JOURNAL LAFARGE CEMENT 4/2011

Transkript

1 JOURNAL LAFARGE CEMENT 4/2011

2 obsah str. 6 9 str str str str LAFARGE CEMENT JOURNAL číslo 4/2011, ročník 8 vychází 4x ročně, toto číslo vychází vydavatel: Lafarge Cement, a. s., Čížkovice čp. 27 IČ: tel.: fax: evidenční číslo: MK ČR E redakční rada: Ing. Michal Liška, Mgr. Milena Hucanová šéfredaktorka: Blanka Stehlíková C.N.A. fotografie na titulu: most nazvaný Gaohai Bridge v jihozápadní Číně, mediatéka Lafarge fotografie uvnitř časopisu: archiv Lafarge Cement, a. s., fototéka Skupiny Lafarge, Svaz podnikatelů ve stavebnictví, Ing. Alexandr Butovič, Ph.D., SATRA spol. s r. o., Ing. Jan Jašek, Skanska a. s., závod Prefa, provozovna Štětí, ABF Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství, Ing. Michal Drahorád, Ph.D., doc. Ing. Vladislav Hrdoušek, CSc, Wikipedie, archiv Blanky Stehlíkové, AMP arquitectos design: Luděk Dolejší Tento časopis je neprodejný, distribuci zajišťuje vydavatel. Aktuality Lafarge aktuálně 1 3 Téma Václav Matyáš: Situace ve stavebnictví se nelepší 4 5 Technologie Tunelový komplex Blanka sanační opatření při ražbě pod Vltavou 6 9 Materiály Těžký barytomagnetitový beton Referenční stavba Beton pro nízkoenergetické bydlení Zajímavá stavba Onkologické centrum Fakultní nemocnice Plzeň Ekologie Budoucnost rekultivací: Spontánní sukcese, nebo klasická rekultivace? Stavebnictví a EU OPPI: investicemi proti krizi Konstrukce mostů Betonové obloukové mosty 1. díl Stopy architektury Skandinávská stopa Betonové unikáty Kámen, beton a lidská práce vytvořily unikátní architekturu Svět Lafarge Nové možnosti pro udržitelné stavebnictví Summary 29 str

3 úvodník Vážení přátelé, mottem minulého úvodníku se stalo: Strašák, hrozba či prostě jenom jiná paliva? Od té doby se otázka, jak to vlastně s alternativními palivy je, přeměnila ve žhavé mediální téma. Někteří novináři se předháněli v senzačních odhaleních a s kritikou, mnohdy zcela nezasvěcenou, se k nim přidávali hlavně někteří politici. O technologie používané při výrobě cementu a jejich vliv na životní prostředí se začala zajímat i veřejnost. A to je dobrá zpráva. Uspořádali jsme mimořádnou spalovací zkoušku s autorizovaným měřením emisí akreditovanou laboratoří, vytvořili jsme monitorovací skupinu, v níž byli zastoupeni nejen zástupci orgánů státní správy, ale i občanských a ekologických iniciativ a médií. Ta měla možnost přesvědčit se a dohlédnout na to, že měření probíhá přesně podle velmi přísných evropských a českých norem. Její výsledky zveřejníme. Naše podnikání je zcela transparentní a vůbec se nebráníme ještě větší otevřenosti. Několikahodinové dizkuse se členy monitorovací skupiny nás přivedly k námětům, jak dále vylepšit komunikaci s naším okolím a ještě více zlepšit informovanost veřejnosti. Cementárnu jsme v tomto roce doslova otevřeli pro veřejnost proběhlo šest standardních dnů otevřených dveří, vždy s jedním nosným tématem, souvisejícím s ekologií. Účast byla celkem vysoká, z některých okolních obcí dokonce přišla téměř celá zastupitelstva. Poté, co vypukla kauza Geobal 4, jsme se rozhodli umožnit všem kritikům a hlavně co nejširší veřejnosti návštěvu cementárny s jediným cílem. Každý čtvrtek od 16 hodin jsou naši odborníci připraveni ukázat jim, co to vlastně ten strašák, hrozba či jenom jiné palivo ve skutečnosti je, jak se skladuje, jak se s ním manipuluje, případně kde a jak se monitorují emise, kterých se všichni tak obávají. Stačilo se jen on-line zaregistrovat na našem webu, anebo dokonce prostě jen přijít. Připravovali jsme se na velký nával zájemců První čtvrtek jich přišlo osm, z toho dvě děti, další čtvrtek pět. A tak se sami sebe ptáme, jak to s tím zájmem a obavami ve skutečnosti je? Stát se zavázal k likvidaci ekologických zátěží. Cementárny jsou celosvětově uznávaným místem k jejich ekologicky nejšetrnější likvidaci bez vzniku dalších odpadů. Z mnoha stran slyšíme, že je to špatně. Ano, to je legitimní názor, který je možná podmíněn nedostatečnou informovaností. Myslím však, že by kritici měli přijít s návrhem alternativního řešení. Pro mě osobně je nejsmutnější jedno zjištění hodně lidí je ochotno souhlasit s nutností likvidace odpadů i těch nebezpečných. Jsou ochotni souhlasit nejen s tím, že je to nutné, ale i dokonce s tím, že energetické využití nebezpečných odpadů, třeba kalů z ostravských lagun, v cementárně je pro jejich likvidaci ideální. A navíc se při tom nemusejí vytěžit desítky tisíc tun hnědého uhlí. Ale hlavně ať se to neděje u nás, hlavně ať NÁS s tím nikdo neobtěžuje. A to i za tu cenu, že jiní lidé, včetně dětí, na druhém konci republiky léta strádají. Vidíte, tak jsem se zase dostal k tématu, ke kterému jsem se původně už nechtěl vracet. Doufám, že vám zbytek Journalu přinese mnohé nové a zajímavé informace. Všichni napjatě očekáváme, kam se stavebnictví bude ubírat v příštím roce. Odhady letošních prodejů cementu v ČR by naznačovaly, že situace ve srovnání s minulým rokem není tak strašná. Očekáváme zhruba stejné objemy. Máme však mnoho údajů a signálů, že se mění struktura spotřeby. Prudce se snižuje spotřeba cementu u veřejných investic. A to nevěstí nic dobrého. Nicméně i těžké období je třeba překonat. A snažit se alespoň ztráty minimalizovat. Na závěr mi dovolte, abych vám na sklonku dalšího obtížného ročního maratonu poděkoval za spolupráci. Jsme velmi rádi, že máme se všemi našimi zákazníky vytvořeny vztahy založené na vzájemné důvěře a spolupráci. Přeji vám i nám všem, abychom po náročném roce našli čas na odpočinek v kruhu rodinném a na regeneraci sil třeba výstupem na nějaký kopec, ze kterého bude krásný pohled na zasněženou a prosluněnou krajinu. Váš Ivan Mareš, Generální ředitel a předseda představenstva 2011 LC JOURNAL 1

4 Přejezd drtiče a přesun pasovky v lomu Od posledního přemístění drtiče v lomu uběhne v lednu příštího roku již 11 let. Během této doby se těžba suroviny dostala od drtiče tak daleko, že se přesun materiálu od těžební stěny k drtiči našimi dampry stal nerentabilní. Vyplatí se tedy přesunout drtič i s pasovou dopravou blíž k místu těžby. Ve výběrovém řízení bylo nutné rozhodnout, zda bude postaven pas úplně nový nebo budeme přemísťovat jen stávající pasové dopravníky. Vítězná varianta je kombinací obojího. Nakonec byla tedy zvolena varianta přemístění stávajících dopravníků PD1 a PD1A a zkrácení dopravníku PD2, který vede z lomu až do závodu. Dopravník PD1 bude prodloužen cca o 250 m a zároveň bude krátká část přemosťovat komunikaci na skládku popelovin v lomu. Na tento dopravník bude padat nadrcená surovina z drtiče. Z PD1 bude surovina putovat na PD1A. Celá trasa těchto dvou dopravníků bude dlouhá 1260 metrů a povede souběžně se skládkou SONO Siřejovice. Tato trasa bude kolmo navazovat na dopravník PD2, který bude pouze zkrácen přibližně o 270 m. Na něm se surovina dostane až k nám do závodu. V současné době probíhá výroba nově dodávaných dílů na prodloužení pasovky, ocelových konstrukcí pro přemostění příjezdové cesty na skládku popelovin. Most by měl být dokončen před koncem roku Hlavní pracovní nápor potom bude probíhat od ledna až do poloviny února, kdy by měl být ohlášen konec prací, provedeny zkoušky a spuštění přemístěné pasové dopravy do provozu. Investiční náklady na tuto akci představují 25 mil. Kč. Zimní opravy 2012 Zimní opravy jsou naplánované v období od Vánoc do poloviny února. Nejdražší akcí, která bude v této zimní odstávce provedena, bude oprava elektroodlučovače. Musíme vyměnit tzv. vysokonapěťové a usazovací elektrody, plus oklepy ve druhé a třetí sekci filtru. Původně jsme tuto opravu plánovali až na rok 2013, ale při podrobnější prohlídce jsme museli konstatovat, že stav elektrod není takový, abychom mohli filtr provozovat bez jakýchkoliv poruch celý rok Celkem bude vyměněno zhruba 100 tun oceli jen uvnitř filtru. Navíc také společně s Výzkumným ústavem v Radvanicích a panem Ing. Ivičičem pracujeme na snížení počtu výpadků elektrofiltru. V rotační peci budeme muset nahradit zhruba polovinu vyzdívky, dále je naplánována výměna vtokových segmentů, výměna obvodových vstupních segmentů a výměna výstupních segmentů. Benefice Již druhý ročník divadelní benefice ochotnických souborů uspořádala Poradna pro náhradní rodinnou péči v Litoměřicích, Hynkovo hravé divadlo, o. s., a Městská kulturní zařízení Litoměřice. Představení sedmi ochotnických souborů a pásma s Marthou Issovou v hlavní roli zhlédlo bezmála šest stovek diváků. Všichni herci, profesionálové i ochotníci, hráli bez nároku na honorář. Výtěžek z prodaných vstupenek činil rekordních Kč a poputuje dětem v osvojení a v pěstounské péči. Konkrétně pomůže dětem z těchto rodin financovat mimoškolní aktivity vedoucí k rozvoji jejich talentu, např. poplatek členství ve sportovních oddílech či uměleckých školách, pomůže dětem pořídit si vlastní hudební nástroje, malířské potřeby apod. Projekt Poradny pro náhradní rodinou péči je realizován s finanční podporou Lafarge Cement, a. s. Tím však výčet zdaleka nekončí, proběhne také výměna kladiv v drtiči suroviny v lomu a opraveny budou shrnovacího stroje v zásobárně suroviny. Další mimořádnou opravou je výměna ozubených kol v převodovkách surovinového mlýna a v jedné převodovce cementového mlýna. Tu druhou na cementovém mlýně jsme přesunuli až na příští rok. Rekonstrukci potřebuje také chladič slínku, ale nebude to oprava nijak zásadní. V neposlední řadě je nutno zmínit Horomill, náš druhý cementový mlýn, ve kterém nám praskla v červnu tohoto roku hřídel mlecího válce. Nová hřídel by měla z Francie dorazit v únoru 2012 a hned poté ji nainstalujeme. Samozřejmě, že se bude opravovat i na expedici či vykládce, ale na těchto zařízeních neproběhne tentokrát nic mimořádného, alespoň co se týče finančního objemu za opravy. 2 LC JOURNAL 2011

5 aktuality Lafarge Lafarge Cement opět nejlepší výrobce stavebnin V dalším, tentokrát čtvrtém, ročníku soutěže Nejlepší výrobce stavebnin roku se Lafarge Cement, a. s., opět probojovala na nejvyšší příčky, když zvítězila v kategorii nad 150 zaměstnanců. Vítězové v této kategorii byli tři bez určení pořadí Lafarge Cement, a. s., Wienerberger a. s. a Best, a. s. Soutěž je určena pro malé (do 150 zaměstnanců) i velké (nad 150 zaměstnanců) producenty stavebních hmot s cílem představit progresivní výrobní provozy průmyslu stavebních hmot v České republice a jejich výrobky. Hodnotí se především schopnost firem vybudovat si pozici na trhu, popřípadě ji obhájit, moderní výroba a plnění systémů jakosti a v neposlední řadě také snahy výrobců v oblasti udržitelného rozvoje ve stavebnictví. Porota v první fázi soutěže vyhodnotila přihlášené firmy, z nichž se devět nejlepších v každé kategorii zúčastnilo vyhlášení výsledků soutěže, které proběhlo dne v Park hotelu Průhonice, za účasti tajemníka Svazu podnikatelů ve stavebnictví Ing. Michaela Smoly, MBA, zástupců MPO Ing. Pavlíny Janikové a Ing. Pavla Malinského, zástupce ÚRS PRA- HA, a. s., Ing. Františka Glazara, ředitele a mediálního partnera časopisu Stavebnictví. Z této soutěžní etapy vzešla nominace tří nejlepších firem. Soutěž vyvrcholila na Slavnostním setkání podnikatelů v Senátu Parlamentu ČR v rámci dnů Stavitelství a architektury dne , kde vítězové převzali ocenění. Naše nejvyšší ocenění opět potvrdilo, že patříme ke špičkovým provozům s nejkvalitnějšími produkty v České republice a že naše výroba je ohleduplná a šetrná k životnímu prostředí a přitom moderní a úsporná. Na druhou stranu vidíme v tomto ocenění také závazek, který nám staví vysokou laťku, pokud se chceme udržet mezi nejlepšími i nadále, dodal k významnému ocenění Ing. Michal Liška, obchodní ředitel. Soutěž vyhlašuje Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR ve spolupráci se Svazem podnikatelů ve stavebnictví České republiky, ÚRS Praha, a. s., a časopisem Stavebnictví. Restrukturalizace Skupiny Lafarge Skupina se po fázi geografické expanze a konsolidace trhu zaměřila na hlavní obchodní aktivity výrobu cementu, kameniva a betonu, se snahou o inovaci produktů, služeb a řešení, jako hlavním motorem pro odlišení od konkurence a pro celkový růst společnosti. S ohledem na další úspěšný růst spustila Skupina projekt Extra Mile, který zdůrazní zaměření na potřeby trhu a zákazníků a upevní pozici klíčového hráče na trhu trvale udržitelné výroby stavebních materiálů. Současně dojde k restrukturalizaci řízení společnosti s cílem postupně eliminovat rozdělení na regiony. Nově bude struktura založená na jednotlivých zemích, celkem 42 zemí a seskupení zemí (tzv. klastry), s odpovědnostmi generálních ředitelů jednotlivých zemí rozšířené na všechny aktivity v oblasti výroby cementu, kameniva a betonu. Jako první krok budou jmenováni projektoví manažeři, kteří budou definovat příslušnou organizaci pro danou zemi před tím, než se začátkem roku 2012 stanou GŘ pro tuto zemi. Mimo to se změní také struktura a odpovědnosti výkonného výboru. Hydromedia přetváří beton Nový produkt Skupiny Lafarge nazvaný Hydromedia, který je výsledkem dvouletého výzkumu, se dostane na stavební trh v roce Nový beton svými vlastnostmi odpovídá požadavkům na management vody v městských aglomeracích, a přináší tak řadu benefitů pro životní prostředí. Hydromedia absorbuje vodu a napomáhá jejímu přirozenému průniku do země a tím doplňování podzemních zásob. Při přívalových deštích zabraňuje přeplňování kanalizační sítě, a tak snižuje riziko záplav. V neposlední řadě redukuje akumulaci vody na silnicích a chodnících, což v praxi znamená bezpečnější jízdu, chůzi a parkování pro obyvatele měst. Další velkou výhodou nového betonu Lafarge je snadné ukládání a větší pevnost než u jejích předchůdců. Zdraví Skupina slaví 10 let závazků Když v roce 2001 Skupina expandovala na africký kontinent, odstartovala dlouhodobý program ochrany zdraví jako svůj prioritní závazek. Zatímco zpočátku se Skupina soustřeďovala především na vymýcení HIV/AIDS v Africe, v roce 2003 začala prosazovat lokální přístup. Postupně bylo vypracována pětice zásad komplexního Zdravotního programu: prevence, informace, princip nediskriminace, přístup k léčbě a vyšetření. Úmrtnost mezi africkými zaměstnanci se snížila o 50 %. Společně se zaváděním Politiky Zdraví & Bezpečnosti mezi všemi zaměstnanci a spolupracovníky Skupiny se podařilo v roce 2006 prosadit Rules (Pravidla) a nyní je ochrana zdraví a bezpečnost součástí všech činností Skupiny. Princip ochrany zdraví a bezpečnost při práci se stal prioritním závazkem principem společnosti LC JOURNAL 3

6 téma Václav Matyáš: Situace ve stavebnictví se nelepší Stavební produkce ve třetím čtvrtletí letošního roku poklesla, což potvrzuje dosavadní trend oboru. Ekonomické vyhlídky Evropy jsou mírně řečeno znepokojující, vláda si dělá starosti, jak bude přepracovávat v lednu rozpočet. Jaké jsou obavy a naděje českého stavebnictví, se tentokrát ptáme Ing. Václava Matyáše, prezidenta Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR. Ing. Václav Matyáš, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR úbytě. Dalším obrovským problémem je nepřipravenost projektů, v tomto bodě se byrokracie vůbec nezměnila. Podle nejnovějších údajů ČSÚ poklesla stavební produkce ve 3. kvartále meziročně o 8,4 %, přitom produkce pozemního stavitelství klesla o 5,3 %. Jak hodnotíte aktuální situaci ve stavebním sektoru? Stavebnictví se propadá od roku 2008 a objem stavební produkce je rok od roku nižší. Ve srovnání s rokem 2008, který tvořil závěr konjunkturního období, dosahuje letošní pokles přibližně 15 % a vypadá to, že dosáhneme až k 20%. To by znamenalo úbytek 100 miliard ve finančním objemu stavebních prací za 4 roky. Navzdory Programovému prohlášení vlády ČR i Strategii konkurenceschop- nosti ČR stát letos vyčlenil na rozvoj dopravní infrastruktury o 35 miliard méně. Dopady tohoto rozhodnutí jsou zdrcující a Česká republika se stává dopravně-logistickou periferií Evropy. Omezení investic má samozřejmě vliv na zaměstnanost, a to nejen ve stavebnictví, ale kvůli multiplikačnímu efektu také na omezení návazného průmyslu a služeb. To je zejména v době krize velmi varovné. Dodavatelské firmy nastavily kapacity, aby odpovídaly schváleným vládním koncepcím, které však nebyly naplněny. Navíc byla zrušena i většina podpůrných programů pro bytovou výstavbu. Programy Nový panel a Zelená úsporám zmírají na Jak ovlivní stagnace dopravních staveb čerpání bruselských dotací? Pokud bude schválen okleštěný rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury, který jde do druhého čtení, nebude zahájena žádná nová velká dopravní stavba. Tím bude vážně ohroženo čerpání prostředků ze strukturálních fondů, konkrétně jde o operační program Doprava I a Doprava II. Není pochyb o tom, že evropských financí nebude napříště tolik, co teď. Dobudování dálniční sítě brzdí také nepřipravenost projektů. Investorská příprava u dopravních staveb se pohybuje mezi devíti až třinácti lety. V tomto bodě kulminuje dlouhodobá neschopnost zainteresovaných subjektů snížit byrokratickou zátěž a troufám si tvrdit, že v Česku jsme bruselštější než Brusel. Teprve letos jsme se dočkali novely zákona o veřejných zakázkách a čekáme netrpělivě na novelu stavebního zákona a zákona o vyvlastnění. Ani zde nejsme přílišnými optimisty, že by se podařilo prosadit všechny potřebné připomínky pro stavební praxi. Pokračuje nemravné vyhazování investičních peněz například při přípravě pozemků pro dopravní infrastrukturu, kde se obo- 4 LC JOURNAL 2011

7 Variantní scénáře vývoje stavební produkce % 95 % 90 % 85 % 80 % 75 % 70 % 65 % 60 % Vývoj stavební produkce v meziročních indexech k roku 2008 hatila řada spekulantů díky legislativním dírám a změnám v pozemkové politice. Pokud by vyvlastňovací zákon fungoval podle navrhovaných změn, úspora jen na Pražském okruhu by mohla dosáhnout až pěti miliard korun. Nestavební náklady se u velkých liniových staveb pohybují až na 30 % z celkové ceny stavebního díla. Existují tedy nějaké reálné možnosti, jak dopravní stavby nejen zlevnit, ale jak najít další nové finanční zdroje? Jestliže uvážíme rozvoj technologií i tlak na zelené stavění, je jasné, že cesty, jak dosahovat úspor, se vždy najdou. Nyní konkrétně spolupracujeme s ministerstvem dopravy na tzv. objektivizaci projektů, což vlastně znamená, že se ČR bude zaměřovat daleko víc na funkčnost staveb, že bude například zvažovat četnost nájezdových a sjezdových připojení u dálnic. Neméně důležité je vtáhnout soukromé subjekty do financování dopravní infrastruktury. Už před rokem jsme spolu se Sdružením pro výstavbu silnic připravili materiál nazvaný Alternativní formy financování dopravní infrastruktury, který se zaměřil nejen na PPP projekty (Public Private Partnership projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru za účelem zajištění protikrizová realistická restriktivní Skutečnost roku 2010 (87,6 %) se přiblížila prognóze podle realistické varianty (87,0 %); očekávaná skutečnost roku 2011 se posouvá k restriktivní variantě (79 %)Prognóza roku 2012 se bude přibližovat restriktivní variantě (70 73 %) Prognóza vývoje roku ,0 105,0 100,0 95,0 90,0 85,0 80,0 75,0 70,0 65,0 60,0 Index stavební produkce (vztaženo k počátečnímu roku 2008) I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII očekávaná skutečnost říjen prosinec IX. X. financování, výstavby, obnovení, správy či údržby veřejné infrastruktury nebo poskytování veřejné služby pozn. red.), ale především na vstup bankovního sektoru. Bohužel zatím nedošlo k viditelnému posunu, nepodařilo se překonat bariéru, kdy PPP projekty jsou ministerstvem financí zatím kvalifikovány jako položky zvyšující státní dluh. V září poklesl počet dokončených bytů o 41,5 %, jaké jsou predikce tohoto stavebního sektoru do budoucnosti? Statistika skutečně uvádí, že počet dokončených bytů celkově poklesl, ale také to, že klesá i počet zahájených bytů. Nepochybné je, že i bytová výstavba se propadá. Před čtyřmi roky jsme se přiblížili ke dokončených bytů ročně, což odpovídalo tuzemským potřebám. K úrovni bydlení ve vyspělejší Evropě se přibližujeme jen velmi pomalu. Bohužel brutální přiškrcení například stavebního spoření a dalších podpor bytovou výstavbu rdousí, čemuž přispívá i nedostatek peněz soukromých investorů. V Evropě jsme v počtu bytů na 1000 obyvatel v poslední třetině. Alarmující je také stáří bytového fondu, který potřebuje nadále revitalizovat. Navíc se stát zavázal, že do roku 2020 XI. XII. vyhoví evropským požadavkům na snižování energetické náročnosti budov, ale tím se úřady zatím vůbec nezabývají. Jak může Svaz podnikatelů ve stavebnictví v této nelehké době pomáhat sektoru na nohy? Na úrovni veřejné správy nemá stavebnictví prakticky žádné zastoupení, z kompetenčního zákona patříme pod Ministerstvo průmyslu a obchodu, ale teprve letos tam byl po několikaleté prodlevě znovu zřízen odbor, který připojil stavebnictví k hornictví. Vzhledem k tomu, že stavebnictví spadá celkem pod pět ministerstev, iniciovali jsme vznik Poradního sboru premiéra pro stavební průmysl, který je složený ze stavbařů, zástupců NERV i akademické obce a zástupců ministerstev, který by měl fungovat jako koordinační institut. Pracuje na závažných tématech, vyplývajících z kritického stavu současného vývoje stavebnictví. Neobejdeme se bez objektivního pojmenování stavu věcí, hledání řešení v cenách staveb a příčin korupce ve veřejných zakázkách. Podstatné je řešení nedostatků v legislativě, otázky certifikace, trvale udržitelného stavění, a především koncepce rozvoje investiční výstavby. Zatím však vláda výsledky naší práce ignoruje a naše doporučení nebere v úvahu. Proto jsem vyzval pana premiéra Nečase k osobní účasti na jednání Poradního sboru a doufám, že se nakonec uskuteční. Nahradit deficit není jednoduché a je potřeba zajistit systémovou stabilizaci finančních zdrojů. Investorská příprava dopravní infrastruktury je běh na dlouhou trať, především kvůli zajištění území, kde jsou nejen složité výkupy pozemků, četná odvolání, ale i nátlak nevládních organizací, ekologických aktivistů či spekulace s pozemky. Nezbytný je minimálně střednědobý plán a zajištěné financování prostřednictvím vládou schválených koncepcí. Na harmonogramy výstavby musí navazovat financování. Chceme nyní spolu s ministerstvem dopravy redefinovat dopravní koncepci a základní charakteristiky infrastrukturní výstavby, jako je státní expertiza, vstupy soukromého kapitálu a tvorba národních zdrojů pro spolufinancování evropských projektů. Budeme apelovat na stát, aby se ujal role dobrého hospodáře. Samozřejmě víme, že to bude mít svůj dopad i na stavebnictví v otázce organizační struktury, zaměstnanosti a efektivity produkce. -red LC JOURNAL 5

8 Fotografie čelby kaloty severního tunelu v sanované oblasti Tunelový komplex Blanka sanační opatření při ražbě pod Vltavou Tunelový komplex Blanka tvoří velmi důležitou součást Městského okruhu (MO) v Praze, který společně se silničním okruhem kolem Prahy (SOKP) a spojnicovými radiálami budou tvořit ucelený systém hlavní komunikační sítě hlavního města. Tunelový komplex Blanka je budován v rámci výstavby severozápadní části Městského okruhu. Jeho celková délka činí 6382 m a doplní již provozovanou část okruhu délky cca 17 km s tunely Zlíchovským, Mrázovkou a Strahovským. Po zprovoznění celé stavby, které je předpokládáno v dubnu 2014, bude tunel mezi Špejcharem a Pelc Tyrolkou nejdelším silničním tunelem v České republice a jedním z nejdelších městských tunelů v Evropě. Základní popis tunelů Ražený tunel Královská obora (dílčí část tunelového komplexu Blanka) je navržen délky cca 2230 m. Na trojském nábřeží začíná jako dvoupruhový a dále v úseku pod Letnou pokračuje jako třípruhový (stoupací a připojovací pruhy). Plocha výrubu dvoupruhového tunelu je cca 125 m 2 a třípruhového cca 172,6 m 2. Při realizaci se od počátku projektové přípravy očekávalo několik kritických míst. Prvním obtížným úsekem ražby byl podchod řeky Vltavy. Jde o historicky v pořadí již třetí dopravní tunel vyražený v Praze pod korytem řeky Vltavy (po výstavbě traťových tunelů metra tras A a B). Ražba tunelu Královská obora začala v červenci 2007 z portálu Troja a velmi brzy se dostala pod samotné koryto řeky Vltavy. Zde i přes vzájemnou vzdálenost tunelů cca 18 m byla každá z tunelových trub ražena ve zcela odlišném geologickém prostředí. Severní tunelová trouba (STT) v rozpukaných jemnozrnných skaleckých křemencích a Jižní tunelová trouba (JTT) v písčitých až drobových břidlicích dobrotivského souvrství. Inženýrsko-geologické poměry Skalní podloží, ve kterém se nachází tunel Královská obora, tvoří ordovické sedimentární horniny náležící do klasického geologického útvaru Barrandienu. Jedná se vesměs o písčité či jílovité břidlice a jemnozrnné křemence (popřípadě 6 LC JOURNAL 2011

9 technologie křemenné pískovce). Při ražbě bylo postupně zastiženo souvrství dobrotivské, libeňské a letenské. Pro technické potřeby je výhodnější hodnocení litologické. Nezávisle na stratigrafickém zařazení můžeme vyčlenit skupiny hornin s podobnými podmínkami vzniku, a tedy i s obdobným petrografickým složením. Horninový masiv skalního podloží byl v geologické minulosti nejprve varisky zvrásněn a následně pak rozlámán podél zlomových linií. Trasa tunelů prochází značně proměnlivým horninovým prostředím s různým stupněm tektonického porušení s vysokou mírou zvodnění nadložních kvartérních sedimentů a s minimálním skalním nadložím. Výsledky geotechnického průzkumu pod Vltavou V rámci podrobného geotechnického průzkumu byly pod Vltavou v obou tunelových troubách realizovány průzkumné štoly. Ražbu průzkumné štoly i v severním tunelu si vynutily zjištěné, odlišné ge- ologické podmínky. V jižním tunelu průzkumná štola ověřila, že ražba tunelů zde bude prováděna v písčitých a drobových břidlicích, třídy R3 (ČSN ), lavicovitě vrstevnatých s hustotou diskontinuit střední. Puklinová propustnost tohoto horninového masivu lze charakterizovat koeficientem filtrace cca k = 10-7 m. s -1. Naopak v tunelu severním byly pod Vlta vou zastiženy skalecké jemnozrnné křemence, zdravé až navětralé s rezavými povlaky oxidů železa, třídy R2 (ČSN ), lavicovitě vrstevnaté s vložkami prachovitých břidlic. Celkově (i dle zkušeností) je toto horninové prostředí více propustné, neboť křemence jsou křehčí a pukliny mívají otevřenější. Puklinovou propustnost tohoto horninového masivu lze charakterizovat koeficientem filtrace cca k = 10-5 m. s -1. Pod řekou Vltavou byly prokázány laboratorními a In situ zkouškami poměrně příznivé geomechanické vlastnosti horninového masivu, které by neměly způsobovat zvýšené deformace nosného systému primárního ostění. Podélny geologický řez tunelem Špejchar Pelc Tyrolka, z něhož jsou patrné geologické poměry celého raženého tunelu Královská obora U obou tunelů byla orientace hlavního systému diskontinuit vrstevnatosti paralelní se směrem ražby pod Vltavou. To znamená, že hlavní pukliny byly 60 ukloněné na JV a rovnoběžné s osou ražby pod Vltavou. Při ražbě průzkumných štol pod Vltavou byly vždy s postupem ražby realizovány bezpečnostní jádrové předvrty, ze kterých byl mimo jiné měřen i přítok a tlak podzemní vody. Pod korytem Vltavy přítoky z předvrtů vykazovaly přítok až 4 l. s -1. Obzvlášť v prostředí skaleckých křemenců byla obava ze zvýšených přítoků do budoucích tunelů. Navíc dle posuzovaných a porovnávaných chemismů podzemní vody ze štol a z povrchové vody Vltavy se ověřilo, že v místě říčního toku Vltavy, obě zvodně jak ordovická ve skalním podloží, tak i kvartérní v terasových sedimentech, výrazně komunikují. V souladu s tímto tvrzením byly i výsledky piezometrického měření tlaku vody z předvrtů, které potvrzovaly tlak vodního sloupce odpovídajícího úrovni vody ve Vltavě. Velmi zajímavé informace byly získány i z podrobného měření přítoků do průzkumné štoly (l/s) a jejich porovnání s nadmořskou výškou hladiny ve Vltavě (m n. m.) pod trojským jezem. Přestože se jedná o zcela odlišné veličiny, v místě Situace podchodu pod vodními toky 2011 LC JOURNAL 7

10 technologie Graf 1 Bilance čerpaného množství vody průchodu štoly pod Vltavou byla zaznamenána jednoznačná souvislost s množstvím protékající vody ve Vltavě a přítoky do štoly. Zvýšení průtoku v řece vedlo k významnému zvýšení čerpaného množství. Tyto výsledky jsou patrné z výše uvedeného grafu. Na základě výše uvedených zkušeností byly pro následnou ražbu dvoupruhových tunelů očekávány přítoky podzemní vody do nevystrojeného výrubu až 40 l/s (první dílčí výrub tunelu (kalota) je cca 20x větší než průzkumná štola). Primární ostění ze stříkaného betonu je i v případě použití organizovaných svodů v takových podmínkách v podstatě nerealizovatelné. Vysoký přítok podzemní vody by způsoboval vyplavování jemných částic (zejména cementu) a výsledné parametry ostění s četnými kavernami by nezajišťovaly projektovanou únosnost. Z těchto důvodů byla v zadávací dokumentaci stavby (ZDS) pro tento úsek (především v severním tunelu) navržena sanační opatření. Navržená sanační opatření Ačkoliv zkušenosti z prvních metrů ražeb pod nábřežím ukazovaly na nižší zvodnění (značnou roli zde sehrála právě průzkumná štola, která okolní horninové prostředí již částečně odvodnila), bylo s ohledem na bezpečnost práce a rychlost postupu ražeb rozhodnuto o provedení sanačních opatření pod Vltavou. Pro obě tunelové trouby byl určen úsek délky cca 100 m, kde přítoky do průzkumné štoly byly největší a kde byly v předstihu před ražbou tunelů provedeny z průzkumné štoly sanační injektáže na bázi jílocementu. Jejich cílem bylo v okolí výrubu kaloty vytvořit ochrannou obálku o mocnosti cca 2,5 m, která by zajistila výrazné omezení přítoku do následného nevystrojeného výrubu tunelu. Byl navržen systém radiálních vějířů tvořených 21 vrty délek 7,0 až 9,2 m o vzájemných vzdálenostech vějířů v podélném směru 1,5 m. Vrty průměru 75 mm byly prováděny rotačně-příklepovým způsobem pomocí strojní vrtačky HBM 12k/Ny-ZS. Následně byly do vrtů vloženy plastové trubky s injekčními otvory překrytými gumovými manžetami po vzdálenosti cca 500 mm a zality cementovou zálivkou. Po jejím zatvrdnutí byla prováděna vzestupná jílocementová injektáž, směsí s následujícími parametry: Nejvyšší přípustný injekční tlak byl 2 MPa. Injektáž ve vrtu probíhala postupně po jednotlivých etážích (vždy 1 manžeta) pomocí dvojitého obturátoru (zařízení umožňující injektovat vždy jen ve vybrané části vrtu). Geometrické schéma a rozsah provádění sanačních injektáží v příčném řezu je patrný z obrázku č. 1. Principem tohoto řešení bylo vyplnění diskontinuit (ploch porušení základního horninového materiálu) v horninovém prostředí a tím zvýšení těsnosti. Současně s tím došlo i ke zlepšení jeho přetvárných a pevnostních parametrů. Na stejném principu, jen s použitím výrazně vyšších tlaků, funguje i tzv. klakáž, kdy při injektáži dochází i k rozrušení původního materiálu a jeho spojení pevnějším tmelem. Úspěšnost sanačních injektáží se projeví zejména snížením přítoku podzemní vody (zde do průzkumné štoly). Nepřímo lze kvalitu ověřit i pomocí presiometrických zkoušek ve vrtech. Presiometr je zařízení sloužící ke stanovení přetvárných parametrů zkoumaného prostředí. Zkoušky provedené z průzkumné štoly, potvrdily výrazné zvýšení tuhosti horninového masivu (více než o 140 %). Došlo tedy jednak k vyplnění a jednak k sevření rozevřených puklin horninového masivu, což mělo za následek výrazné snížení přítoků podzemní vody. Technologie ražení pod vodním tokem Ražba obou tunelových trub probíhala pomocí nové rakouské tunelovací metody (NRTM) s použitím trhacích prací. Pro dvoupruhové tunely bylo zvoleno horizontální členění výrubu na kalotu, opěří a dno. Výška skalního nadloží mezi vrcholem výrubu a dnem Vltavy nepřekračovala 14 m. Pro podchod vodního toku byla navržena samostatná technologická třída 3H zohledňující kvalitu horninového prostředí a nebezpečí průvalu vod nebo zvodnělých materiálů. SLOŽENÍ 1 m 3 OBJEMOVÁ DEKANTACE PEVNOST V TLAKU POMĚR VISKOZITA C B V HMOTNOST % obj./hod 7 28 C/V kg kg kg kg/l s MPa 1/ , Tab. č.1 Parametry injekční směsi Realizace podzemního díla probíhala s následujícími parametry vystrojení výrubu: tloušťka primárního ostění 250 mm, délka záběru 1,0 m 8 ks hydraulických svorníků délky 4,0 m v každém záběru. Zkrácená délka záběru a další bezpečnostní opatření u technologické třídy 3, definována jako 3H, byly voleny s ohledem na co možná nejmenší možnost rozevření puklin v okolí výrubu při použití trhacích prací a tím zmenšení pravděpodobnosti vyšších přítoků do výrubu. Při návrhu vystrojení výrubu pro tento úsek bylo využito observační metody. Vzhledem k malé deformační odezvě účinků ražeb v předchozím úseku nebyly definovány žádné zvláštní požadavky na uzavírání profilu tunelu. 8 LC JOURNAL 2011

11 Souprava na provádění presiometrických zkoušek Závěr Dnes, po dokončení ražeb, je možné konstatovat, že obě průzkumné štoly výrazně přispěly ke zlepšení podmínek ražeb pod Vltavou. Kromě získaných průzkumných poznatků jednak markantně odvodnily ordovickou zvodeň ve skalním podloží a jednak z nich byla provedena sanační injektáž, která zamezila větším přítokům podzemní vody do tunelu. Průzkumná štola se též potvrdila jako výrazný stabilizační prvek v čele výrubu. Provedení sanačních opatření bylo v horninovém prostředí písčitých břidlic a jemnozrnných křemenců úspěšné. Ražba proběhla bez zvláštních komplikací s minimálními přítoky podzemní vody nepřesahující na čelbě 2 l/s. Při realizaci sanačních prací byla opětovně zaznamenána komunikace mezi přítoky do průzkumné štoly a Vltavou. Při vrtání injektážních vrtů z průzkumných štol (červenec září 2007) byla u některých vrtů zastižena voda, jejíž teplota byla znatelně vyšší než u ostatních. S velkou pravděpodobností se tedy jednalo o zastižení průběžných puklin, v nichž podzemní voda komunikovala s nadložní zvodní kvartérní, potažmo s Vltavou, která protéká nad daným úsekem ražeb. Po úspěšném podchodu obou tunelů pod Vltavou se ukázala jako velmi užitečná úzká spolupráce projektanta a inženýrského geologa, a to při analýze daných geologických podmínek pro tunelování a následné volbě přiměřené technologie pro ražbu tunelů pod vodním tokem. Jednalo se především o systémovou realizaci sanačních injektáží před ražbou tunelů a definování nové modifikované technologické třídy NRTM, která respektovala zvýšená rizika vyplývající z ražby pod vodním tokem. Ing. Alexandr Butovič, Ph.D., SATRA spol. s r. o., alexandr.butovic@satra.cz RNDr. Radovan Chmelař, Ph.D., PUDIS, a. s., radovan.chmelar@pudis.cz Obr. 1 Příčný řez, tlaková (těsnicí) injektáž pod Vltavou 2011 LC JOURNAL 9

12 materiály Těžký barytomagnetitový beton Pro úspěšné léčení onkologických onemocnění je v současné době budována řada radioterapeutických zařízení, která k léčení zhoubných nádorů využívají zdroje ionizujícího záření lineární urychlovače s energií fotonového záření do 20 MeV a vysokým dávkovým příkonem ionizujícího záření. Přejímka těžkého betonu na stavbě, měření radiačním hustoměrem Výrobna těžkého betonu Růst energie a dávkového příkonu ionizujícího záření umožňuje na jedné straně zkvalitnění léčebných účinků, na druhé straně vyvolává požadavky na vyšší kvalitu stínicích konstrukcí lineárních urychlovačů. Jedním z takových zařízení je i Onkologické centrum Fakultní nemocnice v Plzni. Návrh konstrukce stínění z těžkého barytomagnetitového betonu Stínicí konstrukce mají zajistit, aby v okolí lineárních urychlovačů nedošlo k nežádoucímu ozáření personálu, tak i ostatních lidí pohybujících se v blíz- kosti zdroje vysokoenergetického záření. Obecně platí, že čím větší je objemová hmotnost materiálu, tím jsou lepší jeho stínicí vlastnosti. S rostoucí objemovou hmotností materiálu však významně roste i jeho cena. Při návrhu stavební konstrukce, která má mít funkci ochrany proti působení ionizujícího záření, lze volit mezi vysokou objemovou hmotností materiálu nebo tloušťkou stavební konstrukce. Úspory nákladů lze dosáhnout znalostí vhodných vstupních materiálů pro výrobu těžkého betonu. V praxi se těžké betony vyrábějí nejčastěji o objemové hmotnosti kg. m -3. Těžké betony se používají především pro ty části konstrukce stínění, na které dopadá primární svazek záření a které by byly oproti ostatním částem konstrukce stínění nepřiměřeně rozměrné. Materiálové báze Pro výrobu těžkých betonů se používá řada přírodních materiálů až po materiály průmyslově upravené. Výběr materiálu (složek betonu) je nutné řešit ve spolupráci s odborníkem, který je odpovědný za návrh konstrukce stínění. V oblastech Česka a Slovenska se pro výrobu těžkých betonů o objemové hmotnosti do 3000 kg. m -3 používá jako hlavní složka betonu například barytové 10 LC JOURNAL 2011

13 Doprava těžkého betonu čerpadlem Ukládka a zpracování těžkého betonu kamenivo s deklarovanou měrnou hmotností minimálně 3700 kg. m -3. Barytové kamenivo bývá dodáváno nejčastěji ve frakcích 0 4 mm a 6 30 mm. Někdy bývá hrubá frakce nedobře vytříděna a má proměnlivý obsah síranu barnatého (BaSO 4 ). Dalšími vhodnými materiály pro výrobu těžkých betonů jsou horniny s obsahem železné rudy. Vysoký obsah železa (Fe) může být v řadě realizací na závadu z důvodu možnosti vzniku sekundárního gama-záření. Pro konkrétní případ konstrukce stínění ve FN Plzeň byla navržena a schválena objemová hmotnost těžkého betonu minimálně 2950 kg. m -3 ve vysušeném stavu. Skladba kameniva byla kombinací převažujícího množství drobného barytového kameniva a nižšího množství hrubého těžkého kameniva se zvýšeným obsahem železné rudy. Složení těžkého betonu Návrh složení těžkého betonu, který provedla společnost QUALIFORM SLOVAKIA s. r. o., vychází především Použité podklady: 1. Jan Jašek Návrh TB 3350 pro konstrukci stínění ve FN Ostrava 2. Jan Jašek TP pro výrobu TB3200 Onkologické centrum v Poznani 3. Jan Jašek Speciální betony (Sborník konference BETÓN2009, Štrbské Pleso) 4. Jan Jašek TP pro výrobu TB 5700 pro stavbu ICU Vráble 5. Jan Jašek TP pro výrobu TB 3560 pro stavbu Jaderné elektrárny Mochovce 6. Jan Jašek TP pro výrobu TB 2600 pro stavbu PET CENTRUM Řež u Prahy 7. Jan Jašek Speciální betony ochrana proti ionizujícímu záření (časopis BETON 6/2009) z vlastností vstupních materiálů, požadavků na objemovou hmotnost a mechanických vlastností betonu. Základními technologickými požadavky objednatele betonu byla nutnost přepravy betonu čerpadlem a snadná zpracovatelnost v konstrukci při eliminaci nebezpečí segregace hrubého kameniva zajištění homogenity betonu v konstrukci. Současně bylo nutno minimalizovat náchylnost betonu k nadměrnému smršťování. V rámci návrhu složení těžkého betonu byly provedeny průkazní zkoušky, které prokázaly, že beton v konstrukci dosáhne při dodržení technologického postupu požadovaných technických parametrů. Výroba, zpracování a ošetřování těžkého betonu Výrobu a dopravu těžkého betonu na stavbu zajišťovala betonárna společnosti BERGER BETON spol. s r.o. Těžký beton byl dopravován autodomíchávači, které přepravovaly dávky po 5 m 3. Do bednění byl těžký beton ukládán čerpadlem betonové směsi s ramenem dlouhým 42,5 m ve vrstvách tloušťky maximálně 400 mm. Pro hutnění betonu byly použity ponorné vysokofrekvenční vibrátory. Zvýšená pozornost byla věnována pracovním spárám, které projektant řešil zalomením. Po zatuhnutí byl beton udržován ve vlhkém stavu kropením vodou až do dosažení 70% návrhové pevnosti v tlaku. Kontrola kvality Kontrola kvality podle technologického předpisu zahrnovala především: kvalitativní přejímku a kontrolu skladování složek betonu, kontrolní zkoušky betonu na vzorcích odebraných na betonárně, a na místě ukládky v předepsané četnosti, kontrolu hutnění těžkého betonu v každé vrstvě radiačním hutnoměrem (typ HIX), kterou prováděli pracovníci Ukládka těžkého betonu do stropní konstrukce VUT Brno, stavební fakulty, středisko radiační defektoskopie, kontrolu celého procesu výroby těžkých betonů formou autorského dozoru QUALIFORM SLOVAKIA s. r. o. organizační složka v ČR. Ekonomika Při výběru materiálů pro výrobu těžkých betonů pro tuto stavbu bylo nutné kromě předepsané kvality vzít v úvahu také hledisko ekonomické. Proto bylo rozhodnuto řešit betony stínění jako barytomagnetitové, které se již dříve osvědčily i na jiných stavbách. Závěr Návrh technologie těžkých betonů, výběr vhodných materiálů, výroba betonu, zpracování ve stavební konstrukci pro zajištění potřebné kvality konstrukce stínění vyžaduje mimořádnou pozornost. Vzhledem k absenci vhodných materiálů na území ČR je nutné brát v úvahu i hledisko ekonomické. Ing. Jan Jašek, Ing. Jan Jašek ml LC JOURNAL 11

14 referenční stavba Obytný komplex Milíčovský háj vyrůstá na pomezí přírodního parku Milíčovský les a sídliště Jižní Město v Praze 11 Beton pro nízkoenergetické bydlení Na pražském Jižním Městě, v posledních letech znovu oživeném panelovém velkosídlišti ze 70. a 80. let, vzniká nový obytný soubor zcela moderního ražení. Železobetonové prefabrikáty na stavbu dodává Skanska a. s., závod Prefa, provozovna Štětí. Na pomezí sídliště, luk a přírodní památky Milíčovský les staví developerská společnost Skanska přívětivé, téměř komorní bydlení pro 2200 lidí. Nové sídliště vyrůstá ve dvou územních celcích Milíčovský háj jih a východ. V obou částech bude dohromady 750 bytů. Ty jsou umístěny v bytových domech a viladomech. Nejmenší byt je 1 + kk o rozloze 35 m 2, největší zasahuje plochu 113 m 2 v dispozici 5 + kk. Energeticky šetrná architektura Jednou z nejdůležitějších charakteristik, která nové soubory řadí k moderní architektuře, je energetická kategorie budov. Obytné domy mají energetický štítek obálky budovy B úsporná, viladomy jsou nízkoenergetické, mají průkaz ENB-B úsporná budova, energetický štítek obálky budovy B úsporná. V současné době je energeticky šetrná architektura standardem, zde však zdůrazňuje kontrast mezi sousedícím, o dvě generace starším sídlištěm. Spoluprací autorů projektu z architektonického ateliéru Qarta Architektura s předními odborníky na energetickou náročnost budov se podařilo vyvinout architektonicky a technicky velmi zdařilé domy. Ty v sobě spojují komfort a kvalitu současného bydlení se zásadami nízkoenergetické výstavby. Do balkonů cementy Lafarge Na energetických úsporách domů se výrazně podílela i zvláštní konstrukce a provedení balkonů. Jsou z lehkého betonu a závod Prefa společnosti Skanska je pro projekt Milíčovský háj, část východ, vyráběla na zakázku. Jedná se o celkem 354 ks betonových prefabrikátů několika typů balkonů, zpravidla tvaru písmene L. Balkonové prefabrikáty jsou kotveny ke konstrukci budovy pomocí ocelových ISO nosníků, které zabraňují vzniku tepel- Všechny viditelné plochy jsou provedeny v kvalitě pohledového betonu. Každý balkon se skládá z několika prefabrikátů, na které byl kladen velký důraz na přesnost při jejich výrobě 12 LC JOURNAL 2011

15 Fotografie z přípravy prefabrikátů na místě výstavby Skanska a. s., závod Prefa, vyrobila na stavbu Milíčovský háj východ celkem 354 ks betonových prefabrikátů několika typů balkonů, zpravidla tvaru písmene L Balkonové prefabrikáty jsou kotveny ke konstrukci budovy pomocí ocelových ISO nosníků, které zabraňují vzniku tepelných mostů, aby se nezhoršily tepelně izolační vlastnosti budovy Údaje o stavbě Název stavby: Milíčov východ I. Etapa, objekt A, B, C, D, E Investor: Skanska a. s., divize Reality Projektant: QARTA ARCHITEKTURA Dodavatel hrubé stavby: Skanska a. s., závod Monolitické konstrukce Dodavatel betonových prefabrikátů: Skanska a. s., závod Prefa, provozovna Štětí Začátek stavby: 1/2011 Ukončení stavby: 5/2012 ných mostů a nezhoršují tak tepelně izolační vlastnosti budovy. Zajímavostí je použití dvou druhů betonů na jednom prefabrikátu. Balkonová deska je provedena z betonu C 25/30-XC4-XF3. Deska zábradlí, s tloušťkou 80 mm, je vyrobena z lehkého betonu Liapor LC 25/28- -SCC s objemovou hmotností 1800 kg/m 3. Do prefabrikátů vyrobených v provozovně Štětí závodu Prefa Skanska a. s. byl použit cement z Lafarge Cement, a. s. Frakce kameniva je ¼ (Liapor granulometrie 1 4 mm), směs lehkého betonu obsahuje speciální stabilizační přísadu, která fixuje částice kameniva a zabraňuje vyplouvání pórovitého kameniva k povrchu při betonáži. Všechny viditelné plochy jsou provedeny v kvalitě pohledového betonu. Každý balkon se skládá z několika prefabrikátů, na které byl kladen velký důraz na přesnost při jejich výrobě. Balkony ovšem plní také funkci estetickou. Podobně jako terasy, jež byly navrženy u některých bytů jako alternativa balkonů a z nichž největší měří úctyhodných 173 m 2, narušují fádní hmotu domů a zajímavě člení fasádu do rytmických frází. Koncept projektu Východní část projektu zahrnuje celkem osm domů. Domy jsou příčně rozmístěny podél slepě zakončených komunikací obytné zóny a jsou barevně odlišeny tak, že budou vytvářet vzhledově samostatný celek. Střídají se zde základní barvy hnědá a světle krémová. Domy vedle sebe využívají vždy stejné barevné schéma a sousední dvojice je potom řešena inverzně. Z celkového počtu objektů východní části Milíčovského háje vzniknou v první etapě čtyři bytové domy s s více než 130 byty. Dva objekty jsou čtyřpodlažní, jeden je nastaven ustupujícím pátým podlažím a jeden dům je koncipován jako třípodlažní. Ke každému bytu patří balkon nebo terasa, sklepní kóje umístěná většinou v podzemním podlaží a stání pro automobily, která jsou rovněž umístěna pod zemí. Další čtyři bytové domy vzniknou ve 2. etapě projektu. Provedení bytů bude podobné, přičemž dva domy jsou pětipodlažní a dva třípodlažní. Záměrem je snižovat zástavbu směrem k přírodní památce Milíčovský les. Zázemí obytného komplexu Jižní část projektu Milíčovský háj zahrnuje celkem 19 domů. Jednotícím principem je využití tří barev bílé, šedé a červené, jejichž prostřídáním je dosaženo rozdílnosti v jednotlivostech a zároveň soudržnosti výrazu areálu jako celku. Toto barevné schéma navazuje na již dokončovanou část sever. Bytové domy jsou navrženy jako čtyřpodlažní a pětipodlažní, viladomy v jižní řadě budou třípodlažní a celkově budou drobnější a nižší. Některé ještě budou doplněné o ustupující podlaží s terasami. Samozřejmostí koncepce projektu je dopravní a technická infrastruktura, zastávka MHD přímo v areálu a množství zeleně jen v části jih a východ bude vysazeno přes čtyři stovky stromů, dalších 35 stromů bude vysazeno na území Prahy 11. Středem území směrem od severu k jihu probíhá pás zeleně, je to parková plocha s cyklostezkou a chodníky. Ta propojí původní zástavbu s Milíčovským vrchem a dále s přírodní památkou Milíčovský les a rybníky. -red LC JOURNAL 13

16 zajímavá stavba Onkologické centrum Fakultní nemocnice Plzeň Letošního kola soutěže Stavba roku se opět zúčastnilo mnoho zajímavých staveb, získat ocenění proto nebylo vůbec jednoduché. Mezi vyvolené se dostalo i Onkologické centrum Fakultní nemocnice Plzeň. Stavba je monolitickým skeletem se dvěma podzemními a šesti nadzemními podlažími, na jehož stavbu bylo hojně využito barytových betonů. Nominace na titul Stavba roku byla udělena za vytvoření soudobého nemocničního pavilonu se zřetelem ke složitosti zdravotně- -technologického uspořádání Stavba Onkologického centra byla navržena a realizována jako monolitický skelet založený na základové desce, v podzemní části s monolitickými obvodovými stěnami, v nadzemní vyzděný. Severní strana objektu je zaříznuta do terénu dvěma podzemními podlažími, která na jižní části objektu tvoří plnohodnotnou nadzemní část vystupující z terénu. Dále stavbu v podzemí tvoří ještě třetí podzemní podlaží, jež komunikačně spojuje tento nový pavilon s ostatními pavilony nemocnice. V podzemí, které je prosvětleno pěti atrii, jsou vyšetřovny i pracoviště s novou zdravotnickou technologií, např. terapeutický RTG, magnetická rezonance, CT simulátor či tři lineární urychlovače. Právě pracoviště, resp. stavební prostory pro lineární urychlovače, byly stavebně realizovány z barytových betonů nestandardních tlouštěk, a to hlavně díky jejich stínícím vlastnostem. Těžký beton jako bariéra záření Těžké barytomagnetitové betony byly použity pro výstavbu monolitického bunkru ozařoven. Ten se skládá ze čtyř kobek, každá o rozměru 8 x 10 m. Kobky, které jsou vybaveny lineárními urychlovači, tvoří největší pracoviště svého druhu v České republice. Kobky jsou navrženy jako stěnový systém zastropený deskami. Jedná se o masivní konstrukce stěny, stropy i podlahy mají tloušťku od 0,6 m až do 1,8 m a jsou zhotoveny ze železobetonu o objemové hmotnosti 2250 kg/m 3. Část konstrukce stěn a stropů v pásmu ozáření je zhotovena ze speciálního barytomagnetitovéhového betonu tloušťky 1,9 m. Ochrana betonovou konstrukcí slouží k zamezení průniku ionizujícího záření a k zajištění splnění hygienických norem v oblasti hygieny záření. Komplikovanost zpracování betonu Barytové betony si na stavbě vyžadovaly mimořádnou pozornost. S ohledem na to, že jejich objemová hmotnost je 3000 kg/m 3, bylo náročné nejen jejich zpracování, ale byly těžší i pro míchání na betonárně či v autodomíchávači a podstatně hůře se zpracovávaly v bednění. Také doprava barytového betonu Střecha nad prvním podzemním podlažím slouží jako odpočinková ozeleněná zóna s lavičkami a pochozími chodníky z exotického dřeva čerpadly byla někdy problémová a nešla zcela hladce jako u běžných betonů, nicméně nedošlo k závažnějším komplikacím. Zpracování betonu se provádělo po vrstvách výšky 30 cm výkonnými ponornými vibrátory, které zajistily kompaktní uložení betonu. Maximální denní výkony byly kolem 230 m 3 uloženého barytomagnetitového betonu. Při jeho ukládání a zpracování v bednění musel být vždy přítomný specialista, který radiační sondou prováděl kontrolu kvality betonu, 14 LC JOURNAL 2011

17 Dále je objekt opatřen novými komunikacemi pro vozidla i pěší a parkovacími plochami pro návštěvníky. Příjemné prostředí dotvářejí rozlehlé ozeleněné plochy s nově vysazenými stromy. Pavilon je napojen na areálový přívod vody, kanalizaci, rozvod stlačeného vzduchu, přípojku tepla a další technologické rozvody. Součástí projektu byla i modernizace stávajícího energocentra, včetně výměny dieselagregátu za nový. Špičkové parametry Fakultní nemocnice Plzeň má v současné V podzemí, které je prosvětleno pěti atrii, jsou vyšetřovny i pracoviště s novou zdravotnickou technologií, např. terapeutický RTG, magnetická rezonance, CT simulátor či tři lineární urychlovače Severní strana objektu je zaříznuta do terénu dvěma podzemními podlažími, která na jižní části objektu tvoří plnohodnotnou nadzemní část vystupující z terénu Pohled do interiéru onkologického centra Údaje o stavbě Název stavby: Onkologické centrum Fakultní nemocnice Plzeň Autor: Sdružení K4 a. s. LT PROJEKT a. s., K4 a. s.: Zdena Němcová, Jan Lacina, Jana Kuřitková, LT PROJEKT: Martin Foral Dodavatel: Skanska a. s., divize Pozemní stavitelství, závod Čechy Investor: Fakultní nemocnice Plzeň Doba výstavby: Slavnostní odhalení plakety soutěže STAVBA ROKU 2011 CENA PŘEDSEDY SENÁTU PARLAMENTU ČR proběhlo především jeho konzistenci a objemovou hmotnost. Beton musel mít požadované parametry i po vytvrdnutí, aby zajistil ochranu okolního prostředí před ionizujícím zářením. Koncepce nového pavilonu Pět nadzemních podlaží je kromě vstupu a technologického zázemí koncipováno jako lůžková část s klasickým umístěním centrální chodby a pokojů po jejím boku. Tyto pokoje mají celkovou kapacitu až 90 pacientů. Jídelna a návštěvní místnosti jsou situovány do jižní části stavby s krásným výhledem na panorama Plzně. Střecha nad prvním podzemním podlažím slouží jako odpočinková ozeleněná zóna s lavičkami a pochozími chodníky z exotického dřeva. Stejnou povrchovou úpravu má i šikmá střecha nad přednáškovým sálem. Objekt obsluhují čtyři výtahy, z nichž dva jsou součástí eva kuačního plánu. Spolu s nimi by k případné evakuaci sloužila také dvě úniková schodiště. době jako jediné pracoviště v Plzeňském a Karlovarském kraji statut Komplexního onkologického centra, uznaného Českou onkologickou společností a Ministerstvem zdravotnictví ČR. Je koncipováno jako mezioborové pracoviště, takže nemocnice může garantovat kvalitní a odbornou péči o pacienty s onkologickým onemocněním v plném rozsahu. Zajištěna je tedy léčba jak chirurgická, tak léčba chemoterapií a radioterapií. Nechybí ani následná rehabilitace a ambulantní péče. Nový pavilon se nachází v severovýchodní části areálu Fakultní nemocnice v blízkosti severní vrátnice. Vyrostl na dosud nezastavěném, mírně svažitém pozemku v areálu nemocnice a s ostatními objekty je spojen podzemní spojovací chodbou. Realizace celého projektu byla umožněna díky významné dotaci z Evropské unie, která z Evropského fondu pro regionální rozvoj poskytla prostřednictvím Integrovaného operačního programu částku ve výši 82 milionů korun (85 % nákladů). Zbylých 15 % bylo uhrazeno Ministerstvem zdravotnictví ČR ze státního rozpočtu. -red LC JOURNAL 15

18 ekologie Ostrov lesnické rekultivace na dosud nerekultivované Litovské výsypce na Sokolovsku. Foto Sokolovská uhelná, J. Klimaj Budoucnost rekultivací: Spontánní sukcese, nebo klasická rekultivace? V minulém čísle Journalu jsme různé aspekty klasické rekultivace a spontánní sukcese vytěžených lomů a dolů probírali s docentem Janem Frouzem, který je předním teoretikem na poli rekultivací. Tentokrát se naopak ptáme odborníka z praxe, geologa Sokolovské uhelné, RNDr. Petra Rojíka, Ph.D. P. Rojík. Foto: P. Bokr Myslíte, že je pro přírodu i pro člověka lepší rekultivace klasickými způsoby, nebo se jako progresivnější jeví spontánní sukcese? Pokud by někdo znal přesnou odpověď na tuto otázku, byl by to kandidát na Nobelovu cenu. V naší republice, zejména v podkrušnohorských uhelných pánvích, máme vzácnou možnost sledovat výsledky rekultivací provedených již od roku Rekultivovaná území po stovce let odhalují různé přístupy a školy a také úspěchy i neúspěchy. Možnost pozorovat výsledky rekultivací po tak dlouhé době nám závidí půlka světa. Česká rekultivační škola se vyvinula po druhé světové válce v dlouhém procesu hledání a pochopitelně i tápání. Jak česká rekultivační škola vznikla? Skupina odborníků z teoretické fronty se spojila s mnoha praktiky, kteří pracovali v revírech těžby uhlí, rud a nerud, a tak vznikla živá komunita, v jejímž středu stojí např. Ing. Konstantin Dimitrovský a Ing. Stanislav Štýs, DrSc. Jsou to nadšenci, kteří se cítí spojeni s Podkrušnohořím a nelitují času ani peněz. Vyjížděli z tehdejšího socialistického Československa do ciziny, aby se podívali, jak to dělají jinde. Měli za úkol zrekultivovat a ozelenit Sokolovsko a Mostecko, které byly zdevastované v důsledku dvousetleté těžby hnědého uhlí na ohromné ploše. A měli to udělat tak, aby krajina splnila funkce, které od ní lidé očekávali. Bylo to grandiózní zadání, které do té doby ve střední Evropě nikdo neřešil. Jak se odborná skupina rekultivátorů s tímto posláním vyrovnávala? Z počátku se zcela nedařilo oživit krajinu, vysazovat a udržet životaschopné sazenice stromů z místních druhů, které se rodily v lesních školkách, tak se odborníci pustili i do zahraničních terénů, aby zís- 16 LC JOURNAL 2011

19 kali různé druhy odolných dřevin z evropských zemí. Byli nuceni vysazovat rostliny i do syrového substrátu nerekultivované země, tedy bez rozprostřené orniční vrstvy, a zkoušet, jak a kde se který druh uchytí. Tato zkušenost vyústila v nádherný, konkrétní případ v krajině u Sokolova, a to je rekultivační arboretum Antonín (nazvané podle uhelné sloje). Když se dnes na výsypku Antonín podíváme z letadla, vidíme, že je jakoby rozparcelovaná do paprsků. Každý segment se skládá z různých druhů stromů, jak původně českých, tak i dovezených. Rekultivační arboretum má fantastickou vypovídací schopnost, kterou jezdí okukovat rekultivátoři z ciziny a učit se z ní. Skupina odborníků, kteří jsou dnes již v důchodovém věku, tak vlastně vymyslela know-how, na které je právem hrdá a které je z části aplikovatelné i v jiných český právní systém nedovoluje těžebním firmám, aby si svobodně zvolily metodu zahlazování následků těžby. Jinými slovy, pozemek, který je před zahájením těžby nerostných surovin součástí zemědělského nebo lesního půdního fondu, musí být po skončení rekultivace opět navrácen stejnému fondu. I praktici, kteří inklinují ke klasické rekultivační škole, si uvědomují, že vrátit v dnešní době do krajiny stejnou výměru polí jako před zahájením těžby je docela problém, protože pro zemědělské produkty není dostatečný odbyt. I když praxe volá po změně využití pozemků, rigidní zákony to ještě znemožňují. Myslím, že cesta je někde uprostřed, v kombinaci obou přístupů. Nevidím problém, aby se menší členité plochy v kulturní krajině, např. bývalé kamenolomy a pískovny, nemohly proměnit na oázy Čedičové varhany v Krušných horách opuštěný, vzorně renaturovaný lom a přřírodní památka. Foto: P. Rojík Lesopark Antonín u Sokolova. Foto: Sokolovská uhelná, J. Klimaj Ptáci a geologická rezervace v nerekultivované části lomu Silvestr u Sokolova. Foto: P. Rojík zemích. Důraz se přitom klade na produkční schopnost rekultivovaných ploch, např. pro zemědělství a lesnictví, v hustě osídlených průmyslových aglomeracích. Jak se na přístup klasické rekultivační školy dívají mladší odborné kruhy? Odpůrci klasiků, často jsou to lidé generačně mladší, jsou většinou zastánci spontánní sukcese a výsledky tradiční rekultivační školy tak trochu podceňují. Argumentují tím, že území po těžbě uhlí jsou při sanaci tvarována do geometrických, fádních ploch, kde se střídají rozsáhlé roviny s pravidelně zkosenými svahy. Jen zřídka uvidíme sníženiny s jezírky a mokřady nebo vyvýšeniny se stěnami, homolemi a kamenitými výčnělky. Také složení lesních porostů, které se vysazují v pravidelném sponu 1 x 1 m, bývá často fádní, s malým počtem druhů. Kritici také napadají zastoupení introdukovaných, cizokrajných dřevin, které do naší krajiny původem nepatří. Porosty blížící se monokulturám jsou náchylné k nemocem i škůdcům a nepřispívají k ekologické stabilitě krajiny. Praktici z tradiční rekultivační školy se cítí být tlačeni do kouta a nesouhlasí, že by dělali všechno špatně. Naopak sledují na výsypkách nové studijní plochy, které si tam vybojovali zastánci spontánní sukcese, a odhalují její slabiny. Zdůrazňují, že lpění na maximální pestrosti rostlinných a živočišných druhů nesmí omezit lidi, kteří žijí v okolních sídlištích a potřebují nacházet práci v produkčních plochách krajiny. Každé město potřebuje zázemí, nějaké okolí, kde se pěstují zemědělské plodiny, chovají se hospodářská zvířata, lidé mohou vyrábět zboží, využívat volný čas, věnovat se rekreaci, sportu a zábavě. Praxe také ukazuje, že na sukcesních plochách se každým rokem mění složení rostlin a živočichů. Okolí mokřadů přerůstá lesem, který stíní ekosystém, takže se druhová pestrost vzácných brouků, motýlů, obojživelníků, vodní fauny a flóry časem snižuje a některé druhy mizí úplně. Co si o obou dosti protichůdných přístupech myslíte jako praktik a odborník s vlastní zkušeností i jako pozorovatel zkušeností zahraničních? Mám pocit, že oba rekultivační náhledy jsou do jisté míry generační věc. Domnívám se, že spontánní sukcese není jediný možný směr. Jsem pro sukcesi, ale takovou, které člověk pomáhá managementovými zásahy, aby nevyhynuly chráněné druhy rostlin a živočichů, aby některé druhy nezardousily všechny ostatní. Divoká, volná konkurence mezi druhy na čerstvě osídlovaných plochách totiž může mít za následek, že agresivnější rostlina vytěsní všechny ostatní. Příkladem jsou jednotvárné porosty trávy třtiny chloupkaté. Další hledisko, které bych rád vypíchl, je česká legislativa. Ta totiž vynalézavost při rekultivaci svazuje. Mezi úředníky státní správy a samospráv jsou již tolerantnější lidé, kteří vidí, že by bylo dobré vyslyšet argumenty zastánců spontánní sukcese. Jenže přírody, kde budeme obdivovat pestrost geologických útvarů a biologických druhů. Ale plochy o velikosti desítek čtverečních kilometrů uprostřed průmyslových aglomerací, např. pod Krušnými horami, nemůžeme nechat jen tak, bez ohledu na člověka. Tam bychom měli preferovat na většině plochy hospodářské funkce krajiny a jen část ploch ponechat pro řízenou sukcesi, a přitom se trvale učit z vědeckého výzkumu obojího a navrhovat změny legislativy. Tak třeba v Německu vytěžená území po těžbě rud, nerud a uhlí podléhají tzv. renaturaci. To znamená, že těžaři část ploch ponechají spontánní nebo řízené sukcesi a část cíleně rekultivují. Stojí to zlomek peněz ve srovnání s celoplošnými sanacemi a rekultivacemi u nás. A to, že výsledky jsou pozitivní, potvrzuje spokojenost místních obyvatel, jak jsem se osobně přesvědčil při opakovaných návštěvách. Také naši předkové v Čechách a na Moravě se v době, kdy ještě neplatila rekultivační povinnost, chovali s úctou ke krajině a vzorně renaturovali spoustu lomů a dolů. -red LC JOURNAL 17

20 stavebnictví a EU Noční snímek výrobního závodu OPPI: investicemi proti krizi Když se před léty připravovaly dotační programy pro podporu z evropských fondů pro období 2007 až 2013, málokdo zřejmě počítal s příchodem hospodářské krize, natož dvou. Státní rozpočet i rozpočty místních samospráv nyní mají potíže se spolufinancováním projektů. U soukromých subjektů a podnikatelů se o podobných problémech zatím mnoho nehovoří. Naopak, jen v letošním roce získají podnikatelé z Evropských dotací od Ministerstva průmyslu a obchodu přes deset miliard korun. Na účty českých podnikatelů zamířilo k poslednímu listopadovému dni za rok 2011 přesně 9,6 miliardy korun. Tyto peníze jsou rozdělovány z Operačního programu Podnikání a inovace (OPPI), který administruje Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) prostřednictvím své agentury CzechInvest. Dohromady už bylo z tohoto programu vyplaceno 25 miliard korun z celkem nabízených 90 miliard korun. Výrobce nábytku z Libčic rozšiřuje výrobu Jedním ze zajímavých stavebních projektů, které se díky dotacím z OPPI uskutečnily, je rozšíření výrobních prostor nábytkářské společnosti Lugi s. r. o. z Libčic, povltavské obce severně od Prahy. K realizaci firma zvolila rekonstrukci nevyužívaných skladů v bývalém areálu libčické šroubárny. Ve skutečnosti šlo ale o likvidaci starých, nevyhovujících objektů v brownfieldu a výstavbu nové budovy na jejich místě. Dotační podmínky nám umožňovaly v případě nutnosti a kvůli nevyhovujícímu stavu staré budovy zbourat a postavit budovu novou, což jsme využili, vysvětlil jednatel společnosti Michal Peřina. Nejprve jsme si mysleli, že by se původní budovy daly opravit a využít, ale pak se ukázaly jako nepoužitelné. Byly to nevábné, prkenné haly obalené plechem. Z podnikatelského hlediska není nezajímavé, že do investice do nové výrobní 18 LC JOURNAL 2011 haly se společnost pustila v době prohlubující se hospodářské krize, která se nejvýrazněji projevila ve stavebnictví a v silném propadu výstavby nových bytů. Pro rozvoj naší firmy bylo rozšíření provozu nutností. Naše podnikání však nevykazuje takové zisky, abychom si mohli tuto investici v tak krátkém horizontu dovolit. Uskutečnili bychom ji stejně (o čemž vypovídá nákup nemovitosti před podáním žádosti) i bez dotačního titulu, ale realizace by trvala mnohem déle. Dotace nám skutečně pomáhají v rozvoji konkurenceschopnosti. Proto také máme dost zakázek i v době krize, vysvětluje M. Peřina. Standard, ale trošku jinak V každém případě v Libčicích vznikla stavba, která se tak úplně nepodobá běžným výrobním halám, které lze potkávat v logistických centrech a průmyslových zónách podél dálnic a na předměstí velkých aglomerací. Projektem haly byla pověřena pražská kancelář ABM architekti. Zadáním bylo navrhnout jednoduchou a cenově přijatelnou halu při využití technologií standardních halových konstrukčních systémů. Objekt ale neměl působit utilitárně, nejedná se jen o výrobní halu, ale také o reprezentativní sídlo firmy LUGI, která vyrábí zakázkový nábytek z masivu, říká architekt Lukáš Lipert ze společnosti ABM architekti. Nejdříve vznikl koncept návrhu, který vycházel z požadavků investora, potom probíhala diskuse s dodavatelem nosného systému, který pro náš atypický tvar hledal řešení za použití systémových prvků ze svého sortimentu. Hala zaujímá bezmála 5000 m 3 obestavěného prostoru. Konstrukci tvoří systémo- Detail opláštění haly z trapézového plechu