Psychicky zneschopňující látky

Transkript

1 Psychicky zneschopňující otravné látky jsou sloučeniny různého chemického složení schopné ve velmi malých koncentracích vyvolat závažné kvalitativní a kvantitativní změny psychiky (změny stavu vědomí, poruchy paměti, intelektových funkcí, myšlení vnímání, emoční labilita) cestou složitých změn v chemismu mozku. Přitom jejich toxicita není příliš vysoká, takže při expozici nechráněné živé síly bojovým koncentracím těchto nox dochází pouze ke několikahodinovému až několikadennímu zneschopnění jedince. Psychicky zneschopňující látky lze rozdělit do dvou hlavních skupin.

2 Mezi látky psychotropní patří neuroleptika, anxiolytika, antidepresiva s rozmanitou chemickou strukturou a odlišným mechanismem účinku. Vyvolávají zvýšenou únavu až paralýzu, nepřirozenou podrážděnost, poruchy spánku a pohybové koordinace, poruchy zraku a sluchu, křeče a třes. Jejich společným znakem je skutečnost, že prostřednictvím CNS více postihují funkce fyzické než mentální.

3 Látky s psychotomimetickým účinkem jsou známy též pod synonymy psychodysleptika, fantastika, psychedelika, psycholytika aj. Název halucinogen není nejvýstižnější, protože látky takto označované jen zcela vzácně vyvolávají pravé halucinace. Nejdůležitější psychotomimetické látky se chemickou strukturou značně podobají nejdůležitějším fyziologickým působkům, jež v organismu plní úlohu mediátorů nervového vzruchu. Podrobné zodpovězení otázky, jakým způsobem a proč právě tyto látky působí poruchu psychiky, je na základě současných vědeckých poznatků prozatím nemožné. Psychotické stavy vyvolané psychotomimetiky trvají většinou jen několik hodin a mají reverzibilní charakter. V převážné většině případů nedochází k trvalému poškození nervové soustavy nebo ostatních orgánů.

4 Zneschopňující látky mají zasaženým organismům znemožnit plnění úkolů po určitou dobu, tzn. než se obnoví normální stav organismu. Vlastností těchto látek se rovněž využívá k paralyzování činnosti nežádoucích skupin (Moskva, 2002). V současné době je jediným představitelem látek psychicky zneschopňujících, určeným pro bojové použití, 3-chinuklidylbenzilát (látka BZ). Spolehlivou ochranu před účinky prakticky všech typů i potenciálních psychotomimetik poskytují běžné ochranné masky, neboť by v případě jejich použití byly tyto látky s největší pravděpodobností rozptylovány v cílovém prostoru ve formě aerosolu.

5 Zneschopňující látky mají zasaženým organismům znemožnit plnění úkolů po určitou dobu, tzn. než se obnoví normální stav organismu. Vlastností těchto látek se rovněž využívá k paralyzování činnosti nežádoucích skupin (Moskva, 2002). V současné době je jediným představitelem látek psychicky zneschopňujících, určeným pro bojové použití, 3-chinuklidylbenzilát (látka BZ). Spolehlivou ochranu před účinky prakticky všech typů i potenciálních psychotomimetik poskytují běžné ochranné masky, neboť by v případě jejich použití byly tyto látky s největší pravděpodobností rozptylovány v cílovém prostoru ve formě aerosolu.

6 z hlediska použití mají význam deriváty kyseliny lysergové 3-chinuklidylbenzilát (QNB, látka BZ) některé deriváty fentanylu

7 1) Deriváty kyseliny lysergové patří k analogům serotoninu, obsahujícím ve své molekule indolové jádro, které je považováno za substrát halucinačního efektu. Vzhledem ke složité vícestupňové syntéze a značným nákladům při výrobě je málo pravděpodobné, že by byly použity ve větším měřítku. Vzhledem k extrémní biologické účinnosti nelze vyloučit diverzní použití.

8 H 3 CH 2 C N O H 3 CH 2 C N CH 3 NH LSD-25

9 Prioritní postavení mezi uvedenými látkami si uchovává diethylamid kyseliny lysergové (LSD-25). Přestože je LSD-25 jedním z nejpodrobněji prozkoumaných halucinogenů, mechanismus psychotomimetického účinku není stále dostatečně objasněn. Největší váha se přikládá antiserotoninové složce účinku LSD-25 vůči efektům tohoto biogenního aminu. Již ve velmi malých koncentracích (1 až 2 ug.kg-1) vyvolává takový stupeň psychických poruch, které nedovolují v praxi plnit jinak běžně vykonávané povinnosti

10 Celkový obraz intoxikace LSD-25 se vyznačuje velkou pestrostí a je prakticky totožný po p.o., i.v. i s.c. podání. Do 20 až 30 minut po požití 0,1 mg se dostavují pocity odrážející změny ve vegetativní sféře, a to návaly tepla nebo chladu, sucho v ústech, někdy lehká nausea. Během dalších 90 minut začíná intoxikovaný ztrácet zájem o své běžné životní záležitosti, prožívá zvláštní proměnu pociťování celého svého okolí, především ve sféře vizuální: barvy nabývají zvláštního lesku, jsou jasnější, hlubší, získávají zvláštní význam, prostor se deformuje, bortí, zkresleně jsou vnímány vzdálenosti.

11 Celkový obraz intoxikace LSD-25 pokračování. Ostatní vjemy mění svou kvalitu a význam, prohlubuje se i akustické vnímání, dochází k synestéziím (tóny mají barvy, čichové vjemy zazní jako struny atd.). Po stránce emoční nastává kolísání mezi zvláštní extatickou euforií a propastnou úzkostí. Z poruch řeči je nejnápadnější tendence k hraní si se slovy a chorobné opakování slyšeného. Motorické poruchy mívají charakter nekoordinovaných pohybů, provázených často záškuby lýtkových svalů, tváří nebo víček. Jindy je možné pozorovat třes, vzácně i křeče. Po 4 hodinách většinou tyto zážitky pomalu odeznívají a za 5 až 6 hodin se člověk subjektivně cítí normálně, někdy jen v příštích dnech před usnutím jakoby snově probleskují některé z prožitých fenoménů.

12 Experimentálně byl u dospělých osob prozkoumán účinek lysergamidu v dávkách 0,1 až 0,15 mg na osobu na úroveň kooperace, kvalitu rozhodování a řídící funkci štábu. Byla zjištěna alterace vyšší nervové činnosti a zřejmá neschopnost štábu plnit svoji funkci v polních podmínkách pro poruchy syntézy přijímaných informací, pro neschopnost správného rozhodování jakož i vydávání příslušných rozkazů a nařízení. Pozdní reakce na intoxikaci mohou přetrvávat 24 hodin, v ojedinělých případech týden i déle. Při jednorázovém použití LSD-25 nelze předpokládat vznik trvalého poškození, ovšem při opakovaném kontaktu anebo při použití vysokých dávek by sloučeniny tohoto typu mohly mít teratogenní nebo mutagenní účinky.

13 Diagnóza intoxikace by se nejčastěji opírala o hromadný výskyt intoxikace s typickými psychickými a vegetativními alteracemi. Odlišení od intoxikace jinými psychotomimetiky bude často obtížné pro značnou podobnost klinického obrazu. Včasný důkaz sloučeniny v prostředí nepřichází prakticky v úvahu. V akutní fázi intoxikace je třeba zabránit, aby se abnormální chování a jednání jedinců nestalo pod vlivem LSD-25 zdrojem sebepoškození, zranění jiných, případně smrti. Osvědčuje se nepřetržitá observace a uzavření v pevných stavbách do doby odeznění účinku.

14 K nejúčinnějším antagonistům jak psychických, tak vegetativních symptomů LSD-25 patří chlorpromazin a příbuzné fenothiazinové přípravky. Parenterálně podaný chlorpromazin v dávce 25 až 50 mg (podle některých 50 až 100 mg) úspěšně antagonizuje především psychické projevy. V těžkých případech se doporučuje podávat neuroleptika s minimálními nežádoucími účinky (např. haloperidol 5 mg i.m. opakovaně až do zvládnutí psychotického stavu). Podávání reserpinu, amfetaminů a centrálních stimulancií je nevhodné, neboť všechny potencují a prolongují efekt LSD-25.

15 2) Chinuklidyl benzilát je označován kódově jako látka BZ. Až do roku 1991 byla zavedena jako zneschopňující otravná látka s psychotomime-tickým účinkem do výzbroje US Army a armád NATO. Byla vojensky použita americkou armádou ve Vietnamu v bojích proti ná-rodně osvobozeneckým silám. BZ látka tvoří bílé krystaly, nahořklé chuti. Molekulová hmotnost je 337,39; teplota tání 167 oc, teplota varu 322 oc za rozkladu, výparnost je nepatrná. Ve formě báze není rozpustná ve vodě, avšak používaný hydrochlorid je ve vodě velmi dobře rozpustný. Látka je velmi stálá v substanci i v roztoku, její perzistence v terénu je dlouhodobá. Předpokládaná hustota zamoření terénu aerosolem látky BZ se udává 0,2 g.m-2.

16 HO C O O N BZ

17 3-chinuklidyl benzilát, podobně jako i ostatní látky ze skupiny anticholinergních halucinogenů, patří k relativně málo toxickým sloučeninám. Ovlivnění psychiky je však schopna vyvolat již ve velmi nízkých dávkách. Zneschopňující koncentrace aerosolu BZ látky má pro člověka hodnotu 0,07 mg.kg- 1 tělesné hmotnosti

18 Z farmakologického hlediska lze tuto látku charakterizovat jako anticholinergikum s výraznými psychotomimetickými účinky u lidí a silně vyjádřeným účinkem na centrální a periferní nervový systém u zvířat. BZ látka sama účinkuje podobně jako atropin, vyvolává různé poruchy vyšší nervové činnosti, které jsou známy jako "centrální anticholinergní syndrom", charakterizovaný alterací myšlení, ochabnutím recentní paměti, netečností, neagresivní excitací, ataxií, asynergismem a halucinacemi.

19 Klinický obraz humánní otravy BZ látkou se v principu neodlišuje od obrazu, který je známý po požití většího množství atropinu nebo jemu účinkem podobných přírodních alkaloidů beladonny. Účinky látky BZ se u lidí dostavují asi za půl hodiny po expozici, vrchol působení se klade mezi 4. a 8. hodinu, účinky mohou v různé intenzitě přetrvávat 2 až 5 dnů v závislosti na velikosti dávky. První toxické příznaky jsou vegetativní povahy a objevují se za 30 až 60 minut po podání látky a přetrvávají obvykle několik hodin s výjimkou očních příznaků, které trvají i několik dní. Ve většině případů byla pozorována tachykardie, zčervenání kůže, snížení až vymizení salivace, retence moče, třes prstů, mydriáza se sníženou reakcí zornic na světlo a paralýza akomodace. Ze subjektivních příznaků pocit pálení v hrdle a v ústech, pocit tepla a bolesti za sternem. Po určité době latence nastupují další příznaky jako neklid, ataxie, snížená koordinace pohybů, závrať, bolesti hlavy, somnolence. Již v období rozvinutých vegetativních příznaků intoxikace se objevují první známky postižení psychických funkcí. Pro toto stadium intoxikace je charakteristický postupný rozvoj četných psychických příznaků.

20 Delirantní fáze intoxikace se začíná obvykle rozvíjet mezi 1 až 1,5 hodiny po průniku otravné látky do organismu a odeznívá mezi 6. až 8. hodinou. Delirantní stadium intoxikace se projevuje poruchami myšlení, emocí, halucinacemi (sluchovými, vizuálními, čichovými, taktilními), výrazným psychomotorickým neklidem a poruchami rovnováhy. Řeč otrávených je inkoherentní, fragmentovaná, pozorujeme někdy neadekvátnost odpovědí, jindy nesrozumitelnou samomluvu. Po odeznění delirantní fáze otravy nastupuje letargické stadium, které se rozvíjí obvykle za 12 až 14 hodin po otravě. V této fázi převládá somnolence až hluboký spánek, strnulost, adynamie a zvýšená únava. Otrava vysokými dávkami může vyústit v bezvědomí.

21 S ohledem na charakteristickou alteraci cholinergního nervového systému se jako antidotum podává fyzostigmin v dávce od 2 do 4 mg i.m. Dávku lze opakovat podle potřeby v jedno- až dvouhodinových intervalech, nejméně však po dobu 24 hodin. Fyzostigmin proniká přes hematoencefalickou bariéru a je schopen ovlivnit centrální projevy otravy. Naproti tomu syntostigmin a příbuzné sloučeniny jsou při léčbě anticholinergního syndromu neúčinné, protože díky kvarterní amoniové skupině ve své molekule pomalu pronikají do CNS. Nevýhodou fyzostigminu je jeho vysoká toxicita, malá terapeutická šíře, nebezpečí předávkování, krátkost trvání účinku, nutnost opakovaného podávání a častý výskyt řady nežádoucích vedlejších účinků (nausea, zvracení, slinění, křeče hladkého svalstva GIT, průjmy, ovlivnění srdeční činnosti).

22 Vedle fyzostigminu je antidotně účinnou látkou při intoxikacích anticholinergními halucinogeny tacrin (9- amino-1,2,3,4-tetrahydroacridin). Tato látka v dávce 30 mg i.v. nebo 60 mg i.m. normalizuje v krátké době klinické projevy otravy. Za ještě výhodnější látku z hlediska léčby anticholinergního syndromu lze považovat derivát tacrinu 9-amino-7-methoxy-1,2,3,4-tetrahydroacridin (7-MEOTA Zavedena v AČR). Nástup terapeutického účinku u těchto látek je rychlý, přetrvávání účinku dlouhodobé, odpadá nutnost opakovaného podávání. Látky mají nízkou toxicitu, podávání terapeuticky účinných dávek vyvolává minimum vedlejších účinků.

23 Z dalších látek přicházejících v úvahu pro léčbu anticholinergního syndromu jsou to sedativa, zvláště krátce a středně dlouze působící barbituráty (pentobarbital mg, allobarbital 200 mg i.m.), i látky ze skupiny benzodiazepinů (diazepam 2-10 mg i.m.) při projevech nadměrného neklidu. Kontraindikováno je podávání neuroleptik ze skupiny fenothiazinů pro možnost potenciace toxických příznaků.

24 3) Některé deriváty fentanylu Tyto látky napodobují účinek endogenních transmiterů antinociceptivního systému typu enkefalibnů, dynorfinů a endorfinů, které inhibují nociceptivní dráhy v míše a thalamu. Vyvolávají silnou analgezii a mají též antitusický účinek. Mohou vyvolat rychlou ztrátu vědomí, ovlivňují náladu (zhoršují nebo zlepšují), způsobují zvracení, zácpu, retenci moči a jiné nežádoucí vegetativní projevy. Způsobují útlum dechu, který může být příčinou smrti intoxikované osoby. Při pravidelném užívání vyvolávají návyk. Z hlediska možného zneužití látek této skupiny mají význam některé syntetické opiáty, které se vyznačují oproti běžně užívanému morfinu o několik řádů vyšší aktivitou. Ta je dána pravděpodobně jejich vysokou podobností s přirozenými neuromediátory. Jejich chemická struktura je odvozena od fentanylu, který se bězně používá v náplastích k tlumení silných bolestí a k vyvolání neuroleptanalgezie či neuroleptanestezie v průběhu operačních zákroků.

25 N N O fentanyl

26 Nástup účinku je velmi rychlý (po intravenózním podání nastoupí účinek v průběhu jedné minuty a trvá přibližně 30 minut), dochází ke ztrátě vědomí, útlumu dechu a dalším příznakům (viz výše). Dalšími účinnými deriváty fentanylu jsou látky 3-methylfentanyl, carfentanyl, sufentanyl nebo remifentanyl, lišící se účinností (např. 3- methylfentanyl je zhruba 6000 krát silnější než morfin, sufentanyl 2000 krát), rychlostí nástupu účinku, jeho trváním a také terapeutickým indexem, který rozhoduje o jejich bezpečnosti vpřípadě použití. Rovněž způsobují i rozdílný útlum dechu.

27 Z hlediska zneužití je pravděpodobné použití látek v plynné formě, buď ve formě par nebo aerosolu. Rychlé vytvoření dostatečného množství par může ale u některých látek z hlediska jejich fyzikálně-chemických vlastností (těkavost, nízká stabilita apod.) být značně komplikované nebo i nemožné, rovněž vliteratuře nejsou dostupná podrobná data k této problematice. Dalším možným způsobem použití těchto opioidů je ve směsi s vhodnou látkou, která zvýší jejich prostup kůží, např. dimethylsulfoxidem. Účinek pak nastupuje srůzně dlouhou latencí po kontaktu směsi skůží.

28 Dostupnost Fentanyl je užíván v lékařství ve formě pro parenterální a transdermální aplikaci, sufentanyl se užívá k imobilizaci velkých savců, např. slonů. Pokud by měly být tyto opioidy užity ve větším množství, byla by patrně provedena jejich ilegální syntéza na základě dostupných vědeckých publikací nebo patentů (např. podle amerického patentu P. A. Janssena č ). Různé deriváty fentanylu jsou nelegálně připravovány v laboratořích po celém světě asi od roku 1979, kdy se začaly objevovat na drogové scéně v USA protože nebyly zakázány tehdy platnou legislativou, narozdíl od např. heroinu a jeho derivátů. Jejich chemická syntéza je relativně snadná. Tyto opioidy byly dle dostupných informací pravděpodobně použity (patrně ve směsi s nějakou další látkou s tlumivým účinkem na CNS, patrně halotanem) v moskevském divadelním centru Dubrovka v roce 2002 při osvobozování rukojmích držených zde čečenskými teroristy. Oficiální ruské zdroje nikdy přesné složení použité směsi neuvedly, informovaly pouze, že šlo o plyn s obsahem látek příbuzných fentanylu. Osoby zasažené plynem vykazovaly příznaky intoxikace opioidy

29 Léčba intoxikace Intoxikaci způsobenou těmito látkami lze léčit běžnými antagonisty opioidů, užívanými při intoxikacích morfinem nebo heroinem. Praktický význam mají látky naloxon a naltrexon (obsaženy např. v přípravcích Intrenon, Narcati, Naloxon ), které dokáží v průběhu několika málo minut po intravenózním podání odstranit útlum dechu a jiné příznaky intoxikace. Naltrexon lze, na rozdíl od naloxonu, podat i perorálně.

30 Dusivé látky Všeobecně jedovaté otravné látky jsou kapalné, vysoce toxické, rychle působící noxy, jejichž vojenské použití je však limitováno vysokou těkavostí. Vzhledem ktěkavosti těchto OL je výhradní cestou intoxikace inhalace. Rychlost nástupu účinků OL prakticky znemožňuje zasaženým poskytnout si první pomoc svépomocí. Často bývá prvním příznakem intoxikace náhlá ztráta vědomí. Smrt v případě těžkých intoxikací nechráněných osob nastává obvykle do několika minut. Charakteristický zápach těchto nox po hořkých mandlích je schopno vnímat pouze cca 50 % populace. Toxicita těchto OL je dána zástavou buněčného dýchání (utilizace kyslíku buňkou) cestou inhibice respirační cytochromoxidázy bez ohledu na původ buňky, proto všeobecně jedované OL.

31 Dusivé látky Z představitelů otravných látek všeobecně jedovatých má v současné době vojenský význam kyanovodík. Kyanovodík (nitril kyseliny mravenčí) je jednou z vysoce toxických otravných látek. Byl zaveden do výzbroje armád již během 1. světové války. V období mezi oběma světovými válkami byly zkoumány možné způsoby stabilizace kyanovodíku, které by dovolily vytvořit dostatečně účinnou koncentraci i v otevřeném terénu. Některé zprávy naznačují, že se tyto otázky podařilo uspokojivě vyřešit. Svědčí pro to jak zařazení kyanovodíku do chemického arzenálu americké armády za 2. světové války, tak i skladování velkého množství granátů, plněných HCN, armádou nacistického Německa.

32 Dusivé látky Chemicky čistý kyanovodík je bezbarvá, již za normální teploty velmi prchavá kapalina, s teplotou tuhnutí -14 oc a teplotou varu 26 oc. Při delším skladování dostává HCN nahnědlou barvu, technický produkt má většinou temně hnědou barvu a snadno polymeruje v tmavou tvrdou hmotu. S vodou a organickými rozpouštědly se mísí v každém poměru. V polních podmínkách je kyanovodík nestálý. Otevřený terén zamořuje v létě na 5 minut, v zimě po dobu 10 minut. V pokrytém terénu se v letním období udrží 10 až 15 minut, v zimě až 60 minut. Kyanovodík se vyznačuje typickým hořkomandlovým zápachem, ale část populace (20-40 %) tento zápach nevnímá. Porucha je podmíněna geneticky.

33 Dusivé látky Proti inhalačním otravám v otevřeném terénu chrání dostatečně ochranná maska, i když ochranný účinek jejího filtru je v porovnání s jinými typy OL o něco kratší. Předpokládá-li se kontaminace tekutým kyanovodíkem, je nutné chránit celý povrch těla ochranným oděvem. Do organismu vstupuje kyanovodík nejčastěji cestou inhalační ve formě par nebo aerosolu, dále cestou perorální v kapalném stavu, pokožkou nebo sliznicí spojivkového vaku. Při inhalační expozici je kyanovodík jednou z nejtoxičtějších otravných látek. Perkutánní otravu usnadňují kožní léze (ragády, oděrky, drobná poranění). Látka však proniká v omezeném rozsahu i neporušenou kůží, zejména zpocenou nebo navlhčenou.

34 Dusivé látky Mechanismus účinku kyanovodíku je podmíněn schopností inhibovat funkci enzymů, obsahujících železo v trojmocné (nikoliv v dvojmocné) formě, např. katalázu a cytochromoxidázu. Při inhibici cytochromoxidázy je sled reakcí v dýchacím řetězci přerušen. Důsledkem je histotoxická anoxie a vnitřní dušení na buněčné úrovni. Popsaný proces je zcela reversibilní. Jakmile je totiž v organismu kyanidový iont přeměněn na thiokyanátový, funkční aktivita enzymu se plně obnoví. Organismus je schopen malé množství kyanovodíku detoxikovat. Především je část tohoto jedu eliminována v nezměněném stavu dýcháním. Větší část se působením enzymu rhodanázy, lokalizovaného hlavně v játrech, váže na síru za vzniku netoxických thiokyanátů (rhodanidů), jež jsou vylučovány slinami a močí. Rychlost detoxikace je značná (přibližně 1 mg.kg-1.hod-1). To znamená, že v průběhu jedné hodiny je organismus schopen detoxikovat množství, rovnající se minimální letální dávce.

35 Dusivé látky Symptomatologie akutní otravy Intenzita příznaků otravy a rychlost jejich rozvoje závisí na použité koncentraci, trvání expozice a na bráně vstupu jedu do organismu. U inhalační otravy je možno podle průběhu rozlišit tři formy: bleskovou neboli superakutní, akutní a lehkou. Superakutní průběh intoxikace vzniká tehdy, je-li člověk náhle zasažen vysokou koncentrací plynu. Jeden či dva vdechy takové koncentrace mohou vyvolat závrať, pocit sevření v krku, nepravidelné křečovité dýchání a do 10 až 20 sekund ztrátu vědomí. Zasažený se kácí v křečích, obvykle za hlasitého výkřiku, s trismem, tetanem a zvracením a umírá během 2 až 3 minut. Pozoruje se růžové zbarvení kůže a sliznic. Cyanóza zpravidla chybí. Při požití tekutého HCN nebo jeho solí bývá nástup příznaků poněkud méně dramatický, ale i v tomto případě mimořádně rychlý.

36 Dusivé látky Akutní intoxikace se smrtelným průběhem se vyznačuje počátečním zrychlením dechové frekvence (způsobené podrážděním chemoreceptorů karotického sinu iontem CN-). Tento charakteristický symptom otravy HCN bývá zpravidla tak intenzivní, že zasažená osoba není schopna frekvenci a hloubku dýchání vůlí regulovat. Tento poznatek je velmi důležitý v souvislosti s potřebou rychlého a správného nasazení ochranné masky. Zornice jsou maximálně rozšířeny, kůže je pokryta studeným potem, poměrně rychle nastává ztráta vědomí a trvají výrazné dechové poruchy. Objevují se tonicko-klonické křeče, dýchání postupně slábne, zpomaluje a nakonec ustává. K zástavě srdeční činnosti dochází zpravidla až po zástavě dechu. Lehká intoxikace probíhá bez ztráty vědomí. Klinický obraz tvoří bolesti hlavy, závratě, vrávorání, šumění v uších, škrábání až bolest v krku a občas přechodné poruchy vidění. Dýchání je ztíženo, dušnost má často záchvatovitý charakter. Spontánní úprava je možná

37 Dusivé látky První pomoc a léčení Rozhodující význam má rychlost, s jakou je poskytnuta první zdravotnická pomoc. K zásadám první pomoci náleží tato opatření - co nejrychleji nasadit ochrannou masku a opustit zamořený prostor, zasažené v kómatu nebo křečích vynést ze zamořeného prostoru na nosítkách, při výrazných dechových obtížích, popř. zástavě dýchání, zahájit neprodleně umělé dýchání a inhalaci par amylnitritu, při opuštění zamořeného prostoru odstranit všechny součástky oděvu pro nebezpečí sekundární otravy adsorbovaným kyanovodíkem.

38 Dusivé látky Antidotní terapie využívá 2 terapeutických přístupů (vazebné vyřazení kyanidových iontů nebo zvýšení míry detoxikace kyanidů cestou přeměny na thiokyanát): První terapeutický přístup využívá látky formující methemoglobin (schopný přímé vazby na kyanidové ionty) amylnitrit, dusitan sodný a DMAP (4-dimethyl amino- fenol hydrochlorid) nebo látky přímo vázající kyanidové ionty hydroxokobalamin a dikobalt edetát Druhý terapeutický přístup využívá látky urychlující přeměnu kyanidu na thiokyanát cestou thiosíran sodný

39 Dusivé látky Chlorkyan je bezbarvý, pronikavě páchnoucí plyn, který při teplotě 13 oc kondenzuje v bezbarvou, těžkou, značně těkavou a páchnoucí kapalinu. Jedná se o vysoce toxickou otravnou látku, zejména při inhalační expozici. Pokožkou proniká do organismu jen zvolna. Působí obdobně jako kyanovodík, v popředí však stojí silný dráždivý účinek na spojivky a sliznici dýchacích cest. První pomoc a léčebná opatření jsou obdobná jako v případě kyanovodíku.

40 Dusivé látky Chlorkyan je bezbarvý, pronikavě páchnoucí plyn, který při teplotě 13 oc kondenzuje v bezbarvou, těžkou, značně těkavou a páchnoucí kapalinu. Jedná se o vysoce toxickou otravnou látku, zejména při inhalační expozici. Pokožkou proniká do organismu jen zvolna. Působí obdobně jako kyanovodík, v popředí však stojí silný dráždivý účinek na spojivky a sliznici dýchacích cest. První pomoc a léčebná opatření jsou obdobná jako v případě kyanovodíku.

41 Dráždivé látky Taktickým cílem použití této skupiny není zničení, ale ochromení živé síly protivníka. V některých případech může být jejich použití pouze zastíracím manévrem a přípravou pro bojové nasazení toxičtějších OL, neboť dráždivými látkami vyvolané nesnesitelné dráždění dýchacích cest znemožní značné části zasaženým použití OM.

42 Dráždivé látky Poprvé byly dráždivé OL masově použity z vojenských dů-vodů za první světové války, zejména v letech Vzhledem k možnostem jednoduché ochrany, malé toxicitě a snadné detekci nebylo jejich bojové nasazení provázeno očekávaným úspěchem, a proto byly vystřídány látkami toxič-tějšími (především zpuchýřujícími a dusivými OL). Od používání dráždivých OL však nikdy nebylo úplně opuštěno, o čemž svědčí extenzivní užívání dráždivých OL US armádou v druhé indočínské válce. Navíc jsou některé typy dráždivých OL používány v řadě zemí pro policejní a výcvikové účely pro svoji rychlost, efektivnost a krátkost doby trvání vyřazujícího účinku a relativně vysokou bezpečnost.

43 Dráždivé látky Podle převládajícího charakteru účinku na živý organismus dělíme dráždivé OL na: I. Otravné látky slzotvorné (lakrimátory) II. Otravné látky dráždící horní cesty dýchací (sternity)

44 Dráždivé látky Slzotvorné OL ( lakrimátory) Mechanismus účinku slzotvorných látek lze vysvětlit podrážděním receptorů senzorických a senzitivních nervů v rohovce, ve spojivkách, sliznici dýchacích cest a gastro-intestinálního traktu a v kůži. Mezi nejdůležitější a nejúčinnější lakrimátory patří CS látka a CR látka, naopak chloracetofenon a brombenzylkyanid patří mezi OL překonané, používané především v 1. a 2. svě-tové válce.

45 Dráždivé látky CS látka (2-chlorbenzalmalondinitril, CS-RIOT) CS látka byla zavedena v USA v padesátých letech jako standardní otravná látka s dráždivými účinky a jako vhodný substituent chloracetofenonu pro vojenské i policejní účely. Byla použita Američany v druhé indočínské válce a v řadě ar-mád je zařazena jako dokonalá dráždivá látka, dobře použi-telná i k výcvikovým účelům a testování těsnosti OM. Jedná se o bílou krystalickou látku s jemnou vůní po pepři, nepa-trně rozpustnou ve vodě a dobře rozpustnou v organických rozpouštědlech. CS látka je poměrně stabilní, zamořuje terén v létě několik dní, v zimě několik týdnů. Ve vodě se rozklá-dá velmi pomalu, zato v alkalickém ph velmi rychle na neto-xické produkty.

46 Dráždivé látky NC CN Cl CS látka

47 Dráždivé látky V koncentraci 0,05-0,1 mg.m-3 vyvolává podráždění oč-ních spojivek a sliznice dýchacího traktu, v koncentraci 1-5 mg.m-3 nesnesitelné celkové podráždění v koncentraci mg.m-3 způsobuje u 50 % zasažených smrt po 1 minutové inhalaci (LCt50).

48 Dráždivé látky CR látka (dibenz-1, 4-oxazepin, CR-RIOT) CR látka byla poprvé vyrobena ve Velké Británii v roce 1973 pro vojenské účely. Je to bílá krystalická látka, bez chuti a zápachu. Je špatné rozpustná ve vodě, ve vodných roztocích se ani nerozkládá. Je vysoce dráždivá, dráždí spojivky, kůži a sliznici respiračního traktu již v koncentraci 0,001 mg.m-3.

49 Dráždivé látky O N CR látka

50 Dráždivé látky Obraz zasažení Slzotvorné OL pronikají do organismu všemi branami vstupu. V klinickém obrazu dominují subjektivní lokální příznaky iritačního charakteru, které se objevují ihned po vstupu noxy do organismu. Zasažení očí se projeví slzením, pálením, řezáním, fotofóbií a zánětem spojivek i víček. Zasažení dýchacího traktu se projeví kýcháním, kašlem, profuzní sekrecí z nosu, u těžkých intoxikací může dojít až k plicnímu edému. Na kůži se lakrimátory projeví erytémem, pocity svědění, v těžších případech puchýři, ulceracemi a nekrózami.

51 Dráždivé látky Terapie otravy lakrimátorů První pomoc zasaženým slzotvornými OL spočívá v nasaze-ní OM, urychleném opuštění zamořeného prostředí a dekontami-nací očí, nosu, úst a hrdla výplachy 1-2 % roztokem NaHCO3, borovou vodou či alespoň fyziologickým roztokem. Ků-ži dekontaminujeme 1-2 % roztokem NaHCO3, alkohol éterem či mentolovým lihem. Při podráždění dýchacích cest je účelná oxygenoterapie a farmakologická podpora dýchání Syntophylli-nem R. U těžkých intoxikací lakrimátory je terapie symptomatická.

52 Dráždivé látky OL dráždící hornícesty dýchací (sternity) Mezi sternity patří organické sloučeniny trojmocného arzénu pevného skupenství, působící selektivně na receptory senzitivních nervů ve sliznici dýchacích cest. Používají se ve formě dýmu. Ze skupiny sternitů je z vojenského hlediska nejvýznamnější Adamsit Cl As N H

53 Dráždivé látky Adamsit byl bojově nasazen americkou armádou ve válce proti Vietnamu. Chemicky čistý adamsit tvoří kanárkově žluté krystaly nevýrazného zápachu. Je téměř nerozpustný ve vodě a špatně rozpustný i v organických rozpouštědlech. Je poměrně těkavý, v terénu vydrží pouze 0,1-1 hodinu. Dráždí již v koncentraci 0,1 mg.m-3, koncentrace až mg.m-3 je schopna vyvolat po 1 minutové inhalaci u 50 % zasažených smrt (LCt50). Používá se v minách, ručních granátech a leteckých pumách.

54 Dráždivé látky Klinické příznaky intoxikace sternity se projevují na rozdíl od lakrimátorů až po určité latenci. Při podráždění horních cest dýchacích (HCD) stojí v popředí klinického obrazu kýchání, kašel, zvýšené vylučo-vání nosního sekretu a bolesti za sternem, provázené pocitem dušení. Někdy bývají příznaky podráždění HCD doplněny neu-ropsychickými příznaky jako je strach a neklid nebo naopak stavy deprese, apatie a beznaděje.

55 Dráždivé látky Při zasažení kůže dominují v klinickém obraze projevy zarudnutí a otoku kůže, často doprovázené puchýři, které dosahují značných rozměrů. Hojí se však velmi dobře a rychle. Při zasažení očí se v klinickém obrazu dostávají do popředí pálení, fotofóbie, slzení a zánět spojivek. Při zasažení trávicího traktu dominují v klinickém obraze kolikovité bolesti v břiše, zvracení a vodnaté průjmy s příměsí krve.

56 Dráždivé látky Terapie otravy sternity První pomoc zasaženým sternity spočívá v okamžitém nasazení OM a urychleném opuštění zamořeného prostoru. Po opuštění zamořeného prostoru se pomoc doplní o dekontaminaci očí, nosu, úst a hrdla roztokem bikarbonátu, taninu nebo borovou vodou. Kůži dekontaminujeme mentolovým lihem, chloraminem či alkoholovým roztokem čpavku. Dekontaminaci doplníme symptomatickou léčbou.