VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Eutanázie v percepci zdravotních sester v Nemocnici Jihlava a Nemocnici Milosrdných sester Kroměříž

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Zdravotně sociální pracovník Eutanázie v percepci zdravotních sester v Nemocnici Jihlava a Nemocnici Milosrdných sester Kroměříž Bakalářská práce Autor: Radka Večeřová Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá, Ph.D. Jihlava 2016

2

3 Copyright 2016 Radka Večeřová

4 Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/200 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též AZ ). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ. Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práce se plně vztahu AZ, zejména 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne... Podpis

5 Poděkování Tímto bych ráda poděkovala paní Mgr. Martině Černé, Ph.D., za vedení bakalářské práce při její tvorbě. Dále bych poděkovala paní primářce MUDr. Evě Ballnérové z oddělení geriatrické a následné péče Nemocnice Jihlavy a hlavní sestře sr. Damiáně z Nemocnice Milosrdných sester Kroměříž za poskytnutí možnosti dotazníkového šetření. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat také zdravotním sestrám za vyplnění dotazníku.

6 Anotace VEČEŘOVÁ, Radka: Eutanázie v percepci zdravotních sester Nemocnice Jihlava a Nemocnice Milosrdných sester Kroměříž. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra Sociální práce. Vedoucí práce: Mgr. Martina Černá Ph.D. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2016 Cílem práce je zjistit a porovnat názory na eutanázii v daných nemocnicích. Bakalářská práce je zaměřena na eutanázii v percepci zdravotních sester v Nemocnici Jihlava a Nemocnice Milosrdných sester Kroměříž. Cílovou skupinou tohoto výzkumu jsou zdravotní sestry z těchto nemocnic. Teoretická část práce vymezuje historii eutanázie, její druhy a pohled zdravotních sester na tuto problematiku. Dále se zabývám důvody, které mají vliv na legalizování či zákaz eutanázie. Zaměřuji se také na paliativní péči, její formy a potřeby pacientů. Objasním situaci v České republice a ve vybraných zemích Evropské unie. Předmětem praktického výzkumu je analýza percepce zdravotních sester na eutanázii. Pro zpracování praktické části práce, která je vystavena na základě analýzy a interpretaci získaných dat, je zvolena kvantitativní metodologie, jejímž nástrojem sběru dat je dotazník. Klíčová slova Eutanázie, paliativní péče, potřeby pacienta, smrt

7 Annotation VEČEŘOVÁ, Radka: Euthanasia in the Perception of Nurses in the Hospital Jihlava and Sisters of Mercy Hospital in Kroměříž. Bachelor thesis. College of Polytechnics. Department of Social Work. Supervisor: Mgr. Martina Černá Ph.D. Professional qualification degree: Bachelor. Jihlava 2016 The aim of the thesis is to determine and compare opinions on euthanasia in the aforesaid hospitals. The bachelor thesis is focused on euthanasia in the perception of nurses in the Hospital Jihlava and the Hospital of Sisters of Mercy Kroměříž. The target group of this research are nurses in these hospitals. The theoretical part defines the history of euthanasia, its types and nurses opinions on euthanasia. The reasons for legalization or prohibition of euthanasia, palliative care, its forms and patient needs are also discussed in this part. The situation in the Czech Republic and in selected European Union countries is described. The subject of the practical research is the analysis of the nurses perception of euthanasia. The data collected with help of a questionnaire was analyzed and interpreted on the basis of quantitative methodology. Key words Euthanasia, death, palliative care, patient needs

8 Seznam grafů Graf 1: Věk respondentů. Zdroj: Vlastní zpracování. Graf 2: Víra respondentů. Zdroj: Vlastní zpracování. Graf 3: Výzkumná otázka č. 1. Zdroj: Vlastní zpracování. Graf 4: Eutanázie jako trestný čin. Zdroj: Vlastní zpracování. Graf 5: Využití návštěvy kněze. Zdroj: Vlastní zpracování. Graf 6: Posouzení kvality paliativní péče v Nemocnici Jihlava. Zdroj: Vlastní zpracování. Graf 7: Posouzení kvality paliativní péče v Nemocnici Milosrdných sester Kroměříž. Zdroj: Vlastní zpracování. Graf 8: Spolupracující zařízení s Nemocnicí Jihlava. Zdroj: Vlastní zpracování. Graf 9: Spolupracující zařízení s Nemocnicí Milosrdných sester Kroměříž. Zdroj: Vlastní zpracování. Graf 10: Důvody zdravotních sester k legalizaci eutanázie v Nemocnici Jihlava. Zdroj: Vlastní zpracování. Graf 11: Důvody zdravotních sester k legalizaci eutanázie v Nemocnici Milosrdných sester Kroměříž. Zdroj: Vlastní zpracování. Seznam tabulek Tabulka 1: Struktura zaměstnanců Nemocnice Jihlava. Zdroj: Vlastní zpracování. Tabulka 2: Struktura zaměstnanců Nemocnice Milosrdných sester. Zdroj: Tabulka 3: Délka praxe respondentů. Zdroj: Vlastní zpracování. Tabulka 4: Tresty odnětí svobody za eutanázii. Zdroj: Vlastní zpracování. Tabulka 5: Závislost víry na legalizaci eutanázie. Zdroj: Vlastní zpracování.

9 OBSAH 1. Úvod I. TEORETICKÁ ČÁST Eutanázie Historie eutanázie Druhy eutanázie Eutanázie a zdravotní sestry Důvody pro legalizování eutanázie Důvody proti legalizování eutanázie Umírání a smrt Paliativní péče Formy paliativní péče Potřeby pacientů v paliativní péči Role sociálního pracovníka Eutanázie v České republice Eutanázie ve vybraných zemích Evropské unie Nizozemsko Belgie Švýcarsko II. PRAKTICKÁ ČÁST Cíl a výzkumné otázky Nemocnice jihlava Oddělení geriatrické a následné péče Nemocnice milosrdných sester kroměříž Metodika výzkumu Popis vzorku respondentů Charakteristika výzkumného prostředí... 35

10 12. Kvantitativní metoda výzkumu Dotazník Výsledky výzkumu Shrnutí dotazníkového šetření Diskuze Závěr Seznam použitých zdrojů Tištěné zdroje Elektronické zdroje Seznam příloh... 61

11 1. ÚVOD Smrt je nevyhnutelná součást každého lidského života. Člověk už na začátku své historie pohřbíval své mrtvé a tím je doprovázel na druhou stranu. Dříve byla smrt v raném dětství častá a rodina, kde nezemřelo, ani jedno z dětí byla výjimkou. S pokrokem medicíny můžeme nemoci, na které umírají malé děti léčit. Roste počet starých lidí, vzrůstá množství těch, kdo trpí zhoubnými nádory a chronickými nemocemi. Tyto nemoci přináší mnoho obtíží. Léčba je dlouhá, drahá a ne vždy můžeme nemoc úplně vyléčit. Život pacienta je prodlužován za cenu bolestí, psychických strádání a sociální izolace. Často jsou také nenaplněny základní životní potřeby. Nemocný ztrácí společenské postavení, jistotu, soukromí, práci, volnost pohybu a další pro něj důležité činnosti. V souvislosti se smrtí se setkáváme s pojmem eutanázie. Eutanázie má po celém světě mnoho odpůrců i příznivců. Eutanázie v překladu znamená dobrá smrt. Dobrá smrt má mnoho významů. Dříve znamenala smrt v boji za pravdu, v obraně státu či vlastní rodiny. Dnes už má také další významy. Pro někoho znamená dobrá smrt, možnost umřít doma v klidu, bez bolesti v doprovodu svých blízkých. Pro jiného dobrá smrt znamená úplně něco jiného. Toto téma bakalářské práce jsem si vybrala, protože bych v budoucnu chtěla pracovat v nemocničním prostředí. Zdravotní sestry jsou ty, které pečují o pacienta v posledních chvílích jeho života. Přichází do kontaktu s pacientem, který je nevyléčitelně nemocný a trpí. Sociální pracovník v nemocnicích je často jen jeden a má mnoho povinností, které mu zabírají veškerý čas. S pacientem někdy mluví jen při příjmu do nemocnice. Zdravotní sestra tráví s pacientem více času. A právě proto se v tomto výzkumu zabývám percepcí na eutanázii zdravotních sester. Cílem mé bakalářské práce je zjistit a porovnat názory na eutanázii zdravotních sester v Nemocnici Jihlava a Nemocnici Milosrdných sester Kroměříž. Bakalářská práce je členěna na teoretickou a praktickou část. Náplní teoretické části jsou informace o eutanázii, jako takové (historii eutanázie a její dělení). Významnou kapitolou je eutanázie z pohledu zdravotních sester. Dále se zabývám důvody pro a proti legalizování eutanázie. Zaměřuji se i na umírání a smrt včetně stádii, kterými by měl umírající projít na své cestě ke smíření. Podstatnou součástí práce je i paliativní péče, její formy a potřeby pacientů. Mimo zdravotní sestry nesmíme zapomenout i na 11

12 roli sociálního zdravotníka v této oblasti. Představím eutanázii v kontextu České republiky a vybraných zemích Evropské unie. Předmětem praktického výzkumu je analýza percepce zdravotních sester na eutanázii. V této části také představím Nemocnici Jihlava a Nemocnici Milosrdných sester Kroměříž. Pro zpracování praktické části práce, která je vystavena na základě analýzy a interpretaci získaných dat, je zvolena kvantitativní metodologie, jejímž nástrojem sběru dat je dotazník. Informace jsou čerpány z odborných knih. Ze zahraničních autorů mohu uvést Elisabeth Kϋbler-Ross. Tato americká lékařka zasvětila svůj život práci s umírajícími pacienty. Vedla semináře, které byly založeny na rozhovorech s terminálně nemocnými pacienty. Podporovala rozvoj hospicového hnutí. Významným českým autorem je Prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, která přednáší na domácích i zahraničních vědeckých setkáních. Stala se iniciátorkou vzniku lékařské etiky jak samostatné lékařské disciplíny. Přínosem této práce bude zjištění toho, jak na eutanázii nahlížejí sestry z Nemocnice Jihlava a Nemocnice Milosrdných sester Kroměříž. Práce bude přínosem pro studenty Vysoké školy polytechnické Jihlava a také celkově pro sociální práci. 12

13 I. TEORETICKÁ ČÁST 2. EUTANÁZIE Eutanázie se dá vysvětlit pomocí mnohých definic. Hartl a Hartlová (2010) formulují problém eutanázie tímto způsobem: Jedná se o bezbolestné ukončení života na vlastní žádost nevyléčitelně nemocného, který je schopen rozhodování. Jedna z dalších definic je podle Světové lékařská asociace: Vědomé a úmyslné provedení činu s jasným závěrem ukončit život jiného člověka za následujících podmínek: subjektem je kompetentní informovaná osoba s nevyléčitelnou chorobou, která dobrovolně požádala, aby její život byl ukončen; jednající ví o stavu této osoby a o jejím přání zemřít a páchá tento skutek s prvořadým úmyslem ukončit život této osoby; a skutek je proveden se soucitem a bez osobního zisku (Kupka, 2014). V současnosti je eutanázie v České republice zakázána. Dnes se problematika týkající eutanázie dotýká hlavně primární otázky, kdy a za jakých podmínek bude možné, příhodné a nutné ukončit léčbu, která je bezvýsledná a která nemocnému člověku přináší pouze utrpení. Tábory obhájců i odpůrců eutanázie jsou četné (Kupka, 2014). 2.1 Historie eutanázie Pojem eutanázie je používán již od 5. stol. př. n. l. Původ slova nacházíme v řečtině (eu - dobrý, thanatos - smrt), kde také bylo různě chápáno jako klidné a lehké umírání, čestná smrt ve službě vlasti či smrt na bojišti. Platon a Sokrates pokládali utrpení v důsledku bolestivé nemoci za dostačující důvod k ukončení života sebevraždou. Aristoteles, Pythagoras a Epikuros sebevraždu na druhou stranu odsuzovali. Přesto byla v některých státech antického Řecka povolena. Spor pramení nejen z rozdílnosti individuálních představ o tom, jak by dobrá smrt měla vypadat, ale také ze sociálních, kulturních a především náboženských hodnot, které se dostávají do vzájemného rozporu (Kupka, 2014). Také pro Římany bylo přijatelné ukončit smrtelnou a bolestivou nemoc sebevraždou. V některých situacích byla sebevražda očekávána. Byla akceptována také jako forma veřejné popravy. 13

14 Poté, co se za Konstantinovy vlády křesťanství stalo oficiálním náboženstvím Říma, se tento postoj změnil. Sebevražda je v rozporu s pátým přikázáním a již není přijatelná. Na život se začalo pohlížet jako na dar od Boha, který byl člověku dán i s utrpením, které musí podstoupit. Osoby, které spáchaly sebevraždu, byly obvykle pohřbívány za městskými hradbami, mimo vymezenou plochu hřbitova. V dalších letech odpor k sebevraždě pokračoval. Podle Tomáše Akvinského je sebevražda proti pudu sebezáchovy a také proti zákonům přírody (Kupka, 2014). Ve středověku lidé v hodině smrti bilancovali svůj život a za tento život vděčili Bohu. Lidé se smrti bránili, báli se jí. A proto - jako obranu proti smutku - zavedli nové smuteční obřady, které dávaly umírajícímu a jeho blízkým důležitou úlevu (Virt, 2000). Další úspěchy v lékařství se objevily s rozvojem přírodních věd. Francis Bacon již používá pojem eutanázie. K té vnější zařazuje všechny lékařské postupy usnadňující umírání. Vnitřní eutanázii popisuje jako přípravu člověka na vlastní smrt. Jeho přístup považujeme za předchůdce dnešní paliativní péče. Časté diskuze o eutanázii začaly v 19. a začátkem 20. století. Také se psaly knihy a návrhy na legislativu. Objevují se názory, že některé lidské životy nejsou plnohodnotné. Jedná se o program eutanázie, kdy dochází k selekci vybraných pacientů v psychiatrických léčebnách. Ve 20. století publikoval zdravotní rada Millarda Návrh legalizace dobrovolné eutanázie. Tento návrh má 4 parametry, které popisují, za jakých okolností je eutanázie povolena. Po 5 letech byl zamítnut. Ve Velké Británii byla v roce 1935 jako první založena Britská společnost pro dobrovolnou eutanázii. Další návrhy pro její legalizaci vznikaly ve státě New York. Nebyly však přijaty. Odpůrcům eutanázie poskytla druhá světová válka silné argumenty, které hájily jejich názor. Naopak příznivci eutanázie pochopili možnost velkého zneužití, které může později vést k nedobrovolnému zabíjení. K této problematice se také vyjádřila katolická církev. Považuje eutanázii za čin, který odporuje božímu řádu, protože je to přímý a úmyslný útok na lidský život. V 60. letech 20. století ovlivňuje debatu o eutanázii pokrok medicíny. Díky lékařským objevům a novým technologiím se prodlužuje délka života. Lékaři umí transplantovat 14

15 životně důležité orgány. Mají nové přístrojové vybavení na jednotkách intenzivní péče, udržují život pomocí přístrojů a také rozhodují o tom, kdy život začíná a kdy končí. K tomuto tématu se vyjádřila Světová lékařská asociace takto: Světová lékařská asociace znovu potvrzuje své pevné přesvědčení, že eutanázie je v konfliktu se základními etickými principy lékařské praxe. Povzbuzuje všechny národní lékařské asociace a lékaře, aby odmítli účast při eutanázii, a to i tehdy, pokud by ji národní zákon povolil anebo za určitých podmínek dekriminalizoval. (Kupka, 2014). 2.2 Druhy eutanázie Aktivní a pasivní eutanázie Aktivní eutanázie je činnost, která má urychlit a navodit okamžitou smrt druhého člověka (např. pomocí smrtící injekce z rukou lékaře). Je to eutanázie v pravém slova smyslu. Při pasivní eutanázii se odpojením pacienta od přístrojů, které udržují životní funkce, uspíší jeho smrt. Přímá a nepřímá eutanázie Hlavním cílem přímé eutanázie je urychlení smrti druhého člověka. Nepřímá eutanázie umožňuje příchod smrti v důsledku konání, které má jiné cíle, než je smrt sama o sobě. Obvyklým příkladem z praxe je právě podávání vysokých dávek léků proti bolesti, které mohou vést ke zkrácení života pacienta. Dobrovolná a nedobrovolná eutanázie O dobrovolnou eutanázii žádá sám pacient, o nedobrovolnou žádají členové rodiny. Někdy rozhoduje lékař, který je přesvědčen, že život pacienta není dále možný. Asistovaná sebevražda Lékař zprostředkuje nemocnému cestu ke smrti, kterou uskuteční sám pacient pomocí jedu či injekce. Lékař opatří pacientovi prostředky, které pacient použije k uskutečnění sebevraždy (Kupka, 2014). 15

16 2.3 Eutanázie a zdravotní sestry Pacienti nebo jejich příbuzní nejčastěji žádají zdravotní sestry, aby jim pomohly ukončit jejich trápení. Sestry vykonávají různé činnosti v souvislosti s péčí o pacienta. V první fázi, kdy pacient řekne své přání, je jejich činností aktivně naslouchat a snažit se zjistit, co se za přáním pacienta skrývá. Musí také dávat pozor na to, které potřeby pacienta jsou neuspokojené a promluvit si o přání pacienta s členy ošetřujícího týmu a lékaři. Zde se taky klade velký důraz na komunikační schopnosti sestry. Pacient chce například v klidu zemřít. Tato žádost může mít mnoho podob, například umřít bez bolesti, v kruhu rodiny. Na to, aby sestra zjistila, co pacient přesně myslí, se ho musí přímo zeptat. Hlavním nástrojem, kterým můžeme analyzovat pacientovo přání, jsou otevřené otázky (Jak se dneska cítíte? Na co právě myslíte? Co Vás trápí?). České zdravotní sestry vnímají eutanázii jako etický problém, o kterém se debatuje v souvislosti s nízkou kvalitou poskytované péče nebo bezvýchodnou situací pacientů v terminálním stavu. Některé argumenty pro eutanázii vycházejí ze zkušenosti zdravotních sester s pacienty, kteří umírají v bolestech, osamoceni, dlouhodobě připojeni k přístrojům, které je udržují při životě, aniž by zajistily uspokojivou kvalitu jejich života. Proto se musí neustále zkoumat, jak kvalitní je poskytovaná péče umírajícím pacientům v České republice. Je také nutné usilovat o vysoce kvalitní a všem dostupnou péči poskytovanou empatickými profesionály. Tito profesionálové musí mít hluboké teoretické znalosti, ale i praktické dovednosti v péči o pacienty se širokou škálou různých symptomů (bolest, emociální a spirituální bolest). Také nestačí podporovat poskytování paliativní péče v hospicích, odděleních paliativní péče v nemocnicích nebo v domácím prostředí pacienta. Je důležité zavádět prvky tohoto konceptu do každodenní práce sester ve všech oblastech ošetřovatelské péče. Na zdravotních sestrách leží značná míra odpovědnosti za poskytování této péče. V etickém kodexu zdravotní sestry je zahrnuta mimo jiné také pomoc pacientům a jejich příbuzným v době umírání a smrti. Na této podpoře se však podílí celý interdisciplinární tým. Je také potřeba dobré komunikace v rámci týmu, sdílení zkušeností a názorů, ochota lékařů zapojit i nelékařské pracovníky do rozhodování a stanovení společného a jednoznačného cíle péče. Další nezbytností je vzdělávat sestry i lékaře v léčbě bolesti a pečlivě posuzovat individuální potřeby pacientů (Heřmanová, 2012). 16

17 2.4 Důvody pro legalizování eutanázie Zastánci jednoznačného ano se odvolávají především na humanitu. Domnívají se, že jedině eutanázie je uchrání před bolestmi a nesnesitelným umíráním. Podle nich je trpící člověk schopný posoudit svou situaci. Jeho vůle zemřít je projevem sebeurčení. Také jsou přesvědčeni, že nemůže dojít k zneužití, protože jsou lékaři schopni stanovit podmínky, které vylučují účelovou eutanázii. Dále argumentují tím, že chtějí milosrdenství nikoli pro sebe, nýbrž pro druhé (Haškovcová, 2007). Další argument můžeme najít v stoické filosofii. Člověk podle této filozofie může ukončit svůj život, když jej nemůže naplňovat smyslem podle vlastní volby. Hlavní představitelé Lucius Annaeus Seneca a Gaius Petronius Arbiter také ukončili svůj život sebevraždou, když se znelíbili císaři. Obhájci eutanázie v lidském utrpení na konci života nevidí žádný smysl. V nizozemské legislativě je jeden z hlavních důvodů k žádosti eutanázie utrpení pacienta. Za utrpení se obvykle považuje i čekání na smrt, proto mnoho lidí raději umře dříve, než by procházeli obtížným loučením se světem a se svými blízkými (Šimek, 2015). 2.5 Důvody proti legalizování eutanázie Významným argumentem proti eutanázii je nenahraditelnost, jedinečnost a posvátnost lidského života. Lidský život je dar, který nemůžeme odvrhnout. Smrt se netýká jen trpícího a umírajícího člověka, ale i jeho blízkých, přátel. Dotýká se i celé společnosti. Rozhodnutí o ukončení života proto není soukromou záležitostí. Poslední fáze lidského života má svou zásadní hodnotu. Jsou zde možnosti urovnat vztahy nemocného se svou rodinou a přáteli. Člověk má příležitost rozloučit se s lidmi a se světem. Hnutí pro život České republiky také poukazuje na zničení důvěry mezi lékaři a pacienty. Lékaři se stanou pány nad životem a smrtí. [18] Problematika tzv. kluzkého svahu. Eutanázie by se pro pacienta v terminální fázi nemoci uznala jako milosrdná, dobrá. Pokračovalo by se zcela jistě dále. Snažili bychom se pomoci těm, kteří ještě netrpí, ale později trpět budou. Proto by se mohli začít zabíjet lidé těžce postižení, senilní nebo v depresi (Munzarová, 2005). 17

18 Podstatné je i riziko zneužití. Nejen v tom, že někdo někoho přesvědčí, aby se nechal zabít. Závažnější je riziko kontextuálního zneužití. Není dostatek peněz na zajištění všech potřebných zdravotních služeb. Kdyby byla přijata eutanázie a zveřejněny statistiky, kolik takový nemocný stojí. Mohli by někteří pacienti žádat o ukončení svého života, proto aby se ušetřilo (Šimek, 2015). Staří lidé mají také zkušenosti, jak umírali jejich rodiče. Někteří pacienti říkají, že nechtějí umírat v nedůstojných podmínkách a proto by raději volili ukončení svého života. (Šimek, 2015) Většinou totiž netuší, že bolest může být zvládatelná, a že tato situace byla zapříčiněna nedostatečnou paliativní péčí (Haškovcová, 2007). Mezi tradiční odpůrce eutanázie patří Světová asociace lékařů. Zásadní je zde role lékaře. Lékař má lidské životy chránit a podporovat zdraví svých pacientů. Provedení eutanázie je v rozporu se základním lékařským posláním (Šimek, 2015). I když je člověk nevyléčitelně nemocný, vždycky je tu naděje, že může dojít k překvapivému zvratu. Většina lidí, kteří chtějí povolit eutanázii, jsou zdraví, jejich názory se mění, když jsou zasaženi nemocí oni nebo jejich blízcí. Až tehdy je každý den drahý a každá minuta s blízkými k nezaplacení. 18

19 3. UMÍRÁNÍ A SMRT Umírání i smrt je úděl člověka. Nikdo neví, kdy se to stane, za jakých okolností a jakým způsobem. Po druhé světové válce bylo téma smrt tabu. Ve 20. století lidé smrt již neberou jako životní úděl, naopak z ní mají velké obavy (Haškovcová, 1994). Dnes se obvykle umírá v nemocnici nebo v ústavech, kde se vedle vás pohybuje rutinně personál. Méně často lidé umírají doma. Příbuzní je konejší a odhánějí děti, aby se na to nemusely dívat. V televizi se nezúčastněně díváme na úmrtí mnoha lidí, ale doopravdy umíráme sami (Funk, 2014). Před smrtí se člověk loučí s těmi, které má rád. I pro ně je to připomenutí vlastní smrtelnosti. Také se odlučujeme od věcí, které jsme měli rádi. Zanecháváme po sobě mnoho nedokončených činností, neuzavřených účtů a nesplněných slibů (Křivohlavý, 2002). Fáze procesu umírání podle Elisabeth Kϋbler-Ross: První stádium popírání a izolace: K nějaké podobě popírání se uchylují prakticky všichni pacienti, a to nejen v prvních fázích nemoci, ale čas od času i ve fázích pozdějších. Popírání reality funguje jako nárazník, který tlumí účinky nenadálé a nepříjemné pravdy. V případě zájmu pacienta je lepší si o smrti promluvit ještě předtím, než se smrt přiblíží. Zdravější člověk má více sil a o těchto věcech dokáže uvažovat lépe. Také pro rodinu jsou debaty na toto téma snazší v době, kdy je pacient ještě poměrně zdráv a v relativně dobré kondici. I uspořádání majetkových záležitostí se dělá podstatně lépe. Odkládání takovýchto závažných rozhovorů pacientovi nijak neprospívá a vychází vstříc spíše našim vlastním obranným mechanismům. Popírání je později vystřídáno částečným přijetím skutečnosti. Druhé stádium zlost: Po prvotním popírání nastoupí pocity zlosti, vzteku, závisti a rozmrzelosti. Toto stadium je velmi těžké, protože pacient si svůj hněv vybíjí na všech kolem sebe. Pacient si myslí, že jsou doktoři neschopní. Další terčem pacientovy zlosti jsou zdravotní sestry. Také ony podobně jako doktoři dělají všechno špatně. V tomto stadiu je potřeba respektovat pacienta a věnovat mu kousek svého času a pozornosti. Podle toho pacient pozná, že je cennou lidskou bytostí, že ostatním není lhostejný, ale že se všichni naopak snaží 19

20 pomáhat mu, aby mohl žít, jak nejlépe a nejdéle to jde. Zjistí, že mu lidé naslouchají i bez zlostných scén. Třetí stádium smlouvání: Smlouvání je pokus o odklad. Stanovuje dobrovolně zvolený koncový termín (dceřina svatba, narození vnoučete) a zahrnuje také vlastní slib, že pacient nebude žádat víc, bude-li mu tento odklad udělen. Většinu slibů uzavírají pacienti s Bohem a drží je v tajnosti. Někteří pacienti rovněž slibují, že svoje tělo věnují na vědecké účely. Z psychologického hlediska mohou být sliby spojeny se skrytým pocitem viny, a proto je potřeba, aby zdravotnický personál takové poznámky pacientů prostě nesmetl ze stolu. Čtvrté stádium deprese: Zdroje depresí jsou různé. Například ztráta financí - s pokračující léčbou a dalšími pobyty v nemocnici roste finanční zátěž. Někdy musí pacient prodat veškerý svůj majetek, není schopný udržet dům, nemůže poslat dítě na studia. Dále také žena s rakovinou dělohy může mít pocit, že přestala být ženou. Je důležité poznat, co je zdrojem depresí. Můžeme tak zmírnit pocity viny a studu, které deprese doprovázejí. Páté stádium akceptace: Pokud měl pacient dostatek času (nejedná se o neočekávanou smrt) a dostalo se mu určité pomoci při překonávání předchozích stádií, dosáhne stavu, kdy v něm jeho osud už neprobouzí ani depresi ani hněv. V čase, který má za sebou, směl dát průchod svým emocím: vyjádřit svou závist vůči lidem, kteří jsou zdraví a budou žít dál, i svůj hněv na ty, kdo svému konci nemusejí čelit tak brzy. Už prožil hluboký zármutek nad blížící se ztrátou svých blízkých a přátel a na svůj nadcházející konec pohlíží v tichém očekávání. Akceptace je někdy mylně považována za šťastné stadium jde o dobu, jež je jakoby zbavená všech pocitů. Je to, jako kdyby bolest odešla, boj skončil a nastal čas na poslední odpočinek před dlouhou cestou. Jedná se také o období, kdy více pomoci, porozumění a podpory obvykle potřebuje rodina nemocného. Jakmile umírající člověk dosáhne určitého vnitřního pokoje a smíření, okruh jeho zájmů se zúží a dává přednost samotě (Kϋbller-Ross, 2015). Těmito fázemi neprochází jen pacient, ale i jeho nejbližší. Fáze nemusejí jít vždy postupně, některé se mohou opakovat, střídat nebo se vzájemně prolínat. Také nemusí být vždy stejně dlouhé, některé mohou úplně chybět (Plevová, 2011). 20

21 4. PALIATIVNÍ PÉČE Paliativní neboli útěšná péče je jednou z nejstarších lékařských a ošetřovatelských disciplín. Hlavním cílem paliativní léčby je zlepšení kvality života nevyléčitelně nemocných lidí. Tato péče zahrnuje tělesnou, duševní, sociální i duchovní stránku. Je to tedy komplexní bio-psycho-sociálně-spirituální přístup. Podílejí se na ní lékaři, různí specializovaní lékaři, zdravotní a dietní sestry, sociální pracovník, rehabilitační pracovník, psychiatr, psycholog a duchovní. Velký podíl mají rovněž členové rodiny pacienta, přátelé a dobrovolníci, a to především v hospicové péči. Paliativní péče je primárně určena chronicky nemocným pacientům. Chronická onemocnění se nedají vyléčit. Mezi takové onemocnění patří onkologická onemocnění, neurodegenerativní onemocnění (Parkinsonova nemoc, demence, roztroušená skleróza), konečná stadia chronických orgánových onemocnění (chronické srdeční, renální nebo jaterní selhání), AIDS, polymorbidní geriatričtí pacienti, pacienti v perzistujícím vegetativním stavu, některé vrozené pediatrické onemocněné (cystická fibróza) (Plevová, 2011). Hlavní snahou u těchto nemocných je zmírnění až odstranění obtíží pacienta, přičemž nežádoucí účinky nesmí zhoršit celkový stav nemocného. Každé chronické onemocnění traumatizuje člověka tělesně, psychicky i sociálně, proto je důležitou součástí paliativní péče psychoterapie, která má za cíl zlepšit kvalitu života po všech stránkách. Paliativní péče se zaměřuje především na zmírnění symptomů, není to jen symptomatická léčba. Tato léčba je součástí paliativní péče. Je v ní kladen důraz na dokonalou terapii bolesti (Kupka, 2014). V České republice se koncept paliativní péče rozvíjí od roku První oddělení paliativní péče bylo zřízeno v rámci nemocnice v Babicích nad Svitavou. V České republice se výrazně rozvíjí lůžková hospicová péče. Na jejím rozvoji se podílí lékařka Marie Svatošová. V roce 1995 vznikl první samostatný hospic Anežky České v Červeném Kostelci (Bužgová, 2015). 4.1 Formy paliativní péče V lůžkovém hospici je důraz kladen na kvalitu života. Jsou zde obvykle jednolůžkové pokoje s přistýlkou pro blízké umírajícího. Návštěvy nejsou časově omezené a koriguje 21

22 si je pacient sám. Průměrná doba hospitalizace bývá okolo tří týdnů, pacient zde může být hospitalizovaný i opakovaně (Kupka, 2014). Péče je poskytována pacientům v terminální fázi nevyléčitelného onemocnění. Důležitá jsou přání a potřeby jednotlivých pacientů. Myšlenka hospice vychází z úcty k člověku jako jedinečné bytosti. Váží si autonomie nemocného. Ctí jeho individuální právo rozhodnout se (Plevová, 2011). Hospic nemocnému garantuje: 1. nebude trpět nesnesitelnou bolestí 2. v každé situaci bude respektována jeho lidská důstojnost 3. v posledních chvílích života nezůstane osamocen (Svatošová, 1995) Domácí hospic poskytuje specializovanou péči v domácím prostředí pacienta formou návštěv lékaře, sester, ošetřovatelů, dobrovolníků. Tato péče je dostupná 24 hodin denně, 7 dní v týdnu (Plevová, 2011). Je realizovaná pouze tehdy, pokud existuje fungující rodinné zázemí. Představuje ideální formu péče o pacienta, umírající je ošetřován v prostředí, které je mu důvěrně známé. Péče je také přizpůsobena konkrétnímu člověku. Pro rodinu pacienta tato péče představuje velkou psychickou, fyzickou i ekonomickou zátěž. V rámci zdravotnického zařízení je paliativní péče poskytována na odděleních paliativní péče. Pečuje se zde o nemocné, kteří potřebují celistvou paliativní péči a současně potřebují pro diagnostiku a léčbu ostatní služby nemocnice. V některých zdravotnických zařízeních je také zřízen konziliární tým paliativní péče. Skládá se z lékaře, zdravotní sestry a sociálního pracovníka. Tento tým přináší znalost paliativní medicíny do ostatních lůžkových zařízení. Pacient zůstává na oddělení, kde byl léčen doposud. Ambulance paliativní medicíny zajišťuje ambulantní péči pacientům, kteří pobývají v domácím prostředí. Zpravidla je úzká spolupráce s praktickým lékařem, zařízeními domácí a paliativní péče. Stacionární paliativní péče poskytuje denní péči pacientům, kde je pacient přijat ráno a odpoledne nebo k večeru se vrací domů. Dopravu může zajišťovat hospic nebo sama rodina. Tato forma paliativní péče je vhodná pro pacienty, kteří žijí v místě nebo poblíž hospice (Kupka, 2014). 22

23 Péče, která je poskytována v denním stacionáři, umožňuje odpočinek hlavním pečovatelům, čímž usnadňuje další pobyt pacienta doma a předchází zbytečné hospitalizaci. Také pomáhá pacientovi řešit zdravotní problémy a nabízí edukační, relaxační a rekreační aktivity podle potřeb pacienta. Zvláštní zařízení paliativní péče mohou tvořit specializované poradny a tísňové linky, jak pro pacienty, tak pro pozůstalé (Plevová, 2011). 4.2 Potřeby pacientů v paliativní péči Na konci života se potřeby člověka mění v souvislosti s posledním obdobím života. Tyto potřeby závisí na základním onemocnění a stupni jeho pokročilosti, přítomnosti více závažných onemocnění současně, věku a sociální situaci (míra podpory rodiny, finanční situace) a psychickému stavu pacienta (emoční stav, duchovní orientace). Tyto potřeby jsou biologické, psychologické, sociální a spirituální. Jejich priority se v průběhu nemoci mohou často měnit. Na konci života fyziologické potřeby ustupují do pozadí, důležitějšími se stávají potřeby sociální (potřeba přítomnosti jiného člověka, nebýt osamocen). Z ošetřovatelského hlediska se péče o fyziologické potřeby pacientů v závěru života skládají z péče o pokožku, prevence proleženin a polohování, nutriční péče a poradenství v otázkách příjmu potravy, péče o vyprazdňování, péče o pitný režim, péče o dýchací cesty a péče o dutinu ústní. Pacientům klesá chuť k jídlu, proto není nutné je nutit jíst. Lze upravit jídelníček nebo zmírnit diety podle návrhu lékaře. Je taky dobré dopřát pacientovi to, na co má chuť. Nezbytně nutné je také zajištění hydratace. Nemocný častokrát pociťuje sucho v ústech, proto je podstatné mu ústa vytírat a zvlhčovat. Pacient obvykle nežádá o tekutiny, protože nepociťuje žízeň nebo svoji žádost nedokáže vyslovit. Dehydratovaný pacient však doopravdy trpí. Důležitá je také správná hygiena, neboť přispívá k prevenci dekubitů. Neméně důležitou potřebou je potřeba jistoty a bezpečí. Tato potřeba vyplývá ze sklonu lidí mít životní situace pod kontrolou. Je do ní zahrnuta potřeba stability, ochrany, struktury, pořádku, norem, limitů a osvobození od strachu a úzkosti. Pacienti potřebují mít jistotu, že se o ně postarají odborníci. Potřeba bezpečí může být u každého nemocného jiná. Někdo se může cítit bezpečněji doma, druhý zase v nemocnici a další v hospici. Pacient musí být dostatečně informován o svém zdravotním stavu i dalších 23

24 možnostech péče a finančního zabezpečení. Je také důležité s pacientem hovořit o jeho obavách. Umírající pacienti silně pociťují potřebu sounáležitosti a lásky - někam a někomu patřit, mít rodinu, milovat a také být milován, mít místo ve skupině a pociťovat příslušnost k ní, být akceptovaný, sociálně integrovaný a mít pozitivní citovou odezvu (Plevová, 2011). Zde je také významná přítomnost druhé blízké osoby. Pacienti potřebují být ubezpečeni, že nejsou sami, že je někdo drží za ruku (Mlýnková, 2010). Významnou potřebou je i potřeba sebeúcty a seberealizace. Podstatnou seberealizační potřebou je potřeba plánovat. Pacient také může mít potřebu cítit se užitečný. Proto je třeba, aby nebyl odsouzen k pouhému přijímání (Plevová, 2011). 24

25 5. ROLE SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA Sociální pracovník je součástí multidisciplinárního týmu stejně jako lékaři, zdravotní sestry, psychologové, duchovní a dobrovolníci. Pracuje podle Etického kodexu sociálních pracovníků a Etického kodexu hospicové péče. Sociální pracovník vnímá člověka v širší souvislosti (v jeho bytí, vztazích a prostředí). Hledá osoby, kterých se týká klientův problém a zahrnuje je do procesu řešení. Klient je zde kompetentní řešit svůj problém. Sociální pracovník pomáhá klientovi najít nevyužité zdroje. Společně se zdravotní sestrou mapuje situaci rodiny, podílí se na individuálním plánu péče, zjišťuje potřebnost sociálních úkonů, komunikuje s ostatními členy multidisciplinárního týmu. Dle přání klienta pomáhá s vyřizováním nepojistných dávek. U imobilního klienta spolupracuje sociální pracovník mimo rodiny i s dalšími sociálními službami: pečovatelská služba a odlehčovací služba. Sociální pracovník v domácí hospicové péči nejprve uskuteční vstupní sociální šetření. Seznámí klienta s nabídkou služeb. Společně s lékařem sestaví individuální plán péče a rozsah návštěv. Sociální pracovník návštěvy zaznamenává písemně do dokumentace. Některé potřeby nemůže naplnit sociální pracovník, proto zprostředkuje odborníka, který tyto potřeby naplní. [23] 25

26 6. EUTANÁZIE V ČESKÉ REPUBLICE V historii byly určité snahy eutanázii legalizovat. Návrh československého zákona z roku 1926 obsahoval možnosti snížit trest při eutanázii pod dolní hranici sazby za vraždu nebo zcela upustit od potrestání. Další návrh eutanázie jen jako přečin byl o jedenáct let později. Oba dva návrhy však nebyly schváleny. Postupem času byly medializovány různé případy osob, které trpěly vážnou a nevyléčitelnou nemocí, a žádaly ukončení svého utrpení. Problematika eutanázie se stávala více aktuální (Haškovcová, 2007). Podle českého právního řádu je situace poměrně jasná: eutanázie jak aktivní, tak pasivní je zločinem vraždy. Účast na sebevraždě v podobě pomoci, rady, vyvolání rozhodnutí spáchat sebevraždu nebo utvrzování v předsevzetí toto učinit je trestným činem účasti na sebevraždě. Respektování projevu vůle nemocného ve formě platného negativního reverzu a neposkytnutí potřebných zdravotních služeb, se kterými nemocný nesouhlasí, je zcela v duchu zásady vycházející z Úmluvy o lidských právech a biomedicíně ( Non salus, sed voluntas aegroti suprema lex Nikoli prospěch, ale vůle nemocného je nejvyšším příkazem ) a je plně právem akceptována. Stejně tak v souladu s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně a se zákonem o zdravotních službách je respektování dříve vysloveného přání neposkytovat určité zdravotní služby jednáním v souladu se zákonem. Mírnění utrpení nevyléčitelně nemocného i za cenu zvyšování dávek utišujících prostředků, byť s rizikem ohrožení života pacienta, má rozhodně přednost a v případě, že pacient zemře v důsledku podání utišujících prostředků, které bránily jeho utrpení, a že podání nižšího množství by znamenalo vystavit jej naopak tomuto utrpení, nemůže být toto jednání považováno za trestné. Protiprávním a neetickým jednáním by naopak bylo ponechání pacienta v bolestech a utrpení, ačkoli jsou k dispozici potřebné utišující prostředky. Je-li ukončena léčba nevyléčitelně nemocného pacienta, která po zralé úvaze lékařského konzilia, v souladu s uznávanými postupy a pravidly lékařské vědy není nadále indikována, nejde o eutanazii, ale o postup, který je v souladu s právem i pravidly lékařské vědy. S problematikou eutanazie také souvisí, zda pachatel vraždy, kterou spáchal ze soucitu a na žádost nevyléčitelně těžce nemocného člověka, má být posuzován podle stejné 26

27 trestní sazby jako například nájemný vrah. Vznikla tzv. privilegovaná skutková podstata pro pachatele vraždy spáchané na žádost nevyléčitelně nemocného ze soucitu. Mediálně však byla mnohými novináři tato snaha zavést privilegovanou skutkovou podstatu pro trestný čin vraždy spáchaný ze soucitu na žádost nevyléčitelně nemocného člověka do trestního zákoníku interpretována jako uzákonění eutanazie. V médiích se na toto téma velmi debatovalo a představitelé návrhu nového trestního zákoníku proto raději od pokusu odlišit eutanazii od běžné vraždy opustili. Proto usmrcení jiného na jeho žádost ze soucitu v situaci, kdy trpěl nevyléčitelnou nemocí, je u nás stále hodnoceno stejnou trestní sazbou jako běžné úmyslné usmrcení neboli vražda (Ptáček, 2012). 27

28 7. EUTANÁZIE VE VYBRANÝCH ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE V Evropské unii lze uskutečnit eutanázii pouze v Nizozemí, Belgii a Lucembursku. Ve Švýcarsku je povolena asistovaná sebevražda. 7.1 Nizozemsko Podle zákona, který nabyl účinností 1. dubna 2002, a stanovených podmínek může lékař ukončit život druhého člověka. Tyto podmínky uvádí Martin Kupka v knize Psychosociální aspekty paliativní péče: 1. Lékař se ujistil, že pacientova žádost je dobrovolná a dobře uvážená a že pacientovo utrpení je nesnesitelné a není naděje na jeho zlepšení 2. Lékař informoval pacienta o jeho situaci. 3. Lékař společně s pacientem dospěl k názoru, že se nenabízí žádná rozumná alternativa k eutanázii. 4. Lékař konzultoval s jedním nezávislým lékařem situaci. Tento lékař viděl pacienta a podepsal prohlášení, že výše zmíněné podmínky byly splněny. 5 Lékař ukončil pacientův život s náležitou lékařskou péčí. (Kupka, 2014) Podmínkou není pacient v terminální fázi onemocnění. Také nemusí trpět fyzicky, jeho utrpení by mohlo být psychického charakteru. Po konzultaci s rodiči je možné vyhovět žádosti od nezletilého pacienta, který má více než 16 let. U pacientů mezi lety je zapotřebí souhlas rodičů (Kupka, 2014). 7.2 Belgie Také Belgie legalizovala eutanázii v roce 2002 jako Nizozemí. Na rozdíl od nizozemského zákona, belgický zákon nepovoluje asistovanou sebevraždu. Lékař nekoná trestný čin jestliže: je pacient zletilý (zrovnoprávněný zletilý), oprávněný právě konat a při smyslech v době své žádosti, žádost je dobrovolná, promyšlená, opakovaná a není výsledkem žádného nátlaku, pacient je nepřetržitě v beznadějném stavu a neúnosném fyzickém nebo psychickém utrpení, které není možné zmírnit a které 28

29 pochází ze závažné a nevyléčitelné poruchy (může být způsobená nemocí nebo nehodou). Před povolením eutanázie musí ošetřující lékař podat pacientovi informace o jeho zdravotním stavu, životních vyhlídkách a o paliativních možnostech a jejich následcích. Společně s pacientem musí dojít k závěru, že pro něj neexistuje jiná alternativa a že jeho žádost o eutanázii je plně dobrovolná. Ošetřující lékař si musí být jistý pacientovým trvajícím fyzickým nebo psychickým utrpením a trvalou žádostí. Aby si byl lékař jistý, provádí postupně několik rozhovorů. To vše konzultuje s dalším lékařem. Tento lékař si prohlédne pacientovu dokumentaci, musí si být jistý pacientovým trvalým a neúnosným fyzickým nebo psychickým utrpením. Důležitá je také lékařova nestrannost k pacientovi. Ošetřující lékař informuje pacienta o výsledcích konzultace s dalším lékařem. Dále je možnost žádost prodiskutovat s rodinou, psychiatrem nebo odborníkem na danou nemoc. Žádost o eutanázii vypracovává, datuje a podepisuje pacient. Pokud toho není pacient schopný, dokument vypracovává osoba, kterou pacient určí. Pacient může svoji žádost kdykoli odvolat (Kupka, 2014). 7.3 Švýcarsko V posledních letech zde každoročně jezdí mnoho cizinců ukončit svůj život - tzv. sebevražedná turistika. Eutanázie probíhá formou asistované sebevraždy. Sebevražedná turistika se však nelíbí jednotlivým švýcarským vládám. Proto se dohodla nová pravidla, kterými se Exit (poradna pro dobrovolnou smrt) bude řídit. Asistovaná sebevražda bude možná pouze u jedinců fyzicky trpících kvůli nemoci, nehodě nebo jinému handicapu. Předpokladem bude také vyčerpání veškerých jiných možností k odstranění utrpení. Smrtící látkou je pentobarbital sodný. Také bude stanovena horní hranici částky, kterou lze za pomoc požadovat (cca Kč). Klientem kliniky nesmí být osoba mladší dvaceti pěti let, jenom v případě, kdy prokazatelně nesnesitelně fyzicky trpí (Kupka, 2014). Žadatelé o asistovanou sebevraždu pocházejí z různých kontinentů. Většina klientů je z Německa, Velké Británie a Francie. Žadatelé ze Švýcarska jsou v početní menšině. Z České republiky byli uvedeni dva žadatelé. Naposledy v roce Mezi žadateli v menší míře převažují ženy. Průměrný věk žadatele se pohybuje kolem 69 let. [19] 29

30 II. PRAKTICKÁ ČÁST 8. CÍL A VÝZKUMNÉ OTÁZKY Cílem bakalářské práce je pomocí dotazníkového šetření zjistit a porovnat názory na eutanázii v Nemocnici Jihlava (oddělení geriatrické a následné péče) a Nemocnici Milosrdných sester Kroměříž. Stanovila jsem si 6 výzkumných otázek: 1. Kolik procent zdravotních sester se ocitly v situaci, kdy je pacient žádal o smrt? 2. Kolik procent zdravotních sester, považuje eutanázii za trestný čin? 3. Kolik procent pacientů využívá návštěvu kněze? 4. Podle čeho zdravotní sestry posuzují kvalitu paliativní péče? 5. Se kterými zařízeními Nemocnice Jihlava a Nemocnice Milosrdných sester spolupracují? 6. Z jakých důvodů by zdravotní sestry zlegalizovaly eutanázii? 30

31 9. NEMOCNICE JIHLAVA 9.1 Oddělení geriatrické a následné péče Nemocnice je příspěvková organizace, která je zřízená krajem Vysočina. Financování nemocnice zajišťují zdravotních pojišťovny klientů, dotace od zřizovatele, rezervní investiční fond, evropský fond. Nemocnice také provozuje doplňkové činnosti (ústavní lékárna, prodej zdravotnických potřeb, provoz parkoviště). Výnos z těchto činností se vrací zpět do provozu nemocnice. [20] V roce 1988 byla otevřena samostatná Léčebna dlouhodobě nemocných. Později byla přebudována na Oddělení dlouhodobě nemocných Nemocnice Jihlava s 88 lůžky. Dnes se kapacita oddělení změnila na 70 lůžek na 2 stanicích. Pokoje jsou pro 3 pacienty a 2 pokoje mají společné sociální zázemí. Tři lůžka jsou nadstandardní. Je zde poskytována léčebná ošetřovatelská a rehabilitační péče. Pacienti mají většinou nad 65 let a pocházejí z Kraje Vysočina. Klienti trpí dlouhodobým chronickým onemocnění, které vede ke ztrátě soběstačnosti. Oddělení poskytuje péči geriatrickým pacientům po úrazech, při poruchách pohybového aparátu, ortopedických operacích i cévních mozkových příhodách. Je také akreditovaným pracovištěm oboru geriatrie a medicíny dlouhodobé péče. Nově oddělení zavedlo aktivizační programy pro pacienty s demencí, zejména trénování paměti. V přízemí budovy je pro pacienty vybavena pracovní terapie i s nácvikovou kuchyní. Sociální pracovnice zde vykonává tyto úkony vydává důchody z pokladny nemocnice, informuje o příspěvcích, pečovatelských a sociálních službách Kontaktuje agentury domácí péče v návaznosti na nemocniční péči Zpracovává žádosti do ústavů sociální péče či jiných zařízení Spolupracuje s Intervenčním centrem Kraje Vysočina na případech domácího násilí, např. při zjištění týrání seniorů Osamoceným seniorům zajišťuje platby a drobné nákupy Zprostředkuje pedikúru, kadeřnické a holičské služby[21] 31

32 Struktura zaměstnanců na oddělení geriatrické a paliativní péče Personál nemocnice Počet pracovníků Vrchní sestra 1 Staniční sestra 2 Všeobecné sestry 18 Rehabilitační sestry 6 Zdravotně sociálních pracovnice 1 Sanitáři 15 Tabulka 1: Struktura zaměstnanců Nemocnice Jihlava. Zdroj: Vlastní zpracování 32

33 10. NEMOCNICE MILOSRDNÝCH SESTER KROMĚŘÍŽ Tuto nemocnici řadíme mezi nestátní zdravotnické zařízení, která poskytuje péči dlouhodobě nemocným pacientům. Zřizovatelem je Česká provinci Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul se sídlem v Kroměříži. Činnost ředitele je vázána obecně závaznými právními předpisy. Ředitel, vrchní sestra a správce Nemocnice Milosrdných sester tvoří poradní orgán neboli radu ředitele. Nemocnice Milosrdných sester je registrována u okresního úřadu v Kroměříži od Na financování nemocnice se podílí zdravotní pojišťovny klientů a sám klient. Klient si hradí: nadstandardní pokoj, vyjádření lékaře o zdravotním stavu pacienta žádajícího umístění do pobytového zařízení, poplatek za nahlížení do zdravotnické dokumentace, pořizování jejích výpisu nebo kopií manipulační poplatek, pedikúru, holení vousů a kadeřnické služby. Nemocnice využívá režimovou, dietetickou a medikamentózní léčbu spojenou s rehabilitační péčí. Do péče je zahrnut holistický přístup, který nahlíží na člověka z fyzického, psychického, sociálního a duchovního pohledu. Pastorační asistent se věnuje duchovní oblasti pacientů. Rozsah a úroveň poskytované zdravotní péče jsou určeny stupněm postižení zdravotního stavu. Kapacita nemocnice je 105 lůžek. Je rozdělena novou (tři oddělení) a starou budovu (dvě oddělení). Nadstandardní pokoje jsou na každém oddělení. Tyto pokoje jsou vybaveny sociálním zařízením, televizí a telefonem. V přízemí nemocnice byla v roce 2008 vybudována infekční ambulance. Ordinace a pracoviště lékaře je zaregistrována jako ordinace přenosných nemocí. Sociální pracovnice se denně účastní velké vizity a schůzky lékařů. Spolupracuje s nemocničním kaplanem, účtárnou, dobrovolníky a hlavní sestrou. Jedná se spolupracujícími subjekty (nemocnice, zařízení, sociální péče, domácí agentury, hospice), dále s různými úřady a nadacemi. Realizuje přijetí všech pacientů a také jejich propuštění. Koordinuje spolupráci s dobrovolníky. [22] 33

34 Struktura zaměstnanců Personál nemocnice Počet pracovníků Lékaři 5,5 Vysokoškolští nelékaři 7 Všeobecné sestry 32 Fyzioterapeuti 3 Zdravotně sociálních pracovníků 1 Pastorační pracovník 0,75 Nutričních terapeut 0,3 Všeobecných ošetřovatelů 12,5 Sanitáři 2 Dělnice ve zdravotnictví 9 Zaměstnanci HTS 19 Tabulka 2: Struktura zaměstnanců Nemocnice Milosrdných sester. Zdroj: 34

35 11. METODIKA VÝZKUMU Praktická část bakalářské práce byla vytvořena na základě kvantitativního výzkumu, pomocí dotazníkové formy šetření. Dotazník obsahuje 13 otázek, které budou vyhodnoceny a dále zpracovány v grafu nebo tabulce. Tyto otázky se týkají situace, kdy pacient žádá zdravotní sestry o smrt, eutanázie jako trestného činu, důvodů pro legalizaci eutanázie, eutanázie ve spojitosti s rodinou pacienta a lékaře, kvalitay paliativní péče, možnosti využívání návštěvy kněze, spolupracujícími organizacemi a demografickými údaji Popis vzorku respondentů Jako respondenty jsem si zvolila zdravotní sestry z Nemocnice Jihlava (oddělení geriatrické a paliativní péče) a Nemocnice Milosrdných sester Kroměříž (paliativní péče). V každé nemocnici jsem rozdala 30 dotazníků. Z Nemocnice Jihlava jsem získala 20 dotazníků a z Nemocnice Milosrdných sester 28 dotazníků. Návratnost dotazníků byla 66, 7 % a 93,3 %. Sběr dotazníků probíhal v období březen-duben Na začátku dotazníku byly zdravotní sestry vždy upozorněny na to, že je dotazník anonymní. Dotazník jsem vždy osobně zanesla do nemocnice a dala primářce nebo hlavní sestře, které ho distribuovaly dále Charakteristika výzkumného prostředí Výzkum byl proveden ve dvou nemocnicích v Jihlavě a v Kroměříži. V Jihlavě byl výzkum uskutečněn v Nemocnici Jihlava na oddělení geriatrické a následné péče. V Kroměříži jsem výzkum realizovala v Nemocnici Milosrdných sester Kroměříž. Tato nemocnice je pro dlouhodobě nemocné. 35

36 12. KVANTITATIVNÍ METODA VÝZKUMU Kvantitativní přístup předpokládá, že různé aspekty, objekty či procesy sociálního světa, které jsou předmětem zkoumání, jsou nějakým způsobem měřitelné, tříditelné a uspořádané. Informace se později analyzují statistickými metodami, záměrem je ověřit platnost představ o výskytu charakteristik těchto aspektů, objektů a procesů. Cílem této bakalářské práce je pomocí dotazníkového šetření zjistit a porovnat názory na eutanázii v Nemocnici Jihlava (oddělení geriatrické a následné péče) a Nemocnici Milosrdných sester Kroměříž. Stanovila jsem si 6 výzkumných otázek: 1. Kolik procent zdravotních sester se ocitly v situaci, kdy je pacient žádal o smrt? 2. Kolik procent zdravotních sester, považuje eutanázii za trestný čin? 3. Kolik procent pacientů využívá návštěvu kněze? 4. Podle čeho zdravotní sestry posuzují kvalitu paliativní péče? 5. Se kterými zařízeními Nemocnice Jihlava a Nemocnice Milosrdných sester spolupracují? 6. Z jakých důvodů by zdravotní sestry zlegalizovaly eutanázii? 12.1 Dotazník V sociálních výzkumech je dotazník velmi rozšířená metoda. Dotazník je písemný způsob dotazování. Tento způsob nelze použít při výzkumu osob, které mají se čtením či psaním nějaké obtíže (malé děti, osoby nevidomé, mentálně nebo jinak postižené, imigranti nezvládající úřední jazyk). Dotazník se využívá při kvalitativních i kvantitativních akcích. Na rozdíl od rozhovorů bývá písemná odpověď v dotazníku spisovnější, bez opakování a košatých vsuvek. Tím se stává odpověď přehlednější. Respondent má více času si myšlenky uspořádat a rozmyslet. Na druhou stranu to lze považovat i za nevýhodu, protože písemná odpověď vyžaduje určité úsilí a trpělivost, jejichž nedostatek může změnit výpověď. Standardizovaný dotazník se používá v kvantitativním šetření. Jsou zde uzavřené, polouzavřené. Výjimku tvoří otevřené či volné otázky. Délka dotazování nemá obecně platný předpis. Udává se optimální hranice otázek na 20 minut. Počet otázek však záleží na jejich složitosti a náročnosti. Doba trvání vyplňování dotazníku by se 36