FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZESTUPNOU INTERGENERAČNÍ SOCIÁLNÍ MOBILITU U POTOMKŮ DĚLNICKÝCH RODIN V ČESKÉ SPOLEČNOSTI

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA BRNO Fakulta sociálních studií Katedra sociologie FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZESTUPNOU INTERGENERAČNÍ SOCIÁLNÍ MOBILITU U POTOMKŮ DĚLNICKÝCH RODIN V ČESKÉ SPOLEČNOSTI Bakalářská práce Aneta Bartáková Vedoucí práce: doc. PhDr. Tomáš Katrňák, Ph.D. Brno 2014

2 Čestně prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci napsala samostatně a použila jsem pouze prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně Aneta Bartáková

3 Chtěla bych poděkovat svému bratrovi, díky němuž mě napadla myšlenka psát svou bakalářskou práci zrovna na toto téma. Velké poděkování patří také doc. PhDr. Tomáši Katrňákovi, Ph.D. za odbornou pomoc, podnětné a cenné rady při vedení mé bakalářské práce. Dále děkuji rodině, příteli a kamarádům za trpělivost a podporu.

4 OBSAH I. ÚVOD... 6 II. TEORETICKÁ VÝCHODISKA 1. SOCIÁLNÍ MOBILITA Co je sociální mobilita Počátky výzkumu sociální mobility První generace výzkumu sociální mobility Druhá generace výzkumu sociální mobility Třetí generace výzkumu sociální mobility Čtvrtá generace výzkumu sociální mobility TŘÍDNÍ REPRODUKCE NEROVNOSTÍ VE SPOLEČNOSTI Co je třídní reprodukce nerovností Třídní reprodukce nerovností v postsocialistických zemích FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZESTUPNOU INTERGENERAČNÍ SOCIÁLNÍ MOBILI- TU POTOMKŮ DĚLNICKÝCH RODIN Alokační paradigma Goldthorpe a velikost ekonomického kapitálu rodiny původu Bourdieu a velikost kulturního kapitálu rodiny původu Výzkum vzdělanostní reprodukce v české společnosti Socializační paradigma Rodinné klima Vrstevnická skupina Učitelé III. METODOLOGICKÁ ČÁST 4. VÝZKUMNÁ OTÁZKA A HYPOTÉZY TVORBA SUMAČNÍHO INDEXU KULTURNÍHO KAPITÁLU RODINY PŮVODU IV. ANALÝZA DAT A INTERPRETACE VÝSLEDKŮ

5 6. VELIKOST EKONOMICKÉHO KAPITÁLU RODINY PŮVODU VELIKOST KULTURNÍHO KAPITÁLU RODINY PŮVODU VLIV NA VZDĚLANOSTNÍ ASPIRACE Rodiče Škola, učitelé Přátelé, příbuzní, známí Nedostatek jiných příležitostí Vlastní zájem V. ZÁVĚR Diskuze a limity práce Bibliografie Jmenný index Seznam tabulek Anotace Abstract... 48

6 I. ÚVOD Dosažené vzdělání se stává v dnešní společnosti stále důležitějším předpokladem pro budoucí zaměstnanecké postavení, od něhož se odvíjí samotné sociální postavení člověka a jeho životní úroveň. Robert B. Reich ve své knize Dílo národů: Příprava na kapitalismus 21. století píše o americké společnosti konce dvacátého století, potažmo o všech vyspělých společnostech světa, a o probíhající proměně politiky a ekonomiky. Kvůli globalizaci postupně zaniknou národní ekonomiky, národní produkty, národní korporace, vytvoří se jeden globální trh. Již nyní se dají ve společnosti vysledovat tři typy povolání. Prvním z nich jsou dělníci běžné výrobní služby s nízkým dosaženým vzděláním. Jejich náplň práce spočívá ve vykonávání rutinních mechanických činností ve velkovýrobních podnicích (patří sem například také zpracovatelé dat do databází a pracovníci v oblasti informatiky, kteří mechanicky kódují software). Nesetkávají se s koncovým příjemcem svých výrobků, mají nadřízené, kteří jejich práci kontrolují. Další skupinu tvoří pracovníci v osobních službách, například prodavači, číšníci, zdravotnický personál, pečovatelky, sekretářky, kadeřníci a mnoho dalších. Ti naopak se zákazníkem do přímého kontaktu přijít musí, důležité je pro jejich práci příjemné vystupování za každé situace. Posledním typem jsou symboličtí analytici, kteří pracují na identifikaci, konceptualizaci a řešení problémů. Jsou jimi například výzkumní pracovníci, konzultanti, poradci, právníci, inženýři, konstruktéři, ekonomové, hudebníci, herci, scénáristé a jiní, většina z nich má vysokoškolské vzdělání. Se symbolicko-analytickými službami, tedy se symboly jako jsou data, slova, ústní a vizuální prezentace, je možné stejně jako s produkty z běžné výroby obchodovat po celém světě [Reich (1991) 2002: ]. Propast mezi chudými a bohatými se zvětšuje. Chudí se stávají ještě více chudými a bohatí bohatnou. Tato skutečnost je způsobena obrovskou konkurencí v globální ekonomice. Ve vyspělých zemích mizí nejvíce pracovních míst v běžných výrobních službách, ty velké korporace přesouvají do rozvojových zemí, kde jsou dělníci ochotni pracovat za nižší mzdy, výroba se tak stává méně nákladnější. Díky rychlé, levné a přesné celosvětové dopravní a komunikační infrastruktuře je snadné výrobky opět dostat do vyspělých zemí, kde se často nachází jen centrum symbolické analýzy dané korporace, a prodávat. Naopak největší poptávka je právě po symbolických analyticích, jejich poznatcích a službách, jež je možné předávat po celém světě. Pracovníci v osobních službách z povahy své práce, kde je nezbytné osobní setkání s klientem, sice nečelí globální konkurenci, avšak objevuje se zde konkurence 6

7 ze strany bývalých dělníků v běžné výrobě, kteří ve svém oboru nemohou najít vhodné pracovní uplatnění. Některá pracovní místa přestávají existovat také kvůli zavádění přístrojů, jež mají lidem ušetřit práci. Zaměstnání v osobních službách jsou velmi špatně placená [Reich (1991) 2002: ]. Jelikož inteligence objasňuje jen % variance dosaženého vzdělání jedince [Katrňák 2004: 12], hledám v této bakalářské práci odpovědi na výzkumnou otázku: Jaké (další) faktory ovlivňují vzestupnou intergenerační sociální mobilitu u potomků dělnických rodin v české společnosti?. Práce si klade za cíl tyto faktory identifikovat komparací jednotlivých vzdělanostních skupin se společným dělnickým původem. To může sloužit jako první krok k jejich aplikaci do praxe v českém dělnickém prostředí a dopomoci dětem pocházejícím z dělnických rodin rozvinout více svůj vzdělanostní potenciál, získat vyšší vzdělání a tak jim zvýšit šanci na budoucí lepší životní úroveň v globální ekonomice. Protože, jak ukazuje výzkum dělníků a vysokoškoláků [Katrňák 2004], třídní reprodukce nerovností v české společnosti přetrvává. Práce je rozdělena na tři hlavní části teoretická východiska, metodologickou část a analytickou část. V teoretické části se věnuji vysvětlení základních konceptů z oblasti sociální mobility, historii výzkumu sociální mobility, třídní reprodukci nerovností v kontextu vývoje v postsocialistických zemích a prozkoumání faktorů, které mohou ovlivnit vzestupnou intergenerační sociální mobilitu. Metodologická část je tvořena především formulacemi, zdůvodněním hypotéz a konstrukcí nové proměnné důležité pro testování jedné z hypotéz. V analytické části testuji hypotézy a interpretuji výsledky. Využívám k tomu datový soubor Třídní struktura a sociální mobilita v České republice, , který obsahuje odpovědi od 3006 respondentů starších 18 let, a proporcionálně podle pohlaví, věku, vzdělání a místa bydliště odpovídá české populaci. Závěry mé práce ukazují, že faktory ovlivňujícími vzestupnou intergenerační sociální mobilitu dětí z dělnických rodin jsou objem ekonomického a kulturního kapitálu původní rodiny, škola a učitelé, vrstevníci a vlastní zájem. 7

8 II. TEORETICKÁ VÝCHODISKA 1. SOCIÁLNÍ MOBILITA V první kapitole této práce nejprve definuji koncept sociální mobility a vysvětlím základní souvislosti. Další část se poté stručně věnuje nástinu historie zkoumání sociální mobility skrze čtyři generace výzkumů během druhé poloviny dvacátého století a počátku jednadvacátého století. 1.1 Co je sociální mobilita Pojem sociální mobilita dle Jandourkova sociologického slovníku znamená přesuny osob nebo skupin z jedné sociální pozice nebo společenské třídy do jiné [Jandourek 2007: 161]. Pro měření sociální mobility dané společnosti se nejčastěji zjišťuje intergenerační nebo také intragenerační sociální mobilita. Intergenerační sociální mobilita jedince nastala, pokud dosáhl v hierarchickém stratifikačním systému jiného sociálního postavení 1 než jeho původní rodina. Jestliže se jednalo o posun k vyššímu sociálnímu statusu, 2 mluvíme o vzestupné mobilitě, pokud došlo k opaku, jedná se o sestupnou mobilitu. Intragenerační sociální mobilita se odehrává uvnitř jedné generace, popisuje jedincovu vzestupnou nebo sestupnou sociální mobilitu během jeho životní kariérní dráhy. Pokud bychom chtěli měřit intergenerační sociální mobilitu srovnáním sociálního postavení jedince a jeho rodičů, přičemž bychom sociální postavení posuzovali podle zaměstnání, která vykonávají, mohou vzniknout problémy spojené s měnící se zaměstnaneckou strukturou v čase. Protože obecně díky modernizaci dochází ve společnostech k technologickému a ekonomickému vývoji, některá pracovní místa, jež jsou spojena s nižším sociálním statusem, jsou rušena a činnosti jim odpovídající jsou vykonávány strojově. Například Ulrich Beck, když ve své knize Riziková společnost mluví o postmoderní společnosti, říká (podobně jako Robert B. Reich), že nastává situace, kdy místo velkého počtu nízce kvalifikovaných nebo nekvalifikovaných dělníků nastupuje malý počet profesionalizovaných dělníků automatizace [Beck (1986) 2011: 233]. Již nemá na trhu dominantní postavení prů- 1 Sociální postavení, respektive pozice je umístění jedince v hierarchicky členěném stratifikačním systému. 2 Pojmem sociální status rozumím charakteristiky jedince, které určují jeho postavení v rámci stratifikačního systému. Sociální status mu může být připsán, aniž by se o něj člověk nějak zasloužil (např. majetek či moc rodiny) nebo jej může získat vlastním přičiněním [Jandourek 2007: 239]. 8

9 myslová výroba, ale služby a produkce informací. Může se tedy stát, že jedinec získá zaměstnání, které odpovídá vyššímu sociálnímu statusu, ale to jen proto, že zaměstnání vykonávané jeho rodiči již zaniklo. Jeho sociální mobilita nesouvisí s vypořádáním se s nerovnostmi v životních šancích způsobenými jeho sociálním postavením. Také se mohou objevit změny v demografickém vývoji, kdy se výrazně sníží či zvýší počet nově narozených příslušníků jedné generace dané sociální třídy, 3 tudíž se sociální mobilita stává pro další generaci snazší, nebo naopak komplikovanější v závislosti na přebývajících nebo nepřebývajících pracovních místech deklarujících vyšší nebo nižší sociální status. Tyto problémy při měření sociální mobility se mohou vyskytnout, ovšem já je považuji až za následné a ve své práci je nebudu brát v úvahu, protože se zaměřuji pouze na dosažené vzdělání. 1.2 Počátky výzkumu sociální mobility O výzkum sociální mobility projevili sociální vědci zájem až ve dvacátých letech dvacátého století. Jako první ji konceptuálně definoval roku 1927 Pitirim A. Sorokin ve své knize Social and Cultural Mobility. Jedná se podle něj o transmisi jedinců, sociálních objektů nebo hodnot vše, co bylo vytvořeno nebo modifikováno lidskou činností z jedné sociální pozice do druhé [Sorokin 1994: 245]. Rozdělil ji na horizontální a vertikální mobilitu. Horizontální sociální mobilita se odehrává na jedné úrovni při přesunu jedince z jedné sociální skupiny do druhé (například náboženská konverze, přesun jedince z orientační do prokreační rodiny, změna zaměstnání v rámci stejného zaměstnaneckého statusu a podobně). Vertikální sociální mobilita se může projevit buď vzestupně, nebo sestupně. Individuum se při ní přesouvá z jedné sociální vrstvy do jiné [Šanderová 2000: 138]. Podle toho, do jaké míry v dané společnosti dochází k sociální mobilitě, rozlišujeme sociálně uzavřenou a sociálně otevřenou společnost. V extrémním případě uzavřené třídní struktury nedochází k žádné vertikální sociální mobilitě. Příkladem mohou být kasty. Třídní příslušnost se získává výhradně intergeneračně, potomkům jsou připsány charakteristiky týkající se rodiny, odkud pochází a během jejich života je nelze změnit (například sociální a ekonomické postavení, etnická příslušnost). Někdy se takové společnosti říká čistě askriptivní. 3 Sociální třídu ztotožňuji se sociální vrstvou, kterou definuji podle Jandourkova sociologického slovníku jako skupinu jednotlivců, kteří mají společné znaky (socioekonomic ký status, životní šance, jednání, rozhodování, životní styl), jimiž se liší od ostatních sociálních skupin, respektive vrstev v hierarchické sociální struktuře [Jandourek 2007: 273]. 9

10 Druhým extrémem je otevřená třídní struktura, jinak řečeno meritokratická či utopická společnost rovných šancí, kde existuje totální vertikální sociální mobilita. Každý člen dané společnosti může díky svým schopnostem, nadání, talentu, úsilí získat jakoukoli zaměstnaneckou kariéru odpovídající jeho osobním zásluhám a dostat se tímto způsobem do kterékoli třídní pozice [Šanderová 2000: 140]. Reálné společnosti se však nachází na stupnici někde mezi těmito dvěma mezními situacemi. Více se ovšem o sociální mobilitu vědci začali zajímat až po druhé světové válce. Během dvacátého století postupně na scénu přicházejí čtyři generace sociálně mobilitního výzkumu [Katrňák 2005: ]. 1.3 První generace výzkumu sociální mobility První generace se objevuje v padesátých letech dvacátého století a je především spojená se jmény Seymour M. Lipset a Hans L. Zetterberg. Americká společnost na konci padesátých let dvacátého století působila dojmem, že poskytuje rovné životní příležitosti pro všechny své občany. Lipset a Zetterberg tedy usoudili, že zde bude docházet k vyšší vzestupné sociální mobilitě než v některých evropských zemích, v nichž převládala větší třídní diferenciace a sociální stabilita, tak zněla jejich LZ hypotéza. Zaměstnání rozdělili na dvě skupiny manuální a nemanuální. Pomocí mobilitních tabulek zjišťovali, jaké procento synů, jejichž otec je manuálních pracovník, získalo nemanuální zaměstnání. Svou hypotézu museli zamítnout, protože zjistili, že ve všech zkoumaných zemích, mezi nimiž prováděli komparativní výzkum a jež se nacházely v různých fázích ekonomického vývoje, je míra sociální mobility přibližně stejná. Vyslovili tedy závěr, že sociální mobilita ve společnostech se stává relativně vysokou v určitém stádiu industrializace, když ekonomická expanze dosáhne jisté úrovně [Lipset, Bendix, Zetterberg 1994: 251]. 1.4 Druhá generace výzkumu sociální mobility V šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století se s příchodem druhé generace zájem sociálně mobilitního výzkumu přesunuje na zkoumání faktorů, které ovlivňují vzestupnou sociální mobilitu. Podstatou jejich teorie je myšlenka, že nelze oddělit intergenerační a intragenerační sociální mobilitu, protože jsou propojené. Stěžejní práce druhé generace je 10

11 The American Occupational Structure, jejímiž autory jsou Peter Michael Blau a Otis Dudley Duncan. Podle nich má zásadní vliv na startovní pozici, tedy první zaměstnání syna, zaměstnanecký status otce. Kladou si výzkumnou otázku, zda a jakým způsobem ovlivňuje sociální původ dosažené zaměstnanecké postavení v průběhu jedincovy kariéry. Pomocí metody pěšinkové analýzy zjistili, že v americké společnosti první poloviny šedesátých let dvacátého století podmiňuje první získané zaměstnání především vzdělání, ne sociální původ, a další zaměstnání se již odvíjí od jedincovy startovní pozice na trhu práce a také dosaženého vzdělání. Avšak právě vzdělání je na sociálním postavení, respektive zaměstnaneckém statusu rodičů, závislé nejvíce, proto může sociální původ z části nepřímo ovlivnit jedincovo první pracovní místo. Nicméně Blau a Duncan vysvětlují zaměstnanecké nerovnosti v americké společnosti rozdílnými zásluhami jednotlivců v průběhu jejich vzdělávacího procesu [Katrňák 2005: ]. 1.5 Třetí generace výzkumu sociální mobility Postupně se však začíná vynořovat třetí generace sociálně mobilitního výzkumu. Její počátky jsou spojeny s Feathermanem, Jonesem a Hauserem, kteří v roce 1975 předkládají pro západní kapitalistické společnosti FJH hypotézu, v níž odlišují změny v zaměstnanecké struktuře, 4 pojmenovávají je jako fenotypický vzorec mobility, a struktury příležitostí na zaměstnaneckou mobilitu genotypický vzorec mobility. Tvrdí, že velikost fenotypického vzorce mobility se pro každou společnost liší právě podle zaměstnanecké struktury, zatímco genotypický vzorec mobility zůstává stejný. Zpřesňují tedy závěr výzkumu první generace 5 [Katrňák 2005: ]. V devadesátých letech dvacátého století vydali Robert Erikson a John Goldthorpe práci Constant Flux: A Study of Class Mobility in Industrial Society, ve které FJH hypotézu testovali srovnáním s LIT hypotézou. 6 Provedli komparaci vývoje sociální mobility v několika 4 Může být způsobená např. technologickou změnou, nabídkou a poptávkou po specifických typech práce, měnícími se hodnotami ovlivňujícími poptávku po vyšším vzdělání, velikostí ekonomické změny, podobou rodin [Katrňák 2005: 126]. 5 Závěr první generace zněl, že celková sociální mobilita se napříč západními industrializovanými společnostmi výrazně nediferencuje. 6 Liberální teorie industrialis mu, nebo také funkcionalistická teorie sociální mobility, tvrdí, že k vzestupné sociální mobilitě dochází samovolně tím, jak se společnost stává stále více industrializovanou. Přechází se od zemědělské výroby přes průmysl k službám, zvyšuje se také potřeba odborné kvalifikované pracovní síly. Sektory, kde při získávání zaměstnanecké pozice převažuje askripce, se postupně transformují na zásluhové, kde záleží hlavně na dovednostech, schopnostech, nadání, úsilí [Katrňák 2005: ]. 11

12 industrializovaných evropských zemích během tří desetiletí a zjistili, že s nárůstem industrializace nedochází k otevírání sociálních systémů, tudíž LIT hypotézu zamítli [Erikson, Goldthorpe 1994: 307]. Avšak i FJH hypotéza byla zpochybněna. Wong došel k závěru, že neexistuje jeden společný vzorec relativní sociální mobility 7 pro všechny industrializované země a ani velikost relativní sociální mobility není všude stejná [Katrňák 2005: ]. 1.6 Čtvrtá generace výzkumu sociální mobility Zatím poslední generací sociálně mobilitního výzkumu je generace čtvrtá. Vrací se k odkazu druhé generace a navazuje na zkoumání determinant sociální mobility. V roce 1993 Shavit a Blossfeld publikují výzkum, v němž odpovídají na svou výzkumnou otázku, zda se ve třinácti vybraných relativně vyspělých zemích v poslední čtvrtině dvacátého století postupně vytrácí vliv sociálního původu na dosažené vzdělání. Výsledky ukázaly, že nikoli, otevřenost jejich vzdělávacích systémů v čase zůstává stejná. Na počátku jednadvacátého století provedl Richard Breen nadnárodní komparativní výzkum, v němž zjišťoval, jaký je vývoj relativní a absolutní sociální mobility 8 ve vybraných evropských zemích (navíc byl zařazen Izrael) v poslední třetině dvacátého století. Výsledky ukázaly, že země se v míře absolutní sociální mobility sobě vzájemně přibližují, což je způsobeno přerodem industriálních společností v postindustriální a tím způsobenými změnami v zaměstnanecké struktuře. Relativní sociální mobilita roste rovněž, avšak ne ve všech státech stejnou měrou. Na celkovou sociální mobilitu však nemá na rozdíl od absolutní sociální mobility zásadní vliv. V současnosti se výzkumy čtvrté generace zaměřují na vývoj sociální mobility v postsocialistických zemích po roce Jejich závěry ukazují, že zde dochází k opačnému trendu třídní reprodukci nerovností tedy k zesilování vztahu mezi sociálním původem a zaměstnaneckou pozicí [Katrňák 2005: ]. 7 Relativní sociální mobilita určuje poměr vzestupných či sestupných mobilitních šancí jednoho člena dané sociální třídy (otce, respektive rodičů) oproti jedinci z jiné sociální třídy (potomka) [Katrňák 2005: ]. Synonymem tohoto konceptu je intergenerační sociální fluidita. 8 S konceptem absolutní sociální mobility přišel John Goldthorpe, označuje jím celkovou mobilitu ve společnosti za určité období, která zahrnuje její strukturální faktory (například ekonomický a technologický pokrok) a také například větší šance na dosažení vyššího vzdělání napříč sociálními třídami [Katrňák 2005: ]. 12

13 2. TŘÍDNÍ REPRODUKCE NEROVNOSTÍ VE SPOLEČNOSTI Ve druhé kapitole této práce definuji koncept třídní reprodukce nerovností ve společno s- ti a vysvětlím rozdíly mezi sociální a kulturní reprodukcí. Poté krátce objasním historický kontext současné situace třídní reprodukce nerovností v postsocialistických zemích. 2.1 Co je třídní reprodukce nerovností Třídní reprodukce nerovností ve společenských vědách znamená mezigenerační přenášení sociálních nerovností z rodičů na svoje potomky, tedy že děti končí ve stejné sociální třídě jako jejich rodiče. Existuje dvojího typu sociální reprodukce a kulturní reprodukce. Odborníci zastávající názor sociální reprodukce tvrdí, že přetrvávající nerovnosti, zvláště týkající se ekonomického kapitálu, mezi sociálními vrstvami jsou státem, potažmo vzdělávacím systémem udržovány a vznikají právě ve škole. Naopak obhájci kulturní reprodukce říkají, že reprodukci moderní společnosti ovlivňuje typ prostředí, z něhož dítě pochází, kultura rodiny, v níž dítě vyrostlo, hodnoty, v jejichž duchu probíhala socializace a výchova dítěte [Katrňák 2004: 36]. V této práci se zaměřuji na kulturní reprodukci nerovností. 2.2 Třídní reprodukce nerovností v postsocialistických zemích Transformace socialistických zemí v kapitalistické země je spojena s uzavíráním třídní struktury a s posilováním vztahu mezi sociálním původem a zaměstnaneckou pozicí [Katrňák 2005: 135]. Ve všech státech střední a východní Evropy, kde ve druhé polovině dvacátého století vládl socialistický režim, se vlády snažily zavádět destratifikační mechanismy v podobě například zákazu soukromého vlastnictví, omezeného přístupu dětí buržoazního původu do vyšších stupňů vzdělávání a usnadnění přijetí do těchto stupňů jedinců, jejichž rodiče byli členy komunistické strany či se jiným způsobem politicky angažovali. Díky tomuto řízení vliv sociálního původu na vzdělanostní šance zůstával přibližně stabilní [Kraaykamp, Nieuwbeerta 2000: 93]. Navíc vyšší vzdělání nezajišťovalo lepší finanční ohodnocení v budoucím zaměstnání, protože hospodářství bylo zaměřeno především na průmyslovou výrobu, kde bylo potřeba zaměstnat dostatečný počet dělníků. O vzdělání tedy měli zájem jenom lidé, jež v něm vi- 13

14 děli určitou hodnotu samu o sobě, většinou děti opět vysokoškolsky vzdělaných rodičů [Katrňák, Simonová 2011: 209]. Po pádu totalitního režimu v roce 1989 se postupně v těchto státech začíná přecházet k tržnímu hospodářství, dochází k institucionálním změnám ve společnosti. Narůstá poptávka jedinců po vyšším vzdělání, protože z něj plynou určité výhody (stabilnější pozice na primárním trhu práce, 9 vyšší finanční ohodnocení, nižší riziko chudoby, vyšší šance na vzestupnou intragenerační sociální mobilitu během kariérní dráhy), avšak vzestupná intergenerační sociální a vzdělanostní mobilita se neprojevuje. Podle Katrňáka a Simonové [2011: 211] se zde uplatňuje teorie maximální udržované nerovnosti, kdy se počet obsazovaných míst na vysokých školách nezvyšuje a dostupná místa jsou obsazována jedinci, jejichž rodiče mají vzdělání od nejvyššího k nižšímu. Na potomky z rodin s nejnižším vzděláním se tedy nedostane a získají opět podobné vzdělání jako jejich rodiče. Ve společnosti nastává třídní reprodukce nerovností. Dle jejich analýzy dat české polistopadové společnosti se relativní vzestupná vzdělanostní mobilita v České republice začíná mírně zvyšovat až kolem roku 2004 vlivem strukturálních změn, konkrétně efektu doby, protože dochází k expanzi středního a vyššího vzdělávání [Katrňák, Simonová 2011: 217]. 9 Po sametové revoluci dochází v České republice k dualizaci pracovního trhu. Primární trh práce se vyznačuje vyššími mzdami, dobrými pracovními podmínkami, spravedlností, stabilitou, možnostmi rozvoje a dosažení vyšší zaměstnanecké pozice. Zatímco pro sekundární trh práce jsou typické nižší mzdy, horší pracovní podmínky, vysoká fluktuace, malá pravděpodobnost povýšení, často malý zájem zaměstnavatele o pracovníka jako o člověka [Doeringer, Piore 1971: ]. 14

15 3. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VZESTUPNOU INTERGENERAČNÍ SOCIÁLNÍ M O- BILITU POTOMKŮ DĚLNICKÝCH RODIN Tato kapitola, kde jsou postupně rozebrány faktory, které ovlivňují vzestupnou intergenerační sociální mobilitu potomků dělnických rodin, je pro mou práci klíčová. Při jejich analýze je třeba brát v úvahu alokační a socializační paradigma. Alokační perspektiva se zaměřuje na vnímané třídní bariéry a nerovnosti v šancích na dosažené vzdělání. Socializační perspektivou se zabývá sociálně psychologický model sociální stratifikace, který ukazuje, že významnými faktory pro třídní reprodukci nebo pro sociální mobilitu se stávají charakteristiky jednotlivce (jeho schopnosti, motivace, hodnoty), rodinné klima (psychická a finanční podpora ze strany rodičů), vliv významného sociálního okolí (podpora od učitelů a významných druhých) [Matějů 2005]. 3.1 Alokační paradigma Goldthorpe a velikost ekonomického kapitálu rodiny původu John Goldthorpe se ve své teorii zaměřuje především na ekonomický kapitál 10 v rukou rodiny, z níž potomek pochází. Podle něj je primárním cílem každé rodiny, potažmo sociální třídy stabilita, nedosáhnout sestupné intergenerační sociální mobility, rodiče tedy chtějí, aby jejich děti získaly alespoň stejné sociální postavení, jako mají oni sami. Sekundárním cílem pak může být vzestupná sociální mobilita. Děti pocházející z nižších sociálních tříd používají mobilitní strategii zdola, mají tendenci si za podpory svých rodičů, kteří vlastní omezené finanční prostředky, volit v sekundárním vzdělávání takové učební obory, u nichž je vzhledem ke kratší době studia vyšší pravděpodobnost, že školu úspěšně dokončí a zařadí se mezi kvalifikované manuální pracovníky. Domnívají se, že později bude možné se v rámci dělnického povolání dostat do vyšší sociální pozice intrageneračně, například mezi mistry. Je to podle jejich racionálního uvažování bezpečnější a méně nákladná cesta než se zařadit do vyššího vzdělávání, kde hrozí nedokončení, kdy jedinec nezíská podle Bourdieu žádný institucionalizovaný kulturní kapitál, tedy akademický titul [Bourdieu 1986], jenž by jej opravňoval k přijetí do zaměstnání náležejícího k vyššímu sociálnímu statusu. Bude moci vykonávat pouze nekvalifikovanou manuální práci nebo se může stát dlouhodobě či opakovaně nezaměstnaným. Navíc 10 Ekonomický kapitál jsou akumulované finanční prostředky a vlastnická práva [Bourdieu 1986]. 15

16 delší doba strávená studiem znamená větší náklady příležitosti v podobě ušlé potenciální mzdy, případně v některých vzdělávacích systémech také velké ekonomické výdaje na školné či jiné poplatky. Mobilitní strategii shora využívají vyšší sociální třídy, jejichž členové vlastní větší objem ekonomického kapitálu. Rodiče kladou velký důraz na co nejvyšší zhodnocení talentu svých potomků dosažením co nejvyššího stupně vzdělání, protože jenom to podle jejich mínění může být prostředkem k reprodukci jejich vyššího sociálního postavení. Jsou ochotni svoje ekonomické zdroje a kapitál využívat k podporování svých potomků při studiích tak dlouho, dokud nezískají akademický titul, aniž by jejich jednání ohrozilo stabilitu životního standardu rodiny. Pokud se nedaří, existují alternativní formy vzdělávání či soukromé školy, jež mohou rodiče ze svých ekonomických zdrojů svým potomkům hradit. V krajním případě je možné využít askripci a svému dítěti předat svůj ekonomický kapitál a sociální postavení přímo, například formou nepotismu [Goldthorpe 2000: ]. Pokud dělnická rodina vlastní určitý objem ekonomického kapitálu, který je ochotna investovat do vyššího vzdělání svých dětí, které mají zjevné předpoklady k úspěšnému absolvování školy, mohou i tito potomci dosáhnout vzestupné intergenerační sociální mobility Bourdieu a velikost kulturního kapitálu rodiny původu Pierre Bourdieu tvrdí, že lidské jednání je sice řízeno individuálním rozumovým rozhodnutím, avšak omezují jej bariéry způsobené existencí třídní struktury. Spojuje tedy ve své teorii prvky sociální i kulturní reprodukce. Jedinci, kteří přináleží do určité sociální třídy, mají podobný objem celkového kapitálu, jež se skládá z ekonomického a kulturního kapitálu. 11 Charakterizuje je společný habitus, což je generativní a jednotící princip, který z charakteristických vztahových rysů, vlastních určitému postavení, vytváří jednotný životní styl, tj. celek, v němž se sjednocuje volba osob, statků i praktických činností [Bourdieu 1998: 16]. Jsou to podobné dispozice k určitému jednání, postoje, záliby, zkušenosti, náhled na svět, jimiž je jednání jedinců poznamenáno. 11 Kulturní kapitál se může nacházet ve vtěleném (dlouhodobé dispozice mysli a těla), objektivizovaném (kulturní statky v podobě knih, obrazů, uměleckých děl, nástrojů) a institucionalizovaném stavu (potvrzení vzdělanostní kvalifikace ve formě akademických titulů a různých osvědčení) [Bourdieu 1986]. 16

17 Pracuje s konceptem kulturního kapitálu, který mimo jiné zahrnuje schopnosti, znalosti, dovednosti, jež si jedinec osvojuje při primární socializaci ve své rodině a tak se při vynaložení určité námahy a také ekonomického kapitálu daný objem kulturního kapitálu reprodukuje z generace na generaci. Přičemž díky existenci habitusu sociální struktura působí na jedince, aby svoje sociální postavení opět zreprodukoval, protože nemá jinou možnost [Katrňák 2004: 42]. Vysokoškolsky vzdělaní rodiče většinou mají větší objem kulturního kapitálu, který mohou reprodukovat svým dětem, než rodiče vykonávající dělnické povolání. Tato velikost kulturního kapitálu může být zapříčiněna jejich sociálním původem, vzděláním, vykonávaným zaměstnáním, velikostí ekonomického kapitálu, ale také jejich zálibami. Vysokoškolsky vzdělaní rodiče se ve svém volném čase rádi dále vzdělávají (například navštěvují jazykové kurzy), vykonávají činnosti, jež je esteticky a umělecky obohacují (například navštěvují divadelní představení, koncerty, výstavy). Věnují se přírodně rekreační činnosti, sportu, cestování, aktivnímu odpočívání. Zatímco pro dělnické rodiče jsou charakteristickými volnočasovými aktivitami zahrádkaření, vykonávání domácích prací, chovatelství, kutilství, společné schá zení se s širší rodinou a přáteli, sledování televize, četba časopisů, pasivní odpočinek [Katrňák 2004: 63]. Rodiče z vyšších sociálních tříd jsou proto schopni svým potomkům lépe zprostředkovat dominantní kulturu, než ti z nižších tříd. Škola její znalost vyžaduje, oceňuje a také testuje, aniž by ji explicitně vyučovala. Bourdieu [1998: 28] instituci vzdělávání přirovnává k Maxwellovu znázornění druhého termodynamického zákona, když škola děti rozděluje, stejně jako démon částice na rychlé a pomalé, na ty s větším a menším objemem kulturního kapitálu. Rychlým a teplým částicím démon pomáhá se ještě více zrychlovat a zahřívat, naopak pomalé částice ještě více zpomaluje a ochlazuje. Stejně tak škola, potažmo pedagogové podporují děti orientující se v dominantní kultuře, mající větší objem kulturního kapitálu, doporučují jim pokračovat v dalším stupni vzdělávání. Proto jsou tedy děti pocházející z nižších sociálních tříd s menším objemem kulturního kapitálu znevýhodněné, označené za méně nadané a opět je pravděpodobné, že skončí v podobně nízkém sociálním postavení jako jejich rodiče [Katrňák 2005: ]. Avšak předání kulturního kapitálu z jedné generace na druhou neprobíhá automaticky, je třeba do něj vložit ze strany rodičů určité úsilí, energii, čas a také finanční prostředky. Důležitá je především ochota rodičů, aby jejich dítě získalo danou velikost kulturního kapitálu. Z toho vyplývá, že i dělničtí rodiče mohou svým potomkům nepřímo zabezpečit dosažení 17

18 například většího objemu kulturního kapitálu, než vlastní oni sami, a tím jim pomoci dosá h- nout vzestupné sociální mobility [Katrňák 2004: 69 70] Výzkum vzdělanostní reprodukce v české společnosti Na počátku jednadvacátého století provedl Tomáš Katrňák kvalitativní výzkum zab ý- vající se intergenerační vzdělanostní reprodukcí v českých dělnických a vysokoškolských rodinách. Závěry jeho výzkumu ukazují, že nerovnosti v dosaženém vzdělání a z nich plynoucí sociální nerovnosti v České republice stále přetrvávají, a to převážně kvůli odlišnému pohledu na smysl vzdělávání mezi oběma zkoumanými sociálními třídami. Dělníci volí materiální strategii, při níž se orientují především na finanční a materiální zajištění. Jejich cílem není mít dobré výsledky ve škole, ale co nejsnáze jí projít a zařadit se co nejrychleji do pracovního procesu. Děti pocházející z dělnických rodin mají nízké vzdělanostní aspirace. Kvůli neúspěchu ve škole se nepokládají za méně inteligentní než jejich spolužáci s lepšími výsledky. Tvrdí, že pokud by je učivo probírané ve škole více bavilo, získávali by také lepší známky. Nepovažují však vyšší vzdělání za přínosné, domnívají se podle situace některých lidí nacházejících se v jejich okolí, že jim nezajistí vyšší příjem než s výučním listem. Jejich rodiče je ovšem při volbě povolání nijak neovlivňují. Věří totiž, že budou v životě spokojené jenom tehdy, budou-li vykonávat zaměstnání, jež je bude bavit, vydrží u něj a zajistí si tak finanční zabezpečení. Se statusovou strategií se ztotožňují vysokoškoláci. Chtějí mít dobrý prospěch ve škole, získat co nejvyšší vzdělání a jemu odpovídající určitý sociální status a až za ním se nachází ekonomický příjem. Ani vysokoškolští rodiče se nesnaží svým potomkům přímo diktovat, jaké vzdělání a povolání by měli získat. Avšak zdůrazňují jim, že mít vyšší vzdělání v dnešní společnosti znamená podle nich na rozdíl od smýšlení dělníků dobré společenské postavení. Snaží se jim zprostředkovat vyšší objem kulturního kapitálu v podobě kulturních aktivit a participace, rozvíjení znalostí a dovedností. Domnívají se, že pokud takto své děti nasměrují, zvolí si samy životní dráhu, jež povede k reprodukci jejich vyššího sociálního postavení [Katrňák 2004: ]. 18

19 3.2 Socializační paradigma Rodinné klima Vzdělanostní aspirace 12 dětí výrazně ovlivňuje podpora jejich rodičů k dalšímu vzdělávání. Pokud rodiče své potomky pozitivně podporují ve vzdělávání, jejich vzdělanostní asp i- race jsou vyšší. Rodičovská rada je mnohem lepší indikátor vyšších vzdělanostních ambicí, než sociální třída, odkud jedinci pochází [Simpson citován in Sewell, Shah 1968: 561]. Sewell a Shah [1968] ve svém výzkumu zjistili, že na vzdělanostní aspirace dětí více působí efekt subjektivně vnímané podpory ze strany jejich rodičů, než sociální původ či inteligence. Proto se může stát, že potomci dělnických rodin s nižší inteligencí mohou mít díky silné rodičovské podpoře vyšší vzdělanostní aspirace, než jedinci s vyšší inteligencí z rodin s vyšším sociálním postavením, jež rodiče ve vzdělávání nepodporují. Tudíž za předpokladu pozitivní rodičovské podpory k dalšímu vzdělávání svých potomků se může také v dělnické rodině projevit vyšší pravděpodobnost na vzestupnou intergenerační sociální mobilitu. Tuto skutečnost taktéž potvrzuje případová studie Jay MacLeoda [1995], ve které se zaměřil na chlapce bydlící v americké čtvrti Clarendon Heights, kde žije dělnická třída manuálně pracujících. Tato čtvrť nemá příliš dobrou reputaci, protože se tu výrazně více oproti jiným čtvrtím projevuje kriminalita, nezaměstnanost, rasismus, alkoholismus, drogové dealerství. Žijí zde dvě skupiny chlapců, Zevlouni a Bratři, 13 jež se proti sobě negativně vymezují. Zevlouni jsou běloši, původci problémů, které se ve čtvrti vyskytují. Mají nízké vzdělanostní aspirace, nevěří v otevřenou společnost a že jim vzdělávací systém může pomoci zvýšit šanci na svou vzestupnou sociální mobilitu. Své budoucí povolání považují za nudné, nezajímavé a nezáleží jim, jaké konkrétně bude, protože všechna jsou podle nich ve své podstatě stejná. Práce je pro ně důležitá pouze jako zdroj finančních prostředků. Bratři jsou Afroameričané, na rozdíl od Zevlounů se snaží chovat konformně s dominantní kulturou a ztotožnit se s jejími hodnotami. Jejich vzdělanostní aspirace jsou vyšší, přejí si získat dobré zaměstnání, jež nebude rutinní a bude je bavit. Věří, že americká společnost je postavená na meritokratických základech, kdy šance na vzestupnou sociální mobilitu se posuzují podle nadání, schopností a úsilí. 12 Vzdělanostní aspirace jsou jedincovy preference školy, stupně vzdělání bez ohledu na možné překá ž- ky na cestě k jeho získání [MacLeod 1995: 61]. 13 V originále Hallway Hangers a Brothers [MacLeod 1995]. 19

20 Tento odlišný pohled na realitu odráží rodinné prostředí, v němž chlapci vyrůstali. Obě skupiny měly rodiče s nízkým vzděláním, nezaměstnané či vykonávající nekvalifikovanou nízkopříjmovou dělnickou práci. Zevlouni žili většinou v domácnosti pouze se sourozenci a s matkou, která pro ně nepředstavovala žádnou autoritu, chovali se k ní lhostejně, neposlouchali ji. Nevnímali od ní žádnou rodičovskou podporu. Na rozdíl od nich se v rodinách Bratrů objevovala větší autorita, protože s nimi ve více případech žili otec i matka. Bratři měli ke svým rodičům úctu, nechali si od nich poradit, dbali jejich zákazů a p říkazů. Rodiče se do nich snažili promítnout svoje nesplněné vzdělanostní ambice, značně je podporovali k dalšímu vzdělávání. Bratři se domnívali, že neúspěch rodičů byl způsoben rasovou diskriminací, která se v současnosti podle jejich názoru v americké společnosti již eliminovala [MacLeod 1995: 25 82] Vrstevnická skupina Vzdělanostní aspirace adolescentů ovlivňují také jejich významní druzí, tedy vrstevnická skupina, do níž patří parta, přátelé, spolužáci, příbuzní, známí. Mohou na jedince působit nepřímo jako vzor svými vzdělanostními plány, nastoupením či nenastoupením do dalšího stupně vzdělávání. U daného jedince se projevuje efekt konformity a kognitivně se srovnává s lidmi, jako je on sám. Druhou možností je přímá komunikace významného druhého s jedincem o jeho očekáváních 14 ohledně chování daného jedince. Vrstevnická skupina působí na vzdělanostní aspirace svých členů podle jejich sociálního původu a školního výkonu [Sewell, Haller, Portes 1969]. Také ve studii MacLeoda [1995: 50 60] se projevuje vliv vrstevnické skupiny na vzdělanostní aspirace chlapců. Zevlouni s nízkými vzdělanostními ambicemi se obklopovali významnými druhými, kterým se nepodařilo dosáhnout vzestupné sociální mobility. Vzájemně se tak podporovali a utvrzovali v názorech, že jejich neúspěch není způsoben jejich neschopností či nižší inteligencí, ale špatným nastavením společenského systému, kdy je třeba mít k získání dobrého zaměstnání vhodné kontakty, tedy velký objem sociálního kapitálu. 15 Zatímco Bratři viděli kolem sebe jako vzor své starší sourozence a přátele, kteří mnohdy do- 14 Očekávání zohledňuje překážky k dosažení daného cíle [MacLeod 1995: 61]. 15 Sociální kapitál je soubor současných nebo potenciálních zdrojů, které odkazují k síti vzájemných institucionalizovaných vztahů a poskytují každému z jejích členů díky podpoře kolektivně vlastněným kapitálem určité uznávané renomé [Bourdieu 1986]. 20

21 sahovali dobrých školních výsledků a někteří studovali na vysoké škole, což mělo na jejich vzdělanostní aspirace pozitivní vliv Učitelé I učitelé a škola mají vliv na vzdělanostní aspirace svých žáků. Na jedince působí podpora k dalšímu vzdělávání ze strany učitelů. Ti se mnohem více než rodiče a vrstevnická skupina řídí školními výsledky jednotlivce, než jeho sociálním původem. Avšak efekt rodičovské podpory a ovlivnění vzdělávací dráhy sourozenci, partou či přáteli působí na žáky dvakrát silněji než podpora učitelů. Je to způsobeno bližšími vztahy a větší vzájemnou důvěrou [Hauser 1972]. Bratři pocházející z dělnických rodin [MacLeod 1995: ] viděli ve svých učitelích členy střední sociální třídy, jejich chování považovali za standardní k jejich sociálnímu postavení. Domnívali se, že pokud chtějí projít vzestupnou sociální mobilitou, musí své učitele poslouchat, osvojit si jejich hodnoty, normy a být s nimi konformní. Robert K. Merton [1965: 265] takové jednání označuje za anticipatorní socializaci. Podle něj toto ztotožnění se s určitou sociální skupinou, které jedinec není členem, může usnadnit jeho vstup do této skupiny a přizpůsobení se jejímu prostředí. 21

22 III. METODOLOGICKÁ ČÁST Ve třetí části této práce stručně představuji výzkum, s jehož daty budu pracovat, přesně definuji výzkumnou otázku a jednotlivé hypotézy i se zdůvodněním jejich znění. V závěrečné části popisuji konstrukci nové proměnné Sumační index kulturního kapitálu rodiny původu, která je nezbytná pro otestování jedné z hypotéz. Pro analýzu dat použiji datový soubor získaný z výzkumu Třídní struktura a sociální mobilita v České republice, , sesbíraný v roce Obsahuje odpovědi od 3006 respondentů starších 18 let získané při strukturovaném rozhovoru face-to-face tazatele s respondentem. Návratnost je 87,1 %. 16 Respondenti byli vybráni kvótním výběrem podle pohlaví, místa bydliště podle krajů, věkové kategorie a vzdělanostní kategorie. Bylo třeba zajistit, aby se proporce výběrového vzorku v těchto kritériích shodovaly s proporcemi v základním souboru, jímž je celá populace České republiky v roce Výzkum si klade za cíl prozkoumat proměnu sociální struktury české společnosti mezi lety [Dataset 2009]. 4. VÝZKUMNÁ OTÁZKA A HYPOTÉZY Výzkumná otázka, na niž budu v této práci hledat odpovědi pomocí osmi následujících hypotéz, zní: Jaké faktory ovlivňují vzestupnou intergenerační sociální mobilitu u potomků dělnických rodin v české společnosti? Hypotéza 1: Čím vyššího vzdělání jedinec pocházející z dělnické rodiny dosáhl, tím vyšší je jeho subjektivně vnímané bohatství jeho rodiny původu. Subjektivně vnímané bohatství či chudoba zde reprezentuje velikost ekonomického kapitálu dělnické rodiny původu jedince. 17 Pokud rodiče vlastnili více finančních prostředků, mohli své děti více podporovat ve vzdělávání a případně jim zajistit předání kulturního kapitálu jinou cestou než přímo z generace na generaci. 16 Tazatelé dostali k vyplnění celkově 3450 dotazníků, vyplnili jich Po vstupní kontrole bylo vyřazeno 21 dotazníků, tudíž do datové matice bylo zařazeno 3006 případů [Dataset 2009]. 17 Lépe by tuto hypotézu testovala proměnná týkající se příjmu dělnické rodiny původu, bohužel ta se ve výzkumu Třídní struktura a sociální mobilita v České republice, nevyskytuje. 22

23 Hypotéza 2: Čím větší objem kulturního kapitálu dělnická rodina, respektive rodiče, vlastní, tím vyššího vzdělání jejich potomci dosáhnou. Jestliže rodiče častěji se svými dětmi například navštěvovali divadelní představení, koncerty, výstavy, historické památky, sportovali, cestovali, diskutovali s nimi o různých tématech, poskytovali jim stimulující prostředí a předávali jim určitý kulturní kapitál, který škola ocenila a usnadnila jim získat vyšší stupeň vzdělání. Hypotéza 3: Čím větší počet knih se vyskytoval v původní dělnické rodině jedince, tím vyššího vzdělání jedinec dosáhl. Počet knih v domácnosti je jedním z indikátorů velikosti kulturního kapitálu rodiny. Čím větší objem kulturního kapitálu rodiče svým potomkům předají, tím větší mají šanci, že získají vyšší vzdělání. Hypotéza 4: Míra, jakou dělničtí rodiče ovlivní vzdělávací dráhu svých potomků, má vliv na jejich dosažené vzdělání. U této hypotézy záleží, zda převáží alokační, nebo socializační hledisko. Podle alokačního paradigmatu dělničtí rodiče ovlivňují vzdělávací dráhu více u svých potomků, kteří dosáhli nižšího vzdělání, protože výuční list je jistota pro získání alespoň nějakého zaměstnání, než započaté, ale nedokončené vyšší vzdělání. Další vzdělání nad úroveň odborného učiliště již podle dělnických rodičů závisí plně na svobodném rozhodnutí dětí, a proto je dále nijak neovlivňují. Věří, že se rozhodnou tak, aby byly spokojené [Katrňák 2004: ]. Dle socializačního paradigmatu dělničtí rodiče své potomky v dalším vzdělávání buď plně podporují, tehdy získají vyšší vzdělání, anebo jejich vzdělanostní dráhu vůbec neovlivňují, a proto získají nižší vzdělání. Hypotéza 5: Škola a učitelé ovlivnili vzdělávací dráhu více u jedinců pocházejících z dělnických rodin s vyšším dosaženým vzděláním, než u těch s nižším vzděláním. Učitelé při své podpoře k dalšímu vzdělávání zohledňují více žákovy školní výsledky, než jeho sociální původ a může se tu projevit také vliv anticipatorní socializace, proto 23

24 učitelé více ovlivňují vzdělávací dráhu jedinců s vyšším dosaženým vzděláním, než těch s nižším vzděláním. Hypotéza 6: Přátelé, příbuzní, známí ovlivnili vzdělávací dráhu více u jedinců pocházejících z dělnických rodin s nižším dosaženým vzděláním, než u těch s vyšším vzděláním. Protože nejnižší sociální třídy jsou nejhomogennější [Katrňák, Simonová 2011: 226], dá se očekávat, že vrstevnická skupina jedinců také pochází z dělnického prostředí a využívá materiální strategii, kterou ovlivňuje vzdělávací dráhy ostatních svých členů. Hypotéza 7: Subjektivně vnímaný nedostatek jiných příležitostí má větší vliv na vzdělávací dráhu jedinců pocházejících z dělnických rodin s nižším dosaženým vzděláním, než na ty s vyšším vzděláním. Lidé, kteří získali nižší vzdělání častěji, než ti s vyšším dosaženým vzděláním, zpětně subjektivně vnímají, že se tato skutečnost stala proto, že měli nedostatek jiných příležitostí k výběru jiné školy (například kvůli vzdálenosti od místa bydliště). Hypotéza 8: Čím vyššího vzdělání jedinec pocházející z dělnické rodiny dosáhl, tím více jeho vzdělávací dráhu ovlivnil jeho vlastní zájem. Jelikož pro dělnické rodiče je důležité především to, aby jejich potomci získali alespoň výuční list, avšak navazující vzdělávání je už čistě v rukou dětí samotných, předpokládá se, že jed i- nec pocházející z dělnické rodiny musí mít opravdu velký zájem na dosažení vyššího vzdělání. 24

25 5. TVORBA SUMAČNÍHO INDEXU KULTURNÍHO KAPITÁLU RODINY PŮVODU Při testování hypotézy 2 budu zjišťovat velikost kulturního kapitálu rodiny, odkud jedinec pochází. V původní datové matici se však vyskytuje pouze baterie devíti proměnných týkajících se velikosti kulturního kapitálu rodiny původu. Je tedy vhodné z nich vytvořit sumační index, díky němuž bude snadné porovnat velikost kulturního kapitálu rodiny původu jednotlivých vzdělanostních kategorií. Nejprve je však třeba ověřit, zda je možné k vytvoření sumačního indexu použít všech devět položek, aby byl index vnitřně reliabilní a vnitřně validní. K otestování vnitřní reliability využiji proceduru Cronbachovo alfa v programu PASW Statistics. Jeho hodnota se všemi devíti položkami vychází 0,778. Pokud vyřadím položku x_32 Jak často četli rodiče noviny a časopisy, když vám bylo asi 15 let?, protože má nejnižší korelaci s celkovým součtem položek (0,193), Cronbachovo alfa zbylých osmi položek se zvýší na hodnotu 0,799 (Tabulka 1). Číslo naznačuje, že tyto položky jsou vnitřně konzistentní Cronbachovo alfa by mělo vycházet větší než 0,7. Zároveň by se však nemělo příliš přibližovat 1, protože jinak by hrozilo, že se v indexu nachází položky, které měří stejnou skutečnost [Soukup 2006]. 25

26 Tabulka 1 Analýza homogenity a reliability položek Položka x_29 Jak často navštěvovali rodiče muzea, když vám bylo asi 15 let? x_30 Jak často četli rodiče českou beletrii, když vám bylo asi 15 let? x_31 Jak často navštěvovali rodiče divadelní představení, když vám bylo asi 15 let? x_32 Jak často četli rodiče noviny a časopisy, když vám bylo asi 15 let? x_33 Jak často navštěvovali rodiče sportovní utkání, když vám bylo asi 15 let? x_34 Jak často navštěvovali rodiče operu nebo balet, když vám bylo asi 15 let? x_35 Jak často navštěvovali rodiče historické památky, hrady a zá m- ky, když vám bylo asi 15 let? x_36 Jak často navštěvovali rodiče koncerty vážné hudby, když vám bylo asi 15 let? x_37 Jak často rodiče aktivně sportovali, když vám bylo asi 15 let? Cronbachovo alfa = 0,778 Korigovaná korelace s celkovým součtem položek Cronbachovo alfa po vyřazení položky 0,642 0,739 0,436 0,764 0,624 0,737 0,193 0,799 0,396 0,768 0,550 0,749 0,599 0,742 0,541 0,749 0,469 0,760 Vnitřní validitu zbylých osmi položek otestuji pomocí faktorové analýzy, která vybere položky, jež k sobě statisticky patří. Nejprve však musím zjistit, zda lze s daty faktorovou analýzu provést. Kaiser-Meyer Olkinova míra adekvátnosti vychází 0,857, je tedy vyšší než obecně stanovená kritická hodnota 0,6. Jedná se dokonce o velmi dobrou vhodnost použití faktorové analýzy. Bartlettův test sféricity tuto vhodnost potvrzuje, protože je statisticky signifikantní (0) (Tabulka 2). 26

27 Tabulka 2 Vhodnost použití faktorové analýzy Kaiser-Meyer Olkinova míra adekvátnosti 0,857 Bartlettův test sféricky Approx. Chi-Square 3926,824 df. 28 Sig. 0 Nyní pomocí eigenvalues, respektive metody hlavních komponent, určím, do kolika faktorů dané položky spadají. Podle Kaiserova pravidla 19 musím vzít v úvahu dva faktory, jejichž hodnota eigenvalues je 3,741 a 1,060. První faktor vyčerpává 46,764 % rozptylu, dr u- hý 13,254 % rozptylu, celkově oba faktory zaujímají 60,018 % rozptylu (Tabulka 3). Tabulka 3 Počáteční eigenvalues určení počtu faktorů Faktor (komponenta) Hodnota eigenvalues % rozptylu Kumulativní % 1 3,741 46,764 46, ,060 13,254 60, ,823 10,286 70, ,644 8,051 78, ,540 6,753 85, ,480 6,002 91, ,401 5,009 96, ,310 3, ,000 Nyní je třeba pomocí zjištění faktorových zátěží, tedy korelací mezi danou položkou a faktorem, rozhodnout, které položky mají být přiřazeny kterému faktoru. Abych se co nejvíce vyvarovala korelacím silnějším než 0,3 u jedné položky s oběma faktory, použiji pravoúhlou rotaci Varimax. Položku x_35 Jak často navštěvovali rodiče historické památky, hrady a zámky, když vám bylo asi 15 let? je nutné vyřadit, protože i po rotaci koreluje silně s oběma faktory, takže není jasné, do jakého z nich spadá. Už názvy položek x_33 Jak často navštěvovali rodiče sportovní utkání, když vám bylo asi 15 let? a x_37 Jak často rodiče aktivně sportovali, když vám bylo asi 15 let? napovídají, že tyto proměnné statisticky nepatří ke zbývajícím proměnným týkajícím se kulturního kapitálu rodiny původu, tudíž je také vyřazuji (Tabulka 4). 19 Toto pravidlo říká, že určíme takový počet faktorů, u kterých vychází hodnota eigenvalues větší než 1. 27