Bakalářská diplomová práce. Michal Tříska

Transkript

1 Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Komunikační strategie tří bulvárních deníků (Blesk, Šíp, Aha!): smrt Karla Svobody Bakalářská diplomová práce Michal Tříska Brno, 2007

2 Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Komunikační strategie tří bulvárních deníků (Blesk, Šíp, Aha!): smrt Karla Svobody Communicative Strategies Of Three Tabloid Dailies (Blesk, Šíp, Aha!): Karel Svoboda s Demise Bakalářská diplomová práce Vypracoval: Michal Tříska (UČO ) Mediální studia a žurnalistika Evropská studia bakalářské (kombinované) studium imatrikulační ročník 2004 Vedoucí práce: PhDr. Jiřina Salaquardová V Brně,

3 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně,

4 Obsah 1. Úvod Cíl práce Použité metody, charakteristika zkoumaného souboru Stanovení hypotéz a indikátorů Stanovení hlavní hypotézy Stanovení dílčí hypotézy Stanovení indikátorů...8 A: Teoretická část 1. Vymezení pojmů Bulvár Bulvární znaky Metody tvorby a cíle bulvárních médií Komunikace bulvárních deníků s publikem a její funkce Celebrity...17 B: Praktická část 1. Smrt Karla Svobody v bulvárním tisku Komunikační strategie bulvárních deníků obecné vymezení Fáma jako obsah bulvárního sdělení Objektivita Tajný zdroj bulvárních informací Komunikační cíl (záměr) bulvárních deníků Komunikační strategie bulvárních deníků konkrétní postupy Fotografie v bulvárních denících Stylizace jednotlivých aktérů na bulvárních fotografiích Informační nasycenost fotografií Typy fotografií

5 4. 2 Žánry užité v bulvárních článcích Titulky Druhy titulků Výrazné stylistické prvky bulvárních článků Princip obrácené pyramidy a informační nasycenost bulvárního textu Větná stavba Slovní zásoba ve sledovaném souboru textů Jazykové prostředky Sugestivita a intenzita v jazykovém vyjadřování Intenzifikátory Hodnotící slova Slova hovorová a nespisovná Slova přejatá Rétorické figury Řečnické otázky Fráze Klišé Obrazná vyjádření Slovesa uvozující přímé řeči Emocionalita a expresivita v jazykovém vyjadřování Parenteze Metajazyk Uvozovky Ironie Příběhy navození atmosféry v žánru story Tvorba příběhů. Nová témata, fabulační linie, spekulativní prvky Zpověď Pointa v bulvárních článcích významový soulad titulku a obsahu článku Závěr Verifikace hypotéz Anotace práce Použitá literatura a internetové zdroje

6 Jmenný rejstřík...93 Přehled tabulek a grafů...93 Přílohy základní informace o sledovaných denících Obrazové přílohy (Listy I. XV.) 6

7 1. Úvod Bulvární periodika se již záhy po roce 1989 stala nedílnou součástí českého mediálního trhu. Se všemi svými pozitivy a zápory se zařadila do skupiny médií podnikajících ve svobodném mediálním prostředí a přinesla s sebou nové způsoby (postupy) informování a zábavy. Pro své metody tvorby bulvárních obsahů se bulvární periodika nejednou stala terčem kritiky. Na jedné straně jsou opovrhována, na druhé vyhledávána. Rozporuplnost v mnoha směrech charakterizuje obecně i naši dobu. Předkládaná bakalářská práce popisuje komunikační strategii vybraných bulvárních deníků referujících o smrti Karla Svobody. Rozporuplný způsob referování inspiruje k mnoha otázkám a na některé z nich se práce pokusí odpovědět. 2. Cíl práce Cílem bakalářské práce bylo pokusit se na případu smrti Karla Svobody definovat, vymezit a následně nalézt a popsat charakteristické a konkrétní znaky bulvárního tisku, definovat cíle a prostředky (strategie) bulvární mediální komunikace a v neposlední řadě odpovědět na otázku, zda a jak se vybrané tři bulvární deníky v těchto aspektech v rámci konkrétního tématu liší. Důraz je kladen na popsání a srovnání stylistických postupů (aspektů) deníků při tvorbě konkrétních bulvárních textů. V popisu mediální komunikace bulvárních deníků se také zaměříme na definování významů konkrétních sdělení, které deníky čtenářům nabízejí. 3. Použité metody, charakteristika zkoumaného souboru Pro porovnání jednotlivých bulvárních deníků, k popisu jejich konkrétních komunikačních postupů, použijeme metody obsahové a obrazové analýzy. Pro tyto postupy jsme vytvořili (následně zkoumaný) soubor: V období jednoho měsíce ( ) jsme sledovali deníky označované jako bulvární, a to deníky Blesk, Aha! a Šíp (sledovali jsme jak tištěnou, tak internetovou podobu). Pro korigující srovnání s nimi jsme vybrali ještě zástupce tzv. seriózních deníků, a to Mladou frontu Dnes (Mf Dnes) a Lidové noviny (LN). 1 Všechny deníky jsme sledovali bez supplementů. 1 Základní informace o zkoumaných denících jsou k dispozici v Příloze této práce. 7

8 V rámci obsahové (kvantitativní) analýzy jsme pročítali, vyhledávali a srovnávali jednotlivé stylistické (psané) prvky (a také i prvky obrazové), respektive množství (počet/frekvenci/četnost) jejich výskytu v textech (článcích). Pro definování významů konkrétních obrazových sdělení jsme použili metodu sémiotické obrazové analýzy; pokusili jsme se vysledovat typické prvky bulvárních fotografií a významy, z nichž jsou zkonstruovány, a to na konkrétních příkladech a v konkrétních souvislostech. Jsme si vědomi toho, že získané výsledky nemohou být zobecněny absolutně a že závěry mají platnost, jsou-li vztaženy ke kauze smrti Karla Svobody. Přesto můžeme přepokládat, že mnohé poznatky, vyplývající z našeho pozorování, v souvislosti s bulvárními médii zobecnit lze. V práci se zabýváme také obsahy textových sdělení (metodou obsahové analýzy), a také základní žurnalistického stylu a jazyka (byť v míře omezené, dané rozsahem práce). 4. Stanovení hypotéz a indikátorů 4. 1 Stanovení hlavní hypotézy 1. Bulvární deníky se vůči sobě v hodnocení jednotlivých postav příběhu vymezují ve smyslu rozdílného stylu referování ( intenzity zaujetí ) o hlavních hrdinech příběhu. Vede je k tomu snaha uplatnit se v tržním prostředí, zaujmout natolik produktivní strategii, aby se jimi předkládaná informace stala výhodně směnitelným artiklem Stanovení dílčí hypotézy 1. Bulvární deníky v případě potřeby mění svůj postoj v referování o jednotlivých aktérech příběhu Stanovení indikátorů Ad hlavní hypotéza: Předpoklad snahy bulvárních deníků rozdělit si navzájem trh předložením čtenářům svých rozdílných pojetí uchopení příběhu rozdílným stylem referování a přístupů k hlavním postavám. 8

9 Ad dílčí hypotéza: Předpoklad snahy bulvárních deníků docílit ekonomického zisku (plného podřízení se tomuto cíli); změny postojů vycházejí z reakcí (v průběhu času) na strategie zmíněných (konkurenčních) deníků. Cílem této práce však není primárně prokázat, že bulvární deníky pracují s předpokládanými pro bulvár typickými prostředky, stylistickými postupy či typy argumentací takové postupy již byly dostatečně popsány. Poznatky výzkumů jsou tedy spíše aparátem ke třídění konkrétních stylistických prvků, nezbytných k dokreslení základních tezí a jejich obhájení v našem případě. 9

10 A: Teoretická část 1. Vymezení pojmů Bulvár Pojem bulvár se tradičně odvozuje od francouzského slova boulevard, které znamená širokou ulici, třídu, promenádu, stromořadí nebo hlavní ulici. Existuje mnoho různých definic k pojmu bulvár/bulvární, z nich můžeme zmínit například: Termín bulvár/bulvární je označení pro něco neseriózního, laciného, vulgárního. 2 Bulvár se specializuje pouze na senzace a předkládá je příjemci jednoduchou a zábavnou formou, která nenutí k přemýšlení, ale pouhé konzumaci. 3 Anebo přídavné jméno bulvární v přeneseném a hanlivém významu znamená málo hodnotný, o nízké úrovni. 4 Původně se toto označení připisovalo těm novinám, které byly prodávány kameloty právě přímo na ulicích (bulvárech). Aby kameloti přilákali kupující a zvýšili tak svoje tržby, vyvolávali nahlas senzační modifikace titulků (událostí). Tyto noviny byly masově dostupné byly laciné a intelektuálně nenáročné: mohl jim rozumět každý. 5 Forma prodeje byla zpočátku pro definici bulvárního tisku důležitá. Slovník mediální komunikace předkládá pojem tisk bulvární jako kategorii tisku odvozenou od formy distribuce pouličním prodejem (kolportáží, na rozdíl od distribuce odběratelům na základě předplatného). 6 Způsob prodeje a propagace platí do jisté míry dodnes. Změnila se jen distribuční síť a místa prodeje, ale lákadlo ke koupi bulvárního periodika v podobě výkřiků senzací do davu zůstalo zachováno. Bulvární žurnalistika se obrací na své potenciální publikum (čtenáře) využíváním takových forem a obsahu, které by oslovily co nejširší okruh čtenářů. Využívá tak tzv. princip společného jmenovatele (Principle of a common denominator). Kloskowská tento princip definuje jako snahu organizátorů masové kultury najít takové formy a obsahy mediálních sdělení, jež by alespoň do jisté míry odpovídaly většině potencionálního publika, které je diferencované a skládá se z jedinců s rozdílnou intelektuální kvalifikací, zájmy a vkusem. 7 2 (Osvaldová, Halada 1999: 32) 3 (Osvaldová, Halada 1999: 32) 4 (Radkovičová 1994: 3) 5 (Osvaldová, Halada 1999: 32) 6 Reifová 2004: (Kloskowská 1967: 192) 10

11 Výsledkem je pak vytváření charakteristického stylu masové kultury respektive její komerční formy Bulvární znaky Bulvární tisk je zařazován do kategorie masového tisku. Ten se obrací na masové publikum 9 a vyznačuje se především svým vysokým nákladem, nápadnou grafickým stylem, specifickým obsahem a stylizací nebo nižší prodejní cenou ve srovnání s tiskem seriózním. 10 Bulvární znaky základní dělení Definice bulváru jsou tvořeny jistým sumářem bulvárních znaků, které bulvár charakterizují, identifikují. Bulvární znaky jsou v bulvárních tiskovinách (médiích) poměrně snadno čitelné a identifikovatelné a jejich charakteristika by v analýze jasného bulvárního žánrů neměla činit problémy. 11 Bulvární znaky můžeme tedy rozdělit do dvou skupin: a) Bulvární znaky typické pro obsah sdělovaných informací Snad nejtypičtějším znakem definujícím obsah bulvárních informací je tvorba a preferování zpráv se skandální, kriminální, sexuální, násilnou, spekulativní a konfliktní vyhrocenou tematikou. 12 Důležitým aspektem tohoto procesu je především mísení zprávy (informace) a zábavy, kdy není vždy možné tyto dva žurnalistické styly od sebe jednoznačně rozlišit/oddělit. Tím je také dáno, že jakýkoli obsah může plnit svoji funkci informativní i zábavní. 8 (Kloskowská 1967: 193) 9 To se vyznačuje svojí rozptýleností, anonymitou jedinců, postrádá sebeuvědomění, vědomí identity a schopnost organizovat se, nevyvíjí žádnou činnost, činnost je na něm vyvíjena. (Viz McQuail 1999: 61) 10 (Jirák, Köpplová 2003: 30) 11 K horší identifikaci však dochází při procesu tzv. bulvarizace, jakéhosi infiltrování bulvárních znaků do obsahu a forem tzv. seriozních médií. Dohledávání bulvárních znaků je v tomto případě složitější a méně jednoznačné, neboť autoři (vydavatelé) seriózních periodik se snaží o skrytí těchto prvků, ale zároveň jsou nuceni je z ekonomických důvodů a obstání na trhu prosazovat. Dochází tak k určitému schizofrennímu postoji. Tzv. bulvarizace českých médií (v kontextu předkládané práce, tj. Mladé fronty Dnes a Lidových novin) však předmětem této práce není. O bulvarizaci více například v zajímavé práci: Oborná, Jana Existují konvergence mezi Bleskem a Mladou frontou? Bakalářská diplomová práce. Brno, Masarykova univerzita, FSS. 12 Srov. Franzki 2004: 12 11

12 Jde o tzv. infotainment 13, tedy proces splývání (překrývaní/prolínání) informací a zábavy, anebo nahrazování zábavy za informace. 14 Prostředky infotainmentu jsou spojovány s bulvárními médii, jejichž cílem není poskytovat společensky závažné informace. 15 V rámci infotainmentu dochází k prolínání fikce a reality, tj. zpráva (informace) se upraví (zezábavní) tak, aby byla pro příjemce přitažlivější, po intelektuální stránce snadněji stravitelná a jednodušší. 16 Zábavní funkce dnes již velmi často v bulvárním tisku vytlačuje informační hodnotu sdělení a užitečnost zprávy pro příjemce. 17 Podle Postmana byla v počátcích rozvoje veřejné komunikace (vynálezem telegrafu) bezvýznamnost povýšena na informaci. Došlo tak k přeměně informace ve zboží (ve věc ) a k probuzení tří démonů komunikace, kterými jsou irelevance, inkoherence a bezmoc. 18 Jedním z hlavních důsledků předkládání typicky bulvárního obsahu čtenářům je podpora pasivity publika, které není vystaveno příliš velkým nárokům v procesu dekódování a interpretace textů. 19 Čtenáři se s malými nároky na ně kladenými spokojují, a jistě také pro tuto nenáročnost bulvární média vyhledávají. b) Bulvární znaky typické pro formu a grafický styl sdělovaných informací. Bulvární znaky tohoto typu vytvářejí grafickou podobu prodávaných tiskovin (již ve smyslu zboží ). Mají za úkol při využití sloganu marketingových odborníků obal prodává co nejvíce upoutat pozornost čtenáře (zákazníka). Hlavním a zásadním úkolem bulvárního tisku (a bulvárních médií vůbec) je udržet zrakovou (či sluchovou) pozornost příjemce na úkor zprostředkování informace. Na faktu pozornosti často záleží více než na její kvalitě 20, neboť pozornost = spotřeba Tento pojem vznikl spojením slov information (informace) a entertainment (zábava, obveselení). 14 (Bartošek 1997: 84) 15 (Reifová 2004: 89) 16 (Oborná 2002: 9) 17 Oborná 2002: 9 18 (Postman 1999: 73-74) 19 Burton, Jirák 2001: McQuail 1999: McQuail 1999: 74 12

13 Mezi často využívané znaky, která mají upoutat příjemcovu pozornost, patří například používání velkých titulků, velkých barevných fotografií, červené barvy a vůbec pestrobarevnosti, charakteristické stylizace, tzn. rozsahem krátkých, ale početných článků, jednoduchou větnou stavbou nebo užíváním hovorových a vulgárních výrazů nebo propracované infografiky (grafů, tabulek, map, komiksových bublin apod.) Znaky bulváru je možné vysledovat také v typografických ukazatelích, jako jsou například od seriózních periodik odlišné formáty sazby tisku, uspořádání sloupců, dělení textu na odstavce, užití titulkových komplexů, řazení článků na stránce, podtrhávání atd. Dílčí závěr: Námi sledované deníky (Blesk, Aha!, Šíp) řadíme do kategorie bulvárních, neboť splňují výše uvedená kritéria bulvárnosti jak po obsahové, tak po stránce formální. 2. Metody tvorby a cíle bulvárních médií Obě skupiny znaků bulvárních médií mají za cíl dopomoci k maximalizaci ekonomického zisku média. Od pozornost čtenáře (příjemce), a s tím spojených ukazatelů prodejnosti (čtenosti, sledovanosti), se totiž odvíjí atraktivnost média pro zadavatele inzerce a od toho posléze výše tržeb jednotlivých médií. Každý žurnalistický text má mít svoji cenu (směnnou hodnotu), od níž je odvozován příjem a zisk. 22 Maximalizace zisku je tak primárním hnacím motorem v mediální komunikaci mezi bulvárním médiem a publikem (jednotlivcem). 23 Zajímavým postřehem je také to, že snaha o získání téhož nebo podobného zdroje příjmů, respektive orientace médií na podobného (masového) příjemce, může vést k napodobování a uniformitě v obsazích a formách jednotlivých médií. 24 Všeobecným znakem médií a bulvárních zvlášť je produkce článků nebo pořadů, jejichž tvorba (proces tvorby, vzniku) je charakteristická svým automatismem, rutinou, používáním stále stejných schémat a ustálených mechanismů. Tento ustálený postup tvorby, tento tvůrčí proces bychom mohli přirovnat k výrobnímu pásu, což je dáno technologií produkce (sdělení korekce tisk) (McNair 2004: 111) 23 Srov. McQuail 1999: (McQuail 1999: 188) 25 Jílek, Viktor: Psaná publicistická sdělení v kontextu teorie komunikace. (online text s. 66). 13

14 Zmíněný proces tvorby se projevuje jak ve volbě stejných schémat výrazových jazykových prostředků, grafické úpravě, ale také i v promyšlené tematicko-obsahové struktuře. 26 Automatismus a modelovost žurnalistické tvorby jsou dány především a hlavně časovým aspektem samotným principem tvorby v tomto případě tištěného produktu. 27 Přílišná improvizace jak v jazykovém (grafickém, typografickém atd.), tak i výrobním zpracování textu je nežádoucí, neboť to, co funguje (co má úspěch co vydělává), se v bulvárním médiu nemění. Ke změnám musí docházet pozvolna, nejlépe však tak, abych si jich příjemce pokud možno nevšiml Komunikace bulvárních deníků s publikem a její funkce Sledované bulvární deníky aktivně působí v rámci masové komunikace, jejímž cílem je přenášet (sdělovat) informace co nejširšímu okruhu publika, co nejrychleji a na velkou vzdálenost. Tento typ komunikace nelze pevně umístit v čase a prostoru. 29 Masová komunikace bulvárních deníků (její styl a charakter) se orientuje především na publikum preferující určitý typ média. 30 To je založeno na zvyku nebo oblíbenosti média či jistém druhu loajality k určitému médiu zdroji informací (televizi, internetu, novinám). Toto publikum se vyznačuje svojí početností a různorodostí (heterogenností) v čase a prostoru. 31 Každá komunikační aktivita v sobě nese určitou funkci důvod, proč je vyvíjena, s jakým cílem, za jakým účelem. 26 Jílek, Viktor: Psaná publicistická sdělení v kontextu teorie komunikace. (online text s. 76). 27 Tento fakt má však i svoji pozitivní hodnotu. Časově omezené podmínky práce mohou přispívat k utváření tzv. objektivizačních postupů, kdy se sami autoři snaží, aby nebyli nařčeni z neobjektivity, o zachycení opozitních názorů a postojů. (Viz Jílek, Viktor: Psaná publicistická sdělení v kontextu teorie komunikace. (online text s. 80). Osobně bych tento jev nazval jakousi objektivizační autocenzurou. 28 Neboť cizí prostředí, ve kterém by se čtenář náhle ocitl, by mohlo narušit jeho domácí, blízký, důvěrný vztah k danému periodiku. 29 Jílek, Viktor: Psaná publicistická sdělení v kontextu teorie komunikace. (online text s. 12). 30 Viz McQuail 1999: Dalšími z celkem čtyř typů publik jsou pro úplnost: 1) Publikum jako sociální skupina jedná se o publikum sdílející stejné sociální charakteristiky, definuje se například shodnou sociální třídou, kulturou, názory atd. 2) Publikum vyznačující se stejným vkusem nebo zájmem například o určitého autora, žánr, umělecké období atd. 3) Publikum sestavené na uspokojení formuje se na základě určitých individuálních potřeb jednotlivce, které existují nezávisle na médiu. Týká se například politických nebo společenských otázek nebo potřebu jedince získat určitou informaci nebo zajistit si jisté emocionálního uspokojení. Podle McQuaila se nejedná o sociální skupinu, ale soubor jedinců, kteří se chovají v zásadě stejně. (Viz McQuail 1999: ) 14

15 Jakékoliv produkované sdělení má určitým způsobem působit na příjemce, nejčastěji na jeho vědomí, a vyvolávat tak změny a reakce. 32 U bulvárních deníků se nejvíce prosazují tyto funkce: 33 a) Funkce informativní (Informative function) Cílem je předání informace, jedná se o vyrovnání informačních obsahů vědomí mezi původcem a příjemcem. 34 Deníky v počáteční fázi předaly informaci o smrti Karla Svobody informovaly o události, o tom, co se kdy a kde stalo. b) Funkce získávací (Attracting function) Cílem je získat příjemce například ke koupi produktu, může se jednat i o zpřístupnění motivace k určitému (chtěnému) typu jednání. Př.: Pokračování zítra. Proč chtěl Karel odejít za svou první ženou. (Šíp, , s. 1) Peripetie, které vedly ke zrodu nesmrtelné včelky Máji, čtete v zítřejším Blesku. (Blesk, 6. 2., s. 2) Nepřehlédněte! Zítra zvláštní příloha Šíp extra. Život a smrt skladatele Svobody. (Šíp, 1. 2., s. 2) c) Funkce persvazivní (Persuasive function) Jde o snahu médií ovlivňovat, přesvědčovat, formovat postoje a názory jednotlivce nebo skupiny 35, rozumově nebo psychologicky působit a v některých případech i motivovat k akci Jílek, Viktor: Psaná publicistická sdělení v kontextu teorie komunikace. (online text s. 27). 33 Jílek, Viktor: Psaná publicistická sdělení v kontextu teorie komunikace. (online text s. 28). 34 Tamtéž. 35 Tamtéž. 36 (Dvořáčková 2004: 15) 15

16 Př.: Karlovi přátelé: Byla to vražda! (Blesk, 3. 2., s. 1) (Titulek a článek může vznést do řad společnosti pochybnosti o příčině smrti Karla Svobody); Skandální odhalení: Vyšetřování zpackali! (Blesk, , s. 1) (Titulek a článek může navodit domněnku, že vyšetřování bylo ze strany policie provedeno neodborně a neprofesionálně a že se z těchto důvodů mohou ztratit/opomenout/zkreslit podstatné indicie vedoucí k pravdivému a přesnému stanovení příčin úmrtí Karla Svobody); Vendulo, všem příšerně lžeš! (Aha, , s. 1) (Články působící na publikum se záměrem poškodit Vendulu Svobodovou; titulek a článek může v publiku indikovat pochybnosti, nedůvěru k výpovědím Venduly Svobodové a naznačit v nich střet a diametrální neslučitelné rozdíly (pravda vs. lež); 37 Znala jeho poslední přání. Vykašlala se na něj! (Aha!, , s. 1) (Titulek a článek mohou navodit domněnku, že Vendula Svobodová nesplnila přání svého zesnulého muže a sobecky mu nezahrála jeho oblíbené písně, nýbrž jeho písničku, kterou věnoval právě jí.); Vendula chystá divadlo! Uteče z pohřbu! Bojí se nadávek a výčitek! 38 (Šíp, 6. 2., s. 1) (Titulek a článek mohou u čtenářů evokovat falešnost chování Venduly Svobodové, která chystá divadlo a také pocit její viny, její špatné svědomí, když se chystá utéct z pohřbu kvůli nadávkám a výčitkám; útěk evokuje přiznání); d) Funkce zábavní (Entertaining function) Cílem je příjemci zprostředkovat pobavení, obveselení a rozptýlení. Prostředek uvolnění může také sehrát důležitou úlohu při oslabování sociálního napětí. 39 Snahou bulvárních deníků není najít jednoznačné konečné řešení či situaci/událost vysvětlit. Cílem je nepřijít k rozuzlení, nedosáhnout výsledku, nevysvětlovat, respektive vysvětlovat, ale nevysvětlit. Hlavním faktorem, který má primární funkci při komunikaci s publikem, je snaha o nejednoznačnost, spekulaci, pochybování a podezíravost. 37 Zvolené titulky plní ale i funkci získávací, zejména ty, které byly otištěny krátce po sebevraždě! (Blesk, 3. 2.) 38 Hlavní titulek jsme uvedli i s nad- i podtitulkem, které hlavní titulek výrazně posilují a společně mohou ovlivnit postoje čtenářů k Vendule Svobodové. 39 McQuail 1999:

17 Tohle vše se odehrává v zájmu upoutání a co nejdelšího udržení pozornosti čtenáře/publika. Není proto neobvyklé, že se na jejich stránkách objevují stále nové objevy, nová odhalení a zjištění, nové spekulace, nové intriky a výpovědi, které již konečně mají přinést do celého problému světlo a čtenáři klid na duši. Nic z toho však samozřejmě nepřináší. Proč také, když celá tato hra tak dokonale funguje; jedinec se ocitá v kolotoči zábavy, napětí a relaxace, což mu přináší potěšení, a je pro něj nepohodlné z tohoto proudu zábavy vystoupit. Dílčí závěr: Z výše uvedeného vyplývá, že metody tvorby textů a jejich kvalita jsou ovlivňovány charakterem žurnalistické práce (nároky na zvládnutí žurnalistických dovedností novináře, rychlost práce, odolnost vůči stresovým situacím, organizační schopnosti, tvorbu ustálených pracovních návyků, dodržování termínů) a především charakterem fungování jednotlivých deníků jako obchodních firem (důraz na potřebu docílit zisku vydělat peníze na provoz, platy, investice, důraz na efektivitu provozu, potřebu prosadit se na trhu). Tyto základní aspekty ovlivňující podobu výsledného produktu se u bulvárních deníků projevují především preferováním masové komunikace příklonu k funkci zábavní, získávací, persvazivní. Od tohoto nastavení se pak odvíjejí metody získávání informací, metody tvorby textů a jejich následná kvalita Celebrity 40 Pro popis a pochopení fungování bulvárních médií je podle mého názoru nezbytné zmínit se o celebritě/celebritách, jenž je jsou již nedílnou součástí světa bulváru. Bulvární periodika, námi sledované nevyjímaje, snad více než kterékoli jiné seriózní tiskoviny potřebují ke svému ekonomickému přežití spolupráci s početným zástupem celebrit. Dochází tak ke vzájemně výhodné mediální spolupráci, neboť média tímto využívají celebrity jako nástroj vlastní úspěšnosti (a propagace), který se projevuje zvýšeným prodejem, sledovaností a následně tudíž i komerčním ziskem. 41 Celebrity na oplátku dostávají prostor k zviditelnění se, což jim zajišťuje vlastní reklamu pro oblast šoubyznysu velmi důležitou. Tímto vzniká výhodné (pragmatické) spojenectví, jehož funkčnost je založena na nepsaném psychologickém bonmotu či frázi, že každý z nás potřebuje něco posvátného Slovo pochází z latinského adjektiva celeber-ris,-re. Označuje věhlasnou, ve společnosti váženou, ctěnou, oslavovanou osobnost. 41 (Zajíčková 2002: 6) 42 Tento výrok měl údajně vyslovit zpěvák skupiny Doors Jim Morrison. 17

18 Odejmutí celebrity, respektive zábavy (rozptýlení/ne-nudy), která se již stala součástí čtenářova života, je patrně srovnatelné s tím, jako kdybychom například věřícímu zakázali boha nebo obsedantnímu neurotikovi rituál. Masová média (námi zkoumané nevyjímaje) mají schopnost přilákat a udržet co nejpočetnější publikum. Hovoříme v tomto smyslu o tzv. propagačním modelu komunikace (Publicity model), který při vzniku zprávy klade na první místo zájem publika, nikoli důležitost a význam zprávy. Zjev, šikovnost a překvapení (základy mediální logiky) zde platí více než podstata, realita, pravda či závažnost. 43 Schopnost přilákat pozornost příjemců a udržet ji zvládají celebrity, respektive jakýsi institut celebrit, takřka dokonale. Z celebrity a jejím úzkým propojením s propagací určitého výrobku (sebe sama, pořadu nebo nového čísla časopisu) se posléze stává de facto výrobek, produkt, zboží, které podléhá módním výkyvům. Je-li již celebrita opotřebovaná, vytěžená, okoukaná, a není tedy schopna dál svojí přítomností svým působením zaručit komerční zisk, je nemilosrdně nahrazena celebritou novou. Novou tváří zbožím. Význam pojmu celebrita se v průběhu času proměňoval, v současné české společnosti je již celebritou de facto každý, kdo je mediálně známý. Pojem celebrita se u nás rozšířil, respektive začal běžně používat teprve po roce Dříve se celebrity (pseudo-celebrity) rekrutovaly z osob důležitých a pro společnost potřebných, šlo de facto o významové synonymum k termínu elita. 44 Nyní můžeme celebrity v české společnosti převážně definovat jako prázdné figury září a oslňují, ale publiku (společnosti) nenabízejí žádné hodnoty. 45 Jako příklad bychom mohli uvést nejrůznější hlasatelky, moderátory, účastníky televizní i rozhlasových reality show (jejich obdobu můžeme najít i v tištěných médiích), Superstar, druhořadých herců, hvězdiček - zpěváků, sportovců, modelek nebo miss. (Pomiňme zde pokusy médií vytvořit celebrity jinak a z jiných oborů, např. vědy, z významných osobností historie apod. viz televizní ankety, které ostatně bulvární rysy také nepostrádají). Trend celebrit je typický také tím, že se celebrity podílejí na vytváření určitých norem, způsobů chování a hodnot, které většinová společnost může přejímat McQuail 1999: Význam pojmu elita se postupem času také proměňuje. Dříve mezi elitu národa patřili lidé buď bohatí (šlechta, podnikatelé), nebo důležití (ministři, starostové, lidé s důležitou funkcí), nebo lidé tvořící hodnoty (umělci, architekti, lékaři, učitelé, vědci). V současnosti se však objevují názory opačné: Mezi elitu společnosti v západním pojetí patří každý, kdo je médii a jejich účinky neovlivněn. Majetkové či společenské postavení již tedy není důležité, naopak se cení stav duševního zdraví a míra ovlivnitelnosti jednotlivce. 45 (Zajíčková 2002: 10) 46 (Zajíčková: 2002: 6) 18

19 Odpovědni za tento stav jsou jistě především novináři, mediální tvůrci kteří nulám dodávají veřejného významu. 47 Karel Svoboda byl celebritou ve smyslu elity národa, člověkem, který ve svém oboru vytvářel a vytvořil určité hodnoty. Jen výjimečně byly publikovány názory hudebních kritiků na téma původnosti Svobodových skladeb, jen výjimečně byla se připomenuta Svobodova role při podpisu Anticharty (snad více než aktivní?). V médiích (i bulvárních) byla dlouhodobě jeho postava prezentována s respektem. Na mediální atraktivitě mu přidal sňatek s Vendulou Svobodovou, který však především jí pomohl ke všeobecné známosti. Karel Svoboda zůstával i nadále mužem v pozadí, umělcem věnujícím se naplno své práci. Zůstal až do své smrti ikonou úspěšného popového skladatelství. Smrt Karla Svobody se stala zvláště pro bulvární média řečeno s jistou dávkou cynismu vítanou událostí. Stala se zbožím. Umožnila zvýšit prodejnost produktu a nabídla jim několik dalších souvisejících témat. Událost v sobě nesla většinu faktorů, které musí událost mít, aby překonala práh pozornosti a stala se zprávou: Byla negativní, překvapivá, konkrétní (personalizovaná), objektem byla významná osoba, pravděpodobnost, že se zpráva bude vyvíjet, byla velká, publikum zprávy o této události očekávalo (Svoboda společnost zajímal) Žantovský 2004: Více o tzv. gatekeepingu například in Kunczik (1995: 114) nebo McQuail (1999: 241). 19

20 B: Praktická část 1. Smrt Karla Svobody v bulvárním tisku Životní příběh Karla Svobody by se mohl stát námětem k hollywoodskému (barradnovskému) filmu. Ve stručnosti ho můžeme popsat v bulvárním životopisu : Mladý (na fotkách plachý a nesmělý) muž zběhne ze studií stomatologie k nejistému povolání umělce a stane se úspěšným a bohatým. Píše pro slavné zpěváky a de facto jejich spojení s ním z nich dělá populární hvězdy první velikosti. Je úspěšný, vyhledávaný a nepostradatelný! Jeho soukromý život je však plný zvratů. Na rakovinu mu umírá jeho první žena. Do cesty mu však poté přijde krásná mladá dívka nový impuls do života, nová múza (Seznámení ne nepodobné romantickým filmům převrhne mu šálek kávy do klína). Prožívají lásku a štěstí a také pocit naplnění po narození jejich dcery. Dcera však brzy tragicky umírá. Manželé jsou na dně on si léčí žal u milenky, ona u láhve s alkoholem. Přichází manželská krize a úvahy o rozvodu. Vše zlé je nakonec překonáno narozením druhého dítěte syna. Syn je krásný, zdravý, celý táta. Tatínek je úspěšný, stále na vrcholu a má plno práce. Z maminky je celebrita pracuje pro charitu, žije pro rodinu a září. Nastávají okamžiky, kdy jsou jeden pro druhého ochotni zemřít (Karel na dovolené vlastníma rukama chrání ženu a syna proti vlně tsunami). Všichni jsou absolutně šťastni. Nešťastný osud je zažehnán, nic jim nemůže jejich štěstí vzít. Má přijít pohádkový happyend ( A žili spolu šťastně až do smrti ). Dochází však k nečekanému zvratu Karel se zastřelil! Zmatek, smutek, chaos, otázky. Jeho čin je náhlý a pro okolí nepochopitelný ( Měl přece všechno, co my nikdy mít nebudeme ), dochází ke spekulacím a odkrývání tajemné minulosti. Byla důvodem nevěra, milenci, dluhy, impotence, vražda, deprese, osud, tajemno, prokletí? Na scénu přicházejí zpovědi, svědci, doznání a odhalení. Pravda je zdá se jasná! Hlavní i vedlejší role ( Není malých rolí ) jsou rychle rozdány. Z maminky celebrity je uštvaná vdova, syn je bez táty. Co jen s nimi bude? I když Karel Svoboda žil jako kdokoli jiný, společnost byla o zásadních událostech v jeho životě informována. Kruh událostí ( tak, jak je život přinesl ) se uzavřel dnem Svobodovy smrti. Všechny jeho životní události díky bulváru vystupují jedna za druhou jako možné důvody (či indicie), které mají Svobodův život a především smrt osvětlit a zdramatizovat. Úspěch a jeho vykoupení utrpením je stavebním kamenem tohoto bulvárního vyprávění. 20

21 2. Komunikační strategie (Communication strategies) bulvárních deníků obecné vymezení Styl a podoba referování o určité události zapadají (jsou realizovány) do předem připraveného rámce komunikační strategie. Charakter komunikační strategie je odvozován od charakteru komunikačního cíle (záměru). Komunikační cíl jeho splnění, či nesplnění je posléze konfrontován s komunikačním efektem, který komunikační strategie vyvolává Fáma jako obsah bulvárního sdělení Bulvární zpravodajství je, jak výše uvedené definice naznačují, založeno především na neověřených, často smyšlených informacích. Ty mohou vyvolávat ve společnosti výskyt fám, kterých poté bulvární tisk využívá, přiživuje je a dál rozvíjí a v důsledku z nich finančně profituje. Definic fámy je nespočet, jako taková je však charakteristická několika podstatnými znaky: 49 - jde o sdělení, které se týká aktuální události; - šíří se zpravidla ústně; - neobsahuje v sobě údaje, podle nichž by se dala posoudit její pravdivost. Sebevražda Karla Svobody měla všechny předpoklady k tomu, aby se u ní (z ní) fáma zrodila. Jeho čin byl nejasný, o příčinách se dlouze spekulovalo (s předem jasným výsledkem). Předpokládalo se, že důvod sebevraždy znal jen Karel Svoboda sám (motiv tajemství). V případu se nacházelo mnoho pochybností, které trojice bulvárních novin ještě více (a hlavně komponovaně) vyhrocovala. Fámy často vznikají ze špatné komunikace. Bulvární noviny využívají (vědomě, či nevědomě) toho, že hranice mezi fámou a informací je nejasná subjektivní a je výsledkem našeho vlastního přesvědčení. 50 V případě sledovaných bulvárních deníků docházelo k záměrnému špatnému pochopení situace G. W. Allport, L. Postaman: An Analysis of Rumors, Public Opinion Quartely, 10, zima In Kapferer, Jean-Noël: Fáma-nejstarší médium světa. Praha: Práce, s (Kapferer 1992: 17) 21

22 Aktéři události pronesli větu (v jistém kontextu), příjemce informace (novinář) si ji však vyloží (dle potřeby) jinak a již přeměněnou, upravenou a de facto znehodnocenou ji pošle dál čtenáři (publiku). Sdělení tak poté touto tichou poštou (mezi čtenáři navzájem ústní formou) nabývá jiných rozměrů, než skutečně mělo. Zde je třeba poznamenat, že fáma má kromě svých negativních vlastností také svoji pseudopozitivní společenskou funkci. Umožňuje jednotlivci patřit do skupiny vyjadřující tentýž názor a ztotožnit se s ní. Jde tímto o nástroj společenské soudržnosti. 52 Bulvární obsahy také částečně plní i roli jakéhosi společenského katalyzátoru, kdy svým udržováním fámy při životě dočasně eliminují vzrůstající nejistotu, neklid, napětí a obavy společnosti, 53 která fámu do jisté míry potřebuje, aby se nezbláznila z toho, že neví (a že třeba nikdy nezjistí), kde je pravda. Aby bulvární deníky zamaskovaly svoji neserióznost při získávání informací a jejich zpracovávání ve svůj prospěch, využívají k potvrzení správnosti svých postupů nejlépe očitých svědků a věci znalých expertů. Hodnověrný, odborný tedy kompetentní expert, má za úkol svým vystoupením vyloučit jakékoli spekulace. Expertem je odborník v oblasti, které se popisovaný jev týká psychiatr, ekonom, politolog, policejní vyšetřovatel, lékař apod., kterému veřejnost uvěří, respektive má snadněji uvěřit. Využití odborného experta způsobuje také posílení důvěryhodnosti samotného média. 54 Př.: Věhlasný psychiatr Jan Cimický připouští, že esemesky mohly Karla Svobodu přinutit, aby se odhodlal k sebevraždě. (Aha!, 20.2., čl.: Tajemná sms, s ); Přídavné jméno věhlasný příjemce již dopředu odkazuje k tomu, aby zprávě informaci důkazu uvěřili, neboť o věhlasnosti se nediskutuje, i když psychiatr Cimický je spíše mediálně známým než věhlasným lékařem Poznání záměrnosti a účelnosti takto vyhodnocovaných závěrů ze strany bulvárních deníků bylo možné vyvodit ze spekulativního, zaujatého a hodnotícího charakteru sdělení, která bulvární deníky čtenářům předkládaly. 52 Kapferer 1992: Reichel, Jiří. Úvod do problematiky sociální komunikace. (online text s. 7). 54 Spolupráce s expertem je tedy pro obě strany výhodná, podobně jako ve vztahu médium celebrita. 55 Viz Obrazová příloha (List I). 56 I když tím samozřejmě nechceme snižovat jeho odborné znalosti. Osobně tak soudím z jeho více než ochoty komentovat nejrůznější kauzy, z jeho mediální angažovanosti a aktivit. 22

23 Fáma je pomíjivým zbožím Kapferer ji výstižně pojmenoval jako kolektivní žvýkačku, 57 jejíž chuť se brzy vytratí a je na vedení bulvárního listu přijít s fámou, aférou, událostí jinou, které by opět zvýšily hladinu vzrušení a zábavy. Ideální forma fámy se redukuje do několika slov krátkých hesel. 58 Př.: A zdá se to být jasné! Za všechno může manželka Karla Svobody! (Blesk, , čl.: Špína, nebo nová fakta?!, s ); Od tvrzení zdá se, že se to stalo je jen malý krok ke tvrzení opravdu se to stalo. Například právě tvrzení A zdá se to být jasné! (dále třeba Aha!, 2. 2., čl.: Karel Gott poprvé promluvil a vše se zdá jasné, s. 1) je nebezpečné pro svoji skrytou manipulaci s fakty a skutečností. Důležitá část věty zdá se neznamená jistotu, ale dohad, spekulaci, jednu z možností. Však slovo jasné ji staví do roviny ověřené skutečnosti svojí konkrétností, průhledností, tedy jasností. Je-li něco jasné, je to zřetelné, skutečné, a tudíž pravdivé. O jasnosti nemá tedy cenu diskutovat. Dohad je tak publiku předložen jako ověřený fakt. Na přijetí fám a dohadů v české společnosti mají podle našeho názoru vliv tyto tři faktory: a) Lidé někdy vděčně a zvědavě přijímají informace a může se zdát, že z každé lži a polopravdy vytvoří něco, čím je se nutné zabývat. Jedná se o přísloví na každém šprochu pravdy trochu (anebo méně používané, ale se stejným významem není kouře bez ohně zakořeněné v české frazeologii). Při použití přísloví je možné obvinit spekulací opravdu každého, ten se nemá šanci bránit, či tvrzení vyvrátit. 60 b) Lidé mají často tendenci věřit jednoduchým a snadněji pochopitelným tvrzením nežli tvrzením složitým, 61 což autorům jednoduchých bulvárních zápletek a jasných dedukcí také výrazně napomáhá. c) Společnost, která nevěří ničemu, uvěří (často poznámka M. T.) všemu. 62 Jde o paradoxní tvrzení, nicméně však pravdivé. 57 (Kapferer 1992: 92) 58 (Kapferer 1992: 121) 59 Viz Obrazová příloha (List II). 60 V tomto kontextu můžeme zmínit také persvazivní argumentační figuru IN MEDIO STAT VERITAS pravda je někde uprostřed, tedy bůhví, jak to všechno je, jedni říkají to, druzí ono bude to nakonec stejně jinak. 61 (Kapferer 1992: 70) 62 (Kapferer 1992: 66) 23

24 Společnost, jejíž morální hodnoty jsou proměňovány a devalvovány, jejíž důvěra v morální vývoj je narušována (tudíž její důvěra v samu sebe je otřesena), má tendenci uvěřit tvrzením, které ji zpět navrací její ztrácející se jistotu, anebo která jí pomáhají na tento negativní vývoj zapomenout. Nejčastější témata smyšlených příběhů a fám v případu smrti Karla Svobody: Téma tajné skryté ruky, tajné moci, někdo, kdo něco řídí z pozadí. (Celý případ sebevraždy Karla Svobody v sobě nesl nádech něčeho, co není v pořádku, skrytých motivů a pohnutek, nevyřčeného tajemství). Př.: Tajemná sms! Jen pár vteřin před smrtí! (Aha!, , s. 1); Poslední sms! Přečetl ji a zemřel! Kdo ji poslal? (Šíp, , s. 1); Jevany stíhá prokletí (Šíp, , s. 2); Jeho vila je prokletá. (Aha!, , s. 3); Záhada! Svobodovi psi! Zmizeli! Proč? (Šíp, , s. 1); Intimnosti skladatele. Spiknutí! Útok! (Šíp, , s. 1); V příbězích také vystupovaly záhadné postavy, které měly tendenci svými zpověďmi a svědectvími u čtenářů ještě více prohloubit pocit tajemnosti/záhadnosti jakéhosi druhého plánu příběhu. Šlo o stále se vynořující většinou anonymní postavy nejrůznějších kamarádů, svědků a spolupracovníků. Také kolem postavy chůvy malé Klárky vybudovaly bulvární deníky samostatný příběh, ve kterém byla chůva Svobodových obsazena do role přímého svědka stavu/chodu jejich manželského života. Postava chůvy byla pro bulvární deníky pro svoji vysokou vypovídací hodnotu velice přitažlivá a stala se dokonce nástrojem jejich konkurenčního boje s tendencemi vymezit se vůči sobě (Aha! vs. Blesk) pravděpodobně v reakci na úspěšnost/neúspěšnost jejich komunikační strategie. Př.: Odporný podvod s falešnou chůvou! (Aha!, , s ); Podvod s chůvou (Aha!, , s. 1); 63 Kapferer 1992: Témata byla sice zmíněna ve vztahu k politické fámě, domnívám se však, že tohle rozdělení můžeme uplatnit i v našem nepolitickém případě. Body 7 a 8 byly doplněny navíc vzhledem k mnoha rovinám příběhu úmrtí Karla Svobody. 64 Viz Obrazová příloha (List III). 24

25 Došlo tak de facto k vytvoření příběhu v příběhu, kdy chůva Svobodových byla prezentována jako hodnověrný svědek, ale zároveň se stala sama osobou, nad jejíž identitou panovaly pochybnosti Pověsti o tajné dohodě (Témata tajných dohod, intrik a zákulisních jednání) Př.: Tajné jednání o penězích Karla? (Blesk, 1. 2., s. 1); Tajná schůzka s účetní! (Blesk, 1. 2., s. 3); Vendula v noci tajně jednala s nevlastní dcerou. (Aha!, , s. 1) 3. Peníze, sex (Jak skončí dědické řízení, kolik kdo dostane? Tajný sexuální život Venduly Svobodové, Z čeho teď bude žít?) Př.: Válka o dědictví už zuří (Aha!, , s. 1); Vendulo Svobodová! Pravdu! Známe tvého milence! (Šíp, 2. 2., s. 1); Žebračka Vendula! Konto na nule! Víme proč! (Šíp, , s. 1); Vendula teď pláče: Jsem bez peněz! (Aha!, 4. 2., s. 7) Téma dědictví a boje/války o dědictví bylo jednou z mnoha rovin příběhu. Výše dědictví byla zcela jistě jednou z příčin zájmu o tohle téma a dodávala mu na pikantnosti, neboť šlo (jde) přece o hodně. 4. Zdraví (Jaký byl zdravotní stav Karla Svobody, byl psychicky nemocen, měl rakovinu? Př.: Léky mu vzaly potenci (Šíp, , s. 1); Žádná rakovina, ale... Léčil se na psychiatrii (Aha!, , s. 1); Muk: Mně to naštěstí nevyšlo! (Blesk, 3. 2., s. 2); 65 Původní pravou chůvou měla být podle deníku Blesk Jana Pizingerová. Deník Aha! ji však označil za falešnou a uvedl jméno Pavlíny Bouškové jako chůvy pravé a důvěryhodné. Deník Aha! tímto chtěl deník Blesk v očích čtenářů pošpinit s tím, že uvádí nepravdivé informace. O důvěryhodnosti Pavlíny Bouškové však také můžeme pochybovat, deník Aha! sice otiskl její fotografii (17. 2., čl.: Vendulo, kápni božskou!) v rodinném kruhu Svobodových (s Vendulou a Klárkou), na první pohled je však i pro laika patrné, že se může jednat o fotomontáž. Viz Obrazová příloha (List IV). 25

26 Téma zdraví Karla Svobody také neustále rozvíjely otázky snažící se jednoznačně odpovědět na to, zda Karel Svoboda byl blázen, či nikoli. Bulvární deníky tuto spekulaci prvek stigmatizace hojně využívaly 66 a definovali ji také jako jednu z třecích ploch, kterou se od sebe jednotlivé strany příběhu vymezovaly. Vůbec však nedošlo k pokusu o odbornou definici bláznovství v souvislosti s duševní nemocí. Běžně se zaměňovaly pojmy deprese a blázen. O duševním stavu Karla Svobody se vyjadřoval kdekdo nekompetentní. Bulvární deníky téma bláznovství podporovaly (patřilo ke zjednodušujícím prvkům narace) a často ho vkládaly do úst jednotlivým aktérům při pokusech o zprostředkování vyznění jejich výpovědí. Př.: Vendula Svobodová: Byl agresivní! Zlý! Stále víc! Patřil na psychiatrii! (Aha!, 4. 2., s. 6); Protože ty si nezasloužíš, aby si někdo myslel, že se z tebe kvůli depresím stal blázen. (Aha!, 2. 2., čl.: Nevěra, Vendulo řekni konečně pravdu, s. 1); Táta nebyl blázen! (Aha!, , čl.: Vendulo, na ty peníze nesahej!, s. 1);...ohrazuje se proti názorům (Filip Renč M. T.), které líčí Svobodu jako člověka s psychopatickými sklony. (Blesk, , čl.: Proč jsem proti Vendule..., s. 1); Chtěli z něj udělat blázna, a tak jsem se ozval. (Aha!, 8. 2., čl.: Nevstal jsem, protože..., s. 3); Kategoricky prohlašuji, že k úmrtí otce nedošlo vlivem duševní nemoci či choroby. (Blesk, , čl.: Svobodův syn promluvil!, s ); 5. Dvojí tvář, dvojí život (Vendula jako navenek truchlící vdova vs. Vendula jako ve skutečnosti bohatá užívající si dědička) Př.: Zlomená Vendula: Karlovi kamarádi mně ani nezavolali (Aha!, 1. 2., s. 1); Vendula Svobodová se rve s krutým osudem. (Aha!, 1. 2., s. 3); A už v penzionku! (Šíp, , s. 1); Vendula si užívá! Kdo to platí? (Šíp, , s. 1); 66 S přispěním a podporou osob tímto argumentem spekulujících, nejčastěji Petra Svobody a Filipa Renče. 67 Petr Svoboda o tom, že jeho otec byl duševně zcela zdráv, promluvil veřejně dne na Frekvenci 1 v pořadu Jana Tuny Pressklub. 26

27 Ze strany bulvárních deníků docházelo také často k vykreslování negativního charakteru Venduly Svobodové (bezstarostné, užívající si, necitlivé) a jejího života po smrti jejího muže prostřednictvím informací/spekulací o jejím chování z doby před jeho smrtí. Deníky tímto popřením časové posloupnosti předkládaly čtenářům důkazy a svědectví o tom, že Vendula Svobodová stejně jako žena a manželka nedodržovala morální pravidla manželství a že byla pro svého muže jen přítěží a citovým zklamáním/trápením, což mohlo být příčinou Svobodovy sebevraždy (Filip Renč: nebyli si intelektuálně rovni). Deníky tak přinášely nepřímé (spekulativní) důkazy o možné vině Venduly Svobodové, jenž Vendulu Svobodovou v očích čtenářů mohly poškozovat. Opačnou rovinu ( druhou tvář Venduly Svobodové starostlivou, obětavou, milující), která se v očích veřejnosti asi nejvíce projevovala v práci pro nadaci Kapka naděje z doby před smrtí svého muže, bulvární deníky nepřinášejí takřka vůbec, pokud vůbec, pak právě ve spojení s negativními prvky (sex se kolegou/údajným milencem Pavlem Poledňákem, finanční machinace v Kapce naděje, zištnost počínání Venduly Svobodové vybudování si kariéry díky nadaci). Př.: Noční orgie v hotelu! (Šíp, 3. 2., s. 1); Flám s příchutí sexu! (Šíp, , s. 1); Vykradený trezor, Vendulina nevěra... (Aha!, 3. 2., s. 3); Vendulo, všem příšerně lžeš! (Aha!, , s. 2); Po Vendule jde kriminálka? (Aha!, 5. 2., s. 1); 6. Téma zrady (Vendula si našla milence, chtěla se s Karlem Svobodou rozvést zrada věrné lásky ) Př.: NEVĚRA! Vendulo, řekni konečně pravdu! (Aha, 2. 2., s. 1); Stiskla spoušť nevěra? (Šíp, 1. 2., s. 2); Motiv? Zdá se být jasný...těhotná s jiným? (Aha!, 4. 2., s. 13); Zahynu! Opustíš-li mě! (Šíp, , s. 1); 7. Vyšetřování příčin smrti Karla Svobody. (Deníky referovaly o výsledcích policejního vyšetřování a příčinách smrti Karla Svobody. Do doby než bylo jednoznačně prokázáno, že šlo o sebevraždu, přinášely bulvární deníky spekulace o možné vraždě skladatele a tím čtenáře napínaly. ( Jak to všechno asi dopadne? ) 27

28 Př.: Jak zemřel Karel Svoboda ( 68)? Byla to sebevražda, nebo vražda? To týden po tragédii ve vile v Jevanech neví ani policie! Zatím jen pitva svědčí pro sebevraždu, ale všechno mohlo být úplně jinak. Jisté je, že dokud se stoprocentně neprokáže opak, kriminalisté šokující smrt vyšetřují jako vraždu! (Blesk, 5. 2., čl.: Policie: Nové vyšetřování!, s. 1); 8. Pokus o zneužití policejních fotografií. (Téma a jeho vývoj vzniklo nevyzpytatelnými vlivy okolností, v tomto případě činností několika aktérů napojených na složky policie, kteří na místě činu pořídili fotografie mrtvého Karla Svobody, které se následně pokusili prodat bulvárním deníkům, konkrétně deníku Blesk. Bulvární deníky se téma pokusily udržet při životě co nejdéle. Našly totiž někoho, kdo jednal zjevně neeticky. Mohly tak svalit de facto svoji vinu za hyenismus na někoho jiného a sami se dostat do lepšího světla v očích veřejnosti. 68 Agresivní slovní útoky na pachatele tomu odpovídají. Př.: Hyena odhalena! (Aha!, 2. 2., s. 3); Hyena dostala vyhazov (Aha!, 3. 2., s. 3); Žalobce stíhá hyenu. (Aha!, 6. 2., s. 3); Kdo dokázal chladnokrevně zpeněžit smrt? 69 (Blesk, , čl.: Kdo, proboha, nafotil tohle?, s. 2);...odporný obchod... (Blesk, 1. 2., čl.: Mrtvého krále fotil policista, s. 1);...brutální snímky... (Blesk, , čl.: Kdo, proboha, nafotil tohle?, s. 2); Objektivita V případě sledovaných bulvárních deníků není pojem objektivita se všemi jeho znaky v níže uvedené definici naplňován. Objektivita se týká způsobu výběru, získávání a práce s informacemi jak v rovině tematicko-obsahové, tak při jejich jazykovém zpracování. 70 Tyto znaky práce se získáváním a zpracováváním informací u bulváru vysledovat nemůžeme. Také objektivita podle McQuaila musí splňovat některé podstatné rysy práce s informací: Deník Blesk si zcela jistě pomohl tím, že nabízené fotografie nezveřejnil. (Blesk má tyto snímky v trezoru a rozhodl se je neotisknout. /Blesk, , čl.: Kdo, proboha, nafotil tohle?/). Přesvědčil tak o své mravnosti. Jedná se o jeden z hojně užívaných bulvárních postupů. 69 Otázka jakoby se týkala samotných bulvárních deníků a jejich zištným počínáním.. 70 Jílek, Viktor: Psaná publicistická sdělení v kontextu teorie komunikace. (online text s. 80). 28

29 - vylučování subjektivního pohledu či osobního zaujetí; - absence stranění (zdržení se jakékoliv předpojatosti); - respektování přesnosti a dalších kritérií pravdivosti relevance a úplnost; - nepřípustnost skrytých motivů a služby třetí straně (např. skrytá reklama aj.). V námi sledovaných tří bulvárních denících se žádný do tohoto vymezení nevešel. Subjektivní zaujetí bylo přítomno de facto pokaždé, články stranily vždy nějaké straně, nebo nepřímo ve snaze o objektivitu přinášely svědectví člověka blízkého, které však bylo zcela jasně subjektivně zaměřeno proti pověsti popisované osoby Tajný zdroj bulvárních informací K častým bulvárním žurnalistickým postupům, které nenapomáhají objektivitě, či jsou v některých případech dokonce v rozporu s ní, patří také postupu neuvádění či dokonce snad i záměrnému zamlčování informačních zdrojů. V článcích týkajících se smrti Karla Svobody často nacházíme odkazy na zdroje, které si nepřály zveřejnit své jméno nebo nechtěly být jmenovány. Informace také často poskytoval zdroj blízký hlavnímu hrdinovi události. Př.: Podle našeho zdroje... (Aha!, ; čl.: Petr Svoboda: Beru si, co mi patří, s. 1);...z dobře informovaného zdroje. (Aha!, ; čl.: Pomsta Venduly?, s. 1);...blízký přítel Venduly, který si nepřál zveřejnit své jméno (Aha!, , čl.: Pronajímá si vilu!, s. 1);...policista, který si nepřál být jmenován (Blesk, , čl.: Vyšetřování zpackali!, s. 1); Dále například:...odkrývá spory u Svobodů jeden z nejbližších přátel... (Aha, 3. 2.; čl.: Vykradený trezor, Vendulina nevěra..., s. 3);...náš říčanský zdroj. (Aha, ; čl.: Pronajímá si vilu!, s. 1); Redakce zná identitu autora, který chce vzhledem ke své bezpečnosti zatím zůstat v anonymitě. (Šíp, ; čl.: Vendula a její role v sebevraždě, s. 1); 71 (McQuail 1999: ) 29