Metodologie pedagogického výzkumu

Transkript

1 Metodologie pedagogického výzkumu Prof. RNDr. Erika Mechlová, CSc. Zimní semestr 2004/2005 Ukončení: zkouškou Osnova: 1. Základní metodologická východiska vědeckého poznání v pedagogice 2. Předmět vědeckého výzkumu v pedagogice 3. Formulace vědeckého problému a funkce hypotézy 4. Metody pedagogického výzkumu empirické, teoretické, historicko-srovnávací 5. Techniky měření v pedagogickém výzkumu 6. Systémový přístup 7. Kvalitativní a kvantitativní analýza Literatura: SKALKOVÁ, J., aj. Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu. Praha: SPN KOMENDA, S., KLEMENTA, K. Analýza náhodného v pedagogickém experimentu a praxi. Praha: SPN, KOMENDA, S. Nástroje objektivního manažerského rozhodování. Olomouc: UP, GAVORA, P. Výzkumné metody pedagogice. Brno: Paido, CHRÁSKA, M. Základy výzkumu v pedagogice. Olomouc: Univerzita Palackého, CHRÁSKA, M. Didaktické testy. Brno: Paido, CHRÁSKA, M. Statistika pro pedagogy. Olomouc: Univerzita Palackého, PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum,

2 1. KAPITOLA ZÁKLADNÍ METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA VĚDECKÉHO POZNÁNÍ V PEDAGOGICE 1.1 METODOLOGIE Metodologie věd je teorie metody vědy, respektive věda o principech a metodách vědeckého poznání. Formuje se na rozhraní filosofie a speciálních věd. Metodologie (řec.) nauka o metodách vědeckého poznání a přetváření světa. Dříve se všeobecná metoda poznání často nekriticky spojovala se zákonitostmi jedné z konkrétních oblastí poznání (například mechaniky, matematiky, biologie) a redukovala se na metody některé jednotlivé vědy. Teprve Hegelův objev specifického charakteru filozofické metody, její odlišnost od metod konkrétních věd a neredukovatelnost na ně umožnila vybudovat obecnou metodu poznání a vědeckou teorií metod používaných při poznání. Vychází přitom z předpokladu, že základem metod poznání jsou objektivní zákony přírody a společnosti odrážející se v myšlení. souhrn postupů a způsobů zkoumání uplatňovaných v určité vědě nebo skupině věd. Ilustrovaný encyklopedický slovník (Štěpánek, 1981) Metoda Princip Teorie

3 1.2 METODA Metoda [z řeckého methodos, cesta] je postup nebo způsob uplatňovaný k dosažení stanoveného cíle nebo získání jistých poznatků. Metoda je závislá na teorii, která možné způsoby užití konkrétní metody určuje (legitimizuje či valorizuje). Encyklopedický slovník, 1993 Metoda (z řečtiny) v obecném významu označení způsobu jak dosáhnout jistého, předem stanoveného cíle prostřednictvím vědomé a plánovité činnosti. V oblasti vědy pojem metoda označuje záměrný a systematický postup uplatňovaný při poznávání zkoumaných předmětů; je vždy nerozlučně spjata s teorií. V průběhu vědeckého poznávání světa vznikla řada obecných vědeckých metod poznání, jako například indukce, dedukce, analýza a syntéza, analogie, experiment, pozorování. Ve speciálně filozofickém smyslu je metoda způsobem reprodukce zkoumaného předmětu v myšlení. Ilustrovaný encyklopedický slovník (Štěpánek, 1981) Metoda v pedagogice - celý komplex různorodých poznávacích postupů a praktických operací, které směřují k získávání vědeckých poznatků Vědecká metoda v pedagogice - systém základních postupů způsobů výzkumu odpovídajících předmětu a úkolům pedagogické vědy

4 1.3 PRINCIP Princip je základ, zásada, výchozí myšlenka, základní zákon; pevné a nepochybné východisko, z něhož je odvozována teorie. Ve speciálních vědách je princip východiskem, jež je neověřitelné v rámci dané vědecké disciplíny. Filozofie takový obecný princip stále marně hledá a stále více nalézá své poslání v kladení otázek, než v odpovědích na ně. Ve fyzice je princip základním předpokladem, popřípadě matematicky formulované pravidlo, z něhož lze odvodit fyzikální popis uvažovaných dějů v souhlase s experimentálními poznatky. Během vývoje fyzikálního poznání bývají některé principy dokázány nebo vyvráceny a nahrazeny jinými. Encyklopedický slovník, 1993 Princip [z latiny] je počátek, základ, vůdčí idea, zákon, základní pravidlo pro poznání a jednání. Princip ve filozofii. V antické filozofii znamená princip prazáklad nebo pralátku, spojenou s nutností a zákonitostí jevů. V logickém smyslu znamená princip ústřední pojem, základ systému. Praktickým principem se nazývají pravidla, např. v etice normy regulující vztahy mezi lidmi. Principem se také rozumějí základní vlastnosti mechanismu, stroje nebo přístroje. Princip v přírodních vědách je obecně nedokazatelné tvrzení vzniklé zobecněním experimentálních údajů, jehož všechny důsledky se shodují s pozorováním. Některé nejobecnější fyzikální zákony jsou formulovány jako variační princip: ze všech možných dějů uvažované třídy se v přírodě realizují jen takové, při nichž určitá veličina nabývá extrémní hodnoty, např. Fermatův princip, princip nejmenší akce. Ilustrovaný encyklopedický slovník (Štěpánek, 1981) Princip ve fyzice je důležitý fyzikální zákon, který má velmi obecnou platnost; popisuje univerzální závislost, která se v přírodě vyskytuje. Příkladem jsou první termodynamický princip, druhý termodynamický princip, třetí termodynamický princip, princip konstantní rychlosti světla ve vakuu. Mezi fyzikální principy patří také principy zachování některých veličin zvané též zákony zachování. Vyjadřují časovou neměnnost (stálost) jistých fyzikálních veličin. Pro veličiny, pro něž platí zákony zachování, se často užívá termínů pohybové integrály nebo integrály pohybových rovnic. Z fyzikálních principů můžeme deduktivním vyvozováním získat řadu dílčích zákonů, které byly již dříve objeveny empiricky. V axiomatické výstavbě fyzikálních teorií mají fyzikální principy charakter axiomů. Výkladový slovník fyziky pro základní vysokoškolský kurz z roku 1999 (E. Mechlová, 1999)

5 1.4 TEORIE Teorie je systém názorů na určitý předmět zkoumání, komplex jevů nebo oblasti skutečnosti. Ideální model analyzující a popisující souvislosti, vztahy, zákonitosti, ale i způsoby vyvozování a jejich dokazování v dané oblasti na dostupné úrovni poznání. Encyklopedický slovník, 1993 Teorie [z řečtiny] je komplex názorů, představ a myšlenek, zaměřených na vysvětlení nějakého jevu. V užším smyslu je teorie nejrozvinutější forma vědeckého poznání podávající systematický, zobecněný obraz o zákonitostech a podstatných souvislostech té oblasti skutečnosti, která je jejím předmětem. Od praxe se teorie liší tím, že představuje ideální reprodukci objektivní reality, je však s praxí organicky spojena jako se svým základem, zdrojem a cílem. Od hypotézy se odlišuje tím, že je prověřena praxí. Struktura rozvinuté teorie zahrnuje na empirické úrovni přesně zjištěná fakta, jako teoretická východiska soubor principů a zákonů, postulátů, axiómů apod., které popisují daný objekt v idealizované podobě, logické postupy vyvozování a důkazů a konečně souhrn teoretických závěrů. Stručně je možno rozdělit zejména přírodovědné teorie na formální kalkul (rovnice, pravidla) a věcnou interpretaci (kategorie, principy, zákony). Jednota obsahových a formálních aspektů působí jako jeden ze zdrojů vývoje teorie. Přírodovědné i společenskovědní teorie jsou historickým produktem, podmiňuje je daná historická situace, dosažená úroveň výroby, techniky a experimentálního výzkumu. Teorie sehrávají důležitou úlohu ve společenském vývoji především v obdobích revolučních sociálních přeměn. Ilustrovaný encyklopedický slovník (Štěpánek, 1981) Teorie je nejrozvinutější a nejobecnější forma vědeckého poznání, která podává systematický, zobecněný obraz o zákonitostech a podstatných souvislostech té oblasti skutečnosti, která je jejím předmětem. Každá teorie je systémem zobecněného poznání, a proto umožňuje popis, vysvětlení a předvídání určitých jevů, např. fyzikálních. Ve fyzice je teorie soustavou základních tvrzení a jejich důsledků, které mohou být experimentálně ověřovány. Struktura rozvinuté fyzikální teorie zahrnuje o základní empirická fakta získaná empirickou cestou, ze které se vytvoří o ideální model objektu teorie. Analýzou ideálního modelu je získán o systém základních pojmů teorie a jako výsledek této analýzy vznikne o systém fyzikálních veličin dané teorie. Zároveň s tímto systémem se vypracovává o soustava logických operací s těmito pojmy teorie, o procedury měření fyzikálních veličin a teorie se doplňuje o univerzálními konstantami. Výsledkem je systém zákonů, které určují vazby mezi veličinami. Teorie jsou proměnným prvkem vědy, stále vznikají teorie nové a obecnější. Obecnější teorie vždy musí zahrnovat v oblasti platnosti i teorii méně obecnou, na jejímž základě vznikla. Výkladový slovník fyziky pro základní vysokoškolský kurz (E. Mechlová, 1999) 5

6 1.5 VĚDA Věda druh systematického poznání, odlišeného již v antice od obecné filozofie, a systematizovaný počátkem novověku, kdy se zformulovaly jednotlivé disciplíny obvykle s konkrétní originální metodologií a předmětem. (Encyklopedický slovník, 1993) Věda - současný stav poznání Věda soustava institucionálních, individuálních, kolektivních činností, které mohou být jistým způsobem komunikovatelné - produkt jistých poznatků - vyjadřuje vztahy, vztahové struktury - sebereflexe, seberealizace Věda z dnešního hlediska - Filozofický aspekt - forma společenského vědomí - Specifický druh poznání a transformace zkušeností - Kulturně antropologický aspekt formování v národní kulturu - Politicko ekonomický aspekt výrobní síla - Společenská instituce a profese - Forma tvořivé činnosti - Forma výpovědi o skutečnosti lingvistickými prostředky - Pedagogický aspekt metoda učení se atd. Vědy - Vědy o člověku společenské vědy - Vědy o výchově edukologie - Přírodní vědy - Technické vědy - Systémové vědy kybernetika, synergetika Metodologie pedagogiky - soustava poznatků o základech a struktuře pedagogické teorie, - o přístupech ke zkoumání pedagogických jevů a procesů, - o způsobech získávání poznatků, které pravdivě odrážejí neustále se měnící pedagogickou skutečnost v podmínkách rozvíjející se společnosti 6

7 2. KAPITOLA PŘEDMĚT VĚDECKÉHO VÝZKUMU V PEDAGOGICE Determinace výchovných jevů - jak jsou výchovné jevy determinovány - jak jsou závislé - jak jsou určovány Výchovné jevy a procesy se charakterizují - neobyčejnou složitostí pozor, nezjednodušovat - bohatými vzájemnými souvislostmi hledat souvislosti - velkou dynamičností Vědecké vysvětlování pedagogických jevů o pravděpodobnostní determinace platí statistické pravděpodobnostní zákony o možné stavy, ze kterých se některý uskuteční o která možnost je větší, která menší Vztah metody a předmětu výzkumu - vnitřní souvislost mezi tím, co se má poznat a jak se to poznává - podle povahy předmětu zkoumání volíme odpovídající metody zkoumání o výběr o systém o způsob použití výzkumných metod Metody v didaktických výzkumech nejpropracovanější - cíl, který se učitel snaží dosáhnout u žáků co má žák umět - metody vhodně vybrané a vhodně použité - výsledek u žáka vědomosti, dovednosti, celkový vývoj žáka -? procesy osvojování vědomostí a dovedností žákem, co se děje v hlavě žáka, když učitel používá ten, či onen prostředek o metoda pozorování o zobecnění zkušeností učitelů o experimentální metoda o statistické metody zachytit kvalitativní rozdíly vědomostí a kvalitativní změna vědomostí znalost vnějšího vzhledu znalost příčinných vztahů Začátečník v oblasti pedagogického výzkumu - Volba metody záleží na tom, jak si klademe otázku, jaká je vedoucí idea výzkumu, jaká je hypotéza výzkumu - Volba metody závisí na reálných podmínkách jejího uplatnění v praxi přirozený experiment ve škole, časový faktor (nelze opakovat jako ve fyzice) - Metod z hlediska pedagogického i humánního - pedagogické riziko některých metod (sociometrie) Úroveň výsledků výzkumné práce podstatně závisí na výběru soustavy vhodných metod a na metodické úrovni jejich použití 7

8 3. KAPITOLA FORMULACE VĚDECKÉHO PROBLÉMU A FUNKCE HYPOTÉZY Výzkum v didaktice fyziky Cíl výzkumu Objevování a určování vztahů a zákonitostí mezi objekty a jevy, které tvoří součást dané vědní disciplíny Objekt výzkumu článek didaktické komunikace fyziky zdroj vědeckého problému - vědecký systém fyziky - didaktický systém fyziky - výukový projekt fyziky - výchovně vzdělávací proces ve fyzice - hodnocení výchovně vzdělávací ho procesu ve fyzice Objekt výzkumu - zdroj vědeckého problému - výběr výzkumných metod Plánování výzkumu - Co bude zkoumáno zcela konkrétní vymezení - Z jakého hlediska bude zkoumáno jev nebo proces - Proč bude zkoumáno - Cíl výzkumu - Výběr přiměřených prostředků výzkumu (metod) podle povahy cíle výzkumu Základní etapy výzkumu časová následnost 1. Výběr tématu výzkumu 2. Stanovení výzkumného problému 3. Cíl výzkumu 4. Sestavení bibliografie 5. Kategorizace získaných údajů, jejich analýza, stanovení příčinných vztahů 6. Hypotéza výzkumu 7. Závěry výzkumu vzhledem ke stanovenému problému Experimentální výzkum některé etapy navíc některé etapy odlišné 3.1 VÝBĚR TÉMATU VÝZKUMU - určitá oblast výzkumu - širší povaha tématu výzkumu o oblast několika věd o každá téma sleduje z jiného pohledu 8

9 o oblast několika teorií - zaměřit se na jednu 3.2 STANOVENÍ VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU Široké téma - Řada možných problémů - Vyčlenění určitého aspektu, určitých vztahů - Budou se sledovat na pozadí celkové koncepce výzkumu Formulace problému, který je nutno vyřešit začátek vlastní vědecké práce - není to úplný počátek veškeré práce o studium literatury zvolené oblasti přehled o tom co bylo již vyřešeno co se řeší o syntetická díla přehled o širší oblasti o orientační seznámení s terénem - škola, která bude předmětem výzkumu - přesná formulace vlastního výzkumného problému o přesná formulace problému kvalita výsledku výzkumu mlhavá představa o problému její zpřesňování členění problému na dílčí problémy ve výzkumu jsou postupně objasňovány Vyjádření problému forma výroku nebo otázky - Jaký vztah existuje mezi dvěma nebo více proměnnými? o Proměnné objekty jevy Vědecký problém by měl 1. vyjadřovat vztah mezi dvěma nebo více proměnnými - Je A ve vztahu k B. - Jak se A a B vztahuje k C? - Je A ve vztahu k B za podmínek C a D? 2. měl by být formulován jasně a jednoznačně v tázací formě 3. problém a způsob vytýčení problému má implikovat možnosti empirického ověřování - problém, který neobsahuje implikace pro ověřování svého vytčeného vztahu nebo vztahů, není vědeckým problémem - mnohé důležité a zajímavé otázky nejsou vědeckými otázkami proto, že nejsou dostupné ověřování Formulace problému zahrnuje - znalost cest, - znalost metod, jak problém vyřešit. 3.3 CÍL VÝZKUMU Z hlavního problému výzkumu a z dílčích problémů vyplývá cíl a cíle výzkumu - cíl se může v procesu výzkumu - rozvíjet 9

10 - obměňovat Podstata cíle výzkumu zůstává, dokud není problém vyřešen Výzkum: problém výzkumu - cíl výzkumu - výsledek výzkumu 3.4 SESTAVENÍ BIBLIOGRAFIE Sestavení bibliografie Cílevědomé studium vymezené problematiky - detailní práce - speciální časopisecké studie - speciální časopisecké články - diplomové práce - doktorské disertace - zdroje informací na webu knihovny POZOR na Výsledek poznání - současného řešení problému - řešení problému v minulosti - teoretické zázemí pro samostatné rozvíjení vlastní výzkumné práce - shrnutí v první části disertační práce: Východiska řešení problému (Start of art) Pozor na - šíři záběru - hloubku proniknutí do objektivní skutečnosti o jevová stránka věci o sledování podmínek jevů o odhalování příčinných vztahů mezi jevy 3.5 KATEGORIZACE ZÍSKANÝCH ÚDAJŮ, JEJICH ANALÝZA, STANOVENÍ PŘÍČINNÝCH VZTAHŮ Jevová stránka věci - kategorizace získaných dat - utřídění do tříd a podtříd je začátkem výzkumu. Následuje - analýza dat - srovnávání - zobecnění Hledání příčinného vztahu již při - kategorizaci - provádění analýzy - provádění srovnávání v kvantitativní formě pravděpodobnostní vztah Závěr: Jev A je příčinou jevu B za podmínek D a C. 10

11 Nalezení příčinného vztahu mezi jevy - kvantifikace příčinného vztahu formou statistických zákonitostí - relativní četnosti nebo pravděpodobnosti toho, že jev nastane - nelze tvrdit jako v klasické mechanice: Jestliže počáteční podmínky budou A a B, potom, jestliže nastane jev C, nastane také jev D. 3.6 HYPOTÉZA VÝZKUMU a) Formulace hypotézy Vychází ze známých poznatků za jejich hranice Formuluje nová tvrzení, jejichž pravdivost dosud nebyla prokázána Hypotéza je předpoklad, v němž se na základě řady faktů vytváří závěr o existenci objektu, souvislosti nebo příčiny jevu, přičemž tento závěr nelze pokládat za zcela dokázaný. Heuristická hodnota hypotézy: spojuje - známé poznání s novým - známé poznání s tím, co se hledá Hypotéza vzniká zároveň s hlavním cílem výzkumu a je jím určována Vznik hypotéz - rozpor mezi teorií a fakty, které nelze v rámci teorie objasnit (pedagogické teorie) - hypotéza má povahu pravděpodobnostního poznání Pracovní hypotéza pracovní nástroj teorie - aktivně působí na další rozvoj vědeckého poznání - vede ke shromažďování a systematizaci nových faktů - podněcuje ke novým výzkumům - podněcuje k formulací nových myšlenek a teorií musí být zdůvodňovány a ověřovány - usměrňuje analýzu materiálu - ukazuje perspektivy dalšího rozvíjení výzkumu Objektivnost hypotézy - co odráží a jak přesně - jaké odhaluje perspektivy v dalším vědeckém poznání Hypotéza z hlediska poznávací hodnoty - pracovní hypotéza = prvotní hypotéza o první objasnění jevů o usměrnění myšlení k hlubší analýze jevů o vyjadřuje základní úkoly, základní orientace výzkumu o vyjadřuje kritéria a úsudky pro výběr a hodnocení faktů o výsledky výzkumu vytvářejí předpoklady pro formulaci další hypotézy - reálná (vědecká) hypotéza o vzniká na hlubším teoretickém základě o má přenou formu výpovědi o vyjadřuje domněnku o existujících vztazích mezi jevy nebo jejich zákonnostmi,existenci určitého jevu, vlastnosti nebo výsledky o experimentální výzkumy vztahy mezi závisle a nezávisle proměnnou 11

12 o pravdivost hypotézy ověření výzkumem Podmínky kladené na hypotézu: - musí souhlasit s fakty nebo alespoň být s přesnými dobře ověřenými fakty slučitelná přeformulace - z více soupeřících hypotéz dáváme přednost té, která jednotným způsobem vysvětluje největší počet těchto faktů - nová hypotéza nemá být v rozporu s ostatními teoriemi téže oblasti, jejichž pravdivost již byla prokázána - experimentální a praktická ověřitelnost hypotézya metody těsně spjata s tím, b) Zdůvodňování a ověřování hypotéz - Zdůvodňování hypotézy nejdříve o logické prvky v hypotéze o intuitivní dohady v hypotéze o vědecká fantazie empirický výzkum - Ověřování hypotézy = verifikace hypotézy o jedna nebo celá soustava dílčích ověřitelných hypotéz o hypotézy ověřovány pozorováním experimentováním různými druhy praktických činností - soustava hypotéz východisko operacionalizační fáze výzkumu - hypotézy po ověření o stávají se vědeckou teorií o mění svou podobu o jsou zamítány - Ověřování hypotéz - volba vhodných výzkumných metod Vztah předmětu a metody výzkumu - Volba metody těsně spjata s tím, o jak si klademe otázku o jaká je vedoucí idea výzkumu o jak si formulujme hypotézu o Postihuje zvolená metoda jádro problému? - Reálné podmínky k uplatnění metody v praxi o uskutečnění přirozeného experimentu ve škole o časový faktor - Pedagogické riziko metody - sociometrie - Metodické vědomosti a zkušenosti výzkumného pracovníka Úroveň výsledků vlastní výzkumné práce vždy podstatně závisí na výběru vhodných metod a na metodické úrovni jejich použití. 12

13 4. KAPITOLA METODY PEDAGOGICKÉHO VÝZKUMU EMPIRICKÉ, TEORETICKÉ, HISTORICKO-SROVNÁVACÍ 4.1 EMPIRICKÉ METODY Metoda pozorování jako vědecká metoda Přímé pozorování Nepřímé pozorování Krátkodobé pozorování Dlouhodobé pozorování Experimentální metoda Klasický experiment Vícefaktorový experiment Akční výzkum - systematický sběr dat učitelem a jejich kritická analýza učitel je sám angažován v průběhu výzkumu Problém, který se objevil v praxi Představa o řešení problému Aktivita ke zvolenému řešení Vyhodnocení výsledků aktivit vedoucích k řešení problému Modifikace problému 4.2 TEORETICKÉ METODY VÝZKUMU Abstrakce Analýza a syntéza i. Klasifikační analýza ii. Vztahová analýza iii. Kauzální analýza iv. Dialektická analýza Srovnávání Zobecňování a konkretizace Indukce a dedukce Metody modelování i. Modelový experiment ii. Myšlenkový experiment Metody formalizace 13

14 5. KAPITOLA TECHNIKY MĚŘENÍ V PEDAGOGICKÉM VÝZKUMU - METODY Dotazníková metoda o Otevřené položky o Uzavřené položky Metoda rozhovoru interview o Individuální rozhovor o Skupinový rozhovor Obsahová analýza pedagogických dokumentů o Oficiální dokumenty o Neoficiální dokumenty Vybrané techniky měření o Přímé měření o Nepřímé měření 14

15 6. KAPITOLA SYSTÉMOVÝ PŘÍSTUP 7. KAPITOLA KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ ANALÝZA 15

16 ÚKOLY 1. Úvod do metodologie specifika, osobnost badatele Jak se liší exaktní výzkum v přírodních vědách a výzkum v pedagogice. Specifikujte alespoň 3 faktory. Formulujte alespoň 5 etických zásad, které by se měly dodržovat při pedagogickém výzkumu. 2. Koncipování vlastního výzkumu výzkumný problém, otázky, hypotézy, výzkumný soubor Formulujte 3 otázky, které lze označit jako výzkumný problém. Formulujte 3 otázky, které nejsou výzkumným problémem. Vytvořte na základě následujících tvrzení výzkumné hypotézy: a) Chlapci mají většinou dobré vědomosti z fyziky. b) Žáci na druhém stupni základní školy nemají rádi fyziku. c) Žáci, kteří vyrůstají v málo podnětném rodinném prostředí mají často špatný prospěch ve škole. d) Chlapci mají většinou dobrý vztah k fyzice. e) Žáci, kteří často sledují televizi, málo čtou. f) Na venkově rodiče často pomáhají škole. g) U starších učitelů se často objevuje efekt vyhasínání (burnt-out effect). h) Žáci, kteří žijí na venkově, mají většinou dobrý vztah k přírodním vědám. i) Používání názorných učebních pomůcek žáky motivuje. j) Venkovské základní školy jsou nedostatečně vybaveny výpočetní technikou. k) Žáci prvního stupně základní školy mají většinou pozitivní vztah ke škole. 3. Kvalitativní a kvantitativní přístupy v pedagogickém výzkumu Ke každému z tvrzení v předcházejícím bodě určete vždy nezávisle a závisle proměnnou. Pro jednotlivá tvrzení v předcházejícím bodě určete, zda bude vhodnější provádět při řešení výzkumných problémů z nich vyplývající výzkum kvalitativní nebo kvantitativní. Svůj názor zdůvodněte. Formulujte 3 návrhy výzkumných problémů vhodných pro kvantitativní výzkum. Formulujte 3 návrhy výzkumných problémů vhodných pro kvalitativní výzkum. 4. Validita a reliabilita výzkumu, strategie výzkumu, typy empirického měření Výzkumník provedl následující výzkum: Ve třídě 8. A, která měla 19 žáků vysvětloval učitel ve fyzice učivo pomocí slovního výkladu, který byl doplněn jedním pokusem. Ve třídě 8. B, ve které bylo 25 žáků vysvětloval jiný učitel ve fyzice totéž učivo za pomoci videoprogramu. V příští hodině byl v obou třídách zadán test, který měl 25 otázek, z nichž každá byla hodnocena jedním bodem. Třída, ve které byl při výuce použit videoprogram, dosáhla v průměru o 1,5 bodu lepší výsledek než druhá třída. Stejný test byl zadán ještě po uplynutí jednoho měsíce (třída s videoprogramem dosáhla v průměru o 0,8 bodu lepšího výsledku než druhá třída) a po uplynutí třech měsíců (třída s videoprogramem dosáhla v průměru o 0,5 bodu lepšího výsledku než druhá třída). Na základě těchto výsledků 16

17 formuloval výzkumník závěr, že výuka s použitím videoprogramu je didakticky efektivnější. Zhodnoťte validitu provedeného výzkumu. Svůj názor vysvětlete. Zhodnoťte reliabilitu provedeného výzkumu. Svůj názor zdůvodněte. Septima gymnázia v počtu 30 žáků se zúčastnila zimního výcvikového lyžařského kurzu, který trval jeden týden. Jak byste provedli výzkum, jehož cílem by bylo zjistit, zda došlo ke zlepšení lyžařských schopností studentů a) na úrovni nominálního měření, b) na úrovni pořadového měření, c) na úrovni intervalového měření 5. Výzkumné techniky a metody; metody pedagogického výzkumu I pozorování Navrhněte, jak byste provedli pozorování, jímž by byla sledována aktivita žáků při hodinách. Navrhněte, jak byste provedli pozorování, jehož cílem by bylo sledovat uplatňování autority učitele při vyučování. Učitel si stěžoval, že žáci ve třídě 7. A mnohem více zlobí než žáci ve třídě 7. B. Navrhněte výzkum založený na metodě pozorování, jímž byste učitelovo stanovisko potvrdili nebo vyvrátili. Porovnejte klady a zápory různých typů pozorování. 6. Metody pedagogického výzkumu II škálování, dotazník, interview, obsahová analýza Navrhněte dotazníkové položky, jimiž budou následující výzkumné problémy měřeny na a) nominální úrovni, b) pořadové úrovni, c) intervalové úrovni. - oblíbenost fyziky na 2. stupni základní školy - zlepšení mluvního projevu žáků během fyziky - četnost využívání internetu při výuce - účast žáků ve fyzikální olympiádě - vliv rodinného zázemí na prospěch žáků - oblíbenost žáka v třídním kolektivu Navrhněte výzkum, jehož cílem bude vyhodnocení vyjadřovacích schopností maturantů na základě jejich maturitní slohové práce. Vyhledejte v denním tisku či časopisech interview s nějakou známou osobností. Zhodnoťte vybrané interview z hlediska použitelnosti jako výzkumného nástroje. 7. Metody pedagogického výzkumu III projektové metody, pedagogický experiment, Q- metodologie, sémantický diferenciál 17

18 Navrhněte, jakým způsobem zrealizujete pedagogický experiment, jehož cílem je dokázat hypotézu, že konstruktivistická výuka je pedagogicky efektivnější než transmisívní výuka. Navrhněte výzkum pomocí projektové metody, jehož cílem je zjistit sociální interakce žáků ve třídě. 8. Didaktické testy Pro každý z devíti základních druhů testových položek navrhněte jeden příklad ze svého aprobačního předmětu. Navrhněte způsob hodnocení této divergentní úlohy z chemie: Dokončete (co možná největším počtem variant) větu: Sodík reaguje s vodou... Přeformulujte následující otevřené testové položky jako uzavřené: a) Jaké jsou hlavní složky lidské potravy? b) Co je hoření? c) Jaký typ verše je charakteristický pro Shakespearova díla? d) Jaké jsou základní úrovně Bloomovy taxonomie kognitivních cílů ve výuce? 9. Úvod do statistického zpracování výsledků V následujících výzkumných problémech: a) navrhněte způsob měření b) formulujte základní výzkumnou hypotézu H 1 c) formulujte nulovou hypotézu H 0 d) zvolte správně rozdělení (jednostranné oboustranné) e) navrhněte statistický postup pro testování hypotéz f) určete testové kritérium 1. V žebříčku oblíbenosti předmětů uváděli chlapci fyziku na vyšší místa. 2. Žáci, kteří jsou lépe hodnoceni v matematice, jsou lépe hodnoceni i ve fyzice. 3. Žáci venkovských škol mají odlišnou slovní zásobu angličtiny než žáci městských škol. 4. Ve třídě 6. A se žáci lépe učí než ve třídě 6. B. 5. Žáci třídy 9. A v průběhu školního roku zlepšili svoji znalost fyzikální terminologie. Následující data jsou hrubé skóry testu žáků 8. ročníku ZŠ: 10, 14, 11, 6, 6, 10, 13, 12, 12, 11, 8, 10, 10, 12, 7, 10, 12, 14, 9, 10, 11, 14, 10, 8, 9, 11, 11, 10, 14, 6, 7, 10, 6, 7, 11, 11, 11, 10, 12, 9, 7, 5, 9 a) Určete: 1. modus, 2. medián, 3. aritmetický průměr, 4. dolní kvartil, 5. horní kvartil, 6. rozpětí, 7. interkvartilové rozpětí, 8. směrodatnou odchylku. b) Vyjádřete data graficky jako: 1. polygon četností s pěti třídami, 2. histogram relativních četností s pěti třídami, 3. krabičkový diagram. 18

19 10. Metody a charakter kvalitativního výzkumu Rozhodli jste se provést výzkum střední školy, na které jste sami jako studenti studovali, a dnes vás z pozice pedagogického výzkumníka zajímá klima na této škole. Jelikož Vám půjde o detailní výzkum, zvolili jste kvalitativní přístup. Uveďte stručnou osnovu, jak byste ve výzkumu postupovali, jaké výzkumné problémy a hypotézy byste si zvolili a uveďte metody, které využijete. Jakým způsobem byste pracovali se získanými daty? OTÁZKY A STUDIJNÍ ÚKOLY K METODOLOGII (2006) 1. Čím se zabývá metodologie? 2. Čím se liší vědecké poznání od předvědeckého poznání? 3. Co rozumíme metodologií v širokém smyslu slova? 4. Co rozumíme metodologií v užším smyslu? 5. Vyslovte svou představu o metodologii didaktiky fyziky. 6. Co patří do pojmu metodologické otázky vědní disciplíny? 7. Uveďte charakteristiku vědecké metody. 8. Vysvětlete používání pojmu metoda v užším a širším smyslu. 9. Podle kterého hlediska dělíme metody na obecné a zvláštní? 10. Co může být objektem výzkumu v didaktice fyziky? Uveďte hlavní oblasti. 11. Uveďte následnost etap při výzkumu a charakterizujte jednotlivé etapy. 12. Co rozumíme problémem výzkumu. Jaký je jeho vztah k vedoucí ideji výzkumu a k hypotéze (hypotézám) výzkumu? 13. Kterých empirických metod používá didaktika fyziky? Uveďte jejich charakteristiku. 14. Objasněte rozdíl mezi klasickým a moderním vícefaktorovým experimentem. 15. Kterých teoretických metod používá didaktika fyziky? Uveďte jejich charakteristiku. 16. Proč ve vědeckém poznání nelze oddělovat analýzu od syntézy? 17. Proč ve vědeckém poznání nelze oddělovat indukci od dedukce? 18. Které typy modelů používáme ve výzkumu? Uveďte jejich charakteristiku a použití. 19. Uveďte následné operace modelového experimentu. 20. Charakterizujte myšlenkový experiment. 21. Jaký má vztah myšlenkový experiment k fyzice? 22. Kdy používáme ve výzkumu v didaktice fyziky myšlenkový experiment? 23. Srovnejte reálný a myšlenkový experiment ve výzkumu v didaktice fyziky. 24. V čem se liší experiment ve fyzice jako vědě od experimentu v didaktice fyziky? 25. Uveďte charakteristiku metody formalizace. Kdy uvedenou metodu používáme? Jaké jsou klady a úskalí uvedené metody? 26. Které historicko srovnávací metody používáme ve výzkumu v didaktice fyziky? Uveďte jejich charakteristiku. 27. Uveďte charakteristiku systémového přístupu ke zkoumání jevů. 28. Vysvětlete základní pojmy teorie systémů. 29. Které typy úloh o systémech znáte? 30. Uveďte do vzájemného vztahu systémový přístup a komplexní přístup při řešení problémů v didaktice fyziky. 31. Co umožňuje systémový přístup v oblasti prognózování? 19