MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE KATEŘINA JÉGROVÁ

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2012 KATEŘINA JÉGROVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Škůdci léčivých rostlin čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D. Vypracovala: Kateřina Jégrová Brno 2012

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem Škůdci léčivých rostlin čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně. dne.. podpis autora

4 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych touto cestou poděkovala paní doc. Ing. Haně Šefrové, Ph.D. za odborné vedení, ochotu a cenné připomínky při vzniku této práce. Závěrečná práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č.msm Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

5 ABSTRAKT Škůdci léčivých rostlin čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) Výskyt škůdců hluchavkovitých léčivých rostlin byl zjišťován vizuální kontrolou rostlin během vegetační sezóny v roce 2011 v arboretu Mendelovy univerzity v Brně. Bylo sledováno 24 druhů hluchavkovitých rostlin. Celkem bylo zjištěno 26 škůdců, z toho 17 zástupců polokřídlých, sedm brouků, jeden z třásnokřídlých, 1 škvor. Nejpočetnějším škůdcem byl (Hardy, 1850), který byl zjištěn na 13 druzích hluchavkovitých. Nebylo pozorováno žádné vážnější poškození rostlin. Proti škůdcům nebylo třeba provádět žádný regulační zásah. KLÍČOVÁ SLOVA: léčivé rostliny, škůdci, ochrana rostlin, hluchavkovité ABSTRACT The pests of the Lamiaceae medicinal plants Pests occurrence of pests of the Lamiaceae medicinal plants was investigated by visual inspection during the growing season in 2011 in the arboretum of Mendel University in Brno. 24 species of Lamiaceae plants were observed. In total there was found 26 pests including 17 representatives of Hemiptera, seven of Coleoptera, one of Thysanoptera and an earwig. The most numerous pest was (Hardy, 1850), which was detected on 13 species of Lamiaceae. There wasn t observed more serious damage of plants. It was not necessary to use any methods of pest control. KEY WORDS: medicinal plants, pests, plant protection, Lamiaceae

6 OBSAH 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Charakteristika čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) Význam a využití čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) Chemické obranné látky vůči škůdcům Zastoupení účinných látek v rostlinách z čeledi hluchavkovitých Hmyz a roztoči vázaní na hluchavkovité Polokřídlí Hemiptera Brouci Coleoptera Motýli Lepidoptera Roztoči Acarina Možnosti ochrany léčivých rostlin CÍL PRÁCE MATERIÁL A METODIKA Charakteristika studijní plochy Sledování škůdců VÝSLEDKY A DISKUZE ZÁVĚR PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY PŘÍLOHY... 47

7 1 ÚVOD V současnosti existuje nepřeberné množství literatury z oblasti pěstování a zejména využití léčivých rostlin, avšak co se týče škůdců těchto rostlin, je literatury spíše pomálu. Do jisté míry v tomto ohledu hraje fakt, že léčivé rostliny nejsou pěstovány na tak velkých výměrách jako jiné polní či zahradní plodiny a proto se jim věnuje menší pozornost. Z důvodů pěstování v menším měřítku také nebývají vystavovány tak vysokému napadení škůdci jako jiné plodiny a svoji roli zajisté hrají i obsahové látky léčivých rostlin, které mohou na případné fytofágy působit odpudivě. Ve své práci se pokusím nashromáždit informace o škůdcích na léčivkách čeledi hluchavkovitých z literárních pramenů od různých autorů a tento seznam doplním svým orientačním průzkumem, který jsem provedla v roce 2011 na půdě arboreta Mendelovy univerzity a příležitostně i na několika dalších místech. 7

8 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Charakteristika čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) Hluchavkovité jsou jednoleté, dvouleté či vytrvalé byliny, na našem území i polokeře. Jsou rozšířené téměř po celém světě, jejich největší výskyt je ve Středozemí, dále ve střední a jihozápadní Asii, kde se vyskytují i jako keře či stromy. Tyto oblasti se vyznačují největší druhovou diverzitou čeledi hluchavkovitých. Většina druhů je xerotermních (Chrtek, Tomšovic, 2000) Význam a využití čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) Mnoho druhů z této čeledi se využívá v potravinářském průmyslu jako koření nebo v podobně čajů a čajových směsí, v likérnictví, ve výrobě parfémů, ve farmaceutickém průmyslu, v řadě kosmetických přípravků a to zejména v souvislosti s rostoucí oblibou přírodních produktů, dále v lékařství i v lidovém léčitelství pro široké spektrum farmakologických účinků (Duchová 2008). Pěstují se také jako okrasné a nektarodárné rostliny, či jako rostliny pro květinové aranžmá (Jirásek, 1989). V ochraně rostlin se mohou využít k přípravě rostlinných insekticidů (Pavela, 2011). Vysoký obsah silic může mít i negativní význam, hluchavkovité patří mezi alergenní rostliny, které zejména v čerstvém stavu mohou způsobovat alergické reakce (Novák, Nováková, 2010). Některé druhy jsou označovány jako plevelné, tedy mohou snižovat výnosy kulturních plodin. Například konopice polní (Galeopsis tetrahit L.), hluchavka nachová (Lamium purpureum L.) (Mikulka, 1999). Jako léčivé se pěstují především druhy levandule, šalvěje, meduňky, saturejky, yzopu, tymiánu, jablečníku, majoránky a máty. Některé léčivé rostliny nelze pěstovat z ekonomických či ekologických důvodů, zejména pak s ohledem na velmi specifické nároky na pěstování v monokultuře, proto jedinou možností je sběr (Jirásek 1989). Například jde o hluchavku bílou (Lamium album L.), mateřídoušku obecnou (Thymus serpyllum L.), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum Huds.), konopici bledožlutou (Galeopsis segetum Necker) (Stuart, 1987). Léčivé rostliny jsou v České republice pěstovány pouze na velmi malých plochách. V roce 1998 byla výměra pěstebních ploch 6362 ha, poté prudce klesla (1999 8

9 plocha 950 ha), v následujících letech výměra kolísala a od roku 2006 pozorujeme mírný nárůst rozlohy pěstebních ploch. Z registrovaných odrůd rostlin z čeledi hluchavkovitých se u nás nejvíce pěstuje meduňka (Melissa officinalis L.), máta (Mentha piperita L.), saturejka (Satureja hortensis L.) a levandule (Lavandula angustifolia Mill.), avšak největší podíl mezi pěstovanými léčivými rostlinami mají rostliny z jiných čeledí, zejména ostropestřec mariánský (Silybum marianum L.). Registrované odrůdy rostlin čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) jsou: bazalka pravá (Ocimum basilicum L.), jablečník obecný (Marrubium vulgare L.), levandule lékařská (Lavandula angustifolia Mill.), majoránka zahradní (Origanum majorana L.), máta peprná (Mentha piperita L.), meduňka lékařská (Melissa officinalis L.), saturejka zahradní (Satureja hortensis L.), tymián obecný (Thymus vulgaris L.), yzop lékařský (Hyssopus officinalis L.). Jejich rozmanité využití je dáno účinnými látkami, které obsahují. Chemické složení a množství látek se liší v rámci jednotlivých rodů i druhů. Největší význam mají silice, které rostliny z čeledi hluchavkovitých obsahují ve velkém množství (Jirásek, 1989) Chemické obranné látky vůči škůdcům V rámci primárního a sekundárního metabolismu syntetizují zelené rostliny primární a sekundární metabolity. Primární metabolity mají rozhodující význam pro život rostlin, jsou to nepostradatelné stavební a energetické látky, zúčastňují se řady biochemických reakcí a jsou nezbytné pro průběh základních životních pochodů. Řadíme mezi ně sacharidy, lipidy a bílkoviny. Z těchto látek vznikají sekundární metabolity, které nemají rozhodující význam pro život rostliny, avšak mají své specifické funkce. Jsou to látky patřící mezi glykosidy, třísloviny, alkaloidy, saponiny, silice a hořčiny (Pamukov, 1986). Mnohé z těchto látek vytvářejí rostliny na svoji obranu vůči škůdcům. Tyto obranné látky mohou být v rostlině zastoupeny v rozličném množství, můžeme je rozdělit na látky s kvalitativním a kvantitativním významem. Kvalitativní látky jsou zastoupeny v menším množství a jsou toxické pro škůdce. To je chrání před velkým množstvím druhů, avšak některé druhy se dokázaly těmto látkám přizpůsobit a specializují se na ně. Do této skupiny patří alkaloidy, glykosidy, glukosinoláty. 9

10 Kvantitativní látky jsou zastoupeny ve velkém množství v rostlině (více jak 10 % sušiny) a působí odpudivě na škůdce, případně mohou být až toxické. Řadíme k nim lignin, taniny a fenolické látky (Bláha et al., 2003). Rostliny z čeledi hluchavkovitých obsahují stejně jako jiné aromatické rostliny velké množství sekundárních metabolitů, které nacházejí uplatnění v různých odvětvích lidské činnosti. Obsahují řadu biologicky aktivních látek, z nichž nejvýznamnější jsou silice. Na jejich bázi se komerčně vyrábějí přípravky na ochranu rostlin, takzvané rostlinné insekticidy. Nejvíce se tyto přípravky používají v uzavřených prostorech, tedy ve skladech (proti skladištním škůdcům) či sklenících. Je to proto, že se rychle odpařují. Rostliny, které našly komerční uplatnění, patří většinou do čeledí Lamiaceae, Asteraceae a Apiaceae (Pavela, 2011). Množství účinných látek v rostlině je ovlivňováno vnitřními faktory, tedy jde o genetický základ rostliny, vyšlechtěné odrůdy, ontogenezi rostlin. Dále vnějšími faktory jako jsou půdní a klimatické vlivy a vlivy povětrnostní, popřípadě stresem rostliny, který může nastat i v případě napadení škůdcem (Pavela, 2006) Zastoupení účinných látek v rostlinách z čeledi hluchavkovitých Látky uvedené u jednotlivých rostlin mají buď přímé insekticidní účinky nebo repelentní, antifidantní (protipožerové) či antiovopoziční účinky. Přímé insekticidní účinky způsobují mortalitu škůdců. Řadíme mezi ně aromatické terpeny (mono-, diterpeny), jednoduché fenoly a alkaloidy. Repelenty odrazují hmyz před usednutím na rostlinu, jedná se o jednoduché aromatické uhlovodíky, které se uvolňují do prostředí a mohou tak ovlivňovat chemoreceptory hmyzu. Antiovipozitanty jsou často spjaty s repelenty, samička neusedne na danou rostlinu a nenaklade na ni vajíčka. Je to skupina látek od jednoduchých aromatických terpenů, fenolů či alkaloidů a také limonoidy a polyfenoly. Například u aromatických rostlin z čeledi Lamiaceae je velmi účinný thymol a jemu podobný karvakrol. Antifidanty odrazují fytofágní hmyz od příjmu potravy. Patří sem opět jednoduché aromatické terpeny, fenoly či alkaloidy, polyfenoly a limonoidy (Pavela, 2011). 10

11 Levandule lékařská (Lavandula officinalis Mill.) V extraktech z levandule je řada účinných látek jako monoterpeny, diterpeny, fenoly, flavonoidy, které mají insekticidní účinky (Pavela, 2011). Například linalol, linalylacetát, nerolidol a farnezol (Jahodář, 2011). Účinné jsou zejména proti mšicím a molicím. Bazalka pravá (Ocimum basilicum L.) Z obsažených biologicky aktivních látek, které mají insekticidní účinky, jsou to především monoterpeny, diterpeny, fenoly a clerodany (Pavela, 2011). Například methylchavikol, linalol, cineol (Jahodář, 2011). Působí proti mšicím, sviluškám a housenkám motýlů (Pavela, 2011). Dobromysl, majoránka, mateřídouška, tymián (Origanum sp. a Thymus sp.) Z obsahových látek jsou nejvýznamnější terpenické látky, které jsou obsaženy ve vysokém množství, mají repelentní, antifidantní, antiovopoziční a isekticidní účinky (Pavela, 2011). Mateřídoušky Thymus sp. v silici obsahují monoterpeny typu thymolu cineolu, karvakrolu. Dobromysl obecná Origanum vulgare L. obsahuje především deriváty thujonu. Silice majoránky zahradní Majorana hortensis Moech. obsahuje terpineol, terpinen a sabinen (Jahodář, 2011). Působí na mšice, molice a housenky motýlů (Pavela, 2011). Pochvatec (Plectranthus sp.) Tyto rostliny obsahují velké množství biologicky účinných látek. Mají repelentní a insekticidní účinky. Rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis L.) Obsahuje monoterpeny, diterpeny, fenoly (limonem, 1,8-cineol, α-terpinen, linalool a další). Repelentní a antifidantní účinky na housenky motýlů, na mšice a molice má insekticidní účinky (Pavela, 2011). Šalvěj lékařská (Salvia officinalis L.) Vysoký obsah aromatických látek monoterpenů, diterpenů, fenolů (limonen α- terpinen, linalool, quecetin, rutin, vanilin a jeho kyseliny a další), které jsou hlavní 11

12 složkou esenciálních olejů a extraktů získaných z rostlin. Mají antifidantní a repelentní účinky na housenky motýlů. Přímé insekticidní účinky na mšice a svilušky. Máta peprná (Mentha piperita L.) Také obsahuje mnoho biologicky aktivních látek. Obsahuje 1 3 % silice, v ní 50 % mentholu, dále jeho estery s kyselinou octovou a přes 10 % menthonu a dalších 40 terpenických látek. Dále polyfenolické látky, hlavně flavonoidy a taniny. Tyto látky mají především insekticidní účinky, ale také protipožerové a inhibiční účinky. Šanta (Nepeta sp. ) L. Obsahuje velké množství terpenů (α- a γ- terpine, thymol, terpineol, linalool, eugenol) a další látky s insekticidním, antifidantním a repelentním účinkem. Účinek mají proti housenkám bělásků, popřípadě i proti sviluškám a molicím. Zběhovec (Ajuga sp.) L. Rostliny tohoto rodu obsahují mnoho biologicky aktivních látek, především terpeny a triterpenoidy, zejména fytoekdysteroidy (ajugarin). Fytoekdysteroidy způsobí narušení hormonální aktivity a hmyz hyne v juvenilním stadiu. Tyto látky mají také repelentní a antifidantní účinky na některé druhy hmyzu. Působí zejména na housenky motýlů a mšice (Pavela, 2011). Saturejka zahradní (Satureja hortensis L.) Obsahuje karvakrol, thujon a p-cymol. Hluchavka bílá (Lamium album L.) Obsahuje stopy silice, třísloviny, sliz a flavonoidy. Meduňka lékařská (Melissa officinalis L.) Silice obsahuje terpenové aldehydy citral a citronellal (Jahodář, 2011). 12

13 2.2 Hmyz a roztoči vázaní na hluchavkovité Polokřídlí Hemiptera Klopuška bramborová Lygocoris pabulinus (Linnaeus, 1761) Morfologie Dospělec je 5,1-6,6 mm dlouhý, samice jsou větší než samci. Jsou světle zeleně zbarvení, povrch těla je lesklý, s chloupky. Temeno není kýlovité, u samce je širší než u samice. Tykadla jsou poměrně dlouhá a tenká, jednotlivé články jsou různě zbarveny (Miller, 1956). Tykadla mají čtvrtý, třetí a vrchol druhého článku černý (Alford, 2007). Štít a čelní štítek jsou slabě příčně zvrásněné a bezbarvě tečkované. Spodní strana těla je světlá, na zadečku jsou světlé chloupky. Nohy jsou zelené nebo žlutozelené. Holeně se světlými chloupky, jejich konce tmavé. Chodidla tmavá, u samic mohou být první dva články světlé. Vajíčka jsou žlutavě šedá o délce 1,29 mm a šířce 0,36 mm (Miller, 1956). Nymfa je světle zelená, vrcholky tykadel má oranžově červené (Alford, 2007). Bionomie Přezimuje vajíčko, umístěné v kůře jednoletých nebo dvouletých výhonů ovocných keřů a jiných dřevin. Líhnou se v dubnu nebo v květnu, dříve či později v závislosti na dané oblasti a teplotě. Vývoj trvá obvykle po dobu několika týdnů. Nymfy poté sají na pupenech a na mladých listech až do začátku května, kdy ve druhém, třetím nebo čtvrtém instaru migrují na byliny jako brambory, jahody a rozlišné plevele. Zde pokračují ve svém vývoji až k dospělosti. Dospělci jsou velmi aktivní a létají za svitu slunce. Na konci června a července kladou vajíčka na stonky bylin. Poté se vyvíjí druhá generace, která dospívá na podzim (Alford 2007). Následně migrují zpět na dřeviny, kde kladou vajíčka jednotlivě nebo ve skupinách po 3-4 kusech, vajíčka přezimují. Mají dvě generace v roce (Miller, 1956). Příznaky Na listech vznikají drobné červené skvrny od posátí larvami a dospělci. Skvrny se zvětšují, hnědnou, listy se mohou vlivem růstu trhat. Napadené vrcholky přestávají růst, což vede k probouzení postranních oček (dáno vlivem látek obsažených ve slinách klopušek) (Miller, 1956). 13

14 Ekologické nároky Stínomilný a vlhkomilný druh (Miller, 1956). Velmi rozšířený a hojný v Evropě, současně také v severní Americe a částech Asie (Alford 2007). Míra specializace Polyfág. Častý škůdce ovocných dřevin, jahod a vinné révy (Alford, 2007). Napadá také hlohy a šeříky (Miller, 1956). Druhá generace se vyvíjí na bylinách z různých čeledí, z hluchavkovitých na hluchavkách Lamium a šalvějích Salvia (Alford, 1995). Pidikřísek meduňkový melissae (Curtis, 1837) Morfologie Dospělci měří 2,9-3,4 mm, jsou zelené barvy s výraznými černými nebo šedými skvrnami na předohrudi a štítku. Zadní nohy dospělců jsou adaptovány na skákání a na holeních mají trnité sety (Alford, 1995). Bionomie Dospělci i nymfy žijí volně na listech rostlin. Příznaky Napadené listy vadnou, na rubu jsou stříbřité skvrny, růst a vývoj rostlin se zpomaluje. Škodí i přenosem rostlinných patogenů. Míra specializace Běžný druh, napadající různé zástupce hluchavkovitých (například rody Phlomis a Salvia) a také další rostliny. Největší škody působí na okrasných rostlinách venku a ve sklenících (Alford, 1995). Pidikřídek polní atropunctata (Goeze, 1778) Morfologie Dospělec měří 3-4 mm, má žluté nebo žlutozelené zbarvení s černohnědými až černými skvrnami. Na temeni má dvě černé kruhové skvrny. Kromě střední části je štít černý. Přední křídla mají za voskovým políčkem čtvercovitou skvrnu, ta pokračuje tmavým pruhem napříč křídlem až na vrchol clavu. Uprostřed clavu je ozdobná čtvercovitá skvrna, která pokračuje pruhem k přednímu okraji křídla. Špičky křídel jsou tmavé. 14

15 Končetiny žlutozelené, zadeček černý. Larva je zbarvená žlutozeleně bez charakteristické černé kresby (Miller, 1956). Bionomie Přezimují vajíčka na zbytcích rostlin. Larvy se líhnou časně z jara. Největší výskyt imag je v červenci. Příznaky Na listech máty je patrné posátí, projevuje se okrouhlými bělavými nebo šedavými skvrnkami, které mohou postupně splývat (Neubauer, 1980). Míra specializace Polyfág. Vyskytuje se na bramboru, řepě, luskovinách, obilninách, na chmelnicích a vinicích, ve sklenících. Z hluchavkovitých napadá mátu, jablečník, bazalku, saturejku a další (Neubauer, 1980). V menší míře může podobně škodit collina (Flor, 1861), vyskytující se spíše v teplejších oblastech a také zemákový (Empoasca pteridis Dahlbom, 1850) (Neubauer, 1980). Pidikřísek skleníkový Hauptidia maroccana (Melichar, 1907) Morfologie Dospělci jsou dlouzí 3,1-3,7 mm, převážně bledě žlutí s šedými nebo hnědými skvrnami, s výrazným párem skvrn na předních křídlech. Na holeních zadních končetin dospělců je mnoho trnitých set. Zadní nohy jsou adaptovány na skákání. Nymfa je bílá. Bionomie Po celý rok se všechna vývojová stadia nacházejí na spodní straně listů, kde saje. Vajíčka jsou kladena jednotlivě k listovým žilkám, při skleníkové teplotě se líhnou za týden. Nymfy mají pět instarů, kterými projdou v průběhu jednoho měsíce, než dosáhnou dospělosti. Spodní strana listů je znečištěna svlečkami nymf. Dospělci žijí až tři měsíce, každá samička naklade až 50 vajíček. Délka vývoje je delší v chladnějších podmínkách a velmi pomalé v zimě, kdy k vylíhnutí nymf z vajíček dochází až po měsíci i více a vývoj nymf trvá dva i více měsíců. Příznaky Růst napadených rostlin je omezen a klíční rostliny hynou, většinou je poškození omezeno na skvrnitost, stříbřitost listů nebo bledé mramorování na listech. 15

16 Výskyt V jihozápadní Evropě, z území naší republiky není znám. Míra specializace Polyfág, v Evropě převážně škůdce skleníkových rostlin. Největší škody jsou na okrasných rostlinách, například Calceolaria, Chrysanthemum, Fuchsia. Z čeledi hluchavkovitých napadá zejména šalvěje rodu Salvia. V příznivých teplých oblastech napadá i venkovní rostliny (Alford, 1995). Pěnodějka obecná Philaenus spumarius (Linnaeus, 1758) Morfologie Dospělec je dlouhý 5-6 mm, tělo oválného tvaru. Zbarvení okrově žluté s různými odstíny do hněda. Kresba je velice proměnlivá, jsou jednobarevní nebo skvrnití. Larvy jsou zprvu zelenavě žluté, později žluté (Miller, 1956). Hlava je klínovitá. Vajíčka jsou dlouhá 1 mm, oválná (Alford, 2007). Bionomie Přezimují vajíčka ve štěrbinách kůry nebo pod pokožkou rostlin, které kladou samičky na podzim. V dubnu se líhnou larvy. Dospělci se objevují od června do října, v říjnu jsou nejpočetnější (Miller, 1956). Rostliny poškozuje sáním. Na rostlině můžeme pozorovat chomáčky pěny, ve kterých je skryta larva. Larva vzduchem, který vypouští, zpěňuje směs tekutého trusu s voskovými výpotky (Neubauer, 1980). Příznaky Mladé výhonky mohou být po napadení nymfami deformované a zvadlé. V některých případech mohou být deformované i květy. Dospělci nezpůsobují žádné viditelné poškození (Alford, 2007). Ekologické nároky a výskyt Vyskytuje se na loukách, polích i zahradách od nížin po vyšší polohy. Rozšířená po celé Evropě (Zahradník, 2011). Míra specializace Polyfág, saje na různých bylinách (Zahradník, 2011). 16

17 Molice skleníková Trialeurodes vaporariorum (Westwood, 1856) Morfologie Dospělci jsou dlouzí 1 mm, tělo bledě žluté, křídla čistě bílá (Alford, 1995). Vajíčka jsou žlutá, později šednou, široce kuželovitá, opatřena zahnutým čípkem. Nymfy jsou bledě zelené, oválné, ploché. Larvy posledního instaru jsou oválné, bílé s krátkými marginálními voskovými výběžky (Miller, 1956). Bionomie Sají na spodních stranách listů mnoha rostlin pěstovaných ve sklenících a také na různých plevelech. Dospělci se většinou shromažďují na listech na vrcholech rostlin, v případě vyrušení rychle odlétají. Každá samička je schopná naklást kolem 200 vajíček za svůj život, jednotlivci většinou přežívají tři až šest týdnů. Vajíčka jsou kladena do kruhových skupin na hladkých listech, na chlupatých listech jsou spíše roztroušená. Samička klade průměrně 150 vajíček. Vajíčka po nakladení časem tmavnou, líhnou se zhruba za devět dní při skleníkové teplotě (21 C) (Alford, 1995). Čerstvě vylíhlé larvy jsou drobné, žlutavé a pohyblivé (Miller, 1956). Lezou po povrchu listů, ale brzy se usadí a sají rostlinné šťávy, zanoří ústní ústrojí do pletiva listu a zůstávají po zbytek svého vývoje nehybné. Procházejí třemi instary, které přijímají potravu a v posledním instaru potravu nepřijímají. Dospělci se líhnou po 18 dnech. Rozmnožují se partenogeneticky i bisexuálně (Šefrová, 2006). Mají několik překrývající se generací za rok. Škůdce běžně přežívá na plevelech a zbytcích rostlin ve skleníku nebo na venkovních rostlinách v blízkém okolí. V našich podmínkách nejsou schopni přezimovat, i když krátkodobě snášejí i teploty bod bodem mrazu. Přenašeč virů (Alford, 1995). Příznaky Napadené rostliny jsou oslabené, je omezen jejich růst, listy žloutnou. Nově narašené výhonky jsou také napadány. Těžká napadení mohou vést k předčasnému opadu listů, chřadnutí rostliny a úhynu. Rostliny jsou také znečištěny medovicí a pokryty černěmi (Alford, 1995). Míra specializace Polyfágní, v severní Evropě rozšířen jako skleníkový škůdce. Napadá různé okrasné rostliny, z hluchavkovitých například šalvěj rod Salvia. Napadá také semenáčky stromů a keřů. Vedle okrasných rostlin škodí také na okurkách, melounech, chmelu, révě, 17

18 bramborách, jabloních, fazolích a dalších rostlinách. Dle Millera (1956) se larvy úspěšně vyvíjejí jen na některých z těchto rostlin, proto jsou spíš oligofágy. Mšice konopicová Cryptomyzus galeopsidis (Kaltenbach, 1843) Morfologie Bezkřídlé živorodé samičky jsou 1,3-1,6 mm dlouhé, krémově bílé nebo světle žlutozelené až zelené, s nezřetelným zeleným pruhem na hřbetě. Sifunkuly jsou štíhlé, téměř dvakrát tak dlouhé než cauda (Alford, 2007). Bionomie Je to dicyklická mšice, v létě migruje na sekundární hostitele (Alford, 2007). Příznaky Najdeme je na rubu listů a vrcholcích rostlin. Na rozdíl od mšice rybízové Cryptomyzus ribis (L., 1758) nezpůsobuje puchýřky na listech, napadené listy žloutnou, povrch listů se zvrásní, napadené části rostlin hnědnou, vadnou a mohou odumírat. Povrch rostlin znečišťují medovicí (Alford, 2007). Výskyt Velmi rozšířený v Evropě, zavlečený škůdce do severní Ameriky (Alford, 2007). Míra specializace Polyfág. Škůdce černého rybízu, také příležitostně angreštu a červeného rybízu. Letní migrace na sekundární hluchavkovité hostitele jako Galeopsis tetrahit a Lamium purpureum a dle Millera i na rozrazilech (Veronica). Mšice Kaltenbachiella pallida (Haliday, 1838) Morfologie Krémově bílé mšice velké 0,9-1,3 mm. Mají zkrácený poslední článek tykadel (Alford, 1995). Vylučují vosk, který jim pokrývá tělo (Miller, 1956). Na zadečku mají dobře vyvinuté voskové žlázy, redukované sifunkuly a chvostek (Šefrová, 2006). Bionomie Vyvíjejí se na kořenech rostlin mezi vločkovitou hmotou bílého vosku. Okřídlené formy se objevují na konci léta a brzo na podzim, migrují na jilmy (Ulmus), na které kladou vajíčka. Z vajíček se následující jaro líhnou nymfy. Bezkřídlé mšice žijí na listech, kde 18

19 vznikají světle zelené hálky. Na začátku léta je okřídlené mšice opouštějí malým otvorem a zakládají kolonie na letních hostitelích bylinách (Alford, 1995). Příznaky Na listech vznikají světle zelené hálky. Každá hálka má na povrchu krátké bělavé chlupy a vyvíjí se na bázi střední žilky, má mm v průměru (Alford, 1995). Míra specializace Škodí na stromech a keřích, zejména jilmech (Ulmus). Tento široce rozšířený druh se v průběhu léta vyskytuje na různých hluchavkovitých včetně máty (Mentha), majoránky (Origanum vulgare), tymiánu (Thymus) a čistci (Stachys) (Alford, 1995). Mšice broskvoňová Myzus persicae (Sulzer, 1776) Morfologie Bezkřídlá živorodá samička měří 1,4 2,5 mm. Čelní hrbolky jsou výrazně vyvinuté, po stranách z nich vyrůstají tykadla, která jsou kratší než tělo. Poslední články tykadel jsou tmavší. Sifunkuly jsou dlouhé a tenké. Chvostek se třemi páry štětinek je třikrát kratší než sifunkuly. Různé zbarvení, světle i tmavě zelené až hnědočervené. Chodidla a konce holení jsou tmavé. Okřídlená živorodá samička je štíhlejší než bezkřídlá, má výraznější kresbu, zbarvení je také variabilní. Na zadečku je velká černá skvrna, která zasahuje až mezi černé sifunkuly, před ní a za ní bývají i další menší skvrnky. Tykadla jsou tmavá, část třetího článku světlejší. Nohy jsou světlé, žlutozelené, stehna tmavší. Oči černé. Nymfy jsou načervenalé (Miller, 1956). Bionomie Primární rostlinou je broskvoň, na ní přezimuje vajíčko. Na jaře se líhnou zakladatelky. Fundatrigenie sají na spodní straně listů. V květnu a červnu vyhledávají jiné byliny a dřeviny. Na nich se vyvíjejí virginogenie. Na podzim se vracejí zpět na broskvoně. Páří se a oplodněné samičky kladou vajíčka. Vajíčka jsou zelená, později černají. Významný přenašeč rostlinných virů (Miller, 1956). Příznaky Způsobuje svinování a usychání listů. Míra specializace Polyfág. Z hluchavkovitých se často vyskytuje na mátě (Neubauer, 1980). 19

20 Mšice Cryptomyzus korschelti (Börner, 1938) Morfologie Mšice jsou drobné, lesklé a oválného tvaru, bílé až bledě oranžové. Sifunkuly mají relativně dlouhé a úzké. Bionomie Přezimují vajíčka. Ke konci jara se mšice vyskytují na rybízu. Okřídlené formy se objevují v průběhu léta a migrují na sekundárního hostitele čistec (Stachys), kde se dále vyvíjejí. Na podzim migrují zpět na rybíz. Příznaky Mšice způsobují viditelné barevné změny jako žloutnutí a puchýře na listech, poškození je většinou vážné. Míra specializace Dicyklická mšice, primárním hostitelem je rybíz alpinský (Ribes alpinum L.), sekundární hostitel čistec (Stachys) (Alford, 1995). Červec kořenový Rhizoecus falcifer (Kunckel d'herculais, 1878) Morfologie Tělo je oválně protáhlé. Jsou zelenožlutí, ale tělo mají pokryto voskovým sekretem vločkovitého nebo moučného vzhledu, takže se jeví jako bílí. Červci jsou dlouzí 1,0-2,3 mm, s tykadly složenými z pěti článků, s párem velmi krátkých voskových přívěsků (Alford, 1995). Bionomie Rozmnožování probíhá partenogenezí, dospělé samičky kladou bílá, průhledná vajíčka ve snůškách do vatovitého ovisaku. Mají několik generací za rok. Příznaky Listy napadené rostliny šednou, těžce napadené rostliny mají malý vzrůst a případně vadnou. Míra specializace Polyfág, škodí převážně na okrasných rostlinách, zejména ve sklenících. Z čeledi hluchavkovitých může napadat například levandule (Lavendula) (Alford, 1995). 20

21 2.2.2 Brouci Coleoptera Mandelinka mátová Chrysomela coerulans (Scriba, 1791) Morfologie Dospělec je 6-8 mm dlouhý, tělo oválné, zbarvený kovově modrofialově, na krovkách může zbarvení přecházet do kovově zeleného odstínu. Larvy jsou hnědé s černou hlavou a štítkem. Okrově zbarvená vajíčka měří 2 mm, jsou oválná. Bionomie Přezimují brouci v půdě, vylézají počátkem dubna, když se teplota ustálí na C. Samičky kladou vajíčka na spodní stranu listu ve skupinách po kusech. Méně v menším počtu nebo roztroušeně. Larvy se líhnou po 8-10 dnech, za 4-6 týdnů dokončují vývoj, kuklí se v půdě. Kukla je světle žlutá a je mělce uložena v půdě (2-3 cm) po dobu dnů. Mají jednu generaci ročně, v teplých letech mohou mít i dvě generace (Neubauer, 1980). Příznaky Požerky na nati způsobují larvy i dospělci. Může dojít i k holožírům v případě silného výskytu (Neubauer, 1980). Ekologické nároky a výskyt Preferuje vlhké prostředí. Vyskytuje se v jižní a střední Evropě, Asii a jižní Číně (Javorek, 1968). Míra specializace Specializovaný druh. Nejvýznamnější škůdce máty peprné i jiných druhů mát (Neubauer, 1980). Dřepčík Longitarsus ferrugineus (Foudras, 1859) Morfologie Dospělec je velký asi 2 mm, žlutohnědě zbarvený. Mají silná stehna zadních nohou, vyznačují se schopností skákat. Larvy jsou asi 5 mm dlouhé, bílé, štíhlé (Neubauer, 1980). 21

22 Bionomie Přezimují dospělci v úkrytech např. suché trávě. Vylézají většinou v květnu, popřípadě v dubnu. Samičky kladou vajíčka po skončení úživného žíru do půdy v blízkosti rostlin. Larvy se líhnou po 6-8 dnech, nejprve vyhledávají kořenové vlášení, později i silnější kořínky, okusují je nebo provrtávají. Po měsíci se kuklí, dospělci se líhnou od července do konce srpna (Neubauer, 1980). Příznaky Požerky na listech. Dospělci vykusují do listů otvory (okénkování) o velikosti 2-3 mm, popřípadě do listu jen vykoušou prohlubně, pokožka na druhé straně listu zůstává zachována (Neubauer, 1980). Míra specializace Polyfágní druh (Neubauer, 1980). Štítonoš zelený Cassida viridis (Linnaeus, 1758) Morfologie Dospělec je trávově zelený, krovky má tečkované, málo lesklé. Tělo zespodu černé, nohy žlutozelené. Název brouka je odvozen od tvaru a barvy štítu a krovek, které přesahují jeho tělo a vytvářejí štít. Tykadla mají 11 článků, z nichž posledních pět je rozšířených. Larva je charakteristicky oválná, plochá s trnovitými výrůstky (32) po stranách těla. Larvy prvního instaru jsou žluté, později zelené. Na konci těla má vidlici, která je přiklopená na hřbet, přichycují se na ni svlečky a trus (Neubauer, 1980). Kukla podobná larvě, je žlutozelená. Dospělec měří 7-9 mm, široký je 4 mm (Miller, 1956). Bionomie Má jednu generaci v roce. Přezimují dospělci v půdě, vylézají v dubnu a květnu, provádějí úživný žír především na rostlinách z čeledi hluchavkovitých. Samičky kladou 8-12 vajíček do polokulovitých kopek na spodní stranu listu nebo stonky (Miller, 1956). Kopky obalí ochranným sekretem (Zahradník, 2011). Larvy se líhnou po 3-4 týdnech, zprvu se drží na rubu listů, ve 3. a 4. instaru i na jejich líci. Kuklí se na rubu listů, hlavou dolů, délka kuklení je 6-7 dní (při teplotě C). Dospělci zůstávají na rostlinách do září až října, když teplota klesne na 8-9 C vyhledají zimní úkryty (Miller, 1956). 22

23 Příznaky Dospělci vykusují v listech oválné díry, většinou mezi středními žilkami. Larvy vykusují malé jamky na rubu listů. Larvy vyšších instarů mohou vykusovat do listů otvory stejně jako dospělci, popřípadě okusovat i okraje listů (Miller, 1956). Ekologické nároky a výskyt Vyskytuje se spíše na vlhkých loukách, od nížin až po vyšší polohy (Zahradník, 2011). Rozšířen je v celé palearktické oblasti (Miller, 1956). Míra specializace Preferují hluchavkovité rostliny (šalvěj, máta, čistec aj.) (Zahradník, 2011), podle Millera zejména rody Salvia, Lycopus, Stachys, Galeopsis, Mentha. Listohlod zlatozelený Phyllobius argentatus (Linnaeus, 1758) Morfologie Dospělci jsou dlouzí 4,5-6,0 mm, mají černé tělo. Jsou kovově lesklí díky pokrytí lesklými, zlatozelenými diskovitými šupinami (Alford, 2007). Na povrchu mají řídké odstávající šedobílé chloupky. Stehna mají hnědá, pokrytá zelenými šupinkami. Chodidla, holeně a tykadla jsou žlutohnědá. Nosec je poměrně krátký a tlustý bez podélné rýhy. Nosec mezi kořeny tykadel je dvakrát užší než čelo mezi očima (Miller, 1956). Larva je apodní, eucefalní a rohlíčkovitě prohnutá (Šefrová, 2006). Bionomie Dospělci se objevují ve značném počtu na jaře na listnatých stromech a keřích a často na ovocných stromech, kde požírají listy a květy. Později dospělci migrují na různé keře či byliny. Vajíčka jsou kladena do půdy během pozdního jara či na počátku léta. Larvy se vyvíjejí na kořenech různých plevelů a trav. Kuklí se časně, v hliněných komůrkách, dospělci se líhnou za krátkou dobu (Alford, 2007). Příznaky Na jaře dospělci vykusují díry do listů a okvětních lístků, typicky kolem okrajů. Největší škody působí v sadech a především na mladých stromech ve školkách. Rozsah škod se značně liší každým rokem. Larvy ožírají kořínky a mohou způsobit vadnutí až odumření rostlin (Alford, 2007). 23

24 Míra specializace Polyfág, dospělci se živí listy stromů a keřů (Miller, 1956). Larvy se vyvíjí na kořenech různých rostlin (Rumex a Poa). Z hluchavkovitých se vyvíjí na hluchavkách rodu Lamium (Alford, 2007) Motýli Lepidoptera Zavíječ běloskvrný Udea olivalis (Denis & Schiffermüller, 1775) Morfologie Dospělec má rozpětí křídel mm. Přední křídla šedá až bledě červenohnědá s bílými znaky, zadní křídla převážně bílé s šedohnědým lemem (Alford, 2007). Přední křídla jsou trojúhelníková, zadní široká, vějířovitá (Šefrová, 2006). Housenky měří až 22 mm, tělo mají světle zelené nebo bledě žluté, lesklé s tmavým pruhem na hřbetě, hlava je světle hnědá (Alford, 2007). Bionomie Přezimují housenky ve sepředených zámotcích na okrajích listů. Na jaře se dále živí, stáčejí listy hedvábnými vlákny. V případě vyrušení se stáčejí a padají na zem. Kuklí se od května do června v bílých hedvábných zámotcích chráněných přeloženým okrajem listu. Dospělci se vyskytují nejvíce v červnu a červenci, kladou vajíčka na listy různých druhů rostlin (Alford, 2007). Výskyt Rozšířen nejvíce v severní Evropě a ve vyšších polohách. Míra specializace Polyfág. Méně významný škůdce jahod. Vyvíjí se na volně rostoucích bylinách různých čeledí, na pryšcovitých (bažanka vytrvalá Mercurialis perennis L.), kopřivovitých (Urtica), z hluchavkovitých napadá popenec obecný Glechoma hederacea L. a čistce rodu Stachys (Alford, 2007). 24

25 Obaleč jahodníkový Ancylis comptana (Frölich, 1828) Morfologie Rozpětí křídel mm, přední křídla stříbřitě bílá, s hnědými a šedými znaky. Špičky předních křídel nápadně srpovitě zahnuté. Zadní křídla šedá, s bledými řasami. Housenka je až 12 mm dlouhá, tělo šedozelené. Hlava je převážně světle žlutohnědá až tmavě hnědá; předohruď nažloutle hnědá. Bionomie Dospělci se objevují od dubna do června, druhá generace od půlky června do září. Vajíčka kladou jednotlivě na spodní stranu listů a líhnou se po 2-3 týdnech. Housenky první generace se objevuje v červnu a červenci, obvykle se kuklí v červenci. Housenky druhé generace se objevují v pozdním létě nebo v časném podzimu a přezimují. Mladé housenky se zdržují na spodní straně listů, které spřádají ve smotky. Příznaky Požerky na listech, silnější napadení může způsobit defoliaci. Výskyt V Evropě je široce rozšířen, taktéž v severní Americe a Asii. Míra specializace Uváděn jako škůdce jahodníků, vyvíjí se také na dalších rostlinách z různých čeledí (Sanguisorba, Potentilla). Z hluchavkovitých napadá mateřídoušku Thymus (Alford, 2007). Osenice černé C Xestia c-nigrum (Linnaeus, 1758) Morfologie Dospělec má rozpětí křídel mm, přední křídla šedá až fialově hnědá (Alford, 1995). Na předním okraji křídel je bledě červená skvrna ohraničená černým pruhem, který je mezi kruhovou a ledvinovitou skvrnou. Zadní křídla jsou bělavá s šedavými třásněmi a nahnědlým lemem. Vajíčka jsou polokulovitá silně žebrovitá a jemně síťkovaná, krémově bílá, později tmavnou (Miller, 1956). Housenka až 35 mm dlouhá, tělo olivově hnědé nebo šedě hnědé s hnědou hlavou a hrudním štítkem. Klínovité skvrny na článcích, linka kolem průduchů zelenožlutá nebo žlutavá (Alford, 1995). 25

26 Bionomie Dospělci se vyskytují ve velkém počtu na podzim, samičky kladou vajíčka jednotlivě na rostliny nebo do půdy a larvy se líhnou za 8-9 dní. Housenky přezimují a škodí žírem brzo na jaře (Alford, 1995). Na jaře se kuklí v půdě v hloubce několika centimetrů. Dospělci první generace létají od května do července, páří se a samičky kladou vajíčka. Housenky se šestkrát svlékají, po čtvrtém svlékání se mění jejich vztah ke světlu a přes den jsou ukryté v půdě a škodí v noci. Motýli druhé generace se líhnou asi za 14 dnů. Mají 2 generace v roce (Miller, 1956). Příznaky Největší škody jsou způsobeny na ovoci brzo na jaře, podle doby, kdy housenky začnou být aktivní. Napadají mladé výhonky (Alford, 1995). Výskyt Holarktický druh. Široce rozšířen v západní Evropě. Míra specializace Polyfágní škůdce, rozšířený na zemědělských a zahradnických plodinách. Z volně rostoucích hluchavkovitých rostlin napadá hluchavky rodu Lamium (Alford, 1995) Roztoči Acarina Sviluška chmelová Tetranychus urticae (Koch, 1836) Morfologie Dospělec měří 0,4-0,6 mm. Samci jsou menší a štíhlejší než samičky. Zbarveni jsou zeleně či žlutozeleně, přezimující samičky jsou zbarveny oranžově nebo červeně. Na zadečku mají dvě tmavé skvrny, na hřbetě mají 6 řad brv. Larva má tři páry nohou, nymfa 4 páry nohou (Kazda, 2003). Vajíčka mají v průměru 0,13 mm, jsou kulovitá a průsvitná (Alford, 1995). Bionomie Přezimují oplozené samičky v rostlinných zbytcích, v prasklinách kůry a dalších vhodných úkrytech. Začínají být aktivní v březnu nebo v dubnu, napadají byliny, živí se na nich a kladou vajíčka (Alford, 1995). Od druhé poloviny června přecházejí na dřeviny (Šefrová, 2006). Mají několik překrývajících se generací v roce. Procházejí těmito stadii: vajíčko, larva, a dva instary nymfy (protonymfa a deutonymfa). Vývoj je 26

27 kompletní v méně než dvou týdnech za teploty nad 20 C, při teplotách pod 12 C je značně zpomalen, při 10 C trvá téměř dva měsíce (Alford, 1995). Počet generací v roce je závislý na teplotě (7-9 ve venkovních podmínkách, až 20 ve sklenících). Na listech škodí sáním všechna vývojová stadia (Kazda, 2003). Kolonie se vyskytují hlavně na spodní straně listů, jsou chráněny jemným předivem. Pokud je početnost vysoká, mohou pavučinky pokrýt celý list, části výhonku a stonku. V průběhu září reagují na kratší dny (denní světlo je méně než 14 hodin), objevují se oranžové přezimující samičky, po spáření vyhledávají úkryt na zimu (Alford, 1995). Příznaky Na listech se objevují žlutavé skvrnky, později splývají, listy zbělají a zasychají. Při silném napadení mohou být rostliny pokryty pavučinkou (Kazda, 2003). Ekologické nároky a výskyt Svilušce chmelové vyhovují sušší a teplejší léta, proto jim také nejvíce vyhovují podmínky ve sklenících. Silné srážky, nízké teploty či vlhko redukuje populaci. (Šefrová, 2006). Kosmopolitní, v současnosti se vyskytuje v celé Evropě (Alford, 1995). Míra specializace Polyfág. Častý skleníkový škůdce a škůdce venkovních rostlin zahrnující i okrasné rostliny. Z hluchavkovitých například šalvěj rodu Salvia (Alford, 1995). 27

28 2.3 Možnosti ochrany léčivých rostlin Při ochraně léčivých rostlin je možné využívat metody nepřímé, především metody agrotechnické. Rostlinám se tak zabezpečí vhodné podmínky pro růst a lépe odolávají napadení škůdcům. Vzhledem k nárokům pěstovaných rostlin na prostředí je třeba vybrat vhodné stanoviště, kvalitně zpracovat půdu a také dodržovat správný osevní postup. Samozřejmostí je správná výživa rostlin. Důležité je použití zdravého osiva a sadby, dále termíny založení porostu a průběh a termín sklizně (Kabíček, Kazda, 1997). Metody nepřímé ochrany kombinujeme s metodami přímými. Jde o mechanické opatření, například o sběr a následné ničení škůdců, avšak tento způsob lze využít jen na malých plochách a je náročný na pracovní sílu (Kabíček, Kazda, 1997). Chemická metoda je v případě ochrany léčivých rostlin problematičtější a vhodnější jsou jiné šetrnější metody ochrany. V případě nutnosti je lze využít, ale musí být dodržena ochranná lhůta, během níž se nesmí sklízet, aby se v rostlinných drogách nevyskytla rezidua (Jirásek, 1989). Nejvíce využívané přípravky jsou herbicidy. Všechny použité látky musí být schváleny a uvedeny v registru přípravků na ochranu rostlin. Využití biologické ochrany. Důležitá je podpora přirozeně se vyskytujících antagonistů. Proti některým druhům hmyzu mohou být použity patogenní mikroorganismy nebo predátoři a parazitoidi (Kabíček, Kazda, 1997). 28

29 3 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo shromáždit informace o škůdcích vázaných na čeleď hluchavkovité provést orientační průzkum v porostech léčivých hluchavkovitých rostlin v arboretu MENDELU v Brně a zjistit na nich výskyt škůdců, případně symptomy zjištěné údaje o škůdcích zapsat do tabulek, vyhodnotit intenzitu napadení a spektrum zjištěných druhů 29

30 4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Charakteristika studijní plochy Orientační průzkum výskytu škůdců hluchavkovitých jsem prováděla v arboretu MENDELU v Brně. Nadmořská výška m n. m. s ročním úhrnem srážek 490 mm a průměrnou roční teplotou vzduchu 8,7 C. Dle atlasu podnebí České republiky jde o teplou, suchou oblast s mírnou zimou. Arboretum se rozkládá na 11 ha a je rozděleno do několika částí. Svoje pozorování jsem prováděla v botanické části, v místě pěstování léčivých rostlin, na volně rostoucích hluchavkovitých rostlinách v lučních porostech a v zahradě pro nevidomé na vyvýšených záhonech. Přehled hluchavkovitých rostlin v arboretu, na kterých byl zjišťován výskyt škůdců, je uveden v tabulce Sledování škůdců Porosty léčivých rostlin jsem pozorovala ve dvou až třítýdenních intervalech v průběhu vegetační sezóny roku Sledovala jsem výskyt škodlivého hmyzu a roztočů, jejich vývojová stadia, početnost, intenzitu napadení hostitelských rostlin. Zjištěné druhy škůdců jsem zapsala do tabulek (Tab. 2). Fotografie škůdců a symptomů na rostlinách jsou v přílohách. Názvy škůdců použité v mé práci jsou podle Seznamu škodlivých organismů rostlin (Kůdela, Kocourek, 2002). Vědecké názvy rostlin odpovídají Klíči ke květeně České republiky (Kubát a kol., 2002). Zjištěné druhy hmyzu na hluchavkovitých jsem determinovala podle obrázků v odborných publikacích (Miller, 1956; Kratochvíl, 1959; Javorek, 1968; Javorek, 1978; Zahradník, 2008; Zahradník, 2011) a podle obrázků na internetu (British bugs, 2010). 30

31 Tab. 1: Seznam hluchavkovitých léčivých rostlin v arboretu Mendelovy univerzity bukvice lékařská Betonica officinalis černohlávek velkokvětý Prunella grandiflora čistec německý Stachys germaniaca čistec přímý Stachys recta jablečník obecný Marrubium vulgare klinopád obecný Clinopodium vulgare konopice bledožlutá Galeopsis segetum levandule lékařská Lavandula angustifolia máta klasnatá Melissa officinalis máta peprná Mentha piperita meduňka lékařská Melissa officinalis měrnice černá Ballota nigra ožanka kalamandra Teucrium chamaedrys sápa hlíznatá Phlomis tuberosa srdečník obecný Leonorus cardiaca šalvěj habešská Salvia aethiopsis šalvěj hajní Salvia nemorosa šalvěj lékařská Salvia officinalis šalvěj luční Salvia pratensis šalvěj přeslenitá Salvia verticillata šanta kočičí Nepeta cataria šanta mussiniho Nepeta mussinii šanta panonská Nepeta pannonica yzop lékařský Hyssopus officinalis 31

32 5 VÝSLEDKY A DISKUZE Výskyt škůdců hluchavkovitých léčivých rostlin byl zjišťován vizuální kontrolou rostlin během vegetační sezóny v roce 2011 v arboretu Mendelovy univerzity v Brně. Přesný přehled zjištěných škůdců, jejich český a vědecký název, pozorované stadium, početnost, datum nálezu a kontrolovaná rostlina jsou uvedeny v tabulce v přílohách. Přehlednější tabulky zjištěných škůdců na jednotlivých rostlinách jsou ve výsledcích (Tab. 2 a,b,c). Na rostlinách bylo kromě škůdců možné pozorovat různé symptomy poškození. Poměrně málo bylo zaregistrováno požerků, zřejmě z důvodu obsahu obranných chemických látek. Ve velké míře bylo patrné posátí, kdy původci byli zejména různé druhy pidikřísků, klopušky a kněžice. Ke konci července byly rostliny silně napadené a posátí bylo patrné na většině druhů léčivých hluchavkovitých rostlin. Na jaře se na hluchavkovitých vyskytly okřídlené mšice, později jejich výskyt nebyl zjištěn. Nejpočetnějšími škůdci byli, kněžice chlupatá Dolycoris baccarum, pěnodějka obecná Philaenus spumarius a luční Emelyanoviana mollicula. Žádný z těchto škůdců nezpůsobil uvadání ani úhyn rostlin. Typické bylo znečištění rostlin či nevzhledné skvrny na listech. Tímto byla zmenšena asimilační plocha listů, což může vést k nižšímu výnosu i ke snížení obsahu silic, popřípadě jejich kvality (Jirásek, 1989). Pokud porovnám škůdce, které uvádí Neubauer (1980), v pozorovaných porostech jsem zjistila pěnodějku obecnou Philaenus spumarius a v jednom případě pidikříska polního atropunctata. Pidikříska polního uvádí na černohlávku obecném Prunella vulgaris i Petříková (2011). Na kontrolovaných rostlinách byly zjištěny druhy, které nejsou vázané na hluchavkovité a mohly přeletět ze sousedních rostlin jiných čeledí. Např. molice vlaštovičníková se vyvíjí na brukvovitých. Kromě škůdců se na hluchavkovitých rostlinách vyskytovali v poměrně vysoké početnosti i predátoři, slunéčko sedmitečné Coccinella septempunctata a slunéčko východní Harmonia axyridis. 32

33 Tab. 2 a,b,c: Přehled škůdců na léčivých rostlinách čeledi hluchavkovitých v arboretu Mendelovy univerzity v roce 2011 pěnodějka obecná Philaenus spumarius vroubenka červená Corizus hyoscyami křísek zelený Cicadella viridis kyjatka hrachová Acyrthosiphon pisum luční Emelyanoviana mollicula dřepčík Longitarsus sp. kněžice chlupatá Dolycoris baccarum čelnatka řebříčková Dictyophara europaea Melissa officinalis Teucrium chamaedrys Phlomis tuberosa Nepeta pannonica Stachys recta Stachys germaniaca Salvia aethiopsis Salvia nemorosa Clinopodium vulgare Leonorus cardiaca Marrubium vulgare Salvia pratensis Salvia verticillata Mentha piperita Nepeta mussinii Galeopsis segetum Nepeta cataria Ballota nigra Hyssopus officinalis Lavandula angustifolia Salvia officinalis Betonica officinalis Prunella grandiflora 33

34 kovařík locikový Agriotes sputator truběnka Tubulifera klopuška Orthonotus rufifrons kněžice Peribalus strictus kovařík začoudlý Agriotes ustulatus nosatčík bobový Cyanapion gyllenhalii škvor obecný Forficula auricularia klopuška červená Lygus pratensis klopuška bramborová Lygocoris pabulinus Melissa officinalis Teucrium chamaedrys Phlomis tuberosa Nepeta pannonica Stachys recta Stachys germaniaca Salvia aethiopsis Salvia nemorosa Clinopodium vulgare Leonorus cardiaca Marrubium vulgare Salvia pratensis Salvia verticillata Mentha piperita Nepeta mussinii Galeopsis segetum Nepeta cataria Ballota nigra Hyssopus officinalis Lavandula angustifolia Salvia officinalis Betonica officinalis Prunella grandiflora 34

35 ploštice Platyplax salviae dřepčík černý Phyllotreta atra klopuška dravá Liocoris tripustulatus mandelinka nádherná Chrysolina fastuosa meduňkový melissae krytohlav Cryptocephalus pygmaeus vroubenka Rhopalus subrufus molice vlaštovičníková Aleyrodes proletella Melissa officinalis Teucrium chamaedrys Phlomis tuberosa Nepeta pannonica Stachys recta Stachys germaniaca Salvia aethiopsis Salvia nemorosa Clinopodium vulgare Leonorus cardiaca Marrubium vulgare Salvia pratensis Salvia verticillata Mentha piperita Nepeta mussinii Galeopsis segetum Nepeta cataria Ballota nigra Hyssopus officinalis Lavandula angustifolia Salvia officinalis Betonica officinalis Prunella grandiflora Legenda: výskyt škůdce na dané rostlině 35

36 Charakteristika zjištěných druhů škůdců ŠKVOŘI DERMAPTERA Škvor obecný Forficula auricularia (Linnaeus, 1758) Dospělci červenohnědí, kraje štítu a krovky bývají okrově hnědé. Délka těla mm. První pár křídel kožnatý, druhý pár blanitý. U samců i samiček malé pygidium. Klíšťky hladké a lysé, proměnlivého tvaru. Samice mají klíšťky rovné. Vajíčka jsou 1,2 mm velká, oválná, bílá a lesklá. Larvy světle hnědé, tykadla se postupně prodlužují, současně s vývojem larvy. Z osmičlenných postupně se stávají dvanáctičlenné, dospělec má patnáctičlenné. Délka vývoje závislá na potravě. Přezimují oplodněné samice v půdě. Na jaře kladou mělce pod povrch půdy vajíčka ve skupinkách. Líhnutí probíhá zpočátku května. Dospělci se vyskytují v červenci, přezimují. Mají jednu generaci ročně. Aktivní zejména v noci. Ožírá mladé kořínky, rašící pupeny, šťavnatější části rostlin a také houby a řasy. Je masožravý, může být i užitečný a hubit mšice. Vlhkomilný, stínomilný. Polyfág (Miller, 1956). Zjištěn pouze jeden dospělec na čistci něměckém Stachys germaniaca. POLOKŘÍDLÍ HEMIPTERA Pidikřísek meduňkový melissae (Curtis, 1837) Měří 3 mm. Na temeni tři velké více či méně zaoblené skvrny. Pronotum má podél přední části šest menších skvrn, za ním je nepravidelně tvarovaná šedá oblast. Přezimuje dospělec. Největší výskyt od května do října. Na rostlinách škodí sáním (Šefrová, 2006). Výskyt na různých zástupcích čeledi hluchavkovitých, avšak nejčastěji na šalvěji (British bugs, 2010). Byl pozorován pouze na třech druzích rostlin. Na mátě peprné Mentha piperita bylo zjištěno imago , na šantě mussiniho Nepeta mussinii bylo jedno imago a několik larev, na šalvěji luční Salvia pratensis se vyskytovali dva dospělci a 2 larvy. 36

37 Pidikřísek (Hardy, 1850) Měří 3-3,5 mm. Černá zaoblená skvrna na středu temena. Spojení laterární černé skvrny na pronotum s celkovou kresbou. Na štítku jsou dvě černé skvrny ve tvaru trojúhelníků, které směřují k sobě, se dvěma černými tečkami uprostřed. Dospělci se objevují od června do listopadu. Na rostlinách škodí sáním (Šefrová, 2006). Všeobecně rozšířen, výskyt na pasekách a v lesních podrostech (Kratochvíl, 1959). Především na rodu Stachys a dalších hluchavkovitých (Kratochvíl, 1959) a také kopřivách (British bugs, 2010). Od byly pozorovány imaga i nymfy na 13 druzích, Melissa officinalis, Nepeta pannonica, Salvia nemorosa, Clinopodium vulgare, Leonorus cardiaca, Marrubium vulgare, Salvia officinalis, Salvia pratensis, Salvia verticillata, Mentha piperita, Nepeta mussinii, Nepeta cataria, Ballota nigra. Nejpočetnější sledovaný druh. Křísek zelený Cicadella viridis (Linnaeus, 1758) Délka 7-9 mm. Tělo protáhlé, křídla po stranách rovnoběžná. Hlava celkově s očima širší než pronotum. Pronotum má široce zaoblený přední okraj, zadní okraj je rovný. Žilnatina předních křídel zřetelně vystupuje. Malá černa skvrna u kořene tykadel. Nohy dlouhé, zadní holeně s trny. Hojný od července do září. Vlhkomilný. Polyfág, škůdce ovocných stromů zeleniny a na zavlažovaných kulturách (Javorek, 1978). Výskyt pouze v jednom případě na šalvěji přeslenité Salvia verticilata, zjištěn jeden dospělec a 4 larvy. Pidikřísek luční Emelyanoviana mollicula (Boheman, 1845) Měří 2,7-3,8 mm, tělo protáhlé a úzké. Oči protáhlé. Hlava pravoúhle zaoblená. Zbarvení bledě žluté, nohy světle žlutobílé, drápky hnědé. Holeně bez teček. Zadeček šedočerný, často do žluta, se žlutým lemem každého článku. Dospělci se objevují od června do listopadu. Polyfág, dospělci se vyskytují na různých bylinách. Larvy na rostlinách hluchavkovitých a brutnákovitých (Javorek, 1978). Pidikřísek luční byl zjištěn na 7 druzích rostlin, Melissa officinalis, Teucrium chamaedrys, Stachys germaniaca, Salvia nemorosa, Salvia nemorosa, Salvia pratensis, Nepeta mussinii, Nepeta cataria. Larvy byly zjištěny v období dvou pozorování a to a

38 Vroubenka Rhopalus subrufus (Gmelin, 1790) Štít je bez středního bělavého pruhu. Hřbetní část zadečku černá nebo hnědá, na posledních třech článcích žluté skvrny. Membrána je bez černých teček. Měří 7-7,5 mm. Dospělci se objevují od dubna do listopadu (Kratochvíl, 1959). Imago zjištěno na šantě mussiniho Nepeta mussini a na bukvici lékařské Betonica officinalis Kyjatka hrachová Acyrthosiphon pisum (Harris, 1776) Bezkřídlá živorodá samička je dlouhá 3,5-5,5 mm. Zbarvení zelené, méně často červenavé, šedě ojíněná. Čelní hrbolky veliké, rozbíhavé. Tykadla delší než tělo o čtvrtinu. Sifunkuly štíhlé, dlouhé, světlé s tmavým koncem Chvostek protáhlý, špičatý s 8-13 štětinkami. Okřídlená živorodá samička je podobná bezkřídlé. Hlava a hruď jsou světlehnědé, zadeček má zelený. Tykadla, nohy a sifunkuly jsou tmavší než tělo. Vajíčka světlezelená, později černají. Počátkem května dospívají zakladatelky. Tvoří kolonie na vrcholcích rostlin a na rubu listů. Kolonie mšic na rostlinách. Napadené rostliny jsou znečištěné medovicí, popřípadě černěmi. Vadnou. Vyvíjí se na bobovitých (Miller, 1956). Zjištěny 2 neokřídlené samičky na ožance kalamandře Teucrium chamaedrys dne Klopuška Orthonotus rufifrons (Fallen 1807) Pohlavní dimorfismus. Délka těla 3,5-4,5 mm. Samičky mají více zakulacené černé tělo, červenou hlavu. Samci mají tělo podlouhlé. Samičky mají u báze na druhém článku tykadel černý prstenec. Samci mají tykadla celá černá (British bugs, 2010). Polokrovky u samic rovnoběžné u samců bez zbytku membrány. Dospělci se objevují od července do září. Sají na rostlinách. Všeobecně rozšířený druh. Nejčastěji na rodu Urtica, také na Origanum vulgare (Kratochvíl, 1959). Dne jsem pozorovala na sápě hlíznaté Phlomis tuberosa 2 dospělce, na šalvěji luční Salvia pratensis 2 dospělce a 2 larvy, na šantě mussiniho Nepeta mussinii pouze jednoho dospělce a na yzopu lékařském Hyssopus officinalis také 38

39 jednoho dospělce. Dne na šalvěji luční Salvia pratensis a šalvěji hajní Salvia nemorosa po jednom dospělci. Ploštice Platyplax salviae (Schilling, 1829) Membrána má 4-5 žilek, chodidla jsou tříčlenná. Na předních stehnech bez ostnů, stehna ztloustlá. Štít je lichoběžníkovitý, mírně zploštělé strany, strany zaoblené. Tykadla vyrůstají pod spodním okrajem očí. Rozšířen spíše na stepních lokalitách (Kratochvíl, 1959). Teplomilný druh (Obenberger, 1958). Monofág na Salvia verticillata, popřípadě jiné druhy šalvěje (Roháčová, 2007). Na šalvěji hajní Salvia nemorosa pozorován 1 dospělec dne Klopuška dravá Liocoris tripustulatus (Fabricius, 1781) Tělo s krátkým a nezřetelným ochlupením, štít je hladký. Temeno není vzadu ohraničené. Tykadla čtyřčlenná, velké oči, jednoduchá očka chybějí (Kratochvíl, 1959). Přezimuje jako imago. Z pěstovaných plodin škodí na chmelu (Obenberger, 1958). Vyskytuje se na rodu Urtica (Kratochvíl, 1959). Dne byl na mátě klasnaté Mentha spicata pozorován jeden dospělec. Dne byli na mátě klasnaté Mentha spicata dva dospělci. Klopuška červená Lygus pratensis (Linnaeus, 1758) Délka 5,8-7,3 mm. Tělo oválné, sameček je podlouhlý, zpravidla načervenale skvrnitý. Na červených polokrovkách je černá kresba. Samičky jsou kratší, šedé nebo šedohnědé, na konci koria popřípadě načervenalé. Tělo lesklé s chloupky, s výraznými tečkami, zejména na štítu. Štítek žlutý. Stehna skvrnitá, na koncích mají dva tmavé prstence. Na holeních tmavé skvrny, poslední článek chodidla tmavý. Přezimují dospělci, kteří se objevují od června. Všeobecně rozšířený druh (Kratochvíl, 1959), na bylinném i keřovém patře (Javorek, 1978). Z pěstovaných plodin škodí na máku (Obenberger, 1958). Dne pozorována na rostlinách Mentha aquifolia var. crispa a Salvia officinalis výskyt na šantě mussiniho Nepeta mussinii, dne na 39

40 yzopu lékařském Hyssopus officinalis, dne na čistci německém Stachys recta, dne na šalvěji hajní Salvia nemorosa. Ve všech případech šlo o dospělce. Vroubenka červená Corizus hyoscyami (Linnaeus, 1758) Tělo ploché. Měří 8-9 mm. Hlava je černá, uprostřed červená. Tykadla černá s červenavým třetím článkem. Štít a krovky červené. U předního kraje štítu černá příčná páska, dvě skvrny u jeho zadního okraje a téměř celý clavus také černý. Blanka hnědá a lesklá, se dvěma černými skvrnami. Štítek červený s černým koncem. Vajíčka červená, podlouhlá. Larvy ochmýřené, žluté či červené s tmavými skvrnami (Miller, 1956). Přezimuje dospělec (Javorek, 1978). Samičky kladou vajíčka ihned po páření v červnu. Larvy se vyvíjejí od července do srpna. Preferuje sušší místa s nízkým porostem. Rozšířen po celé Evropě, v Asii a Africe. Hojný na hvězdnicovitých a na mnoho dalších rostlinách. Polyfágní (Miller, 1956). Dne pozorován na šantě panonské Nepeta pannonica, dne na černohlávku velkokvětém Prunella grandiflora a na meduňce lékařské Melissa officinalis, dne na šalvěji přeslenité Salvia verticillata. V každém z těchto případů pozorován jeden dospělec. Kněžice chlupatá Dolycoris baccarum (Linné, 1758) Měří mm. Hnědé nebo šedožluté zbarvení, černě tečkovaná, tečky roztroušené. Konec štítku je bílý, okraj zadečku je střídavě světle a černě skvrnitý. Spodek těla světlý s černými tečkami uskupenými částečně v řady. Na světlých nohou chloupky a černé tečky. Tmavá chodidla. Jednotlivé články tykadel s černými a žlutými proužky, kdy druhý tykadlový článek je dvakrát delší než třetí (Javorek, 1978). Vajíčka jsou žlutavě bílá soudečkovitá. Larvy ochmýřeny (Miller, 1956). Přezimují dospělci. Saje na listech a plodech různých rostlin. Skvrny po sání na listech a plodech rostlin, zanechává na nich nepříjemný zápach. Nenáročná na teplo, vyskytuje se na suchých i vlhkých lokalitách (Javorek, 1978). Polyfág (Miller, 1956). Od pozorováni dospělci na těchto rostlinách: Phlomis tuberosa, Stachys recta, Stachys germaniaca, Melissa officinalis, Leonorus cardiaca, Nepeta mussinii, Lavandula angustifolia. Nymfy pozorovány v počtu 20 jedinců, pouze jediná nymfa a nymfy. 40

41 Kněžice Peribalus strictus (Fabricius, 1803) Tělo je ploše vejčité, hustě černě tečkované. Hlava je před očima zašpičatělá. Druhý a třetí článek tykadel jsou černožluté, čtvrtý a pátý článek uprostřed v širokém pruhu černé. Konec štítku není tečkovaný a je světlý. Žije v křovinném i bylinném patře, zvláště na suchých lokalitách. Přezimuje jako imago, nová generace se vyskytuje od července. Hojnější v nížinách, ale žije i ve vyšších polohách (Javorek, 1978). Dne zjištěn jeden dospělec na čistci přímém Stachys recta. Čelnatka řebříčková Dictyophara europaea (Linnaeus, 1767) V teplejších oblastech střední a jižní Evropy. Škůdce melounů a tykví, nymfy sají rostlinné šťávy (Obenberger, 1958). Dne pozorováni 2 dospělci na sápě hlíznaté Phlomis tuberosa a čistci německém Stachys germaniaca. TŘÁSNOKŘÍDLÍ THYSANOPTERA Truběnky Tubulifera Drobný hmyz s trubičkovitým koncem zadečku. Vajíčka kladou na povrch rostlin. Křídla skládají překřížená nad tělem. Přezimují dospělci v trsech trávy. Během vývoje procházejí třemi nepohyblivými nymfálními instary (Šefrová, 2006). Dne zjištěno 8 dospělců na sápě hlíznaté Phlomis tuberosa. BROUCI COLEOPTERA Mandelinka nádherná Chrysolina fastuosa (Scopoli, 1763) Měří maximálně 7 mm. Tělo zlatozelené, lesklé, na štítu zpravidla dvě modravé podélné skvrny. Chodidlový článek, který nese drápek je na spodu krátce úhlovitě rozšířen po stranách. Dospělci se vyskytují v létě a raném podzimu (Severa, Zahradník, 2007). Na rostlinách, kterými se živí kladou i vajíčka. Škodí brouci i larvy ožíráním listů. Požerky listů (Miller, 1956). Hojná na konopicích. Také na rodech Lamium a Urtica. Běžný a hojný druh (Severa, Zahradník, 2007). Dne zjištěn jeden dospělec na srdečníku obecném Leonorus cardiaca. 41

42 Dřepčík černý Phyllotreta atra (Fabricius, 1775) Měří 1,9-2,5 mm. Zbarvení černé se slabým kovovým leskem nebo zelené až modrozelené a silně kovově lesklé. Hlava, štít i krovky jsou posety tečkami, které jsou seskupeny do řad. Druhý, popřípadě i třetí tykadlový článek celý nebo částečně načervenalý. Přezimují dospělci. Samičky kladou vajíčka jednotlivě na povrch půdy na počátku května. Larvy se líhnou po 6-12 dnech a ožírají kořínky brukvovitých, dosahují 5 mm. Mají bílou barvu, hlava a štítek předohrudi černý. Na posledním článku zadečku mají nahoru zahnutý drápek. Kuklí se v půdě, dospělci se líhnou po dnech. Požerky na listech, typické okénkování. Při přemnožení i holožíry. Vadnutí rostlin v případě napadení kořenů. Vyvíjejí se na brukvovitých rostlinách (Miller, 1956). Dne pozorován jeden dospělec na šalvěji hajní Salvia nemorosa. Krytohlav Cryptocephalus pygmaeus (Fabricius 1792) Hlava ukrytá pod černým štítem. Dlouhá tykadla nitkovitá. Dva podélné světlé pruhy na krovkách. Vajíčka kladou do komůrek z výkalů a výměšků žláz samičky. Larvy žijí v kokonech z výkalů a zeminy. Vyvíjí se na odumřelých částech rostlin. Dne pozorován jeden dospělec na mátě peprné Mentha piperita. Nosatčík bobový Cyanapion gyllenhalii (Kirby, 1808) Měří 2-3,5 mm. Úzké tělo, dozadu rozšířené, hruškovitého obrysu. Zadeček je celý krytý krovkami. Nosec dlouhý a úzký, ke konci zúžený s nelomenými tykadly. Tykadla jsou uprostřed nosce. Přezimují dospělci, kteří se vykytují na jaře na živných rostlinách. Brouci vykousávají do listů drobné otvory. Dospělci jsou méně škodliví než larvy, které se vyvíjejí v luscích a semenech nebo v květech. Jedna nebo dvě generace v roce. Otvory v listech. Napadená semena. Dle Millera (1956) výskyt na Vicia spp. Na šalvěji habešské Salvia aethiopsis se vyskytl jeden dospělec dne Na čistci přímém Stachys recta a šalvěji hajní Salvia nemorosa dne vždy po jednom dospělci. 42

43 Kovařík locikový Agriotes sputator (Linné, 1758) Měří 6-8 mm. Černohnědé nebo červenohnědé zbarvení, má žlutohnědá tykadla, nohy a zadní kraj štítu. Druhý článek tykadel delší než čtvrtý. Štít je stejnoměrně, hustě tečkovaný, lesklý a silně klenutý. Štítek je lehce delší než široký. Larvy válcovité, poslední článek protažen ve špičku. Vajíčka jsou široce vejčitá, šedobílá. Přezimují larvy, které mají několikaletý vývoj a dospělci. Dospělci se objevují v dubnu nebo v květnu. V polovině května začínají klást vajíčka do trhlin v půdě. Vývoj vajíček trvá 25-30dní. Larvy se živí na podzemních orgánech rostlin a odumřelými organickými látkami. Jejich vývoj trvá 3-5 let. Po posledním svlékání přijímají méně potravy, zalézají hlouběji do země a zhotovují si komůrku, kde se koncem června nebo začátkem července kuklí. Po měsíci se líhnou dospělci, kteří setrvávají v zemi do dalšího jara. Vajíčka potřebují ke svému vývoji vysoký stupeň vlhkosti. Hojný na polích a loukách. Rozšířen v Evropě, na Sibiři a v Alžíru. Polyfág (Miller, 1956). Dne pozorován jeden dospělec na sápě hlíznaté Phlomis tuberosa. Kovařík začoudlý Agriotes ustulatus (Schaller, 1783) Měří 9-12 mm. Tělo černé, krovky hnědé nebo žlutohnědé, na špičkách temnější. Čtvrtý článek tykadel delší než druhý. Štít je ploše klenutý, hustě tečkovaný a málo lesklý. Štítek je delší než široký téměř o polovinu. Nohy a tykadla má vždy světlé. Chloupky řídké, šedé nebo žlutavé. Hojný v létě a na podzim. Podobně jako u výše uvedeného kovaříka locikového. Polyfág (Miller, 1956). Jeden dospělec byl pozorován na čistci německém Stachys germaniaca a taktéž jeden dospělec na čistci přímém Stachys recta dne

44 6 ZÁVĚR Výskyt škůdců hluchavkovitých léčivých rostlin byl zjišťován vizuální kontrolou rostlin během vegetační sezóny v roce 2011 v arboretu Mendelovy univerzity v Brně. Bylo kontrolováno 24 druhů hluchavkovitých rostlin. Celkem bylo zjištěno 26 škůdců, z toho 17 zástupců polokřídlých, sedm brouků, jeden zástupce třásnokřídlých, jeden škvor. Nejpočetnějším škůdcem byl, který byl zjištěn na 13 druzích hluchavkovitých. Další škůdci se vyskytovali na sedmi druzích sledovaných rostlin (pěnodějka obecná Philaenus spumarius, luční Emelyanoviana mollicula a kněžice chlupatá Dolycoris baccarum). Orthonotus rufifrons byl pozorován na pěti druzích rostlin. Na čtyřech druzích hluchavkovitých byly pozorovány druhy vroubenka červená Corizus hyoscyami a klopuška červená Lygus pratensis. Další druhy byly zjištěny v menší početnosti. Některé druhy se na sledovaných rostlinách vyskytly, ale nebylo pozorováno žádné poškození rostlin (nosatčík bobový Cyanapion gyllenhalii, kyjatka hrachová Acyrthosiphon pisum, dřepčík černý Phyllotreta atra). Na hluchavkovitých byly zjištěny také některé druhy, které za běžných okolností preferují jiné hostitelské rostliny, protože se tyto rostliny vyskytovaly v bezprostředním okolí. Nebylo pozorováno žádné vážnější poškození rostlin. Proti škůdcům nebylo třeba provádět žádný regulační zásah. 44

45 7 PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ALFORD D. V., 1995: A colour atlas of pests of ornamental trees, shrubs and flowers. Manson Publishing, London, 448 s. ALFORD D. V., 2007: Pests of fruit crops: a colour handbook. Academic Press, Boston, 461 s. BLÁHA, L. (ed.), 2003: Rostlina a stres. Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha, 156 s. BRITISH BUGS, 2010: melissae.. Orthonotus rufifrons. [cit ] Dostupné BUCHTOVÁ I. & DRAŠNAROVÁ Z., 2003: Situační a výhledová zpráva: Léčivé, aromatické a kořenové rostliny. Ministerstvo zemědělství České republiky, duben [cit ] Dostupné na: DUCHOVÁ I., 2008: Využití rostlin z čeledi Hluchavkovité (Lamiaceae) ve výživě. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Brno, 87 s. CHRTEK J., TOMŠOVIC P., 2000: Lamiaceae. In Slavik B. (ed.): Květena České republiky, sv. 6. Academia, Praha, JAHODÁŘ L., 2011: Farmakobotanika. Karolinum, Praha, 278 s. JAVOREK V., 1968: Kapesní atlas brouků s určovacím klíčem vyobrazených druhů. SPN, Praha, 256 s. JAVOREK J., 1978: Kapesní atlas ploštic a křísů. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 400 s. JIRÁSEK V., STARÝ F., 1989: Atlas léčivých rostlin. SNP, Praha, 112 s. KABÍČEK J., KAZDA J., 1997: Ochrana rostlin proti živočišným škůdcům. Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství, Praha, 47 s. KRATOCHVÍL J., 1959: Klíč zvířeny ČSR. Československá akademie věd, Praha, 869 s. KUBÁT K. (ed.), 2002: Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 927 s. 45 na:

46 KŮDELA V., KOCOUREK F. (eds), 2002: Seznam škodlivých organismů rostlin. Agrospoj, Praha, 342 s. MIKULKA J., 1999: Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. Farmář, Praha, 160 s. MILLER F., 1956: Zemědělská entomologie. ČAV, Praha, 1057 s. NEUBAUER Š. (ed.), 1980: Choroby a škůdci pěstovaných léčivých rostlin a ochrana proti nim. SZN, Praha, 96 s. NOVÁK J., NOVÁKOVÁ H., 2010: Alergenní rostliny. Knižní klub, Praha, 364 s. OBENBERGER J., 1958: Entomologie. Nakladatelství československé akademie věd, Praha, 467 s. PAMUKOV D., ACHTARADŽIEV CH., 1986: Prírodná lekáreň. Príroda, Bratislava, 305 s. PAVELA R., 2006: Botanické pesticidy: hubíme hmyz bez chemie. Grada, Praha, 75 s. PAVELA R., 2011: Botanické pesticidy. Kurent, České Budějovice, 128 s. PAVELA R., 2011: Rostlinné pesticidy (43. díl). Agromanuál, 6 (1): PETŘÍKOVÁ K., 2011: Metodika pěstování léčivých rostlin: puškvorce obecného, černohlávku obecného a smilu písečného: certifikovaná metodika pro praxi. Mendelova univerzita, Brno, 31 s. ROHÁČOVÁ M., 2007: Přírodní rezervace Kamenná - xerotermní ostrov na severovýchodní Moravě (Česká republika). [cit ] Dostupné na: SEVERA F., ZAHRADNÍK J., 2007: Hmyz. Aventinum, Praha, 326 s. STUART, M., 1987: The Encyclopedia of Herbs and Herbalism. Black Cat, London, 304 s. ŠEFROVÁ H., 2006: Rostlinolékařská entomologie. Konvoj, Brno, 260 s. ZAHRADNÍK J., 2008: Brouci. Aventinum, Praha, 288 s. ZAHRADNÍK J., 2011: Šestinožci. Aventinum, Praha, 224 s. 46

47 8 PŘÍLOHY 47

48 Tab. 3: Přehled škůdců zjištěných na hluchavkovitých v arboretu Mendelovy univerzity v roce 2011 Škůdce Hostitelská rostlina Stadium Datum Hustota Český název Vědecký název Český název Vědecký název meduňka lékařská Melissa officinalis imago sp. ožanka kalamandra Teucrium chamaedrys larva pěnodějka obecná pěnodějka obecná kněžice chlupatá Philaenus spumarius Philaenus spumarius Dolycoris baccarum Peribalus strictus sápa hlíznatá Phlomis tuberosa imago šanta panonská Nepeta pannonica imago čistec přímý Stachys recta imago čistec přímý Stachys recta imago škvor obecný Forficula auricularia čistec německý Stachys germaniaca imago kovařík začoudlý Agriotes ustulatus čistec německý Stachys germaniaca imago klopuška bramborová Lygocoris pabulinus šalvěj habešská Salvia aethiopsis imago mšice broskvoňová Myzus persicae šalvěj habešská Salvia aethiopsis imago - okřídlená samice pěnodějka obecná Philaenus spumarius decemnotata šalvěj hajní Salvia nemorosa imago šalvěj hajní Salvia nemorosa larva šalvěj hajní Salvia nemorosa larva mšice Myzus šalvěj luční Salvia pratensis imago

49 broskvoňová persicae okřídlená samice klinopád obecný Clinopodium vulgare larva decemnotata meduňka lékařská Melissa officinalis larva pěnodějka obecná Philaenus spumarius meduňka lékařská Melissa officinalis imago klopuška dravá kněžice chlupatá Liocoris tripustulatus Dolycoris baccarum máta klasnatá Mentha spicata imago máta klasnatá Mentha spicata larva kněžice chlupatá Dolycoris baccarum srdečník obecný Leonorus cardiaca imago srdečník obecný Leonorus cardiaca larva decemnotata srdečník obecný Leonorus cardiaca larva jablečník obecný Marrubium vulgare larva kyjatka hrachová Acyrthosiphon pisum ožanka kalamandra Teucrium chamaedrys imago - neokřídle ná samička klopuška kovařík locikový kněžice chlupatá Orthonotus rufifrons Agriotes sputator Dolycoris baccarum sápa hlíznatá Phlomis tuberosa imago sápa hlíznatá Phlomis tuberosa imago sápa hlíznatá Phlomis tuberosa larva truběnka Haplothrips sápa hlíznatá Phlomis tuberosa imago kovařík začoudlý Agriotes ustulatus čistec přímý Stachys recta imago nosatčík bobový Cyanapion šalvěj Salvia aethiopsis imago

50 gyllenhalii habešská šalvěj hajní Salvia nemorosa imago, larva Orthonotus rufifrons šalvěj luční Salvia pratensis imago, larva šalvěj luční Salvia pratensis larva šalvěj přeslenitá Salvia verticillata larva dřepčík Longitarsus salviae šalvěj přeslenitá Salvia verticillata imago šalvěj přeslenitá Salvia verticillata larva mšice broskvoňová Myzus persicae klinopád obecný Clinopodium vulgare imago - okřídlená samice klinopád obecný Clinopodium vulgare imago meduňkový melissae máta peprná Mentha piperita imago Cryptocephalus pygmaeus máta peprná Mentha piperita imago pěnodějka obecná Philaenus spumarius máta peprná Mentha piperita imago máta peprná Mentha piperita larva klopuška červená Lygus pratensis šanta mussiniho Nepeta mussinii imago Orthonotus rufifrons šanta mussiniho Nepeta mussinii imago šanta mussiniho Nepeta mussinii imago, larva pěnodějka obecná Philaenus spumarius šanta mussiniho Nepeta mussinii imago

51 meduňka lékařská Melissa officinalis imago, larva luční Emelyanoviana mollicula konopice bledožlutá Galeopsis segetum imago šanta kočičí Nepeta cataria larva měrnice černá Ballota nigra dospělci, larva srdečník obecný Leonorus cardiaca imago, larva mšice maková Aphis fabae bukvice lékařská Betonica officinalis okřídlená samička dřepčík Longitarsus yzop lékařský Hyssopus officinalis imago Orthonotus rufifrons yzop lékařský Hyssopus officinalis imago klopuška dravá Liocoris tripustulatus máta klasnatá Mentha spicata imago luční Emelyanoviana mollicula meduňka lékařská Melissa officinalis imago šanta kočičí Nepeta cataria imago, larva luční Emelyanoviana mollicula šanta kočičí Nepeta cataria imago, nymfa kněžice chlupatá Dolycoris baccarum levandule lékařská Lavandula angustifolia imago klopuška červená Lygus pratensis máta klasnatá kadeřavá Mentha aquifolia var. crispa imago Orthonotus rufifrons yzop lékařský Hyssopus officinalis imago mandelinka nádherná Chrysolina fastuosa srdečník obecný Leonorus cardiaca imago

52 srdečník obecný Leonorus cardiaca svlečky klopuška červená klopuška červená vroubenka vroubenka červená kněžice chlupatá Lygus pratensis Lygus pratensis Rhopalus subrufus Corizus hyoscyami Dolycoris baccarum šalvěj lékařská Salvia officinalis imago měrnice černá Balotta nigra larva šalvěj lékařská Salvia officinalis svlečky šalvěj lékařská Salvia officinalis imago máta peprná Mentha piperita svlečky šanta musiniho Nepeta mussinii larva šanta musiniho Nepeta mussinii imago šanta panonská Nepeta pannonica imago sápa hlíznatá Phlomis tuberosa imago luční Emelyanoviana mollicula sápa hlíznatá Phlomis tuberosa imago, larva pěnodějka obecná Philaenus spumarius Orthonotus rufifrons šalvěj luční Salvia pratensis imago šalvěj luční Salvia pratensis imago luční Emelyanoviana mollicula šalvěj luční Salvia pratensis imago, larva klopuška červená Platyplax salviae Orthonotus rufifrons šalvěj hajní Salvia nemorosa imago šalvěj hajní Salvia nemorosa imago křísek zelený Cicadella viridis šalvěj přeslenitá Salvia verticilata larva, imago

53 dřepčík Longitarsus sp. ožanka kalamandra Teucrium chamaedrys imago kněžice chlupatá Dolycoris baccarum čistec německý Stachys germaniaca imago luční Emelyanoviana mollicula šalvěj luční Salvia pratensis larva, dospělci molice vlaštovičníková Aleyrodes proletella šalvěj luční Salvia pratensis imago šalvěj luční Salvia pratensis imago šalvěj přeslenitá Salvia verticillata imago kněžice chlupatá luční Dolycoris baccarum Emelyanoviana mollicula šanta musiniho Nepeta mussini imago šanta musiniho Nepeta mussini dospělec meduňkový melissae šanta musiniho Nepeta mussini imago, larva vroubenka luční Rhopalus subrufus Emelyanoviana mollicula atropunctata šanta musiniho Nepeta mussini imago šanta musiniho Nepeta mussini imago šanta kočičí Nepeta cataria imago šanta musiniho Nepeta mussini imago meduňka lékařská Melissa officinalis imago vroubenka Rhopalus subrufus bukvice lékařská Betonica officinalis imago molice vlaštovičníková Aleyrodes proletella bukvice lékařská Betonica officinalis imago ploštice Lygus pratensis yzop lékařský Hyssopus officinalis imago

54 kněžice chlupatá nosatčík bobový Dolycoris baccarum Cyanapion gyllenhalii sápa hlíznatá Phlomis tuberosa imago čistec přímý Stachys recta imago kněžice chlupatá Dolycoris baccarum čistec přímý Stachys recta imago, larva šanta panonská Nepeta panonica imago meduňkový melissae šalvěj luční Salvia pratensis larva, imago molice vlaštovičníková pěnodějka obecná dřepčík černý nosatčík bobový luční Aleyrodes proletella Philaenus spumarius Phyllotreta atra Cyanapion gyllenhalii Emelyanoviana mollicula šalvěj luční Salvia pratensis imago šalvěj hajní Salvia nemorosa imago šalvěj hajní Salvia nemorosa imago šalvěj hajní Salvia nemorosa imago šalvěj hajní Salvia nemorosa imago máta peprná Mentha piperita imago šanta mussiniho Nepeta mussinii imago luční Emelyanoviana mollicula meduňka lékařská Melissa officinalis imago čelnatka řebříčková Dictyophara europaea sápa hlíznatá Phlomis tuberosa imago čelnatka řebříčková Dictyophara europaea čistec německý Stachys germaniaca imago máta peprná Mentha piperita imago šanta mussiniho Nepeta mussinii imago

55 pěnodějka obecná Philaenus spumarius sápa hlíznatá Phlomis tuberosa imago kněžice chlupatá Dolycoris baccarum čistec německý Stachys germanica imago klopuška červená Lygus pratensis čistec německý Stachys germanica imago luční Emelyanoviana mollicula čistec německý Stachys germanica imago vroubenka červená Corizus hyoscyami černohlávek velkokvětý Prunella grandiflora imago luční Emelyanoviana mollicula šalvěj luční Salvia pratensis imago luční Emelyanoviana mollicula šanta mussiniho Nepeta musinii imago šanta mussiniho Nepeta musinii imago vroubenka červená Corizus hyoscyami meduňka lékařská Melissa officinalis imago luční Emelyanoviana mollicula ožanka kalamandra Teucrium chamaedrys imago mšice kolonie čistec německý Stachys germaniaca larva, imago vroubenka červená Corizus hyoscyami šalvěj přeslenitá Salvia verticillata imago klopuška červená Lygus pratensis šalvěj hajní Salvia nemorosa imago šanta mussiniho Nepeta mussinii imago mšice kolonie čistec německý Stachys germaniaca larva, imago

56 Obr 1 Kněžice chlupatá Dolycoris baccarum na čistci přímém Stachys recta Obr 2 Nymfy kněžice chlupaté Dolycoris baccarum na mátě klasnaté Mentha spicata 56

57 Obr 3 Klopuška červená Lygus pratensis na mátě klasnaté kadeřavé Mentha aquifolia var. crispa 57