Analýza dopadů konceptu Solventnost II

Transkript

1 Ústav financí Analýza dopadů konceptu Solventnost II Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Ing. Eva Vávrová, PhD. Autor diplomové práce: Bc. Jana Sedláčková Brno 2008

2 Zadání diplomové práce

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatně s použitím dokumentů a literatury, které uvádím v seznamu, a rad vedoucí diplomové práce. V Brně dne 25. května 2008 asdflasdfadddddosid Bc. Jana Sedláčková

4 Poděkování Je mou milou povinností na tomto místě poděkovat vedoucí diplomové práce, paní Ing. Evě Vávrové, Ph.D., za odbornou pomoc a cenné připomínky při zpracování mé diplomové práce.

5 Abstrakt Sedláčková, J. Analýza dopadů konceptu Solventnost II. Diplomová práce. Brno, Téma diplomové práce je nový obezřetnostní regulatorní koncept Solventnost II, který nahradí stávající solventnostní pravidla v Evropské Unii. Tento koncept je založen na rizikově orientovaném přístupu, proto je také první část věnována definici rizik, kterým jsou pojišťovny vystaveny. Struktura konceptu Solventnost II je třípilířová: kvantitativní požadavky, požadavky na orgány dozoru a tržní disciplínu. V další části této práce srovnávám různé solventnostní systémy používané např. v USA a ve Švýcarsku. Hlavní rozdíly a společné prvky se Solventností I jsou v části 8 a s Basel II v části 9. V kapitole 11 jsou popsány předpokládané dopady na český pojistný trh. Klíčová slova: Kvantitativní dopadové studie, minimální kapitálový požadavek, obezřetnostní dozor, rizikově orientovaný přístup, solventnostní kapitálový požadavek, tržní disciplína. Abstract Sedláčková, J. Analysis of impact of framework Solvency II. Diploma thesis. Brno, The topic of this diploma thesis is new prudential regulatory framework Solvency II which replaces current solvency system in EU. This framework is based on risk-oriented approach. So in first part there are definitions of main risks to which insurance companies face. The structure of this framework is three pillars: quantitative requirement, requirement to prudential supervision and market disclosure. In other part of this thesis there is comparison of different solvency systems used e.g. in USA or in Switzerland. The main differences and common features of Solvency I are in part 8 and of Basel II in part 9. The chapter 11 is about supposed impact to Czech insurance market. Key words: Quantitative impact study, minimum capital requirement, prudential supervision, risk-oriented approach, solvency capital requirement, market disclosure.

6 Obsah 1. ÚVOD CÍL PRÁCE METODIKA KLASIFIKACE RIZIK V POJIŠŤOVNICTVÍ Finanční rizika Pojistná rizika ZÁKLADNÍ INFORMACE O SOLVENTNOSTI II Důvody pro novou regulaci pojišťovnictví Cíle nového konceptu IMPLEMENTACE KONCEPTU SOLVENTNOST II Historický vývoj regulace evropského pojistného trhu Vývoj regulace v České republice Příprava a průběh realizace konceptu Solventnost II Kvantitativní dopadové studie STRUKTURA KONCEPTU SOLVENTNOST II První pilíř konceptu Solventnost II Technické rezervy Vlastní zdroje Oceňování aktiv a závazků Minimální kapitálový požadavek Solventnostní kapitálový požadavek Posouzení výše MCR a SCR Druhý pilíř konceptu Solventnost II Orgány dozoru Systém správy Třetí pilíř konceptu Solventnost II SOLVENTNOST I Analýza hlavních rozdílů mezi koncepty Solventnost I a Solventnost II BASEL II Analýza hlavních rozdílů mezi koncepty Basel II a Solventnost II POUŽÍVANÉ SOLVENTNOSTNÍ MODELY Švýcarsko Austrálie

7 10.3. USA ANALÝZA PŘEPOKLÁDANÝCH DOPADŮ SOLVENTNOSTI II Pojistný trh v České republice Předpokládané dopady Dopad na pojišťovny a zajišťovny Dopad na orgány dozoru Dopad na pojistníky a pojištěné Připravenost českého pojistného trhu DISKUZE Diskuze ke konceptu Solventnost II Argumentace ke stanoveným hypotézám ZÁVĚR SUMMARY IN ENGLISH LITERATURA Literární zdroje Internetové zdroje PŘÍLOHY

8 Seznam obrázků Obrázek 1: Koncept očekávané a neočekávané ztráty Obrázek 2: Náhodné pojistně technické riziko Obrázek 3: Pojistně technické riziko změn Obrázek 4: Struktura konceptu Solventnost II Obrázek 5: Modulový přístup k MCR Obrázek 6: Rizikové moduly SCR Obrázek 7: Výše dostupného kapitálu a solventnostní požadavky Obrázek 8: Struktura konceptu Basel II Obrázek 9: Předepsané hrubé pojistné Obrázek 10: Podíl předepsaného pojistného na hrubém domácím produktu (v %) Obrázek 11: Náklady na pojistná plnění Obrázek 12: Technické rezervy v mil. Kč Obrázek 13: Finanční umístění aktiv, jejichž zdrojem jsou technické rezervy Obrázek 14: Vzdělanost zaměstnanců pojišťoven v oblasti Solventnosti II Obrázek 15: Obecný modelový příklad Seznam vzorců Vzorec 1: Standardní vzorec pro výpočet MCR Vzorec 2: Standardní vzorec pro výpočet SCR Vzorec 3: Základní solventnostní kapitálový požadavek Vzorec 4: Neživotní upisovací riziko Vzorec 5: Životní upisovací riziko Vzorec 6: Zvláštní zdravotní upisovací riziko Vzorec 7: Tržní riziko Vzorec 8: Minimální kapitálový požadavek Vzorec 9: Výpočet RBC Seznam tabulek Tabulka 1: Lamfalussyho proces implementace Solventnosti II Tabulka 2: Přehled kvantitativních dopadových studií Tabulka 3: Členění vlastních zdrojů Tabulka 4: Korelační matice CorrMCR Tabulka 5: Korelační matice CorrSCR Tabulka 6: Orgány dohledu v pojišťovnictví v EU Tabulka 7: Komparace konceptů Solventnost I a Solventnost II Tabulka 8: Komparace Basel II a Solventnosti II Tabulka 9: Rozdělení solventnostních modelů Tabulka 10: Struktura pojistného trhu v ČR Tabulka 11: Předepsané hrubé pojistné v letech Tabulka 12: Ukazatel propojištěnosti Tabulka 13: Náklady na pojistná plnění Tabulka 14: Solventnost pojišťoven v životním pojištění Tabulka 15: Solventnost pojišťoven v neživotním pojištění

9 Seznam zkratek Zkratka Český ekvivalent / Equivalent in English AC aktuální kapitál / actual capital ALM Asset Liability management AMCR Absolutní minimální kapitálový požadavek / Absolute minimum capital requirement APRA Australian Prudential Regulation Authority AUD Australský dolar / Australian Dollar BIS Banka pro mezinárodní platby / Bank for International Settlements CAT Bonds Pojistné dluhopisy / Catastrophe bonds CEA Evropský výbor pojišťoven / Commitee European des Assurances CEIOPS Evropským výborem orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním / Committee of European Insurance and Pensions Supervisors ČKP Česká kancelář pojistitelů ČNB Česká národní banka ČR Česká republika / Czech Republic DMS Disponibilní míra solventnosti / Available solvency margin EBRD Evropské banky pro obnovu a rozvoj / The European Bank for Reconstruction and Development ECB Evropská centrální banka / European Central Bank EEV European embedded value EHP / EEA Evropský hospodářský prostor / European Economic Area EIB Evropská investiční banka / The European Investment Bank EIOPC Evropský výbor pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění / European Insurance and Occupational Pensions Committee ERM Enterprise Risk Management ES/EC Evropské společenství / European Community EU Evropská unie / European Union FOPI Federal Office of Private Insurance in Switzerland FSAP Akční plán pro finanční služby / Financial Sector Assessment Program IAA Mezinárodní asociace aktuárů / International Actuarial Association IAIS Mezinárodní asociace orgánů pro dozor v pojišťovnictví / International Association of Insurance Supervisors IASB Rada pro mezinárodní účetní standardy / International Accounting Standards Board IBRD Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj / International Bank for Recovery and Development MCR Minimální kapitálový požadavek / Minimum Capital Requirement MoL Margin over liabilities NAIC Národní asociace pojišťovacích zmocněnců / National Association of Insurance Commissioners 9

10 Zkratka OECD PMS QIS RBC RPS SCR SST VaR Český ekvivalent / Equivalent in English Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj / Organization for Economic Cooperation and Development Požadovaná míra solventnosti / Required solvency margin Kvantitativní dopadová studie / Quantitative impact study rizikově založený kapitál / Risked-based Capital Redukce z podílu na zisku / Reduction for Profit Sharing Solventnostní kapitálový požadavek / Solvency Capital Requirement Švýcarský solventnostní test / Swiss solvency Test hodnota v riziku / Value at Risk 10

11 1. Úvod Pojišťovnictví je jedním z důležitých odvětví národních ekonomik a oproti jiným sektorům má svá určitá specifika. Hlavním posláním pojišťoven je pojištění podnikatelských subjektů a obyvatel před neočekávanými událostmi, čímž dochází ke stabilizaci ekonomické i životní úrovně jednotlivých pojištěných subjektů. Na jedné straně jsou pojišťovny zdrojem krytí rizika ostatních účastníku trhu, na druhé straně jsou stejně jako ostatní podnikatelské subjekty určitým rizikům vystaveny. V posledních letech v důsledku vyšší míry globalizace a vzájemné integrace finančních trhů i jejich jednotlivých účastníků lze sledovat řadu událostí, které mají dopad na trhy a následně i ekonomiky zemí, které s původní událostí nemají nic společného. Odvětví pojišťovnictví nejvíce ovlivňují měnící se klimatické podmínky. I když se vědci nemohou shodnout, zda dochází ke globálnímu oteplování a nebo naopak, jisté je, že výkyvy počasí jsou více znatelné a mají větší dopad na majetek lidí. Tato skutečnost klade větší nároky na pojišťovny, které vyplácejí stále častěji a ve větším objemu pojistná plnění. Statistiky ukazují i změny v demografii, což ovlivňuje odvětví životního pojištění. Délka života se prodlužuje, ale na druhou stranu přibývá civilizačních chorob. Pojišťovny reagují na měnící se podmínky novými metodami prodeje a také rozšiřováním nabídky nových pojistných produktů pro klienty, např. pojištěním denní podpory ve výši regulačního poplatku při pobytu v nemocnici nebo pojištěním proti dopravním pokutám a ztrátě řidičského průkazu. Zároveň hledají nové nástroje krytí rizik, jako jsou např. samopojištění, insurance-linked securities, pojistné deriváty, CAT Bonds, kaptivní pojištění a řada dalších. Trendem je přenos rizika na kapitálové a finanční trhy. Tato skutečnost vyžaduje větší pozornost v oblasti risk managementu. Velké pojišťovny používají složité a propracované interní modely, které umožňují predikci vývoje na finančních trzích. Malé a střední podniky tyto systémy často z finančních důvodů nemají. Může to způsobit jejich nesolventnost a finanční problémy, což má negativní dopad na klienty těchto pojišťoven. V dnešním globalizovaném světě je nutné neustále sledovat vývoj trhu, měnící se podmínky podnikání a chování konkurence. Platí to obecně pro všechna odvětví, pojišťovnictví není výjimkou. Jednou z reakcí na měnící se tržní prostředí je i koncept Solventnost II.

12 2. Cíl práce Ve své práci budu analyzovat nový systém regulace pojistného trhu Solventnost II, který přináší největší změnu podmínek podnikání v odvětví pojišťovnictví od začátku společné regulace Evropské unie na počátku 70. let. Význam této změny dokládá i fakt, že práce na tomto projektu začaly již v roce 2001 a nový koncept by měl být účinný nejdříve od roku Evropská komise a další evropské instituce pracují 11 let na nastavení nových podmínek. Cílem této práce je deskripce hlavních důvodů pro změnu stávající legislativy a záměr projektu Solventnost II. Strukturu konceptu Solventnost II srovnám se současným solventnostním režimem v EU, ale i s existujícími regulačními pravidly pro solventnost pojišťoven v dalších zemích, např. v USA nebo ve Švýcarsku. Velmi často je Solventnost II považována za obdobu Basel II, proto vymezím hlavní rozdíly obou konceptů, a naopak co je spojuje. Hlavním cílem mé práce je analýza předpokládaných dopadů na český pojistný trh. K dosažení cílů práce jsem vymezila následující hypotézy: 1) Změna metod výpočtu kapitálového požadavku podle konceptu Solventnost II povede k lepšímu a realističtějšímu řízení rizik pojišťoven. 2) Implementace konceptu Solventnost II posílí stabilitu českého i evropského pojistného trhu. 3) Solventnost II zvýší ochranu pojistníků a osob oprávněných k pojistnému plnění. Tyto hypotézy v závěru práce potvrdím nebo vyvrátím výlučně na základě zjištěných argumentů. Testování hypotéz pomocí ekonometrických, statistických nebo jiných numerických modelů nebudu vzhledem k tématu práce používat. 12

13 3. Metodika Diplomovou práci jsem vypracovala na základě četby a studia materiálů získaných zejména ze zdrojů Evropské komise, CEIOPS, ČAP, ČNB, výročních zpráv českých pojišťoven a dalších dostupných materiálů. Využila jsem také znalosti získané při studiu předmětů Pojišťovnictví II a Bankovnictví II na MZLU a dokumenty získané při svém zahraničním studiu na ESC Chambery ve Francii. Při vypracovávání diplomové práce jsem použila programy Microsoft Word, Microsoft Excel, OpenOffice Writer, Corel Draw, Diagram Designer a PDF Creator. Citace jsou generované prostřednictví portálu Ve své práci jsem zvolila pro citace zdrojů literatury formu poznámek pod čarou. Všechny použité zdroje jsou v abecedním řazení uvedeny v seznamu literatury. Na začátek práce jsem pro lepší orientaci vložila seznam obrázků, vzorců a tabulek a také seznam použitých zkratek v diplomové práci. Z důvodů aktuálnosti tématu mojí diplomové práce jsou dostupné stále nové informace o probíhajících změnách ve směrnici. Vzhledem k termínu odevzdání diplomové práce jsem použila pro zpracování pouze dokumenty veřejně dostupné k datu Tato práce je založena především na teoretickém základě. V kapitolách 8 a 9 jsem četbou získané informace použila pro komparaci jednotlivých modelů a v kapitole 11.2 pro argumentaci dopadů na český pojistný trh. Řada jistě zajímavých a důležitých studií, které by přispěly ke komplexnějším a prokazatelnějším závěrům této práce, bohužel pro mne zůstala z finančních důvodů nedostupná. Vzhledem k datu implementace konceptu Solventnost II by však i takto zpracované závěry byly pouze hypotetické. V diskuzi uvádím některé citace o konceptu Solventnost II, které řekli odborníci. Většina z nich je můj vlastní překlad z anglického originálu. Pro přesnost jsem uvedla anglické znění v příloze č. 3. Myslím si, že tato práce může být užitečná a přínosná i pro zahraniční studenty na MZLU, proto jsem kromě abstraktu v anglickém jazyce vypracovala také stručné shrnutí výsledků mé práce v anglickém jazyce. 13

14 4. Klasifikace rizik v pojišťovnictví Nový koncept řízení solventnosti pojišťoven je založen na rizikovém přístupu řízení kapitálu. Pojišťovna je vystavena jako každý jiný subjekt podnikatelským rizikům, jako všechny ostatní finanční subjekty finančním rizikům a navíc ještě specifickým pojistným rizikům. V následující části jsou uvedeny definice a stručná charakteristika hlavních rizik, která souvisí s činností pojišťoven a zajišťoven a která jsou také uváděna v souvislosti s konceptem Solventnost II Finanční rizika Finanční riziko je obecně definováno jako potenciální finanční ztráta subjektu, tj. nikoli již existující realizovaná či nerealizovaná finanční ztráta, ale ztráta v budoucnosti vyplývající z daného finančního nástroje nebo portfolia. Již jistá ztráta se také označuje jako očekávaná ztráta a potenciální ztráta jako neočekávaná ztráta (Obrázek 1). Toto rozdělení je zásadní, protože výše neočekávaných ztrát je u regulovaných institucí, jako jsou pojišťovny a zajišťovny, základem pro stanovení regulačního kapitálu. 1 Obrázek 1: Koncept očekávané a neočekávané ztráty Hustota pravděpodobnosti Očekávaná ztráta Neočekávaná ztráta Katastrofická ztráta kryto OP kryto EK kryto pojištěním nepokryto Zdroj: Přednáška Bankovnictví II, Kapitálová přiměřenost banky Velikost ztráty Finanční rizika se dále dělí na pět hlavních kategorií riziko úvěrové, tržní, likvidní, operační a obchodní. Úvěrové (kreditní) riziko je definováno jako riziko ztráty ze selhání partnera (dlužníka) tím, že nedostojí svým závazkům podle podmínek kontraktu, takže způsobí 1 JÍLEK, Josef. Finanční rizika. Praha : Grada Publishing, spol. s r.o., s. ISBN

15 držiteli pohledávky ztrátu. Úvěrové riziko se člení na přímé úvěrové riziko (riziko ztráty ze selhání partnera u tradičních rozvahových položek v plné nebo částečné hodnotě, tj. u úvěrů, půjček, dluhopisů, směnek apod.), riziko úvěrových ekvivalentů (riziko ztráty ze selhání partnera u podrozvahových položek, tj. u poskytnutých úvěrových příslibů, poskytnutých záruk, poskytnutých dokumentárních akreditivů, derivátů apod.), vypořádací riziko (riziko ztráty ze selhání transakcí v procesu vypořádání dodávky zejména v situaci, kdy hodnota partnerovi byla dodána, ale plnění od partnera ještě není k dispozici) a riziko úvěrové angažovanosti (riziko ztráty z angažovanosti vůči určitému partnerovi, zemi, ekonomickému sektoru, nástroji apod.). 2 Tržní riziko znamená riziko ztráty nebo nepříznivé změny ve finanční situaci vyplývající přímo nebo nepřímo z kolísavé úrovně a volatility tržních cen aktiv, závazků a finančních nástrojů. 3 Tržní riziko je dále členěno na úrokové riziko (riziko ztráty v souvislosti se změnou úrokových měr, změny tvaru výnosové křivky, změny volatility úrokových měr, změny vztahu nebo rozpětí mezi různými úrokovými indexy apod.), akciové riziko (riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na ceny akcií v souvislosti se změnou cen akcií, změnou volatility akcií nebo změnou dividend), komoditní riziko (riziko ztráty ze změn cen komodit, změny vztahu mezi spotovými a forwardovými cenami komodit, změny cenového rozpětí apod.), měnové riziko (riziko ztráty ze změny spotového měnového kurzu, změny volatility měnového kurzu), korelační riziko (riziko ztráty z porušení historické korelace mezi rizikovými kategoriemi, nástroji, produkty, měnami a trhy) a riziko úvěrového rozpětí (riziko ztráty ze změn rozpětí u cenných papírů různého úvěrového hodnocení např. podnikových a státních dluhopisů). 2 Riziko likvidity znamená riziko, kdy pojišťovna není schopna vypořádat své investice a další aktiva za účelem vyrovnání svých finančních závazků v okamžiku jejich splatnosti. 3 Toto riziko lze dále dělit na riziko financování (riziko ztráty v případě momentální platební neschopnosti) a riziko tržní likvidity (riziko ztráty v případě malé likvidity trhu s finančními nástroji, která brání rychlé likvidaci pozic, čímž je omezen přístup k peněžním prostředkům). 2 2 JÍLEK, Josef. Finanční rizika. Praha : Grada Publishing, spol. s r.o., s. ISBN EU. Amended Proposal for a Directive of the European Parlament and of the council on the taking-up and pursuit of the business of Insurance and Reinsurance : SOLVENCY II. [online] Dostupný z WWW: < 15

16 Operační riziko je riziko ztráty vyplývající z nedostatečnosti nebo selhání interních procesů, pracovníků a systémů nebo v důsledku vnějších událostí. Operační riziko je členěno na transakční riziko (riziko ztráty z provádění operací v důsledku chyb v provedení operací, chyb vyplývajících ze složitosti produktů a neschopnosti současných systémů je provádět, chyb v zaúčtování nebo vypořádání obchodů, nezáměrného poskytnutí či přijetí komodit, neadekvátní právní dokumentace), riziko operačního řízení (riziko ztráty z chyb v řízení aktivit. Jedná se o neidentifikovatelné obchody nad limit, podvodné operace, vztahující se k obchodování a zpracování, praní peněz, nedostatek kontroly při zpracování obchodů apod.) a riziko systémů (riziko ztráty z chyb v systémech podpory např. chyby v počítačových programech, chyby v matematických vztazích modelů, nesprávné a opožděné podávání informací vedení, chyby při přenosu dat, nesprávné plánování nahodilých událostí v případě výpadku systému nebo přenosu dat). 4 Obchodní riziko se dělí na šest kategorií 4 - právní riziko (riziko spojené s rozdílností chápání právních aspektů, vymahatelností práva v některých zemích apod.), reputační riziko (riziko vyplývající ze ztráty dobré pověsti, např. z důvodu snížení ratingu pojišťovny se zvýší náklady na financování), daňové riziko (riziko změny daňových podmínek), riziko přírodní pohromy (riziko spojené se zvýšením nákladů vlivem přírodní katastrofy, např. zvýšení ceny ropy na světových trzích z důvodu hurikánu Katrina), riziko měnové konvertibility (riziko spojené se ztrátou konvertibility měny), regulační riziko (riziko vyplývající s neočekávaných změn podmínek regulátorů, např. spojeno s nutností vytvářet vyšší rezervy) Pojistná rizika Pojistná rizika vyplývají přímo s činností pojišťovny a lze je rozdělit na pojistně technické riziko, riziko ze zajištění, riziko investičního portfolia a riziko nesolventnosti. Patří sem i riziko koncentrace nebo ALM riziko, která jsou charakteristická pro činnosti pojišťovny, a zároveň se jedná o finanční tržní rizika. 4 JÍLEK, Josef. Finanční rizika. Praha : Grada Publishing, spol. s r.o., s. ISBN

17 Obrázek 2: Náhodné pojistně technické riziko Zdroj: DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 2., strana 80 Pojistně technické riziko (upisovací riziko) je definováno jako možnost vzniku kladné či záporné odchylky od pojišťovnou dopředu vypočítaných úplných vlastních nákladů pojišťovny, tj. od pojišťovnou předpokládaného škodního průběhu a nákladů správní režie. Jedná se o riziko ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků v důsledku nepřiměřených předpokladů ohledně stanovení cen a technických rezerv. Podle jednotlivých kategorií pojištění můžeme upisovací riziko členit na životní upisovací riziko, neživotní upisovací riziko atd. Podle původu odchylek je riziko dále členěno na náhodné pojistně technické riziko, pojistně technické riziko změn a pojistně technické riziko omylu. 5 Náhodné pojistně technické riziko znamená, že dojde k výraznější odchylce od průměrné velikosti pojistných plnění, která je ojedinělá, souvisí s náhodným výkyvem, ale dlouhodobý průměr se nemění (Obrázek 2). Pojistně technické riziko změn přestavuje změnu v průměrné velikosti pojistných plnění, vyplývajících ze změněných podmínek, ve kterých se pojištění provozuje (Obrázek 3). Riziko omylu znamená, že škodní průběh byl nesprávně odhadnut vlivem např. nesprávného stanovení ceny pojistných produktů pojišťovnou. 5 5 DAŇHEL, Jaroslav, a kol. Pojistná teorie. 1. vyd. [s.l.] : Professional Publishing, s. ISBN

18 Obrázek 3: Pojistně technické riziko změn Zdroj: DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 2., strana 81 Riziko ze zajištění souvisí s možností nesolventnosti zajistitele, a tedy následnými problémy při úhradě závazků zajišťovny vůči pojišťovně. Riziko zajišťování představuje možnost výpadků v úhradě pohledávek, které mohou vznikat tím, že zajistitel neplní své finanční závazky částečně a nebo vůbec. 6 Riziko investičního portfolia je spojeno s otázkami výběru správných investic pojišťovnou při investování, zejména technických rezerv pojišťovny z hlediska bezpečnosti a výnosnosti. 7 Riziko nesolventnosti, tedy riziko neschopnosti úhrady závazků pojišťovny (zejména závazků vyplývajících z pojistných smluv) z dlouhodobého pohledu. 7 Rizikem koncentrace se rozumí všechna vystavení rizikům s možnou ztrátou, která je dostatečně velká, aby ohrozila solventnost nebo finanční situaci pojišťovny. 8 6 DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. vyd. Praha: Ekopress, s. ISBN DAŇHEL, Jaroslav, a kol. Pojistná teorie. 1. vyd. [s.l.] : Professional Publishing, s. ISBN EU. Amended Proposal for a Directive of the European Parlament and of the council on the taking-up and pursuit of the business of Insurance and Reinsurance : SOLVENCY II. [online] Dostupný z WWW: < 18

19 5. Základní informace o Solventnosti II Solventnost II je nový koncept právní regulace pojišťoven, který nahradí stávající a v současnosti platný režim Solventnost I. Souhrn všech nových opatření, aktualizace a novelizace všech předcházejících legislativních úprav budou sjednoceny v jediné směrnici Evropské komise, která nahradí 14 předcházejících pojišťovacích nařízení. První výhodou Solventnosti II, která je patrná bez bližší analýzy, je zjednodušení stávající struktury všech zákonů, které upravují pojistný trh a zlepšení orientace pojišťoven a možnost rychlejšího přístupu k hledaným regulačním opatřením Důvody pro novou regulaci pojišťovnictví Obecné důvody pro regulaci pojišťovnictví jsou dány charakterem pojišťovacích služeb a hospodářským a sociálním významem pojištění. Pojistitelé zajišťují nejen ochranu před budoucími událostmi, které mohou vést ke ztrátě, ale také směrují úspory domácností na finanční trhy a do reálné ekonomiky. Konkrétní důvody pro změnu regulačních a solventnostních pravidel jsou dány zastaralou legislativou, která nebyla výrazně změněna od 70. let minulého století. Snahou o nápravu byly směrnice Solventnost I, které provedly pouze částečnou a omezenou změnu a většina slabých míst systému přetrvala. Důvodem pro novou regulaci pojišťovnictví jsou zejména nedostatečná citlivost vůči rizikům, omezení řádného fungování jednotného trhu, nedostatečná úprava dozoru nad finančními skupinami a nedostatečné sbližování mezi odvětvími i v mezinárodním měřítku. Současný legislativní režim EU náležitě nezachycuje řadu klíčových rizik, včetně tržního, kreditního a operačního rizika. Režim navíc není zaměřen na budoucí vývoj, zahrnuje jen velmi málo kvalitativních požadavků ohledně řízení rizik a správy a nepožaduje na orgánech dozoru, aby ve věci uvedených kvalitativních hledisek pravidelně prováděly přezkumy. Nedostatečná citlivost vůči rizikům pojistitele nevybízí k tomu, aby přiměřeně řídili svá rizika, ani zlepšovali řízení rizik a související investice. Současný režim nezajišťuje přesné a včasné zásahy ze strany orgánů dozoru, ani neusnadňuje 19

20 optimální alokaci kapitálu. V důsledku uvedených skutečností nechrání současný režim EU pojistníky tak, jak by bylo možné. 9 Stávající rámec solventnosti EU omezuje fungování jednotného trhu tím, že stanoví minimální normy, které lze doplnit dodatečnými pravidly na vnitrostátní úrovni. Tato dodatečná pravidla narušují a ohrožují řádné fungování jednotného trhu v pojišťovnictví. Zvyšují se tak náklady pro pojistitele v EU (i pro pojistníky) a brání se hospodářské soutěži v EU. Rovněž přetrvávají významné rozdíly ve způsobu výkonu dozoru, což dále ohrožuje jednotný trh. 9 Současný přístup k dozoru nad finančními skupinami, jenž se zaměřuje rostoucí měrou na právní subjekty, se stále více vzdaluje skutečné struktuře a organizaci skupin. Vzhledem k zavádění systémů řízení rizik vztahujících se na celý podnik a k soustřeďování klíčových funkcí dochází rostoucí měrou k centralizaci organizační struktury skupin. V důsledku odlišného řízení skupin a dozoru nad těmito skupinami se nezvyšují pouze náklady pojišťovacím skupinám, ale roste též nebezpečí, že budou opomenuta některá klíčová rizika vztahující se na celou skupinu. 9 Činnost Mezinárodní asociace orgánů pro dozor v pojišťovnictví (IAIS) a Rady pro mezinárodní účetní standardy (IASB) se v oblasti vývoje nových solventnostních norem a oceňování technických rezerv ubírá směrem k přístupu vycházejícímu z ekonomických rizik, výrazně odlišném od filozofie, na které je založen současný režim EU. Mezitím byl prostřednictvím směrnic o kapitálových požadavcích zaveden pro banky solventnostní režim vycházející z rizik. Nedostatečné sbližování mezi odvětvími i nedostatečné sbližování v mezinárodním měřítku ohrožuje konkurenceschopnost pojistitelů z EU. Nedostatečná provázanost mezi odvětvími rovněž zvyšuje možnost regulační arbitráže Cíle nového konceptu Evropská komise rozdělila cíle spojené se vznikem a implementací konceptu Solventnost II na obecné, specifické a operační. Model jednotlivých cílů a vazeb mezi nimi je v příloze (Příloha č. 1: Cíle konceptu Solventnost II). 9 EU. Solvency II : IMPACT ASSESSMENT REPORT (SEC(2007)871). [online] [cit ]. Dostupný z WWW: < 20

21 Obecné cíle nového konceptu Solventnost II vyplývají z nedostatků předcházející právní úpravy a byly definovány následovně: 1. Prohloubení integrace pojistného trhu EU: Ačkoliv snaha o vytvoření jednotného pojistného trhu probíhá již více než 30 let, členské státy stále uplatňují některá svá vlastní pravidla a také harmonizace dozoru v pojišťovnictví je nedostatečná. Tyto překážky by měla Solventnost II odstranit. 2. Zlepšení ochrany pojistníků a oprávněných osob: Ochrana pojistníků je hlavním cílem obezřetnostního dozoru v pojišťovnictví. Jeho zkvalitnění a rizikově orientovaný přístup Solventnosti II by měly vést ke zvýšení ochrany pojistníků v EU. 3. Zlepšení konkurenceschopnosti pojistitelů a zajistitelů EU v mezinárodním měřítku: Současný režim EU je zastaralý a zaostává za vývojem finančního sektoru, pojistné matematiky, mezinárodních účetních standardů, rozvojem informačních technologií a dalších trendů ovlivňujících finanční trhy. Pojišťovnám tak vznikají dodatečné a zbytečné náklady, aby zůstaly konkurenceschopné s pojišťovnami z ostatních zemí mimo Evropskou Unii. 4. Podpora zlepšení právní úpravy: V současné době tvoří legislativu pojišťovnictví celá řada směrnic Evropského společenství a Evropské unie, rozdílné implementace členských států Unie a odlišné předpisy obezřetnostního dozoru. Cílem Solventnosti II je tedy srozumitelný, lehce přístupný a konzistentní režim používaný v celé Evropské unii. S cílem posoudit u těchto obecných cílů účinnost a efektivnost různých koncepcí byla vymezena celá řada specifických a operačních cílů. Mezi specifické cíle konceptu patří zlepšení řízení rizik pojišťoven, zvýšení spolupráce a sbližování orgánů dozoru, povzbuzení meziodvětvové soudržnosti, zajištění lepší alokace kapitálových zdrojů, podpora mezinárodního sbližování a zvýšení transparentnosti. Operační cíle definovala Evropská komise následovně: kodifikace a přepracování stávající legislativy v oblasti pojišťovnictví, harmonizace kalkulací technických rezerv, zavedení rizikově citlivých harmonizovaných solventnostních standardů, zavedení 21

22 proporcionálních požadavků pro malé a střední pojišťovny, harmonizace pravomocí, metod a nástrojů orgánů dozoru, harmonizace povinností spojených s výkaznictvím orgánů dozoru, podpora kompatibility mezi obezřetnostním dozorem v pojišťovnictví a bankovnictví, podpora kompatibility pravidel pro oceňování a výkaznictví s mezinárodními účetními standardy vypracovanými IASB, podpora kompatibility režimu pro evropské pojistitele s prací IAIS a IAA, zajištění účinného dozoru pojišťovacích skupin a finančních konglomerátů. 22

23 6. Implementace konceptu Solventnost II 6.1. Historický vývoj regulace evropského pojistného trhu První společná úprava pojistného trhu a financování pojišťoven se datuje do začátku 70. let, kdy vstoupily v platnost první generace směrnic, které vymezily základní pravidla činností týkajících se životního a neživotního pojištění. Směrnice vymezovaly povolené právní formy pojišťoven a možnost otevřít pobočku v jiném členském státě ES za stejných podmínek jako v domácí zemi. Dále stanovily pojistná odvětví a uložily vytvářet dostatečné technické rezervy, garanční fond a udržovat stanovenou míru solventnosti. Směrnice omezovala současné podnikání jedné pojišťovny v životním i neživotním odvětví pojišťovnictví. Pojišťovny, které vznikly před účinností těchto směrnic a nabízely zároveň životní i neživotní produkty, dostaly při splnění určitých podmínek výjimku. Druhá generace směrnic byla již ve znamení určitého uvolnění pravidel pro poskytování pojišťovacích služeb. Byla zavedena svoboda poskytování služeb, což pro pojišťovny znamenalo, že mohou podnikat v jiném členském státě, aniž by tam musely zakládat pobočku. Stále zůstala podmínka oznamovací povinnosti příslušným orgánům v jiném členském státě. Obecně jsou tyto směrnice považovány za překlenovací mezi první a třetí generací směrnic. Proces liberalizace evropského pojistného trhu završila třetí generace směrnic principem jediné licence 10. Těmito směrnicemi došlo ke stanovení základních podmínek a standardů bezpečnosti pro produkty a pro pojišťovny (míra solventnosti, minimální výše garančního fondu, pravidla pro vytváření a výpočet technických rezerv a jejich investování do odpovídajících aktiv nebo sankce a opatření přijatá v případě nesplnění pojistně technických požadavků). Kromě směrnic regulujících oblast životního a neživotního pojištění vznikla i celá řada dalších direktiv upravující rozdílná odvětví pojišťovací činnosti jako např. pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při provozu motorového vozidla, soupojištění nebo směrnice týkající se zprostředkovatelů pojištění. Seznam všech směrnic je uveden v příloze (Příloha č. 2: Seznam směrnic Evropské unie regulujících pojistný trh). 10 Princip jediné licence znamená, že licence udělená v jedné členské zemi je platná v jiných členských zemích, čímž se vytváří evropský pas pro instituce, které otevírají pobočky v jiných členských zemích (Jílek). 23

24 Další etapou společné regulace evropského pojistného trhu je reforma Solventnost I. Podrobnosti a charakteristiku tohoto konceptu regulace uvádím v kapitole 8 této práce Vývoj regulace v České republice Novodobou historii českého pojistného trhu po roce 1989 lze rozdělit na tři etapy. V první polovině 90. let docházelo k liberalizaci pojistného trhu. Konec 90. let je potom ve znamení harmonizace českého práva s legislativní úpravou Evropské unie. Třetí fáze začala se vstupem ČR do EU a je jí věnována kapitola 11.1 této práce. První normou, která byla zavedena po roce 1989, byl zákon o pojišťovnictví č. 185/1991 Sb., který nabyl účinnosti dne , a jeho další novely, které vymezily základní rámec pro podnikání. Postupně byly zavedeny nové druhy technických rezerv, povinnost předkládat výkaz solventnosti pojišťoven a další změny, které přibližovaly českou právní úpravu legislativě Evropské Unie. V průběhu roku 2004 pak vstoupily v platnost zákon č. 39/2004 Sb., o pojišťovnictví, dále zákon č. 47/2004 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a zákony č. 37/ 2004 Sb., o pojistné smlouvě a č. 38/2004 Sb., o finančních zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, které nabyly účinnosti až k 1. lednu Do byl orgánem dozoru v České republice Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění Ministerstva financí. Nyní je orgánem dozoru nad pojišťovnictvím Česká národní banka Příprava a průběh realizace konceptu Solventnost II V roce 2001 byla z podnětu Evropské komise zahájena revize a aktualizace stávající legislativy Solventnost I a byl tak zahájen proces přípravy podkladů pro nástupnickou směrnici, která dostala název Solventnost II. Solventnost II je zpracovávána na základě Lamfalussyho legislativního procesu. Tento proces byl poprvé použit v rámci Akčního plánu pro finanční služby (FSAP) na návrh takzvaného Výboru moudrých pod vedením barona Alexandra Lamfalussyho v roce Vznik tohoto výboru a následně legislativního procesu byl reakcí na pomalý postup při naplňování FSAP a na problémy spojené s jeho implementací. 24

25 Legislativní proces podle barona Lamfalussyho stojí obecně na čtyřech základních úrovních práce. V rámci Solventnosti II v první úrovni pracuje Evropská komise na základních principech nové směrnice. Ve druhé úrovni Evropská komise formuluje detailnější prováděcí legislativu a technické specifikace připravované úpravy. Třetí úroveň je věnována konzistentní interpretaci a aplikaci na národních úrovních. Je zajišťována Evropským výborem orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním (CEIOPS). Za čtvrtou úroveň procesu odpovídá opět Evropská komise, která kontroluje implementaci, dodržování směrnice a případně zajistí její realizaci donucovacími prostředky. Kromě hlavních subjektů zodpovědných za jednotlivé úrovně procesu, spolupracují na konceptu Solventnost II také pracovní skupiny složené z odborníků z dalších organizací jako je Evropský výbor pojišťoven (CEA), asociace aktuárů (Groupe consultatif actuariel Européen) a celá řada dalších. Celý Lamfalussyho legislativní proces je shrnut v tabulce (Tabulka 1). Tabulka 1: Lamfalussyho proces implementace Solventnosti II Co je to? Co to zahrnuje? Kdo připravuje? Kdo rozhoduje? Úroveň 1 Směrnice Souhrn principů Evropský parlament a Evropská komise Solventnost II směrnice Evropská rada Detailní Úroveň 2 Implementace implementační opatření Evropská komise EIOPC Standardy pro orgány Pokyny pro zvýšení Úroveň 3 dozoru harmonizace dozoru CEIOPS CEIOPS Monitorování Úroveň 4 Vyhodnocení dodržování a vynucování Evropská komise Evropská komise Zdroj: Solvency II, Introductory Guide, CEA, upraveno Solventnost II je vytvářena ve 3 fázích. První fázi, od roku 2001 do poloviny roku 2003, lze označit jako projednávací a konzultační část, během které byla stanovena hlavní kostra budoucího solventnostního systému Evropské Unie. Druhá fáze probíhá od poloviny roku 2003 a předpokládané ukončení je v roce Během této etapy jsou připravovány konkrétní metody a přístupy k výpočtům solventnosti, probíhají konzultace a jsou zpracovávány dopadové studie, jak pro jednotlivé subjekty, tak celý evropský pojistný trh. Na jejich základě dochází k doplňování a dílčím změnám v návrhu směrnice. Třetí fáze v etech 2011 a 2012 se zaměří na implementaci do národních legislativ členských států a směrnice by měla plně vstoupit v platnost dne 1. listopadu

26 Původní předpoklad hovořil o plné implementaci směrnice již v roce 2008, nyní je však zřejmé, že nejbližší termín zavedení je rok Vzhledem ke komplikacím při projednávání regulačních opatření v oblasti finančních služeb na úrovni členských států, není ani tento termín zcela jistý Kvantitativní dopadové studie Jak jsem již zmínila, součástí přípravy nových opatření jsou i kvantitativní dopadové studie (QIS), které jsou důležité při vytváření požadavků obsažených v prvním pilíři Solventnosti II. Za organizaci a vyhodnocování výsledků studií je zodpovědná CEIOPS. Tři dopadové studie byly dokončeny, čtvrtá právě probíhá a uvažuje se také o páté studii. Její konaní je závislé na výsledcích čtvrté dopadové studie. Přehled dopadových studií je v tabulce (Tabulka 2). Tabulka 2: Přehled kvantitativních dopadových studií Datum Dopadová studie Datum konání zveřejnění výsledků Oblast zkoumání QIS 1 říjen prosinec Technické rezervy v životním a neživotním březen pojištění QIS 2 květen SCR - standardní vzorec a interní modely, listopad 2006 červenec 2006 parametry používané pro MCR a SCR QIS 3 upřesnění standardního vzorce pro výpočet duben červenec listopad 2007 SCR, kapitálové požadavky pro skupinu 2007 pojišťoven QIS 4 duben červenec 2008 listopad 2008 upřesnění standardního vzorce pro výpočet SCR a výpočet MCR Cílem první studie bylo zjištění úrovně obezřetnosti technických rezerv pro životní pojištění, neživotní pojištění a zajišťovny a výpočet rizikové marže při různých hladinách spolehlivosti. Studie probíhala v období od října do prosince 2005 a zúčastnilo se jí 312 subjektů z 19 zemí. Druhé dopadové studie se zúčastnilo již 514 subjektů z 23 zemí a byly mezi nimi i dva subjekty z ČR. Studie se konala v období duben červenec Cílem studie bylo testovat první návrhy výpočtů kapitálových požadavků podle standardních vzorců s důrazem na metodologii nikoliv kalibraci a dále také způsoby oceňování aktiv a pasiv. Cílem třetí dopadové studie bylo posouzení proveditelnosti a vhodnosti navrhovaných metod kalkulace a kalibrace výpočtu SCR a MCR, poskytnutí konkrétní informace o možném dopadu výpočtu na rozvahu pojišťoven a o dopadu na pojišťovny ve finančních skupinách. Třetí dopadové studie se již zúčastnilo 28 zemí ze 30 zemí, které 26

27 jsou součástí Evropského hospodářského prostoru. Celkový počet subjektů se zvýšil na 1027 účastníků, z toho bylo 12 subjektů z ČR. Čtvrtá dopadová studie probíhá od dubna do června 2008 a její výsledky by měly být známy během listopadu V případě, že bude mít Evropská komise a další účastníci tvorby nových regulačních pravidel pojistného trhu určité pochybnosti o nastavení některých parametrů, mohla by být provedena ještě pátá dopadová studie. 27

28 7. Struktura konceptu Solventnost II Koncept Solventnost II je založen na třípilířovém modelu podobně jako Basel II. Jednotlivé pilíře konceptu Solventnost II jsou zobrazeny na obrázku (Obrázek 4) a podrobně popsány v následujících částech této práce. Obrázek 4: Struktura konceptu Solventnost II Zdroj:Solvency II Briefing, upraveno 7.1. První pilíř konceptu Solventnost II První pilíř je zaměřen na kvantitativní požadavky na kapitál pojišťoven, tak aby byla zaručena jejich solventnost. Pojišťovny jsou povinny vykazovat minimální kapitálový požadavek a solventnostní kapitálový požadavek. Součástí prvního pilíře jsou také požadavky na technické rezervy, členění vlastních zdrojů a na oceňování aktiv a závazků Technické rezervy Technické rezervy se tvoří z přijatého pojistného a užívají se tehdy, když pojišťovna nemůže využít běžné příjmy na výplaty pojistných plnění v běžném období 11. Pojišťovny mají povinnost rezervy vytvářet pro všechny pojistné a zajistné závazky vůči pojistníkům a jiným oprávněným osobám. Při tvorbě technických rezerv se pojišťovny řídí zásadou obezřetnosti, spolehlivosti a objektivity a vytváří rezervy na základě dostupných informací o vývoji trhu. 11 DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. vyd. Praha: Ekopress, s. ISBN

29 Pro výpočet technických rezerv se použije součet nejlepšího odhadu a rizikové přirážky. Nejlepší odhad se rovná pravděpodobnostnímu váženému průměru cash-flow, při zohlednění časové hodnoty peněz a použití bezrizikové úrokové sazby. Pojistně matematické metody a statistické techniky pro výpočet nejlepšího odhadu stanoví prováděcí předpisy ke směrnici. Pravidla pro tvorbu technických rezerv jsou uvedeny v článcích návrhu směrnice Solventnost II Vlastní zdroje Vlastní zdroje pojišťovny tvoří základní vlastní zdroje (rozvahové) a doplňkové vlastní zdroje (podrozvahové), které se pro potřeby Solventnosti II člení na 3 vrstvy v závislosti na jejich kvalitě (Tabulka 3). Tabulka 3: Členění vlastních zdrojů Kvalita zdrojů základní vlastní zdroje doplňkové vlastní zdroje vysoká vrstva 1 vrstva 2 střední vrstva 2 vrstva 3 nízká vrstva 3 - Zdroj: Amended Proposal for a Directive of the European Parliament, upraveno Pro zařazení jednotlivých položek vlastních zdrojů do vrstev byly stanoveny tyto charakteristiky a vlastnosti: podřízenost, schopnost absorbovat ztrátu, permanence, perpetualita a absence správních nákladů. Podřízenost znamená, že tento vlastní zdroj je splácen až po slnění všech dalších závazků, včetně pojistných a zajistných závazků vůči pojistníkům a oprávněným osobám z pojistných nebo zajistných smluv. Schopností absorbovat ztrátu se myslí, že v případě likvidace je k absorbování ztrát k dispozici celková hodnota položky a nikoliv pouze její část. Permanence znamená, že položku je možné použít pro absorbování ztrát nejen při likvidaci, ale i během běžné činnosti pojišťovny. Perpetualita je charakteristika, která udává, že vlastní zdroj nemá datum splatnosti a nebo je doba splatnosti dostatečně dlouhá vzhledem k trvání pojistných a zajistných závazků pojišťovny. Poslední zmiňovanou charakteristikou je absence povinných správních nákladů, což znamená, že vlastní zdroj je osvobozen od povinných pevně stanovených poplatků a požadavků nebo podpůrných opatření na splácení nominální částky a je zproštěn jakýchkoliv finančních břemen. Položky základních vlastních zdrojů, které splňují charakteristiku podřízenosti, schopnosti absorbovat ztrátu a permanenci a do značné míry i perpetualitu a absenci 29

30 správních nákladů se zařadí do první vrstvy např. zisk. Do druhé vrstvy se zatřídí základní vlastní zdroje splňující podřízenost, schopnost absorbovat ztrátu a do značné míry splňují i perpetualitu a absenci správních nákladů a dále doplňkové vlastní zdroje, které splňují všech pět stanovených charakteristik, např. podřízený dluh se splatností nejméně 5 let nebo kumulativní prioritní akcie. Všechny ostatní vlastní zdroje základní i doplňkové, které nesplňují požadavky pro zařazení do první nebo druhé vrstvy, patří do třetí vrstvy. Do třetí vrstvy se řadí podřízený dluh se splatností do 5 let, nezaplacené hybridní kapitálové instrumenty splatné na požádání nebo kumulativní prioritní akcie s datem splatnosti méně než 5 let. Výše MCR je kryta první vrstvou a druhou vrstvou vlastních zdrojů, ale do těchto zdrojů se nezapočítávají podrozvahové vlastní zdroje a podíl položek druhé vrstvy by neměl tvořit více než ½ celkových vlastních zdrojů. Pro SCR platí, že je kryt všemi třemi vrstvami kapitálu a musí být splněna podmínka, že podíl první vrstvy k celkovým vlastním zdrojům by měl být alespoň 1/3 a podíl položek třetí vrstvy by neměl přesáhnout 1/3 vlastních zdrojů. Požadavky na vlastní zdroje pojišťovny jsou upraveny v článcích návrhu směrnice Solventnost II Oceňování aktiv a závazků Obecné pravidlo oceňování aktiv se řídí pravidlem obvyklé ceny, tzn., že aktiva mají být oceněna částkou, za níž by se mohla vyměnit mezi znalými partnery ochotnými uskutečnit transakci za obvyklých podmínek. Stejné pravidlo platí i pro oceňování závazků a navíc není možné upravovat cenu závazků s ohledem na vlastní rating pojišťovny. Konkrétní metody, které budou k oceňování aktiv a závazků použity, stanoví prováděcí opatření. Pravidla pro oceňování aktiv a závazků jsou uvedeny v článku 74 návrhu směrnice Solventnost II Minimální kapitálový požadavek Minimální kapitálový požadavek (MCR) znamená minimální úroveň zabezpečení pojišťoven. Představuje nejnižší možnou částku kapitálu, jejíž porušení by vedlo 30

31 k neakceptovatelnému riziku vůči pojištěným. Pojišťovny mají povinnost MCR vypočítat nejméně jednou za čtvrt roku a výsledek zaslat orgánu dozoru. Zásady pro výpočet MCR jsou následující: vypočítá se jasným a jednoduchým způsobem, který umožní revizi výpočtu; minimální kapitálový požadavek musí odpovídat výši použitelných základních vlastních zdrojů, při nižší úrovni jsou pojistníci a oprávněné osoby vystaveny nepřijatelné úrovni rizika, pokud by pojišťovnám a zajišťovnám bylo povoleno pokračovat v jejich operacích; úroveň minimálního kapitálového požadavku se kalibruje na hodnotu v riziku základních vlastních zdrojů pojišťovny nebo zajišťovny na hladině spolehlivosti v rozmezí 80 % až 90 % v časovém horizontu jednoho roku; absolutní dolní mez minimálního kapitálového požadavku (AMCR) činí EUR pro neživotní pojišťovny a zajišťovny, EUR pro životní pojišťovny a EUR pro smíšené pojišťovny. 12 Pro výpočet MCR je testováno několik variant přístupů kalkulace. V rámci QIS 3 to byly modulový přístup, kompaktní přístup a výpočet MCR jako % z technických rezerv (margin over liability MoL). Dalšími návrhy byly lineární přístup a kombinovaný přístup. V dalších částech této práce uvádím pouze základní přehled všech zkoumaných a testovaných přístupů. Přesný postup výpočtu MCR je zatím předmětem sporů a ve směrnici je upraven jen částečně. Konečný výpočet bude pravděpodobně kompromisním řešením následujících přístupů. Obrázek 5: Modulový přístup k MCR RPS MCR AMCR MCR životni MCR neživotní MCR zdravotní MCR tržní Zdroj: QIS 3 Technical Specifications : PART I: INSTRUCTIONS., upraveno 12 EU. Amended Proposal for a Directive of the European Parlament and of the council on the taking-up and pursuit of the business of Insurance and Reinsurance : SOLVENCY II. [online] Dostupný z WWW: < 31

32 Modulový přístup Podle modulového přístupu se MCR vypočte pomocí použití zjednodušené verze standardního vzorce (Vzorec 1) zohledňujícího životní upisovací rizika (MCR životní ), neživotní upisovací rizika (MCR neživotní ) a tržní rizika (MCR tržní ) a nastavená na 90 % VaR v časovém horizontu jednoho roku. Další dva moduly zohledňují redukce z podílu na zisku (RPS) a absolutní minimální kapitálový požadavek (AMCR). Vzorec 1: Standardní vzorec pro výpočet MCR MCR = CorrMCRr, c MCRr MCRc RPS, r c kde CorrMCR r,c označuje buňku korelační matice CorrMCR a MCR r, MCR c představují kapitálové náklady pro individuální MCR rizika podle řádků a sloupců korelační matice CorrMCR. Koeficienty individuálních MCR rizik jsou definovány v korelační matici CorrMCR v následující tabulce (Tabulka 4). Tabulka 4: Korelační matice CorrMCR CorrMCR = Tržní riziko Životní riziko Tržní riziko 1 Neživotní riziko Zdravotní riziko Životní riziko 0,25 1 Neživotní 0, riziko Zdravotní 0,25 0, riziko Zdroj: QIS 3 Technical Specifications : PART I: INSTRUCTIONS, upraveno Modul pro životní upisovací riziko se skládá z následujících komponent: riziko úmrtnosti, riziko dlouhověkosti, riziko invalidity, riziko předčasného ukončení smlouvy, riziko nákladů v životním pojištění, revizní riziko a životní katastrofické riziko. Modul pro neživotní upisovací rizika obsahuje následující komponenty: riziko pojistného, riziko rezerv v neživotním pojištění a neživotní katastrofické riziko. Modul zdravotního upisovacího rizika se skládá z rizik nákladů ve zdravotním pojištění, rizika úmrtí a rizika onemocnění při epidemii. Modul tržních rizik zahrnuje podmoduly úrokového rizika, akciového rizika, majetkového rizika, rizika kreditního rozpětí, koncentrace tržních rizik a měnového rizika. V rámci třetí kvantitativní dopadové studie byly zkoumány dvě varianty výpočtu tržního 32