Sborník abstraktů z konference Book of abstracts

Transkript

1 Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku 8. setkání Chaloupky Třebíčsko Hymenoptera in the Czech lands and Slovakia 8 th meeting Chaloupky Třebíčsko 1 to 3 June 2012 Sborník abstraktů z konference Book of abstracts

2 Pořadatelé 8. setkání: Muzeum Vysočiny Jihlava, p. o. Centrum ochrany přírody ZO ČSOP Kněžice Místo konání: Chaloupky o. p. s., školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání Kněžice 109, Okříšky Datum konání: června 2012 Bibliografická citace: Bezděčka P. & Bezděčková K. (eds) 2012: Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku 8, Chaloupky, června 2012, sborník abstraktů z konference. MVJ Jihlava, 37 pp. Vydavatel: Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo náměstí 55, Jihlava Editoři: Pavel Bezděčka & Klára Bezděčková Grafická úprava: Pavel Bezděčka Na obálce je použita ilustrace z práce Christ J. L. 1791: Naturgeschichte, Classification und Nomenklatur der Insecten von Bienen, Wespen, und Ameisengeschlecht; als der fuenften Klass fuenften Ordnung des Linneischen Natur-Systems von den Insecten Hymenoptera. Hermann, Frankfurt am Main., 535 pp. Náklad 50 výtisků. Vydáno jako neperiodická účelová publikace. Nerecenzováno, za jazykovou úpravu a obsah příspěvků jsou odpovědni jejich autoři. ISBN

3 1 Předmluva editorů Před 75 lety vydalo Národní muzeum v Praze první díl Prodromu blanokřídlého hmyzu republiky československé. V roce 1937 tak vznikla edice prodromů, která zcela nepochybně pomohla k vytvoření početné hymenopterologické obce česko-slovenské. Ta po celá desetiletí nejen, že intenzivně studuje faunu blanokřídlých dnes již obou samostatných státních celků, ale po celou tu dobu skvěle spolupracuje a navíc průběžně vychovává nové hymenopterology z řad studentů univerzit i laické veřejnosti. Edice prodromů sice skončila 10. dílem (Pompiloidea) v roce 1971, ale v podobě moderních seznamůjyko je Check list of Czechoslovak Insects III (Hymenoptera) 1989 a Annotated checklist of the Aculeata (Hymenoptera) of the Czech Republic and Slovakia 2007 pokračuje dodnes. Situaci, ve které se nacházela naše hymenopterologie ve 30. letech minulého století, výtečně dokládá úvodní text k prvnímu dílu Prodromu, z něhož pochází následující ukázka: O Hymenopterách celého státu československého nebylo dosud souborně psáno, ba ani jedno-tlivé země nebyly v celku faunisticky zpracovány. Všecky dosavadní práce byly jen seznamy větších nebo menších úseků nebo jen jednotlivých lokalit. Ačkoliv počet československých hymenopterologů není příliš velký a faunistický výzkum zůstává tudíž poněkud za skvělými výsledky našich coleopterologů a lepidopterologů, nashromáždilo se přece za léta tolik nepublikovaného materiálu, že se uznalo za vhodno přistoupiti k sebrání všech našich poznatků. Všichni, kdož tuto práci podnikli, byli si vědomi, že všechen ten snesený bohatý materiál nemůže přece ještě být úplně přesným a jasným obrazem naší fauny Hymenopter. Proto je tedy tato práce Prodromem nečinícím nárokem na absolutní úplnost a zároveň pokusem povzbudit zájem o skvělý řád Hymenopter, odbývaný stále ještě dost macešsky. Leontin Baťa 1937

4 2 Program 8. setkání Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku Chaloupky (Třebíčsko) varianta (slunečná) pátek sobota neděle :00 18:00 registrace 8:00 9:00 snídaně 8:00 9:00 snídaně 18:00 18:30 ubytování 9:00 18:00 exkurze 9:00 16:00 exkurze 18:30 19:00 večeře 18:00 19:00 večeře 16:00 ukončení akce 19:30 19:40 zahájení 19:00 20:20 3. blok přednášek 19:40 21:00 1.blok přednášek 20:20 21:40 4. blok přednášek 21:00 22:20 2. blok přednášek 21:40 rozpravy 22:20 rozpravy 2. varianta (deštivá) pátek sobota neděle :00 18:00 registrace 8:00 9:00 snídaně 8:00 9:00 snídaně 18:00 18:30 ubytování 9:00 10:20 1. blok přednášek 9:00 12:00 rozpravy nebo 18:30 19:00 večeře 10:30 11:00 občerstvení vycházky v okolí 19:30 20:00 zahájení 11:00 13:20 2. blok přednášek 12:00 12:30 oběd 20:00 21:00 úvodní přednášky 13:00 14:00 oběd 12:30 13:00 ukončení akce 21:00 rozpravy 14:00 16:00 relaxace, vycházka 16:00 16:30 občerstvení 16:30 18:00 3. blok přednášek 18:00 19:00 večeře 19:00 20:30 4. blok přednášek 20:30 rozpravy 3. varianta (střídavá) + kombinace předchozích variant dle momentální situace

5 3 Přehled přednášek Jména autorů Křivan V. Název přednášky Významné lokality Třebíčska Blok 1: Sociální blanokřídlí čmeláci (moderátorka K. Bezděčková) Bučánková A. Ptáček V. Laboratorní chov čmeláka skalního (B. lapidarius) a čmeláka zahradního (B. hortorum) Šima P. Smetana V. Aktuálne otázky komerčného chovu čmeľov a perspektívy ich budúceho rozvoja Mazalová M., Kuras T. Smetana V. Jak se daří čmelákům pod taktovkou Agro-envi? Dvořák L. Poznámky k rozšíření, ekologii a fenologii čmeláka drobného Bombus jonellus Blok 2: Sociální blanokřídlí mravenci (moderátor J. Erhart) Bezděčka P. Bezděčková K. Aktuální seznam mravenců České republiky Bezděčková K. Bezděčka P. Mravenci jako indikátory Bezděčka P. Bezděčková K. Radostné počátky naší myrmekomykologie Bezděčková K. Bezděčka P. Návrh na změnu postavení mravenců podrodu Coptoformica v Červeném seznamu ČR Blok 3: Blanokřídlí širopasí (moderátor V. Smetana) Roller L. Zabudnuté spoločenstvo hrubopásych (Hymenoptera, Symphyta) v slatinných borovicových lesoch Borskej nížiny Křížková B. Druhové skupiny rodu Torymus Macek J. Symphytologické novinky Beneš K. Poznámky k bionomii Eopsis beaumonti Benson, 1959 (Tenthredinidae) Blok 4: Ostatní blanokřídlí (moderátor P. Bezděčka) Erhart J. Karas Z. Akuleátní hymenoptera ve stéblech rákosu I Černá K., Munclinger P. & Populační struktura samotářské včely Andrena vaga (Hymenoptera: Andrenidae) ve střední Evropě efekt hetero- Straka J. genity prostředí či evoluční historie? Bogusch P. Pískovny v české krajině jako jediná možnost záchrany druhů vátých písků Holý K. Žlabatky NP Podyjí Při špatném počasí bude prostor pro další (neohlášené) příspěvky Délka přednášky maximálně 15 minut + 5 minut diskuze nebo 20 minut bez diskuze.

6 4 Seznam účastníků 8. setkání Příjmení a jméno Mobil Auto a volná místa Benda Daniel Beneš Karel Bezděčka Pavel A 3 Bezděčková Klára Bogusch Petr A 3 Bučánková Alena A? Černá Kateřina A? Dvořák Libor Erhart Jan Gahai Jaroslav A 3 Habermannová Jana Holý Kamil A 4 Jůzová Kateřina Kozoň Michal Křížková Barbora Kuras Tomáš A 3 Macek Jan Macháčková Lenka Mazalová Monika Míšek Tomáš Samková Alena Smetana Vladimír Smetanová Elena Straka Jakub Šima Peter A 2 Roller Ladislav A 3 Vepřek Dušan

7 5 Poznámky k bionomii Eopsis beaumonti Benson, 1959 (Tenthredinidae) Notes on the life history of Eopsis beaumonti Benson, 1959 (Tenthredinidae) KAREL BENEŠ Kreuzmannova 14, Plzeň, beneskarel@seznam.cz Tento druh byl poprvé nalezen v červnu 1959 J. de Beaumontem ve Švýcarsku: Švýcarský Jura, Vaud, Les Pleiades 1200 m (1, 3 ) a následně popsán téhož roku (BENSON 1959). Na základě spojení žilky M s Sc+R předního křídla daleko před vyústěním Rs+M a slabě zahnuté Sc+R byl zařazen do podčeledi Tenthredininae. Tento druhý znak, nápadně zahnutá Sc+R před spojením s M je sice typický pro podčeleď Tenthredininae, ale u rodu Eopsis je variabilní a tato žilka je jen nepatrně ohnutá nebo rovná. TAEGER (1986) druh podrobně redeskriboval a přeřadil do podčeledi Allantinae (tribus Allantini). LACOURT (l999) jej ve svém katalogu uvádí bez dalších podrobností jako zástupce tribu Eopsini. Je zajímavé, že ve starších sběrech tento druh zcela chybí a byl sbírán až v druhé polovině 20. stol. Postupně byl nalezen ve francouzských Alpách (Lamoura 1200 m), v ČR (Krkonoše), na Slovensku (Tatry), v Německu (již-ní Harz) a na základě synonymizace s Monosoma mosquense Zhel. z Ruska (okolí Moskvy). V Krkonoších byl hojně nacházen na řadě lokalit: Harrachov Rýžoviště m, 30.V.1982, 25.V.1986 (smyk na nízké vegetaci, oviposice na Bistorta major), Harrachovy kameny 1400 m, 25.VII.1980, Labská louka 1350 m, 9.VII.1980, Obří důl, Na dolech 950 m, Rýchory Květnice 980 m, 12.VI V roce 1982 byl na Rýžovišti tento druh zcela dominantní, mnohem hojnější než např. Dolerus aeneus Htg. nebo Pachyprotasis rapae (L.). Larvy pak byly nacházeny ve stoncích Bistorta major prakticky všude, kde se tato rostlina vyskytovala, od motánního pásma (Harrachov 750 m) až po subalpínské pásmo nad horní hranicí lesa (Kaplička v sedle mezi Luční a Studniční horou 1510 m). Další nálezy Polsko: larvy zjištěny u horního okraje karu Sněžných jam (1480 m) a na Sloneczniku (1390 m); Slovensko: Belanské Tatry Zadné Medodoly 1200 m, Predné Medodoly u bývalé Kežmarské chaty (1600 m), Vysoké Tatry Skalnaté pleso (1450 m). Zatímco v osmdesátých letech byly larvy nacházeny na všech lokalitách velmi hojně, v srpnu 2007 byly nalezeny pouze tři larvy v Zadných Medodolech. Na rozdíl od ostatních zástupců podčeledi Allantinae jsou larvy tohoto druhu endofágní a tomuto způsobu života výrazně adaptované. Vajíčka jsou kladena do báze listenů botičky (ochrea) na bázi článku, larva 1. instaru se prokouše hned nad nodem do dřeně stonku a odtud vyžírá dřeň směrem vzhůru. Trus je částečně vyvrhován ven, částečně zůstává uvnitř. Ovipozice zřejmě probíhá v delším časovém úseku, neboť v jednom stonku byly někdy zjištěny až tři larvy různých instarů od nejstarší v bazálním článku (3. instar) až po 1. instar v horním článku. Napadené rostliny je ve většině případů možno spolehlivě poznat dle mdlého zbarvení zpravidla menšího květenství. O způsobu kuklení není nic známo, ale řada druhů této podčeledi se ke kuklení zavrtává do suchých větviček, stonků nebo kůry. Morfologická adaptace larvy Kromě redukovaného obrvení a abdominálních panožek je to zejména zcela odlišná stavba tracheálního systému než u ostatních zástupců celého podřádu. Zatímco u známých larev širopasých jsou spirakuly na prothorakálním a zpravidla také na metathorakálním článku a na abdominálních článcích 1. 8., přičemž prothorakální spirakula je zpravidla největší, u Eopsis jsou pouze na prothorakálním článku spirakuly přiblizně stejné velikosti jako na ab- dominálních článcích 1. 8., chybí i metathorakální spirakuly a je zde ještě další pár spirakul, který se nachází na 10. článku, po stranách bazální části ploché supraanální plošky. Je mno-hem větší

8 6 než ostatní spirakuly, a také tracheální kmen je zde nejširší. Supraanální ploška je silněji sklerotizovaná než ostatní části těla a slouží jako zátka k uzavírání otvoru chodbičky. Literatura BENSOS R. B. 1959: Tribes of the Tenthredininae and a new European genus (Hymenoptera: Tenthredinidae). Proc. R. Ent. Soc. London (B) 28: LACOURT J. 1999: Répertoire des Tenthredinidae ouest-paléarctiques (Hymenoptera, Symphyta). Mémoires de la SEF 3, Paris, 432 pp. TAEGER A. 1986: Beitrag zur Taxonomie uud Verbreitung paläarktischer Allantinae (Hymenoptera, Symphyta). Beitr. Ent. Berlin 36: Eopsis beaumonti, larva 3. instaru (Foto: K. Beneš). Eopsis beaumonti, požerek (Foto: K. Beneš).

9 7 Aktualizovaný seznam mravenců České republiky Updated list of the ants of the Czech Republic PAVEL BEZDĚČKA & KLÁRA BEZDĚČKOVÁ Metodické centrum pro myrmekologii, Muzeum Vysočiny Jihlava Masarykovo nám. 55, Jihlava, , Od vydání posledního seznamu mravenců (Hymenoptera: Formicidae) České republiky nás dělí již pět let (WERNER WIEZIK 2007). Za tuto dobu doznal seznam řadu změn. Především došlo k jeho rozšíření o pět druhů, o nichž referoval již P. Pech na 6. hymenopterologickém setkání v Mikulově (PECH 2010a). Nastaly také změny v uvedení pěti druhů pro historické části země, tedy Čechy a Moravu. V neposlední řadě pak jde u tří druhů o změny nomeklatorické, z nichž nejnovější je z tohoto roku (Seifert 2012). Změny se dotkly celkem jedenácti druhů (10 % seznamu), proto cítíme potřebu zveřejnit touto formou aktuální seznam našich mravenců, který všechny změny a novinky zahrnuje. Pro snazší orientaci uživatelů seznamu jsme všechny druhy, jichž se změna oproti poslednímu publikovanému checklistu (WERNER WIEZIK 2007) týká, označili v seznamu hvězdičkou (*). U druhů se změněnou nomenklaturou jsme uvedli odkaz na literární zdroj, který je uveden v seznamu literatury. Druhy nové pro ČR nebo některou z historických zemí jsme označili hvězdičkou s číslem poznámky uvedené níže. Seznam mravenců České republiky (stav k , řazení všech taxonů je abecední) FORMICIDAE Latreille, 1809 DOLICHODERINAE Forel, 1878 Bothriomyrmex Emery, 1869 Bothriomyrmex corsicus mohelensis Novák, 1941 Bothriomyrmex gibbus Soudek, 1925 M M Dolichoderus Lund, 1831 Dolichoderus quadripunctatus (Linnaeus, 1771) B M Liometopum Mayr, 1861 Liometopum microcephalum (Panzer, 1798) M Tapinoma Förster, 1850 Tapinoma erraticum (Latreille, 1798) B M Tapinoma subboreale Seifert, 2012* SEIFERT 2012 B M = T. ambiguum Emery, 1925 FORMICINAE Latreille, 1809 Camponotus Mayr, 1861 Camponotus aethiops (Latreille, 1798) B M Camponotus fallax (Nylander, 1856) B M Camponotus herculeanus (Linnaeus, 1758) B M

10 8 Camponotus ligniperdus (Latreille, 1802) B M Camponotus piceus (Leach, 1825) M Camponotus truncatus (Spinola, 1808) B M Camponotus vagus (Scopoli, 1763) M Formica Linnaeus, 1758 Formica aquilonia Yarrow, 1955 B Formica cinerea Mayr, 1853 B M Formica clara Forel, 1886 B* 1 M* 1 = F. lusatica Seifert, 1997 Formica cunicularia Latreille, 1798 B M Formica exsecta Nylander, 1846 B M Formica foreli Bondroit, 1918 M Formica fusca Linnaeus, 1758 B M Formica gagates Latreille, 1798 M Formica lemani Bondroit, 1917 B M Formica lugubris Zetterstedt, 1838 B M Formica picea Nylander, 1846 B M Formica polyctena Förster, 1850 B M Formica pratensis Retzius, 1783 B M Formica pressilabris Nyladner, 1846 M Formica rufa Linnaeus, 1758 B M Formica rufibarbis Fabricius, 1793 B M Formica sanguinea Latreille, 1798 B M Formica truncorum Fabricius, 1804 B M Lasius Fabricius, 1804 Lasius alienus (Förster, 1850) B M Lasius austriacus Schlick-Steiner, Steiner, Schödl & Seifert, 2003 M Lasius bicornis (Förster, 1850) B M Lasius brunneus (Latreille, 1798) B M Lasius carniolicus Mayr, 1861 B* 2 Lasius citrinus Emery, 1922 M Lasius distinguendus (Emery, 1916) M Lasius emarginatus (Olivier, 1792) B M Lasius flavus (Fabricius, 1782) B M Lasius fuliginosus (Latreille, 1798) B M Lasius jensi Seifert, 1982 B M Lasius meridionalis (Bondroit, 1920) B M Lasius mixtus (Nylander, 1846) B M Lasius myops Forel, 1894 B* 3 M* 3 Lasius niger (Linnaeus, 1758) B M Lasius nitidigaster Seifert, 1996 M Lasius paralienus Seifert, 1992 B* 4 M Lasius platythorax Seifert, 1991 M M Lasius psammophilus Seifert, 1992 B M Lasius reginae Faber, 1967 B M Lasius sabularum (Bondroit, 1918) B* 5 M Lasius umbratus (Nylander, 1846) B M

11 9 Plagiolepis Mayr, 1861 Plagiolepis pygmaea (Latreille, 1798) B M Plagiolepis vindobonensis Lomnicki, 1925 M Plagiolepis xene Stärcke, 1936 M Polyergus Latreille, 1804 Polyergus rufescens (Latreille, 1798) B M MYRMICINAE Lepeletier de Saint-Fargeau, 1835 Anergates Forel, 1874 Anergates atratulus (Schenck, 1852) B M Aphaenogaster Mayr, 1853 Aphaenogaster subterranea (Latreille, 1798) B M Formicoxenus Mayr, 1855 Formicoxenus nitidulus (Nylander, 1846) B M Harpagoxenus Forel, 1893 Harpagoxenus sublaevis (Nylander, 1849) B M Leptothorax Mayr, 1855 Leptothorax acervorum (Fabricius, 1793) B M Leptothorax gredleri Mayr, 1855 B M Leptothorax muscorum (Nylander, 1846) B M Manica Jurine, 1807 Manica rubida (Latreille, 1802) B M Messor Forel, 1890 Messor cf. structor (Latreille, 1798) M Myrmecina Curtis, 1829 Myrmecina graminicola (Latreille, 1802) B M Myrmica Latreille, 1804 Myrmica deplanata Emery, 1921 * RADCHENKO A. G. ELMES G. W B M = M. lacustris Ruzsky, 1905 Myrmica gallienii Bondroit, 1920 B M Myrmica hirsuta Elmes, 1978 B Myrmica karavajevi (Arnoldi, 1930) B M Myrmica lobicornis Nylander, 1846 B M Myrmica lonae Finzi, 1926 B M* 6 Myrmica rubra (Linnaeus, 1758) B M Myrmica ruginodis Nylander, 1846 B M Myrmica rugulosa Nylander, 1849 B M Myrmica sabuleti Meinert, 1861 B M Myrmica scabrinodis Nylander, 1846 B M

12 10 Myrmica schencki Viereck, 1903 B M Myrmica slovaca Sadil, 1952* RADCHENKO A. G. ELMES G. W B M Myrmica specioides Bondroit, 1918 B M Myrmica sulcinodis Nylander, 1846 B M Myrmica vandeli Bondroit, 1920 B Myrmoxenus Ruzsky, 1902 Myrmoxenus ravouxi (André, 1896) B M Solenopsis Westwood, 1840 Solenopsis fugax (Latreille, 1798) B M Stenamma Westwood, 1839 Stenamma debile (Förster, 1850) B M Strongylognathus Mayr, 1853 Strongylognathus kratochvili Šilhavý, 1937 M Strongylognathus testaceus (Schenck, 1852) B M Temnothorax Mayr, 1861 Temnothorax affinis (Mayr, 1855) B M Temnothorax clypeatus (Mayr, 1853) M Temnothorax corticalis (Schenck, 1852) B M Temnothorax crassispinus (Karavaiev, 1926) B M Temnothorax interruptus (Schenck, 1852) B M Temnothorax jailensis (Arnoldi, 1977) M* 7 Temnothorax nigriceps (Mayr, 1855) B M Temnothorax parvulus (Schenck, 1852) B M Temnothorax saxonicus (Seifert, 1995) B M Temnothorax tuberum (Fabricius, 1775) B M Temnothorax unifasciatus (Latreille, 1798) B M Tetramorium Mayr, 1855 Tetramorium cf. caespitum (Linnaeus, 1758) B M Tetramorium ferox Ruzsky, 1903 M Tetramorium hungaricum Röszler, 1935 M* 8 Tetramorium impurum (Förster, 1850) B M Tetramorium moravicum Kratochvíl, 1941 B M Tetramorium sp. E M V objektech mimo volnou přírodu stálý výskyt: Monomorium Mayr, 1855 Monomorium pharaonis (Linnaeus, 1758) B M PONERINAE Lepeletier de Saint-Fargeau, 1835 Hypoponera Santschi, 1938 Hypoponera cf. punctatissima (Roger, 1859) B M

13 11 Ponera Latreille, 1804 Ponera coarctata (Latreille, 1802) B M Ponera testacea Emery, 1895 B M PROCERATIINAE Emery, 1895 Proceratium Roger, 1863 Proceratium melinum (Roger, 1860) M Poznámky k seznamu * 1 Prvonález mravence Formica clara (jako F. lusatica) pro území České republiky publikovali PECH WERNER (2008). V Muzeu Vysočiny Jihlava a v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně je deponován dosud nepublikovaný materiál Formica clara z několika lokalit jižní a západní Moravy (lgt. P. Bezděčka K. Bezděčková, ). * 2 Prvonález mravence Lasius carniolicus pro území České republiky publikoval PECH (2010b). * 3 Druh Lasius myops je z našeho území uváděn již od 30. let z minulého století (např. ŠILHAVÝ 1937), jeho výskyt však byl v posledních letech považován za nejistý vzhledem k absenci recentní revize sbírkového materiálu (Werner & Wiezik 2007). Potvrzení výskytu v České republice publikoval Pech (2010c). Ověřený dokladový materiál z Moravy (BEZDĚČKA 1996, revid. Bezděčka & Bezděčková, 2010) je deponován ve sbírce Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Zde je uložen i ověřený materiál z Českého ráje (lgt. et det. Bezděčka, 1984, revid. Bezděčka & Bezděčková 2010). * 4 První nález Lasius paralienus v Čechách publikoval PECH z jižních Čech (2008); v Muzeu Vysočiny Jihlava je deponován materiál z dalších oblastí Čech i Moravy. * 5 Samici Lasius sabularum z území západních Čech determinoval P. Werner (osobní sdělení). * 6 V Muzeu Vysočiny Jihlava je deponován dosud nepublikovaný materiál Myrmica lonae z jižní Moravy (lgt. P. Bezděčka K. Bezděčková, 2008). * 7 Prvonález mravence Temnothorax jailensis pro území České republiky publikovali VODKA et al. (2010). * 8 Prvonález mravence Tetramorium hungaricum pro území České republiky publikovali BEZDĚČKA BEZDĚČKOVÁ (2010). Literatura BEZDĚČKA P. BEZDĚČKOVÁ K. 2010: The first record of Tetramorium hungaricum (Hymenoptera: Formicidae) in the Czech Republic (První nález Tetramorium hungaricum (Hymenoptera: Formicidae) v České republice). Klapalekiana 45:

14 12 PECH P. 2008: Faunistic Records from the Czech Republic 249. Hymenoptera: Formicidae. Klapalekiana 44: 73. PECH P. 2010a: Změny v seznamu mravenců českých zemí od posledního check-listu a poznámky k některým dalším zajímavým druhům. P. 13. In: Dvořák L. & Straka J. (eds), Blanokřídlí v českých zemích a na Slovensku, 6. setkání, sborník z konference, Mikulov, června 2010, 21 pp. PECH P. 2010b: Faunistic Records from the Czech Republic 298. Hymenoptera: Formicidae. Klapalekiana, 46: 202. PECH P. 2010c: Dva nálezy mravence Lasius myops (Hymanuptara: [sic!] Formicidae) a potvrzení výskytu tohoto druhu v České republice. Sborník Jihočeského Muzea v Českých Budějovicích, Přírodní vědy 50: PECH P. WERNER P. 2008: Faunistic record from the Czech Republic 250, Hymenoptera: Formicidae. Klapalekiana, 44: 74. RADCHENKO A. G. ELMES G. W. 2010: Myrmica ants (Hymenptera: Formicidae) on the Old World (Fauna Mundi, vol. 3). Natura optima dux Foundation, Warszava, 789 pp. SEIFERT B. 2012: Clarifying naming and identification of the outdoor species of the ant genus Tapinoma Förster, 1850 (Hymenoptera: Formicidae) in Europe north of the Mediterranean region with description of a new species. Myrmecological News 16: ŠILHAVÝ V. 1937: Můžeme pokládati mravence Lasius flavus var. flavo-myops za samostatnou systematickou jednotku? Acta Societatis Entomologicae Čechosloveniae 34: VODKA Š., PECH P. ČÍŽEK L. 2010: Faunistic Records from the Czech Republic 305: Hymenoptera: Formicidae. Klapalekiana, 46: WERNER P. & WIEZIK M. 2007: Vespoidea: Formicidae (mravencovití). Pp In: Bogusch P., Straka J. & Kment P. (eds.), Annotated checklist of the Aculeata (Hymenoptera) of the Czech Republic and Slovakia. (Komentovaný seznam žahadlových blanokřídlých (Hymenoptera: Aculeata) České republiky a Slovenska. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae. Supplementum 11:

15 13 Radostné počátky naší myrmekomykologie Joyful beginnings of our myrmecomycology PAVEL BEZDĚČKA & KLÁRA BEZDĚČKOVÁ Metodické centrum pro myrmekologii, Muzeum Vysočiny Jihlava Masarykovo nám. 55, Jihlava, , Ektoparazitické či endoparazitické houby se nevyhýbají ani eusociálním druhům hmyzu, tedy všekazům, včelám, vosám a mravencům. Prostředí jejich hnízd je naopak k šíření hub velmi příznivé a infekce zde běžně nabývá epizootického charakteru. Invaze entomofágních hub někdy může vést až k celkovému zániku společenství. Mravenci, kteří žijí v obzvláště četných společenstvech a v relativně vlhkém prostředí (hnízda v mrtvém dřevě, v zemi, v rašelinících, mechu aj.), bývají napadáni nejen entomofágními či specificky myrmekofágními houbami, ale i ektoprazitickými druhy hub, např. Aegeritella, Hormiscium, Laboulbenia, Rickia. Ektoparazitické houby na tělech mravenců unikaly pozornosti českých myrmekologů i mykologů až do 80. let minulého století. Doklady mravenců rodů Lasius a Formica infestovaných houbami Aegeritella superficialis a A. tuberculata tehdy začal sbírat a zapisovat Bezděčka, který výsledky shrnul v České mykologii (BEZDĚČKA 1990) a doplnil o devět let později (BEZDĚČKA 1999). Od té doby přibyla v naší databázi řada nových údajů, které nyní připravujeme k publikaci. Je zřejmé, že oba druhy Aegeritella jsou rozšířeny po území celé republiky bez vazby na geografické celky, geologický podklad, atp. V roce 2010 se seznam myrmekofilních ektoparazitických hub na našem území rozrostl o třetí druh Rickia wasmannii. Tato houba je dosud známa z deseti evropských zemí od Španělska po Slovensko a to z několika druhů mravenců rodu Myrmica. V červnu 2010 jsme ji poprvé pro Českou republiku nalezli na dvou lokalitách nedaleko Mikulova, v červenci 2010 na Pardubicku (BEZDĚČKOVÁ BEZDĚČKA 2011) a v srpnu 2010 jsme zaznamenali prvonález tohoto druhu i pro Slovensko (BEZDĚČKA BEZDĚČKOVÁ 2011). Koncem roku 2010 jsme na základě těchto nálezů prověřili přes osm tisíc exemplářů celkem dvanácti druhů mravenců rodu Myrmica uložených v muzejních a soukromých sbírkách ve snaze nalézt houby na preparovaných či nasucho bez preparace uložených dělnicích, které dříve unikly pozornosti. Přítomnost houby se nám nepodařilo prokázat ani v jediném případě. Tento výsledek naznačuje možnost, že Rickia wasmannii se teprve recentně rozšířila či šíří na naše území. Této hypotéze nahrává nejen fakt, ža byl výskyt tohoto druhu nově zaznamenán také v některých sousedních zemích, ale i okolnost, že v průběhu roku 2011 jsme houbu R. wasmannii nalezli na dalších lokalitách ve východních a v severních Čechách. S výjimkou pozorování na Slovensku se vesměs jedná o nahodilé nálezy v průběhu klasických myrmekologických průzkumů. Je vysoce pravděpodobné, že průzkum vhodných lokalit cílený na hledání R. wasmannii, který připravujeme, přinese řadu údajů i z dalších oblastí republiky, zejména od planárního po submontánní výškový stupeň. Stejně tak lze předpokládat, že cílené hledání by mělo odhalit i další zástupce ektoparazitických myrmekofilních hub (Hormicsium, Laboulbenia), které již byly nalezeny v některých sousedních zemích. Literatura BEZDĚČKA P. 1990: Epizootické houby rodu Aegeritella Bal. et Wis. (Hyphomycetales, Blastosporae) na mravencích v Československu. Česká mykologie, 44, (3): BEZDĚČKA P. 1999: Parazitické houby na mravencích rodu Formica. Formica, zprav. pro aplik. výzkum a ochranu les. mrav., Liberec, 2:

16 14 BEZDĚČKA P. & BEZDĚČKOVÁ K. 2011: First record of the myrmecophilous fungus Rickia wasmannii (Ascomycetes: Laboulbeniales) in Slovakia. Folia Faunistica Slovaca, 16 (2): BEZDĚČKOVÁ K. & BEZDĚČKA P. 2011: First records of the myrmecophilous fungus Rickia wasmannii (Ascomycetes: Laboulbeniales) in the Czech Republic. Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae (Brno) (96) 1: Rickia wasmannii detail (Foto: P. Bezděčka). Rickia wasmannii - silně infestovaná dělnice Myrmica scabrinodis (Foto: P. Bezděčka).

17 15 Mravenci jako indikátory Ants as indicators KLÁRA BEZDĚČKOVÁ PAVEL BEZDĚČKA Metodické centrum pro myrmekologii, Muzeum Vysočiny Jihlava Masarykovo nám. 55, Jihlava, , Informace o složení společenstev půdních bezobratlých jsou často využívány k bioindikačním účelům. MCGEOCH (1998) dělí bioindikátory do tří kategorií podle tří hlavních způsobů použití: 1) environmentální indikátory, užívané k detekci nebo monitoringu změn stavu prostředí, 2) ekologické indikátory, používané k doložení dopadu environmentálního stresu na biotu nebo k monitorování dlouhodobých změn bioty vyvolaných stresem a na 3) indikátory biodiverzity, užívané k identifikaci rozmanitosti taxonů na určitém území nebo k monitorování změn biodiverzity. V posledních letech se stále častěji ukazuje, že k nejvhodnějším a nejúčinnějším bioindikátorům patří mravenci (např. MAJER et al. 2007; TOUYAMA et al. 2002). Mravenci (Formicidae) jsou velmi různorodá a početná skupina hmyzu, vykazující mnoho typů vztahů s půdní biotou. Jsou nalézáni ve většině terestrických ekosystémů naší planety (FOLGARAIT 1998), často obsazují vysoké trofické úrovně a specializované niky a pružně reagují na narušení prostředí (MAJER 1983; CRIST 2009). Z tohoto důvodu jsou úspěšně využíváni jako všechny tři typy bioindikátorů (sensu McGeoch 1998; viz např. Folgarait 1998; Crist 2009; Ribas et al. 2012). Literatura CRIST T. O. 2009: Biodiversity, species interactions, and functional roles of ants (Hymenoptera: Formicidae) in fragmented landscapes: a review. Myrmecological News 10: FOLGARAIT P. J. 1998: Ant biodiversity and its relationship to ecosystem functioning: a review. Biodiv. Conserv. 7: MAJER J. D : Bioindicators of minesite rehabilitation, land-use, and land conservation. Environmental Management 4: McGeoch M. A. 1998: The selection, testing and application of terrestrial insects as bioindicators. Biological Reviews of the Cambridge Philosophical Society, 73: MAJER J. D., ORABI G. & BISEVAC L. 2007: Ants (Hymenoptera: Formicidae) pass the bioindicator scorecard. Myrmecological News 10: RIBAS C. R., CAMPOS R. B. F., SCHMIDT F. A. & SOLAR R. C. R. 2012: Ants as Indicators in Brazil: A Review with Suggestions to Improve the Use of Ants in Environmental Monitoring Programs. Psyche, vol. 2012, Article ID , 23 pages, doi: /2012/ TOUYAMA Y., YAMAMOTO T. & NAKAGOSHI N. 2002: Are ants useful bioindicator? the relationship between ant species richness and soil macrofaunal richness, in Hiroshima prefecture. Edaphologia 70:

18 16 Návrh na změnu postavení mravenců podrodu Coptoformica v Červeném seznamu ČR A proposal to change the status of Coptoformica ants in Red list of ants of the Czech Republic KLÁRA BEZDĚČKOVÁ PAVEL BEZDĚČKA Metodické centrum pro myrmekologii, Muzeum Vysočiny Jihlava Masarykovo nám. 55, Jihlava, , bezdeckova@muzeum.ji.cz Všechny tři u nás žijící druhy podrodu Coptoformica patří ke zvláště chráněným druhům živočichů, uvedeným prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb. zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, jako ohrožené druhy ve smyslu zákona 114/1992 v platném znění. V červeném seznamu bezobratlých České republiky jsou druhy F. exsecta Nylander, 1846 a F. pressilabris Nylander, 1846 vedeny jako zranitelné, druh F. foreli Bondroit, 1918 zde není zařazen vůbec (BEZDĚČKA 2005). Vzhledem k tomu, že tato rozsáhlá publikace vznikala několik let, rukopis kapitoly týkající se mravenců byl odevzdán dlouho před vydáním. Údaje, z nichž vycházelo zařazení jednotlivých druhů do konkrétních kategorií, pocházely z období před rokem 2001 a dnes jsou tudíž zastaralé. Výskyt F. exsecta a F. pressilabris byl v té době uváděn z řady lokalit, výskyt F. foreli u nás naopak nebyl ještě zaznamenán. Při pozdějších terénních průzkumech jsme zaznamenali vymizení mravenců podrodu Coptoformica z některých lokalit a při detailním studiu výskytu těchto druhů na našem území jsme zjistili, že došlo k jejich výraznému úbytku. Na základě těchto výsledků navrhujeme přehodnocení postavení všech tří druhů v červeném seznamu. Pro F. exsecta a F. foreli navrhujeme status ohrožený druh, pro F. pressilabris kriticky ohrožený druh. Literatura BEZDĚČKA P. 2005: Formicoidea (mravenci). Pp In: Farkač J., Král D. Škorpík M. (eds): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. (Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates). AOPK, Praha, 760 pp. Dělnice Formica exsecta (Foto: K. Bezděčková).

19 17 Žahadloví blanokřídlí písečných dun můžeme je zachránit v pískovnách? Aculeate Hymenoptera of sand dunes - can we preserve them in sandpits? PETR BOGUSCH 1, PETR HENEBERG 2 & JIŘÍ ŘEHOUNEK 3 1 Univerzita Hradec Králové, Přírodovědecká fakulta, katedra biologie, Rokitanského 62, Hradec Králové , bogusch.petr@gmail.com 2 Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, Ruská 87, Praha Calla sdružení pro záchranu prostředí, Fráni Šrámka 35, České Budějovice 3, Většina druhů žahadlových blanokřídlých (Chrysidoidea, Vespoidea, Apoidea) obývá otevřená stanoviště, a některé vysoce specializované druhy můžeme dokonce označit za významné bioindikátory takových míst. Studovali jsme žahadlové blanokřídlé v pískovnách na území celé ČR. Odchyt byl prováděn kombinací žlutých misek a smýkání, v některých případech byli jedinci individuálně odchytáváni (např. na hnízdištích a živných rostlinách). Celkově jsme zaznamenali výskyt 221 druhů, z nichž 53 je zařazeno v červeném seznamu chráněných a ohrožených bezobratlých ČR, z toho dva druhy jsou už delší dobu považované v ČR za nezvěstné (Lasioglossum mesosclerum a Nomada femoralis). Z celkového počtu zaznamenaných druhů můžeme označit 55 za specialisty na písčitá stanoviště. Početnost druhů v pískovně a výskyt písčinných specialistů závisel především na těchto charakteristikách: přítomnosti obnažených písčitých plošek, zarůstání, intenzitě těžby a času, po který v pískovně probíhá přirozená sukcese. V pískovnách s aktivní těžbou byly často zaznamenány význačné druhy, jako např. Bembecinus tridens a Andrena barbilabris. Celkově tedy lze konstatovat, že pískovny jsou velice významná refugia teplomilných, suchomilných a hlavně pískomilných druhů žahadlových blanokřídlých. Bohužel, současná legislativa propaguje technické rekultivace těžebních prostor před spontánní nebo řízenou sukcesí, což vede k postupné ztrátě biotopů využitelných pro záchranu pískomilných druhů žahadlových blanokřídlých.

20 18 Laboratorní chov čmeláka skalního (B. lapidarius) a čmeláka zahradního (B. hortorum) Laboratory rearing of red-tailed bumblebee (B. lapidarius) and small garden bumblebee (B. hortorum) ALENA BUČÁNKOVÁ 1,2 VLADIMÍR PTÁČEK 1 1 Zemědělský výzkum, s.r.o., Zahradní 1, Troubsko, 66441, bucankova@vupt.cz 2 Výzkumný ústav pícninářský, s.r.o., Zahradní 1, Troubsko, Bombus lapidarius a Bombus hortorum patří mezi druhy s delším jazykem než má běžně chovaný druh Bombus terrestris. Díky němu jsou schopni opylovat rostliny s delší květní trubkou (např. některé druhy jetele), které Bombus terrestris opýlit neumí. V letech jsme se zabývali možnostmi jejich kontinuálního chovu a zejména testováním některých stimulačních metod zakládání hnízd. U druhu B. lapidarius byly použity královny odchycené v přírodě, královny vylíhlé z laboratorních hnízd, které přezimovaly v chladničce a královny, které se vylíhly v laboratoři, ale nebyly zimovány. Bylo zjištěno, že B. lapidarius přijímá kokon B. terrestris jako místo pro založení první buňky stejně často jako kokon vlastního druhu, ale na kokonu B. terrestris potřebuje k založení buňky signifikantně více času. Je schopen kooperovat také se včelou medonosnou. Královny pocházející z hnízd v laboratorním chovu vykazovaly stejnou úspěšnost v založení buňky, vychování první dělnice a mladých královen, jako královny odchycené v přírodě. Kontinuální chov B. lapidarius v laboratoři tak lze považovat za zvládnutý. U druhu B. hortorum byly testovány královny odchycené v přírodě. Královny B. hortorum kokon B. terrestris nepřijímají ani nespolupracují se včelami. Nicméně u královen odchycených v přírodě se objevuje spontánní kladení, bez nutnosti stimulace. Procentuální úspěšnost založení buňky, vychování první dělnice a mladých královen byla u královen odchycených z venku stejná jako u B. lapidarius. Královny zimované v laboratoři se však nepodařilo stimulovat ke kladení a kontinuální chov je tak zatím problematický.

21 19 Populační struktura samotářské včely Andrena vaga (Hymeptera: Andrenidae) ve střední Evropě efekt heterogenity prostředí či evoluční historie? Population structure of solitary bee Andrena vaga (Hymenoptera: Andrenidae) in the central Europe the effect of heterogeneous environment or evolutionary history? KATEŘINA ČERNÁ, PAVEL MUNCLINGER & JAKUB STRAKA Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, Praha 2, , Andrena vaga je univoltinní časně jarní druh, který je hnízděním silně vázán na písčité substráty a živí se výhradně vrbami (Salix spp). Specialisté mívají často výraznější populační strukturu a snížený tok genů mezi populacemi díky úzké vazbě na své zdroje, které bývají rozmístěné ostrůvkovitě a nepravidelně. Andrena vaga je pionýrský druh a jako takový je velmi dobře přizpůsobený těžko předvídatelnému prostředí záplavových oblastí, kde často hnízdí. Z tohoto důvodu předchozí studie na tomto druhu v homogenním prostředí Porýní (Německo) prokázala existence pouze velice slabé populační struktury, přestože je A. vaga striktním specialistou. Podmínky vhodné pro hnízdění tohoto druhu jsou však v podmínkách střední Evropy mnohem vzácnější a vhodné lokality jsou rozmístěné především podél toků řek. Střední Evropa je navíc místem s velice komplexní kvartérní historií. Z tohoto důvodu jsme přepokládali, že areál tohoto druhu u nás bude fragmentovaný a bude zde možné detekovat populační strukturu. Pro testování této hypotézy jsme nasbírali 387 samic z 21 populací v ČR a na Slovensku a provedli populačně genetickou analýzu pomocí osmi párů mikrosatelitových lokusů. Pomocí dvou různých Bayesovských shlukovacích programů (Structure a Geneland) a analýzy molekulární variance (AMOVA) jsme prokázali existenci dvou skupin populací na studovaném území (východní a západní) s hranicí přibližně v polovině území ČR, které spolu komunikují, nicméně tok genů je mezi nimi omezen. Důsledkem je existence kliny mezi oběma skupinami populací. Takováto populační struktura by mohla být důsledkem a) existence přirozené bariéry mezi oběma populacemi, které znesnadňuje tok genů či b) může představovat recentní sekundární kontakt dvou historicky oddělených populací.

22 20 Poznámky k rozšíření, ekologii a fenologii čmeláka drobného, Bombus jonellus Notes o the distribution, ecology, and phenology of the heath bumblebee, Bombus jonellus LIBOR DVOŘÁK Městské muzeum Mariánské Lázně, Goethovo náměstí 11, Mariánské Lázně; lib.dvorak@seznam.cz, dvorak@muzeum-ml.cz V České republice dosud nebyla publikována žádná studie, která by se šířeji zabývala čmelákem drobným (Bombus jonellus). Starší (MAY 1959) i novější (PAVELKA & SMETANA 2003) píší o tomto druhu pouze v tom smyslu, že se jedná o vzácný horský druh. V posledních deseti letech bylo publikováno několik článků o fauně žahadlových blanokřídlých, v nichž lze dohledat data o rozšíření a ekologii tohoto severského elementu v naší fauně. Prošel jsem všechny dostupné práce, vypsal si údaje z některých muzeí a vyžádal si data od kolegů hymenopterologů. Spolu se svými údaji jsem tak získal více než 100 údajů o čmeláku drobném z našeho území. Z výsledku vyplývá několik zajímavých výsledků. (1) Čmelák drobný obývá téměř výhradně naše pohraniční hory. Výjimku tvoří nálezy z maloplošného oreofytika nebo rašelinišť, která jsou více ve vnitrozemí (Brdy, Třeboňsko, Českomoravská vrchovina). (2) Preferuje kyselá stanoviště s bohatými podrosty brusnic, jako jsou horské smrčiny a rašeliniště, ale místy je častý i na jiném bezlesí a ekotonech, nevyhýbá se ani intravilánům. (3) Nevysledoval jsem žádné preference nadmořských výšek, je zastoupen hojně i pod 600 m n. m. (4) Fenologie: samičky se objevují již počátkem dubna a nové létají až do půli září (hlavně ve vyšších polohách), první dělnice létají v půli dubna a poslední do září s maximem v červnu a první půli července, samečci se objevují počátkem června a poslední létají také až do září. Literatura MAY J. 1959: Čmeláci v ČSR. ČASZ Praha, 170 pp. PAVELKA M. & SMETANA V. 2003: Čmeláci. ČSOP ZO 76/03, Valašské Meziříčí, 105 pp.

23 21 Akuleátní blanokřídlí ve stéblech rákosu I Reed stems nesting Hymenoptera I JAN ERHART 1 ZDENEK KARAS 2 1 Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR Branišovská 1160/31, České Budějovice, , erhart@paru.cas.cz 2 Jáchymovská 345, Zliv, Nálezy vzácnějších druhů hrabalek (Anoplius tenuicornis, Anoplius caviventris) v posledních letech, především na postindustriálních stanovištích jihočeského regionu, vedly autory k podrobnějšímu zkoumání rákosin na uvedených a dalších lokalitách. Cílem bylo lépe zmapovat výskyt výše uvedených druhů hrabalek ale i dalších akuleátních hymenopter (Crabronidae, Megachilidae, Vespidae) vázaných na rákosiny a současně tak získat více poznatků o jejich bionomii, která je vzhledem ke skrytému způsobu života málo známa. Nálezy získané v první etapě projektu nasměrovaly k vytipování vhodných lokalit a rozmístění žlutých misek. Odchyt a determinace materiálu bude součástí druhé etapy projektu. Literatura HAMM A. H. RICHARDS O. W. 1926: The biology of the British Crabronidae. Transaction of the Royal Society of London, 74: DANKS H. V. 1971: Biology of some stem-nesting aculeate Hymenoptera. Royal Entomological Society of London, 122: EDWARDS R. 2009: Provisional atlas of aculeate Hymenoptera of Britain and Ireland. Centre for Ecology and Hydrology, Part 1 7. SORG M., SCHWAN H. STENMANS W. 2009: Die wegwespe Anoplius caviventris (Hymenoptera: Pompilidae) Habitatbindung, Verbreitung und Merkmale. Mittcilungen aus dem Entomologischen Vercins Krefeld, 2: 1 4. TORMOS J., ASÍS J. D., GAYUBO S. F., CALVO J. MARTIN M. A. 2005: Ekology of crabronid wasp found in trap nests from Spain (Hymenoptera: Spheciformes). Florida Entomo- logis, 88: KOPONEN S. WASBAUER M. S. 1987: A note on the biology of Anoplius tenuicornis in North America (Hymenoptera: Pompilidae). The Canadian Entomologist, 119: 1. MACEK J., STRAKA J., BOGUSCH P., DVOŘÁK L., BEZDĚČKA P. & TYRNER P. 2010: Blanokřídlí České republiky I., žahadloví. Academia Praha, 524 pp.

24 22 Žlabatky Národního parku Podyjí Gall wasps of the Podyjí National Park KAMIL HOLÝ Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Drnovská 507, Praha 6-Ruzyně, Žlabatkovití (Cynipidae) vytváří hálky na různých rostlinách nebo žijí paraziticky v hálkách jiných žlabatek. Čeleď se dělí na pět tribů, které mají různé hostitele: Aylacini se vyvíjejí nejčastěji na bylinách, Cynipini na dubech, Diplolepidini na růžích, Pediaspini na javorech a Synergini u jiných žlabatek. V České republice se vyskytuje více než 100 druhů, z nichž některé dosahují na jižní Moravě severní hranicí svého rozšíření. Území NP Podyjí nebylo dosud faunisticky prozkoumáno, pouze několik publikovaných údajů pochází z okolí Znojma bez uvedení přesné lokality. Vlastní extenzivní průzkum probíhal v letech se zaměřením na hálkotvorné druhy z tribů Cynipini a Diplolepidini, při kterém bylo zjištěno 30 druhů. Nejvzácnějším zjištěným druhem byla žlabatka Andricus dentimitratus, jejíž vylíhlá hálka byla nalezena 17.III.2010 na dubu u silnice Čížov Hardegg a mimo Podyjí se u nás vyskytuje pouze na Pouzdřanech. Z nehojných druhů byly zjištěny žlabatky A. coriarius, A. multiplicatus (vyskytuje se pouze na dubu ceru) a A. polycerus. Třicet zjištěných druhů představuje méně než třetinu naší fauny, což v porovnání s extenzivním průzkumem není špatný výsledek. Vzhledem k poleze NP Podyjí v teplé oblasti jižní Moravy lze očekávat výskyt cca 75 % druhů známých z České republiky, k čemuž je třeba provádět sběry v delším časovém období s ohledem na populační cykly jednotlivých druhů a zaměřit průzkum na triby Aylacini a Synergini, které mají odlišnou metodiku sběru. Děkuji správě NP Podyjí za umožnění průzkumu a Petru Janštovi za poskytnutí údajů o výskytu A. hungaricus. Tato práce byla částečně podpořena grantem MZE

25 23 Druhové skupiny rodu Torymus Dalman, 1820 Species groups of the genus Torymus Dalman, 1820 BARBORA KŘÍŽKOVÁ Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova Viničná 7, Praha 2, , Koevoluční vztahy mezi parazity a hostiteli jsou velmi populárním podoborem evoluční biologie. V rámci řádu Hymenoptera můžeme najít mnoho příkladů. Jeden z nich je i vztah parazitoidů a herbivorního hmyzu. V našem případě je parazitoidem zástupce rodu Torymus (Hymenoptera: Chalcidoidea: Torymidae). Jeho hostitelem bývá nejčastěji hálkotvorný hmyz. Tento rod byl dosud zkoumán hlavně pomocí morfologických znaků. Vznikly tak druhové skupiny zahrnující druhy s podobnými morfologickými vlastnostmi a v některých případech i s obdobnými ekologickými nároky. V našem výzkumu byl však zvolen molekulární přístup. Příbuznost druhů byla zjišťována pomocí porovnávání sekvencí markerových genů. Původní druhové skupiny nebyly v mnoha případech potvrzeny. Námi navržené monofyletické skupiny nesdílejí původní morfologické apomorfie. Navíc se morfologické znaky zdají být v některých případech konvergentní. Navržená monofyla sdílí ekologii a přirozený habitat. Můžeme se proto domnívat, že se v průběhu evoluce oddělilo několik skupin, které se rozrůzňovaly v rámci jednotlivých stanovišť. Bylo navíc zjištěno, že recentní nejčastější hostitelé druhů rodu Torymus nemusí být jeho původními hostiteli. Mohlo dojít k adaptivní radiaci druhů právě při získání nových skupin hostitelů, jimiž jsou bejlomorky (Diptera: Cecidomyiidae) a žlabatky (Hymenoptera: Cynipidae). Výzkum byl podpořen Grantovou agenturou Univerzity Karlovy, grantem číslo

26 24 Symphytologické novinky Symphytological novelties JAN MACEK Entomologické oddělení Národního muzea Praha 4, Kunratice 1, Širopasí (Symphyta) patří ve středoevropském prosrtoru v rámci řádu blanokřídlých (Hymenoptera) k jedné z nejlépe prostudovaných skupin, a proto je více než překvapivé značné zvýšení počtu prvonálezů z našeho území v průběhu poslední dekády, a to nejen předpokládaných druhů známých ze sousedních oblastí, ale především druhů z tak vzdálených oblastí Palearktu, jako je např. Dálný Východ (viz. Strongylogaster baikalensis, Dinax ermak). Oproti původním 617 druhů uváděných v Check-listu bývalého Československa, se během posledních deseti let na základě publikovaných údajů zvýšil počet druhů na 656, přičemž tento počet není zdaleka konečný a v budoucnu lze očekávat, že počet druhů podřádu Symphyta na území ČR přesáhne hranici 700. Vysvětlením pro tento nezvykle prudký nárůst biodiverzity Symphyta na území ČR nejsou ani tolik diskutované důsledky klimatických změn, jako spíše použití širokého spektra celosezónních kvantitativních sběracích metod (žluté misky, Malaiseho pasti), jež umožnilo zachytit druhy v průběhu celé vegetační sezóny tzn. zejména přehlížené druhy s velmi časnou nebo naopak pozdní fenofází výskytu dospělců, období v minulosti stojící mimo sběratelskou aktivitu. Statistickým vyhodnocením podle data sběru bylo zjištěno, že 90 % prvonálezů se právě týká druhů právě s touto marginální fenofází. Nedílnou součástí faunisticko-inventárního výzkumu je zejména studium vývojových stádií, jež poskytlo množství velmi cenných, dosud chybějících informací o jejich živných rostlinách a ekologii. Tyto doplňující poznatky pomohly významnou měrou vyřešit některé přetrvávající nejasnosti v taxonomii některých druhů (synonymizaci nominálních taxonů nebo naopak revalidizaci synonymizovaných druhových taxonů, odhalení kryptických druhů nebo objevy nových druhů pro vědu vůbec). Především recentní objev několika nových druhů pro vědu zcela mění dosavadní pohled na úroveň znalostí biodiverzity na našem území a může být inspirativní motivací pro další vědecký výzkum nejen v oboru širopasých, ale i dalších skupin řádu Hymenoptera.

27 25 Jak se daří čmelákům pod taktovkou Agro-envi? Struktura společenstev čmeláků vers. krajinná struktura a management podhorských bezlesí How are the bumblees doing under Agri-environment schemes? Bumblebees community structure vers. landscape structure and management of submontane grasslands MONIKA MAZALOVÁ 1, TOMÁŠ KURAS 1 & VLADIMÍR SMETANA 2 1 Katedra ekologie a životního prostředí PřF UP Olomouc 2 Tekovské muzeum, Sv. Michala 40, Levice, , Slovenská republika Cílem studie bylo (a) zpracovat faunistický přehled druhů čmeláků a pačmeláků (Hymenoptera: Apidae: Bombus spp.) podhorských luk a pastvin v okolí Nových Losin (Hrubý Jeseník) a (b) experimentálně vyhodnotit vliv zemědělského hospodaření a krajinné struktury na jejich společenstva. Cílovou lokalitou byly vegetačně pestré porosty s proměnlivým režimem seče a pastvy v oblasti Přemyslovského sedla. Ke vzorkování jsme použili metodu Moerickeho žlutých misek. Ve dvou vegetačních sezónách (r a 2010) jsme sledovali odezvu přítomných druhů čmeláků a pačmeláků na parametry porostu, měnící se vlivem pastvy a/nebo seče. Druhové složení společenstev čmeláků dále interpretujeme ve vztahu k interakčním prvkům, zakládaným s cílem zvýšit heterogenitu rozsáhlých ploch bezlesí (meze a remízy). Během dvou sezón výzkumu jsme zaznamenali celkem 12 druhů čmeláků a tři druhy pačmeláků v celkovém počtu 601 jedinců. Zatímco zjištěná druhová rozmanitost čmeláků a pačmeláků je srovnatelná s výsledky jiných průzkumů v typově podobných lokalitách, za výjimečné považujeme zastoupení jednotlivých druhů. Ve sledovaném společenstvu výrazně dominovaly dva druhy čmeláků, reprezentující montánní prvek B. wurflenii (28,79 %) a B. soroeensis (28,45 %). Další ekologickou skupinu tvořily druhy s vazbou na otevřená bezlesá stanoviště (Bombus ruderarius, B. sylvarum) ale také běžné druhy bez výraznější biotopové vazby (např. B. lucorum, B. terrestris a B. pascuorum). Velmi chudé je lokální společenstvo z hlediska druhové bohatosti i abundance pačmeláků. Zaznamenané tři druhy (B. rupestris, B. campestris a B. bohemicus) tvořily dohromady pouze 3,16 % odchycených jedinců. Největší druhové bohatství čmeláků bylo zaznamenáno na dílčí ploše extenzivní pastviny (13 druhů), následovala subxerofilní (12) resp. mezofilní louka (11 druhů). Po zohlednění rozdílné velikosti ploch a tím i počtu instalovaných pastí a doby jejich expozice se jako nejcennější z hlediska druhové rozmanitosti skupiny jeví plocha subxerofilní druhově bohaté horské louky. Z testovaných proměnných prostředí měly statisticky významný vliv na druhovou kompozici a abundance jednotlivých druhů faktory pastvy, vzdálenosti od bezlesé meze a vzdálenosti od remízu se vzrostlou stromovou vegetací. Naproti tomu faktor seče nebyl shledán jako průkazný. To lze interpretovat jako jisté zatraktivnění žlutých misek, jež jsou bezprostředně po seči pro mobilní čmeláky jak viditelnějším, tak fakticky jedním z mála aktuálně přítomných potravních zdrojů. I při reálně menších abundancích druhů na posečených plochách tak může výše uvedené vysvětlovat absenci statisticky významných změn v počtu odchycených jedinců. Faktor vzdálenosti dvou typů interakčních prvků byl dále hodnocen na úrovni jednotlivých druhů. S rostoucí vzdáleností od bezlesé meze výrazně vzrůstal záchyt jedinců B. soroeensis a B. campestris, naopak v blízkosti meze byli významně častěji chytáni jedinci B. terrestris. V blízkosti remízů tvořených vzrostlými stromy se průkazně zvyšoval záchyt B. soroeensis a zejména B. bohemicus, směrem do středu bezlesých ploch pak přibývalo jedinců B. hortorum a B. sylvarum. Zjištěné interakce korespondují s dosavadní znalostí ekologických nároků druhů. B. bohemicus je považován za hylofilní druh mesoklimatických a chladných poloh, jeho

28 26 častější výskyt v blízkosti zapojeného stromového porostu je proto očekávatelný. Naopak B. sylvarum preferuje rozlehlejší otevřené polohy, jeho hojnější přítomnost v centrálních částech ploch trvalých travních porostů proto rovněž nepřekvapuje. Na druhé straně, překvapivou dominanci B. soroeensis na rozsáhlých plochách bezlesí situovaného cca. v rozmezí m n. m. velmi pravděpodobně podmiňuje právě přítomnost vzrostlých remízů se zapojeným porostem.