MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV GEOLOGICKÝCH VĚD

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV GEOLOGICKÝCH VĚD Rešeršní práce Brno 2013 Jan Hanák

2 1. Úvod Zemědělské obchodní druţstvo Herálec podalo poţadavek na vypracování inţenýrskogeologického průzkumu pro projektovanou bioplynovou stanici 700 kw v areálu na kraji obce Herálec. Průzkumné práce byli poţadovány v rozsahu 5 průzkumných vrtů, do hloubky 3 aţ 8 metrů o celkové délce 33 metrů v místě stavebních objektů bioplynové stanice. Účelem poţadovaných prací bylo ověřit geologické a hydrogeologické poměry staveniště BPS Herálec.(Březina,2011) V závěrečné zprávě zadané Březinou (2011) byly zaznamenány výsledky průzkumu, včetně popisu geologických vrtů, laboratorních zkoušek a technické zprávy. 2. Charakteristika území 2.1 Geografie Obec Herálec leţí cca 7 km východně od města Humpolec. Projektovaná BPS se nachází v areálu Zemědělského druţstva Herálec, při západním okraji obce za místním zámkem. Terén se zde mírně uklání k severozápadu a je převáţně vyasfaltované. Nadmořská výška zájmového objektu je m. n. m (Březina, 2011). Obec leţí v centrální části Českomoravské vrchoviny v tzv. Herálécké vrchovině. Z geomorfologického se Herálec nachází v Herálecké vrchovině, která je okrsek Humpolecké vrchoviny. Je to úzký pruh vrchoviny s kupovitým georeliéfem a konkávními suky. Zabírá 104,84 km 2 a je málo zalesněná. Nejvyšším bodem je vrch Vysočina (Demek, 2006). 2.2 Geologická charakteristika a vývoj zájmové oblasti Herálec se nachází v moldanubickém plutonu, coţ je nejrozsáhlejší hercynský komplex vyvřelých hornin v Českém masivu zaujímající plochu kolem 6000 km 2. (Vávra, Štelcl, Malý, 2008). Skládá se ze dvou větví, které jsou dohromady 240 km dlouhé a 30 km široké. A v těchto rozměrech si zachovávají stejný charakter vnitřní stavby (Holubec, 1990). První větev má směr k SSV, vystupuje v ose antiklinoria Českomoravské vrchoviny a Waldfiertlu od Sázavy k Dunaji a nazývá se centální masiv. Druhá větev má směr ZSZ aţ SZ. Vystupuje v podobě velkého mnoţství drobnější, v hloubce souvisejících, granitoidních těles v šumavském moldanubiku a moldanubiku Bavorského lesa. V obou větvích jsou zastoupeny obdobné typy plutonických hornin (Mísař 1983).

3 Plutonity moldanubického plutonu lze rozdělit podle posloupnosti do tří tříd: 1. Starší synorogenní plutonity, které chladly ve spodním karbonu, bývají spojeny s rozsáhlou migmatizací ve svém okolí. 2. Poněkud mladší, většinou jiţ postorogenní granitoidy jsou datovány do svrchního karbonu a do svého okolí vnikají diskordantně s ostrým omezením. 3. Nejmladší, snad aţ spodnokarbonské, jsou granitoidy freistadtského typu. Pod povrchem jsou skrytá, geofyzikalním výzkumem indikovaná tělesa granitoidů s výraznými magnetickými projevy.(chlupáč et al. 2002). Posledními migmatity vázanými na extenzní reţim po variském vrásnění jsou pně a sloupcovitá subvulkanická tělesa. Ţíly se koncentrují zejména v severojiţní ţelivsko-lásenické zóně, s níţ jsou sdruţeny i kruhovité vulkanotektonické struktury (Vrána, 1990). Podle Holubce (1990) můţeme oblast zařadit mezi moldanubickou příčnou strukturu. Herálec bychom podle něj mohli poté zařadit do Jihlavské zóny (navazující na vrásová pásma středních a jiţních Čech, akorát otočené v jjz. směru), která probíhá ve směru Dačice-Jihlava- Havlíčkův Brod-Vilémov-východní okraj chvalatické ţuly. Centrální masiv není jednotným tělesem a skládá se z několika samostatných těles, lišících se mezi sebou petrografickou povahou hornin a stářím jsou v něm zastoupeny tyto hlavní typy hornin. a) Weinsbergská ţula aţ granodiorit je nejstarší intruzí centrálního masivu. Bývá usměrněná a obsahuje plagioklas, křemen a biotit. Místy přechází aţ do granodioritu. Rozšířená hlavně v Rakousku a u nás zasahuje k Vyššímu Brodu. b) Freistadtský granodiorit je mladší a rozšířen je hlavně v Rakousku a u nás jenom v Novohradských horách. c) Dvojslídná ţula mrákotínského typu je nejmladší intruzí centrálního masivu. Skládá se z ortoklasu, biotitu a muskovitu. Nejrozšířenější v tzv. hraničním masivu od Českých Velenic aţ po Sázavu. Tento masiv je oddělený od melechovského ţulového masivu úzkým pruhem cordietických ţul pláště.(pokorný, 1962) Mezi cordieritické ţuly jsou podle Procházky et.al (2008) zařazeny jemnozrnné ţuly typu Lipnice a Bílý kámen. Jde o horniny s méně výraznou foliací neţ typické biotitické pararuly, ale se stejnou velikostí zrn původního plagioklasu, křemene a biotitu. Tyto ţuly se vyskytují v malých tělesech na větším území.

4 2.3 Hydrologické poměry a klimatické podmínky Z hydrologického hlediska leţí studované území do povodí Boňkovského potoka, které spadá do povodí Severního moře. Tento potok se vlévá postupně do Perlového potoka a řeky Sázavy. Staveniště je odvodňováno soustavou rybníků,,u dubu a to severozápadním směrem. V okolí BPS se nenachází ţádné ochranná pásma zdrojů pitné vody ani domovní studny. Z hlediska podnebí spadá studovaná oblast do mírně teplé klimatické oblasti MT3 podle E. Quita. To znamená ţe je mírně teplá (aţ teplá), vlhká, průměrná teplota je 7,5-8,5 C. Průměrný úhrn sráţek v létě mm,v zimě Maximální teploty bývají v červenci C, minimální naopak v lednu C. Přehledy teplot vzduchu z roku 2011na Vysočině jsou znázorněny v tabulce 1. Tab.1 Přehled teplot na Vysočině podle ČHMÚ (2011) T= teplota vzduchu, N = dlouhodobý normál teploty vzduchu [ C, O = odchylka od normálu [ C] leden březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Vysočina T -1,6 3, ,9 16, ,9 14,4 7,3 2 1 N -3,3 2, ,2 16,7 16,2 12,6 7,7 2,3 1,5 O 1,7 1,4 3 0,9 1,3-0,7 1,7 1,8-0,4-0,3 2,5 Relativní doba sněhové pokrývky je dní. A průměrná výška sněhu je cm. Podle ČSN Zatíţení stavebních konstrukcí (1986 a1991) spadá Herálec do 3. větrné oblasti. Budoucí staveniště se nachází na rozhraní 3. aţ 4. sněhové oblasti a na rozhraní střední aţ těţké námrazové oblasti (Březina 2011).

5 3. Geologické poměry studovaného území 3.1 Geologie Podle Mísaře (1987) se studované území nachází v českém moldanubiku, které je oblasti BPS zastoupeno regionálně metamorfovanými horninami prekambrického stáří, kterými pronikají mladší paleozoické ţuly centrálního moldanubického plutonu. Širší okolí je pak znázorněno na mapě 1:25000 list Jihlava z produkce ČGÚ Praha, M. Veselá et.al(1989). Podle mapy je skalní podloţí tvořeno cordierit-biotitickými migmatity, kterými pronikají biotit-muskovitické ţuly, typu Lipnice a typu Bílý kámen. Skalní podloţí je ve studovaném území zcela překryto kvartérními sedimenty, z nichţ převládají hlinitopísčité aţ hlinitokamenité uloţeniny a v místech mělkých aluvialních niv jsou vyvinuty i fluviální Obr.1: Výřez z geologické mapy 1:50000 s vyznačenou písčitohlinité sedimenty. lokalitou výzkumu.(upraveno podle ČGS,2011), (Březina, 2011) 3.2 Hydrogeologie Hydrogeologie území kraje Vysočina je charakterizována poměrně monotónními poměry. Protoţe je většina jejího území tvořena horninami krystalinika. Jen malé relikty sedimentárních formací vytvářejí místy kolektory a jen v malé míře jsou vyvinuty méně propustné aţ relativně nepropustné izolátory (Myslil et al., 1986). Studované území spadá podle Michlíčka et.al (1968) do hydrogeologického rajonu č. 654 krystalinikum v povodí řeky Sázavy. Hydrogeologické poměry lokality jsou závislé na stavbě metamorfovaných hornin moldanubika a dále na propustnosti kvartérního pokryvu. Krystalinické horniny moldanubika

6 mají ve svrchních částech většinou sníţenou puklinovou propustnost, která v dosahu zvětrávacích procesů závisí hlavně na charakteru a mocnosti zvětralin, které nebývají moc propustné (Březina, 2011). Na základě změny propustnosti horninotvorných komplexů lze na území vymezit dvě základní skupiny. Skupinu mělkých a hlubších zvodnění. Mělké jsou vázány povrchovou zónou území tvořených krystalinikem a kvartérem. K infiltraci dochází v celé ploše rozšíření kolektoru. Oběh vody je víceméně lokální a odvodňování nastává v úrovni nad místní erozní báze. Hlubší zvodně jsou zde velmi omezené.(myslil et. al., 1986). Podle hydrogeologické mapy ČR, list Jihlava, měřítka 1:50000, Český geologický ústav Praha (Hazdrová et.al. 1990), je hlavní kolektorem podzemní vody studovaného území puklinový systém moldanubického krystalinika při východním okraji centrálního moldanubického masivu. A nejniţší erozní bází staveniště je mělká avuliální niva Boňkovského lesa s rybníky. Staveniště BPS je součástí území s málo vyhovující kvalitou podzemní vody druhé kategorie a to z důvodu antropogenního znečištění. Největší znečištění bylo dřívější zemědělskou velkovýrobou s pouţíváním statkových, ale zejména i umělých hnojiv v kombinaci s dalšími chemickými látkami k ošetřování rostlin včetně defoliantů. Kromě těchto polutantů se v podzemní vodě objevují přírodně zvýšené obsahy ţeleza (Fe) a manganu (Mn) (Březina, 2011). 3.3 Inženýrskogeologické poměry V předběţném inţenýrskogeologickém průzkumu bylo vrtáno pět.průzkumných vrtů V1 V5 o celkové délce 33 m (tab.2, příloha 2). Tyto jádrové vrty na zkoumaném území zastihly kvartérní uloţeniny (vrstvy asfaltu, naváţky, svahové sedimenty) a skalní podloţí lokality (migmatizované biotitické pararuly a dvojslídné ţuly). Skalní podklad není jednotný.

7 Tab.2. Rozšíření, hloubkový dosah kvartérních zemin a typy skalního podloţí (Březina,2011) Označení vrtů Hloubka m Kvartér m Skalní podloţí Eluvium R6- R5 R4 R3 R3-R2 V ,5 1,5-4,40 4,4-6,1 - - V ,2-1,2-2,4 2, V ,6 1,6-2,1 2, V ,5 1, V ,6 1,6-2,6 2,6-3,80 3,8-4,2 6 - V nadloţí (obr.2) jsou kvartérní sedimenty (antropogenní uloženiny) vytvořeny člověkem, byli zastiţeny ve všech vrtech a tvoří je asfalt ze zemědělského dvora a naváţky. Mocnost je malá do 1 metru. Následují kvartérní uloženiny in situ do hloubky 1,6 metru tvořené svahovými sedimenty. To jsou převáţně štěrkovité písky a svahovými štěrky. Byly zastiţeny ve všech vrtech a z geotechnického hlediska se jedná o hlinité písky třídy S4(SM) podle staré normy, jsou středně ulehlé hnědá barva a místy s úlomky hornin do 3cm. Jílovitými písky S5(SC), tuhé konzistence světle šedozrzavé barvy. Písky s příměsí jemnozrnné zeminy S3(S-F), středně ulehlý s příměsí štěrčíku z drceného kamene a ve svrchní části s příměsí humózní hlíny s kořeny stromů. Obr.2 Kvartérní sedimenty pod Štěrky příměsí jemnozrnné zeminy G3( G-F), které fermentorem, Hanák (2012) jsou kamenité, ulehlé s úlomky ţul do 10 cm, barva světle béţová aţ šedobílá. (Březina, 2011)

8 Skalní podloží bylo zastiţeno ve všech vrtech od hloubek 1,20-1,60 m. Je tvořeno regionálně metamorfovanými migmatizovanými pararulami prekambrického stáří, kterými prochází poloha dvojslídné ţuly. Z geotechnického hlediska jde o zcela zvětralé pararuly třídy R6 R5, charakteru eluviálních zemin má barvu šedorezavou aţ rezavou, místy silně rozpukaná. Dále zcela Obr.3 Ruly pod siláţním ţlabem. Hanák 2012 zvětralými horninami třídy R4, barva světle šedá v puklinách rezavá, rozpukaná. Navětralé žuly R2-R3, slabě rozpukané. Podzemní voda byla v prostoru staveniště nalezena ve všech vrtech kromě vrtu V4. Voda se vyskytoval v hloubkách 1,95 m 3,10 m to je v úrovni 568,43-569,41 m. n. m. Přítoky podzemní vody byly ovlivněny ročním obdobím. Chemismus vody byl sledován ze vzorku z vrtu V1 a voda na lokalitě nepřekračovala ukazatele agresivity. Jenom v jednom případě vykazovala voda mírně kyselou koncentraci vodíkových iontů ph = V obsahu útočného kysličníku uhličitého byla voda středně silně agresivní. Na základě hydrogeologického průzkumu bylo moţné předpokládat, ţe zemní práce byly v létě a na podzim do hloubky 2 m od stávajícího povrchu prováděny nad hladinou podzemní vody. Teprve od této úrovně bylo moţné očekávat přítoky podzemních vod, které bylo nutné odčerpávat ze stavební jámy. Na jaře mohly být přítoky podzemní vody do výkopu vydatnější (Březina, 2011) Z technického hlediska bylo staveniště označeno jako vhodné aţ podmínečně vhodné s mírně sloţitými geologickými poměry, jelikoţ zde nebyly zjištěny ţádné neúnosné organické zeminy ani ţádné mocnější polohy antropogeních uloţenin. Vzhledem k vysoce vystouplému skalnímu podloţí bylo moţné všechny stavby BPS zaloţeny v únosných skalních horninách a v dostatečné zámrzné hloubce pod úrovní 1,2 m. Pokud bylo zakládáno na horninách třídy R6 - R3 je moţné hovořit o jednoduchých poměrech základové půdy. Projektované objekty označené podle normy jako jednoduché konstrukce bylo moţné zakládat podle 1. geotechnické kategorie. Velkoprůměrové nádrţe (fermentor a koncový

9 sklad) jsou objekty se staticky náročnými konstrukcemi a zakládaly se podle 2. geotechnické kategorie. Ale skutečná hloubka zaloţení BPS v Herálci musela být určena statikem na základě výpočtu s přihlédnutím ke směrným normovým charakteristikám (Březina, 2011).

10 4. Geotechnický průzkum 4.1 Normy ČSN EN ISO Geotechnický průzkum a zkoušení - pojmenování a zatřiďování zemin- Část 1: Pojmenování a popis. Tato část normy společně s ISO stanovují základní principy pro pojmenování a zatřiďování zemin pro inţenýrské účely na základě popisu těchto materiálů a vlastností zemního stavu. Významné vlastnosti se mohou lišit, a proto pro určité projekty nebo materiály můţe být vhodné vypracovat podrobnější dělení popisných a kvalifikačních termínů. Obecné pojmenování a popis zemin je zaloţeno na pruţném systému pro okamţité (terénní) pouţití. Zahrnuje vlastnosti jak materiálu zemního masivu, stanovené vizuálně a jednoduchými manuálními postupy. V normě jsou uvedeny podrobnosti jednotlivých vlastností pro pojmenování zemin a popisné názvy pro běţné pouţití včetně těch, které souvisí s výsledky terénních zkoušek. Tato část platí pro přírodní zeminy v původním uloţení in situ, podobné antropogenní materiály in situ a zeminy přemístěné antropogenní činností. Tato evropská norma nahradila normy ČSN a musí se pouţívat od února ČSN EN ISO Geotechnický průzkum a zkoušení - Pojmenování a zatřiďování zemin - Část 2: Zásady pro zatřiďování Tato část normy společně s ISO stanovuje základní principy pro pojmenování a zatřiďování zemin na základě jejich látkových a hmotnostních vlastností, zpravidla pouţívaných pro inţenýrské účely. Významné vlastnosti jednotlivých zemin se mohou lišit, a proto můţe být vhodnější, pro konkrétnější projekty nebo materiály, pouţít podrobnější rozdělení nebo klasifikaci. Zásady zatřiďování, stanovené v této části normy, umoţňují seskupit zeminy do jednotlivých tříd s podobným sloţením, geotechnickými vlastnostmi a s ohledem na jejich vhodnost pro geotechnické inţenýrské účely, mezi něţ patří: zakládání, zlepšování zemin, pozemní komunikace, násypy, přehrady, odvodňovací systémy. Tato norma je pouţitelná pro přirozené zeminy a pro materiály jim podobné, jako jsou materiály in situ lidskou činností či přírodní materiály znovu uloţené, ale není to klasifikace samotné zeminy.

11 ČSN EN ISO Geotechnický průzkum a zkoušení - Pojmenování zatřiďování hornin Část 1: Pojmenování a popis Tato část normy stanoví pojmenování a popis horninových materiálů a masivů na základě mineralogického sloţení, geneze, struktury, zrnitosti, diskontinuity a dalších parametrů. Zároveň poskytuje pravidla, jak pro popis dalších charakteristik, tak i pro jejich určení. Část 1 platí pro popis hornin pro geotechniku a inţenýrskou geologii v stavebním inţenýrství. Popis se provádí na vrtných jádrech a dalších vzorcích přírodních horninových masivů. Tato část neplatí pro systém zatřídění hornin vyuţívajících jeden nebo více popisných parametrů pro stanovení pravděpodobného chování horninového masivu. ČSN EN ( ) Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí Část 1: Obecná pravidla neboli norma ČSN EN ( ). Je to česká verze evropské normy EN : 2004, která má statut české technické normy. Norma ČSN EN ( ) nahradila normy ČSN P ENV ( ), ČSN EN a ČSN EN ( ) z března Norma EN rozlišuje zásady a aplikační pravidla, které mají pro stavby umístěné na území České republiky normativní charakter. Změny proti předchozí normě se vztahují ke změně způsobu převzetí EN do soustavy norem ČSN a ČSN EN z března 2005 převzala EN schválením k přímému pouţívání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem. EN 1997 a EN 1990:2002 se pouţívají pro stanovení zásad a poţadavků pro bezpečnost a pouţitelnost, popisuje zásady navrhování a ověřování a uvádí pokyny pro související hlediska spolehlivosti konstrukcí. Z geotechnického hlediska se zabývá navrhováním pozemních a inţenýrských staveb, je zaměřena na poţadavky pevnosti, stability, pouţitelnosti a trvanlivosti konstrukcí. Norma EN rozlišuje zásady a aplikační pravidla, které se pouţívají v České republice jako normativní.

12 ČSN EN ( ) Navrhování geotechnických konstrukcí Část 2: Navrhování na základě laboratorních zkoušek. Účelem zkoušení propustnosti zemin je stanovit součinitele propustnosti nebo hydraulickou vodivost pro vodu, proudící nasycenou zeminou. Poţadavky pro zkoušky propustnosti jílů, hlín a organických zemin mohou být pouţity jen zkušební vzorky 1. nebo 2. třídy jakosti. Pokud jsou pro jíly pouţity zkušební vzorky 3. třídy jakosti, měla by být uváţena rekonsolidace pro minimalizování účinku porušeni vzorku. Pro písky a štěrkové materiály mohou být pouţity zkušební vzorky 3. třídy jakosti a také prohnětené nebo zhutněné vzorky zemin. ČSN P ENV ( ) Navrhování geotechnických konstrukcí Část 3: Navrhování na základě terénních zkoušek neboli norma ČSN P ENV Tato norma dnes jiţ neplatí, byla nahrazena normou ČSN EN ( ) Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí Část 2: Průzkum a zkoušení základové půdy, která slouţí také jako náhrada ČSN P ENV ( ), ČSN P ENV ( ) a ČSN EN ( ). Norma ČSN P ENV ( ) byla předběţná norma, která slouţila jako doporučený dokument pro pouţití terénních zkoušek při navrhování geotechnických konstrukcí ČSN Zakládání staveb: Základová půda pod plošnými základy(platná od do ) Tato norma stanoví zásady pro posuzování mezních stavů základových půd pod plošnými základy. Vychází z ČSN a z ČSN a platí pro všechny druhy plošných základů u stavebních objektů a konstrukcí včetně panelových obytných budov, pokud pro ně nejsou vydány zvláštní předpisy. Norma neplatí pro stavby zemní, vodní, některé stavby dopravní a zvláštní stavební objekty, které se řeší individuálně. Nevylučuje se pouţití jiných postupů, neţ které jsou stanoveny v normě, pokud jsou věcně a odborně odůvodněny. Postupy musí mít stejnou odbornou úroveň a nesmějí být v rozporu se zásadami normy. Tato norma je závazná pro projekty, pro něţ inţenýrskogeologický průzkum započal po nabytí její účinnosti.

13 4.2 Provádění průzkumu Geotechnický průzkum musí poskytnout veškeré údaje o základové půdě a reţimu podzemní vody na staveništi a v jeho okolí nutné k řádnému popisu základních vlastností základové půdy a spolehlivému stanovení charakteristických hodnot parametrů základové půdy, které budou pouţity ve výpočtech při návrhu stavby. 1. geotechnická kategorie: Minimálním poţadavkem je ověření všech návrhových předpokladů nejpozději během dohledu při provádění stavby. Průzkum má obsahovat vizuální prohlídku staveniště a také mělké kopané sondy, penetrační zkoušky a vrty spirálovým vrtákem.(weiglová, 2007). 2. geotechnická kategorie: Vyuţívá se jak pro jednoduché základové poměry s náročnou konstrukcí, tak pro sloţité základové poměry s nenáročnou konstrukcí. Pro tuto kategorii můţeme pouţít směrné normové charakteristiky, které jsou pro jednotlivé zeminy uvedeny. Musíme však pro zatřídění zeminy mít k dispozici základní průkazné hodnoty jako je vlhkost, konzistenční meze, zrnitost a ulehlost (Weiglová, 2007). 3. geotechnická kategorie: Je zaměřena na sloţité základové poměry s náročnou konstrukcí, jedná se především o plošné a výškové stavby. Pro výpočty únosnosti a sedání musíme pouţítprůkazné hodnoty, pomocí laboratorních nebo polních zkoušek. Pokud máme k dispozici velké mnoţství výsledků průkazných zkoušek, provedeme statistický rozbor a na jeho základě stanovíme výpočtové charakteristiky zemin (Weiglová, 2007). Část studovaného území, které je tvořeno jednoduchými konstrukcemi můţeme zařadit do 1. geotechnické kategorie. Ale velkoprůměrové nádrţe jsou staticky náročnými konstrukcemi, a proto je moţné doporučit provádění výpočtů, návrhů a posouzení základových konstrukcí podle 2. geotechnické kategorie. (Březina, 2011).

14 11. Literatura BENDOVÁ, L (2012) Navrţení technologického postupu výstavby hluboké stavební jámy pro zaloţení objektu ICRC v areálu FN u Sv. Anny v Brně, Brno, 37s BŘEZINA, S (2011) Závěrečná zpráva inţenýrskogeologického průzkumu Herálec bioplynová stanice 700 kw, Jihlava DEMEK, J., MACOVIČ, P. (2006) Zeměpisný lexikon ČR. Hory a níţiny. AOPK ČR, Brno 2006, 580s HAZDROVÁ, M. (1990) Vysvětlivky k mapě jakostních zdrojů podzemní vody ČR 1:50000, list Jihlava, - Český geologický ústav, Praha HOLUBEC,.J., (1990) Struktura českého masivu, - Vydavatelství Ústředního ústavu geologického,praha, 216s CHLUPAČ, I., BRZOBOHATÝ R., KOVANDA J., STRANIK Z. (2002): Geologicka minulost České republiky. Academia. Praha. 436s. KODYM, O., (1948) Geologie českého masivu, -AOPK, Praha, 120s KOS, J., ZAJÍC, J. (1961): Technická geologie. Státní nakladatelství technické literatury. Praha. 428s. MÍSAŘ, Z., DUDEK, A., HAVLENA, V., WEISS, J. (1983): Geologie ČSSR I, Česky masiv. Statni pedagogické nakladatelství. Praha. 333s. MYSLIL,V.,(1986) Vysvětlivky k základní hydrogeologické mapě ČSSR 1: List 23 Jihlava, - Ústřední ústav geologický, Praha, 101s POKORNÝ, M., (1962) Regionalní geologie ČSSR pro stavební inţenýry, - Státní nakladatelství pro stavební inţenýry, Praha, 155s PROCHÁZKA, V., MATĚJKA, D., UHER,P. (2008) Nové údaje ze známých i neznámých hornin okolí Lipnice nad Sázavou Zprávy o geologických výzkumech v roce 2007, - Česká geologická sluţba, 30 33, Praha ROZSYPAL, A. (2001) Kontrolní sledování a rizika v geotechnice. Jaga group vydavatelství, Bratislava, 198s TOLASZ, R., (2007) Atlas podnebí Česka,.- Český hydrometeorologický ústav, Praha, 255s VÁVRA,V., ŠTELCL,J., MALÝ,K. (2008) Průvodce po geologických zajímavostech kraje Vysočina Edice Vysočiny,145s VRÁNA, S.,(1990) Vysvětlivky k základní geologické mapě ČSSR 1:250000, Trhavé Sviny, - Ústřední ústav geologický, Praha, 51s

15 WEIGLOVÁ, K. (2007): Mechanika zemin. Akademické nakladatelství. Brno. 186s Normy a vyhlášky ČSN EN ISO (2004) Geotechnický průzkum a zkoušení - pojmenování a zatřiďování zemin- Část 1: Pojmenování a popis. ČSN EN ISO (2004) Geotechnický průzkum a zkoušení-pojmenování a zatřiďování zemin- Část 2: Zásady pro zatřiďování ČSN EN ISO (2004) Geotechnický průzkum a zkoušení - Pojmenování zatřiďování hornin Část 1: Pojmenování a popis ČSN EN ( ) (2004) Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí Část 1: Obecná pravidla neboli norma ČSN EN ( ) ČSN EN ( ) (2004) Navrhování geotechnických konstrukcí Část 2: Navrhování na základě laboratorních zkoušek ČSN P ENV ( ) (2004) Navrhování geotechnických konstrukcí Část 3: Navrhování na základě terénních zkoušek neboli norma ČSN P ENV ČSN (1988) Základová půda pod plošnými základy. - Vydavatelství úřadu pro normalizaci a měření. Praha. MDT MěÚ Havlíčkův Brod (2009): Územní rozhodnutí. Rozhodnutí o umístění stavby, č.j. ST/1364/2009/Ve, ze dne