Září/September DLA Piper Prague LLP. Bulletin

Transkript

1 Září/September 2012 DLA Piper Prague LLP Bulletin

2 Contents 03 DRUHY VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK NA ZÁKLADĚ PŘEDMĚTU PLNĚNÍ types OF PUBLIC PROCUREMENTS 06 OCHRANA DAT V CALL CENTRECH DATA PROTECTION IN CALL CENTERS 09 pravidla MEZINÁRODNÍ ARBITRÁŽE rules OF INTERNATIONAL ARBITRATION Vážená paní, vážený pane, DLA Piper Prague LLP si Vám dovoluje představit Bulletin, který je tematicky určen především našim klientům, obchodním partnerům a dalším zájemcům. Chtěli bychom Vás tímto informovat o vybraných aktuálních tématech z oblasti zákonů a práva v České republice. Doufáme, že pro Vás bude přínosem. Dear Sir/Madam DLA Piper Prague LLP would like to introduce you our Bulletin, which is issued for our clients, business partners and other interested persons. We would like to bring you current information about selected topics regarding laws and legal issues in the Czech Republic. We hope you will find this issue useful. Peter Valert Country Managing Partner 02 DLA Piper Prague LLP

3 TYPES OF PUBLIC PROCUREMENTS DRUHY VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK NA ZÁKLADĚ PŘEDMĚTU PLNĚNÍ The Act no.137/2006 Coll., on Public Contracts, as amended (hereinafter PC Act ), sets up the procedural rules for the contracting authorities regarding awarding of fulfilments, satisfying the criteria for public contracts. The contracting authorities are required to obey the PC Act, while PC Act in some cases impose on the contracting authorities different duties for awarding of different contracts. According to the PC Act, the public contracts may be divided based on two criteria: i) the material form of fulfilment, ii) expected value. This categorization has a significant effect on a procedure of awarding of any public contract and it is therefore vital for the contracting authority to correctly identify the type and expected value of the public contract. In this article, we will look closer at the classification of public contracts based on their material form of fulfilment, where the public contracts may be divided into following categories: a) public contracts on deliveries; b) public contracts on provision of services; c) public contracts on construction works. The law-maker based the split of the public contracts into the aforementioned categories on the EU Directives for deliveries, provision of services and construction works. a) Public Contracts on Deliveries it is a public contract subject matter of which is an acquisition of an object, specifically in the form of an outright purchase, purchase with an interest loan, rent of goods, or the so-called leasing. Also the public contract on the purchase of energy falls under this category as well as a public contract that does not merely deal with the actual purchase of the item, but its scope extends to Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZVZ ) stanovuje pravidla pro postup zadavatelů při zadávání plnění, která naplňují znaky veřejných zakázek. Zadavatelé jsou povinni při zadávání veřejných zakázek postupovat v souladu s ZVZ, přičemž ZVZ v některých případech stanovuje zadavatelům při zadávání různých druhů veřejných zakázek odlišné povinnosti. Dle ZVZ lze veřejné zakázky dělit podle dvou kritérií: i) věcného charakteru plnění veřejné zakázky a ii) výše jejich předpokládané hodnoty. Tato dělení mají výrazný vliv na postup při zadávání veřejné zakázky a pro zadavatele je proto klíčové správně identifikovat druh a předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. V tomto příspěvku přiblížíme dělení veřejných zakázek dle předmětu jejich plnění, kdy lze veřejné zakázky rozdělit do následujících kategorií: a) veřejné zakázky na dodávky; b) veřejné zakázky na služby; c) veřejné zakázky na stavební práce. Při rozdělování veřejných zakázek do těchto druhů vycházel zákonodárce ze zadávacích směrnic EU pro dodávky, služby a stavební práce. a) Veřejná zakázka na dodávky Jde o veřejnou zakázku, jejímž předmětem je pořízení věci, a to zejména formou koupě, koupě zboží na splátky, nájmu zboží nebo tzv. leasingu. Pod tuto kategorii spadá i veřejná zakázka na nákup energií, ale též zakázka, jejímž předmětem plnění je kromě pořízení zboží rovněž poskytnutí služeb nebo stavebních prací spočívajících v umístění, montáži či uvedení takového zboží do provozu, pokud tyto služby jsou nezbytné ke splnění veřejné DLA Piper Prague LLP 03

4 the provision of services or construction works in the form of installation, assembly or introduction of such a good into full service, provided that such steps are necessary to fulfil the requirements of the particular public contract. According to the PC Act, the public contracts on deliveries do not encompass circumstances, where the subject matter of the contract is acquisition or rent of an already existing real estate, apartments, residential or non-residential premises or rights related to those. In such cases, the PC Act grants an exception to the contracting party, who is then no longer obliged to obey the PC Act. b) Public Contracts on Construction Works The public contract on construction works constitutes the largest proportion of the total expenditure on public contracts. This type of contract can be defined as follows: i) The contract on all types of construction works related to the activities listed in Appendix no.3 of the PC Act (for example the preparation of a construction site, realization of complete buildings or their parts, construction engineering or construction-assembly works). Furthermore, if project or engineering work is closely related to the construction works, even such type of activity shall be considered as a public contract for construction works. However, if such activity was clearly separated from the construction works, it would have to be treated as a public contract for the provision of services; ii) The contract on the erection of a building, which is a result of construction or assembly works, or even project of engineering work related to it, and that is capable of fulfilling an independent economical or technical function on its own. In practice, the public contracts on construction works are set up either by the so-called multiple-step procedure, i.e. in a couple of inter-related steps, or by the so-called complex way, in which one public contract on construction encompasses the construction works themselves, as well as the project and engineering work. It is then entirely up to the discretion of the contracting authority, which procedure chooses. According to the amendment to the PC Act, the contracting authority is under an obligation to mention in the business terms and conditions, that the technical supervision of the construction shall not be provided by the supplier nor by any other party connected to him (with the exception when the technical supervisor is the contracting authority itself). c) Public Contracts on the Provision of Services These are the types of public contracts that cannot be classified as public contracts for deliveries, or construction works. The reason for the broadness of this category is the attempt to encompass all the other possible forms of fulfilment and hence to prevent potential avoidance of the PC Act application in cases, where the subject matter of zakázky na dodávky. Do veřejných zakázek na dodávky nespadají dle ZVZ situace, kdy by předmětem veřejné zakázky bylo nabytí či nájem existujících nemovitostí, bytů či nebytových prostor nebo s nimi souvisejících práv. V takových případech poskytuje ZVZ zadavateli výjimku a ten není povinen postupovat podle ZVZ. b) Veřejná zakázka na stavební práce Veřejné zakázky na stavební práce tvoří největší objem finančních prostředků vynakládaných na veřejné zakázky. Veřejné zakázky na stavební práce lze definovat následujícím způsobem: i) jsou jimi zakázky na veškeré stavební práce týkající se činností uvedených v příloze č. 3 ZVZ (takovými činnostmi jsou například příprava staveniště, realizace kompletních staveb nebo jejích částí, stavební inženýrství či stavebně montážní práce), přičemž pokud je se stavebními pracemi spjata i projektová nebo inženýrská činnost, bude i tato činnost považována za veřejnou zakázku na stavební práce. Pokud by však projektová nebo inženýrská činnost byla od stavebních činností oddělena, bylo by ji nutno považovat za veřejnou zakázku na služby; ii) jsou jimi i zakázky na zhotovení stavby, která je výsledkem stavebních nebo montážních prací, případně i související projektové či inženýrské činnosti, a která je jako celek schopna plnit samostatnou ekonomickou nebo technickou funkci. V praxi jsou veřejné zakázky na stavební práce zadávány buď tzv. vícekrokovým způsobem, tedy v několika na sebe navazovacích krocích anebo tzv. komplexním způsobem, ve kterém jsou součástí jedné stavební veřejné zakázky jak vlastní stavební práce, tak i projektová či inženýrská činnost. Je pak čistě na vůli zadavatele, který z uvedených způsobů zvolí. V souvislosti s Novelou je nově veřejný zadavatel zakázky na stavební práce povinen stanovit v obchodních podmínkách, že technický dozor u téže stavby nesmí provádět dodavatel ani osoba s ním propojená (s výjimkou situace, kdy by technickým dozorem byl sám zadavatel). c) Veřejná zakázka na služby Za veřejné zakázky na služby považovány veřejné zakázky, které nejsou veřejnými zakázkami na dodávky nebo veřejnými zakázkami na stavební práce. Důvodem je snaha zahrnout pod tento druh veřejné zakázky veškerá možná zbývající plnění a s tím související snaha zamezit obcházení ZVZ v případech, kdy by předmět plnění nespadal pod veřejnou zakázku na dodávky nebo stavební práce. Je tedy možné, že pro účely ZVZ bude veřejná zakázka na služby zahrnovat také plnění, které by jinak za službu považováno nebylo (například zakázka směřující k získání licenčního oprávnění). Seznam konkrétních služeb uvádí zákonodárce v přílohách č. 1 a 2 k ZVZ, které vycházejí ze směrnic EU. Určení, pod který typ služby (zda dle přílohy č. 1 nebo č. 2), daná zakázka na služby spadá, je důležité z hlediska dalšího 04 DLA Piper Prague LLP

5 the fulfilment does not fall easily under the other two heads. Therefore, it is possible that for the sake of the PC Act, a public contract for the provision of service will involve a subject matter, that might not otherwise be considered a service (for example a contract to obtain a licence). The list of specific services is provided by the lawmaker in the Appendix 1 and 2 to the PC Act, and are based on the relevant EU Directives. The decision concerning which type of service (be that according to Appendix 1 or 2), a given contract falls under, is important with regard to the future steps the contracting authority has to take. The predicted value of a given service plays the decisive role. Under various circumstances, a public contract may be based partially on for example deliveries, whilst at the same time also on the provision of services. In such a case the principle of the centre of gravity will be applied, under which the subject matter that is represented the most will take precedent. By way of example: if, apart from the provision of services, the subject matter of the public contract includes the provision of delivery, the classification of the public contract will depend on whether or not the expected value of provided services is higher than the expected value of the provided delivery. postupu zadavatele při zadání veřejné zakázky. Rozhodná je přitom výše předpokládané hodnoty dané služby. Za určitých okolností mohou nastat případy, kdy bude veřejná zakázka spočívat částečně např. v dodávkách a zároveň v poskytnutí služeb. V takovém případě se uplatní kritérium tzv. těžiště, kdy bude zvolen ten druh veřejné zakázky, který bude mít převahu. Proto například, pokud je kromě poskytnutí služeb předmětem veřejné zakázky i pořízení dodávky, je pro určení, pod který druh veřejné zakázky zakázku přiřadit, rozhodující skutečnost, zda předpokládaná hodnota poskytovaných služeb je vyšší než předpokládaná hodnota poskytované dodávky (zboží). David Kučera DLA Piper Prague LLP 05

6 DATA PROTECTION IN CALL CENTERS Data protection refers to the information relating to an identified or identifiable data subject whose identity can be determined directly or indirectly (see the definition of personal data in Act No. 101/2000 Coll. On the Protection of Personal Data). A person as a data subject shall be considered identified or identifiable if it can be identified mainly by number, code or specific elements such as its physical, psychological, economic, cultural or social identity. In addition to general personal data, the law also defines so-called sensitive data, such as those revealing racial or ethnic origin, sex life and other sensitive issues of an individual s life. Biometric information allowing the direct identification or authentication of the data subject, who came into public awareness in the context of biometric features in passports, is also considered as sensitive data. Given that the treatment of personal data is undoubtedly one of the activities of call centers, a question arises as to what could possibly be considered personal data in relation to their activities. One of the most fundamental questions asked in this context is the nature of telephone numbers. This question has already been answered by the Office for Personal Data Protection (the Office ) when solving the case of the Prague Public Transport Company (PPTC), which stores telephone numbers obtained through SMS ticket purchases. According to the Office, the phone numbers are stored in order to identify individual passengers who, at a given time, have traveled in a vehicle operated by the PPTC. In most cases, various institutions, including call centers, retain telephone numbers in order to identify a specific person. Thus, it is possible to conclude that a telephone number is a personal figure and should be treated accordingly. OCHRANA DAT V CALL CENTRECH Hovoříme-li o ochraně dat, máme tím na mysli údaje týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů, jehož identitu lze pomocí těchto údajů přímo či nepřímo určit (viz definice osobního údaje v zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů). Osoba jako subjekt údajů se považuje za určenou nebo určitelnou, jestliže ji lze identifikovat zejména pomocí čísla, kódu nebo prvků specifických například pro jeho fyzickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Vedle obecných osobních údajů vymezuje zákon i tzv. citlivé údaje, které vypovídají například o rasovém nebo etnickém původu, sexuálním životě a o jiných citlivých otázkách života jednotlivce. Citlivým údajem je také biometrický údaj umožňující přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů, který se do povědomí veřejnosti dostal v souvislosti s biometrickými prvky v cestovních pasech. Vzhledem k tomu, že při činnosti call center zcela nepochybně dochází k zacházení s osobními údaji, vyvstává otázka, co vše lze v rámci jejich činnosti považovat za osobní údaj. Jednou z nejzásadnějších otázek, která se v této souvislosti nabízí, je povaha telefonního čísla. Na tuto otázku již odpověděl Úřad pro ochranu osobních údajů při řešení případu pražského dopravního podniku, který uchovává telefonní čísla získaná prostřednictvím nákupů SMS jízdenek. Dle názoru Úřadu jsou tato telefonní čísla uchovávána proto, aby mohl dopravní podnik identifikovat jednotlivé cestující, kteří v daný okamžik použili jím provozovaný dopravní prostředek. S přihlédnutím k účelu, k jakému ve většině případů dochází k uchovávání telefonních čísel, call centra nevyjímaje tedy k identifikaci konkrétní osoby je možné uzavřít, že telefonní číslo je osobním údajem a podle toho by se s ním mělo také zacházet. 06 DLA Piper Prague LLP

7 Another important issue in terms of call centers practices is the recording of calls. Today, almost every call center records phone calls for various reasons. For such cases, the Office concluded that if the called person communicates specific information within a call, which in conjunction with his/her voice and the date and time of the recording would enable his/her identification, the record should be considered as personal data. Again, it is therefore necessary to determine whether it is possible to specifically identify any person described in the call. There have been cases when callers have, often inadvertently, identified themselves or a third person during the call. This issue is closely linked with the question of consent of the caller with the recording of the given call. Given that the processing of personal data requires the consent of data subjects, and given that the processing of personal data means its collection, disclosure, modification and storage, such consent is also necessary in relation to the recording of calls. Generally, personal data may only be processed in accordance with the purpose for which it was collected and to which the data subject has given his/her consent. When giving consent, the data subject must be informed about the purpose of the processing, as well as to which data the consent is given, to which controller and for what period of time. The controller of personal data is further obliged to inform the data subject in advance about his/her right of access to the processed information and his/her rights in cases where he/she considers that the processing is not being carried out in accordance with the law. The processing of personal data of minors is possible only with the consent of their guardian since, due to their age, they are often unable to determine with certainty the degree of threat to their privacy. In connection with the practice in call centers, it is necessary to carefully distinguish between the controller and a mere processor of personal data. If a client (customer) orders a telemarketing campaign at a call center and for this purpose provides the call center with a database (such as a database of its customers) that it properly manages, then the customer is in the position of the controller, the call center is in the position of the processor, and they should conclude between them a contract on personal data processing. Only the controller has yet to notify the Office about the processing of personal data. The issue of unsolicited calls is also linked with telemarketing campaigns. This issue is partly covered in the Electronic Communications Act. The relevant sections of this act enable subscribers, whose numbers are listed in a so-called public list, to ask the publishers of such lists to include information that the subscribers wish to not be contacted in relation to telemarketing. However, there are cases when some subjects do administer lists of cell phone numbers which are not public, but numbers included in such lists may be verified upon a payment. This issue is legally quite vague and it would be necessary in each case to examine the specific conditions of the Dalším důležitým tématem z hlediska praxe call center jsou nahrávky hovorů. V dnešní době snad všechna call centra telefonní hovory z nejrůznějších důvodů nahrávají. I v tomto případě lze vycházet ze stanoviska Úřadu, ve kterém Úřad uzavřel, že pokud o sobě volaný v rámci telefonického hovoru sdělí natolik konkrétní informace, které ve spojení s hlasem volaného a datem a časem pořízení nahrávky umožňují jeho identifikaci, považuje se předmětná nahrávka za osobní údaj. Opět je tedy nutné určit, zda je možné z hovoru nějakou osobu konkrétně označit. Telefonující se totiž může v rámci hovoru sám, často i nechtěně, identifikovat, případně identifikovat třetí osobu. S tématem nahrávání telefonických hovorů dále úzce souvisí otázka souhlasu telefonujícího s nahráváním. Vzhledem k tomu, že ke zpracování osobních údajů je vyžadován souhlas subjektů údajů, přičemž zpracováním osobních údajů se rozumí například jejich shromažďování, zpřístupňování, úpravu, uchovávání, je i k nahrávce telefonního hovoru takový souhlas zapotřebí. Obecně platí, že zpracovávat lze osobní údaje toliko v souladu s účelem, k němuž byly shromážděny a k němuž dal subjekt těchto údajů svůj souhlas. Subjekt údajů musí být při udělení souhlasu informován o tom, pro jaký účel zpracování a k jakým osobním údajům je souhlas dáván, jakému správci a na jaké období. Správce osobních údajů je dále povinen předem subjekt údajů poučit o jeho právu přístupu ke zpracovávaným informacím a o jeho právech pro případ, kdy se domnívá, že zpracování není prováděno v souladu se zákonem. Ke zpracování osobních údajů mladistvých osob je nezbytné požadovat souhlas jejich zákonného zástupce, protože často nemohou vzhledem ke svému věku s jistotou určit míru ohrožení svého soukromí. V souvislosti s praxí v call centrech je nezbytné důkladně rozlišovat mezi správcem a pouhým zpracovatelem osobních údajů. Pokud klient (zadavatel) objedná u call centra určitou telemarketingovou kampaň a za tímto účelem call centru poskytne databázi (např. svých zákazníků), kterou řádně spravuje, pak je zadavatel v postavení správce a call centrum v postavení zpracovatele a měla by mezi nimi být uzavřena smlouva o zpracování osobních údajů. Pouze správce má přitom povinnost oznámit zpracovávání osobních údajů Úřadu. S telemarketingovými kampaněmi je také spojena otázka nevyžádaných hovorů. Touto problematikou se částečně zabývá zákon o elektronických komunikacích, který umožňuje, aby vydavatelé tzv. veřejných seznamů uvedli na žádost účastníka, jehož číslo je v telefonním seznamu vedeno, že si nepřeje být za účelem marketingu kontaktován. Avšak vyskytují se případy podnikání některých subjektů spočívající ve vedení seznamů mobilních telefonních čísel, který však není veřejný, ale lze v něm za poplatek případná telefonní čísla ověřovat. Tato problematika je z právního hlediska poměrně nejasná a bylo by nutné v každém případě zkoumat konkrétní podmínky získávání, spravování a poskytování takových informací. Call centrum by mělo získávat databáze s osobními údaji od svých klientů nebo jiných DLA Piper Prague LLP 07

8 acquisition, management and provision of such information. Call centers should obtain databases that include personal information from their clients or other providers only based on a contract in which the database provider declares that it is entitled to its disclosure for that purpose, i.e. contacting the person listed in the database. Such permission to pass the database should in itself include the appropriate data subject s consent, or a notation that the personal data of the subjects are being processed without their consent on the basis of the so-called marketing exception, and the subjects have been informed in advance about the transmission of data. When examining the marketing exception, it must be emphasized that it only applies to personal data in the range of names and addresses, which is a rather small range for telemarketing. The good news here is that the term address can be used for workplace phone numbers (or business phone numbers). As for the transmission of data that is subject to the marketing exception for another controller, it may only be transmitted if it was obtained in connection with the activities of a controller, or it is published personal data. These data may be used only for the purpose of commercial offers or offering services, and the data subject must be informed of this procedure in advance by the controller and must not disagree with it. A controller of a personal data database is obliged to ensure that no unauthorized access to personal data, its alteration, destruction or loss, unauthorized transfer or processing, as well as its other misuse will occur. A fine of up to CZK 5 million may be imposed on the controller for breaching these obligations. However, Czech law does not generally oblige database controllers to inform the Office about breaches of protection of personal data. The only exception is the reporting requirement for businesses that provide publicly available electronic communications services, which was imposed in January These entrepreneurs are often just call center operators. If a violation of personal data occurs (e.g. there is unauthorized access to the system), the entrepreneur must immediately notify the Office or the person concerned if such a violation seriously undermines the person s privacy. A fine of up to CZK 20 million may be imposed on the public services provider for violations of these obligations. More details on these reports, including the reporting forms, are available on the Office s website under the heading Notification pursuant to Act No. 127/2005 Coll. poskytovatelů vždy na základě smlouvy, ve které poskytovatel databáze prohlásí, že je oprávněn k jejímu předání za daným účelem, tj. kontaktováním osob v databázi uvedených. Takové oprávnění k předání by v sobě mělo pak zahrnovat patřičné souhlasy subjektů údajů, nebo údaj o tom, že osobní údaje těchto osob zpracovává bez jejich souhlasu na základě tzv. marketingové výjimky, a dané osoby předem o předání údajů informoval. Zastavíme-li se u marketingové výjimky, je třeba zdůraznit, že platí pouze pro osobní údaje v rozsahu jména, příjmení a adresy, což je pro telemarketing poněkud malý rozsah. Dobrou zprávou zde je, že pod pojem adresa lze podřadit i telefon na pracoviště (případně telefon služební). Co se týče předávání údajů, které jsou předmětem marketingové výjimky, jinému správci, je možné je předat pouze za předpokladu, že byly získány v souvislosti s činností správce nebo se jedná o zveřejněné osobní údaje. Tyto údaje mohou být využívány pouze za účelem nabízení obchodu a služeb a subjekt údajů musí být o tomto postupu správce předem informován a nevyslovit s tímto postupem nesouhlas. Správce databáze osobních údajů je dále povinen zajistit, aby nedošlo k neoprávněnému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům či zpracování, jakož i k jejich jinému zneužití. Za porušení těchto povinnosti hrozí správci pokuta až do výše 5 milionů Kč. Co se týče ohlašovací povinnosti v případě porušení ochrany osobních údajů, obecná povinnost správců informovat o této skutečnosti Úřad v českém právu neexistuje. Jedinou výjimkou je ohlašovací povinnost zavedená od ledna tohoto roku pro podnikatele poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací. Těmito podnikateli bývají často právě provozovatelé call center. Pokud dojde k porušení ochrany osobních údajů (např. neoprávněným vniknutím do systému), je to podnikatel povinen neprodleně oznámit Úřadu, případně dotčené osobě, jestliže by takovéto porušení mohlo vážně narušit její soukromí. Za porušení zmíněných povinností hrozí poskytovateli veřejně dostupných služeb pokuta až do výše 20 milionů Kč. Více podrobnosti o těchto oznámení včetně příslušného ohlašovacího formuláře naleznete na internetových stránkách Úřadu pod odkazem Oznámení podle zákona č. 127/2005 Sb. Eva Ruhswurmová Jitka Berglová Ondřej Kolář 08 DLA Piper Prague LLP

9 RULES OF INTERNATIONAL ARBITRATION PRAVIDLA MEZINÁRODNÍ ARBITRÁŽE An international arbitration may be characterized as an alternative manner of dispute resolution in the field of international trade by independent and impartial arbitrators. International arbitrations may be divided into international investment arbitrations and international commercial arbitrations. In the case of international investment arbitrations, the parties of the dispute are a private entity as a foreign investor and a sovereign state, within whose territory the investment was realized. International commercial arbitrations are litigated in cases of disputes between private entities. The main difference lies in the arbitration clauses, which constitute the right to conduct arbitration proceedings under the selected arbitration rules. In the case of international investment disputes, the arbitration clause is contained directly in the international treaty, namely a bilateral investment treaty (the Czech Republic has already been bound by nearly 80 such treaties in 2008) or a multilateral treaty (i.e. Agreement to the Energy Charter). Arbitration clauses regarding international commercial disputes are conducted between the private entities. Media in the Czech Republic very often bring news regarding mainly international investment arbitrations, which are conducted by foreign investors against our state. It is therefore appropriate to mention a change of trends, which occurred in the half of the previous decade, among other things as a reaction to the Czech Republic s loss in an arbitration dispute with CME, which has cost the national treasury CZK 10.7 billion at that time. The understanding of the complexity of the whole process Mezinárodní arbitráž lze charakterizovat jako alternativní způsob řešení sporů v oblasti mezinárodního obchodu, a to nezávislými a nestrannými rozhodci. Mezinárodní arbitráže lze dělit na mezinárodní investiční arbitráže a mezinárodní komerční arbitráže. V případě mezinárodních investičních arbitráží dochází ke sporu mezi soukromým subjektem, jakožto zahraničním investorem a suverénním státem, na jehož území byla investice realizována. Mezinárodní komerční arbitráže jsou vedeny v případě sporů mezi soukromými subjekty navzájem. Podstatný rozdíl spočívá i v rozhodčích doložkách, které zakládají pravomoc vést arbitrážní řízení dle vybraných rozhodčích pravidel. Jde-li o mezinárodní investiční spory, obsahuje rozhodčí doložku přímo mezinárodní smlouva, zejména pak některá z dvoustranných dohod o vzájemné podpoře a ochraně investic (Česká republika byla v roce 2008 vázána již bezmála 80 takovými dohodami), popř. některá z mnohostranných smluv (např. Dohoda k energetické chartě). Pro případ mezinárodních komerčních sporů jsou rozhodčí doložky uzavírány mezi soukromými subjekty. Sdělovací prostředky v České republice přinášejí velmi často zprávy týkající se především mezinárodních investičních arbitráží, které jsou vedeny zahraničními investory proti našemu státu. V této souvislosti je namístě zmínit změnu trendu, která nastala v polovině minulého desetiletí, mj. i v reakci na prohru České republiky v arbitrážním sporu se společností CME, která tehdy stála českou pokladnu 10,7 miliardy korun. Změnilo se především chápání složitosti celého procesu vedení DLA Piper Prague LLP 09