 %) je stejné. Tabulka 1 Věk respondentů Věk muži ženy Celkem n % n % n % let let let let let let Celkem Z výzkumného souboru je vidět, že je nejvíce zastoupena věková kategorie let (20 respondentů, 40 %). Dále následovaly věkové kategorie let let, které měli stejný počet respondentů (19 respondentů, 38 %). Dále následuje věková kategorie let se zastoupením 18 respondentů (36 %). Věková kategorie let byla zastoupena 15respondenty (30 %). Nejméně zastoupená věková kategorie byla let, kde bylo pouze 9 respondentů (18 %). 29

30 3.3 Průběh a popis výzkumu Výzkum probíhal od 18. března 2015 do 1. dubna Dotazníky jsem rozdávala i s pacienty vyplňovala v neurologické ambulanci MUDr. Dariny Kaslové v Táboře. Také jsem dotazník vložila na stránky neziskové organizace Společnosti E a poté do veřejné skupiny na sociální síti s názvem Společnost E-členové. 3.4 Zpracování získaných dat Zpracování získaných dat bylo provedeno v počítačovém programu Microsoft Office Word 2010 pro psaný text a Microsoft Office Excel ke zpracování tabulek a grafů. Výsledky u jednotlivých otázek jsou uvedeny v absolutních číslech a v procentech, které jsou zaokrouhleny na jedno desetinné místo. 30

31 3.5 Vlastní výsledky výzkumu Celková délka života s epilepsií Absolutní četnost rok 2-5 let 6-10 let let 21 let a více 16 léta s epilepsií Muži Ženy Graf 2 Celková délka života s epilepsií Jak vyplývá z dat z grafu, tak nejvíce mužů odpovědělo na možnost 6-10 let (19 respondentů, 38 %) ženy odpověděli také nejvíce u této možnost (16 respondentů, 32 %). Dále nejvíce mužů odpovědělo u možnosti 0-1 rok (14 respondentů, 28 %), naopak 13 žen (26 %) odpovědělo, že žijí s epilepsií 2-5 let. U další možnosti let odpověděly 2 muži (4 %) a 8 žen (16 %). U poslední možnosti 21 let a více odpovědělo 8 mužů (16 %) a 4 ženy (8 %). 31

32 Příčina epilepsie U této otázky byla použita u možnosti Ano forma volné odpovědi. Dle výpovědi ví 95 % respondentů, co bylo u nich příčinou epilepsie. Z toho u 65 % respondentů je příčina epilepsie úrazové poranění hlavy, 25 % respondentů odpovědělo, že příčina jejich onemocnění je genetická a u zbylých 10 % respondentů je příčina nádorové onemocnění mozku. Pouze 5 % respondentů odpovědělo, že nezná příčinu svého onemocnění. 32

33 Frekvence záchvatů Tabulka 2 Frekvence záchvatů Frekvence záchvatů muži ženy celkem n % n % n % 2krát-7krát měsíčně krát-13 krát ročně krát za pár let Jsem bez záchvatu 1 rok Jsem bez záchvatu 5 let Jsem bez záchvatu 10 let Celkem U této otázky respondenti odpovídali, jak často mívají epileptické záchvaty. U mužů bylo nejvíce odpovědí u možnosti Jsem bez záchvatu 5 let (13 respondentů, 26 %). U žen bylo nejvíce odpovědí u možnosti Jsem bez záchvatů 10 let (16 respondentů, 32 %). Dále u mužů i u žen bylo nejvíce odpovědí, že mají záchvat 5krát-13krát ročně (24 respondentů, 48 %). 33

34 Schopnost rozpoznání záchvatu Absolutní četnost Muži Ženy 0 Ano Spíše ano Spíše ne Ne Rozpoznání záchvatů Graf 3 Schopnost rozpoznání záchvatů Z dat, která nabízí graf bylo zjištěno, že 34 mužů (68 %) a 37 žen (74 %) umí rozpoznat kdy přijde epileptický záchvat. U možnosti spíše ano odpovědělo 9 mužů (18 %) a 4 ženy (8 %). 2 muži (4 %) a 6 žen (12 %) odpovědělo, že spíše nerozpoznají kdy přijde záchvat. Naopak 5 mužů (10 %) a 3 ženy (6 %) neumí vůbec rozpoznat, kdy přijde epileptický záchvat. 34

35 Faktory vyvolávající epileptický záchvat. Tabulka 3 Vyvolávající faktory epileptických záchvatů Vyvolávající faktory muži ženy Celkem n % n % n % Světelné efekty Konzumace alkoholu Nepravidelný spánek Požití omamných látek Vysazení medikace Stres Fyzická zátěž Dlouhý pobyt na horku Silná menstruace Celkem U 18 mužů (36 %) je nejčastější vyvolávající faktor záchvatu nepravidelný spánek, naopak u 16 žen (32 %) je nejčastější vyvolávající faktor vysazení medikace. Pouze u 1 muže (2 %) byl vyvolávající faktor konzumace alkoholu a u 5 žen (10 %) byl vyvolávající faktor silná menstruace. 35

36 Nutnost změny zaměstnání Absolutní četnost Muži Ženy 5 0 Ano Ne Změna zaměstnání Graf 4 Změna zaměstnání Z dat, která uvádí graf bylo zjištěno, že 37 mužů (74 %) a 41 žen (82 %) muselo v důsledku onemocnění změnit své zaměstnání. Naopak 13 mužů (26 %) a 9 žen (18 %) nemuselo změnit své zaměstnání v důsledku své nemoci. 36

37 Změna chování rodiny Absolutní četnost Muži Ženy 0 Ano Spíše ano Spíše ne Ne Změná chování rodiny Graf 5 Změna chování rodiny U této otázky respondenti odpovídali, zda se v důsledku nemoci změnilo chování jejich rodiny k nim. U možnosti spíše ne zvolilo tuto možnost 18 mužů (36 %) a 21 žen (42 %). 21 mužů (42 %) a 22 žen (44 %) odpovědělo, že se chování jejich rodiny k nim v důsledku onemocnění nezměnilo. Naopak 3 muži (6 %) a 1 žena (2 %) odpověděli, že se chování jejich rodiny k nim v důsledku onemocnění změnila. 37

38 Změna chování přátel Absolutní četnost Muži Ženy 0 Ano Spíše ano Spíše ne Ne Změna chování přátel Graf 6 Změna chování přátel Z dat, která vyplývají z grafu se u 23 mužů (46 %) a u 28 žen (56 %) vůbec nezměnilo chování jejich přátel k nim. Naopak u 5 mužů (10 %) a u 1 ženy (2 %) se změnilo chování jejich přátel k nim v důsledku onemocnění. 38

39 Změna partnerského života Absolutní četnost Muži Ženy 0 Ano Spíše ano Spíše ne Ne Změna partnerského života Graf 7 Změna partnerského života U této otázky odpovědělo 20 mužů (40 %) a 26 žen (52 %), že se jejich partnerský život vůbec nezměnil v důsledku jejich onemocnění. Naopak 6 mužů (12 %) a 4 ženy (8 %) odpověděli, že se jejich partnerský život změnil v důsledku jejich onemocnění. 39

40 Režimová opatření Tabulka 4 Režimová opatření Režimová opatření Pravidelně dodržuji Dodržuji občas Spíše dodržuji Nedodržuji vůbec Celkem n % n % n % n % n % Nepít alkohol Pravidelný režim spánku a denních aktivit Pravidelné užívání medikace Vyhýbání se světelným efektům Vyhýbání se rizikovým sportům Vyhýbání se nadměrné zátěži Vyhýbat se práci ve výškách Vyhýbat se nadměrné stresové zátěži U této otázky respondenti odpovídali, jak dodržují režimová opatření. Nejvíce tedy 87 % respondentů odpovědělo, že pravidelně dodržují nepití alkoholu. Dále odpovědělo 92 % respondentů, že pravidelně dodržují pravidelné užívání medikace. Naopak 17 % respondentů odpovědělo, že vůbec nedodržují vyhýbání se rizikovým sportům a 11 % respondentů vůbec nedodržuje vyhýbání se nadměrné zátěži. 40

41 Omezení v životě Tabulka 5 Omezení Omezení Velice omezuje Omezuje občas Spíše neomezuje Neomezuje vůbec Celkem n % n % n % n % n % Nepít alkohol Pravidelný režim spánku a denních aktivit Pravidelné užívání medikace Vyhýbání se světelným efektům Vyhýbání se rizikovým sportům Vyhýbání se nadměrné fyzické zátěži Nemožnost řídit motorová vozidla Vyhýbat se práci ve výškách Vyhýbat se nadměrné stresové zátěži A. U této otázky respondenti hodnotili, jak moc je omezuje dodržování režimových opatření. Mohli si vybírat z možností Velice omezuje, omezuje občas, Spíše neomezuje a Neomezuje vůbec. Nejvíce stejných odpovědí bylo zaznamenáno u nemožnosti řídit motorová vozidla, kdy epileptici zvolili nejčastěji, že toto omezení je velice omezuje (89 respondentů, 89 %). U odpovědi nepít alkohol odpovědělo pouze 7 respondentů (7 %), že je toto omezení velice omezuje a 13 respondentů (13 %) odpovědělo, že omezení nepít alkohol je omezuje občas. U možnosti pravidelný režim spánku a denních aktivit odpověděli 4 epileptici (4 %), že toto režimové opatření je velice omezuje. Dále u odpovědi pravidelné užívání medikace neodpověděl ani jeden respondent, že by ho toto režimové opatření velice omezovalo. Pouze jen 5 respondentů (5 %) u této odpovědi uvedlo, že je toto režimové opatření omezuje občas. 41

42 Psychické problémy Absolutní četnost Často Zřídka Vůbec Problémy Graf 8 Problémy U této otázky epileptici odpovídali, jak často se u nich projevují problémy spojené s jejich onemocněním. Vybírali z možností často, zřídka a vůbec. Jak je vidět z dat v grafu, nejvíce epileptiků odpovědělo, že mají často strach ze záchvatu 32 respondentů (64 %). Dále u možnosti deprese odpovědělo 10 respondentů (20 %), že mívá depresi často, 15 respondentů (30 %), že mívá depresi zřídka a 16 respondentů (32 %) nemá deprese vůbec. U možnosti bezmocnost odpovědělo 44 respondentů (44%), že tento stav nemívá vůbec. U beznaděje byla nejčastější odpověď zřídka (6 respondentů, 12%), dále odpovědělo 9 respondentů (18 %), že vůbec nepociťují smutek nebo úzkost. 42