Platební instrumenty v platebním styku České republiky

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha katedra finančních obchodů Platební instrumenty v platebním styku České republiky Bakalářská práce Autor: Michal Čech bankovní management Vedoucí práce: Ing. Jaroslava Urbanová Praha červen 2010

2 Prohlášení: literatury. Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené. V Úpici dne Michal Čech - 2 -

3 Anotace Tato práce má za cíl analyzovat současný stav platebních instrumentů v platebním styku České republiky. Práce je členěna na dvě časti. První část se obsahuje bezhotovostní platební instrumenty a druhá hotovostní platební instrumenty. Práce má informativní charakter a byla zpracována v rámci rozsahu vysokoškolského studia. Seznámení s platebními instrumenty v platebním styku České republiky lze povaţovat za výsledek i cíl této práce. Annotation This thesis has for its object the analysis of the present condition of instruments of payment in the system of payments in the Czech Republic. The thesis has two parts. The first part includes cashless instruments of payment and the second includes cash instruments of payment. The thesis has an informative character and has been elaborated within range of university education. To make the acquaintance of the instruments of payment in the system of payments in the Czech Republic are considered to be result and target of this thesis

4 Obsah Úvod Platební styk Právní úprava platebního styku Zákon o platebním styku Zákon o bankách Zákon o České národní bance Ostatní právní předpisy vztahující se k platebnímu styku Formy platebního styku Způsob placení Teritorium Náleţitosti průvodních dokumentů Vstup banky do závazku Lhůty k provedení Ostatní kritéria Bezhotovostní platební styk Běţný účet Základní pojmy bezhotovostního platebního styku Převod Příkaz k převodu Den účinnosti příkazu k převodu Podmínky účinnosti příkazu k převodu Informační povinnosti převádějící instituce Nástroje bezhotovostního platebního styku Příkaz k úhradě Příkaz k inkasu Hromadný příkaz k úhradě / inkasu Trvalý příkaz k úhradě / inkasu Zahraniční platební příkaz Šek Platební karta Dokumentární inkaso Dokumentární akreditiv

5 3. Hotovostní platební styk Právní úprava hotovostního platebního styku Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon Česká národní banka Peněţní oběh v ČR Mince v ČR Bankovky v ČR Pokladní úsek v bance Pokladna Peněţní automat Pokladník ČR a Euro Harmonogram zavedení Eura v ČR Mezibankovní platební styk CERTIS Systém korespondenčních bank TARGET Závěr Seznam pouţité literatury Seznam obrázků a tabulek Seznam příloh

6 Úvod Kdyţ jsem se zabýval zvolením tématu své budoucí bakalářské práce, od začátku jsem věděl, ţe by se mělo úzce dotýkat platebního styku. Právě tato oblast mi je ze všech ostatních oblastí mého studijního oboru nejbliţší. Jiţ během mého dřívějšího studia, které mě dovedlo aţ k současnému studiu, jsem měl o platební styk velký zájem. Platební instrumenty jsou nástroje, které v dnešní pouţívají miliardy obyvatel světa v jejich kaţdodenním ţivotě, aniţ by si to uvědomovaly. Bakalářská práce je rozdělena do čtyř základních častí o platebním styku, bezhotovostním platebním styku, hotovostním platebním styku a mezibankovním platebním styku. Zvolené téma bakalářské práce má za cíl analyzovat současný stav platebních instrumentů pouţívaných v platebním styku České republiky a tím je do určité míry seznámit s čtenářem. Čtenář by měl získat ucelený přehled o základních i specifických instrumentech platebního styku. Práce má informativní charakter

7 1. Platební styk Platební styk bývá označován za krevní oběh ekonomiky jeho prostřednictvím jsou realizovány peněţní toky mezi jednotlivými ekonomicky činnými subjekty. Platební styk zprostředkovaný komerčními bankami a clearingovým centrem centrální banky je téměř neustále středem pozornosti odborné i laické veřejnosti. Díky masivním investicím do technologií jiţ není denním tématem spolehlivost platebního styku či jeho poruchy, ale v popředí zájmu si stojí problematiky vztahu mezi kvalitou či rozsahem sluţeb bank a jejich cenou. České banky udělaly v oblasti platebního styku během posledních patnácti let velký skok kupředu. Zkrátily se lhůty převodů, došlo k modernizaci bankovní infrastruktury, zdomácněly kartové systémy, klienti mohou převádět peníze bez návštěvy banky. 1.1 Právní úprava platebního styku Bankovními klienty jsou všichni od drobného střadatele aţ po koncernový podnik. Znamená to tedy, ţe bezproblémovou existencí jednotlivých bank, respektive jejich řádným fungováním je podmíněn chod domácností i podnikatelů. V konečném důsledku je na řádném chodu bankovnictví, jako odvětví, závislá stabilita celého národního hospodářství. To je také důvod, proč jsou pro zaloţení banky stanovena přísnější pravidla neţ v případě běţné akciové společnosti. Tato donucovací pravidla se všeobecně nazývají bankovní regulace. Přijímání finančních prostředků od veřejnosti, poskytování úvěrů, poskytování bankovních záruk, směnárenská činnost - to jsou pouze některé z běţných činností nabízených bankou kdekoliv na světě. Všeobecně hovoříme o bankovnictví jako zvláštním druhu podnikání, které upravuje zákon č. 21/1992 Sb., o bankách Zákon o platebním styku Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku s účinností od 1. listopadu 2009 je základní právní normou pro oblast platebního styku a zúčtování jak tuzemského, tak i zahraničního. Stejně jako evropská legislativa se zákon o platebním styku zaměřuje na ochranu spotřebitele a regulaci platebních systémů. Centrální banka při jeho přípravě usilovala o to, aby výsledek nebyl pouhým mechanickým přepisem textu směrnic, a vytvořila úpravu konzistentnější. Nejde však o komplexní úpravu veškerého platebního styku a ani to není účelem, neboť určité míry regulace lze dosáhnout cestou vyhlášek, - 7 -

8 smluv nebo vzorovými standardy České národní banky (ČNB), které banky většinou ochotně přejímají. Mnohé činnosti nemusí být regulovány vůbec Zákon o bankách Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách účinnost od 1. února 1992) v 1, odst. 3 zákona určuje jako jednu z činností, kterou můţe banka provozovat a nabízet svým klientům, je platební styk a zúčtování, otevírání akreditivů, obstarávání inkasa, směnárenskou činnost, poskytování bankovních informací, pronájem bezpečnostních schránek atd. Platebního styku a zúčtování se však dotýká dále zejména 20c, který stanoví podmínky tzv. opravného zúčtování. Jestliţe banka na území České republiky nezúčtovala částku v české měně nebo nepouţila bankovní spojení v souladu s příkazem klienta a způsobila tím chybu v zúčtování, je povinna ji opravit opravným zúčtováním Zákon o České národní bance Česká národní banka podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance řídí platební styk a zúčtování bank, poboček zahraničních bank a spořitelních a úvěrních druţstev. Pečuje o jejich plynulost a hospodárnost a podílí se na zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních systémů a na jejich rozvoji. ČNB stanovuje pravidla provádění platebního styku bankami i nebankovními subjekty, zejména lhůty zúčtování, pravidla pro vydávání a uţívání elektronických platebních prostředků a pro bezpečné fungování platebních systémů. ČNB dále provozuje systém mezibankovního platebního styku CERTIS 2, vede účty a poskytuje sluţby platebního styku zejména státu a bankám. Ostatním právnickým osobám poskytuje tyto sluţby jen výjimečně. ČNB nevede účty a neposkytuje sluţby s tím související fyzickým osobám, s výjimkou svých zaměstnanců Ostatní právní předpisy vztahující se k platebnímu styku Mezi ostatní právní úpravy, které se týkají oblasti platebního styku patří zejména: Vyhláška č. 62/2004 Sb. ze dne 2. února 2004, kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování; 1 Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách; 2 Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement systém;

9 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001 z 19. prosince 2001 o přeshraničních platbách v eurech; Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních sluţbách na vnitřním trhu; a mnoho dalších. 1.2 Formy platebního styku Platební styk je určitým vztahem mezi plátcem a příjemcem platby, při kterém dochází k provedení platby a který je realizován buď přímo mezi nimi, nebo prostřednictvím převádějících finančních institucí. Platební styk můţeme klasifikovat podle řady kritérií, která budou rozebrána v následujících subkapitolách Způsob placení Základní ukazatel představuje způsob placení, ve kterém rozlišujeme hotovostní a bezhotovostní platební styk. Při hotovostním platebním styku dochází mezi plátcem a příjemcem k přesunu finančních prostředků. Banka zde sehrává pouze omezenou roli při výdeji peněz z účtu plátce a při jejich sloţení na účet příjemce. Během bezhotovostního platebního styku dochází k úhradě/inkasu pouze bezhotovostním převodem na účet plátců a příjemců u bank, tj. bez pouţití hotových peněz Teritorium Dalším hlediskem, podle kterého můţeme dělit platební styk, je územní kritérium. Pak hovoříme o tuzemském platebním styku (pouze v rámci jednoho státu - zpravidla v národní měně nebo eurech) a zahraničním platebním styku (mezi subjekty různých států, platby do a ze zahraničí včetně plateb tuzemců v zahraničí). V této souvislosti můţeme ještě uvést platební styk zemí Evropské unie (resp. Evropského hospodářského prostoru), kterým označujeme převody mezi osobami z jednoho členského státu Evropské unie do jiného členského státu v domácí měně kteréhokoliv členského státu aţ do výše protihodnoty eur, tento způsob nazýváme přeshraničním platebním stykem Náležitosti průvodních dokumentů Jiným kritériem, podle kterého členíme formy platebního styku, jsou náleţitosti průvodních dokumentů platebních operací. Podle tohoto kritéria dělíme platební styk na - 9 -

10 tzv. nedokumentární platební styk (nejčastěji hladké platby, které neobsahují ţádný další bankovní závazek) a dokumentární platební styk obsahující bankovní závazek a vztahující se k průvodním dokumentům Vstup banky do závazku Podobně můţeme rozlišovat případy, kdy banka vstupuje namísto klienta (nebo vedle něj) do samotného závazkového vztahu při realizaci souvisejícího platebního nástroje (např. bankovní záruka, dokumentární akreditiv). Pak hovoříme o tzv. bezzávazkovém platebním styku. Banka však můţe plnit roli pouhého zprostředkovatele platby a nemít ţádný závazkový vztah k placení jako takovému. Jedná se potom o závazkový platební styk (závazkový pro klienta). Pouţitým kritériem je existence závazku banky při realizaci platebního instrumentu (např. hladké platby, dokumentární inkaso) Lhůty k provedení Konečně můţeme pouţít lhůt k provedení jako vodítko pro určitou klasifikaci základních forem placení. Pokud se jedná o okamţité, resp. urychlené odepsání peněţních prostředků z účtu klienta banky, mluvíme o přednostních platbách. Pokud je však uskutečněn pokyn klienta zaplatit (příkaz) dle běţných a předem dohodnutých podmínek, jedná se o standardní platby Ostatní kritéria Naznačená klasifikace není vyčerpávající. Mohli bychom dále diferencovat platební styk z pohledu toho, zda probíhá v rámci jedné bankovní instituce, pak hovoříme o vnitrobankovním styku a v druhém případě, kdy je zainteresováno více institucí, hovoříme o mezibankovním platební styku. Specifickým druhem je elektronický platební styk představující bezhotovostní formu placení zaloţenou na nových informačních technologiích, který jiţ v současné době představuje stěţejní způsob realizace plateb a nahrazuje stále více klasickou tzv. papírovou formu

11 2. Bezhotovostní platební styk Bezhotovostní forma platebního styku je velice frekventovaná a v současné době jiţ zcela převaţuje. Bezhotovostními operacemi rozumíme (zjednodušeně) převody peněţních prostředků mezi bankovními účty příkazce (plátce) a příjemce platby (při těchto operacích se tedy nepouţívá hotovost). 2.1 Běžný účet Základní a nejčastěji ţádaným produktem, který poskytují banky svým klientům, podnikatelským subjektům i občanům, je zřizování a vedení běţného účtu. Běţný účet se tak stává základním kamenem bankovních sluţeb, na který pak navazují bezprostředně nebo zprostředkovaně další sluţby banky, jako např. komplexní zajišťování platebního styku a zúčtování, depozitní produkty, poskytování různých druhů úvěru, zajišťování obchodů v oblasti investičního bankovnictví, zabezpečování komplexního financování firmy či podniku a v neposlední řadě také poskytování sluţeb s vazbou na zahraničí. Všechny poskytované produkty a sluţby obchodních bank se vţdy váţou na existenci běţného účtu klientů. Banky mohou zřizovat a vést běţné účty tuzemcům i cizozemcům, a to jak právnickým osobám (jejich organizačním sloţkám), tak také osobám fyzickým (podnikatelům i osobám nepodnikajícím občanům). Běţný účet lze zřídit buď v českých korunách tedy v domácí měně, nebo v jakékoli cizí měně dle nabídky jednotlivých bank, nejčastěji však v eurech nebo amerických dolarech. Tyto běţné účty banky zřizují klientům se způsobilostí k právním úkonům, přičemţ způsobilostí k právním úkonům rozumíme schopnost svými vlastními činy zakládat právní úkony, tzn. vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Běţný účet však lze zřídit i osobě nezletilé, která není způsobilá k právním úkonům a to v případě zaloţení účtu zákonným zástupcem nezletilé osoby. S prostředky na takovémto účtu pak můţe disponovat i ta osoba nezletilá a to zejména v případě, kdy ji byl vydán příslušný platební prostředek jako třeba platební karta

12 2.2 Základní pojmy bezhotovostního platebního styku Tato podkapitola je věnována základním pojmům bezhotovostního platebního styku. Tyto základní pojmy jsou uvedeny v druhé části zákona o platebním styku Převod Převodem se rozumí operace prováděná na základě příkazu, který dal příkazce své převádějící instituci za účelem převedení peněţních prostředků ve prospěch příjemce. Převod můţe být uskutečněn zejména odepsáním z účtu příkazce nebo sloţením hotovosti příkazcem a připsáním na účet příjemce nebo výplatou hotovosti příjemci. Příkazcem a příjemcem můţe být tatáţ osoba Příkaz k převodu Příkazem k převodu se rozumí: a) bezpodmínečný pokyn příkazce daný převádějící instituci k provedení převodu, b) pokyn příkazce daný převádějící instituci k provedení převodu, jehoţ všechny podmínky stanovené příkazcem byly splněny Den účinnosti příkazu k převodu Dnem účinnosti příkazu k převodu se rozumí den, kdy příkazce splnil všechny smluvní podmínky poţadované k uskutečnění převodu převádějící institucí, jejímţ je klientem, podmínky stanovené tímto zákonem a další povinnosti, stanoví-li tak zvláštní právní předpis. Určí-li příkazce den, kdy mají být peněţní prostředky na základě příkazu k převodu odepsány z jeho účtu, nastává účinnost příkazu k převodu v tento den, jsou-li splněny podmínky jeho účinnosti Podmínky účinnosti příkazu k převodu Podmínkami účinnosti příkazu k převodu se rozumí zajištění krytí částky převodu a předání podkladů nutných k provedení převodu převádějící instituci. Převádějící instituce můţe ve svých obchodních podmínkách zejména stanovit povinnost příkazce předat jí příkaz k převodu přede dnem jeho účinnosti, lhůtu k jeho předání a provozní dobu, v níţ je moţno předávat příkazy k převodu. 4 Celá podkapitola podrobně na:

13 2.2.5 Informační povinnosti převádějící instituce Převádějící instituce informuje veřejnost jasně a srozumitelně písemnou formou ve svých provozních prostorách, a je-li to vhodné téţ elektronickými prostředky, předem o obecných podmínkách provádění převodů. Informace musí vţdy obsahovat: a) lhůtu nezbytnou k připsání částky převodu ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce nebo způsob stanovení této lhůty; počátek běhu této lhůty musí být přesně stanoven, b) lhůtu nezbytnou k tomu, aby částka převodu připsaná ve prospěch účtu převádějící instituce příjemce byla připsána ve prospěch účtu příjemce, nebo aby byla částka převodu příjemci k dispozici, c) výši nebo způsob stanovení výše ceny, kterou bude klient hradit za provedení převodu, d) den, kdy bude částka převodu odepsána z účtu klienta, je-li příkazcem, a den, kdy bude částka převodu připsána ve prospěch účtu klienta, nebo kdy mu bude k dispozici, je-li příjemcem, e) postupy pro vyřizování stíţností a řízení k nápravě včetně informace o postupech pro řešení sporů, f) údaj o směnných kurzech pouţívaných při přepočtu. Nevzdá-li se klient nároku na informaci o uskutečněných převodech, tak převádějící instituce podá klientovi informace, která musí vţdy obsahovat: a) údaje umoţňující klientovi identifikovat převod, b) částku převodu, která byla uvedena na příkazu k převodu, c) výši ceny za provedení převodu účtované k tíţi klienta, d) den, kdy byla částka převodu odepsána z účtu klienta, nebo den, kdy byla částka převodu připsána ve prospěch účtu klienta. 2.3 Nástroje bezhotovostního platebního styku Nástrojem bezhotovostního platebního styku rozumíme druh instrumentu, na základě kterého banky a jiné peněţní instituce provádějí platební operace. Předmětem tohoto platebního styku je pohyb tzv. účetních peněz z bankovního účtu plátce na bankovní účet příjemce. Klient, který má u banky účet, můţe k bezhotovostnímu platebnímu styku pouţít:

14 a) příkaz k úhradě, b) příkaz k inkasu, c) hromadný příkaz k úhradě / inkasu, d) trvalý příkaz k úhradě / inkasu, e) platební příkaz pro zahraniční platební styk, f) šek, g) platební kartu. Následující kapitoly jsou věnovány výše uvedeným platebním instrumentům pouţívaným v České republice Příkaz k úhradě Příkaz k úhradě slouţí k jednorázovému zaslání platby na účet příjemce. Příkaz k úhradě lze realizovat jak z běţného tak i cizoměnového účtu. Plátce i příjemce můţe být tatáţ osoba. Následující obrázek č.1 zobrazuje platební cestu příkazu k úhradě: Obr. č.1 Schéma platební cesty příkazu k úhradě. Příjem platby (dodavatel) 1) Plátce Příkaz k úhradě 4) 2) 4) Banka příjemce Banka plátce 3) Zúčtovací centrum 3) Zdroj: POSPÍŠIL, Richard; HOBZA, Vladimír; PUCHINGER Zdeněk. Finance a bankovnictví. 1. vydání, Olomouc 2006, ISBN , vlastní úprava

15 Průběh platební cesty příkazu k úhradě v bodech k obrázku č.1: 1) závazek plátce zaplatit za zboţí či sluţbu, 2) pláce provádí příkaz k úhradě prostřednictvím své banky, 3) mezibankovní převod prostřednictvím zúčtovacího centra, 4) připsání platby ve prospěch účtu příjemce a na vrub plátce. Platební příkaz předkládá plátce na bankou stanoveném formuláři. Obsah a náleţitosti tohoto formuláře stanoví Česká národní banka ve vyhlášce č. 62/2004 Sb., podle které musí formulář vţdy obsahovat tyto náleţitosti: a) označení, ţe se jedná o příkaz k úhradě, b) bankovní spojení plátce, c) bankovní spojení příjemce, d) částku v české měně, e) podpis, elektronický podpis. V případě zvláštních právních předpisů musí dále obsahovat konstantní symbol, který vyjadřuje tzv. charakter platby. V případě, ţe by příkaz k úhradě neobsahoval výše uvedené náleţitosti, banka můţe odmítnout takovýto příkaz a vrací ho klientovi zpět bez jeho zpracování. Mezi nepodstatné avšak obvyklé náleţitosti příkazu k úhradě patří: a) datum splatnosti, b) variabilní symbol, c) specifický symbol, d) textovou zprávu pro příjemce, e) datum vystavení příkazu k úhradě. Bankovní spojení plátce a příjemce se rozumí číslo účtu a identifikační kód banky. Toto číslo účtu a identifikační kód banky jsou v písemné podobě vţdy zřetelně odděleny. V mezibankovním platebním styku se pouţívá číslo účtu s nejvýše 16 číselnými znaky

16 Částka v české měně musí být vyplněna zřetelně, banka se tím chrání proti nesprávnému zpracování a předchází tím i následné reklamaci. V případě, ţe na formuláři není kolonka označující měnu, má se za to, ţe jde vţdy o příkaz v českých korunách. Podpis nebo elektronický podpis je nedílnou součástí potvrzující správnost příkazu k úhradě. Takovýto podpis je následně kontrolován čtecím zařízením, které ho opticky srovnává s podpisovým vzorem. V případě elektronického podpisu musí být klient seznámen se zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Konstantní symboly jsou čísla slouţící k identifikaci charakteru a způsobu platby (prováděné prostřednictvím banky, či jiné finanční instituce). S účinností od 1. března 2004 jiţ nejsou konstantní symboly povinnou náleţitostí všech příkazů k zúčtování, ale pouze těch, které jsou příjmem nebo výdajem státního rozpočtu a těch, o nichţ to stanoví zvláštní právní předpis (vyhláška č. 514/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky pro označování účelu peněţních úhrad, potřebných pro sestavování platební bilance České republiky). Datum splatnosti je moţno charakterizovat jako den, kdy mají být peněţní prostředky odepsány z účtu plátce. Vzor příkazu k úhradě zobrazuje příloha č Příkaz k inkasu Tento platební prostředek na rozdíl od příkazu k úhradě nevychází z podnětu plátce, ale z podnětu příjemce platby. Obsahem je příkaz příjemce platby jeho bance, aby zprostředkovala převod peněţních prostředků na vrub účtu plátce ve prospěch účtu výstavce inkasního příkazu, po předchozím ujednání mezi příjemcem platby a plátcem platby, kdy byly sjednány podmínky, ale především bankovní spojení obou účastníků. Banky proto nesmějí inkasovat částky na jiný vrub účtu, neţ předem dohodnutý, přičemţ banky neprověřují smluvní ujednání mezi plátcem a příjemcem platby. Náleţitosti příkazu k inkasu jsou stejné jako u příkazu k úhradě. Pouţití tohoto platebního prostředku je však omezeno jen na případy, kdy: a) je tento způsob placení stanoven právními předpisy,

17 b) je tento způsob stanoven rozhodnutím soudu, c) je tento způsob placení dohodnut mezi plátcem a jeho bankou, d) je k tomu banka vedoucí účet plátce oprávněna na základě smlouvy o zřízení a vedení účtu pro zúčtování debetních úroků, poplatků za bankovní sluţby apod. Nejrozšířenějším vyuţitím tohoto platebního instrumentu je při tzv. SIPO (sdruţení inkaso plateb obyvatelstva), jímţ se po dohodě mezi plátcem a příjemcem zajišťují pravidelné úhrady např. za energie, telefonní poplatky, nájemné a další. Po správném nastavení (dohodou mezi klienty) jsou poté bezstarostně zprostředkovávány platby v nastaveném reţim, coţ je výhodou především pro plátce platby. Příjemce platby pouze určí výši platby k inkasu, z tohoto pohledu je vhodné nastavit maximální výši inkasní částky. V případě změny účtu plátce, musí plátce informovat příjemce, který od něj peníze inkasuje, ţe se mu účet změnil. Příjemce si tak ve svém příkazu k inkasu musí nový formát nastavit. Obrázek č.2 zobrazuje platební cestu příkazu k inkasu. Obr. č.2 Schéma platební cesty příkazu k inkasu. Příjem platby (dodavatel) Příkaz i inkasu 1) Plátce 2) 4) 4) Banka příjemce Banka plátce 3) Zúčtovací centrum 3) Zdroj: POSPÍŠIL, Richard; HOBZA, Vladimír; PUCHINGER Zdeněk. Finance a bankovnictví. 1. vydání, Olomouc 2006, ISBN , vlastní úprava

18 Průběh platební cesty příkazu k inkasu v bodech k obrázku č.2: 1) závazek plátce zaplatit za zboţí či sluţbu, 2) realizace příkazu k inkasu, 3) mezibankovní převod prostřednictvím zúčtovacího centra, 4) připsání platby ve prospěch účtu příjemce a na vrub plátce. Vzor příkazu k inkasu zobrazuje příloha č Hromadný příkaz k úhradě / inkasu Hromadný příkaz k úhradě slouţí pro zadání více platebních příkazů ze stejného účtu a se stejným datem splatnosti směrovaným různým příjemcům. Vedle toho hromadný příkaz k inkasu slouţí pro zadání více příkazů k inkasu se stejným číslem účtu příjemce a stejným datem splatnosti Trvalý příkaz k úhradě / inkasu Trvalý příkaz k úhradě funguje obdobně jako jednorázový příkaz k úhradě, jen s tím rozdílem, ţe se platba v zadané frekvenci opakuje. Platba tak můţe proběhnout například měsíčně, čtvrtletně, pololetně nebo třeba i ročně. Zatímco jednorázový příkaz proběhne pouze jednou, trvalý příkaz se jednou zadá a platba se provádí ve zvolené frekvenci opakovaně aţ do doby něţ je trvalý příkaz zrušen. Trvalý příkaz se vyuţívá například k platbě záloh elektřiny nebo plynu, platbě pojistného nebo pravidelného spoření. Trvalý příkaz k inkasu probíhá obdobně jako ten jednorázový, pouze s tím, ţe tento záměr oznámí své bance, kterým vysloví souhlas k provádění této transakce ve prospěch příslušného účtu příjemce. Hlavním přínosem obou příkazů je pro klienta (plátce) ten, ţe se po zadání těchto příkazů jiţ nemusí starat o zaplacení svých závazků vůči příjemci platby. Vzor trvalého příkaz k úhradě zobrazuje příloha č Zahraniční platební příkaz Tento platební nástroj je jeden z nejrozšířenějších v zahraničním platebním styku. Klienti českých bank ho pouţívají jako tzv. hladkou platbu do a ze zahraničí. Tyto platby obecně rozdělujeme do dvou skupin dle jejich povahy na obchodní a neobchodní

19 Obchodní platby se realizují na základě smluvního ujednání obchodních partnerů, přičemţ plátce hradí nebo inkasuje částky uskutečněné na základě následujících uzavřených smluv: a) kupní smlouva, b) smlouva o dílo, c) zasilatelská smlouva, d) leasingová smlouva, e) další smlouvy, f) hladkou platbou se také zakončují dokumentární operace. Dobří obchodní partneři, kteří si navzájem důvěřují sjednávají nejčastěji hladké platby, za které jsou nejniţší poplatky bankám. Neobchodní platby se realizují na základě operací, které nejsou výsledkem obchodního vztahu. Plátce je v tomto případě fyzickou osobou, kdy příjemci hradí nebo od příjemce inkasuje např.: a) peněţní dary, b) starobní a jiné důchody, c) výţivné, d) školné a stipendia, e) dotace, f) poštovné a další. Podmínky pro realizaci zahraničních hladkých plateb jsou dány ustanoveními devizového zákona. Mezi podstatné náleţitosti zahraničního platebního příkazu patří: a) název plátce a číslo jeho účtu, b) částka, měna částky a měna platby, c) banka příjemce vč. kód a číslo účtu příjemce ve formátu IBAN, d) informace o poplatcích, e) účel platby, f) podpis plátce

20 IBAN 5 je formát čísla účtu definovaný mezinárodní normou ISO IBAN můţe obsahovat číslice a velká písmena a má následující strukturu: 2 znaky - kód země (CZ pro Českou republiku) 2 znaky - kontrolní číslice - umoţňuje programovou kontrolu čísla - ochrana proti chybně zadanému číslu účtu (např. z důvodu překlepu) max. 30 znaků - kód banky a číslo účtu v rámci banky Důvodem zavádění IBANu je podpora automatizovaného zpracování přeshraničních příkazů, zrychlení, zjednodušení, zlevnění přeshraničního platebního styku a sníţení počtu chyb z důvodu nesprávně zadaného čísla účtu. Jednou z důleţitých náleţitostí je informace o poplatcích za realizaci platby. Tyto bankovní výlohy jsou trojího druhu: a) SHA (shared, společně), b) BEN (beneficiáty, příjemce), c) OUR (our, plátce). V případě, ţe plátce hradí veškeré poplatky své bance a příjemce za příchozí platbu své bance, označuje se tento způsob SHA. Za předpokladu, ţe příjemce platby na sebe vezme jak poplatky své banky i banky plátce, označuje se tento způsob BEN. Pokud plátce platby na sebe vezme poplatky své banky i poplatky banky příjemce platby, označuje se tento způsob OUR. Tímto způsobem hrazené výlohy označují platbu jako NETTO. Dle přílohy č. 4 vyplývá, ţe pokud klient neoznačí způsob hrazení výloh, tak platí způsob SHA a kaţdý ze zúčastněných klientů tak hradí výlohy své bance. Z praxe jsou známy případy, kdy banky připisují poplatky za došlé platby klientům na své účty. Jiným případem, kdy banky neúčtují svým klientům poplatky za došlé platby, je situace, kdy se 5 International Bank Account Number

21 jedná o došlé platby sociálního charakteru jako např. výţivné, starobní a jiné důchody a další. Příklad: poplatek banky UniCredit Bank (české pobočky) za zprostředkování odchozí Europlatby je 250 Kč. Přičemţ Europlatba je kaţdá platba do/ze země EU nebo EHP do částky EUR v měně EUR splňující následující náleţitosti: a) správně zadaný BIC (Bank Identifi er Code = SWIFT kód) banky příjemce, b) správně zadaný IBAN (International Bank Account Number = mezinárodní číslo účtu) příjemce, c) řízení poplatků SHA (shared = poplatky odesílající banky hradí plátce, poplatky přijímající banky hradí příjemce), d) neobsahuje ţádný poţadavek na zvláštní způsob zpracování 6. Splatnosti zahraničních plateb trvají obvykle tři aţ pět dní, přičemţ splatnost si plátce stanovuje sám a musí tak počítat s touto lhůtou pro zpracování. V případě, ţe klient potřebuje zkrátit lhůtu pro zpracování a dosáhnou tím dřívější splatnosti, banka mu to za nadstandardní poplatek umoţní Šek Šekem výstavce šeku (majitel účtu) přikazuje šekovníkovi (tj. peněţnímu ústavu, u kterého má veden účet), vyplatit šekovou částku osobě na šeku uvedené nebo osobě uvedené na řadu šeku nebo doručiteli šeku. V případě bankovního šeku jsou výstavcem a šekovníkem dvě různé banky nebo dvě organizační jednotky téţe banky. Šek je zároveň platebním příkazem a úvěrovým nástrojem krátkodobého charakteru, který má ze zákona 7 definované parametry: a) označení, ţe jde o šek, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána, b) bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněţitou sumu, c) jméno toho, kdo má platit (šekovníka), 6 další poplatky za zahraniční platební styk banky UniCredit Bank na: 7 zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový,

22 d) údaj místa, kde má být placeno, e) datum a místo vystavení šeku, f) podpis výstavce. V případě, ţe chybí některá náleţitost (mimo údaje o místě placení), je takový šek neplatný. V případě, ţe chybí údaj o místě placení, šek je platný a místo placení je místem uvedeném u jména výstavce šeku. Šek je dluţnickým cenným papírem jednotlivě emitovaným, a to vţdy cenným papírem zcela krátkodobým. Vyplývá to jednak z charakteru šeku jako platebního nástroje a ze zákonem upravených (relativně) krátkých lhůt pro předloţení šeku k proplacení. Platnost šeku vystaveného a splatného v téţe zemi je třeba prezentovat k placení do 8 dnů od data vystavení, v různých státech téhoţ kontinentu do 20 dnů a v různých světadílech je lhůta předloţení do 70 dnů. Tyto lhůty platí pro tzv. oblast Ţenevské konvence, do které patří i Česká republika. Druhou oblastí je tzv. anglosaská (někdy také nazývána jako angloamerická) oblast, ve které platí lhůta k proplacení, tzv. rozumný čas, který je definován jako 90 dnů, pokud není šekovou doloţkou stanoveno jinak. Pokud je šek předloţen po lhůtě splatnosti, ze zákona nárok na proplacení propadá. Pokud však byl řádně a včas prezentován a nebyl proplacen, je nutné protestovat (pokud na šeku není uvedena doloţka bez protestu ) a dluţnou částku vymáhat soudní cestou. Protest je právní úkon, kterým se zjišťuje, ţe šek nebyl proplacen, přestoţe byl řádně a včas prezentován. Proplacení šeku lze tedy soudně vymáhat. Převod šeků na doručitele se převádějí snadno, z ruky do ruky. Kdo ho má, je majitelem. Převod šeku na řad, tj. s určeným majitelem je sloţitější a lze ho provést výhradně rubopisem (indosamentem) zapsaným na šeku na opačné straně šeku, neţ je vyznačen platební příkaz. Je potřeba napsat slova na řad, poté uvést jméno nabyvatele šeku (indosatáře) a samozřejmě i podpis osoby, která šek převádí (indosanta). Pokud se nový nabyvatel šeku také podepíše pod původního majitele, je šek v podstatě totéţ co bankovka a můţe ho kdokoliv chtít proplatit (blankoindosament). Šek na jméno (rektašek) musí mít doloţku nikoli na řad. Tato doloţka zamezuje, aby práva přešla na jinou osobu. Šeky bankovní vystavuje banka nebo jiná finanční společnost na ţádost svého klienta. Šek je bankou plně krytý a banka ho nevystaví dříve, neţ klient za něj nezaplatí. Částka se

23 mu zpravidla strhne z účtu a nebo za šek zaplatí v hotovosti. Šek poté dostane fyzicky do ruky nebo můţe banku poţádat o jeho doručení příjemci. Výhody bankovních šeků pro výstavce jsou: moţnost poţádat o vystavení šeku na kterékoli pobočce své banky, jistotu, ţe šek je vţdy krytý klient zaplatí částku za šek a poplatky v okamţiku jeho vystavení na určitého příjemce, na doručitele či na ţadatele o vystavení šeku, nemusí znát bankovní spojení příjemce, moţnost vrátit šek bance v případě zrušení kontraktu či z jiného důvodu prostředky za šek jsou okamţitě připsány zpět na účet nebo vyplaceny v hotovosti, sníţení rizika ztráty či odcizení hotovosti a další výhody. Soukromý šek je jedním z nástrojů platebního styku, který zajišťuje přístup k penězům na bankovním účtu. Tiskopisy šeků, nebo šekovou kníţku obdrţí klient na poţádání od své banky. Výhody soukromých šeků pro výstavce jsou: moţnost vystavit šek podle okamţité situace kdykoliv a kdekoliv, moţnost vystavit jej na jakoukoliv částku, sniţuje riziko ztráty či odcizení hotovosti a další výhody. Euro šeky 8 jsou rozšířeny ve více jak 40 zemích s unifikací zaručených šeků v mezinárodním systému. Pouţívají se v mezinárodním cestovním ruchu na základě eurošekové kníţky a karty, pro výběr v hotovosti nebo k bezhotovostnímu platebnímu styku. Eurošeky jsou z hlediska majitele nepřenosné. Eurošeky mají funkci garanční (šek a kartu, nad 3 šeky prokázání totoţnosti) a funkce platební (bankovní automaty). Cestovní šeky byly uměle vytvořeny pro potřeby cestovního ruchu. Nejedná se proto o pravé šeky, na které se vztahuje šekové právo. Jejich právní úprava je v České republice obsaţena v Obchodním zákoníku. Jsou vydávány nejčastěji velkými světovými bankami a finančními institucemi a vystavovány v nejfrekventovanějších světových měnách v zaokrouhlených nominálních hodnotách. Místa, která akceptují cestovní šeky, jsou označena logem příslušného vydavatele. Cestovní šek je zpravidla vystavený na neomezenou dobu. Mezi nejznámější cestovní šeky patří např. šeky American Express 8 Ševčík, A.:Bankovnictví I. Brno

24 Checque, Thomas Cook MasterCard Travellers Cheques a Interpayment Visa Travelers Cheques. Schéma platby šekem zobrazuje následující obrázek č.3. Obr. č.3 Schéma platby šekem. DLUŢNÍK výstavce šeku 6) Zatíţení účtu dluţníka 1) Předání šeku VĚŘITEL příjemce šeku 2) Postoupení šeku k inkasu 3) Převod ve prospěch účtu věřitele nebo výplata v hotovosti BANKA BANKA DLUŢNÍKA VĚŘITELE 4) Postoupení šeku ke zúčtování prostřednictvím clearingu 5) Zaslání šekového obnosu prostřednictvím clearingu ve prospěch banky věřitele Zdroj: vlastní. Průběh platby šekem v bodech k obrázku č.3: 1) vystavení a předání šeku, 2) postoupení šeku k inkasu 3) proplacení v hotovosti nebo převod, 4) zúčtování mezi bankami dluţníka a věřitele, 5) zúčtování mezi bankami dluţníka a věřitele, 6) zatíţení účtu dluţníka Platební karta Platební karta jako nástroj platebního styku prošel v minulosti mnohačetnými změnami. V dnešní době pouţíváme platební kartu jako prostředek platebního styku téměř

25 denně. Nejvyšší nárůst vydávání platebních karet k běţným účtům nastal v České republice počátkem devadesátých let minulého století. V dnešní době je platební karta vydávána standardně ke kaţdému běţnému účtu klienta. Mezi podstatné náleţitosti platebních karet patří: jméno drţitele karty, vydavatel platební karty, číslo karty, identifikační kód banky (Bank Identification Numer), platnost karty, systém platebních karet, ke kterému karta patří, záznam dat na kartě (magnetický prouţek, mikročip, laserový záznam), podpisový prouţek. Výběr hotovosti z bankomatu Jako nástroj k platebnímu styku se pouţívá pro výběr hotovosti z bankomatu. Výběr hotovosti z bankomatů je pro klienta výhodná z důvodu jeho samoobsluţnosti a dostupnosti 24h denně, pokud zrovna není bankomat mimo provoz. Identifikace drţitele karty je provedena pomocí zadání PIN 9 kódu. Po správném zadání jsou automaticky provedeny kontrolní a bezpečnostní operace, o kterých klient ani neví. Následně je klient vyzván k výběru hotovosti či jiné operaci. Mezi další operace spojené v současné době s bankomaty je např. tisk zůstatku na účtu, převod finančních prostředků na jiný účet, dobíjení předplacených mobilních telefonů, a další. Poplatky za výběr hotovosti bývají relativně nízké a pohybují se v řádu desetikorun nebo jsou zcela zdarma. Výběr hotovosti proti předložení karty Po předloţení platební karty na přepáţce banky, poštách a dalších vybraných místech lze získat hotovost. Transakce probíhá po autorizování a to opět většinou zadáním PIN kódu a předloţením dokladu totoţnosti klienta. Výběr hotovosti lze uskutečnit i v obchodních řetězcích, které nabízejí po uskutečnění nákupu a platbou kartou tzv. sluţbu CashBack. Klient poţádá obsluhu pokladny o vydání hotovosti a hotovost tak obdrţí spolu s účtenkou z pokladny a karetního terminálu. Většina výběrů na místech k tomu určených bývá zpoplatněno, pokud to banka nenabízí klientovi zdarma. 9 Personal Identification Number

26 Platba za zboží a služby v obchodním místě Platba kartou za zboţí či sluţby je v poslední době mnohem více vyuţívána neţ výběr hotovosti z bankomatu. Autorizace probíhá opět zadáním PIN kódu. Z pohledu účastněných stran jde o ideální způsob vyuţití karty. Majitel karty a obchodník nemanipulují s hotovostí a platba tak proběhne převodem mezi účty obou účastníků, přičemţ převod tohoto charakteru bývá zpravidla nezpoplatněn. Transakce prostřednictvím sítě internet Platba kartou prostřednictvím sítě internet je v dnešní době velmi obvyklá a velmi jednoduchá. Tyto platby jsou ve většině případů spojené s objednáním zboţí přes tzv. e- shop, tedy elektronický virtuální obchod. Majitel karty za zboţí zaplatí potvrzením částky a zadáním čísla karty a doby její platnosti. Některé obchody chtějí ještě další identifikační údaje. Majitel karty musí mít u své banky tento způsob transakce předem povolený, přičemţ za takovouto provedenou transakci většinou banka nevyţaduje manipulační poplatek za zprostředkování transakce. Bezpečnost platebních karet Platební karta je spolehlivý, rychlý a bezpečný nástroj přístupu k finančním prostředkům na účtu. Při jejím pouţívání je však nutné dodrţovat základní bezpečnostní pravidla: drţiteli se zpravidla doporučuje podepsat platební kartu ihned po jejím převzetí, nesvěřovat kartu jiným osobám, nesdělovat v ţádném případě PIN, neukládat ho v blízkosti karty nebo psát přímo na kartu, dodrţovat zásady obezřetnosti při manipulaci s kartou, případnou ztrátu ihned ohlásit bance a zablokovat tak kartu, kontrolovat výpisy z účtu, transakce by měly korespondovat s pouţitím karty. V posledních letech klienti doslova doplácejí na důvěřivost, kdyţ poskytují údaje o platebních kartách (číslo karty, platnost, bezpečnostní kód ze zadní strany karty případně i PIN) na základě ové zprávy či telefonickému poţadavku osobě, vystupující za zástupce banky

27 2.3.8 Dokumentární inkaso Prostřednictvím dokumentárního inkasa je klient chráněn před případnými riziky, která mohou plynout z mezinárodních i tuzemských obchodních kontraktů. Pouţití tohoto instrumentu se doporučuje zvláště v případě, kdy o ochotě a schopnosti kupujícího zaplatit nemá prodávající pochybnost, je to známý obchodní partner, jehoţ dobrá platební morálka je známá a nepochybná. Banka na základě instrukcí klienta bude nakládat se svěřenými dokumenty k převzetí zboţí a kupujícímu budou vydány aţ na základě splnění inkasních úkonů - většinou po zaplacení nebo po akceptaci směnky. Podmínky vydání dokumentů musí být dohodnuty mezi prodávajícím a kupujícím jiţ při uzavírání kontraktu. Druhy dokumentárních inkas: a) Dokumentární inkaso s podmínkou D/P (documents against payment): při pouţití této instrukce jsou dokumenty vydány kupujícímu pouze proti okamţitému zaplacení, b) Dokumentární inkaso s podmínkou - D/A (documents against acceptance): v tomto případě se jedná o směnečný neboli dodavatelský úvěr. Dokumenty jsou kupujícímu vydány proti akceptaci směnky, eventuálně proti vystavení vlastní směnky, c) Dokumentární inkaso s podmínkou - D/D (documents against documents): pouţívá se v případě, ţe obchodní partneři mají vůči sobě vzájemné pohledávky a závazky vyplývající z dodavatelsko odběratelských vztahů. Zde dochází k vzájemné výměně dokumentů, d) Směnečné inkaso nedokumentární (hladké inkaso: jedná se o inkaso finančních dokumentů nedoprovázených obchodními dokumenty. Výhody dokumentárního inkasa: dokumentární inkaso nabízí klientovi zajištění řešení finančních transakcí při realizaci obchodních kontraktů, finanční prostředky nejsou blokovány na účtu a je moţné zaplatit aţ po převzetí inkasních dokladů, v době, kdy uţ většinou zásilka došla na místo určení, inkasní doklady jsou kupujícímu předány aţ ve chvíli, kdy jsou z jeho strany splněny všechny inkasní podmínky,

28 od okamţiku podání dokladů k inkasu pečují o inkasní pohledávku pracovníci banky a pravidelnými reklamacemi připomínají dluţníkovi jeho závazek. Nevýhody dokumentárního inkasa: neposkytuje prodávajícímu jistotu, ţe bude kupujícím zaplacena inkasní částka nebo převzato zboţí, akceptací směnky můţe vzniknout riziko neschopnosti akceptanta při splatnosti směnky. Smlouva o obstarání dokumentárního inkasa má formu inkasního příkazu. Tento příkaz musí obsahovat všechny náleţitosti potřebné pro hladký průběh operace, tj. datum, jméno kupujícího a prodávajícího, výčet dokumentů, inkasní částku v příslušné měně, podmínky pro vydání dokumentů, dispozice ohledně placení bankovních výloh a výnosu inkasa atd. Ve většině případů předloţí prodávající společně s inkasním příkazem své bance potřebné doklady dohodnuté v kontraktu. Inkasní příkaz musí být vţdy srozumitelný a jednoznačný. Inkasní výlohy jsou ve většině případů stanovovány procentní sazbou z částky inkasa. Zpracování dokumentárních inkas se řídí Jednotnými pravidly pro inkasa (Uniform Rules for Collections URC) vydávanými Mezinárodní obchodní komorou v Paříţi. Vývozní dokumentární inkaso je platební nástroj, při kterém vydání zboţí je vázáno na převzetí dokumentů a provedení úhrady (nebo jiného úkonu) odběratelem

29 Průběh dokumentárního inkasa zobrazuje následující obrázek č.4: Obr. č.4 Schéma průběhu vývozního dokumentárního inkasa. Prodávající Příkazce 1) 8) Kupující 2) 7) 4) 5) 6) Banka vystavující Banka inkasní Zdroj: SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. vydání, Praha: Bankovní institut, a.s., 2005, ISBN , vlastní úprava. 3) Průběh dokumentárního inkasa v bodech k obrázku č.4: 1) uzavření kontraktu a stanovení inkasních podmínek, 2) uzavření smlouvy o obstarání dokumentárního inkasa, 3) zaslání dokumentů bankou prodávajícího s ţádostí o obstarání inkasa, 4) předání dokumentů, 5) splnění inkasních podmínek (platba nebo jiné plnění), 6) úhrada inkasní částky vystavující bance, 7) převod inkasní částky na účet prodávajícího, 8) převzetí zboţí. Dovozní dokumentární inkaso jako nástroj platebního styku u dovozu představuje nakládání banky s dokumenty na podkladě přijatých instrukcí zahraničního příkazce (tj. banky nebo dodavatele) za účelem zaplacení., obstarání přijetí /akceptace/ nebo vydání dokumentů na podkladě jiných podmínek. Smlouvou o bankovním dokumentárním inkasu se tedy zavazuje tuzemská banka vydat dluţníku dokumenty opravňující nakládat se

30 zboţím nebo jiné doklady, které jí byly svěřeny příkazcem, bude-li pří jejich vydání zaplacena určitá částka nebo proveden jiný inkasní úkon. Dispozici se zboţím má tedy dodavatel zajištěnu aţ do splnění podmínek uvedených v dokumentárním inkasu Dokumentární akreditiv Dokumentární akreditiv je propracovaný platební zajišťovací instrument, který nabízí kvalitní platební zajištění pro obě zainteresované strany obchodní transakce prodávajícího i kupujícího. Prodávajícímu zajistí zaplacení zboţí, splní-li všechny akreditivem předepsané podmínky. Kupujícímu zajistí, ţe výplata bude provedena aţ po splnění podmínek předepsaných akreditivem. Oběma stranám poskytuje akreditiv jistotu v případě, ţe byl zvolen vhodný druh akreditivu a byl vystaven bonitní bankou. Dokumentární akreditiv je písemný závazek banky zaplatit určenou peněţní částku, jestliţe budou do určité doby splněny akreditivní podmínky stanovené kupujícím. Tento závazek vůči prodávajícímu banka přijímá na základě ţádosti kupujícího. Jedná se o jeden z nejdůleţitějších a nejlépe propracovaných platebních instrumentů, který se hojně vyuţívá v mezinárodním i tuzemském obchodě. Kupujícímu zajišťuje, ţe výplata určité částky nebude provedena, dokud prodávající nesplní podmínky stanovené kupujícím. Pro prodávajícího představuje jistotu, ţe pokud splní akreditivní podmínky, bude mu za zboţí zaplaceno POSPÍŠIL, Richard; HOBZA, Vladimír; PUCHINGER Zdeněk. Finance a bankovnictví. 1. vydání, Olomouc 2006, ISBN

31 Průběh dokumentárního akreditivu je zobrazen v následujícím obrázku č.5: Obr. č.5 Schéma průběhu dokumentárního akreditivu. Prodávající (příjemce.beneficiant) 1) kontrakt 3) zboţí či sluţba Kupující (příkazce, aplikant) 2b) 4a) 5) 5) 4c) 2a) 5) Banka prodávajícího (avizující, potvrzující) 4b) 2b) Banka kupujícího (vystavující) Zdroj: SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. vydání, Praha: Bankovní institut, a.s., 2005, ISBN , vlastní úprava. Průběh dokumentárního akreditivu v bodech k obrázku č.5: 1) uzavření kontraktu (kupní smlouvy) mezi prodávajícím a kupujícím, 2a) na základě kupní smlouvy a jejích podmínek poţádá dovozce svou banku o otevření akreditivu, 2b) otevření akreditivu s instrukcí avizovat nebo potvrdit; avizování nebo potvrzení akreditivu a následné oznámení prodávajícímu, 3) dodávka zboţí či sluţby, 4a) předání akreditivních dokumentů bance prodávajícího, 4b) kontrola akreditivních dokumentů a zaslání bance kupujícího, 4c) kontrola akreditivních dokumentů a předání kupujícímu, 5) úhrada akreditivní částky podle akreditivních podmínek prostřednictvím nostro/loro účtů, zatíţení účtu příkazce

32 Druhy dokumentárních akreditivů: Dokumentární akreditivy lze členit dle hledisek v následující tabulce č.1: Tabulka č.1 Členění dokumentárních akreditivů. Hledisko členění Druhy akreditivů Stupeň závazku odvolatelný neodvolatelný Právní závaznost potvrzeny avizované Způsob zpracovaní revolvingový převoditelný back-to-back rembursní s červenou nebo zelenou doložkou Forma zpracování standardní stand by akreditiv Platební podmínka na viděnou s odloženou platbou negociací akceptací Způsob hojení mezi krytý zúčastněnými bankami nekrytý Zdroj: SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. vydání, Praha: Bankovní institut, a.s., 2005, ISBN , vlastní úprava. Odvolatelný akreditiv - můţe být kdykoliv odvolán, změněn, a to i bez souhlasu a předchozího upozornění prodávajícího. Neodvolatelný akreditiv - zrušení nebo změna tohoto akreditivu mohou být provedeny pouze se souhlasem všech zúčastněných stran. Není-li uvedeno o jaký druh akreditivu z hlediska stupně závazku se jedná, je povaţován za neodvolatelný. Potvrzený akreditiv - potvrzením akreditivu vstupuje další banka (zpravidla se jedná o banku, která akreditiv avizuje) do solidárního závazku vůči beneficiantovi společně

33 s bankou, která akreditiv vystavila. Pro dodavatele je větší jistotou, jelikoţ za platbu ručí jiţ dvě banky. Avizovaný akreditiv (nepotvrzený) - v závazku vůči prodávajícímu je banka vystavující akreditiv, tj. banka kupujícího. Banka prodávajícího nemá vůči svému klientovi ţádný závazek, pouze mu oznamuje akreditivní podmínky. Revolvingový akreditiv obnovitelný po kaţdém čerpání či po určitých obdobích, není třeba zřizovat nový dokumentární akreditiv. Je vhodný u kontraktů, kde se pravidelně dodávky zboţí či sluţby opakují. Musí vţdy mimo jiné obsahovat základní částku, počet obrátek, celkovou částku, podmínky revolvingu a jeho charakter 12. Převoditelný akreditiv pouţívá se jen v případě, ţe beneficiant sám není výrobcem, ale ke splnění kupní smlouvy pouţívá prostředníka (subdodavatele). Dokumentární akreditiv tak můţe být převeden na jiného beneficianta při zachování akreditivních podmínek. Sníţit či zkrátit je moţné pouze akreditivní částku, dodací lhůtu, dobu splatnosti akreditivu či lhůty předloţení dokumentů. Back-to-back akreditiv se pouţívá u nepřímých obchodů (reexportů, switchů apod.). Jeho funkce je obdobná jako u převoditelného akreditivu, ale v tomto případě jde o dva samostatné akreditivy. Back-to-back akreditiv přináší určitou výhodu prostředníkovi, protoţe neváţe jeho vlastní prostředky při ţádosti o otevření akreditivu ve prospěch původního dodavatele. Podmínky obou akreditivů však musejí navazovat, zejména pokud jde o dokumenty, lhůty pro jejich předloţení apod. Částka akreditivu se pochopitelně liší. Doba splatnosti tohoto akreditivu musí být delší neţ u původního akreditivu z důvodu úhrady aţ na základě provedení platby z původního akreditivu. Rembursní akreditiv se vyuţívá především ve vztahu k zahraničním obchodním partnerům pouze tehdy, jestliţe mezi bankami země vývozce a země dovozce byla uzavřena úvěrová dohoda. V případě řádné prezentace dokumentů získá vývozce úhradu od tuzemské banky ihned. Banka dovozce vyuţívá sjednaný úvěr a provádí úhradu příslušné částky zvýšené o náklady úvěrování aţ po uplynutí dohodnuté doby (např. šesti 12 Schlossberger, O., Soldánová, M.: Platební styk, Praha

34 měsíců). Jde o metodu financování dovozu, při které dovozce vyuţívá mezibankovní úvěr a nese jeho náklady. Akreditiv s červenou či zelenou doložkou - se pouţívá velmi vzácně. Umoţňuje, aby beneficiant čerpal určitou část akreditivní částky (zálohu) ještě před odesláním zboţí, např. na základě vlastního prohlášení o připravenosti zásilky k dodání. Pokud nebudou splněny akreditivní podmínky a záloha se nevrátí, bude vystavující banka povinna uhradit tuto zálohu bance avizující resp. potvrzující a zároveň ji poţadovat od příkazce akreditivu. Stand-by akreditiv - není instrumentem platebním, ale slouţí jako zajišťovací nástroj především v zemích, kde se nepouţívají bankovní záruky (např. v USA). Tyto akreditivy bývají pouţitelné na základě dokumentů svědčících o nesplnění určitého závazku (prohlášení beneficianta, ţe zboţí nebylo zaplaceno, certifikát kontrolní společnosti, ţe zboţí nebylo dodáno v poţadované kvalitě či mnoţství, apod.). Můţe se řídit rovněţ Jednotnými zvyklostmi a pravidly pro dokumentární akreditivy ICC nebo pravidly, která byla Mezinárodní obchodní komorou vydána pro tento druh akreditivů v roce 1998 Mezinárodní standardní pravidla pro stand-by akreditivy (International Standard Practice for standby credits ISP 98) 13. Akreditiv s platební podmínkou "na viděnou" - je akreditiv, který je vyplacen proti předloţení dokumentů prostřednictvím avizující resp. potvrzující banky. Akreditiv s platební podmínkou "odložená platba" - odloţené placení po splnění akreditivních podmínek (např. 6 měsíců), přičemţ tyto platební podmínky musí být předem stanoveny. Akreditiv s platební podmínkou "negociace" - podle Jednotných pravidel jsou akreditivy pouţitelné také tzv. negociací směnky (dosud neakceptované) nebo dokumentů. Negociace je termín, který pochází z angloamerického práva a znamená převod směnky z jedné osoby na druhou. Podle pravidel můţe provést negociaci jmenovaná banka (avizující resp. potvrzující) odkupem cizích směnek (vystavených na jinou banku) nebo dokumentů

35 za předpokladu řádné prezentace dokumentů zálohováním či příslibem zálohování příslušné částky beneficiantovi. Akreditiv s platební podmínkou "akceptace" - akreditiv je tak pouţitelný akceptací směnky bankou určenou v akreditivu (zpravidla vystavující nebo potvrzující) a zaplacením při splatnosti směnky. V souladu s akreditivem beneficiant vystavuje na banku určenou v akreditivu směnku se splatností stanovenou v akreditivu. Banka vystavující i banka potvrzující (pokud je akreditiv potvrzen) mají povinnost směnku akceptovat a při splatnosti proplatit, splní-li beneficiant podmínky akreditivu. Krytý akreditiv - znamená, ţe celá peněţní částka akreditivu je jiţ v okamţiku otevření akreditivu k dispozici vystavující nebo potvrzující bance, a to buď sloţením této částky u příslušné banky nebo vázáním příslušného krytí na bankovním účtu vedeném touto bankou. Je výhodou resp. jistotou pro prodávajícího. Nekrytý akreditiv - u tohoto akreditivu dojde k úhradě částky vyplacené bankou teprve po předloţení dokumentů (většina dnes pouţívaných akreditivů je nekrytých). Dokumentární akreditiv zaniká po plném vyčerpání akreditivní částky, uplynutím doby platnosti nebo na základě ţádosti o zrušení akreditivu

36 3. Hotovostní platební styk Tuto formu placení můţeme definovat jako fyzický přesun hotovostních prostředků (tj. bankovek a mincí) mezi jednotlivými ekonomickými subjekty - nejčastěji přímo mezi podnikateli a fyzickými osobami, tzn. vně bankovní sféry. Své uplatnění nalézá především při úhradách menších částek, často pak při pochybnostech o solventnosti obchodního partnera. Hotovostní operace označujeme jako oboustranné, protoţe na obou stranách mají finanční prostředky stále hotovostní formu. Vyskytují se i částečně hotovostní platby, v jejichţ průběhu dochází k přeměně formy peněz z hotovostních na bezhotovostní, anebo naopak. V tomto případě vystupují na jedné straně právnické či fyzické osoby a na straně druhé bankovní instituce (případně drţitel poštovní licence). Mezi tyto operace řadíme např. sloţení hotovosti ve prospěch účtu prostřednictvím pokladen bank, poukaz peněţních prostředků z účtu zákazníka k výplatě v hotovosti jinému subjektu, výběr hotovosti na základě tzv. výběrního lístku, výběr hotovosti v bankomatu, vydání šeku atd.. Hotovostní forma placení představuje nákladnější a rizikovější operace, proto některé odváţné prognózy předpovídají její celkový zánik. V nejbliţší době však nemůţeme počítat s úplným vymizením tohoto způsobu placení, a to i přesto, ţe můţeme sledovat celosvětový trend poklesu pouţívání hotovostní formy placení. Rizika spojená s hotovostními operacemi jsou obzvláště v poslední době velmi vysoká. Na minimalizaci rizik a zabezpečení hotových peněz proto banky vynakládají velmi vysoké prostředky. O právní úpravě hotovostního platebního styku pojednává následující kapitola. 3.1 Právní úprava hotovostního platebního styku Hotovostní platební styk se řídí v České republice zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, dále pak zákonem č. 219/1995 Sb., devizový zákon a zákonem č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (zákon o praní špinavých peněz). Dalším legislativním předpisem je Vyhláška ČNB č. 434/2002 Sb., kterou se stanoví náleţitosti ţádosti o udělení devizové licence, předpoklady a podmínky pro provádění některých obchodů s devizovými hodnotami a postup pro nakládání s padělanými nebo pozměněnými prostředky. Okrajově je hotovost také zmíněna v zákonu č. 284/2009 Sb., o platebním styku

37 3.1.1 Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti Tento zákon určuje, kdy jsou fyzické i právnické osoby (dále jen "osoby") povinny provést platbu bezhotovostně prostřednictvím banky nebo pobočky zahraniční banky, nebo spořitelního a úvěrního druţstva, nebo provozovatele poštovních sluţeb formou poštovního poukazu na účet banky (dále jen "peněţní ústav"), a upravuje kontrolu dodrţování této povinnosti. Poskytovatel platby, jejíţ výše překračuje částku EUR je povinen provést platbu bezhotovostní. Povinnost provést platbu bezhotovostně se vztahuje na platby prováděné: a) navzájem mezi osobami s místem trvalého pobytu, místem pobytu nebo sídlem na území České republiky, pobočkami nebo organizačními sloţkami zahraničních osob zřízenými na území České republiky, b) osobami s místem trvalého pobytu, místem pobytu nebo sídlem na území České republiky, pobočkami nebo organizačními sloţkami zahraničních osob zřízenými na území České republiky ve prospěch osob s místem pobytu nebo sídlem v zahraničí, c) přesahuje-li výše těchto plateb částku stanovenou tímto zákonem. Tato povinnost se nevztahuje na: d) platby daní, poplatků, cla, záloh na tyto platby, odvodů za porušení rozpočtové kázně a na jiné druhy plateb uskutečňované podle zákona o správě daní a poplatků nebo podle celního zákona, pokud tyto zákony nestanoví jinak, e) povinné platby vyplývající z pracovněprávních vztahů, f) platby důchodů z důchodového pojištění, včetně jednorázových doplatků a výplat náhrad z penzijních fondů, g) platby prováděné v době krizového stavu vyhlášeného podle zvláštního právního předpisu, h) platby určené k úschově peněz notářem, i) platby pojistného a výplat pojistného plnění ze soukromého pojištění Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti Z tohoto zákona vyplývá jednoznačná omezovací povinnost kaţdé fyzické osoby vstupující nebo vystupující z tuzemska mimo celní území Evropského společenství. Jedná

38 se o povinnost písemně oznámit celnímu úřadu mimo jiné dovoz nebo vývoz platných bankovek a mincí v české nebo cizí měně v celkové částce převyšující EUR Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon Devizový zákon upravuje mimo jiné pojem devizové hodnoty, čímţ označuje peněţní prostředky v cizí měně, zahraniční cenné papíry a dále penězi ocenitelná práva a závazky od nich odvozené. 3.2 Česká národní banka Česká národní banka je ústřední bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Je právnickou osobou, která má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze a nezapisuje se do obchodního rejstříku. Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, ČNB podporuje hospodářskou politiku vlády vedoucí k udrţitelnému hospodářskému růstu. Jedná v souladu se zásadou otevřeného trţního hospodářství. Při plnění svých cílů se řídí zejména zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance. V souladu se svým hlavním cílem ČNB určuje měnovou politiku, vydává bankovky a mince, řídí peněţní oběh, platební styk a zúčtování bank, vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijním připojištěním, druţstevními záloţnami, institucemi elektronických peněz a devizový dohled. Platné bankovky a mince vydané Českou národní bankou jsou zákonnými penězi ve své nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky. Od se stala součástí Evropského systému centrálních bank (ESCB). Tento systém centrálních bank je řízen Evropskou centrální bankou (ECB). Česká národní banka realizuje vztah k Evropskému systému centrálních bank a k Evropské centrální bance v souladu s poţadavky vyplývajícími jak ze Smlouvy o zaloţení Evropského společenství tak i ze Statusu ESCB a ECB. 3.3 Peněžní oběh v ČR V souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance má ČNB výhradní právo vydávat do oběhu bankovky a mince, včetně mincí pamětních, a řídit peněţní oběh. ČNB dbá o plynulý a hospodárný peněţní oběh. Prostřednictvím svých sedmi poboček 14 spravuje zásoby bankovek a mincí, stahuje z oběhu a ničí opotřebované bankovky a mince 14 ČNB má pobočky v Praze, Ústí nad Labem, Plzni, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Brně a Ostravě

39 a vyměňuje poškozené peníze za nové. Zajišťuje uměleckou a technickou přípravu platidel, jejich výrobu a dodávky. Podílí se na přípravě právní a technické ochrany platidel proti padělání a na jejich realizaci. Zkoumá platnost platidel a eviduje padělané a pozměněné bankovky a mince zadrţené na území České republiky Mince v ČR Mince, jako platební instrument, kaţdodenně pouţívají miliony obyvatel. V posledních letech se počet druhů mincí sníţil o hliníkové mince nominálních hodnot 10, 20 a 50 haléřů. V současné době tak máme nejniţší nominální hodnotu mince 1 Kč, následující 2, 5, 10, 20 a 50 Kč. Mince se razí v České mincovně a.s. se sídlem v Jablonci nad Nisou. Od 2. dubna 2010 je samostatná Česká mincovna a.s. ve vlastnictví českošvýcarského konsorcia Monetica, a.s Kč vzor mince z roku 1993, vyrobena z oceli galvanicky pokovené niklem, magnetická, kulatá o hmotnosti 3,6 g a průměru 20 mm. Autorkou návrhu je akademická sochařka Jarmila Truhlíková Spěváková. Lícní strana zobrazuje českého lva a rubová strana velké hodnotové číslo nad svatováclavskou korunou. 2 Kč vzor mince z roku 1993, vyrobena z oceli galvanicky pokovené niklem, magnetická, jedenáctihranná o hmotnosti 3,7 g a průměru 21,5 mm. Autorkou návrhu je akademická sochařka Jarmila Truhlíková Spěváková. Lícní strana zobrazuje českého lva a rubová strana velké hodnotové číslo vedle velkomoravského šperku. 5 Kč vzor mince z roku 1993, vyrobena z oceli galvanicky pokovené niklem, magnetická, kulatá o hmotnosti 4,8 g a průměru 23 mm. Autorem návrhu je akademický sochař Jiří Harcuba. Lícní strana zobrazuje českého lva a rubová velké hodnotové číslo na pozadí stylizovaného Karlova mostu s hladinou řeky Vltavy, kde lipový lístek na mostě symbolizuje jednu z mostních věţí

40 10 Kč vzor mince z roku 1993, existuje i varianta vzoru 1995 a 2000, vyrobena plátované oceli galvanicky pokovené mědí, magnetická, kulatá o hmotnosti 7,62 g a průměru 24,5 mm. Autorem návrhu je akademický sochař Ladislav Kozák. Lícní strana zobrazuje českého lva a rubová strana zobrazuje hodnotové číslo na pozadí národní kulturní památky Petrov v Brně. 20 Kč - vzor z roku 1993, existuje také varianta vzoru 2000, vyrobena z oceli plátované slitinou mědi a zinku, magnetická, třináctihranná o hmotnosti 8,43 g a průměru26 mm. Autorem návrhu je akademický sochař Vladimír Oppl. Lícní strana zobrazuje českého lva a rubová strana hodnotové číslo vedle postavy sv. Václava ztvárněného podle jeho pomníku na Václavském náměstí v Praze spolu s nápisem z tohoto pomníku v pozadí. 50 Kč vzor z roku 1993, bimetalická, středy vyroben z oceli plátované slitinou mědi a zinku a mezikruţí vyrobeno z plátované oceli galvanicky pokovené mědí, kulatá o hmotnosti 9,7 g a průměru 27,5 mm. Autorem návrhu je akademický sochař Ladislav Kozák. Lícní strana ve svém středu zobrazuje českého lva a mezikruţí hodnotové číslo a rubová strana ve svém středu seskupení budov charakteristických pro Prahu a na mezikruţí latinský název PRAGA MATER URBIUM v překladu Praha matka měst Bankovky v ČR Soustavy platných bankovek tvoří sedm bankovek v nominálních hodnotách 50, 100, 200, 500, 1000, 2000 a 5000 Kč. Tisk těchto bankovek zajišťuje Státní tiskárna cenin, která je právnickou osobou provozující podnikatelskou činnost s majetkem státu. Při výrobě bankovek je kladen velký důraz na ochranné prvky, aby bylo moţné docílit co nejvyšší ochrany bankovek proti padělání, jelikoţ v dnešní době pokroku výpočetní techniky a dostupnosti kvalitních materiálů, je stále více a více padělků, které bývají k nerozeznání od pravých. Pro tisk bankovek se pouţívá speciální bankovkový papír, který je důleţitým rozlišovacím znakem pravosti bankovek. Bankovkový papír je opatřen vodoznakem vznikajícím jiţ při jeho výrobě na kruhovém sítě. Obsahuje také ochranný okénkový prouţek s mikrotexty, jenţ je zapracován do hmoty papíru při jeho výrobě, dále ochranná fluorescenční vlákna a další ochranné prvky. Figurální třírozměrný vodoznak

41 koresponduje s portrétem na bankovce. Volba speciálních tiskových technik pro tisk bankovek znesnadňuje moţnost jejich padělání. Při tisku bankovek se pouţívá simultánní ofset, hlubotisk a knihtisk. Na současných českých bankovkách je hlubotisk pouţit pro tisk lícové strany, všech textů, velkého hodnotového čísla na širokém okraji bankovek, portrétu vyobrazené osobnosti a hmatových slepeckých značek. Knihtisk je pouţíván pro tisk sérií a čísel bankovek. Dalšími ochrannými prvky pouţitými na českých bankovkách je např. soutisková značka (průhledová značka), skrytý obrazec (latent image) označující vţdy nominální hodnotu bankovky a opticky variabilní barva aplikovaná na třech nejvyšších hodnotách bankovek Kč - bankovka o rozměru 134 x 64 mm zobrazující na lícní straně Svatou Aneţku Českou, rubová strana zobrazující gotické "A" na klenbě kostela Sv. Salvátora v Aneţském klášteře v Praze. Autorem grafiky je Oldřich Kulhánek. 100 Kč bankovka o rozměru 140 x 69 mm zobrazující na lícní straně Karla IV. A na rubové straně pečeť Univerzity Karlovy, autorem grafiky je Oldřich Kulhánek. 200 Kč bankovka o rozměru 149 x 69 mm zobrazující na lícní straně Jana Ámose Komenského a na rubové straně spojené ruce dospělého a dítěte. Autorem grafiky je Oldřich Kulhánek. 500 Kč bankovka o rozměru 152 x 69 mm zobrazující na lícní straně Boţenu Němcovou a na rubové straně dívčí hlavu s květy a trním. Autorem je Oldřich Kulhánek Kč bankovka o rozměrech 158 x 74 mm zobrazující na lícní straně Františka Palackého a na rubové straně orlici a zámek v Kroměříţi. Česká národní banka získala od International Association of Currency Affairs - světové asociace odborníků 17 Podrobně na:

42 zabývajících se hotovostí - ocenění Bankovka roku Autorem grafiky je Oldřich Kulhánek Kč bankovka o rozměru 164 x 74 mm zobrazující na lícní straně Emu Destinnovou a na rubové straně hlavu Můzy, housle a violoncello. Autorem grafiky je Oldřich Kulhánek Kč bankovka o rozměru 170 x 74 mm zobrazující na lícní straně Tomáše Garrique Masaryka a na rubové straně historická Praha s erby. Autorem grafiky je Oldřich Kulhánek. 3.4 Pokladní úsek v bance Pokladní úsek v bance zajišťují pokladní přepáţky, dále jen pokladna, která realizuje veškeré hotovostní platby, které banky provádějí k uspokojení vlastních potřeb nebo potřeb klientů Pokladna Definice pokladny říká, ţe se jedná o speciálně upravené místo, které umoţňuje bezpečnou manipulaci s penězi. Za bezpečnou manipulaci je povaţován výdej a příjem peněz a jejich dočasná úschova. Pro úschovu peněz na pokladně slouţí příruční úschovný prostor pro hotovost, se kterou pokladník manipuluje. Vedle pokladny můţe banka stanovit i jiné pracoviště nazývané jako peněţní automat Peněžní automat Peněţní automat je specifický úsek banky, kde je pracovníky banky prováděn hotovostní platební styk v omezené míře. Pracovníkem banky pro tento typ styku je pokladník, který musí dodrţovat tzv. pravidlo čtyř očí. Toto pravidlo musí dodrţovat při manipulaci s penězi, přičemţ je plněno za přítomnosti klienta Pokladník Pokladníkem je zaměstnanec banky pověřený k výkonu činnosti s hotovostí. K tomuto výkonu musí být pokladník starší 18 let, způsobilý k právním úkonům, trestně

43 bezúhonný, v nepříbuzenském vztahu k nejbliţšímu nadřízenému, seznámený s předpisy banky spojenými s výkonem práce pokladníka a k této činnosti i řádně proškolen. 3.5 ČR a Euro Euro je název společné měny, kterou 1. ledna 1999 zavedlo jedenáct států Evropské unie (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko a Španělsko) a o dva roky později také Řecko. Od 1. ledna 2007 se euro stalo národní měnou ve Slovinsku, od 1. ledna 2008 na Kypru a Maltě a od 1. ledna 2009 rovněţ na Slovensku. Při vzniku eurozóny euro existovalo pouze v bezhotovostní formě a po tři roky obíhalo společně s národními měnami. V podobě bankovek a mincí obíhá od 1. ledna Eurobankovky existují v nominální hodnotě 5, 10, 20, 50, 100, 200 a 500 euro. Euromince mají hodnotu 1, 2, 5, 10, 20, 50 centů a 1, 2 euro Harmonogram zavedení Eura v ČR Euro bude v České republice zavedeno pomocí scénáře jednorázového přechodu na euro, nazývaného také jako velký třesk. To znamená, ţe ve stejném okamţiku se eurem začne platit v hotovostním i bezhotovostním platebním styku. Celý přechod na euro lze rozdělit do pěti fází fáze PŘEDPŘÍPRAVNÁ FÁZE 2. fáze PŘÍPRAVNÁ FÁZE 3. fáze OBDOBÍ DUÁLNÍ CIRKULACE 4. fáze OBDOBÍ DO UKONČENÍ DUÁLNÍHO OZNAČOVÁNÍ 5. fáze PLNĚ FUNKČNÍ EURO Euro Česká republika do roku 2015 určitě nepřijme, bude jí v tom bránit příliš velký schodek rozpočtu. Dle současného ministra financí Eduarda Janoty deficit plánovaných státních rozpočtů do roku 2012 neklesne pod 150 miliard korun. Nebývale vysoký schodek státního rozpočtu má kromě jiného velký vliv na přijetí eura. Schodky rozpočtů totiţ povedou k pětiprocentnímu deficitu veřejných financí v roce 2010, přičemţ pro přijetí eura je nutná tříprocentní hranice Podrobně na:

44 4. Mezibankovní platební styk Tato kapitola se zabývá oblastí platebního styku, kdy dochází k převodu peněţních prostředků mezi klienty za předpokladu, ţe plátce a příjemce platby mají své účty u různých bank. Banka plátce tak musí pro převod peněz pouţít tzv. mezibankovní zúčtovací centrum. Naopak pokud plátce i příjemce mají účty vedené u stejné banky, provede převod finančních prostředků banka ve svém účetním systému, bez zásahu systému CERTIS. 4.1 CERTIS Jediným systémem mezibankovního platebního styku v České republice, který zpracovává mezibankovní platby v českých korunách, je systém CERTIS ( Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement system). CERTIS zahájil provoz v rámci zúčtovacího centra SBČS v bývalém Československu 8. března Po rozdělení Československa počátkem roku 1993 bylo na Slovensku vytvořeno nové zúčtovací centrum, zatímco bývalé federální zúčtovací centrum zůstalo v ČNB 20. Hlavní zásady, na základě kterých pracuje a funguje tento platební systém jsou např.: a) brutto princip zúčtování v reálném čase, tzn., ţe kaţdá transakce se provádí kontinuálně a v reálném čase, b) neodvolatelnost poloţek akceptovaných systémem, tzn., ţe pokud je jiţ některá z poloţek akceptována systémem, nelze ji stornovat, změnit ani pozastavit, c) není povoleno debetní saldo na účtech, na kterých probíhá zúčtování, zároveň účty slouţí jako povinné minimální rezervy. d) zpracovává transakce pouze v českých korunách, e) povinná přímá účast všech obchodních bank. Kaţdá pobočka banky má u centrální banky veden pouze jeden účet zaloţený centrálou dané banky a to na základě smluv o účtu uzavřených s bankami podle obchodního zákoníků. Smlouvy stanoví pro všechny banky jednotné právní a technické podmínky vedení účtů a předávání a zpracování dat mezibankovního platebního styku. Průběh mezibankovního převodu peněţních prostředků (úhrady) v českých korunách zobrazuje příloha č

45 4.2 Systém korespondenčních bank Tento systém je zaloţený na přímém bankovním spojení dvou bankovních subjektů bezhotovostního platebního styku vyuţívaný v zahraničním platebním styku. Systém vyuţívají fyzické i právnické osoby, komerční i centrální banky a to na základě svých korespondenčních účtu. Korespondenčními účty jsou: Nostro účet z italského slova znamená naše, je otevřený účet u jiné banky. Loro účet z italského slova znamená vaše, je korespondenční účet pro jinou banku. V případě, ţe banka nemá přímé bankovní spojení, je nucena realizovat platební cestu pomocí jiné banky. Následující obrázek č.6 zobrazuje korespondenční účty. Obr. č.6 Propojení bank účty. Zahraniční banka Domácí banka Loro (USD) pro domácí banky Loro (Kč) pro zahraniční banky Nostro (Kč) u domácí banky Nostro (USD) u zahraniční banky Zdroj: ŠEVČÍK, Aleš. Bankovnictví I.1. vydání, Brno 2005, ISBN , vlastní úprava. Platební cesta má stejný charakter jako příkaz k úhradě, platby se zúčtovávají ve prospěch či na vrub účtů

46 4.3 TARGET Transevropský expresní automatizovaný systém zúčtování plateb v reálném čase 21 je eurový platební systém provozovaný centrálními bankami eurozóny, který byl uveden do chodu 1. ledna Prostřednictvím TARGETu se zúčtovávají platby zejména velkých objemů přes účty vedené uvnitř tohoto systému. Slouţí pro provádění měnové politiky, pro mezibankovní operace a vypořádání hotovostních částí obchodů s cennými papíry. Výhodou je jeho rychlost. K zúčtování plateb dochází během několika málo minut 22. Systém je přístupný od 7:00 do 18:00 hod. frankfurtského času pro mezinárodní platby, pro platby klientů byl stanoven tzv. cut of time do 17:00 hod.. V současné době je jiţ TARGET minulostí, došlo totiţ k jeho inovaci a nyní jiţ existuje TARGET 2, který byl spuštěn od 1. listopadu Trans-European Automated Real-Time Gross Settlement Express Transfer System

47 Závěr Práce byla vypracovávaná s cílem analyzovat současný stav platebních instrumentů pouţívaných v platebním styku České republiky. Čtenář je tak informován o základních i sloţitějších platebních nástrojích, přičemţ většinu z nich pouţívá při kaţdodenním ţivotě. Pro běţného čtenáře má tak informativní charakter. Pro studenty a začínající podnikatele má naučný charakter a to především v dokumentárních platebních instrumentech, které jsou doplněny i grafickými schématy. V první části práce je popsán platební styk včetně jeho právní úpravy a forem. Druhá část obsahuje informace bezhotovostním platebním styku a především platebních instrumentech. Třetí část pojednává o hotovostním platebním instrumentu a jeho instrumentech, coţ jsou mince a bankovky platné v České republice. Poslední čtvrtá část se zabývá mezibankovním platebním stykem a zúčtováním a to hlavně systémem CERTIS. Cíl práce byl splněn. Domnívám se, ţe se vývoj platebních instrumentů bude neustále zrychlovat a dojde k postupnému výraznému omezení papírové formy a rozšíření elektronické. Výhledově se domnívám, ţe hotovostní forma platebního styku bude také omezena. Vše je podmíněno vývojem elektroniky a elektrotechniky, přičemţ vývojáři by při své práci měli myslet především na bezpečnost, protoţe ta je v platebním styku obzvlášť důleţitá. Vstup České republiky do eurozóny se domnívám, ţe bude ještě mnohem později neţ uvádím v práci a to především z důvodu povolební situace v roce

48 Seznam použité literatury Literatura [1] KOLEKTIV AUTORŮ, Bankovnictví. 5. vydání, Praha: Bankovní institut, a.s., 2004, ISBN [2] POSPÍŠIL, Richard; HOBZA, Vladimír; PUCHINGER Zdeněk. Finance a bankovnictví. 1. vydání, Olomouc 2006, ISBN [3] SCHLOSSBERGER, Otakar; HOZÁK, Ladislav. Elektronické platební prostředky. 1. vydání, Praha: Bankovní institut, a.s., 2005, ISBN [4] SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. vydání, Praha: Bankovní institut, a.s., 2005, ISBN [5] ŠEVČÍK, Aleš. Bankovnictví I.1. vydání, Brno 2005, ISBN Internet [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12]

49 Zákony [1] zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance. [2] zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. [3] zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku. [4] zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. [5] zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. [6] zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon. [7] zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti

50 Seznam obrázků a tabulek Obrázek č. 1 Schéma platební cesty příkazu k úhradě. Zdroj: POSPÍŠIL, Richard; HOBZA, Vladimír; PUCHINGER Zdeněk. Finance a bankovnictví. 1. vydání, Olomouc 2006, ISBN , vlastní úprava. Obrázek č. 2 - Schéma platební cesty příkazu k inkasu. Zdroj: POSPÍŠIL, Richard; HOBZA, Vladimír; PUCHINGER Zdeněk. Finance a bankovnictví. 1. vydání, Olomouc 2006, ISBN , vlastní úprava. Obrázek č. 3 - Schéma platba šekem. Zdroj: vlastní. Obrázek č. 4 - Schéma průběhu vývozního dokumentárního inkasa. Zdroj: SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. vydání, Praha: Bankovní institut, a.s., 2005, ISBN , vlastní úprava. Obrázek č. 5 - Schéma průběhu dokumentárního akreditivu. Zdroj: SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. vydání, Praha: Bankovní institut, a.s., 2005, ISBN , vlastní úprava. Tabulka č. 1 - Členění dokumentárních akreditivů. Zdroj: SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. vydání, Praha: Bankovní institut, a.s., 2005, ISBN , vlastní úprava

51 Seznam příloh Příloha č. 1 vzor příkazu k úhradě, zdroj: Příloha č. 2 vzor příkazu k inkasu Příloha č. 3 vzor trvalého příkazu k úhradě Příloha č. 4 vzor zahraničního platebního příkazu Příloha č. 6 - Průběh mezibankovního převodu peněţních prostředků (úhrady) v českých korunách

52 Vzor příkazu k úhradě. Příloha č

53 Vzor příkazu k inkasu. Příloha č

54 Vzor trvalého příkazu k úhradě. Příloha č

55 Vzor zahraničního platebního příkazu. Příloha č

56 Průběh mezibankovního převodu peněţních prostředků (úhrady) v českých korunách. Příloha č