CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Dítě v azylovém domě

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Dítě v azylovém domě Téma práce: Dítě v azylovém domě Markéta Sedláčková Vedoucí práce: Mgr. Monika Vymazalová Olomouc 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci, dne Markéta Sedláčková 2

3 Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Mgr. Monice Vymazalové za odborné vedení absolventské práce, cenné rady a připomínky, které mi při zpracování práce poskytla, a také za čas, který mi věnovala. 3

4 Obsah 1 Úvod Teoretická část Rodina Krize rodiny Sociálně patologické jevy Bezdomovectví Osamocené rodičovství Mnohoproblémová rodina Rodina v rozvodu Zanedbávané, zneuţívané či týrané dítě Základní metody hodnocení rodin Legislativní podmínky Úmluva o právech dítěte Sociálně právní ochrana dětí Rodičovská odpovědnost Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách Azylové domy Specifika azylových domů Děti v azylových domech pro matky s dětmi Vývoj dítěte Pojetí vývoje osobnosti Praktická část Teorie k výzkumné části Výběr vzorku Popis realizace Výzkumná část Azylový dům pro ţeny a matky s dětmi, o.p.s. Vsetín (kód AD 1) Azylový dům pro matky s dětmi v tísni Uherský Brod (kód AD 2 ) Azylový dům pro matky s dětmi Valašské Meziříčí (kód AD 3) Petrklíč azylový dům pro ţeny a matky s dětmi Uherské Hradiště (kód AD 4) Nový domov Otrokovice (kód AD 5)

5 4.6 Charitní dům azylové ubytování pro matky s dětmi a ţeny v tísni Kroměříţ (kód AD 6) Charitní domov pro matky s dětmi Zlín (kód AD 7) Sestavení tabulek a jejich vyhodnocení dle vydefinovaných kategorií Zhodnocení názvů, poslání, cílů a cílové skupiny Zhodnocení prostor AD pro matky s dětmi ve Zlínském kraji Zhodnocení registrace sluţby, popř. moţnost vyuţití jiné sluţby přímo v budově a pověření k sociálně právní-ochraně dětí Zhodnocení aktivit pro matku s dětmi v azylových domech Vnímání práce s dětmi dle vedoucích AD Zhodnocení personálního zabezpečení práce s dětmi Zhodnocení spolupráce azylových domů s i institucemi a organizacemi v rámci péče o dítě Přehled finančního zabezpečení volnočasových aktivit pro matky s dětmi Zhodnocení metod práce s dětmi na AD pro matky s dětmi ve Zlínském kraji v rámci péče o dítě Přehled vnitřních směrnic upravující jednání či práci s dětmi na AD pro matky s dětmi ve Zlínském kraji Shrnutí praktické části Závěr Seznam pouţitých zkratek..62 Seznam pouţité literatury. 63 Přílohy

6 1 Úvod V současné době vzrůstá trend neúplných rodin, ve kterých je pečovatelem především matka. Ta se snaţí zajistit takové bydlení pro sebe a své děti jaké je v jejich silách. Často se potýká s ekonomickými či rodinnými problémy, které vedou ke ztrátě bydlení a jedinou moţností je vyuţití sociální sluţby azylového bydlení. Pro samotnou matku je to tíţívá situace, kdy řeší problémy s materiálním a finančním zabezpečením. Cílem mé práce je zmapování práce s dětmi na azylových domech (dále jen AD) pro matky s dětmi ve Zlínském kraji. Zajímá mne, jak pracovníci vnímají dětského klienta, zda zahrnují zájmy a potřeby dětí do nabídky sluţby, protoţe klientem je dle zákonných podmínek pouze matka. V současné době pracuji jako sociální pracovnice v Charitním domě poskytující azylové ubytování pro matky s dětmi a ţeny v tísni v Kroměříţi. K výše zmíněnému tématu mne také vedl fakt, ţe na AD v Kroměříţi je mnohdy ubytováno více dětí neţ samotných klientů. Tuto skutečnost potvrzuje vlastní výzkum, prostřednictvím kterého jsem zjistila, ţe na AD pro matky s dětmi ve Zlínském kraji je ubytováno pouze 37 % dospělých klientů z celkového počtu ubytovaných. Zbylých 63 % tvoří dětští klienti, o kterých se legislativa v podmínkách poskytování sociální sluţby nezmiňuje, čímţ se tyto děti řadí do tzv. sekundární skupiny. V teoretické části nastíním krizi rodiny, kterou je dítě zasaţeno. V této situaci děti ztrácí pocit bezpečí, jistoty a často i fyzický domov. Na azylové domy přicházejí děti v různých věkových kategoriích a s rozdílným potencionálem, z čehoţ plyne bezpodmínečný individuální přístup. Výzkumná část je spíše deskriptivní a budu v ní vycházet z následujících hypotéz: 1. Materiální vybavení AD je přizpůsobeno dětem, 2. AD pracují s dětmi v rámci fakultativních nebo doplňkových sluţeb, 3. AD mají pedagogicky zaměřeného pracovníka, 4. AD mají ve svých vnitřních předpisech ukotvené metody práce s dětmi. 6

7 Tato část je rozdělena do tří částí. V první představím poslání, cíle, cílové skupiny a prostory sledovaných azylových domů. Chci zjistit, jak se přítomnost dětí objevuje v písemné formě vnitřních dokumentů a v materiálním vybavení jednotlivých zařízení. Druhá část je komparativní, kde srovnávám a vyhodnocuji informace získané z rozhovorů s vedoucími azylových domů. Třetí část obsahuje informace z mého pozorování při návštěvách jednotlivých zařízeních. 7

8 2 Teoretická část V teoretické části nastíním krizi rodiny, která vede k sociálně patologickým jevům jako je například bezdomovectví, osamělé rodičovství, mnohoproblémové rodiny, rodina v rozvodu a zanedbávané, zneuţívané a týrané dítě. Dále se zabývám legislativou pro provozování AD, kterou upravuje zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách. Jelikoţ je má práce zaměřena na dítě v azylovém domě, tak v jedné kapitole popíši ţivot dětí na AD. Kaţdé dítě má své práva, která jsou ukotvena v Úmluvě o právech dítě a na jejich dodrţování dohlíţí sociálně právní ochrana dětí. Dítě, které je díky rodinné situaci nucené odejít s matkou na AD, je ohroţené na svém vývoji. Vývojová stádia osobnosti srovnávám dle Sigmunda Freuda, Erika Eriksona a Jeana Piageta, kteří konfrontují dítě se společností. Interakce mezi vývojovými stádiem a sociální situací, ve které ţije má přímý vliv na sebepojetí dítěte a jeho budoucí schopnost orientovat se v mezilidských vztazích. Na utváření sebepojetí u dětí mají nesporně vliv rodiče. Rodičovská zodpovědnost je ukotvena v zákoně o rodině. Pokud rodiče nezvládají svou péči o děti, tak mají k dispozici širokou škálu metod a sluţeb na zlepšení jejich rodičovských kompetencí. Rodičům mohou být nápomocni ve zvládání jejich rodičovské zodpovědnosti pracovníci sociálně právní ochrany děti, poradenská pracoviště nebo nejrůznější neziskové organizace. 2.1 Rodina Rodina je unikátní a nenahraditelnou institucí proto, ţe optimálně spojuje osobní zaujetí dospělých i dětí. Mezi základní funkce rodiny patří funkce výchovná, vyţivovací, emocionální a zajišťující pocit bezpečí. Dítě nemůţe získat pocit jistoty pokud necítí jistotu v blízkých lidech. Dítě si nemůţe osvojit ţádoucí dovednosti, postoje a hodnotovou orientaci, aniţ by bylo vystaveno trvalému působení angaţovaných dospělých pečovatelů. Pro dospělé je rodina také těţko postradatelnou institucí, protoţe je zdrojem podpory. Dítě je v současnosti především citovou investicí. Z čistě ekonomického hlediska je dítě investice velká a nevratná. Nyní však přibývá dětí vyrůstajících v neúplných rodinách. Ve zdrcující většině je v nich pečovatelem matka (Matoušek 2003, s ). 8

9 2.2 Krize rodiny Krize je situace, která postihuje nejen společnost a její instituce, ale především sociální skupiny a jedince. Pojem krize zahrnuje všechny situace, při kterých se něco závaţně mění a tato změna je doprovázena negativními emocemi (Štěpánková a kol. 2004, s. 15). V současné době rodiny nejsou zakládány pro reprodukci, ale kvůli uspokojování citových potřeb partnerů. Neustále tedy roste počet rodin, jejichţ základem není manţelství, ţe partnerské vztahy jsou stále méně stabilní a existuje mnoho rodin jednorodičovských. Přitom kořeny vedoucí ke společenskému vyloučení jsou právě v dětství, kdy dítě rodinu potřebuje (Hradečtí 1996, s.33). S krizí rodiny přímo či nepřímo souvisí ţivot dítěte v nepřirozených podmínkách: a) neúplná rodina (jeden z rodičů dítěti chybí), b) rekonstruovaná rodina (dítě je často dezorientováno sloţitými vztahy při opakovaných manţelských vztazích rodičů), c) neformální rodina (při partnerské nestálosti dítě strádá láskou), d) dětské domovy (dítě je do své plnoletosti hmotně zaopatřeno, ale neví, jak má fungovat domácnost, po dosaţení plnoletosti je hmotně odkázáno jen na sebe ale nedovede zpravidla zaloţit funkční domácnost ani obhospodařovat svůj rozpočet), e) děti ulice (dítě povaţuje ulici za svůj domov, ţije mimo společnost dospělých, jen občas tráví určitou dobu v instituci), f) děti na ulici (dítě se pravidelně stýká s rodinou, na noc se vrací domů, ale většinu dnů tráví mimo domov na veřejných prostranstvích), g) závislosti na alkoholu, drogách, výherních automatech. Dítě ţijící v nepřirozených ţivotních podmínkách bývá často v dospělosti ohroţeno společenským vyloučením (Hradečtí 1996, s. 33). Krize a její zvládání představuje prověrku vlastních adaptačních moţností jedince. Také je to prověrka přirozeného sociálního okolí rodina, příbuzní, přátelé, coţ je neformální pomoc. Do této formy pomoci zahrnujeme i obranné mechanizmy útok, 9

10 únik, represe, suprese, regrese, inverze, popírání, racionalizace, introjekce, projekce a sebeobviňování - coţ jsou stabilní dispozice jedince reagovat určitým způsobem na ţivotní situace (Štěpánková a kol. 2004, s.35 36). Oproti neformální pomoci dle Štěpánkové a kol. (2004, s. 39) formální pomocí v krizi rozumíme především institucionalizovanou pomoc, která bývá označována jako krizová intervence Sociálně patologické jevy Pokud členové rodiny nejsou schopni krizi zvládnout s pomocí formální či neformální pomoci, tak jsou ohroţeni sociálně patologickými jevy jako je bezdomovectví, osamocené nebo mnohoproblémové rodičovství. Mnohdy se setkáme i s rodinou v rozvodu a zanedbávaným, zneuţívaným či týraným dítětem Bezdomovectví Bezdomovectví se ukazuje extrémním projevem společenského vyloučení. Kdo je bezdomovec? Obecně lze říci, ţe je to člověk bez domova. Domovem můţeme rozumět přímo fyzický byt, který nám poskytuje střechu nad hlavou a ochranu před zimou či deštěm. Domov v širším slova smyslu je místo, které nám zajišťuje soukromí, zázemí, bezpečí a prostor pro setkávání s blízkými lidmi. Širší pojetí domova souvisí nejen s fyzickým místem, ale i s mezilidskými vztahy. Ztratíme-li domov, neztrácíme jen střechu nad hlavou, ale ohroţeny či narušeny jsou i tyto vztahy (Hradečtí 1996, s ). Ke srovnání Jedlička a kol. (2004, s. 442) definuje domov z filozofického hlediska jako místo, kam se člověk můţe vrátit a z psychologického pohledu je to místo, kde jedinec proţívá pocit zázemí a citového zakotvení. Některé klientky azylových domů mají střechu nad hlavou či domov, ale z nejrůznějších příčin je nemůţou uţívat nebo jim ztráta tohoto bydlení aktuálně hrozí. Do postavení bezdomovce se dostávají i v případě, ţe jejich obydlí je technicky neobyvatelné (Hradečtí 1996, s ). 10

11 Dle Hradečtí (1996, s ) bezdomovce můţeme rozdělit do tří skupin: a) Bezdomovci zjevní osoby ţijící na ulici, na nádraţích, v noclehárnách, azylech, squatu. b) Bezdomovci skrytí lidé bez přístřeší, kteří se z nejrůznějších důvodů neobrací na veřejné sluţby, aby nalezli nocleh. Patří sem také lidé, kteří bydlí u přátel či příbuzných. c) Bezdomovci potencionální ţijí v různě těţkých podmínkách, které mohou reálně vést ke ztrátě bydlení. Můţeme sem také zařadit ty, kteří čekají na propuštění z různých ústavů, vězení, migranty a exulanty. Faktory vedoucí k bezdomovectví Faktory vyvolávající bezdomovectví lze posuzovat z několika stran. Hradečtí (1996, s ) rozdělují faktory objektivní a faktory subjektivní. a) Faktory objektivní jsou ovlivněny sociální politikou státu, působí na boj s nezaměstnaností, s vyloučením, na sociální ochranu, na zabezpečení ve stáří, v nemoci, na začleňování mládeţe na trhu práce, apod. Význam objektivních faktorů je také v jejich působení na legislativu (sociální zákonodárství), na rovnost ţen a muţů, na integraci invalidů, na kriminalitu. b) Faktory subjektivní jsou ovlivněny jednotlivci, rodinami, společenskými skupinami, jejich schopnostmi, rysy, temperamentem, charakterem, věkem, apod. Lze je uspořádat do čtyř kategorií: - faktory materiální (ztráta bydlení, nejisté bydlení, ztráta zaměstnání, dlouhodobá nezaměstnanost, nedostatečné příjmy, zadluţenost, neschopnost obhospodařovat vlastní rozpočet, tragická událost ve formě ztráty ţivitele, majetku, apod.), - faktory vztahové (změny struktury rodiny, rodinné nebo manţelské problémy, diskriminace ţeny, porušené vztahy mezi partnery, mezi rodiči a dětmi, mezi dětmi a rodiči, rozvod manţelů, rozchod partnerů, rozdělení nebo rozpad rodiny, násilí v rodině, sexuální zneuţívání a znásilnění, osamělost), 11

12 - faktory osobní (mentální retardace, duševní či tělesná choroba, nesamostatnost, invalidita, alkoholismus a další závislosti, hráčství, sociální nezralost), - faktory institucionální (propuštění z ústavu, z vězení, opuštění dětského domova). Ke srovnání dle Marka a kol. (2012, s ) příčiny bezdomovectví jsou primární, sekundární a terciární. V primárních příčinách by měl především reagovat sociální systém a pomoci v řešení nepříznivých ţivotních událostí. V sekundárních příčinách by měl klient pochopit, proč zůstává na ulici a zjistit, ţe tyto překáţky jsou překonatelné. Do terciárních příčin patří neschopnost v zajištění si určité pozice ve společnosti Osamocené rodičovství Osamocené rodičovství přináší váţný společenský problém, který se v podobě psychické, ekonomické zátěţe můţe přenášet na další generace. Osamocení rodiče jsou častěji ohroţeni nezaměstnaností, nedostatečným přístupem k přiměřenému bydlení, sociální izolací, chudobou nebo sociálním vyloučením. Dle Matějčka (1988) in Matoušek (2005, s. 45) mezi základní funkce rodiny patří především zajištění citového zázemí všem svým členům a přípravu dětí pro ţivot ve společnosti. Obě funkce mohou být ohroţeny nedostatkem času, kterého můţe být v rodinách osamocených rodičů méně neţ v rodinách úplných, v nichţ děti mohou získat více pozornosti a péče ze strany obou rodičů. Osamocený rodič můţe být natolik zaneprázdněn vlastní prací a běţnou péčí o domácnost, ţe mu na hraní, učení či povídání s dítětem mnoho času nezbývá. Sociální a psychologické dopady má ovšem i narušení funkce ekonomickozabezpečovací (Matoušek 2005, s ). Osamocení rodiče v případě nízkého sociálního statusu čelí materiálnímu znevýhodnění, a to nejen z důvodu niţších příjmů, ale častěji také kvůli většímu počtu dětí a méně odpovědnému ţivotnímu stylu. Nevýhodná ekonomická situace rodin omezuje moţnosti jejich dětí pro realizaci mimoškolního duševního, kulturního a sportovního rozvoje. Častým problém je nedobytnost výţivného, která ohroţuje uspokojování základních existenčních potřeb neúplných rodin. Problém není jen v materiální oblasti, ale také ve sníţené schopnosti dětí dosáhnout adekvátního vzdělání. 12

13 V důsledku toho se dítěti nemusí podařit získat znalosti a dovednosti potřebné pro přístup k vyššímu vzdělání. Chudoba je tak spojena s celým řetězcem dalších nevýhod poškozující rodiče i děti (Matoušek 2005, s.45-46). Krebs a kol. (2000, s. 84) chudobu definuje jako jev úzce spojený se sociálně ekonomickým dilematem, a to mezi rovností či nerovností v rozdělování důchodů a bohatství na jedné straně a efektivností na straně druhé. Dle Matouška (2003, s. 81) neexistuje obecně přijímaná koncepce chudoby, ale její kritéria jsou závislá na tradici a na aktuální koncepci sociální spravedlnosti. U osamocených rodičů představuje i značné riziko nezaměstnanost, protoţe případná chudoba se nedotkne jen ţivotní situace rodiče, ale můţe vyvolat i chudobu dětskou. Zaměstnavatelé odmítají matky starající se o dítě právě proto, ţe pečují o dítě bez pomoci druhého rodiče. Tyto rodiny se pak stávají příjemci sociálních dávek a jejich příjmy se pohybují na hranici ţivotního minima. Rodiče tak kromě finanční pomoci potřebují jednak sluţby (sociální, zdravotní či jiné) napomáhající zvládnutí výchovné a zabezpečovací funkce rodiny. Více neţ polovina neúplných rodin vzniká rozpadem manţelství. Nepříznivá finanční situace určitou část bývalých manţelů nutí bydlet ve společném bytě. V kritických případech nabízejí neziskové organizace ubytování v azylových domech pro matky s dětmi. Osamocený rodič můţe také bydlet s rodinnými příslušníky, pokud má s nimi dobré rodinné vztahy. Osamocený rodič je zpravidla nucen v chodu domácnosti zastávat obě rodičovské role, coţ s sebou přináší značné omezení jeho vlastního volného času a omezení sociálních kontaktů převáţně na pracovní a příbuzenské. Další velmi významnou překáţkou je nedostatek finančních prostředků na zaplacení tzv. volnočasových aktivit. Osamoceným rodičům hrozí sociální vyloučení, které bývá zaloţeno na následujících faktorech: příslušnost k národnostní menšině, neuspokojivé bydlení bez základního vybavení, nedostatečné vzdělání, špatný zdravotní stav, ztráta sociálních kontaktů. Mezi uvedené skupiny patří osamělí rodiče, zejména ţeny (Matoušek 2005, s ) Mnohoproblémová rodina Mnohoproblémová rodina je rodinou, která má dlouhodobě více neţ jeden problémů. Soubor problémů takové rodiny se týká řady jednotlivců i řady sfér 13

14 rodinného ţivota, přičemţ rodina sama je nedokáţe řešit a nedokáţe vyuţít existujících sociálních sluţeb (Kaplanová 1986 in Matoušek 2005, s. 75). V mnohoproblémových rodinách (dále jen MPR) se setkáváme se zločinností, závislostí na návykových látkách, nezaměstnaností, prostitucí, časným těhotenstvím, týráním nebo zneuţíváním jednotlivých členů rodiny. U dětí v MPR se objevuje záškoláctví, výchovné problémy či poruchy chování. MPR vyhledá pomáhající organizaci v krizi. Ta kdyţ odezní, kontakt do další krize upadá. Proto Kagan, Schlosbergová (1989) in Matoušek (2005, s. 76) MPR nazývají rodinou v opakujících se krizích. Matoušek (2005, s. 77) uvádí, ţe traumata a ztráty v MPR jsou tak časté, ţe členové rodiny se mohou zdát vůči nim zdánlivě imunní. Na ztráty reagují agresivním chováním, nejsou proţity do konce a ani vyuţité k osobnímu růstu Rodina v rozvodu Rozvod není jen právním aktem, ale vyvolává hluboké emoční reakce. Rozvod se objevuje v manţelstvích, která byla uzavřena u mladých lidí. Vyskytuje se i v manţelstvích vyššího věku, kde se partneři znali krátce před sňatkem a uzavřeli ho pod tlakem těhotenství či traumatu z předcházejícího rozchodu (Matoušek 2005, s. 61). Matoušek (2005, s ) uvádí několik příčin vedoucích k rozvodovému řízení: - nezvládání nároků rodinného ţivota spojených s péčí o dítě, - uvědomění si rysů partnera, které byly přehlíţeny, např. ţárlivost, závislosti, podvodník, aj., - vyčerpání vztahu, které přichází v době, kdy děti dospěly a partneři nemohou najít společný program. Pro dítě je separace rodičů jednou z nejběţnějších traumatizujících událostí, s kterou se můţe setkat. Děti, které proţily rozvod rodičů, mají velkou pravděpodobnost, ţe se u nich objeví emoční potíţe nebo problémy s chováním neţ je běţné u většiny populace. Pokud se rodiče rozvádějí, tak jde většinou o déletrvající potíţe v jejich vztahu, které se ve většině případů odehrávají před dítětem (Elliott, Maurice 2002, s. 100). 14

15 Rozvod je náročná ţivotní situace, za kterou dítě proţívá pocity viny. Dítě se nepodaří udrţet mimo rodičovský konflikt, které cítí hrozbu ztráty. Postavení dítěte při neb o po rozvodu dle Matouška (2005, s ) je následující: - rodiče se dokáţou domluvit na pravidelném kontaktu s dítětem, který dodrţují a nepomlouvají se před ním navzájem, - dítě je vyuţíváno jako nástroj pomsty, - rodič, který se s rozvodem nemůţe smířit, se snaţí přes dítě s druhým rodičem udrţet kontakt, - dítě je prostředníkem komunikace mezi rodiči, - dítě se můţe stát náhradním partnerem, - rodiče jsou pohlceni natolik svými problémy, ţe je dítě zanedbáváno Zanedbávané, zneužívané či týrané dítě V současné době špatným zacházením s dítětem se rozumí úmyslné nebo neúmyslné chování pečující osoby, které můţeme rozdělit do čtyř typů: - tělesné týrání bití, odpírání jídla a tekutin, vystavování chladu, - sexuální zneuţívání sexuální styk mezi příbuznými, účast dětí na pornografii, - zanedbávání opomíjení významných potřeb, - emoční týrání neustálá kritika, poniţování. Rodiče týraných a zneuţívaných dětí často tohle jednání také zaţili během jejich dětství. Mají nízkou frustrační toleranci a reagují na dítě i dospělého partnera agresivně. Není lehké posoudit a dokázat špatné chování vůči dítěti. Pro posouzení takového chování neexistují přesná kriteria toho, co ještě je a co uţ není přijatelné a ani zákon to přesně nedefinuje. Tato kriteria se také mohou lišit v souvislosti se sociálním prostředím. Při posuzování špatného zacházení s dítětem musíme brát v úvahu závaţnost zneuţívání, častost těchto projevů, věk dítěte a vyspělost dítě (Matoušek 2005, s ). 15

16 Základní metody hodnocení rodin Při posuzování rodiny je vhodné pouţít více metod neţ jen jednu a hodnocení by mělo provádět více lidí. Matoušek, Pazlarová (2010, s ) uvádějí základní metody hodnocení rodin: - rozhovor týkající se vlastního chování posuzovaného člena rodiny, - rozhovor týkající se chování jiných členů rodiny a fungování rodiny jako celku, - pozorování spontánní interakce rodiny, - pozorování interakce navozené určitým zadáním, - dotazníky a testy, - konstrukce genogramu zobrazujícího příbuzenské vztahy mezi členy rodiny, - strukturované techniky, - rozbor dokumentů, - ekomapa. 2.3 Legislativní podmínky Úmluva o právech dítěte Není to tak dlouho, kdy si lidstvo (rozumějme dospělí) mysleli, ţe svoboda myšlení, projevu či třeba právo na vlastní názor děti mít nemohou. Ochrana cti, lidské důstojnosti, svoboda projevu, myšlení, svědomí a náboţenství, doplněná o právo na vlastní názor představuje skutečně jeden z vrcholů moderního, liberálního a právního názoru na postavení dítěte (Bůţek, Michalík 1999, s. 54). Kaţdé dítě má právo na ochranu svých práv, které upravuje Úmluva o právech dítěte. Byla vyhlášena Valným shromáţděním OSN 20. listopadu 1989 v New Yorku. Podle odstavce I. čl. 1 se pro účely této Úmluvy dítětem rozumí kaţdá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenţ se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaţeno dříve. 16

17 Úmluva o právech dítěte je zaloţena na čtyřech základních principech: 1. Právo na přeţití - zaručuje zachování ţivota a uspokojení základních potřeb dítěte. 2. Právo na rozvoj umoţňuje harmonický rozvoj dítěte včetně práva na vzdělání, volný čas a na svobodu myšlení a vyznání. 3. Právo na ochranu chrání dítě před násilím, všemi druhy zneuţívání a zanedbávání. 4. Právo na účast dává dítěti moţnost vyjádřit svůj názor ve všech záleţitostech, které se ho týkají Sociálně právní ochrana dětí Problémy, kvůli kterým se sociální pracovníci s rodinami setkávají, jsou většinou problémy dětí nebo dospívajících. Hodnocení rodiny dle Matouška (2003, s. 189) vţdy probíhá v kontextu souboru očekávání, který je tvořen očekáváním: - subjektu, který zřídil příslušnou sluţbu hodnotící rodinu, - toho, kdo dal podnět k hodnocení rodiny, - toho, kdo rodinu hodnotí, - členů rodiny. Sociálně-právní ochrana dětí představuje zajištění práva dítěte na ţivot, jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a ţivot v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboţenství, na vzdělání, zaměstnání, zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneuţíváním nebo vykořisťování ( Sociálně-právní ochranu dětí (dále SPOD) upravuje zákon č. 359/1999 Sb. O sociálně právní ochraně dětí, který v 1 vymezuje SPOD jako: a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, b) ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění, c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. 17

18 Mezi hlavní principy SPOD dostupné na ( patří: - nejlepší zájem, prospěch a blaho dětí, - poskytování všem dětem bez rozdílu a bezplatně, - preventivní působení na rodinné vztahy - ochrana dětí před sociálně patologickými jevy, - brát ohled na ţádoucí kontinuitu ve výchově dítě a na jeho etnický, náboţenský, kulturní a jazykový původ, - v případě osvojení dítěte do ciziny respektovat princip subsidiarity, - u orgánů SPOD povinnost sledovat výkon ústavní nebo ochranné výchovy, kde tato výchova byla stanovena. Cílem SPOD je také sanace rodin. Dle zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí v 4 (1) SPOD zajišťují: a) krajské úřady, b) obecní úřady obcí s rozšířenou působností, c) obecní úřady, d) ministerstvo, e) Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí Rodičovská odpovědnost Rodičovskou odpovědnost upravuje zákon 94/1963 Sb. o rodině, která je v 31 vydefinovaná jako souhrn práv a povinností: a) při péči o nezletilé dítě zahrnující především péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, b) při zastupování nezletilého dítěte, c) při správě jeho jmění. 18

19 Rodičovské chování má instinktivní, vrozenou bázi a je spojeno s dětskou zkušeností rodiče. Matoušek, Pazlarová (2010, s. 47) uvádí tzv. výchovné předpoklady rodičů: - osobnost rodiče jeho zralost, stabilita, odolnost prosti stresu, - vztah rodiče k dítěti síla vazby, citlivost na potřeby dítěte, účast na péči o dítě, - mravní úroveň rodiče způsob kontaktu s druhým rodičem, respekt k právům druhých, popř. kriminalita, - ohled na právo dítěte stýkat se s druhým rodičem, - vztah dítěte k rodiči kvalita a intenzita vazby na rodiče, - způsobilost rodiče slouţit jako vzor pro vytvoření role dospělého muţe, resp. ţeny, - úroveň vzdělání a inteligence rodiče, - šíře a dostupnost rodinného zázemí rodiče, - moţnost rodiče zachovat dítěti stálé prostředí, - ekonomická situace rodiče. Rodič, který nemá schopnost sladit se s dítětem, ať uţ trvale, či pod vlivem aktuálního stresu, buď dítě zanedbává, nebo se vůči němu chová negativně. Chování rodiče, který nebere ohledy na potřeby dítěte, vyvolává u dítěte rozladění, jeţ můţe mít charakter hyperaktivace nebo naopak útlumu. Taková reakce dítěte můţe posilovat neadekvátní jednání rodiče a vést k násilnému chování vůči dítěti či k jiným formám špatného zacházení s dítětem (Matoušek, Pazlarová 2010, s. 49). Gaudin, Polansky (1996) uvádějí in Matoušek, Pazlarová (2010, s. 49) typické charakteristiky pro zanedbávající rodiny: - špatně zvládají provoz domácnosti, fungování domácnosti je chaotické, - chybí jim vedení ve smyslu absence rodinné autority, - vykazují více zdravotních problémů, - jsou hůře schopny řešit konflikty, - jsou méně soudrţné, 19

20 - méně vyjadřují své pocity ve slovech. Při hodnocení rodin zanedbávajících péči o děti by měl být kladen důraz na schopnost rodiny zvládnout domácnost, na existenci rodinné autority, na soudrţnost a vzájemné citové vazby mezi členy rodiny a na schopnost vyjadřovat pocity Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách V České republice byla struktura a poslání jednotlivých druhů sociálních sluţeb pro sociálně vyloučené vydefinována aţ v roce 2006 Zákonem 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách. Smyslem tohoto zákona je chránit práva a oprávněné zájmy lidí, kteří jsou oslabeni v jejich prosazování, a to z různých důvodů jako je věk, zdravotní postiţení, nedostatečně podnětné sociální prostředí, krizová ţivotní situace a mnoho dalších příčin. Situace lidí bez domova je závaţným sociálním problémem. Řešení tohoto problému není moţné bez široké spolupráce všech zainteresovaných orgánů, organizací a zařízení. V současnosti si kaţdý zájemce o sociální sluţbu sjednává její obsah s poskytovatelem samostatně v rámci smlouvy o poskytování sociální sluţby. Smlouva o poskytování sociální sluţby představuje výrazný prvek zákona č. 108/2006 Sb. O sociálních sluţbách. Od roku 1988 aţ do konce roku 2006 byly sociální sluţby (tehdy sluţby sociální péče) poskytovány převáţně na základě rozhodnutí příslušného veřejnoprávního orgánu (Michalík 2008, s. 3) Azylové domy Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách určuje samotné poskytování sociální sluţby Azylové domy v 57, které poskytují pobytové sluţby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Sluţba obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí stravy nebo pomoc při zvládání a zajištění stravy, b) poskytnutí ubytování, c) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. 20

21 Specifika azylových domů Zákon 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách nedefinuje specifika azylových domů, coţ si ale kaţdý azylový dům upravuje sám pomocí vnitřních metodik. V azylových domech pro matky s dětmi je ubytování poskytováno na základě smlouvy formou samostatného pokoje nebo bytové jednotky, kde matka sama pečuje o své děti. Do azylu přicházejí klientky z nejrůznějších příčin, společný je pouze následek ztráta bydlení či domova. Jako důvod nejčastěji uvádějí rozpad rodiny, manţelství či partnerského vztahu, domácí násilí, ztrátu bydlení v důsledku špatného právního povědomí při uzavírání různých smluv, nucené vystěhování z bytu nezřídka pro dluhy. Některé klientky přicházejí z jiných azylových domů, kde jim skončila maximální doba pobytu, výjimkou nejsou těhotné dívky, které před časem opustily dětský domov. Občas přijde matka po výkonu trestu, která ţádá o navrácení dětí do své péče. Orgány sociálně právní ochrany dětí doporučují ubytování matek, které mají problematické zázemí nebo jejichţ péče o děti vykazuje váţnější nedostatky. Tyto pobyty pak mají také diagnostickou funkci matka pod dohledem pracovníků musí prokázat, ţe je schopná se o děti postarat. Kromě klientek, které samy ţádají o ubytování, se tak setkáváme také s tzv. klientkami nedobrovolnými. Specifikem některých azylových domů je pomoc obětem obchodu s bílým masem, tedy ţenám, které byly nuceny k prostituci. Přestoţe nesplňují jednu z hlavních podmínek nepřichází se svými dětmi, mají azylové domy dobré podmínky pro poskytnutí pomoci těmto ţenám. Především spolupráce v rámci celé sítě umoţňuje jejich bezpečný úkryt před často organizovanými skupinami násilník (Vymazalová 2006, s ) Děti v azylových domech pro matky s dětmi Spolu s klientkami přichází do azylového domu také jejich děti všech věkových kategorií, mnohé se narodí matkám během pobytu. Dětští klienti s sebou přinášejí specifické nároky na provoz zařízení, materiální vybavení a v neposlední míře na odbornost personálu a jeho schopnost vytvářet dětem potřebné zázemí i podnětné prostředí. Kvalita mateřské péče o děti je v azylovém domě pod drobnohledem jak pracovnic zařízení, tak dalších institucí, které s AD spolupracují. Jedná se především o 21