Demografické a EEG rozdíly mezi pacienty s panickou poruchou, kteří reagují na léčbu, a těmi, kteří reagují nedostatečně

Transkript

1 80 Sdělení z praxe Demografické a EEG rozdíly mezi pacienty s panickou poruchou, kteří reagují na léčbu, a těmi, kteří reagují nedostatečně MUDr. Dana Kamarádová, Ph.D., prof. MUDr. Ján Praško, CSc., MUDr. Martin Brunovský, Ph.D., MUDr et Bc. Aleš. Grambal, PhDr. Tomáš Diveky, doc. MUDr. Klára Látalová, Ph.D. Lékařská fakulta University Palackého Olomouc a Klinika psychiatrie, Fakultní nemocnice Olomouc, Česká republika Psychiatrické centrum, Praha, Česká republika V naší práci jsme hledali klinické a elektrofyziologické rozdíly mezi pacienty s panickou poruchou, kteří dobře reagovali na léčbu, a kteří nereagovali dostatečně. Zkoumaní pacienti byli léčeni pomocí standardizované KBT a většina pacientů zároveň dostávala antidepresiva. Odpověď na léčbu byla definována jako pokles v Beckově inventáři úzkosti o 5 %. Skupina respondérů se od non-respondérů na počátku nelišila v elektrické aktivitě. U respondérů došlo po léčbě ke statisticky významnému (p < 0,05) snížení alfa- aktivity (0,5 Hz) v oblasti okcipitálního laloku a dále byl zaznamenán trend ke zvyšování beta- aktivity (,5 0 Hz) v zadním cingulu. U non-respondérů nedošlo po terapii k žádné statisticky významné změně v sloreta nálezu. Klíčová slova: panická porucha, sloreta, okcipitální gyrus, zadní cingulum. Demographic and EEG differences in patients with panic disorder who respond to treatment sufficiently and those who do not In our study we looked for clinical and electrophysiological differences between patients with panic disorder who respond well to therapy and those with an inadequate response. Patients were treated by standardized CBT and most of them used also antidepressants. Based on BAI score decreases by 5 %, the patients were classified into two groups responders and non-responders. On initiation of therapy, there was no statistically significant difference in brain electrical activity between responders and non-responders. After the therapy responders showed a statistically significant (p < 0.05) decrease in alpha- activity (0.5 Hz) in the occipital lobe. Further, there was a significant trend for increased beta- activity (,5 0 Hz) in the posterior cingulate. In non-responders, there were no statistically significant changes in sloreta findings following therapy. Key words: panic disorder, slorets, occipital lobe, posteriori cingulate. Psychiatr. praxi 0; (): Úvod Panická porucha Panická porucha patří do okruhu úzkostných poruch. Jsou pro ni typické spontánní záchvaty masivní úzkosti a strachu. Záchvat panické úzkosti obvykle trvá od 5 do 0 minut, vzácně pak až hodinu. Pacienti popisují řadu tělesných příznaků, nejvíce pak příznaky kardiální a respiratorní (MKN ). Součástí jsou i obavné myšlenky, plné strachu z vážné nemoci, smrti, ztráty kontroly či zbláznění se. Pravděpodobně většina tělesných příznaků je způsobena hyperstimulací autonomního nervového systému. Pacienti typicky popisují tyto příznaky: palpitace, bolest či tlak na hrudi, mdloby, pocity nejistoty, nedostatek dechu, třes, pocit sevření hrdla, pocení, brnění, návaly horka či chladu, pocity bytí mimo realitu (derealizace, depersonalizace) ( ). Nečekanost záchvatů často vede k rozvoji anticipační úzkosti, která je projevem přetrvávajících obav z toho, že by se mohl objevit další záchvat. Důsledkem je rozvoj vyhýbavého chování, kdy se pacient raději nevystavuje situacím, kde by se mohl záchvat objevit (MKN-0 996). Spontánní panické ataky bývají často doprovázeny situačně provokovanými záchvaty úzkosti, které se objevují například při návštěvě supermarketů, metra, používání městské hromadné dopravy, v zácpách, frontách, na mostech apod. Rozvíjí se agorafobie. Vyšší míra disociace je spojena s vyšší mírou prožívané úzkosti (). Kromě tělesných příznaků jsou přítomny i myšlenky na smrt, konkrétně strach z ní, strach ze ztráty kontroly či zešílení (). EEG nálezy u panické poruchy EEG je kvalitním, neinvazivním nástrojem pro hodnocení nabuzení (arousal) CNS. Úzkost je všeobecně považována za stav, kdy je organizmus zvýšeně nabuzen, a tedy EEG může mít významné místo ve studiu biologické podstaty úzkostných chorob. Při zvýšeném mozkovém nabuzení je důležitým nálezem redukce alfa aktivity a zvýšené zastoupení beta aktivity (). sloreta Použití qeeg při hledání prediktorů terapeutické odpovědi se ukázalo být platným přístupem (5). Předchozí EEG studie pacientů s panickou poruchou byly založeny na hodnocení standardních indikátorů skalpové QEEG, které ovšem v důsledku jejich závislosti na referenci podávají nejednoznačnou informaci o distribuci elektrické aktivity na skalpu a nelze je tak přímo interpretovat v kontextu i dávat do přímé souvislosti s generátory mozkové elektrické aktivity. Zásadním omezením povrchové EEG monitorace je neschopnost lokalizace aktivovaných či deaktivovaných mozkových oblastí a nemožnost odlišení činnosti jednotlivých subsystémů (inverzní problém). Tuto limitaci lze v současné době vyřešit pomocí nově vyvinutých matematických metod, založených na fyzikálních vlastnostech elektrického proudu v mozkové kůře, které umožňují lokalizovat zdroje elektrické aktivity v mozku. Metoda sloreta (standartized Low Resolution Brain Electromagnetic Tomography) je příkladem jednoho z možných řešení inverzního problému, které předpokládá obdobnou aktivaci sousedních neuronálních zdrojů s následným vytvořením trojdimenzionálních obrazů elektrické neuronální aktivity s minimální lokalizační chybou. Při splnění podmínek determinujících sounáležitost voxelu k šedé hmotě mozkové kůry a hipokampu stanovuje sloreta proudové hustoty v celkem 6 9 voxelech s prostorovým rozlišením 5 mm (6). Cílem naší studie bylo nalezení bazálních elektrofyziologických indikátorů souvisejících Psychiatrie pro praxi 0; ()

2 Sdělení z praxe 8 s dobrou odpovědí na komplexní terapii za pomocí, metody sloreta a srovnání změn elektrické aktivity mozku, ke kterým dochází u respondérů a non-respondérů v průběhu léčby. Metodika Subjekty V naší práci jsme zkoumali pacienty s diagnózou panické poruchy (F.0), stanovenou pomocí MKN-0 a potvrzenou pomocí M.I.N.I. (7) (tabulka ). U 6 pacientů byla kromě diagnózy panické poruchy stanovena i dg. agorafobie. Probandi byli vybírání z pacientů léčených na Klinice psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc, a to jak z pacientů hospitalizovaných, tak z pacientů navštěvujících večerní psychoterapeutické skupiny. Vylučujícími kritérii byla depresivní epizoda, vysoké riziko suicidálního jednání, organická psychická porucha, historie psychotické poruchy, abúzus alkoholu či drog, nespolupráce pacienta, věk vyšší než 65 let či nižší než 8 v době nástupu do programu. Studie byla schválena lokální etickou komisí. Závažnost příznaků byla měřena pomocí Beckova inventáře úzkosti (8) a Beckova inventáře deprese (9), Sheehanovy stupnice úzkosti (0), CGI (). U pacientů jsme dále sledovali míru disociativních symptomů za pomocí dotazníku DES (). Jedná se o dotazník s 8 body, kde pacient sám udává na úsečce míru zastoupení jednotlivých příznaků. Hodnotili jsme také míru patologické disociace pomocí Dissociative Experience Scale Taxon (DES-T), která zkoumá jen 8 položek z dotazníků DES (otázky, 5, 7, 8,,, a 7), hodnotících depersonalizaci, derealizaci, alteraci identity a amnestickou kvalitu patologické disociace (). Anamnestická data byla získána jak ústním vyšetřením psychiatrem, tak vyplněním dotazníku. Všichni pacienti podstoupili léčbu pomocí skupinové KBT. 7 pacientů navštěvovalo večerní skupinový program zaměřený výhradně na pacienty s panickou poruchou, 7 bylo zařazeno do smíšené skupiny pro pacienty s úzkostnou poruchou (, 5). pacientů užívalo také přídatnou medikaci antidepresivy. Pro účely vzájemného srovnání dávky užívaných antidepresiv, převedli jsme je na ekvivalentní hodnoty (paroxetin 0 mg = citalopram 0 mg nebo sertralin 50 mg nebo escitalopram 0 mg nebo venlafaxin 75 mg). Stejně jsme postupovali i v případě anxiolytik (alprazolam 0,75 mg = klonazepam 0,5 mg nebo diazepam 5 mg nebo oxazepam 0 mg nebo bromazepam,5 mg). Do každé skupiny bylo zařazeno vždy maximálně pacientů. Délka jednotlivých setkání byla hodiny, celková doba terapie byla 6 8 týdnů. Dle hodnocení v dotazníku BAI po ukončení terapie byli pacienti rozděleni do dvou skupin na respondéry a non-respondéry na léčbu. Response byla definována snížením BAI skóre o více než 5 %. EEG monitorace a zpracování dat EEG data byla pacientům zaznamenána na počátku a po ukončení 6 8týdenní terapie. Nahrávání EEG trvalo 0 minut a bylo prováděno mezi hodinou dopoledne. Použili jsme standardní kanálový EEG zesilovač Walter Graphtek PL-Winsor.0 s 9 elektrodami s Ag/ AgCl povrchem (Fp, Fp, F7, F, Fz, F, F8, T, C, Tz, C, T, T5, P, Pz, P, T6, O a O), umístěnými dle standardního mezinárodního rozložení 0/0. Data byla nahrávána vzorkovací frekvencí 00 Hz, referencí byly propojené ušní elektrody (A + A) a impedance všech elektrod se v průběhu monitorace pohybovala pod 5 kω. Dolnofrekveční a hornofrekvenční filtr byl nastaven na 0,5, resp. 70 Hz. Pacienti v průběhu EEG monitorace leželi se zavřenýma očima v odhlučněné, potemnělé místnosti v maximálně bdělém stavu. V průběhu monitorace byla bdělost opakovaně kontrolována. Pokud se na EEG objevily známky poklesu bdělosti, pacienti byli stimulováni zvukovým podnětem. Před samotnou analýzou byly ze záznamu vizuálně odstraněny všechny EEG segmenty obsahující oční, pohybové či svalové artefakty. Celé frekvenční spektrum (,5 0 Hz) bylo pomocí rychlé Fourierovy transformace rozděleno do sedmi frekvenčních pásem dle Kubickiho et al. (5). delta (,5 6 Hz), theta (6,5 8 Hz), alfa- (8,5 0 Hz), alfa- (0,5 Hz), beta- (,5 8 Hz), beta- (8,5 Hz) a beta- (,5 0 Hz). Následně jsme provedli výpočet proudových hustot v trojdimensionálním Tailarach/MNI prostoru pomocí sloreta/eloreta softwaru (6). Statistické hodnocení Demografická, klinická a psychopatologická kvantitativní data byla analyzována pomocí demografické sloupcové statistiky, vypočteny byly průměry, směrodatné odchylky a typ rozložení. U kvalitativních dat byly určeny četnosti jednotlivých hodnot. Vzhledem k tomu, že ve všech posuzovacích stupnicích se jednalo o normální rozložení, pro porovnání vývoje průměrných skórů v jednotlivých posuzovacích stupnicích byly použity párové a nepárové t-testy, analýza variance pro opakovaná měření. Ke statistickému hodnocení demografických a klinických dat byl použit statistický program Prism. Výsledky byly považovány za statisticky významné, pokud hodnota p (hodnota statistické významnosti) byla nižší než 0,05. Skupinová statistická analýza individuálních sloreta dat a lokalizace změn v elektrické aktivitě byla provedena za pomoci statistického neparametického mapování (statistical nonparametric mapping (SnPM) voxelby-voxel nepárových t-testů (meziskupinové srovnání na začátku terapie) a párových t-testů (vnitroskupinové srovnání před a po léčbě) slo- RETA obrazů, založených na srovnání log-transformovaných výkonových spekter. Výsledky byly podrobeny korekci pro mnohočetná srovnání za použití tzv. nonparametrického singletreshold testu, vytvořeného na základě teorie randomizace a permutace (7). Statisticky významný efekt byl přítomen, pokud alespoň jedna hodnota t (voxel, tmax) překračovala kritický práh (tcrit) pro p = 0.05 (signifikantní efekt) resp. p = 0.0 (signifikantní trend), přičemž hodnota tcrit byla stanovena po provedení randomizací. Voxely s nejvýznamnějším rozdílem proudových hustot v jednotlivých frekvenčních pásmech pak byly charakterizovány x, y, z koordinátami v Talairachovém prostoru. Výsledky Demografická data Do studie bylo zařazeno pacientů (79,7 % žen) ve věku 9 56 let (průměrný věk 5,5 ± 0,6). V době zahájení léčby část pacientů užívala standardní dávky antidepresiv ze skupiny SSRI nebo SNRI (n = ; escitalopram, sertralin, paroxetin, venlafaxin, citalopram;,8 ± 9, 96 mg), jeden Tabulka. Charakteristika souboru Respondéři (n = ) Non-respondéři (n = ) Úroveň statistické významnosti a Věk 0,75 ± 0,9 9,75 ± 8,6 t =,96; df = ; p < 0,05 Pohlaví (Ž : M) 0 : 9 : chi = n. s. Trvání nemoci (roky),7 ±,6,6 ±,68 t = 0, 99; df = ; p < 0,05 Věk nástupu nemoci 7,75 ±,50 6,75 ± 8,69 t =,6; df = ; p < 0,05 Ž ženy, M muži, a nepárový t-test, n. s. nesignifikantní výsledek 0; () Psychiatrie pro praxi

3 8 Sdělení z praxe z probandů užíval lék ze skupiny RIMA, pacienti medikaci neužívali. Kromě antidepresivní medikace pacienti užívali benzodiazepinová anxiolytika (n= ; bromazepam, klonazepam; 0,56 ± 0, mg). Tyto látky jim byly vysazeny na počátku terapie, při nutnosti byl podáván hydroxyzin. Před nahráváním EEG byla dodržena minimálně hodinová washout perioda od benzodiazepinových anxiolytik. V průběhu léčby byla u většiny pacientů medikace ponechána beze změny (n = 7), u pacientů došlo k navýšení dávky SSRI (o 50 % resp. 00 %; v obou případech se jednalo o nonrespondéry), u byly SSRI vysazeny ( respondér), u pacientky bylo zahájeno podávání SSRI (respondér). U dvou pacientů byla provedena záměna v rámci skupiny SSRI (pro nedostatečný efekt a nežádoucí účinky). Pacient užívající RIMA byl převeden na SSRI (non-respondér). K těmto změnám docházelo na počátku léčby. Pro dyssomnii pacienti užívali trazodon (n = ), mirtazapin (n = ) a kvetiapin (n = ) (ve dvou případech se jednalo o respondéry). Pro gastrointestinální obtíže jeden z probandů užíval amisulprid (non-respondér). Skupiny respondérů (RS) a non-respondérů (NRS) se od sebe navzájem významně nelišily v počtu (RS n =, NRS n = ), v rozložení pohlaví (RS ženy n = 0; NRS ženy n = 9), Průměrný věk respondérů byl 0,75 ± 0,9 let a non-respondérů 9,75 ± 8,86 let, mezi skupinami je statisticky významný rozdíl (nepárový t-test: t =,96; df = ; p < 0,05). První příznaky panické poruchy se objevily u respondérů průměrně v 7,75 ±,50 letech a u non-respondéru ve 6,75 ± 8,69 letech. Mezi skupinami je statisticky významný rozdíl v počátku panické poruchy (nepárový t-test: t =,6; df = ; p < 0,05). U respondérů byla průměrná délka trvání nemoci,7 ±,60 let a u non-respondérů,6 ±,68 let. Obě skupiny se mezi sebou statisticky významně liší v průměrné délce trvání poruchy (nepárový t-test: t = 0,99; df = ; p < 0,05) (tabulka ). Počáteční hodnoty BAI byly u RS,67 ± 9,65 a NRS 8,8 ±,07 a BDI u RS,58 ± 6,0 a NRS 6,58 ± 9,65. V hodnocení všeobecné úzkosti se průměry skórů skupin mezi sebou statisticky významně neliší (nepárový t-test: t =,59; df = ; p = n. s.). Respodéři skórovali oproti non-respondérům nižší hodnoty v Sheehanově škále úzkosti (RS 5,50 ±,6 a NRS 70,7± 6,75), tento rozdíl však nedosahuje statistické významnosti (nepárový t-test: t =,69; df = ; p = n. s.). U respondérů došlo v průběhu léčby, na rozdíl od non-respondérů, ke snížení ve všech těchto položkách (tabulka ). Respondéři na počátku vykazovali nesignifikantně nižší hodnoty jak objektivního CGI (,55 +, versus,50 +,7; nepárový t-test: t =,77; df = ; p = n. s.), tak subjektivního CGI (,55 +, versus,50 +,7; nepárový t-test: t =,990; df = ; p = n. s.), oproti non-respondérům (tabulka ). Počáteční úroveň DES byla u RS, ±.66 a NRS 7,6 ±,5, u respondérů došlo na konci terapie k navýšení DES skóre (, +,66 versus 7, + 5,9) na rozdíl od non-respondérů, kde došlo ke snížení (7,6 +,5 versus,9 +,6). Rozdíl mezi skupinou respondérů a non-respondérů ve změně DES v průběhu terapie byl statisticky vysoce významný (two-way ANOVA: F =,; Df = ; p < 0,000) (tabulka ). EEG data: Mezi respondéry a non-respondéry nebyl v sloreta nálezu na počátku terapie žádný statisticky významný rozdíl. U respondérů jsme prokázali signifikantní změnu v sloreta obrazu po přídatné KBT terapii. Ve srovnání s počátkem léčby jsme u respondérů nalezli snížení alfa- aktivit v okcipitálních lalocích a posteriorním cingulu bilaterálně (p < 0,05; t =,8; tabulka ; obrázek ). Dále jsme nalezli signifikantní trend k navýšení beta- aktivity v zadním cingulu bilaterálně (p < 0,0; t =,8; obrázek ). Jiné signifikantní změny v oblasti delta, theta, alfa-, beta- a beta- aktivit jsme neprokázali. Tabulka. Hodnotící škály Respondéři (n = ) Non-respondéři (n = ) Úroveň statistické významnosti a BAI Před léčbou,67 ± 9,65 8,8 ± 9,65 t =,59; df = ; n. s. Po léčbě 7, ± 5,,75 ±,6 t = 5,550; df = ; p < 0,00 Two way ANOVA F =.; Df = ; p < 0,05 BDI Před léčbou,58 ± 6,0 6,58 ± 9,65 t =,955; df = ; p < 0,00 Po léčbě 5,80 ±,5 5, ± 0,50 t = 5,59; df = 7; p < 0,000 Two way ANOVA F =.97; Df = ; n. s. Sheehanova Před léčbou 5,50 ±,6 70,7 ± 6,75 t =,69; df = ; n. s. škála úzkosti Po léčbě 0,90 ±,6 7,75 ±,8 t =,8; df = 6; p < 0,005 Two way ANOVA F =,80; Df = ; n. s. Objektivní CGI Před léčbou,00 ± 0,95,67 ± 0,89 t =,77; df = ; n. s. Po léčbě, ± 0,9,58 ±,50 t =,990; df = ; n. s. Two way ANOVA F =.97; Df = ; n. s. Subjektivní CGI Před léčbou,55 ±,,50 ±,7 t =,990; df = ; n. s. Po léčbě, ±,00, ±,07 t =,86; df = ; p < 0,005 DES Před léčbou, ±,66 7,6 ±,5 t =,85; df = 8; n. s. Po léčbě 7, ± 5,50,9 ±,6 t =,08; df = 7; n. s. Two way ANOVA F =.; Df = ; p < 0,000 DES-T Před léčbou,9 ±,5 6,9 ±,09 t =,66; df = 8; n. s. Po léčbě,08 ± 5,0 8,8 ±, t =,5; df = 7; n. s. Two way ANOVA F = 8.6; Df = ; p < 0,000 BAI Beckův inventář úzkosti, BDI Beckův inventář deprese, CGI Celkový klinický dojem, DES Dissociative Experience Scale, DES T Dissociative Experience Scale Taxon, a nepárový t-test, n. s. nesignifikantní výsledek Psychiatrie pro praxi 0; ()

4 Sdělení z praxe 8 Tabulka. Pokles afla- aktivity respondérů po léčbě. Zobrazeny jsou pouze voxely se statistickou významností p < 0,05 Hemisféra Lalok Region Brodmannova area (BA) Počet statisticky signifikantních voxelů L Okcipitální Lingualní gyrus BA 8 BA 7 BA 9 L Okcipitální Cuneus BA 8 BA 7 BA BA 0 L Okcipitální Fusiformní gyrus BA 8 BA 9 L Okcipitální Střední okcipitální gyrus BA 8 0 L Limbický Posteriorní cingulum BA 0 BA BA L Okcipitální Inferiorní okcipitální gyrus BA 8 BA 7 R Okcipitální Linguální gyrus BA 8 BA 9 BA 7 R Okcipitální Střední okcipitální gyrus BA 8 BA 9 BA 7 R Okcipitální Cuneus BA 8 BA 7 BA 0 BA BA 9 R Temporální Fusiformní gyrus BA 9 BA 7 R Temporální Střední temporální gyrus BA 9 BA 7 BA 9 BA R Limbický Posteriorní cingulum BA 0 BA BA 8 BA BA 9 R Limbický Parahipokampální gyrus BA 0 BA 9 BA 7 R Okcipitální Fusiformní Gyrus BA 8 BA 9 BA 7 R Temporální Inferiorní temporální gyrus BA 9 BA 0 BA 7 R Okcipitální Precuneus BA 7 R Temporální Superiorní temporální gyrus BA BA BA 9 R Okcipitální Inferiorní okcipitální gyrus BA 8 BA 7 BA 9 R Okcipitální Střední temporální gyrus BA 7 BA 9 R Okcipitální Inferiorní temporální gyrus BA 7 R Parietální Precuneus BA R Okcipitální Superiorní okcipitální gyrus BA 9 L levá; P pravá ; () Psychiatrie pro praxi

5 8 Sdělení z praxe Obrázek. Výsledky statistického neparametrického mapování (SnMP) rozdílů sloreta hodnot před a po terapii u skupiny respondérů. Modrá/ azurová barva značí statisticky významný (azurová pro p < 0,05; modrá pro p < 0,) pokles v alfa- frekvenčním pásmu v oblasti okcipitálního gyru a posteriorního cingula. Strukturální anatomie je zobrazována v odstínech šedé (A = anterior; S = superior; P = posterior; L = levá; Pr = pravá). (LH) (LV) (LH) (PrV) (PrH) (PrV) (PrH) (LV) (BH) (BV) Obrázek. Výsledky statistického neparametrického mapování (SnMP) rozdílů sloreta hodnot před a po terapii u skupiny respondérů. Žlutá/ červená barva značí statisticky významný (žlutá pro p < 0,05; červená pro p < 0,) nárůst v beta- frekvenčním pásmu v oblasti posteriorního cingula. Strukturální anatomie je zobrazována v odstínech šedé (A = anterior; S = superior; P = posterior; L = levá; Pr = pravá). (LH) (LV) (LH) (PrV) (PrH) (PrV) (PrH) (LV) (BH) (BV) Naproti tomu ve skupině non-respondérů jsme neprokázali žádný signifikantní rozdíl či trend k statistické významnosti ve změnách sloreta obrazů po přídatné KBT terapii. Provedli jsme také post hoc analýzu pacientů, u kterých nedošlo v průběhu léčby ke změně farmakoterapie (n = 7; RS = 0; NRS n = 7). I s vyloučením úprav medikace ve skupině non-respondérů nebyly pozorované žádné statisticky významné změny po KBT. Ve skupině respondérů přetrvávaly i po vyloučení těchto pacientů stejné změny, jaké byly pozorované v původní skupině, tj. snížení alfa- aktivity v okcipitálních lalocích bilaterálně (s maximem v linguálních gyrech a cuneu) a zvýšení beta- aktivity v zadním cingulu. Diskuze Na základě našich nálezů můžeme říci, že za použití metody sloreta se nám nepodařilo nalézt odlišnosti v mozkové elektrické aktivitě, které by na začátku terapie determinovaly, zda bude pacient reagovat na léčbu či nikoliv. Ukázalo se však, že u pacientů, kteří reagovali na léčbu významným zlepšením stavu, se objevují významné změny v mozkové aktivitě, zatímco u non-respondérů k žádným změnám nedochází. Dá se spekulovat, že změny v elektrické aktivitě spíše zohledňují závažnost symptomatologie než přímý vliv léčby pokud nedošlo ke zlepšení na stejné léčbě, nedošlo ani ke změně elektrické aktivity. Je to i jedno z možných vysvětlení výsledků studií, které porovnávaly změny v průběhu léčby různými přístupy (např. KBT versus antidepresiva) a našly stejnou změnu po obou přístupech (8, 9). Tuto hypotézu je však potřebné ještě dále testovat ve studiích s jiným designem. Alfa aktivita kortexu je obrazem bdělého stavu a je nepřímo úměrná neuronální aktivitě (0). Pacienti s panickou poruchou často chybují ve vyhodnocování velikosti hrozby a i neškodné situace interpretují jako ohrožující. Modulátorem tohoto stavu je thalamus (). Larson ve své studii spojoval vyšší metabolizmus thalamu se supresí alfa aktivity (), existují však i studie, které tvrdí opak (0, ). Naše studie detekovala změny elektrické aktivity v oblasti linguálního gyru, cuneu, superiorním, středním a inferiorním okcipitálním gyru, což jsou součásti zrakové asociační kůry, konkrétně ventrální dráhy, která hraje roli v rozpoznávání vizuálních podnětů (, 5). Dalším pokračováním této dráhy jsou limbické struktury a ventrální část frontální kůry, které jsou odpovědné za kognitivní asociaci vizuálních představ s jinými událostmi, např. emocemi a motorickou aktivitou (6). Pokud vycházíme z recentních poznatků, že aktivita ve frekvenčním pásmu alfa koreluje negativně s neuronální aktivi- Psychiatrie pro praxi 0; ()

6 Sdělení z praxe 85 tou měřenou pomocí simultánně provedené PET či fmri (0, 7), pak lze tedy snížení alfa aktivity, pozorované u našich pacientů, interpretovat v kontextu zvýšení neuronální aktivity v okcipitálních oblastech. Tento nález potvrzuje i trend ke zvyšování beta- aktivity, která je obecně považována za aktivitu excitační (8). Vzhledem k tomu, že pacienti s panickou poruchou chybují ve vyhodnocování velikosti hrozby (9), dal by se efekt KBT vysvětlit jako posílení kognitivní asociace mezi vizuální představou a emočním zpracováním. Pokud se uvažovalo o vstupní závažnosti poruchy, některé studie naznačují, že vyšší skóre v CGI je prediktorem non-response (0, ). V naší práci se skóre subjektivního ani objektivního CGI mezi respondéry a non-respondéry na počátku léčby významně nelišilo. Negativní prediktory odpovědi na KBT jsou komorbidní dysthymie, sociální fobie, generalizovaná úzkostná porucha () a deprese (). V souladu s výše zmiňovanými pracemi, zkoumajícími prediktory odpovědi na farmakoterapii, se i v naší práci ukázalo, že non-respondéři měli na počátku vyšší skóre v BAI i v BDI než respondéři. Na rozdíl od práce Toni et al, () a Schiebe & Albus () byl v naší práci nižší věk v době léčby a nižší věk prvních příznaků nemoci spojen s pozitivní odpovědí na terapii. Dalším zajímavým faktorem je míra disociace. U pacientů s panickou poruchou je vyšší míra disociace spojena s vyšší mírou prožívané úzkosti (), čemuž odpovídá vyšší počáteční skóre úzkostné škály BAI a vyšší míra disociace měřená pomocí DES i DES-T u non-respondérů než u respondérů. Zajímavé je, že tento trend se změnil na konci terapie, kdy u respondérů došlo ke snížení skóre BAI, ale k navýšení v DES DES-T, zatímco u non-respondérů to bylo opačně došlo ke zvýšení BAI a snížení DES i DES-T. Z těchto výsledků se zdá, že určitá míra disociace může být pro pacienty s panickou poruchou výhodná, nadměrná míra je však kontraproduktivní a souvisí s výraznější psychopatologií. Naše práce má řadu limitů. Jedním z nejdůležitějších je současné užívání psychofarmak (antidepresiv a anxiolytik) v průběhu KBT a jejich úpravy. S ohledem na toto omezení můžeme naše výsledky interpretovat pouze tak, že pokud se klinický stav pacienta po KBT léčbě zlepšil (bez ohledu na to, jak významný terapeutický efekt KBT měla), došlo také k významným změnám mozkové elektrické aktivity. V případě, že pacient na léčbu neodpověděl (nezávisle na terapeutickém přístupu), nedošlo ani k žádným významným změnám mozkové aktivity. Dalším limitem této studie je zatím nízký počet zkoumaných subjektů. To omezuje validitu výsledků a možnost jejich obecné generalizace. Naše nálezy bude nutné ověřit na větším a homogennějším souboru pacientů. Závér Naše předběžné výsledky získané z malého vzorku pacientů s panickou poruchou naznačují, že nové techniky kvantitativního EEG mohou být zdrojem užitečných informací o biologických procesech u panické poruchy a o časoprostorových změnách mozkové aktivity, souvisejících s ústupem psychopatologie po léčbě. Podpořeno IGA MZ ČR NS 00-/009. Literatura. Hollander E, Simeon D. Anxiety disorders. In Hales RE, Yudofsky SC & Gabbard GO (eds): Textbook of Psychiatry. American Psychiatric Publishing Heldt E, Manfro GG, Kipper L, Blaya C, Maltz S, Isolan L, Hirakata VN, Otto MW. Treating Medication-Resistant Panic Disorder: Predictors and Outcome of Cognitive-Behavior Therapy in a Brazilian Public Hospital. Psychother Psychosom 00; 7: 8.. Pastucha P, Prasko J, Grambal A, Latalova K, Sigmundova Z, Sykorova T, Tichackova A. Panic disorder and dissociation comparison with healthy controls. Neuroendocrinol Lett 009; 0(6): Grillon C. Anxiety disorders. Psychophysiological aspects. In Hales RE, Yudofsky SC & Gabbard GO (eds): Textbook of Psychiatry, American Psychiatric Publishing Bares M, Novak T, Brunovsky M, Kopecek M, Stopkova P, Krajca V, Höschl C. The change of QEEG prefrontal cordance as a response predictor to antidepressive intervention in bipolar depression. A pilot study. Journal of Psychiatric Research 0; 6(): Pascual-Marqui RD. Standardized low-resolution brain electromagnetic tomography (sloreta): technical details. Methods Find Exp Clin Pharmacol 00; (D): Lecrubier Y, Sheehan DV, Weiller E, Amorim P, Bonora I, Sheehan KH, Janavs J, Dunbar GC. The MINI-international neuropsychiatric interview (M.I.N.I.): a short diagnostic structured interview: reliability and validity according to the CIDI. Eur Psychiatry 997; :. 8. Beck AT, Epstein N, Brown G, Steer RA. An Inventory for Measuring Clinical Anxiety: Psychometric Properties. J Consult Clin Psychol 988; 56(6): Beck AT, Steer RA, Ball R, Ranieri W. Comparison of Beck Depression Inventories -IA and -II in psychiatric outpatients. J Pers Assess 996; 67(): Sheehan, DV. The anxiety disease. New York: Scribners Guy W (ed.): ECDEU Assessment manual for psychopharmacology. Rockville, U.S. DHEW Bernstein EM, Putnam FW. Development, Reliability, and Validity of a Dissociation Scale. J Nerv Ment Dis 986; 7(): Waller, Niels G, Ross, Colin A. The prevalence and biometric structure of pathological dissociation in the general population: Taxometric and behavior genetic findings. Journal of Abnormal Psychology 997; 06(): Soukupová N, Praško J. Skupinová KBT u panické poruchy. Psychiatrie 00; 5(): Kamarádová D, Praško J. Kognitivne behaviorálni terapie panicke poruchy ve skupine. Psychiatrie pro praxi 0; in press. 6. Kubicki S, Herrmann WM, Fichte K, Freund G. Reflections on the topics: EEG frequency bands and regulativ of vigilance. Pharmakopsychiatry 979; : Holmes AP, Blair RC, Watson JD, Ford I. Nonparametric analysis of statistic images from functional mapping experiments. J Cereb Blood Flow Metab 996; 6(): Praško J, Horáček J, Záleský R, Kopeček M, Novák T, Pašková B, Skrdlantová L, Bělohlávek O, Höschl C. The change of regional brain metabolism (8FDG PET) in panic disorder during the treatment with cognitive behavioral therapy or antidepressants. Neuroendocrinol Lett 00; 5: Brody AL, Saxena S, Stoessel P, Gillies LA, Fairbanks LA, Alborzian S, Phelps ME, Huang SC, Wu HM, Ho ML, Ho MK, Au SC, Maidment K, Baxter LR. Regional brain metabolic changes in patients with major depression treated with either paroxetine or interpersonal therapy. Arch Gen Psychiatry 00; 58: Goldman RI, Stern JM, Engel JJ, Cohen MS. Simultaneous EEG and fmri of the alpha rhythm. NeuroReport 00; : Buzsaki G. The thalamic clock: Emergent network properties. Neuroscience 99; : Larson CL, Davidson RJ, Abercrombie HC, Ward RT, Schaefer SM, Jackson DC, Holden JE, Perlman SB. Relation between PET-derived measures of thalamic glucose metabolism and EEG alpha power. Psychophysiology 998; 5: Sadato N, Nakamura S, Oohashi T, Nishina E, Fuwamoto Y, Waki A, Yonekura Y. Neurolal networks for generation and suppresion of alpha rythm: a PET study. NeuroReport 998; 9: Wong ACN, Palmeri TJ, Rogers BP, Gore JC, Gauthier I. Beyond Shape: How You Learn about Objects Affects How They Are Represented in Visual Cortex. PLoS ONE 009; (): e Goldin PR, Manber T, Hakimi S, Canli T, Gross JJ. Neural bases of social anxiety disorder. Arch Gen Psychiatry 009; 66(): Mishkin M, Ungerleider LG, Macko KA. Object vision and spatial vision: two cortical pathways. Trends in neurosciences 98; 6: Laufs H, Holt LT, Elfont R, Krams M, Paul JS, Krakow K, et al. Where the BOLD signal goes whan alpha EEG leaves. Neuro- Image 006; : Rangaswamy M, Porjesz B, Chorlian DB, Wang K, Jones KA, Kuperman S, Rohrbaugh J, O Connor SJ. Resting EEG in offspring of male alcoholics: beta frequencies. International Journal of Psychophysiology 00; 5: Clark DM. A cognitive approach to panic. Behav Res Ther 986; (): Pollack MH, Otto MW, Sachs GS, Leon A, Shear MK, Deltito JA, Keller MB, Rosenbaum JF. Anxiety psychopathology predictive of outcome in patients with panic disorder and depression treated with imipramine, alprazolam and placebo. J Affect Disord 99; 0(): Pollack MH, Otto MW, Tesar GE, Cohen LS, Meltzer-Brody S, Rosenbaum JF. Long-term outcome after acute treatment with alprazolam or clonazepam for panic disorder. J Clin Psychopharmacol 99; (): Heldt E, Manfro GG, Kipper L, Blaya C, Isolan L, Otto MW. One-year follow-up of pharmacotherapy-resistant patients with panic disorder treated with cognitive-behavior therapy: Outcome and predictors of remission. Behaviour Research and Therapy 006; (5): Toni C, Perugi G, Frare F, Mata B, Vitale B, Mengali F, Recchia M, Serra G, Akiskal HS. A prospective naturalistic study of 6 panic-agoraphobic patients treated with antidepressants. Pharmacopsychiatry 000; ():.. Scheibe G, Albus M. Predictors and outcome in panic disorder: a -year prospective follow-up study. Psychopathology 997; 0(): Článek doručen redakci: Článek přijat k publikaci: MUDr. Dana Kamarádová, Ph.D. Klinika psychiatrie, FN Olomouc I. P. Pavlova 6, Olomouc dana.kamaradova@fnol.cz 0; () Psychiatrie pro praxi