Alternativní způsoby řešení sporů v podnikatelských vztazích

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Alternativní způsoby řešení sporů v podnikatelských vztazích Diplomová práce Vedoucí práce: JUDr. Dana Zapletalová Bc. et Bc. Monika Chromčáková Brno 2011

2 Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Daně Zapletalové za vstřícný přístup a cenné připomínky, kterými přispěla k vypracování předložené diplomové práce.

3 Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci na téma Alternativní způsoby řešení sporů v podnikatelských vztazích vypracovala samostatně s použitím literatury uvedené v seznamu. V Brně dne 25. května 2011

4 Abstract CHROMČÁKOVÁ, M. Alternative dispute resolution in business relations. Diploma thesis. Brno: Mendel University in Brno The thesis deals with alternative dispute resolution methods and their use in business relations. More specifically, it focuses particularly on arbitration and mediation. Literature review provides a general overview of the issue from the perspective of the literature. In the actual work, the alternative methods are examined in terms of cost and concrete calculations clearly demonstrate the benefits of their use in comparison with conventional court proceedings. Apart from the economic perspective, the work examines also the practical problems connected with the use of remedies. The work is therefore a form of manual as well as justification why it is suitable to use alternative dispute resolution methods and what advantages they can bring to businesses. Keywords Arbitration, mediation, alternative dispute resolution, arbitration costs, the costs of mediation, arbitration award, court annulment of the award. Abstrakt CHROMČÁKOVÁ, M., Alternativní způsoby řešení sporů v podnikatelských vztazích. Diplomová práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně Předložená diplomová práce pojednává o alternativních způsobech řešení sporů a jejich využití v podnikatelských vztazích. Konkrétněji se věnuje především rozhodčímu řízení a mediaci. Literární rešerše poskytuje analýzu současného stavu problematiky z pohledu odborné literatury. Ve vlastní části práce jsou na komparačním příkladu zkoumány alternativní prostředky především z hlediska nákladového a dle konkrétních výpočtů názorně demonstruji výhody jejich užití vzhledem ke klasickému řízení před soudy. Kromě ekonomického pohledu je rovněž zkoumána jednoinstančnost rozhodčího řízení a problematika s tím související. Práce je tedy jakýmsi návodem a zároveň zdůvodněním, proč je vhodné alternativních způsobů řešení sporů využít a jaká pozitiva může podnikatelským subjektům přinést. Klíčová slova Rozhodčí řízení, mediace, alternativní způsoby řešení sporů, náklady v rozhodčím řízení, náklady mediace, rozhodčí nález, zrušení rozhodčího nálezu soudem

5 Obsah 5 Obsah 1 Úvod 8 2 Cíl a metodika práce 9 3 Literární rešerše Negociace Mediace Mediátor Průběh mediace Výhody Mini-trial Technické expertizy, Dispute Review Board, experti Mediation-arbitration Rozhodčí řízení Výchozí teoretické koncepce Historie Prameny právní úpravy Arbitralita sporu Rozhodčí smlouva Rozhodci Průběh rozhodčího řízení Mezinárodní obchodní arbitráž Statistika Výhody a nevýhody Vlastní práce Nákladová efektivnost Komparační praktický příklad... 49

6 6 Obsah 4.2 Problematika opravných prostředků Analýza situace po zrušení rozhodčího nálezu soudem Nepřípustnost ústavní stížnosti Doporučení a závěr Doporučení Závěr Literatura 67 Příloha č Pravidla mediačního řízení Příloha č Vzor smlouvy o poskytnutí mediačních služeb Příloha č Nařízení o nákladech rozhodčího řízení...81 Příloha č Pravidla o nákladech pro vnitrostátní spory Příloha č Ceník mediace Příloha č Rozhodčí nález Příloha č Rozsudek Krajské soudu o zrušení rozhodčího nálezu... 92

7 Seznam zkratek 7 Seznam zkratek ADR HK ČR a AK ČR Newyorská úmluva Občanský zákoník OSŘ ZRŘ WIPO Alternativní způsoby řešení sporů Hospodářská komora České republiky a Agrární komora České republiky Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů publikovaná vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 74/1959 Sb. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů Světová organizace duševního vlastnictví

8 8 Úvod 1 Úvod Mezilidské vztahy se ne vždy vyvíjí ideálním způsobem. Proto jsou také spory přirozenou součástí života jako takového. Příčin vzniku sporů je nekonečně mnoho, nutno se však ptát po možnostech, jakým způsobem lze tyto spory řešit. Již v dobách pradávných se lidé zaobírali otázkou, jakým způsobem názorové neshody urovnávat. Často se upřednostňovala co možná nejrychlejší a nejvíce efektivní varianta, která však mnohdy spočívala v uplatnění síly. Doby užití svépomoci a násilí jsou dávno pryč, avšak otázkou zůstává, jakým způsobem vzniklé rozpory v moderní společnosti řešit. Tím se lidé zabývají dodnes, jen metodika se posunula od násilí k metodám sofistikovanějším, což je jistě odrazem historického vývoje společnosti jako takové. S určitou nadsázkou lze odhadovat, že podobnou otázkou se budou zabývat i četné generace po nás. Obecně lze vysledovat dvě základní varianty řešení vzniklých sporů. První, která by měla být dle mého názoru více preferována, je urovnání neshod smírnou cestou na základě dohody. Ve své podstatě jde o snahu vyhnout se cestě druhé, mocenskému zásahu státu spor závazně rozhodnout. Nejčastěji pak v podobě obecného soudnictví, které se především v zemích Evropy zdánlivě těší velkému zájmu. Nelze však říci, že by se jednalo o variantu nejefektivnější. Soudní cesta je vnímána jako jakýsi standardní postup, jehož mnohdy jiných variant neznalí občané hojně využívají. Zabezpečení tohoto mechanismu pro všechny je však pro stát administrativně velmi náročné. Nejen Česká republika, ale i většina vyspělých států Evropy, čelí kritice ze strany svých občanů, kteří jsou znepokojeni neefektivitou, časovou náročností a nepřiměřenými náklady soudního procesu a to ať už z pohledu nákladů přímých, či nákladů ušlé příležitosti. Proto lze přirozeně vypozorovat snahy k nalezení takových alternativ, které by výše uvedené negativní dopady eliminovaly. Je možná trochu zarážející, že ačkoliv by měla být snaha o přátelské řešení sporu přirozená, jsou tyto způsoby nazývány jako alternativní. Za průkopníky hledání nových cest k řešení sporů jsou považováni především obchodníci, neboť rychlost a náklady řízení jsou pro ně často otázkou vlastní existence. Proto právě podnikatelské subjekty volí způsoby alternativní nejčastěji. Nejsou-li k oboustranně akceptovatelnému konsenzu schopni dospět sami, je možno využít služeb třetí osoby. Ta nemusí nutně disponovat pravomocí vnutit stranám nějaký způsob řešení, nýbrž spor vede a snaží se obě strany koordinovat směrem k urovnání. Pokud však tato třetí osoba pravomocí tento spor rozhodnout disponuje, pak mluvíme o řízení rozhodčím.

9 Cíl a metodika práce 9 2 Cíl a metodika práce Cílem této práce bude zhodnotit metody, kterými je možno vzniklé spory řešit a zodpovědět na otázku, zda je mimosoudní řešení sporů v České republice, a to především z nákladového hlediska, skutečně efektivní, zda lze takový postup obecně doporučit a proč. Pracovní hypotéza této práce předpokládá, že se v podnikatelském prostředí České republiky vyplatí řešit vzniklé spory mimosoudní cestou, neboť alternativní metody řešení sporů jsou z hlediska nákladů a časové úspory mnohem výhodnější než klasická soudní cesta, a mohou tak napomoci efektivnějšímu řízení firmy. Efektivnost bude posuzována i z hlediska možnosti využití opravných prostředků. Tuto hypotézu budu ověřovat pomocí konkrétních demonstračních výpočtů a příkladů z praxe, na nichž bude možno komparovat alternativní způsoby s klasickým řízením před obecnými soudy a na jejichž základě pak budu moci jasně stanovit, který ze způsobů je efektivnější. Hlavní důraz bude přitom kladen na rozhodčí řízení, které má v systému ADR ( alternative dispute resolution ) rozhodující postavení a je podnikatelskými subjekty využíváno nejčastěji. Méně podrobně se budu věnovat také mediaci a dalším alternativám metodám. K hlavnímu cíli, posouzení nákladové efektivnosti alternativních prostředků, dospěji analýzou a srovnáváním, a to nejen vzhledem k finančním, ale i jiným alternativním nákladům. Diplomová práce bude rozdělena do několika částí. Nejdříve se v kapitole literární rešerše budu zabývat analýzou současného stavu řešené problematiky v dostupné literatuře. Představím alternativní metody, kterými lze spory mimosoudně řešit, a provedu jejich obecnou charakteristiku. Podrobně se budu věnovat především rozhodčímu řízení, které definuji jako pojem a vymezím jeho specifické postavení v systému ADR. Objasním rozdíl mezi jednotlivými koncepcemi, vymezím jeho právní úpravu i historické souvislosti. Detailně prozkoumám rozhodčí řád a stanovím procesní podmínky rozhodčího řízení, zdůrazním význam rozhodčích doložek ve smlouvách včetně jejich názorné demonstrace. Pozastavím se nad otázkou, proč je nutno dbát na profesionalitu rozhodce, dále upozorním na úskalí opravných prostředků, na možnost přezkumu rozhodčího nálezu soudem a jeho stinné stránky. V neposlední řadě se budu věnovat rozhodčímu řízení v jeho mezinárodním kontextu s úpravou v mezinárodních smlouvách a vykonatelností rozhodčích nálezů v zahraničí. Prostor bude rovněž věnován významu Newyorkské úmluvy.

10 10 Cíl a metodika práce Zmíněny budou i další alternativní způsoby řešení sporů, přičemž dále konkrétněji rozvedu mediaci, která má po rozhodčím řízení v systému ADR taktéž významné postavení. Zaměřím se na její charakteristiku, možnosti využití a zabývat se budu i specifiky osoby mediátora. Kapitola vlastní práce bude již zaměřena prakticky, především se bude jednat o analýzu nákladového hlediska alternativních metod, konkrétně rozhodčího řízení a mediace, včetně jejich komparace s klasickým soudním řízením. Dále se budu blíže věnovat vykonatelným rozhodčím nálezům a průzkumu problematiky jednoinstančnosti, a to jednak v souvislosti s možností zrušení rozhodčího nálezu soudem, a jednak také v souvislosti s ústavními stížnostmi v oblasti rozhodčího řízení, kde se dotknu samotné ústavní judikatury. Nedílnou součástí práce bude rovněž formulace dosažených výsledků, následná doporučení a formulace závěru. Zdrojem literatury jsou česká i zahraniční literatura, legislativní prameny, rozhodčí nálezy, soudní judikatura, odborné články a internetové zdroje.

11 Literární rešerše 11 3 Literární rešerše Volba a užití alternativních způsobů k řešení sporů je vždy výsledkem spolupůsobení mnoha nejrůznějších faktorů. Aniž by to na první pohled bylo zcela zřejmé, velmi podstatným je faktor kulturní. Například asijští a arabští obchodníci jsou proslulí tím, že preferují hlavně alternativní způsoby řešení, především v zájmu zachování dobrých a nadále trvajících obchodních vztahů. Naopak obchodníci evropští upřednostňují klasické soudnictví, což lze nejvíce vypozorovat v zemích postsocialistických, mezi něž patří i Česká republika. Alternativní způsoby však mají jednu nespornou výhodu. Není zde totiž tak jasně vymezená hranice mezi vítězstvím a porážkou. Naopak je ponechán mnohem větší prostor pro vedení sporu směrem k vzájemnému konsenzu a oboustranně výhodné variantě. Velmi významnou roli přitom hraje míra vědomostí a znalostí o možnostech řešení sporů alternativními metodami a pochopení jejich pozitiv, neboť pokud o nich strany ani netuší, těžko je pak mohou využít. Tradičně rozhodujícím faktorem jsou také otázky finanční. Kromě přímých a snadno vyčíslitelných nákladů je nutno brát v potaz také náklady, které sice nejsou hned na první pohled dobře znatelné, nicméně však ve výsledku mohou převýšit i náklady přímé. Typicky se jedná o náklady spojené s délkou vedení sporu. Klasické soudní řízení je často velmi zdlouhavý proces, což může mít na ekonomickou situaci stran sporu zcela zásadní vliv. U způsobů alternativních je obvykle rozhodnuto podstatně rychleji, není totiž například vyžadováno zachování formalit či striktně vyžadovaných lhůt. Hlavně však není nutno podstoupit časově náročný odvolávací proces. 1 Je nutné zdůraznit, že tato diplomová práce považuje za alternativní způsoby řešení způsobů všechny takové prostředky, jež jsou rozdílné od klasického řízení soudního, tedy i arbitráž. Nezřídka se však v literatuře lze setkat s názorem, kdy jsou alternativní způsoby od rozhodčího řízení oddělovány. Důvodem bývá především to, že u alternativních prostředků třetí osoba nehraje roli arbitra sporu (jako je tomu u rozhodčího řízení), nýbrž roli koordinátora, který se snaží obě strany přivést k oboustranně akceptovatelnému řešení. Koordinátor tedy nemá pravomoc tento spor sám rozhodnout, ale jeho funkce spočívá v tom, že přiměje strany se domluvit. Samotný výčet prostředků, které lze k nahrazení klasické soudní cesty použít, však není a ani nemůže být taxativní. Existuje totiž široká škála možností a jejich vzájemných kombinací 1 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2.akutalizované vydání. Praha: Aspi s

12 12 Literární rešerše (přičemž především v USA nabývají poměrně kreativních rozměrů) a není tedy ani možné ani účelné zabývat se všemi. Proto zmíním jen ty nejfrekventovaněji používané. 3.1 Negociace Bylo by samozřejmě žádoucí, kdyby se v případě vzniklého sporu strany byly schopny samy (bez účasti třetí strany) dohodnout na oboustranně akceptovatelném smíru, kdy se každá strana za cenu poklidného vyřešení sporu částečně vzdá svých nároků. Obvykle tak dojde k uzavření nové podoby dohody či smlouvy. Vyjednávání je dialog s cílem vyřešit spory, dohodnout se na dalším postupu nebo vyjednat pravidla a sankce, přičemž na rozdíl od soudního jednání či arbitráže neexistuje nezávislá rozhodovací autorita nadřazená všem účastníkům sporu. Smyslem vyjednávání je co nejvíce uspokojit zájmy zúčastněných stran, často za cenu kompromisu. Vyjednávání se v neformální podobě objevují v běžném životě, více formalizovanou podobu mají například v podnikání, vládních záležitostech, diplomacii, vojenství a podobně. Člověk, který se vyjednáváním zabývá profesionálně, se nazývá vyjednavač nebo negociátor Mediace Podstata mediace spočívá v intervenci třetí osoby mezi strany s odlišným názorem s cílem uzavření vzájemně akceptovatelné dohody. Pojem mediace je často zaměňován s konciliací, ačkoliv tyto pojmy nejsou zcela totožné. Pokud je mezi nimi činěn rozdíl, konciliací se rozumí přivedení stran k jednacímu stolu, kdy konciliátor představuje neutrální stranu naslouchající stížnostem stran sporných. Mediace pak zahrnuje konciliaci a zároveň i tvorbu konkrétního řešení. Mediátor tedy jednak vyjadřuje svůj názor a jednak činí stranám vlastní doporučení. Mediace rozhodně není vymožeností moderní doby, používali ji naši dávní předkové ve starém Egyptě či starém Řecku a Římě a její počátky jsou přirozeně spjaty s kmenovým uspořádáním. Dodnes je mediace velmi oblíbeným prostředkem na asijském kontinentě. 3 2 Negociace. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [online] [cit ] Dostupné z: < 3 RABAN, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck s. 6-8

13 Literární rešerše Mediátor Moderní mediaci řídí mediátor, který disponuje především komunikačními schopnostmi a dovednostmi a není nutné, aby šlo o osobu s vysokou sociální či morální autoritou (jako v dřívějších dobách). Nerozhoduje ve prospěch jedné či druhé strany, ale směřuje k takovému řešení, ze kterého mají prospěch obě strany. Nerozhoduje v duchu obecných hodnot či prospěchu celé společnosti, ale hledá takové řešení, aby měly obě strany pocit spokojenosti. Mediátor je tedy spíše asistenční služba a není oprávněn vydávat rozhodnutí či jakékoliv závazné závěry. Vzhledem k řízení rozhodčímu se jedná o proces mnohem méně formální. Podmínkou, aby byl spor řešen mediací, je uzavření dohody o mediaci, a to buď již před vznikem samotného sporu, nebo i po jeho vzniku. 4 Na funkci mediátora jsou kladeny především etické požadavky jako poctivost, čestnost a slušnost chování. Mediátor je povinen zachovávat náležitou úctu a zdvořilost vůči všem osobám zúčastněným na mediačním řízení, v mediačním řízení jednat poctivě, respektovat práva účastníků řízení a chovat se k nim i k ostatním osobám zúčastněným na řízení tak, aby nebyla snižována jejich důstojnost. Dále obvykle musí zachovávat mlčenlivost o účastnících, předmětu i obsahu sporu a v žádném případě pak nesmí tyto informace zneužít ve vlastní či cizí prospěch. Mediátor je neúplatný a co do způsobu vedení sporu je povinen vést mediaci účelně a s maximální snahou nezatěžovat nadbytečně strany sporu a volit podle svého uvážení nejlepší postupy vedoucí k dosažení konsensu stran sporu, které se účastní mediace. Projevy mediátora v souvislosti s výkonem jeho činnosti jsou věcné, střízlivé a nikoliv vědomě nepravdivé Průběh mediace Na úplném počátku je vhodné zkonzultovat použití mediace s odborníkem, který je taktéž schopen poměrně přesně vyčíslit náklady, které by účastníkům vznikly. Pokud se strany domluví, že by k řešení sporu chtěly využít tohoto alternativního způsobu, musí uzavřít závaznou dohodu, že budoucí nebo již existující spor budou řešit právě cestou mediace. Následuje výběr mediátora. U mezinárodních i vnitrostátních institucí, které se na mediaci specializují, lze vybírat ze seznamu speciálně školených a tedy profesionálních mediátorů. Mediátor zahájí přípravu jednání a seznámí se s podstatou problému. Vlastní 4 Tamtéž s Etický kodex mediátorů. Unie pro rozhodčí a mediační řízení. [online] [cit ] Dostupné z: <

14 14 Literární rešerše jednání pak probíhá tak, že se mediátor nejprve soustředí na to, aby spolu sporné strany komunikovaly (obnoví komunikaci, pokud byla přerušena). Posléze je možno hledat cestu k rozvoji porozumění a pochopení slabin protikladných tvrzení. Mediátor se snaží stranám ujasnit společné zájmy a nabízí nezávislý odborný pohled zvenčí. Na rozdíl od rozhodce však nedisponuje pravomocí k vydání závazného rozhodnutí, nemá ani pravomoc donucovací. Mediátor se naopak snaží jednání korigovat tak, aby v ideálním případě vyústilo k dosažení konsenzu stran a přijetí písemně zachycené oboustranně akceptovatelné dohody. 6 Vzor smlouvy o poskytnutí mediačních služeb je k dispozici v přílohách (příloha č. 2) Výhody Mediace, jakožto přátelský způsob řešení sporů, nabízí kromě pravděpodobnosti zachování dobrých vztahů mezi podnikateli ještě další nesporné výhody. Z praktického hlediska se jedná především o rychlost mediačního řízení a jistě taktéž i o náklady. Mediace je ve srovnání s klasickým soudním řízením, ale i ve srovnání s řízením rozhodčím, jednoznačně nejrychlejším a nejlevnějším způsobem, jakým lze vzniklé spory řešit. V České republice není mediace bohužel tak známá a oblíbená jako v jiných zemích západní Evropy či Spojených států amerických a není v českém právním řádu jako alternativa k soudnímu projednávání věcí přímo upravena. Za jednu z výhod lze jistě považovat i možnost využití mediace ve smlouvách s mezinárodním prvkem. Jakýkoli spor, mezinárodní nebo ne, je vhodný i pro mediaci. Není až tak důležité, o co se ve sporu jedná. Nejlepším výsledkem je vždy taková situace, kdy se obě strany domluví a spor tak vyřeší. V okamžiku, kdy jej nejsou schopny vyřešit dohodou, vstupují do rizikové oblasti. Mediace zaručuje nejnižší míru rizika, neboť mediátor s vaším problémem aktivně pracuje. Předložit spor k rukám soudce nebo mezinárodního rozhodce je vždy vysokým rizikem. 8 Na mediaci se specializují mezinárodní instituce, které podnikatelům nabízí kompletní mediační servis, jenž je zaštiťován profesionálními mediátory. Tyto instituce obvykle nabízejí i možnost mezinárodní obchodní arbitráže a to 6 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2.akutalizované vydání. Praha: Aspi s Vzor smlouvy o poskytnutí mediačních služeb. Společnost pro řešení sporů mediací. [online] [cit ] < 8 BÜHRING-UHLE, C. Arbitration and mediation in international business. 2nd ed. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International s. 176

15 Literární rešerše 15 v případě, že by prostřednictvím mediace nebylo možné dosáhnout společného konsenzu stran. Jako příklady takových organizací lze uvést: - WIPO: Světová organizace duševního vlastnictví a její arbitrážní a mediační centrum se sídlem v Ženevě (a taktéž i v Singapuru), specializující se na majetkové spory spojené s duševním vlastnictvím. - ICC: Mezinárodní obchodní komora v Paříži. Byla založena v Paříži v roce 1923 a to především pro finančníky, výrobce a obchodníky ze všech zemí. Cílem bylo poskytnout jim možnost urovnání komerčních mezinárodních sporů bez použití formálního právního řízení. O osmdesát let později vyřešila ICC více než mezinárodních arbitrážních kauz a stala se vedoucí institucí rozhodující mezinárodní obchodní spory v rámci rozhodčího řízení Mini-trial Mini-trial by do jisté míry mohl připomínat mediaci, jež je však více formalizovaná a používané praktiky se podobají soudnímu řešení sporu (tedy i arbitráži). Na druhé straně je její výsledek nezávazný, čímž se zase blíží mediaci. V praxi je toto řízení vedeno před předstíraným tribunálem, v jehož čele stojí renomovaný právník, často bývalý soudce, jenž stimuluje pravděpodobný průběh případného sporu a následně i jeho závěr. Dále se tribunál skládá ze dvou přísedících, jimiž jsou statutární orgány sporných stran (či členové vysokého managementu) a mají tedy možnost o věci rozhodnout. Předpokládá se, že si tímto způsobem lépe uvědomí svou reálnou pozici ve sporu. Jsou také více zainteresováni na urovnání samotném sporu, což se často neshoduje se zájmy advokátů stran, kteří jsou mnohdy za cenu vysokých nákladů schopni vést spor před soudy i léta, jen aby byl rozsudek v jejich prospěch. Řízení probíhá tak, že fakta jsou prezentována právními zástupci jednotlivých stran jako při soudním jednání, včetně svědectví a znaleckých posudků, nikoliv však nezávislému soudci, ale tribunálu, a tudíž i rozhodujícím orgánům sporných stran DERAINS, Y. A guide to the ICC rules of arbitration. Hague: Kluwer Law International, s RABAN, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: C. H. Beck s

16 16 Literární rešerše 3.4 Technické expertizy, Dispute Review Board, experti Na rozdíl od řízení před neutrální osobou či soudcem, jedná se v těchto případech o řešení problému z pohledu technického. Dispute review board se používá ve finančně nákladných investičních projektech, a to především z toho důvodu, aby kvůli vzniku sporu nedošlo k zastavení prací na investičním celku. V některých případech si sama Světová banka klade podmínku řešení sporu tímto způsobem, aby vůbec projekt spolufinancovala. Další formou může být ustanovení nezávislého experta. Jeho postavení se přímo zapracuje do smlouvy, přičemž pak průběžně při řešení sporů pomáhá. Expertů se ale obvykle využívá ještě před zahájením samotného dokazování Mediation-arbitration Již dle názvu je tato metoda kombinací mediace a rozhodčího řízení. Na prvním stupni se jedná o pokus vyřešit spor smírnou cestou prostřednictvím písemné dohody. Druhý stupeň nastane tehdy, je-li vyjednávání v prvním stupni neúspěšné a řízení končí vydáním rozhodčího nálezu. U mediation-arbitration, neboli také zkráceně Med-arb, lze rozeznávat dvě formy, podle toho, zda mediátor později rovněž vykonává funkci rozhodce, či nikoliv. Spojení funkce mediátora a rozhodce však bývá velmi často kritizováno právě pro obavu z použití informací z prvního stupně ve stupni druhém, snahou si přivydělat a posunout řízení do fáze druhé, či naopak první fázi uspěchat. Med-arb je však metodou efektivní také díky působení psychologického hlediska, kdy se strany pod hrozbou brzkého možného rozhodnutí arbitrem nesnaží řízení uměle prodlužovat. 12 Příklad doložky, jež užívá WIPO, když v případě neúspěšné mediace následně aplikuje mezinárodní obchodní arbitráž: "Any dispute, controversy or claim arising under, out of or relating to this contract and any subsequent amendments of this contract, including, without limitation, its formation, validity, binding effect, interpretation, performance, breach or termination, as well as non-contractual claims, shall be submitted to mediation in accordance with the WIPO Mediation Rules. The place of mediation shall be [specify place]. The language to be used in the mediation shall be 11 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2.akutalizované vydání. Praha: Aspi s RABAN, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: C. H. Beck s

17 Literární rešerše 17 [specify language]. f, and to the extent that, any such dispute, controversy or claim has not been settled pursuant to the mediation within [60][90] days of the commencement of the mediation, it shall, upon the filing of a Request for Arbitration by either party, be referred to and finally determined by arbitration in accordance with the WIPO [Expedited] Arbitration Rules. Alternatively, if, before the expiration of the said period of [60][90] days, either party fails to participate or to continue to participate in the mediation, the dispute, controversy or claim shall, upon the filing of a Request for Arbitration by the other party, be referred to and finally determined by arbitration in accordance with the WIPO [Expedited] Arbitration Rules. [The arbitral tribunal shall consist of [a sole arbitrator][three arbitrators].]* The place of arbitration shall be [specify place]. The language to be used in the arbitral proceedings shall be [specify language]. The dispute, controversy or claim referred to arbitration shall be decided in accordance with the law of [specify jurisdiction]." Rozhodčí řízení Jak již bylo zmíněno, lze se v některých publikacích setkat s názorem, že rozhodčí řízení nepatří mezi ADR pro své výrazné odlišnosti v jistých aspektech. Je totiž možno vysledovat jak znaky společné právě s ADR, tak některé charakteristiky společné s řešením sporů před soudy. Jedná se tedy o jakýsi předěl mezi ADR a řízení před soudy. Co do podobností s ADR, je nutno zdůraznit především existenci vůle stran podrobit se tomuto způsobu řešení sporů. Ovšem co do cílů obou typů řízení, rozhodčí řízení vždy směřuje k vydání vykonatelného rozhodnutí (rozhodčího nálezu), naopak cílem a účelem ADR je dosažení dobrovolné a oboustranně akceptovatelné dohody, jež bude pro obě strany představovat vhodné řešení problému, který mezi nimi vznikl. Rozdíly lze spatřovat i v samotném zahájení řízení, kdy se podnětem u rozhodčího řízení stává samotná existence sporu, naopak pro ADR postačuje existence rozdílného názoru. A v neposlední řadě co do osob, které řízení realizují, tak by rozhodcem měla být vždy osoba nestranná, u ADR to však podmínkou není Recomended WIPO conctract clausus and submission agreements. Arbitration and mediation center. [online] [cit ] Dostupné z:< 14 SPIROVÁ, K. Alternativní způsoby řešení sporů mediace. Právní fórum č.3. s.119

18 18 Literární rešerše Obecně se rozhodčí řízení definuje jako rozhodování sporů soukromými osobami nebo nestátními rozhodčími institucemi, které jsou oprávněny na základě dotčených právních předpisů předložený spor projednat a rozhodnout. Za mezinárodní rozhodčí řízení (mezinárodní obchodní arbitráž) se považuje takové rozhodčí řízení, ve kterém se bude projednávat spor z mezinárodního obchodního styku. 15 Podstata rozhodčího řízení a výkonu rozhodčích nálezů spočívá v přenesení pravomoci projednávání a rozhodování sporů z obecných soudů, do jejichž pravomoci by jinak spadaly, na rozhodce jako soukromé fyzické osoby volené ad hoc anebo na stálé rozhodčí soudy. Řízení před rozhodci je jedním z druhů rozhodování sporů, kdy je subjektivním občanskoprávním vztahům poskytována ochrana nestátním orgánem. Výsledkem činnosti rozhodců či rozhodčích soudů je rozhodčí nález, který má účinky jako klasické pravomocné rozhodnutí soudu a je rovněž tak vykonatelný. Rozhodčí řízení je postaveno na principu dobrovolnosti. Výjimečně však může nastat situace, kdy je rozhodčí řízení obligatorní, to však jedině z příkazu zákonodárce. Je věcí stran, zda si k rozhodování svého sporu zvolí rozhodce, anebo rozhodčí soud. Jmenování samotného rozhodce většinou záleží pouze na vůli sporných stran, zákonem je jen minimálně regulováno. Naopak rozhodčí soudy jsou stálejšího charakteru, vztahují se na ně i přísnější zákonná kritéria, proto jsou tyto stálé rozhodčí instituce vždy určitou zárukou profesionality. Rozhodčí soudy mohou být buď obecné a zabývají se tak civilním okruhem záležitostí obecně, nebo rozhodčí soudy specializované, určené jen pro specifický druh sporů Výchozí teoretické koncepce 17 Všechny výchozí teoretické koncepce mají společné právě to, že se zabývají samotnou podstatou vazby státu a rozhodčího řízení. Liší se ovšem v tom, jak jednotlivé doktríny roli státu a roli vůle stran hodnotí. Díky těmto rozdílům často dochází k nalézání diametrálně odlišných řešení, k nimž senáty docházejí při posuzování jednotlivých otázek. Jsou to právě jakési myšlenkové vzorce 15 RŮŽIČKA, K. Rozhodčí řízení před rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o s SCHELLOVÁ, I. Základy civilního řízení. 3. vydání. Ostrava: KEY Publishing s.r.o s ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2.akutalizované vydání. Praha: Aspi s

19 Literární rešerše 19 jednotlivých koncepcí, které se pak promítají do hodnocení řady nejrůznějších otázek. Jurisdikční doktrína Jurisdikční doktrína uznává pravomoc státu kontrolovat a regulovat veškeré rozhodčí řízení v dosahu jurisdikce daného státu a to platí jak pro řízení tuzemské, tak i pro arbitráž mezinárodní. Vychází z myšlenky, že každý stát má právo regulovat a kontrolovat aktivity realizované na jeho území. Doktrína potlačuje jak prvky smluvní, tak i zásadní roli rozhodčí smlouvy. Rozhodci vykonávají rozhodovací pravomoc na základě pravomoci delegované státem, a nikoliv dohodou stran. Rozhodce svou autoritu tedy odvozuje od státu, jeho nominace je však už záležitostí samotných stran. Tato koncepce je kritizována především proto, že znehodnocuje smluvní založení pravomoci rozhodců. Smluvní doktrína Ta je pomyslným protipólem doktríny jurisdikční. Za základ rozhodčího řízení uznává pouze smlouvu a autonomii stran, které mají na arbitráž rozhodující vliv. V případě výkonu rozhodčího nálezu nahlíží na rozhodčí nález jako na smlouvu, která je vykonatelná soudem. Jinak má stát v celém procesu jen velmi malý vliv. Zdá se, že rovněž i Ústavní soud České republiky, soudě dle jeho nálezů týkající se otázky rozhodčího řízení, straní spíše této doktríně. Tato koncepce je kritizována především proto, že odporuje právu na spravedlivý proces, neboť nezajišťuje ani minimální standard kontroly ze strany soudů. Doktrína smíšená Již podle názvu představuje doktrína smíšená kombinaci obou předchozích koncepcí a snaží se tak odstranit jejich slabá místa. Především se vyznačuje zmírněním protikladů obou krajních doktrín. Naopak hledá cestu ve spolupůsobení obou prvků autonomie vůle a vlivu státu na rozhodčí řízení. Arbitráž nemůže stát mimo právní systém a zároveň má svůj původ v soukromoprávní smlouvě. Rozhodčí řízení tedy tato doktrína vnímá jako proces, který začíná soukromoprávní smlouvou a končí závazným rozhodnutím. Doktrína autonomní Je považována spíše za okrajový přístup vnímající mezinárodní rozhodčí řízení jako autonomní institut vůči právu národnímu. Tato doktrína nejlépe odráží stupeň globalizace mezinárodních ekonomických vztahů. Vedle vůle stran je místo vlivu práva zdůrazněna autonomie vůle rozhodců.

20 20 Literární rešerše Historie Rozhodčí řízení rozhodně není vymožeností moderní doby, jeho kořeny naopak sahají hluboko do minulosti a z hlediska historického má tento institut v českých zemích dlouholetou právní i faktickou tradici. Arbitráž v podobě zákona významným způsobem zakotvil civilní řád soudní (zákon č. 113/1895, o soudním řízení v občanských rozepřích právních), který upravoval rozhodčí řízení v 577 a následujících. Umožňoval, aby rozhodčí smlouva, jíž byla věc vyňata ze soudní kompetence, byla uzavřena v těch věcech, v nichž jsou strany způsobilé o předmětu sporu uzavřít smír. V dalších ustanoveních byl upraven mechanismus jmenování rozhodců a vlastní rozhodčí řízení. Pozdější právní úprava, zákon č. 142/1950 Sb., o řízeních v občanských právních věcech (občanský soudní řád), který nabyl účinnosti počátkem roku 1951, taktéž rozhodčí řízení neopomenul. Na druhou stranu však tento institut výrazně omezil, neboť jej bylo možno sjednat jen tehdy, pouze pokud jednou ze stran byla československá právnická osoba. Vzhledem k nové politické situaci a společenskému uspořádání, v rámci nových právních úprav občanského práva hmotného a procesního na počátku 60. let, došlo v oblasti arbitráže ke dvěma výrazným změnám. Rozhodčí řízení včetně výkonu rozhodčích nálezů získalo samostatnou právní úpravu zákonem č. 98/1963 Sb., který nabyl účinnosti shodně s tehdy novým občanským zákoníkem, občanským soudním řádem a zákonem o mezinárodním právu soukromém a procesním. Vyčlenilo se tedy a přestalo být součástí obecného civilně procesního předpisu. Podstatnější, ne však pozitivní změnou bylo, že rozhodčí smlouvu bylo možno nadále uzavřít jen ve sporech o majetkové nároky z mezinárodního obchodního styku Prameny právní úpravy Od 1. ledna 1995 vstoupil v účinnost nový zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, který nahradil dřívější právní předpis platný 30 let, kterým byl zákon č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů. Tato dnes již bývalá právní norma umožňovala řešit v rozhodčím řízení pouze spory s mezinárodním prvkem. Tedy až od roku 1994 byla českým obchodníkům znovu vrácena možnost řešit vnitrostátní spor mimosoudně rozhodčí cestou. 18 Důvodová zpráva k zákonu č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna [online] [cit ]. Dostupné z: < >

21 Literární rešerše 21 Nový zákon rovněž znovu upravil postavení rozhodčích soudů. 19 Při přípravě textu zákona o rozhodčím řízení bylo využito mimo jiné i Vzorového zákona UNCITRAL, nešlo však o jeho pouhou implementaci, ZRŘ se v úpravě řady otázek odlišuje. Nová úprava, odpovídající úpravě těchto vztahů v právních řádech vyspělých evropských zemí, tak obnovila kontinuitu s právní tradicí rozhodčího řízení sahající v českých zemích do konce devatenáctého století. 20 UNCITRAL je hlavním právním orgánem systému OSN na poli mezinárodního obchodu a jeho cílem je podpora a rozvoj světového trhu prostřednictvím vytváření úmluv, modelových zákonů a právních směrnic zaměřených na postupné sladění a sjednocení mezinárodního trhu. Rozhodčí pravidla UNCITRAL zaujímají významné místo, a to jak v historickém kontextu, tak i v současné praxi. Komise UNICITRAL navrhla vypracování modelu rozhodčích pravidel již v roce Cílem pravidel bylo vytvořit jednotný, předvídatelný a stabilní rámec především pro mezinárodní arbitráž, aniž by však potlačila neformální a flexibilní povahu těchto mechanismů řešení sporů. Pravidla mají být přijatelná pro obecné právo jako takové, tedy především pro obchodní a občanské právo, ale i ve vztahu k importu a exportu v mezinárodním kontextu. Pravidla byla vyhlášena usnesením 31/98 a přijata Valným shromážděním Organizace spojených národů 15. prosince roku Mezi současné prameny rozhodčího řízení patří tyto normy: Vnitrostátní - Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů. - Řády a pravidla rozhodčích soudů stálých, ad hoc. - Zákon č. 223/1994 Sb., o sloučení Československé obchodní a průmyslové komory s Hospodářskou komorou České republiky. - Zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, a vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 14/1988 Sb. vyhlašující řád Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory. 19 SCHELLOVÁ, I. Základy civilního řízení. 3. vydání. Ostrava: KEY Publishing s.r.o s UHLÍŘ, A. Lze rozšířit využívání rozhodčího řízení? Právní rádce č. 3. s BORN, G. B. International Commercial Arbitration. Netherlands: Kluwer Law International, s. 151

22 22 Literární rešerše Podle ustanovení 47 ZRŘ se pro rozhodčí řízení použije ustanovení tohoto zákona jen tehdy, pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů. K mezinárodním pramenům, kterými je Česká republika vázána, patří následující: Mezinárodní - Ženevský protokol o doložkách o rozsudím č. 191/1931 Sb. z roku Úmluva o vykonatelnosti cizích rozhodčích výroků č. 192/1931 Sb. podepsaná roku Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů publikovaná vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 74/1959 Sb. (dále jen Newyorská úmluva). - Evropská úmluva o mezinárodní obchodní arbitráži publikovaná vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 176/1964 Sb. - Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států publikovaná ve sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 420/1992 Sb Arbitralita sporu Dříve než se začneme zabývat samotnou rozhodčí smlouvou, je nutno definovat, za jakých okolností ji vůbec lze platně uzavřít. Spor a jeho předmět totiž musí být přípustný k řešení v rozhodčím řízení (arbitralita sporu). Podmínky arbitrality stanoví ZRŘ v 2 odst. 1 a 2, podle kterého se strany mohou dohodnout, že o majetkových sporech (výjimkou jsou spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů), které mezi nimi vznikly a k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců, anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít právě tehdy, jestliže by strany mohly o předmětu sporu uzavřít smír. Ze znění zákona lze dovodit, že pokud se strany rozhodnou řešit spor v rozhodčím řízení, je nutno splnit následující podmínky: - Musí se jednat o majetkový spor, čímž se myslí kontradiktorní řízení, kdy se žalobce domáhá, aby žalovaný byl uznán povinným poskytnout majetkové plnění, přičemž se jedná nejčastěji o plnění peněžité. Dále sem lze zařadit například vydání věci, dodání zboží, provedení činnosti anebo

23 Literární rešerše 23 zdržení se určité činnosti. Souhrnně lze říci, že se jedná o takové případy, kdy má plnění majetkovou povahu (věci movité, nemovité, nejrůznější majetková práva) Spor lze projednat v soudním řízení. Zde je nutno vycházet ze zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších přepisů (dále jen OSŘ) a to konkrétně z ustanovení 7 odst. 1. To říká, že soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují takové spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. - Ve sporu je přípustné uzavřít smír. V 99 OSŘ je stanoveno, že připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Je tedy nutno pátrat po těch skutečnostech, kdy to povaha věci nepřipouští. To se týká například jednostranných právních úkonů, dále případů, kdy žalobce požaduje prohlásit smlouvu za neplatnou (např. z důvodu nedodržení obligatorní písemné formy), ale například i takových situací, kdy jsou právní normy kogentní a zákon tak neumožňuje, aby si strany mezi sebou upravily vztahy dispozitivními právními úkony. Rozhodčí řízení je vyloučeno i v následujících situacích: spory ohledně osobního stavu (např. rozvod), řízení, která zahajují soudy z moci úřední (např. prohlášení za mrtvého), v situacích, kdy je to vyloučeno povahou (např. práva a povinnosti rodičů k dětem) a tam, kde zákon nedovoluje účastníkům dohodnout se. Doposud neexistuje jasná shoda, zda je možné užít rozhodčího řízení ve sporech týkajících se právních nároků k nemovitostem. Je však povinností rozhodce určit, zda je daný spor možné řešit v rozhodčím řízení, či nikoliv Rozhodčí smlouva Tak jako každá jiná smlouva, tak je i smlouva rozhodčí oboustranným právním úkonem, který musí být dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších přepisů (dále jen občanský zákoník ) učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně. Jeho předmětem nemůže být plnění nemožné, jinak by 22 KUČERA, Z., TICHÝ, L. Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Komentář. Praha: Panorama s RŮŽIČKA, K. Rozhodčí řízení před rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o s

24 24 Literární rešerše byl právní úkon neplatný. Dále musí být učiněn osobou způsobilou k právním úkonům a osobou, která nejedná v duševní poruše. Obsah či účel právního úkonu nesmí odporovat zákonu, obcházet jej anebo se příčit dobrým mravům. Při nesplnění některé z výše uvedených podmínek je smluvní strana oprávněna domáhat se neplatnosti právního úkonu. Odstoupit od smlouvy pak může v případě, že ji smluvní strana uzavřela v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Relativní neplatnost lze namítat v důsledku omylu. Ustanovení 40 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Zde je nutno upozornit na fakt, že podle 3 ZRŘ u smlouvy rozhodčí je kogentně vyžadována forma písemná! Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly. Zákon o rozhodčím řízení v 2 odst. 3 zákona stanoví, že se rozhodčí smlouva může týkat jednotlivého již vzniklého sporu (smlouva o rozhodci), nebo všech sporů, které by v budoucnu vznikly z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů (rozhodčí doložka). Rozdíly mezi oběma podobami rozhodčí smlouvy jsou dány hlediskem časovým. Existují však i další rozdíly. Ať už však vznikne jakkoliv, pro obě varianty platí vyloučení jurisdikční pravomoci soudů. Rozhodčí doložka U rozhodčí doložky se obvykle počítá se všemi možnými budoucími spory. Může se však omezit jen na některé z nich. Proto je více než vhodné vymezit si daný právní vztah či okruh možných právních vztahů co možná nejpřesněji, aby nevznikly pochybnosti, zda je vzniklý spor v kompetenci rozhodců či nikoliv. Rozhodčí doložka bývá obvykle součástí smlouvy hlavní. Pochybnosti, jakým způsobem doložku použít mohou nastat právě tehdy, když je smlouva uzavřena ústně či dokonce konkludentně. V takových případech je pak nutno dodržet požadavek písemnosti a rozhodčí doložku sjednat zvlášť. Pokud by pak byla popírána existence či platnost smlouvy hlavní, přičemž by však rozhodčí doložka byla uzavřena platně, bylo by možno ustanovit rozhodčí senát, který o platnosti hlavní smlouvy rozhodne. V podnikatelské praxi se velmi často setkáváme s obchodními podmínkami. V takových případech bývá rozhodčí doložka jejich součástí, přičemž na obchodní podmínky obvykle odkazuje hlavní smlouva. Proto je vždy nutné neopomenout si obchodní podmínky řádně prostudovat! Na to je nutné dbát zvláště v takových případech, kdy jedna smluvní strana zasílá druhé objednávku (návrh na uzavření kupní smlouvy) a nezřídka jsou obchodní podmínky vytištěny na druhé straně drobným písmem. Pokud pak druhá strana

25 Literární rešerše 25 zboží dodá v požadovaném množství i jakosti a v určené lhůtě, uzavře smlouvu konkludentně. 24 Příklady rozhodčích doložek: 25 Smluvní strany se dohodly, že veškeré majetkové spory, které mezi nimi vzniknou z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou řešeny v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem, který bude jmenován předsedou dozorčí rady společnosti Sdružení rozhodců, a. s., IČ: , se sídlem v Brně, Příkop 8. Jmenovaný rozhodce musí mít ukončené vysokoškolské právnické vzdělání a musí být trestněprávně bezúhonný. Smluvní strany se dále dohodly, že žaloba se podává výhradně na adresu Sdružení rozhodců, a. s., poplatek za rozhodčí řízení činí 2 % z hodnoty předmětu sporu, nejméně však Kč, řízení může být pouze písemné a rozhodnutí nemusí obsahovat odůvodnění. Smluvní strany se dohodly, že své majetkové spory, které mezi nimi vzniknou z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou řešeny v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem, kterým jmenují JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., a pro případ, že by se rozhodcem z jakéhokoliv důvodu nestal, nebo by ztratil způsobilost k výkonu funkce rozhodce, jmenují JUDr. Marka Ivičiče, oba na adrese Sdružení rozhodců, a. s., IČ: , se sídlem v Brně, Příkop 8. Smluvní strany dále dohodly, že žaloba se podává výhradně na adresu Sdružení rozhodců, a. s., poplatek za rozhodčí řízení činí 2 % z hodnoty předmětu sporu, nejméně však Kč, řízení může být pouze písemné a rozhodnutí nemusí obsahovat odůvodnění. Smluvní strany se dohodly, že veškeré majetkové spory, které mezi nimi vzniknou z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou řešeny v rozhodčím řízení před tříčlenným rozhodčím senátem, který bude jmenován předsedou dozorčí rady společnosti Sdružení rozhodců, a. s., IČ: , se sídlem v Brně, Příkop 8. Jmenovaní rozhodci musí mít ukončené vysokoškolské právnické vzdělání a musí být trestněprávně bezúhonní. Smluvní strany se dále dohodly, že žaloba se podává výhradně na adresu Sdružení rozhodců, a. s., poplatek za rozhodčí řízení činí 2 % z hodnoty předmětu sporu, nejméně však Kč, řízení může být pouze písemné a rozhodnutí nemusí obsahovat odůvodnění 24 FOREJT, A. Řešení sporů v rozhodčím řízení. Praha: PROSPEKTRUM s. 25 Rozhodčí doložky. Sdružení rozhodců [online] [cit ] Dostupné z: <

26 26 Literární rešerše Ujednáním o této rozhodčí doložce není dotčeno právo žalobce obrátit se se svým nárokem na obecný soud. Tento dovětek lze doporučit u smluv, v nichž se na jedné straně vyskytuje fyzická osoba - nepodnikatel (spotřebitel). Podle některých výkladů evropských směrnic je třeba fyzické osobě - nepodnikateli (spotřebiteli) zajistit možnost obrátit se se svými nároky vždy také na obecný soud. Dovětek nestanoví žádné ze stran povinnost obracet se na obecný soud, ale zachovává jí možnost volby. 26 Vzorová část kupní smlouvy s rozhodčí doložkou: VIII. Závěrečná ustanovení 1. Tato smlouva může být měněna nebo doplněna jen v písemné formě číslovaných dodatků 2. Smlouva je vyhotovena ve dvou exemplářích, oba s platností originálu s tím, že podpisy oprávněných zástupců smluvních stran budou učiněny na všech listech smlouvy. 3. Tato smlouva se řídí právním řádem České republiky. Veškeré spory vzniklé z této smlouvy nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho Řádu a Pravidel třemi rozhodci. (nebo alternativa jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.). Strany se zavazují splnit povinnost uloženou jim rozhodčím nálezem. 4. Smluvní strany shodně prohlašují, že si tuto smlouvu před jejím podpisem přečetly a že byla uzavřena na základě jejich pravé a svobodné vůle, určitě a vážně, nikoli v tísni či za nápadně nevýhodných podmínek, toto stvrzují svými podpisy. Tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu obou smluvních stran. 27 Smlouva o rozhodci Smlouva o rozhodci předpokládá spor již existující. Tento spor je tedy konkrétní a je jediný, který je v rámci rozhodčího řízení řešen. V rozhodčí smlouvě je obvykle určen počet i osoby rozhodců, není to však bezpodmínečně nutné. Vzor smlouvy o rozhodci (rozhodování sporu jediným rozhodcem podle zásad spravedlnosti v řízení on-line): On-line řízení - Unie patří k prvním komerčním arbitrážním centrům v Evropě, která uvedla v činnost vlastní on-line arbitrážní portál E-arbiter. Spory se tak řeší elektronickou cestou, od podání žaloby až po vydání rozhodčího nálezu. Odpadají tak zejména prodlevy spojené s doručováním písemností a vůbec faktickou doručitelností písemností protistraně. Jelikož dle Jednacího řádu je písemnost doručena jejím vyvěšením v on-line soudním fóru, jedná se 26 Tamtéž. 27 Vzorová část kupní smlouvy s rozhodčí doložkou. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. [online] [cit ] Dostupné z: < >

27 Literární rešerše 27 o nejrychlejší variantu rozhodčího řízení, kterou se lze dobrat rozhodčího nálezu během 1 měsíce od podání žaloby. Majetkový spor o..., který mezi stranami vznikl ze smlouvy o... uzavřené mezi nimi dne..., bude v souladu se zákonem o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů č. 216/1994 Sb. v platném znění rozhodnut v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem podle Jednacího řádu rozhodčího řízení vydaného Unií pro rozhodčí a mediační řízení ČR, a.s., IČ: (dále jen "Unie") a zveřejněného na internetové adrese přičemž rozhodce bude ke dni doručení žaloby zapsán v Seznamu rozhodců vedeném Unií a strany tímto výslovně pověřují Unii, aby určila podle Jednacího řádu rozhodčího řízení rozhodce pro rozhodčí řízení, založené touto smlouvou o rozhodci. Smluvní strany tímto pověřují takto určeného rozhodce k rozhodování uvedeného sporu podle zásad spravedlnosti a to ve formě Řízení on-line podle části čtvrté Jednacího řádu rozhodčího řízení. Smluvní strany výslovně prohlašují, že před podpisem rozhodčí smlouvy měly a mají možnost seznámit se s Jednacím řádem rozhodčího řízení, jakož i s Nařízením o nákladech rozhodčího řízení a také tak učinily a uvedené dokumenty tak považují za nedílnou součást této rozhodčí smlouvy. Smluvní strany si pro Řízení on-line zvolily tyto e mailové adresy: Všeobecné ujednání V literatuře bývá uváděn ještě další typ rozhodčí smlouvy (který však již nenalezneme v zákoně) a to jako možnost uzavřít všeobecné ujednání neboli neomezený kompromis. Přestože je definován stejně jako rozhodčí doložka, čili dohoda stran dopadající na veškeré spory z vymezeného okruhu právních vztahů, je to z povahy věci spíše samostatný smluvní dokument (na rozdíl od doložky ve smlouvě). 29 Procesní účinky rozhodčí smlouvy Zrušení jurisdikce státního soudu a přenesení věci k jurisdikci rozhodců. - Nedostatek pravomoci soudu. Soud nemůže projednávat tentýž spor, na který se vztahuje rozhodčí smlouva (ledaže by účastníci prohlásili, že na projednání v rozhodčím řízení netrvají). Pokud by tedy jedna ze stran bez 28 Rozhodčí doložky a smlouvy o rozhodci. Unie pro rozhodčí a mediační řízení. [online] [cit ] Dostupné z: < 29 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2.akutalizované vydání. Praha: Aspi s FOREJT, A. Řešení sporů v rozhodčím řízení. Praha: PROSPEKTRUM s

28 28 Literární rešerše souhlasu druhé předložila věc soudu, je druhá strana oprávněna podat námitku nedostatku pravomoci soudu. - Rozhodčí smlouva však jako taková neznamená, že se rozhodčí řízení zahájí. Smlouva tedy sama o sobě nezpůsobuje litispendenci (překážku věci zahájené), k tomu by bylo nutné podat žalobu, kterou by bylo řízení zahájeno. - Její uzavření nemá vliv na běh promlčecích či prekluzivních lhůt. Zánik rozhodčí smlouvy Dohodou v písemné formě. - Vydáním rozhodčího nálezu (ve všech věcech, na které se rozhodčí smlouva vztahuje). - Smír mezi spornými stranami. - Uplynutím lhůty platnosti rozhodčí smlouvy (byla-li sjednána). - Jestliže určený rozhodce stanovený ve smlouvě funkci nepřijme, pozbude-li způsobilosti nebo jestliže zemře. V takovém případě se totiž jedná o podstatnou náležitost smlouvy, která by nebyla dodržena. - Zrušením rozhodčího nálezu, který byl vydán právě na základě rozhodčí smlouvy Rozhodci Požadavky, jež na osobu rozhodce klade zákon, jsou možná až příliš velkorysé. K výkonu funkce rozhodce totiž postačí pouze být zletilým občanem České republiky, který je způsobilý k právním úkonům. Není tedy nutné, aby měla osoba vykonávající funkci rozhodce právnické, či jiné vzdělání. Avšak kromě zákonných požadavků je například rozhodčí soud, či samotná rozhodčí smlouva oprávněna klást další, specifické požadavky. Obvykle si strany rozhodce vybírají ze seznamu tak, aby byl oborníkem v daném oboru. Na rozdíl od některých zahraničních právních úprav je však u nás funkce rozhodce neslučitelná kupříkladu s výkonem funkce soudce, a to podle ustanovení 80 odst. 5 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Je to škoda, neboť právě soudce je osobou, která nepochybně disponuje nebo by měla disponovat takovými znalostmi a zkušenostmi, které by měl splňovat i rozhodce, a právě řada 31 Tamtéž s. 19

29 Literární rešerše 29 právních států jmenování soudce rozhodcem výslovně umožňuje". 32 Rozhodcem může být i cizinec, je-li podle práva svého státu způsobilý k právním úkonům. Postačí však, je-li způsobilý k právním úkonům podle práva České republiky. Funkce rozhodce je založena na principu dobrovolnosti a nikdo není povinen ji přijmout. V praxi je obvyklé, že strany nejdříve složí zálohu, aby byl rozhodce ochoten se daným sporem zabývat. Pokud rozhodce funkci přijme, je povinen vykonávat ji v souladu se ZRŘ a dalšími předpisy. Přijetí funkce rozhodce musí být písemné. Rozhodce se může své funkce vzdát jen ze závažných důvodů nebo se souhlasem stran. Rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni a to může být učiněno buď samotnými smluvními stranami, anebo o zproštění mlčenlivosti z vážných důvodů rozhodne předseda okresního soudu, v jehož obvodu má rozhodce bydliště. Vzhledem k tomu, že rozhodčí řízení je na rozdíl od řízení před soudem zásadně neveřejné, a to ve všech jeho fázích, je nutno povinnost mlčenlivosti v zájmu účastníků vykládat velmi široce, když právě neveřejný charakter rozhodčího řízení bývá považován za jednu z jeho výhod (obvykle ve sporech z obchodního styku) a nezřídka je právě neveřejnost zásadním motivem a důvodem pro volbu tohoto řešení sporu a sjednání rozhodčí smlouvy. Povinnost mlčenlivosti rozhodců je tedy nutno prosazovat podstatně šířeji než je tomu v případě srovnatelné povinnosti soudců. Rozhodci proto nejsou oprávněni poskytovat ani jakékoliv informace o sporu, resp. o stavu řízení. 33 Jmenování a vyloučení rozhodce z funkce Počet i osoby rozhodců určuje zpravidla rozhodčí smlouva, což lze jen doporučit. Postačí však stanovit způsob, jakým počet i osoby rozhodců mají být určeny, přičemž je nutné dbát na to, že konečný počet rozhodců musí být vždy lichý. Pokud to však ve smlouvě není ani takto stanoveno, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce. Pokud by nastaly komplikace co do jmenování rozhodců, je oprávněn k zásahu soud. Jedná se o situaci dle 9 ZRŘ, kdy strana, která má jmenovat rozhodce, tak neučiní do 30 dnů od doručení výzvy druhé strany, nebo nemohou-li se jmenovaní rozhodci ve stejné lhůtě shodnout na osobě předsedajícího rozhodce a také v případě, 32 BĚLOHLÁVEK, A. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. Praha: C. H. Beck s Tamtéž s. 69

30 30 Literární rešerše jestliže se jmenovaný rozhodce vzdá funkce nebo nemůže činnost rozhodce vykonávat. Ten, kdo má být nebo byl určen nebo jmenován rozhodcem, musí bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen. Zcela zjevným příkladem nedostatku nestrannosti je případ, kdy je rozhodcem jmenována osoba, která je nebo v minulosti byla členem statutárního či jiného orgánu účastníka řízení, správcem konkursní podstaty nebo právním zástupcem nebo zmocněncem pověřeným zastupováním některého z účastníků bez ohledu na to, zda je předmětem takového mandátního vztahu otázka či okruh úkonů, jakkoliv souvisejících s předmětem sporu projednávaného v rozhodčím řízení či nikoliv. 34 Rozhodce, který byl již určen nebo jmenován, může být rovněž vyloučen, pokud jeho podjatost vyjde najevo dodatečně a v takovém případě je povinen se své funkce vzdát. Nevzdá-li se rozhodce funkce, mohou se strany dohodnout o postupu při jeho vyloučení. Kterákoli ze stran může podat návrh, aby o vyloučení rozhodl soud. Stálé rozhodčí soudy Stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona. V České republice existují v současnosti tři stálé rozhodčí soudy: - Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. - Rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha. - Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno. Rozhodčí soudy vydávají své statuty a řády, které musí uveřejnit v Obchodním věstníku. Statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování, i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců, včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců Průběh rozhodčího řízení Tak jako v klasickém civilním řízení, i v řízení rozhodčím vyjadřují zásady základní principy a pravidla, pod kterými by mělo být řízení vedeno, ať už jsou tyto zásady v zákonu vyjádřeny přímo, či je lze vykládat nepřímo z podstaty a smyslu samotného zákona. 34 Tamtéž s. 81

31 Literární rešerše 31 Zásady uplatňované v rozhodčím řízení: 35 - Zásada rovnosti účastníků. Tak jako v klasickém soudním řízení, mají účastníci i v řízení rozhodčím stejná práva a rovněž i stejné povinnosti. Zásada rovnosti je všeobecně uplatňována v soukromoprávních vztazích, přičemž je však nutno přihlédnout, ke které procesní straně účastník náleží. Je samozřejmé, že žalobce a žalovaný mají jiný okruh oprávnění a rovněž tak rozhodce, který přeci jenom vystupuje vůči účastníkům v nadřazeném postavení. - Zásada dispoziční. Tato zásada vyjadřuje oprávnění účastníků disponovat řízením nebo jeho předmětem. Nejčastěji se jedná o nejrůznější návrhy, například podání žaloby. Mezi nejčastější úkony patří návrh na zahájení řízení, změna tohoto návrhu, či jeho zpětvzetí. Dále například uznání nároku, obrana odpůrců a jejich námitky, vzájemný návrh a konečně také smír. - Zásada projednací. Její podstata spočívá v tom, že tvrdit skutečnosti rozhodné pro posouzení věci a navrhovat důkazy k jejich zjištění mohou pouze účastníci řízení. Pokud účastník neoznačí k prokázání svých tvrzení potřebné důkazy, nese nepříznivé následky v podobě rozhodnutí rozhodce, které bude vycházet ze zjištěného skutkového stavu. - Zásada volného hodnocení důkazů. Rozhodce hodnotí předvedené důkazy podle svého vnitřního uvážení a podle pravidel logického myšlení. - Zásada neveřejnosti. Je typická právě pro rozhodčí řízení, protože opakem je zásada veřejnosti, která platí v klasickém soudním řízení. - Zásada ústnosti prolomená zásadou písemnosti. Obvykle je jednání ústní, pokud ovšem strany neprojeví vůli vést řízení písemně. - Zásada přímosti prolomená zásadou nepřímosti. Ten, kdo rozhoduje, by měl být v přímém styku s účastníky řízení a taktéž s jednotlivými důkazními prostředky. Za účastníky však může jednat taktéž jejich zástupce. Tato zásada bývá prolomena v nepřímost zásadou písemnosti, kdy se rozhoduje bez slyšení jen na základě písemných materiálů. - Zásada rychlosti a hospodárnosti. Ačkoliv je podstata této zásady vyjádřena v čl. 28 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a platí jak pro 35 SCHELLE, K., SCHELLOVÁ, I. Rozhodčí řízení. Praha: Eurolex Bohemia, s.r.o s

32 32 Literární rešerše klasické soudní řízení, tak i pro řízení rozhodčí, skutečností je, že právě v řízení rozhodčím je prioritou. Subjekty rozhodčího řízení 36 Mezi subjekty rozhodčího řízení patří všichni činitelé, kteří jsou nositeli práv a povinností a vykonávají svůj vliv na průběh řízení. Jsou to také ti, kteří o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech rozhodují, tedy jak soudy, tak i soudy rozhodčí či jednotliví rozhodci. Od subjektů řízení je vždy nutno odlišit osoby zúčastněné na řízení (svědek, znalec, zapisovatel), které se sice řízení taktéž účastní, o jejichž právech a právem chráněných zájmech se však nerozhoduje. Sporné strany v rozhodčím řízení nazýváme navrhovatel (kdo podává návrh na zahájení řízení) a odpůrce. Analogicky je lze taktéž označovat jako žalobce a žalovaný. Nemusí se však nutně jednat o dvoustranný právní vztah. Vystupujeli na straně žalobce osob více, jedná se o aktivní společenství, více osob na straně žalovaného je pak společenstvím pasivním. Pokud je společenství samostatné, jedná každý účastník vždy jen sám za sebe, naopak je to ve společenství nerozlučném. Vedle hlavního účastníka ve sporném řízení může v řízení vystupovat ještě účastník vedlejší a vyznačuje se tím, že přistoupí k jedné ze stran, protože má právní zájem na výsledku řízení. Žaloba a zahájení rozhodčího řízení Rozhodčí řízení je řízením sporným a dle samotného ZRŘ se přiměřeně řídí ustanoveními občanského soudního řádu stejně jako klasické řízení soudní. Co do procesní stránky je zákon o rozhodčím řízení poměrně stručný a domnívám se, že tak dává prostor pro úpravu jednotlivým řádům rozhodčích soudů či samotným rozhodcům. Dle 14 ZRŘ se rozhodčí řízení zahajuje žalobou tím dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci. Není-li žaloba podávána stálému rozhodčímu soudu, podává se předsedajícímu rozhodci, je-li určen nebo jmenován. Není-li předsedající rozhodce dosud určen nebo jmenován, žaloba se podává kterémukoli určenému nebo jmenovanému rozhodci. Z hlediska doručení žaloby je stálý rozhodčí soud i rozhodce povinen na žalobě vyznačit den, kdy mu došla. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu. Ani v tomto případě není nutné, aby byla označena jako žaloba, neboť se každý právní úkon posuzuje podle obsahu a nikoliv podle 36 Tamtéž.

33 Literární rešerše 33 názvu. Nutno je však splnit obsahové náležitosti žaloby. Ty ovšem zákon o rozhodčím řízení neupravuje a jejich úprava je přenechána jednotlivým řádům. Obecně lze přiměřeně použít 42 odst. 4 OSŘ, který stanoví, že z žaloby musí být patrno, kterému rozhodci či rozhodčímu soudu je určena, kdo ji podává, které věci se týká a co sleduje. Je nutno ji podepsat, uvést datum a vystavit ji v potřebném množství stejnopisů. Žaloba by dle OSŘ měla obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků, pro bližší identifikaci je dále vhodné uvést datum narození anebo rodné číslo. Pokud se jedná o vztahy obchodní, je nutné uvést identifikační číslo právnické osoby nebo fyzické podnikající osoby, obchodní firmu nebo název, sídlo či místo podnikání. Dále je vyžadováno vylíčit rozhodující skutečnosti, označit důkazy (připojit listinné důkazy, jichž se dovolává). Ze žaloby musí být patrno, čeho se navrhovatel domáhá žalobní petit. Je velmi podstatné a důležité, jakým způsobem bude žalobní petit formulován. Je nutné, aby byl přesný, určitý a srozumitelný, neboť přesně z jeho znění pak bude rozhodčí soud vycházet a není v jeho pravomoci přiznat účastníkům jiná práva či povinnosti, které by v petitu nebyly formulovány. Pokud by podaná žaloba nesplňovala všechny zákonem stanovené náležitosti, byla by nesrozumitelná nebo neurčitá, bude účastník vyzván, aby ji ve stanovené lhůtě opravil či doplnil, jinak by v řízení nebylo možné pokračovat. Na rozdíl od OSŘ je obvykle jednou z povinných náležitostí žaloby zahajující rozhodčí řízení vyčíslit hodnotu sporu a zaplatit příslušný poplatek. Obecně však lze konstatovat, že v případě rozhodčího řízení nejsou pravidla tak striktní a komplikovaná, jako u klasického soudního řízení řídícího se občanským soudním řádem. Zvláště náležitosti žaloby si každý rozhodčí soud či rozhodci upravují vlastními pravidly. Zde narážíme na jednu z výhod rozhodčího řízení a to je právě jeho neformálnost a jednoduchost. Relativně jednoduše formulovaná pravidla 37 podporována množstvím vzorů dostupných na internetu podstatně zjednodušují iniciaci řízení. Není tedy nutné najímat si odborný a finančně náročný právní servis, což je ve výsledku pozitivní především z hlediska nákladového. 37 Ve srovnání s občanským soudním řádem čítajícím 376 paragrafů pro laika ne vždy zcela srozumitelných.

34 34 Literární rešerše Vzor - průvodní list žaloby: 38 Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky PRŮVODNÍ LIST Žalobce: (u fyzických osob jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo, u osob právnických obchodní jméno, sídlo, IČ a DIČ) Žalovaný: Předmět žaloby: (u fyzických osob jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo, u osob právnických obchodní jméno, sídlo, IČ a DIČ) (např. o,- Kč s příslušenstvím) Znění rozhodčí doložky a určení, ve kterém článku předmětné smlouvy se nachází (lze-li identifikovat): Osoby dotčené předmětem řízení (jsou-li takové): Preferovaný způsob komunikace ( ová nebo poštovní adresa, na kterou mají být zasílána sdělení během sporu, včetně uvedení kontaktní osoby): Počet vyhotovení (tři v případě sporu rozhodovaného jediným rozhodcem, pět v případě sporu rozhodovaného rozhodčím senátem): 39 Konání rozhodčího řízení Rozhodci jsou oprávněni zkoumat svou pravomoc. Dospějí-li k závěru, že podle rozhodčí smlouvy, která jim byla předložena, jejich pravomoc k rozhodnutí není dána, rozhodnou o tom usnesením. Jestliže rozhodce sám špatně rozhodne o své pravomoci, strana, které by toto rozhodnutí mohlo být k tíži, zajisté podá námitku nedostatku pravomoci podle 15 odst. 2 ZRŘ. Takovou námitku může vznést nejpozději při prvním úkonu v řízení, týkajícím se věci samé. Uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu a podá-li strana znovu u soudu nebo u jiného příslušného 38 Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. [online] [cit ] Dostupné z: < > 39 Tamtéž.