Evropská společnost v praxi

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva Diplomová práce Evropská společnost v praxi 2008 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a jen s využitím pramenů uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí děkana a citačními zvyklostmi. Petr Štrauch

2 OBSAH 1. ÚVOD EVROPSKÁ SPOLEČNOST v evropském kontextu Societas Europaea Vývoj a vznik právní úpravy EVROPSKÁ SPOLEČNOST v právní úpravě Prameny právní úpravy SE Evropská společnost v českém právním řádu Založení a vznik evropské společnosti EVROPSKÁ SPOLEČNOST v praxi Evropská společnost v číslech Evropská společnost v České republice Založení evropské společnosti Předmět činnosti evropské společnosti Počet zaměstnanců evropské společnosti Struktura a složení řídících orgánů evropské společnosti Majetková struktura evropské společnosti EVROPSKÁ SPOLEČNOST shrnutí RESUMÉ Seznamy tabulek a grafů: Seznam použité literatury: Monografie: Odborné články: Internetové zdroje:

3 1. ÚVOD Název práce Evropská akciová společnost v praxi předurčuje její obsah, zaměření i strukturu. Hlavním tématem, kterému je tato práce věnovaná, je relativně nová forma obchodní společnosti evropská společnost, zejména pak její úprava v českém právním řádu s důrazem na její praktické aspekty. Evropská společnost, resp. evropská akciová společnost, je, přestože se myšlenky o vzniku tohoto institutu objevují již před několika desetiletími, relativně novým prvkem v našem, ale i evropském právním řádu. V souvislosti s jeho uvedením do praxe vyvstala řada právních otázek, na které je nutné postupně hledat odpovědi. Jedná se o obchodněprávní oblast, která však přesahuje do dalších právních odvětví a které se v současné době věnuje řada odborných diskusí a vědeckých prací, osobností z řad teoretiků právní vědy i praktických uživatelů. Evropská společnost jako nová forma právnické osoby zakládá zcela nový prostor pro rozšíření jednotného vnitřního trhu v rámci Evropské unie. Je výsledkem několik desetiletí trvající snahy o vytvoření nadnárodní formy společnosti na úrovni komunitárního práva, která by umožnila další stupeň integrace společného trhu a rozvoj základních svobod, zejména pak realizaci svobody pohybu a usazování. Zakotvení institutu evropské akciové společnosti v evropském právu představuje další krok na cestě k plné ekonomické integraci v Evropě zahájené v poválečném období a trvající až do současnosti. Smyslem vzniku této právní úpravy bylo, jak vyplývá z úvodní části Nařízení Rady č. 2157/2001 o statutu evropské společnosti, posílení ekonomické integrace v rámci vnitřního trhu, postupné odstraňování faktických i právních bariér podnikání na vnitřním trhu a přizpůsobení rámce současným trendům a podmínkám v globálním světě 1. Protože se jedná o institut, jehož význam značně přesahuje hranice jednotlivých států, ale zároveň významným způsobem zasahuje do jejich právních řádů, byl jeho vznik spojen s mnohými problémy, což se projevilo nejen na samotném procesu jeho tvorby, ale bohužel rovněž na konečném výsledku, kterými jsou zejména Nařízení Rady ES č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001, o statutu evropské společnosti (dále jen Nařízení SE, Nařízení nebo NoSE) a navazující Směrnice Rady č. 2001/86/ES (dále jen Směrnice SE, Směrnice nebo SoSE), kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců. Přestože bylo dosaženo konsenzu ohledně legislativní úpravy nadnárodní formy akciové společnosti na 1 Preambule Nařízení Rady č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001, o statutu evropské společnosti (SE) 2

4 úrovni komunitárního práva a jedná se o významný krok směrem k posílení evropského trhu, vzbuzuje nová právní úprava řadu pochybností a otázek. Proces tvorby práva v případě tohoto institutu pokračuje ve fázi aplikace norem a jejich interpretace, při níž bude hrát nezastupitelnou roli zejména Evropský soudní dvůr. Nová forma právnické osoby byla postupně implementovaná do právních řádů všech členských států, které se musely vypořádat s jejím specifickým postavením i úpravou. Evropská společnost přinesla do národního práva nové prvky zejména v oblasti práva společností a práva akciového, ať už se jedná o proces zakládání a vzniku evropské společnosti, modely jejího řízení, tak i práv spojených s vydáváním cenných papírů (zejména akcií) a související ochranou práv menšinových akcionářů a věřitelů. V souvislosti s možností relativně snadné změny sídla (oproti dřívější úpravě) evropské společnosti v rámci členských zemí dochází rovněž ke změně osobního statutu právnické osoby. To může vést k oslabení pozice některých subjektů vůči evropské společnosti a vyvolávat určitou míru nejistoty. Obecně je možné konstatovat, že nová právní úprava přináší řadu otázek, se kterými se musí právní věda vypořádat v procesu její aplikace. Nejasnosti vyvolává rovněž vztah některých ustanovení upravujících evropskou společnost a národních předpisů, zejména souvisejících ustanovení obchodního zákoníku, zákona o přeměnách obchodních společností a družstev a zákona o cenných papírech. Rovněž v praktické rovině vyvolává evropská společnost a její právní úprava pochybnosti nejen o směru a formě úpravy, která byla zvolena, ale i o nezbytnosti samotné existence této formy obchodní společnosti. Po prvotním nadšení z nových možností, které bezpochyby Nařízení a Směrnice přinesly, nastává po několika letech jejich účinnosti doba reflexe a zhodnocení dosavadních zkušeností. V řadě případů se ukazuje, že výhody, které evropská společnost přinesla, byly kompenzovány dílčími úpravami některých zákonů a evropská společnost nesplnila všechna očekávání. Cílem této práce, zejména s ohledem na její rozsah, není postihnout celou širokou oblast související s evropskou společností, ale práce je zaměřena na otázky spojené především se smyslem vzniku a existence institutu evropské společnosti. Práce se věnuje jednotlivým stránkám právní úpravy, její potřebnosti a využitelnosti v běžné praxi. Tam, kde je to vhodné, využívá srovnání se zahraniční úpravou nebo praxí nebo s tuzemskou úpravou národních forem obchodních společností. Na úvod se práce věnuje všeobecným historickým, ekonomickým a právním souvislostem vzniku právní úpravy evropské společnosti. V této spojitosti práce hledá kořeny 3

5 vzniku právní úpravy a její důvody. Dále se práce zabývá otázkou smyslu existence nadnárodní formy společnosti v národním a nadnárodním měřítku, její funkcí a postavení v rámci současné světové ekonomiky. Další kapitola je věnována dílčím pramenům právní úpravy evropské společnosti, kterými jsou zejména Nařízení Rady a Směrnice, včetně jejich vazby na vybrané články primárního práva (svoboda pohybu, zmocnění Rady, atd.). V nezbytné míře je zmíněn systém a hierarchie právních norem, obzvláště s ohledem na mnohdy nejasný vztah národní a komunitární úpravy. Stěžejní část je věnována analýze dosavadních zkušeností s aplikací právní úpravy evropské společnosti. Analýza vychází z aktuálních statistických dat a srovnává zkušenosti a praxi těch členských států, ve kterých je forma evropské společnosti aktivně využívána. Podrobnému rozboru je podrobena především situace v České republice, která poněkud překvapivě patří ke státům s největším počtem vzniklých evropských společností. Snahou je odkrýt právní i ekonomické důvody, které mohou vést k diametrálně odlišnému přístupu k evropské společnosti v českém právním prostředí. Práce využívá komparace speciální úpravy evropské společnosti s obecnou úpravou národních forem obchodních společností i zcela novou úpravou přeměn obchodních společností, včetně nadnárodní fúze nebo přeměny společnosti. Drtivá většina evropských společností zapsaných do obchodního rejstříku, a tedy podléhající českému právnímu řádu, vykazuje některé společné znaky, které lze označit za charakteristické rysy české evropské společnosti. Evropská společnost se stala předmětem obchodu, ve velké míře jsou zakládány prázdné shelf společnosti, které jsou následně převedeny na třetí subjekty. To do jisté míry ovlivňuje chápání evropské společnosti jako nadnárodní formy obchodní společnosti, jejímž hlavním smyslem je větší efektivita při řízení nadnárodních korporací napříč evropským trhem. Práce se postupně věnuje jednotlivým charakteristickým rysům evropské společnosti, rozebírá souvislosti a hledá vhodná alternativní řešení. Poslední část práce je věnována celkovému zhodnocení dosavadní praxe, pozitivním i negativním stránkám úpravy evropské společnosti. Jsou rozebrány jednotlivé aspekty z různých pohledů, zejména ekonomické, daňové a právní důsledky využívání nové formy obchodní společnosti v praxi. 4

6 2. EVROPSKÁ SPOLEČNOST v evropském kontextu EVROPSKÁ SPOLEČNOST V PRAXI 2.1. Societas Europaea Institut evropské společnosti, tak jak jej předkládá Nařízení o SE, je výsledkem dlouhodobé snahy o vytvoření nadnárodní formy obchodní společnosti, která by odpovídala požadavkům ekonomických subjektů působících na území členských států a jejich současným potřebám v rámci světové ekonomiky a umožnila naplnění zásady volného pohybu osob v rámci vnitřního trhu. Administrativní překážky v podobě dílčích národních úprav koncernového práva a do roku 2008 rovněž výrazná omezení přeshraničních fúzí nebo přesunu sídla společnosti v mezinárodním měřítku fakticky omezovaly volný pohyb osob, jednu ze základních zásad, na nichž stojí Evropská unie. Societas Europaea je jedním z nástrojů, jehož cílem je snaha o přizpůsobení podmínek novým trendům a potřebám nadnárodních společností. Důraz je kladen právě na nadnárodní prvek, který je definičním znakem SE. Tato forma společnosti je určena společnostem, jejichž činnost není omezena na uspokojování pouze čistě místních potřeb, ale na plánování a provádění reorganizace podnikání v měřítku Společenství. 2 Základní východiska a cíle úpravy SE nalezneme v preambuli Nařízení o SE. Ačkoliv se jedná o dílčí záměry, všechny mají společného jmenovatele a směřují k vytvoření takových podmínek, které povedou k naplnění agregovaného cíle, vytvoření společného prostoru bez vnitřních administrativních, celních a dalších omezení, který umožní efektivní fungování jednotného trhu a naplnění zásady volného pohybu osob. Mezi základní východiska lze zahrnout především snahu o vytvoření podmínek pro efektivní fungování vnitřního trhu, naplnění zásady volného pohybu osob a přizpůsobení podnikatelských struktur reálným podmínkám Společenství. 3 Evropská společnost překlenuje hranice národních právních řádů, vytváří konkurenční prostředí mezi právními řády jednotlivých členských států a přináší nové prvky do více či méně rigidních úprav koncernového práva evropských států. Název Societas Europaea, jak je většinou evropská společnost nazývána, i když to ze samotného názvu a priori nevyplývá, skrývá nadnárodní formu akciové společnosti, která je v dnešní době stále považována za nejvyspělejší způsob organizace kapitálu. Charakter SE 2 Preambule bod (1) NoSE 3 Preambule bod (1) a (2) NoSE 5

7 jako akciové společnosti je zachycen mimo jiné také v preambuli Nařízení v bodě 13, podle kterého musí být evropská společnost kapitálovou společností ve formě akciové společnosti, která je nejvhodnější formou, jak z hlediska financování, tak i řízení, pro potřeby společnosti provozující podnikání v měřítku Společenství. 4 Evropská společnost je kapitálovou formou obchodní společnosti a stojí vedle evropské družstevní společnosti 5 a ostatních obchodních společností tak, jak je znají vnitrostátní předpisy členských států 6. Evropská akciová společnost je charakterizována několika základními znaky, které ji odlišují od ostatních národních společností. Především se jedná o právnickou osobu s vlastní právní subjektivitou, jejíž základní kapitál činí nejméně 120 tis., je rozdělen do odpovídajícího počtu akcií v závislosti na jejich nominální hodnotě. Formální odlišnost spočívá ve firmě evropské společnosti, která nese obligatorně dodatek SE. Přestože jde o právnickou osobu, která se v prvé řadě řídí Nařízením o statutu evropské společnosti, rozhodující vliv na její osobní statut má její skutečné sídlo. Právním řádem skutečného sídla evropské společnosti se řídí veškeré otázky zakládání, vzniku a fungování evropské společnosti neupravené přímo NoSE. Hlavním charakteristickým znakem a současně podmínkou umožňující vznik evropské společnosti je nadnárodní prvek, který je jejím definičním znakem. S ohledem na charakter SE a cíle její právní úpravy musí být splněna některá z podmínek uvedených v čl. 2 NoSE. Mezi charakteristické znaky evropské společnosti lze dle mého názoru zařadit i způsoby jejího zakládání. NoSE taxativním způsobem upravuje způsoby zakládání evropské společnosti a současně stanoví i další podmínky, které musí splňovat subjekty zakládající evropskou společnost. Z hlediska zařazení evropské společnosti do systému obchodních společností upravených vnitrostátními předpisy dává jednoznačnou odpověď čl. 10 NoSE, evropská společnost je akciovou společností, proto je logické, že se k ní přistupuje tak, jako kdyby se jednalo o akciovou společnost založenou podle práva členského státu, ve kterém má sídlo 7. 4 Preambule bod (13) NoSE 5 Nařízení Rady ES č. 1435/2003 o statutu evropské družstevní společnosti 6 Příloha č. I NoSE 7 čl. 10 NoSE 6

8 2.2. Vývoj a vznik právní úpravy EVROPSKÁ SPOLEČNOST V PRAXI Kořeny utváření představ o právní úpravě nadnárodní formy společnosti lze sledovat od počátku rozvoje světového obchodu a zejména po první světové válce 8. Z hlediska dnešní úpravy je však rozhodující až období ekonomické integrace zahájené po druhé světové válce. V této době se postupně začínají formovat základy společného trhu a v odborných kruzích se objevují návrhy na vytvoření jednotné formy společnosti, která by zohledňovala nadnárodní charakter subjektu. Pro tyto myšlenky existovaly reálné důvody, které spočívaly v rozvoji světového obchodu, ve vzniku a ekonomickém rozvoji subjektů operujících současně ve více členských státech a z toho vyplývajících požadavků na lepší možnosti přeshraniční spolupráce, spojování společností nebo zakládání dceřiných společností v zahraničí. Poměrně vysoká míra protekcionismu národních zájmů se však odrážela i v právní úpravě obchodních společností, které nepřipouštěli svobodnou volbu sídla nebo právního řádu. Nepřekonatelným problémem byla rovněž otázka daňového práva a souvisejících daňových otázek v případě nadnárodních subjektů. Prvním významným průkopníkem myšlenky nadnárodně koncipované úpravy kapitálové společnosti byl pravděpodobně německý právník Karl Geilers, který vyslovil tuto myšlenku na 34. sněmu německých právníků v Kolíně nad Rýnem již v roce dalšího, a z hlediska dnešní úpravy mnohem důležitějšího průkopníka myšlenky evropské společnosti, je možné označit francouzského notáře Thibièrga a jeho příspěvek na 57. Kongresu notářů Francie. 10 Za další stupeň ve vývoji myšlenky evropské společnosti lze považovat práci nizozemského profesora Pietra Sanderse, který byl pověřen vedením skupiny odborníků, která předložila historicky první ucelený návrh úpravy evropské společnosti. Následující směřování právní úpravy evropské společnosti probíhalo pod patronací Evropské komise, která v sedmdesátých letech minulého století postupně předložila několik návrhů (v roce 1970 a 1975). 11 V obou případech se jednalo o návrhy, které vycházely z práce P. Sanderse a byly postaveny na myšlence komplexní a nezávislé nadnárodní úpravy evropské Za 8 Theisen, M.R., Wenz, M. u.k.: Die Europäische Aktiengesellschaft, Stuttgart: Schäffer-Poeschel Verlag, str Wenz, M.: Societas Europaea (SE) Analyse der geplanten Rechtsreform und ihre Nutzungsmöglichkeiten für europäische Konzernunternemern. Berlin: Dunckler u. Humboldt, Blanquet, F.: Das Statut der Europäischen Aktiengesellschaft. Zeischrift für Unternehmens- und Gesellschaftrecht, 2002, č.1, str Dědič, J., Čech, P.: Evropská akciová společnost. 1. vydání. Praha: BOVA POLYGON, str. 8 7

9 společnosti, která by měla formu akciové společnosti jako nejrozvinutější formy kapitálové společnosti známé právním řádům všech členských států. Protože se jednalo o návrhy, které předpokládaly odloučení nové právní formy společnosti od národních úprav, narazily na značný odpor členských států a v období rostoucího skrytého protekcionismu a světové recese neměly reálnou šanci prosadit se. Myšlenka nadnárodní formy společnosti se na několik let dostala do pozadí zájmu evropských institucí. Impulzem k oživení prací na vzniku právní úpravy evropské společnosti se stal Jednotný evropský akt (1987), resp. již dokument Bílá kniha z roku 1985, který specifikoval jednotlivé kroky vedoucí ke vzniku vnitřního trhu a mimo jiné konstatoval i potřebu vytvoření nadnárodní formy kapitálové společnosti. S ohledem na odpor členských států k dosavadní koncepci vývoje úpravy evropské společnosti založené na myšlence čistě nadnárodní úpravy došlo však v další fázi vývoje k odklonu směrem ke koncepci kombinující nadnárodní úpravu základních principů s úpravou dílčích otázek v režimu národního práva. V průběhu devadesátých let byl připravován návrh nařízení o statutu evropské společnosti doplněný samostatnou směrnicí upravující participaci zaměstnanců na vzniku a řízení evropské společnosti. Postupně se podařilo překlenout hlavní rozpory v základních otázkách úpravy evropské společnosti a pozornost byla nadále věnována předně otázce participace zaměstnanců, která se ukázala být pro některé členské státy (především s rigidní právní úpravou) zásadní. Zlomovým se stal kompromisní návrh vypracovaný skupinou odborníků pod vedením Etienna Davignona, který stanovil podpůrnou aplikaci komunitární úpravy participace zaměstnanců v případě, že se ve stanovených lhůtách nepodaří dosáhnout shody v procesu vyjednávání. Po modifikaci návrhu o další pravidla participace zaměstnanců a překonání španělského veta na zasedání Evropské rady v Nice v prosinci S konečnou platností došlo ke schválení komunitární úpravy evropské akciové společnosti dne 8. října Dědič, J., Čech, P.: Evropská akciová společnost. 1. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2006, str

10 3. EVROPSKÁ SPOLEČNOST v právní úpravě EVROPSKÁ SPOLEČNOST V PRAXI 3.1. Prameny právní úpravy SE Právní úprava evropské společnosti je tvořena několika úrovněmi právních předpisů, které mají různou právní sílu a tvoří ucelený systém norem charakterizovaný vlastní strukturou a vzájemnými vazbami mezi jednotlivými předpisy. Systém tvoří normy komunitárního i národního práva a je dotvářen úpravou v rámci stanov konkrétní evropské společnosti. Míra rozdílnosti jednotlivých právních norem, jejich vzájemný vztah i eurokonformní interpretace vyvolává řadu problémů při jejich aplikaci. V průběhu postupného procesu vzniku právní úpravy SE došlo k zásadní změně koncepce od původně navrhované komplexně pojaté nadnárodní úpravy směrem k hybridnímu modelu kombinujícímu komunitární úpravu s úpravou vycházející z národních předpisů. Vznikla tak nadnárodní forma společnosti, která je v zásadních statusových otázkách podrobena nadnárodní úpravě doplněné národní úpravou obchodních společností v dílčích otázkách SE. Dalším prvkem, který vyvolává nejasnosti, je systematika v Nařízení o SE různě formulovaných odkazů na další právní normy, které zaplňují mezery úpravy provedené Nařízením o SE a jejich vzájemné vazby. Základní pramen právní úpravy SE tvoří dvojice norem a sice Nařízení Rady 2157/ o statutu evropské společnosti ze dne 8. října 2001, jež je doplněno Směrnicí Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců. Vzájemný vztah těchto dvou předpisů vyjadřuje mimo jiné bod 19 preambule Nařízení, podle kterého je Směrnice jeho nedílným doplňkem a musí být uplatňována současně. 14 Nařízení, jehož ustanovení se dnem jeho účinnosti 15 stávají přímo aplikovatelnými na území všech členských států a členských států tvořících EHP, ve svých 70 článcích především upravuje základní otázky podmínek a způsobu zakládání SE na území Společenství a dále obsahuje odkazy na jiné normy a zmocnění pro členské státy upravit některé další otázky SE prostřednictvím vnitrostátních norem. Důležitou roli hrají zejména zmocnění členských států upravit některé oblasti pomocí speciálních vnitrostátních norem, a tedy odlišně od pravidel upravujících fungování akciových společností v mezích národního 13 čl. 9 odst. 1 písm. a) NoSE 14 Preambule bod (19) NoSE 15 čl. 70 NoSE 9

11 právního řádu. Jedná se o výjimku z pravidla, které zakazuje členským státům upravovat fungování evropské společnosti odlišně, aby nebylo možné prostřednictvím takovýchto norem diskriminovat evropské společnosti ve vztahu k národním kapitálovým společnostem. 16 Hierarchii jednotlivých pramenů práva, které se vztahují k SE, upravuje dále čl. 9 NoSE, podle kterého se SE řídí 17 : Nařízením; svými stanovami, pokud je to v Nařízení výslovně stanoveno; nebo v případě záležitostí Nařízením neupravených nebo záležitostí Nařízením upravených pouze částečně ve věcech, které neupravuje: právními předpisy přijatými členskými státy k provedení opatření Společenství, která se týkají výhradně SE, právními předpisy členského státu, které by se vztahovaly na akciovou společnost založenou podle práva členského státu, ve kterém má SE sídlo, svými stanovami stejným způsobem, jako u akciové společnosti založené v souladu s právními předpisy členského státu, ve kterém má SE sídlo. Nařízení dále v odst. 2 stanoví pravidlo, které zdůrazňuje povinnost členských států zajistit soulad vnitrostátních norem vztahujících se k SE se směrnicemi, jež se vztahují na národní akciové společnosti. V souvislosti s tím, je nutné ještě zmínit otázku aplikace dalších sekundárních pramenů práva ve vztahu k SE, protože NoSE využívá dvou způsobů odkazů na směrnice. V prvém případě se jedná o odkazy na harmonizované vnitrostátní předpisy přijaté na základě směrnic. 18 Druhý případ je tvořen skupinou odkazů, které směřují přímo na texty směrnic, aniž by zmiňovaly harmonizované vnitrostátní právo. Podle některých autorů 19 je nutné v těchto případech přiznat těmto ustanovením přímou aplikovatelnost bez ohledu na 16 např. bod 5 Preambule NoSE a čl. 10 NoSE: S výhradou tohoto nařízení se k SE v každém členském státě přistupuje tak, jako kdyby se jednalo o akciovou společnost založenou podle práva členského státu, ve kterém má sídlo. 17 čl. 9 NoSE 18 např. čl. 13 NoSE 19 např. Theisen, M.R., Wenz, M. u.k.: Die Europäische Aktiengesellschaft, Stuttgart: Schäffer-Poeschel Verlag, 2002, str. 47 a násl. 10

12 jejich transformaci do vnitrostátních předpisů. Přímé odkazy na směrnice a jejich ustanovení tvoří druhý stupeň právních pramenů úpravy SE, a to bez ohledu na ustanovení čl. 9 NoSE. V dalším stupni se SE řídí svými stanovami, a to v těch případech, kdy to NoSE výslovně stanoví. S ohledem na znění konkrétní části čl. 9 NoSE je možné dovodit, že v těch případech, kdy tak stanoví NoSE, má úprava obsažená ve stanovách SE přednost před aplikací národních předpisů. 20 NoSE nedává přímé zmocnění, jsou neúčinná. Naopak odchylná ustanovení stanov v těch případech, kdy k tomu Národní právní předpisy tvoří další skupinu pramenů práva SE, kterou je však možné rozdělit na více úrovní. Nejvýše stojí prováděcí předpisy, které jsou členské státy zmocněny vydat k provedení některých ustanovení týkajících se SE. V případě České republiky se jedná o zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, kterým jsou upraveny právní poměry evropské společnosti, pokud nejsou upraveny NoSE nebo Směrnicí, a to v rozsahu stanoveném NoSE. 21 Bezpodmínečně nutné je, aby byl k takovéto úpravě členský stát zmocněn Nařízením, pokud takové výslovné zmocnění chybí a členský stát přesto provede vlastní odchylnou úpravu, je takové ustanovení nutné považovat za ustanovení vydané v rozporu s platnou komunitární úpravou. Nařízení rozlišuje různé typy zmocnění členských států k provedení vlastní úpravy. V prvé řadě se jedná o zmocnění, která nařizují členskému státu provést speciální úpravu některé oblasti 22 v těch případech, kdy národní akciové právo takovou danou úpravu neumožňuje. Za druhé Nařízení členské státy v některých případech zmocňuje, aby určitou oblast upravily odchylně, přičemž záleží na každém členském státu, jak se k tomuto zmocnění postaví. V takovém případě může členský stát stanovit speciální úpravu platnou pro SE nebo odkázat na ustanovení vnitrostátní právní normy nebo svého zmocnění nevyužít. To však může vyvolávat v některých případech nejasnosti ohledně použitelného práva. Pokud není některá oblast upravena přímo nebo nepřímo Nařízením o statutu evropské společnosti a ani zakladatelé nebo akcionáři prostřednictvím stanov nebo členské státy nejsou výslovně zmocněny k provedení odchylné úpravy, aplikují se předpisy národního akciového práva. Ačkoliv se jedná o nadnárodní formu společnosti, jejímž úkolem je zohlednit 20 Takové zmocnění obsahují např. čl. 46 odst. 2 nebo čl. 55 odst. 1 a čl. 56 NoSE 21 1 odst. 1 ZoSE 22 např. čl. 39 odst. 5 NoSE úprava dualistické struktury řízení SE nebo čl. 43 odst. 4 úprava monistické struktury řízení SE 11

13 nadnárodní prvky v jejím fungování, v důsledku snahy o dosažení kompromisu a přístupu členských států k celé problematice, tvoří národní akciové právo těžiště úpravy evropské společnosti. Národní úprava hraje hlavní roli především v těch případech, kdy Nařízení žádným způsobem neupravuje některé otázky, a to na základě zmocnění v čl. 9 odst. 1 písm. c bod ii) NoSE. Role národního akciového práva je dále posilována prostřednictvím odkazů obsažených v NoSE nebo prováděcích předpisech na základě zmocnění obsaženém v Nařízení. Zásadní význam zde budou v podmínkách českého právního řádu mít především některá ustanovení obchodního zákoníku, zákona o cenných papírech a po zásadních změnách účinných od 1. července 2008 také zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společnosti a družstev. Za poslední z pramenů práva upravujících SE lze obecně považovat stanovy evropské společnosti v rozsahu stanoveném národní právní úpravou ve státě sídla společnosti. V tomto případě bude záležet především na konkrétním právním řádu a míře svobody, kterou poskytuje akciovým společnostem podléhajícím jeho úpravě. Z obsahového i formálního hlediska představuje Nařízení unikátní právní normu, která se od ostatních běžných nařízení Rady výrazně odlišuje, a to nejen svým zaměřením, ale především zvolenou metodou. Ačkoliv je i NoSE přímo aplikovatelné, bez podrobné úpravy prováděcím předpisem by jeho aplikace byla nemyslitelná. Nařízení vytváří pouze kostru, kterou vyplňují další předpisy, na které NoSE odkazuje. Ale i samotná zvolená forma odkazů na další právní předpisy je považována za nestandardní a vyvolává nejasnosti při interpretaci těchto odkazů. Problematické jsou rovněž mezery v právní úpravě, které je nutné vyplňovat prostřednictvím interpretace práva a analogie. Nezastupitelnou roli tak má Evropský soudní dvůr a jeho rozhodnutí, který je jediný povolaný k rozhodování v otázkách komunitární právní úpravy. Při aplikaci ustanovení vztahujících se na evropskou společnost je nutné se přiklonit k názoru, který dává přednost interpretaci norem (včetně národních) v intencích evropského práva, a to s ohledem na předmět úpravy. 12

14 3.2. Evropská společnost v českém právním řádu EVROPSKÁ SPOLEČNOST V PRAXI Smyslem této kapitoly, s ohledem na rozsah a charakter práce, není podat vyčerpávající charakteristiku všech ustanovení upravujících evropskou společnost, ale shrnout základní informace o úpravě evropské společnosti v českém právním řádu, představit prováděcí zákon v širších souvislostech a ukázat nejdůležitější rozdíly mezi úpravou evropské společnosti a dalšími obchodními společnostmi dle českého práva. Důraz je kladen především na porovnání úpravy evropské společnosti a české akciové společnosti, jejichž vztah je často chápán jako konkurenční, ve smyslu konkurence právní úpravy. V tomto směru je nutné zdůraznit především možnost volby corporate governance, možnost přesunu sídla evropské společnosti, ale také odlišnou úpravu ochrany minoritních akcionářů nebo věřitelů evropské společnosti v souvislosti s jejím nadnárodním charakterem. Odpovídající pozornost je věnována rovněž otázkám participace zaměstnanců na procesu zakládání a řízení evropské společnosti. Právě tato oblast byla dlouho překážkou přijetí úpravy evropské společnosti, a to z důvodů rozdílných přístupů členských států. Kompromisní úprava participace zaměstnanců na záležitostech evropské společnosti vycházející z modifikované koncepce předložené skupinou vedenou E. Davignonem přináší praktické problémy a v některých případech může vést k odmítnutí formy evropské společnosti. Zejména se jedná o případy členských států, jejichž domácí úprava akciových společností nevyžaduje obligatorně účast zaměstnanců, zatímco v případě evropské společnosti je požadavek alespoň určité míry participace zaměstnanců obligatorní. Prostřednictvím komparace úpravy evropské a české akciové společnosti je možné poukázat na konkrétní problémy, s kterými se lze setkat při zakládání evropské společnosti, a navrhnout možné způsoby jejich řešení včetně případných návrhů de lege ferenda. Některé problémy pramení pouze z nesprávného jazykového překladu Nařízení nebo Směrnice 23, které lze odstranit prostřednictvím důsledné jazykové interpretace. S účinností od 14. prosince 2004 byl do českého právního řádu zakomponován zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, jako prováděcí předpis k NoSE a zároveň předpis transponující do českého právního řádu směrnici, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců. Současně s tímto zákonem nabyl účinnosti rovněž zákon č. 628/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o evropské společnosti. Česká republika tak splnila s určitým zpožděním lhůtu k provedení 23 Srovnej např. ustanovení čl. 54 odst. 1 NoSE 13

15 NoSE. Zákon o SE upravuje právní poměry evropské společnosti, pokud nejsou upraveny nařízením Rady o statutu evropské společnosti a směrnicí Rady, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců. 24 V souvislosti s charakterem NoSE a zvolenou metodou úpravy evropské společnosti obsahuje ZoSE úpravu pouze některých otázek. V mnoha případech sám zákon odkazuje na ustanovení vnitrostátních norem upravujících akciové společnosti, jejich přeměny nebo řízení. První část zákona, která je prováděcím předpisem Nařízení, upravuje některé dílčí otázky fungování evropské společnosti 25, ale její podstatná část je věnována úpravě ochrany menšinových akcionářů a věřitelů evropské společnosti v souvislosti s procesem jejího založení nebo přemístění sídla a dále pak struktuře evropské společnosti, zejména úpravě monistického systému řízení, který je naší úpravě akciových společností zcela neznámý. Metoda úpravy zákona o evropské společnosti v zásadě kopíruje metodu NoSE a odkazuje na další vnitrostátní předpisy práva obchodních společností, zejména pak obchodní zákoník a s účinností od 1. července 2008 rovněž ustanovení zákona o přeměnách obchodních společností, kterým se do českého právního řádu transponuje směrnice 2005/56/ES ze dne o přeshraničních fúzích kapitálových společností 26. Zvolený způsob obecně formulovaných odkazů na přiměřené použití ustanovení zvláštních předpisů, ustanovení obchodního zákoníku nebo zákona o přeměnách 27 vede v praxi k jejich nejasné interpretaci a s tím souvisejícím aplikačním problémům. Lze v tomto případě doporučit spíše příklad německého prováděcího zákona, jenž odkazuje přímo na konkrétní ustanovení 28 akciového zákona. Zvolený způsob odkazu na vnitrostátní předpisy není ani zdaleka jediným problematickým bodem zákona o evropské společnosti. Zatímco některá zmocnění poskytnutá Nařízením Česká republika nevyužila a nechala dané otázky bez odezvy 29, v jiných případech 24 1 ZoSE 25 Srovnej ZoSE, HLAVA I. - např. rozdělení působnosti mezi orgány evropské společnosti s monistickou strukturou řízení nebo zápisy do obchodního rejstříku 26 Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev zapracovává kromě směrnice 2005/56/ES o přeshraničních fúzích kapitálových společností také Třetí směrnici Rady 78/855/EHS a Šestou směrnici Rady 82/891/EHS 27 Srovnej 7, 13 nebo 4 odst. 3 ZoSE 28 Srovnej Gesetzt zur Einführung der Europäischen Gesellschaft (SEEG) z.b. 7 a 9. [citováno ]. Dostupný z: 29 Srovnej čl. 48 odst. 1 NoSE, ZoSE a 191 odst. 2 ObchZ 14

16 upravila některé otázky nad rámec zmocnění 30. Přestože se podobné chyby a nejasná ustanovení objevují i v prováděcích předpisech jiných členských států, vyvolávají nejasnosti a bude záležet na posouzení Evropského soudního dvora, do jaké míry bude tolerovat překročení legislativních pravomocí členských států s odvoláním na ustanovení čl. 68 odst. 1 NoSE. Česká republika, stejně jako některé další členské státy 31, zvolila pro úpravu evropské společnosti variantu společného předpisu pro provedení Nařízení i transpozice ustanovení Směrnice do českého právního řádu. Druhá část ZoSE je věnovaná úpravě zapojení zaměstnanců evropské společnosti se sídlem na území České republiky, jejich dceřiných společností a organizačních složek evropské společnosti do záležitostí evropské společnosti. 32 Propojení Směrnice a Nařízení zajišťuje čl. 12 odst. 2 NoSE, podle něhož nemůže být evropská společnost zapsána v členském státě do obchodního rejstříku, dokud nejsou splněny požadavky dané Směrnicí ohledně participace zaměstnanců. Zákon stanoví základní principy a postupy pro zapojení zaměstnanců do záležitostí evropské společnosti, přičemž ponechává velký prostor procesu vyjednávání řídících orgánů a zaměstnanců zúčastněných společností. Pro případ, že by jednání o participaci zaměstnanců nebyla ukončena do stanovené šestiměsíční lhůty, obsahuje zákon podpůrná ustanovení. Tím je zaručena účast zaměstnanců a současně omezena doba, po kterou je možné vést jednání mezi řídícími orgány a zaměstnanci zúčastněných společností. Participace zaměstnanců založená směrnicí stojí na dvou vzájemně se doplňujících pilířích. První pilíř tvoří participace a vliv zaměstnanců na složení orgánů evropské společnosti, který je závislý např. na počtu zaměstnanců zúčastněných společností, jejich poměru a složení vyjednávacího výboru. Druhý pilíř, který je obligatorní a uplatní se vždy s výjimkou případů, kdy o tom rozhodne vyjednávací výbor nebo se tak strany dohodnou, tvoří právo zaměstnanců na informace a projednání. Při aplikaci ustanovení části druhé ZoSE vznikají problémy zejména v souvislosti s nadnárodním charakterem evropské společnosti a aplikací nejméně dvou právních řádů na celý proces 33. Přestože rozhodující úlohu v procesu vyjednávání hrají normy právního řádu budoucího sídla evropské společnosti, je nutné počítat rovněž s dopady aplikace norem 30 Srovnej čl. 24 odst. 1 NoSE a 17 ZoSE ve spojení s 13 ZoSE 31 Srovnej zákon č. 562/2004 Zb., o európskej spoločnosti a o zmene a doplneni niektorých zákonov; 32 ZoSE 46 odst Dědič, J., Čech, P.: Evropská akciová společnost. 1. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2006, str

17 právních řádů sídla zúčastněných společností na dílčí otázky spojené např. s procesem svolání a obsazení vyjednávacího výboru. V takovém případě je nutné počítat s tím, že i normy státu budoucího sídla společnosti mohou zakládat povinnosti pro orgány zúčastněné společnosti z jiného členského státu. Ačkoliv se v žádném případě nejedná o přeshraniční působnost vnitrostátních norem v pravém smyslu, jejich dopad je realitou, s kterou se musí zakladatelé evropské společnosti vypořádat. 16

18 3.3. Založení a vznik evropské společnosti EVROPSKÁ SPOLEČNOST V PRAXI Přestože způsoby založení a vzniku evropské společnosti nejsou předmětem této seminární práce, z hlediska dalšího obsahového zaměření práce považuji za nutné uvést na tomto místě stručnou charakteristiku úpravy zakládání a vzniku evropské společnosti. Způsoby založení evropské společnosti jsou podřízeny společnému cíli právní úpravy uvedenému pod bodem 1 Preambule NoSE, který mimo jiné hovoří o plánování a provádění reorganizace podnikání v měřítku Společenství 34. Z toho vychází i způsoby zakládání evropské společnosti, kterou nelze na rozdíl od národních společností založit na zelené louce, ale každá evropská společnost odvozuje svou existenci od jiných již existujících subjektů. NoSE vymezuje prostřednictvím svých kogentních ustanovení možné způsoby založení evropské společnosti a ani členským státům nedává možnost tyto způsoby rozšiřovat 35. Evropskou společnost je v souladu s ustanovením čl. 2 NoSE možné založit čtyřmi způsoby a sice: a) prostřednictvím fúze dvou či více akciových nebo evropských společností; b) prostřednictvím holdingové evropské společnosti nad alespoň dvěma akciovými, evropskými společnostmi nebo společnostmi s ručením omezeným; c) jako dceřinou společnost alespoň dvou společností ve smyslu čl. 48 odst. 2 SES včetně veřejnoprávních a soukromoprávních právnických osob; d) přeměnou akciové společnosti; Každý z uvedených způsobů založení evropské společnosti vyžaduje splnění několika dalších kritérií. Především se jedná o podmínku nadnárodního charakteru 36 evropské společnosti, která je obligatorní pro všechny způsoby založení evropské společnosti a spočívá v požadavku, aby nejméně dvě zakládající, resp. promotorské společnosti měly svá sídla v různých členských státech, řídily se právem různých členských států nebo alespoň dvě 34 Preambule bod (1) NoSE 35 Srovnej např.: Dědič, J., Čech, P.: Evropská akciová společnost. 1. vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2006, s ; Teichman Ch.: Die Einführung der Europäischen Aktiengesellschaft Grundlagen der Ergänzung des europäisches Status durch den deutschen Gesetzgeber. Zeitschrift für Unternemhmens und Gesellschaftrecht, 2002, str Požadavek nadnárodního charakteru evropské společnosti ideově vychází z čl. 308 SES, který upravuje zmocnění evropských orgánů k úpravě některých otázek prostřednictvím komunitárního práva, a to v těch případech, je-li to nutné k dosažení některého z cílů Společenství v rámci společného trhu a SES neposkytuje pravomoci na jiném místě. 17

19 z nich měly po dobu dvou let dceřinou společnost, která se řídí právem jiného členského státu nebo na území jiného členského státu měly organizační složku podniku. Kromě čtyř primárních způsobů založení evropské společnosti upravuje čl. 3 odst. 2 NoSE ještě pátý způsob a sice založení dceřiné evropské společnosti existující evropskou společností. Kromě požadavků z hlediska oprávněných subjektů a naplnění podmínky nadnárodního rozměru musí zakládající společnosti splnit ještě požadavky týkající se umístění sídla budoucí evropské společnosti. V prvé řadě musí být skutečné a zapsané sídlo umístěno ve stejném členském státě nebo dokonce, jako je tomu v případě České republiky, která využila zmocnění dané čl. 7 NoSE, ve stejném místě. Tím jsou požadavky na umístění sídla evropské společnosti rovnocenné s požadavky v případě akciové společnosti zřízené podle českého práva 37. Pokud při založení SE nebo kdykoliv v jejím průběhu rejstříkový úřad 38 zjistí nesoulad mezi zapsaným sídlem a umístěním hlavní správy, je to důvod pro odmítnutí zápisu SE do rejstříku, resp. zrušení společnosti s její likvidací, pokud na výzvu soudu neuvede zápis do souladu se skutečností. Sídlo budoucí evropské společnosti je hraničním určovatelem použitelného práva pro zakládanou evropskou společnost. Dle čl. 15 odst. 1 se s výhradou ustanovení Nařízení založení evropské společnosti řídí právními předpisy vztahujícími se na akciové společnosti v členském státě, ve kterém se zřizuje sídlo SE. Na procesu založení každé SE se vždy, s výjimkou transformace akciové společnosti na evropskou, uplatňují právní předpisy alespoň dvou členských států. Z hlediska subjektů oprávněných zúčastnit se zakládání evropské společnosti ponechává Nařízení členským státům možnost rozšířit okruh subjektů o společnosti, které mají hlavní správu mimo území Společenství v těch případech, kdy je společnost založena podle práva některého z členských států, sídlí na území tohoto státu a má skutečnou a trvalou vazbu na hospodářství členského státu. Česká republika využila tohoto zmocnění a rozšířila tak okruh subjektů oprávněných se podílet na založení evropské společnosti c ObčZ 38 V případě ČR rejstříkový soud 18

20 Tab. 1: Přehled požadavků při zakládání SE Založení SE fúzí Založení holdingové SE Společná dceřiná SE Přeměna a.s. na SE Subjekty Akciové společnosti založené podle práva členského státu se sídlem a hlavní správou na území Společenství. Akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným založené podle práva členského státu se sídlem a hlavní správou na území Společenství Společnosti ve smyslu čl. 48 odst. 2 SES a jiné veřejnoprávní a soukromoprávní právnické osoby založené podle práva členského státu se sídlem a hlavní správou na území Společenství. Akciová společnost založená podle práva členského státu se sídlem a hlavní správou na území Společenství. Nadnárodní prvek Alespoň dvě zúčastněné společnosti podléhají právu různých členských států. Alespoň dvě zúčastněné společnosti podléhají právu různých členských států nebo mají alespoň dva roky dceřinou společnost podléhající právu jiného členského státu nebo pobočku nacházející se v jiném členském státě. Alespoň dvě zúčastněné společnosti podléhají právu různých členských států nebo mají alespoň dva roky dceřinou společnost podléhající právu jiného členského státu nebo pobočku nacházející se v jiném členském státě. Přeměňovaná společnost má alespoň dva roky dceřinou společnost podléhající právu jiného členského státu. Založení dceřiné SE Evropská společnost. Vyplývá z podstaty SE. Poznámka: Dle čl. 3 odst. 1 NoSE se SE považuje za akciovou společnost řídící se právem členského státu, ve kterém má sídlo. Právní subjektivitu nabývá evropská společnost bez ohledu na způsob svého založení dnem, ke kterému je zapsána do rejstříku určeného právními předpisy členského státu sídla evropské společnosti. 39 Za úkony provedené před zápisem evropské společnosti do příslušného rejstříku jejím jménem a závazky takto vzniklé odpovídají společně a nerozdílně fyzické osoby, společnosti nebo jiné právnické osoby, které tyto úkony provedly, pokud vzniklá SE tyto závazky po svém zápisu nepřevezme nebo nebylo dohodnuto něco jiného 40. Přestože je koncepce úpravy jednání jménem evropské společnosti před zápisem do rejstříku obdobná úpravě uvedené v 64 Obch. Z. pro národní obchodní společnosti a družstva, vznikají určité problémy při její interpretaci. Základní otázkou je, jaký význam má poslední věta citovaného ustanovení týkající se možné dohody. Není zřejmé, které subjekty mohou 39 čl. 16 odst. 1 NoSE. V případě ČR se jedná o obchodní rejstřík - 7 odst. 1 ZoSE 40 čl. 16 odst. 2 NoSE. 19