VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BIOART FAKULTA VÝTVARNÝCH UMĚNÍ ATELIÉR MULTIMÉDIA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

Transkript

1 VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FAKULTA VÝTVARNÝCH UMĚNÍ ATELIÉR MULTIMÉDIA FACULTY OF FINE ARTS MULTIMEDIA STUDIO BIOART BIOART DIPLOMOVÁ PRÁCE DIPLOMA THESIS AUTOR PRÁCE AUTHOR BCA. LUKÁŠ HÁJEK VEDOUCÍ PRÁCE SUPERVISOR MGR. RICHARD FAJNOR BRNO 2008

2 2

3 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE 3

4 ABSTRAKT Tématem této diplomové práce je biotechnologické umění - bioart, které ve svých realizacích využívá nejnovější poznatky různých přírodovědných oborů. Mezi ně patří především genetika, tkáňové inženýrství, kybernetika, ekologie a informační technologie. Jelikož je tento umělecký směr relativně mladý a nezmapovaný, zaměřil jsem se na shrnutí dosavadních uměleckých projektů. KLÍČOVÁ SLOVA Bioart, biotechnologické umění, transgenetické umění, hybridní umění, DNA umění, umělé tkáně, bakteriální umění, ekologické umění, genetika, tkáňové kultury, transgenetika, křížení, chiméry, GFP, DNA, bakterie, umělý život, umělá inteligence, kybernetika, robotika, wetware, GM, GMO, ekologický aktivismus, současné umění, performance, instalace, objekt, interaktivita, hudba, Ars Electronica 4

5 ABSTRACT The topic of this Master s Thesis is biotechnological art - bioart, which uses the most recent findings in biology and science branches. Particulary in genetics, tissue culture, cybernetics, ecology and information technology. Because this art movement is fairly young and not compiled, I have focused on a summery of up to now projects. KEYWORDS Bioart, biotech art, biotechnological art, transgenetic art, hybrid art, DNA art, semi-living tissue, bacteria art, eco art, genetics, tissue culture, transgenetics, crossbreeding, chimera, GFP, DNA, bacteria, artificial life, artificial intelligence, cybernetics, robotics, wetware, GM, GMO, eco activism, contemporary art, performance, installation, object, interactivity, music, Ars Electronica 5

6 Prohlašuji, že jsem celou diplomovou práci včetně příloh vypracoval samostatně a uvedl jsem všechny použité podklady a literaturu. V Brně dne Lukáš Hájek Potvrzení vedoucího práce o převzetí elektronické dokumentace diplomové práce K této diplomové práci byla předložena kompletní digitální dokumentace ve formátech pdf. a rtf. Potvrzuji její převzetí V Brně dne Mgr. Richard Fajnor 6

7 OBSAH 1. Úvod Definice a podmnožiny Transgenetické umění Tkáňové umění Kybernetické umění DNA a bakteriální umění Ecoart a aktivismus Komerční zhodnocení Situace v České republice Umělci pod čarou Závěr Seznam použitých zdrojů Seznam použitých zkratek a symbolů

8 8

9 př. n. l př. n. l př. n. l. 1 tis. př. n. l. Šaman Sfinga Okřídlený býk Chiméra Trois-Frères Egypt Babylón Etrurie 500 př. n. l. 1 st. n. l. 1 tis. n. l st. Kentaur Anděl Ganesha Chiméra Řecko Pompeje Indie Notre-Dame Zahrada zemských potěšení Alchimista promlouvá s přírodou Pád vzbouřených andělů Objev bakteií Hieronymus Bosch Jean Perréal Pieter Bruegel st. Antonie Philips van Leeuwenhoek Los Caprichos Frankenstein Walden O původu druhů Francisco Goya Mary Shelley Henry David Thoreau Charles Darwin Zákony dědičnosti Člověk a příroda Objev DNA Plačící pavouk Gregor Johann Mendel George Perkins Marsh Friedrich Miescher Odilon Redon , ? Sfinga Naklonování mločího embria Tkáňová kultura žije mimo tělo Interaktivní rostliny Fernand Khnopff Hans Speman Ross Granville Harrison, Alexis Carrel Rupert von Krazmar 9

10 10

11 Výstava Delphinium Fireside angel Objev struktury DNA The Fly Edward Steichen Max Ernst Francis Crick + John Watson George Langelaan Spiderman Silent spring Galacidalacidesoxyribonucleicacid I like America and America likes me Stan Lee + Steve Ditko Rachel L. Carson Salvador Dalí Joseph Beuys TV Garden První transgenetické zvíře Kovce Butcher boys Nam June Paik Rudolf Jaenisch W.H. Dixon Jane Alexander První použití GMO Monsanto Company Použití GFP pro označení proteinů Douglas Prasher La Ré-Incarnation de Sainte Orlan Orlan The Physical Impossibility of Death in the Mind of Someone Living Damien Hirst Misfit Dolly I Bite America and America bites me Myš s lidským uchem Thomas Grünfeld Ian Wilmut + Keith Campbell Oleg Kulik Joseph Vacanti + Charles Vacanti 11

12 2. DEFINICE A PODMNOŽINY Bioart (Biotechnological Art) je označení pro umění, kde se médiem stává živá složka. Umělci ve svých pracích často používají nejen celé živé organismy, ale i životní procesy, tkáně, bakterie, buňky nebo DNA. Typickým znakem Bioartových projektů je spolupráce umělců a vědců. Na poli biotechnologie tak dochází k propojení umění, techniky a vědy. Poprvé se tento pojem začal používat v souvislosti s prací průkopníka Bioartu Eduarda Kace, Time Capsule (1997). Svého rozšíření se Bioart dočkal až na počátku 21.století, a proto je někdy považován za první umělecké hnutí tohoto století. Stejně jako jiné umělecké směry v minulosti je ve svých počátcích hojně kritizován. Výtky směřují k zneužívání zvířat pro potřeby umělců a často bývá zpochybňována morálnost průběhu a výsledků jejich práce. V rámci Bioartu neboli biotechnologického umění, je možné vypozorovat určité směry jak se s živou hmotou pracuje a podle toho toto odvětví dále dělit. Transgenetické umění vytváří geneticky upravené organismy - hybridy tím, že přirozenou DNA vylepší něčím novým. Nejznámějšími projekty v této oblasti jsou práce Eduarda Kace. Umělci pracující s tkáňovými kulturami využívají pro svá díla tkáňové buňky organismů, které dále laboratorně pěstují a formují do různých tvarů. Výsledkem jsou rostoucí živé objekty, které nevyžadují úmrtí prvotního dárce tkáně. Dominantní postavení má v tomto oboru australská laboratoř SimbioticA. Nejpočetnější skupinou jsou kybernetické projekty, ve kterých se střetává živá složka s moderní technologií. Život zde může být zastoupen pouhou bakterií 12

13 nebo také hejnem ryb. Technologickou část většinou tvoří software, robot, síť senzorů nebo internet. Vzájemný vztah obou složek může být symbiotický, nebo se přirozených schopností organismů využívá jako generátorů dalších procesů. Formou výstupu bývají zajímavé interaktivní instalace a robotické objekty. Uznání v této oblasti dosáhli např. Ken Rinaldo, Andy Gracie nebo Stelarc. Na hranici ekoartu jsou práce skupiny umělců, kteří za pomoci moderních technologií upozorňují na ekologické problémy dnešní společnosti a zároveň nabízejí i jejich řešení. Některé z těchto projektů mají povahu DIY 1 a vybízejí veřejnost k následování. Mezi progresivní ekologické aktivisty patří Beatriz da Costa nebo Natalia Jeremijenko. Kategorie DNA umění a bakteriální umění patří umělcům, kteří pracují na nejnižších úrovních života, ale místo modifikace jako je tomu u transgenetického umění, volí stimulaci, a nebo si nechávají vyrábět data pro další zpracování. Je nutné si uvědomit, že málokteré dílo lze absolutně zařadit pouze do jedné z výše uvedených kategorií. Některé práce přesahují z Bioartu i do tradičních výtvarných disciplín jako jsou malba, sochařství, landart, performance nebo multimédia. Vzestup Bioartových projektů na umělecké scéně reflektoval i jeden z nejdůležitějších festivalů Ars Electrornica. Během posledních devíti let, co bioartové práce sbíraly ocenění především v kategorii Interactive art, vznikla v roce 2007 kategorie Hybrid art. 1 Do it yourself 13

14 3. TRANSGENETICKÉ UMĚNÍ Eduardo Kac (1962) je současný americký umělec a pedagog, původem z Brazílie, který se stal na konci minulého století jednou ze stěžejních postav Bioartu. V současné době působí jako profesor na The School of the Art Institute v Chicagu. Pro jeho práci je typické propojování různých organických a technologických systémů do jednoho celku. Jeho instalace A-positiv (1997) je založena na symbióze mezi člověkem a robotem, kteří jsou vzájemně intravenózně propojeni. Na jedné straně je lidské tělo, které poskytuje robotovi krev, na straně druhé robot, který tuto krev přijímá a odebírá z ní kyslík, aby jím udržoval při životě malý plamínek. Na oplátku posílá robot do žil člověka glukózu. Kac chce tímto gestem upozornit na problematiku otrockého využívání robotů a navrhuje nový systém, ve kterém budou mít své místo nové formy života jako jsou klony, androidi, umělý život nebo právě roboti. Kacova práce ze stejného roku Time Capsule (1997) vychází z úvahy o tom, že v posledních letech s nástupem moderních technologií je snadné manipulovat s lidskou pamětí. Dříve byly vzpomínky fixovány pomocí média malby nebo fotografie. V dnešní době, kdy hranice mezi skutečností a fikcí je čím dál více rozostřena, se díky počítačovým úpravám může každý stát kým chce, místo toho kým je. Tím se paměť lidí nebude skládat z toho co zažili, ale z toho co jí bylo vtisknuto a stane se tak umělou. Vztah mezi tělem a pamětí se díky digitálním technologiím změní. Kac se rozhodl plně poskytnout své tělo umělé paměti a nechal si do kotníku implantovat mikročip. Tento čip je schopný vysílat unikátní kód, pomocí kterého se Kac nechal přes internet zaregistrovat do databáze pro identifikaci ztracených a ukradených zvířat, která se dají pomocí 14

15 scanneru vyhledat. Kac se nechal zaregistrovat jako zvíře i jako majitel. Instalaci prezentoval v interiéru v podobě nemocniční místnosti, ve které bylo kromě jiného možné přes internet nahlédnout do databáze a vyhledat umělcovo tělo. Ne náhodou si pro umístění mikročipu vybral kotník, místo kde se tradičně umísťovaly okovy. Kriticky poukazuje na to, že např. čipy umístěné v páteři, které pohybují lidským tělem, jsou pouze předzvěstí toho až se lidé stanou prodlouženou rukou počítačů. Obr. 1, Eduardo Kac - Genesis O dva roky později na festivalu Ars Electronica 1999, přišel Kac s instalací Genesis, ve které vytvořil vlastní artist s gen, tedy unikátní gen, který se v přírodě nevyskytuje. Podstatou bylo vyjmutí verše z Bible Genesis 1:26 And God said, Let us make man in our image, after our likeness: and let them have dominion over the fish of the sea, and over the fowl of the air, and over the cattle, and over all the earth, and over every creeping thing that creepeth upon the earth ( Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, 15

16 i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. ), který přeložil do morseovy abecedy a z té, pomocí pro tento účel vytvořeného systému do základních DNA párů. Vzniklý gen byl vpraven do bakterií, žijících v petriho misce vystavených v galerii. Tato miska byla snímána webovou kamerou. Pokud diváci na webu nesouhlasili z obsahem původního verše z Bible mohli přes internet spouštět ultrafialové světlo v galerii, které způsobovalo v bakteriích mutaci genu a tím i změnu původního významu textu. Zároveň tak demonstrovali vládu člověka nad přírodou. Na konci výstavy byla DNA přeložena zpět do angličtiny LET AAN HAVE DOMINION OVER THE FISH OF THE SEA AND OVER THE FOWL OF THE AIR AND OVER EVERY LIVING THING THAT IOVES UA EON THE EARTH Dílo, které je většinově vnímáno jako ikona celého Bioartu a je jedním z nejkontroverznějších v kontextu umění na přelomu století je GFP Bunny, neboli králík Alba. V roce 2000 Kac vylepšil genetickou výbavu samice bílého králíka o GFP 1 gen, který způsobil, že při vystavení speciálnímu modrému světlu králík zeleně světélkoval. Tento fluorescenční gen, který byl původně odebrán z medúzy rodu Aequorea victoria, vpravil do oplodněného králičího vajíčka francouzský genetik Louis-Marie Houdebine. Další fáze projektu měly zahrnovat veřejné prezentace Alby zakončené jejím odvozem do Chicaga, kde se měla stát domácím mazlíčkem Kacovi rodiny. Během výstavy ve Francii mohli diváci v televizi vidět Kace, jak tráví celou dobu s králíkem v prostoru galerie a mohli aktivovat modré světlo, které králíka rozsvítilo. Skandál následoval téměř okamžitě a Houdebine se od Kacovi práce distancoval. Následně laboratoř odmítla umělci zvíře vydat jako domácího mazlíčka a ukryla ho před světem. Kac se hájil tím, že u transgenetického umění nejde 1 Green fluorescent protein 16

17 o pouhé vytvoření mutanta jako objektu. Musí být respektován mentální život transgenetického zvířete a neméně důležité jsou sociální aspekty projektu, jako je v tomto případě poskytnutí králíkovi kompletního zázemí jako by to bylo normální zvíře. Po uveřejnění fotek zářícího králíka vědci Kace obvinili z fotomontáže v přesvědčení, že králík takto silně nezářil. Projekt tedy zůstal nedokončen a Kac alespoň na protest vyvěsil před svým domem vlajku se siluetou králíka. Co se stalo s Albou nikdo neví, v roce 2002 přišel Houdebine se zprávou, že králík zemřel, což bylo následně dementováno. Dnes už můžeme s jistotou říct, že Alba je mrtvá, protože králíci se dožívají maximálně 12 let, ale v laboratoři daleko méně. Dalším tajemstvím zůstává kolik dalších takových králíků bylo Obr. 2, Eduardo Kac - GFP Bunny pro Kace vyrobeno, kteří ale nepoznali slávu jako Alba. Podle Houdebineho slov laboratoř podobné projekty realizovala již dříve. Další podobné projekty od jiných umělců pracující s GFP genem jako společenským zvýrazňovačem na sebe nenechali dlouho čekat a také komerční využití přišlo záhy. 17

18 V následujícím roce představil Kac souhrnnou práci Eight day, uzavřený umělý ekosystém, ve které bylo k vidění několik fluorescenčních zvířat - GFP rostliny, améby, ryby a myši. Dále zde byl biobot - biologický robot, jehož mozkové buňky tvořila kolonie GFP améby. Podle toho, jak byly tyto buňky aktivní byl aktivní i biobot. Navíc se k němu mohli připojit návštěvníci přes internet a pozorovat ekosystém zevnitř očima robota. George Gesserta (1944) můžeme směle označit jako průkopníka Bioartu. Ve srovnání s ostatními projekty se nám jeho postupy mohou zdát málo technicky progresivní, ale je třeba si uvědomit, že Gessert začal s Bioartem už na přelomu 70 a 80 let, tedy v době, kdy se živé formy v galeriích objevovaly zřídka a kdy termín Bioart neexistoval. Právě v této době, začal se systematickým křížením Obr. 3, George Gessert - Mark Tobey květin a vytvářením unikátních hybridů. Od 90. let se prezentuje pouze těmito kříženci společně s dokumentací procesu šlechtění. Gessert sleduje především estetiku svých výtvorů a to, jak lidský vkus ovlivňuje vývoj přírody. Ve své instalaci Art Life, nechal umístit mezi květiny zápisníky, do kterých mohli lidé zapisovat své preference. Návštěvníkům tedy umožňuje prostřednictvím volby určit, které rostliny se budou šlechtit dál a které zaniknou. 18

19 Sám své počínání nazývá Genetic folk art, tedy jakési genetické lidové umění, kdy lidé svým vkusem určují jak bude příroda v budoucnu vypadat. Jeho sbírka obsahuje desetitisíce květin a každá má své číslo. Jedinou pojmenovanou květinou je hybrid pod číslem Mark Tobey. Gessert by se dal považovat za pokračovatele Edwarda Steichena - fotografa, který jako první v roce 1936 prezentoval křížence straček v galerii 2 a v očích některých teoretiků se tak stal prvním bioumělcem vůbec. C-lab je uměleckovědecká laboratoř v Londýně, zaměřená na elektronické umění a Bioart. V jejím čele stojí norsko-italská dvojice Howard Boland (1975) a Laura Cinti (1979). Svůj asi nejzajímavější počin představila C-lab v roce 2001, který přináší výrazný zásah do podstaty rostliny - The Cactus Project. Na počátku byla úvaha nad vzhledem kaktusu, jehož tělo je sice falické, ale chráněné špičatými ostny. Ty jsou příčinou toho, že se člověku kaktus jeví antisexuální. A tak v C-labu provedli transgenetickou úpravu DNA a ostny zaměnily za chlupy, jako symbolu Obr. 4, C-lab - The Cactus project, The Mexico project 2 Delphiniums, Museum of Modern Art, New York 19

20 rozmnožování a pohlavní dospělosti. Výsledkem je, podle slov laboratoře, stále rostoucí organický a ochlupený vibrátor. O tři roky později v rámci akce The Mexico project - An ecological invasion (2004), zasadili tento kaktus na dvou místech v mexické poušti, aby mohli pozorovat, jak se transgenetické rostlině bude dařit v přirozeném ekosystému. Výsledky bohužel nejsou známy. Od roku 2005 se Boland a Cinti zabývají vyšlechtěním růže, která by dokázala přežít na Marsu -The Martian Rose. Opět za pomoci genového inženýrství chtějí konkurovat podobným projektům, které připravuje NASA 3 a ESA 4. V roce 2007 podrobily růži extrémním podmínkám podobným na Marsu v Mars Simulation Laboratory v Dánsku, která spolupracuje i s ESA. Je velice pravděpodobné, že pozemská krása této květiny bude značně narušena, takže jejich počínání je zároveň nadnesení otázky: Je opravdu naším cílem osídlit Mars, pokud tam život vypadá takto? Autorská dvojice Shiho Fukuhara a Georg Tremmel ve svém projektu Biopresence (2003), zkoumá dopad biotechnologií na naši společnost velice účinným způsobem a jejich práce má určité výstupní hodnoty i pro veřejnost. Vytvářejí tzv. Žijící pomníky neboli Transgenetické náhrobky tím, že do DNA jabloní vpraví DNA člověka, který zemřel. Jabloň se tak stává živým odkazem, který dál nese jedinečné prvky milované osoby a to i ve svých plodech. Díky metodě Joe Davise mohou být tyto geny umístěny do přebytečných tripletů a nijak tedy neovlivní genetickou informaci stromu. Odhadovaná cena za takový náhrobek je USD. 3 National Aeronautics and Space Administration 4 Europian Space Agency 20

21 Dmitry Bulatov (1968) je ruský umělec a teoretik, který kromě svých uměleckých aktivit kurátorsky vede Národní Centrum pro současné umění v Kaliningradu. V letech pracoval na projektu Senses Alert, během kterého rozvinul běžné obarvování živočichů flourescenčními proteiny. Bulatov nejen dokázal použít více barevných odstínů na jednom živočichovi, ale také definovat v jaké části těla se daná barva má objevit. Tímto způsobem dal vzniknout žábě, která měla jednu půlku těla zelenou a druhou půlku červenou. Obr. 5, Dmitry Bulatov - Senses Alert 21

22 4. TKÁŇOVÉ UMĚNÍ Australské seskupení SimbioticA -The Art & Science Collaborative Research Lab (1996) je první výzkumnou a uměleckou laboratoří, kde pracují vědci společně s umělci. V tomto případě se tak děje pod střechou The University of Western Australia. SimbioticA v čele s Oronem Cattsem (1967) a Ionat Zurr (1970) dosáhla uznání především za své práce s živou tkání, kterou kultivují do konkrétních tvarů - The Tissue Culture & Art. Sami své výtvory nazývají položivými bytostmi, které jsou sice naživu, ale ne jako součást svého těla. Kromě své umělecko-výzkumné činnosti nabízejí studijní pobyty ve svých laboratořích, které využila většina významných osobností Bioartu jako např. Stelarc, Adam Zaretsky, Marta de Menezes a další. V roce 2000 realizovali projekt The Stone Age of Biology, kdy za použití svalových buněk myší a králíků a nervových buněk zlatých rybek vytvořili objekt tvaru pazourku, jaký se používal v době kamenné. Vše se odehrávalo ve funkční laboratoři sestavené v galerii, kde se pokusili, stejně jako naši předci, vytvořit nástroj z dostupných materiálů. V průběhu téhož roku se vydali na Harvard Stem Cell Institute za Josephem Vacatim 1 a výsledkem nových poznatků byla práce Tissue Culture and Art(ificial) Womb - The semi-living worry dolls (2000). Základní myšlenka staví na následujícím příběhu: Děti guatemalských indiánů chrání před strachem šest panenek, které mají v krabici u postele. Před spaním si vyberou jednu panenku určenou pro konkrétní obavy a svěří se jí. Přes noc panenka jejich trápení zažene. Catts a Zurr nechali v bioreaktoru (umělém lůně) z tkáně vyrůst panenky, které 1 Otec tkáňového inženýrství, který v letech se svým bratrem Charlesem Vacantim vypěstoval lidské ucho na zádech myši 22

23 byly živé ve víře, že jejich síla bude větší. Lidé mohli těmto panenkám svěřovat své vnitřní obavy podobně jako děti indiánů. Projekt představuje novou možnost početí živého organismu za použití umělého lůna, které je mimo tělo matky a zjišťuje naši připravenost na případný život bez sexu. O dva roky později si vzali umělci na mušku známé rčení...až budou prasata létat a tak vznikl The Pig Wings Project (2002). Ve svých úvahách vycházeli z předpokladu, že ve většině lidských kultur existují dva typy křídel. Dobrá - andělská ve tvaru ptačích křídel a špatná - satanská ve tvaru netopýřích křídel. K nim přidali třetí typ ze skupiny obratlovců - neutrální, bez kulturních nánosů a to křídla pterodaktyla. Z živé prasečí kostní tkáně pak nechali vyrůst tři páry křídel do požadovaných tvarů. Autoři se snažili nastolit etické otázky, jak se společnost bude v blízké budoucnosti stavět k lidem se zvířecími částmi a naopak, když už dnes je možné provádět transplantace zvířecích orgánů do lidského těla. Obr. 6, SimbioticA - The Pig Wings Project Podobným způsobem vznikla instalace Disembodied Cuisine (2003). Autoři nechali ze svalové tkáně žabích stehýnek vyrůst porci velikosti steaku, aniž by žába zemřela. Mezitím, co tato tkáňová kultura rostla, se žábě zahojila rána po odebrání buněk. Výslednou formou byla kulinářská hostina přímo v galerii ve společnosti živé žáby, která byla vlastně pojídána. Poselstvím autorů je ukázat cestu těm lidem, kteří se vzdali masité stravy z morálních důvodů a nepřistoupili na vztah obět vs. predátor. 23

24 Obr. 7, SimbioticA - Disembodied cuisine Obr.8, SimbioticA - Victimless leather Na podobném principu je postaven i Victimless leather z roku prototyp uměle vyrostlé kožené bundy. Opět jde o vytvoření živé tkáně, v tomto případě myší, která vyrostla do tvaru kabátu, aniž by zvíře zahynulo. Je to tedy další pokus o vyvolání diskuse na téma vykořisťování zvířat člověkem a morálnost nošení mrtvých zvířat jako součásti oděvu. Zatím poslední prací je výzkumný projekt NoArk (2007), tedy jakási novodobá Noemova archa. Současný biologický výzkum je totiž zaměřen více na manipulaci a hybridizaci jednotlivých druhů, než na jejich objevování a kategorizaci. NoArk je sbírka buněk a tkání ze všech možných organismů, které Catts a Zurr nasbírali z různých tkáňových bank a laboratoří. Ty se nyní společně rozrůstají v bioreaktoru - technovědeckém těle. V roce 2007 byla za svoji práci SimbioticA oceněna Golden Nica prix na Ars Electronica. Art Orienté Objet (1991) je francouzská dvojice umělců Marion Laval- Jeantet (1967) & Benoît Mangin (196?) a jejich práce s tkáňovými kulturami je zastoupena projektem Culture de Peaux d Artistes (Artist s skin culture) 24

25 z roku Kožní tkáňové buňky obou umělců byly namnoženy a vpraveny do kožní tkáně prasete. Na tuto část kůže pak nechali vytetovat motivy ohrožených zvířecích druhů. Autorská dvojice se domnívá, že tento transplantát, který se stal místem mezidruhového setkání, přispěje k porušení hranic mezi jednotlivými živočišnými druhy. Bioteknica Art and Sicence Artist Collective ( ) byl uměleckovědecký projekt tandemu Shawn Bailey (1972) a Jennifer Willet (1975). Jednalo se o fiktivní korporaci, která na svých internetových stránkách nabízela výrobu nového organismu podle požadavků uživatele. Tyto nové organismy byli pouze virtuální a měli povahu teratomy - obrovského nádoru, který obsahuje několik druhů tkání (např. vlasovou, zubní, kožní, nervovou). Korporace byla spíše parodií a nabízela pohled do možné budoucnosti, ale od roku 2004 začala Bioteknica intenzivně spolupracovat s Oronem Cattsem a Ionat Zurr z laboratoře SimbioticA na fyzické výrobě těchto organismů. V roce 2006 prezentovali své první Teratological Prototypes v laboratoři zřízené přímo v prostorách galerie. Obr. 9, Art Orienté Objet - Artist s skin culture Obr. 10, Bioteknica - Teratological Prototypes Obr. 11, Julia Reodica - hymnext 25

26 Julia Reodica (1970) realizuje své práce s tkáněmi v uměleckém studiu a laboratoři Vivolabs. V roce 2004 začala pracovat na projektu hymnext, ve kterém vypěstovala z živé tkáně panenské blány. Umělkyně si nechala odebrat vaginální buňky, které přidala k buňkám hladké svaloviny a v inkubátoru je nechala vyrůst do potřebných tvarů. Práci prezentuje jako sérii živých panenských blan různého vzhledu, připravených k aplikaci do ženského těla pro obnovení nevinnosti. Finální adjustace blány je vyřešena vložením do luxusní krabičky a může fungovat i jako symbolický dárek panenství mezi milenci. 26

27 5. KYBERNETICKÉ UMĚNÍ Stelarc (1946), vlastním jménem Stelios Arcadiou, Australan původem z Kypru, je především performer, který ve svých pracích kromě robotiky, kybernetiky a virtuální reality používá i biotechnologie. Je přesvědčen, že lidské tělo musí být zdokonaleno rozšiřujícími technologickými prostředky, aby se přizpůsobilo technologiím, které člověk dnes běžně používá. Pokud k tomu nedojde staneme se hostiteli těchto technologií, které na nás v současnosti parazitují. Stelarc nyní působí jako hostující profesor na Brunel University v Londýně. Jedním z prvních pokusů jak své tělo rozšířit byla slavná robotická třetí ruka Third hand, kterou vyvíjel v Japonsku ( ). Jedná se o kybernetické rozšíření levé ruky, která je ovládána elektrodami připojenými na různých částech těla. Jakmile dojde k aktivaci svalové hmoty v příslušné oblasti, spustí se proces třetí ruky. K nejznámější performanci patřilo psaní slov Evolution a Decadence všema třema rukama zároveň. Daleko větším biostrojem je Stelarcův Hexapod -The Muscle Machine (2003), šestinohý chodící robot podobající se pavoukovi. Uprostřed kostry robota je člověk, který je propojen s robotem přes senzory umístěnými v kloubech. Svými pohyby řídí člověk pohyby robota včetně rychlosti. Zároveň senzory získaná data generují zvuky, které jsou následně přiřazovány jednotlivým pohybům a funkcím. Choreografií člověka - stroje vzniká hudební kompozice, která pohybovou performance ozvučuje. Extra ear ( ) je podobně jako třetí ruka pokusem o rozšíření vlastního těla. Schůdkem, kterým se Stelarc k realizaci přiblížil byl projekt Extra ear - 27

28 1/4 Scale z roku 2003, kdy si nechal od laboratoře SimbioticA vypěstovat ze svých buněk čtvrtinovou repliku vlastního ucha. Až v roce 2006 za pomoci kosmetických chirurgů a laboratoře SimtioticA si nechal implantovat kopii svého ucha na předloktí. Ucho zde bylo tvarově dokončeno a později byl do něj zaveden mikrofon, který musel být záhy kvůli infekci odstraněn. Stelarcovi představy o možnostech využití třetího ucha zahrnují i formu internetové antény, která bude zvuky z internetu rozšiřovat škálu zvuků ze skutečného prostředí. Dále uvažuje o přemístění z předloktí před stávající ucho na pravé straně hlavy. Obr. 12, Stelarc - Extra ear Na tuto práci navazuje projektem Partial Head, který je zatím pouze na papíře. Tak jako v Extra ear - 1/4 Scale si nechal vypěstovat ucho, chce si nechat kromě ucha vyrůst malé repliky vlastních rtů, nosu a očí. Vznikne tak cosi na hraně částečného portrétu a částečné živé bytosti. Ken Goldberg (1961), v současnosti profesor Berkleley Center for new media, se kromě výuky a umění prosadil i jako vynálezce a spisovatel. Jeho práce vždy držely krok s nejnovějšími technologiemi. Už v roce 1995 představil robotickou interaktivní instalaci Telegarden, ve které hrála svoji úlohu i živá složka. Jednalo se o miniaturní kruhovitou zahrádku, uprostřed které bylo robotické rameno, které zahradu obhospodařovalo. Příkazy dostávalo díky uživatelům na internetu, kteří mohli na dálku pěstovat a zalévat rostliny. V roce 1996 se stala instalace 28

29 na 9 let součástí festivalu Ars Electronica, během kterých se tisíce lidí zapojilo do její kultivace. Další projekt, ve které Goldberg sáhl po živém organismu, je Infiltrate z roku v Centrem instalace je osvícené akvárium, ve kterém plave 6 ryb, 5 jich je stejných a jedna je zlatá. Pohyb ryb v akváriu je zaznamenáván kamerou a údaje jsou v reálném čase zpracovány a animovány v projekci. Ta běží na stěně vedle akvária jako 3D animace pěti zjednodušených ryb. Pohyb ryb v animaci odpovídá aktuálnímu pohybu pěti normálních ryb v akváriu, tak jak je vidí zlatá ryba. Obr. 13, Ken Goldberg - Telegarden Obr. 14, Christoph Ebener, Frank Fietzek, Uli Winters - HAMSTER Instalace od trojice autorů Christoph Ebener, Frank Fietzek a Uli Winters HAMSTER - Symbiotic Exchange of Hoarded Energy (1999) je založena na symbiotickém vztahu mezi sérií pojízdných vozíků a skupinou 15 křečků, kteří jsou spolu s autíčky v ohrádce. Autíčka jsou opatřena vestavěnou obručí, do které když křeček nastoupí a začne běhat, autíčko se rozjede. Na jedné straně ohrádky je zdroj světla a na druhé straně je nepřístupná zásobárna jídla. 29

30 Navádění směru je zajištěno světlocitlivými čidly, které autíčko směřují ke zdroji světla v ohrádce. Zde se vozítko zastaví a čeká, až se jeho baterie napájená solárními články dobije. Potom má autíčko přesně tolik vlastní energie, aby dovezlo křečka za odměnu k jídlu. Americký umělec Remo Campopiano (1949) vytvářel instalace s živými zvířaty (např. ryby, holuby, krysy) již od druhé poloviny 80 let. Ke svému posledním projektu Eight-Bit ant farm (2002) přizval umělce Guye Marsdena a Jonathana Schulla. Výsledkem jejich spolupráce byla interaktivní instalace, ve které živou složku zastupují mravenci a lidi. Mravenci jsou uzavřeni v průhledné kostce a jejich pohyb je snímán kamerou. Pohyb lidí je vymezen prostory galerie a stejně jako u mravenců je zaznamenáván. Kamery odesílají každých 10 vteřin informace o změně pohybu v mraveništi a galerii. Tato změna se projeví rozsvícením příslušných ping pongových míčků, uspořádaných do čtverce 8 x 8 (celkem 64 míčků) podle toho, v jakém místě ke změně došlo. Andy Gracie (1967) je britský umělec, který pod hlavičkou Hostprods (Host productions) vytváří biorobotické systémy, ve kterých dochází k symbióze biologických a technologických prvků. Small work for robot and insects z roku 2003 je experimentální projekt, ve kterém na sebe navzájem reagují robot a cvrčci. Vše je umístěno v teráriu, kde jsou cvrčci odděleni od robota skleněnou stěnou. Gracie si nechal od svého kolegy Briana Lee Young Rowe sestavit inteligentního robota, který naslouchá zvuku cvrčků a na základě toho se snaží vymyslet jazyk, kterým by s nimi mohl komunikovat. Gracieho zajímá prozkoumávání vztahů mezi strojem a přírodou a proces utváření tohoto vztahu. 30