HOSPODAŘENÍ V MÉNĚ PŘÍZNIVÝCH

Transkript

1 Výzkumný ústav rostlinné výroby v Praze Ruzyni Sborník příspěvků z odborné konference HOSPODAŘENÍ V MÉNĚ PŘÍZNIVÝCH OBLASTECH K 50.. VÝROČÍÍ ZALOŽENÍÍ POKUSNÉ STANIICE V LUKAVCII

2 VÝZKUMNÝ ÚSTAV ROSTLINNÉ VÝROBY, PRAHA POKUSNÁ STANICE V LUKAVCI KOMISE VÝŽIVY ROSTLIN ČAZV ENVIBIO Sborník vědeckých a odborných prací z konference HOSPODAŘENÍ V MÉNĚ PŘÍZNIVÝCH OBLASTECH k 50. výročí založení pokusné stanice v Lukavci 2. června 2005 L u k a v e c u P a c o v a

3 Sborník byl vydán s finanční podporou MZe ČR v rámci projektu vzdělávání a projektu č Editoři: Pavel Růžek, Jana Pišanová Texty neprošly jazykovou úpravou Za obsah příspěvků odpovídají jejich autoři Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha ISBN

4 Obsah Úvod 2 Klír J., Kunzová E., Baierová V let dlouhodobých výživářských pokusů VOP na stanovišti v Lukavci Čermák P. 6 Dlouhodobé stacionární pokusy Káš M. 12 Vliv organického a minerálního hnojení na výnos a kvalitu rostlinné produkce v mezinárodním pokusu IOSDV Mikulka J. 16 Dlouhodobé změny druhového spektra plevelů na orné půdě v bramborářské výrobní oblasti Klement V. 23 Využití geografického informačního systému (GIS) pro agrochemické zkoušení zemědělských půd Růžek P, Kasal P., Kusá H. 25 Nové poznatky při používání minerálních hnojiv v bramborářské výrobní oblasti Pišanová J., Růžek P., Mouchová H. 28 Využití různých forem dusíku z aplikovaných hnojiv rostlinami ozimé pšenice na kambizemi Vavera R., Růžek P, Kusá H. 31 Výnosy a kvalita zrna pšenice ozimé při různé intenzitě zpracování půdy, výživy a ochrany rostlin v bramborářské výrobní oblasti Javůrek M. 34 Redukované zpracování půdy při zakládání porostů polních plodin na méně úrodných půdách Diviš J., Švajner J., Bárta J. 40 Vliv dusíku na výnos průmyslových brambor v roce 2004 Diviš J., Zlatohlávková Š. 43 Brambory v ekologickém zemědělství Strašil Z. 45 Plodiny pro energetické využití vhodné do marginálních oblastí.

5 Úvod 50 let trvání dlouhodobých výživářských pokusů na pokusné stanici v Lukavci Pokusná stanice v Lukavci u Pacova byla založena v roce 1956 Československou akademií zemědělských věd (ČSAZV) jako detašované pracoviště tehdejšího Ústředního výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni. Po dobudování se stala významnou výzkumnou stanicí rostlinné výroby s působností pro bramborářskou oblast. Pracovníci stanice se ve spolupráci s dalšími výzkumnými pracovníky VÚRV podíleli na rozvoji oborů agrotechniky, ekologie, výživy a hnojení. Výsledky výzkumných řešení se výrazně uplatnily v zemědělské praxi. Příkladem může být zvýšení úrodnosti půd v bramborářské výrobní oblasti pomocí zásobního hnojení fosforečnými hnojivy. K tomuto zúrodňovacímu opatření bylo možné, na základě doporučení výzkumu, plně využít dovoz fosfátů, v té době s nízkým obsahem kadmia. Široká výzkumná problematika si vyžádala zakládání a udržování rozsáhlých polních pokusů, v rozsahu přes tisíc pokusných parcel, na rozloze ha orné půdy. Pozornost si zaslouží zejména stacionární výživářský polní pokus s 12 variantami hnojení v počtu 192 parcel, založený podle metodiky Doc. Ing. Jana Baiera, DrSc. v roce Od roku 1992 sice již není pokusná stanice v Lukavci, pod vedením pana Václava Velety, organizační součástí VÚRV, avšak udržování dlouhodobých pokusů a další pokusnické činnosti pokračují na smluvním základě. Odborná konference Hospodaření v méně příznivých oblastech byla s podporou MZe ČR uspořádána v Lukavci dne 2. června 2005, u příležitosti nadcházejícího 50. výročí založení pokusné stanice v Lukavci a výročí 50 let trvání dlouhodobých výživářských pokusů VOP. Dlouhodobé pokusy VOP (= výživářské osevní postupy) a mezinárodní dlouhodobé pokusy IOSDV (= Internationalen Organischen Stickstoff-Dauerdüngungsversuchen) jsou jediné pokusy tohoto typu v ČR založené v bramborářské výrobní oblasti a charakteristikami tohoto stanoviště jsou ojedinělé také v rámci dlouhodobých pokusů v Evropě. Jejich význam v mezinárodním měřítku v posledních letech roste v souvislosti s realizací agroenvironmentálních programů EU a s rozvíjející se mezinárodní vědeckou spoluprací při řešení společných projektů. Dlouhodobé pokusy poskytují cenné informace o změnách biologických, chemických a fyzikálních vlastností půdy po padesátileté absenci hnojení, popř. hnojení jen statkovými nebo minerálními hnojivy. Různé intenzity hnojení a systémy hospodaření na půdě jsou vyhodnocovány také z hlediska trvalé udržitelnosti rozvoje zemědělsky využívané krajiny v méně příznivých oblastech (LFA). Cílem konference bylo seznámit zemědělskou a odbornou veřejnost s výsledky dlouhodobých pokusů, jejich využitím v zemědělské praxi a spolu s dalšími poznatky poskytnout potřebné informace pro zvýšení konkurenceschopnosti pěstování zemědělských plodin v méně příznivých oblastech. Použitá literatura: Křišťan, F., Skala, J.: 25 let výzkumné stanice rostlinné výroby v Lukavci. VÚRV, 1981 Křišťan, F.: Jak jsme budovali výzkumnou stanici v Lukavci. In.: Almanach k 50. výročí založení Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze Ruzyni. VÚRV, 2001 Ing. Jan Klír, CSc. ředitel Odboru výživy rostlin Výzkumný ústav rostlinné výroby v Praze Ruzyni 2

6 50 let dlouhodobých výživářských pokusů VOP na stanovišti v Lukavci Jan Klír, Eva Kunzová, Věra Baierová Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, Praha 6 - Ruzyně Abstract Experimental station in Lukavec is situated in altitude of 579 m, long-term annual average temperature is 6,8 C, sum of annual precipitations is 686 mm, potato production area, sandy-loam soil (euthric cambisol). Experimental station was founded in the year The long-term field experiments established in 1956 belongs to the most valuable stationary experiments, which are internationally used in common projects. These experiments are the unique source of the knowledge and the information about the effects of technologies and climatic changes on crop harvests, nutrient cycle and a status of soil fertility utilizable not only for agricultural but also environmental research. Úvod V roce 2006 uplyne padesát let od založení dlouhodobých stacionárních výživářských pokusů VOP (VOP = výživářské osevní postupy) v Lukavci. Tyto pokusy jsou unikátním zdrojem poznatků a informací o vlivu technologií a klimatických změn na výnosy plodin, koloběhy živin a stav půdní úrodnosti, využitelných nejen pro zemědělský, ale i environmentální výzkum. Materiál a metody Pokusy VOP byly založeny na podzim 1956 na stanovištích v Pohořelicích, Ivanovicích na Hané, Čáslavi, Vígláši a Lukavci u Pacova. Pokusná stanice v Lukavci se nachází v nadmořské výšce 579 m, dlouhodobá průměrná roční teplota je 6,8 C, suma ročních srážek je 686 mm, výrobní oblast bramborářská, půda písčitohlinitá kambizem (euthric cambisol). Podrobnosti jsou uvedeny v tabulkách 1-3. Tabulka 1: Základní údaje o rozborech půd před založením pokusu (1956) Půdní reakce ph/kcl P dle Égnera Přístupné živiny v mg. kg -1 K dle Mg dle Schachtschabela 6, Celkový obsah živin v % Fixované živiny mg.100g -1 N P K Ca Mg NH 4 K 0,18 0,05 0,46 0,41 0,60 9,0 16,5 Tabulka 2: Vývoj charakteristik půdy v ornici (Lukavec, průměr 4 honů) Před založením pokusu (1956) Kontrola (1988) C t N t Humus C t N t Humus % % 1,93 0,27 2,31 1,29 0,16 2,22 "S" "T" "V" "S" "T" "V" mmol/100 g % mmol/100 g % 13,4 16,8 79,8 12,1 16,8 71,8 3

7 50 let dlouhodobých výživářských pokusů VOP na stanovišti v Lukavci hnůj (1988) hnůj+n2pk (1988) C t N t Humus C t N t Humus % % 1,50 0,18 2,58 1,57 0,18 2,70 "S" "T" "V" "S" "T" "V" mmol/100 g % mmol/100 g % 12,6 18,9 67,1 13,4 19,3 62,0 Tabulka 3: Osevní postup dlouhodobého pokusu VOP v Lukavci rok hon 1 hon 2 hon 3 hon brambory pšenice ozimá ječmen ozimý oves 2001 ječmen jarní s pods. brambory pšenice ozimá ječmen ozimý 2002 jetel luční ječmen jarní s pods. brambory pšenice ozimá 2003 pšenice ozimá jetel luční ječmen jarní s pods. brambory 2004 kukuřice na siláž pšenice ozimá jetel luční ječmen jarní s pods ječmen jarní kukuřice na siláž pšenice ozimá jetel luční 2006 řepka ozimá ječmen jarní kukuřice na siláž pšenice ozimá Výsledky a diskuze Získané výsledky potvrzují nutnost dostatečného přívodu organických látek a živin do půdy, zejména na lehčích půdách ve výše položených oblastech. Půdy v Lukavci mají nízký obsah aktivního humusu a nízkou sorpční kapacitu. To vyžaduje zajistit pomocí vhodných agrotechnických opatření převod co největšího podílu nevyužitých živin v roce hnojení do staré půdní síly. Vzhledem k malé fyzikálně-chemické nebo biologické sorpci u N, K, Ca i Mg dochází k jejich částečnému vyplavení. Vrácení určitého podílu vyplavených živin hlubokou orbou nedovoluje mělká ornice. Částečně tuto funkci mohou vykonávat hlouběji kořenící rostliny, zejména jeteloviny. Na druhé straně příznivé vlhkostní poměry dovolují, aby vyšší podíl dodaných živin (zejména dusík) byl využit již v první roce. Graf 1: Výnosový trend ozimé pšenice 12 VOP Lukavec - pšenice ozimá absol.o maximum. Polynomický (H+N2PK) H+N2PK Polynomický (absol.o) Polynomický (maximum.) 10 výnos zrna v t. ha

8 Graf 2: Výnosový trend jarního ječmene 50 let dlouhodobých výživářských pokusů VOP na stanovišti v Lukavci VOP Lukavec- ječmen jarní absol.o maximum Polynomický (H+N2PK) H+N2PK Polynomický (absol.o) Polynomický (maximum) výnos v t.ha Graf 3: Výnosový trend brambor 70 VOP Lukavec - brambory absol.o maximum Polynomický (H+N2PK) H+N2PK Polynomický (absol.o) Polynomický (maximum) t.ha -1 hlíz Dlouhodobé výnosové trendy hlavních plodin pěstovaných v pokusu ukazují na rozdílné působení intenzifikačních faktorů, zejména hnojení a odrůdy. U jarního ječmene dochází v posledních letech k poklesu výnosu, zřejmě z důvodů méně výkonných odrůd nebo jejich horšího přizpůsobení podmínkám bramborářské oblasti. Výsledky byly získány za finanční podpory MZe ČR, projektu č Seznam použité literatury Baier, J a kol.: Souhrn výsledků Dlouhodobých stacionárních výživářských pokusů (VOP) z let VÚRV,

9 Dlouhodobé stacionární pokusy Česká republika, ÚKZÚZ Pavel Čermák Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Konečná 1930; Havlíčkův Brod Abstract Long-term field experiments have recently become regarded as an irreplaceable source of information on the effects of agricultural measures on the soil environment, especially at the present time, when the low intensitm of fertilisation and liming is beginning to be reflected in a marked deterioration of reserves of available nutrients in the soil and increasing share of acid soils (results of agrochemical soil testing). Long-term field experiments, forming the focus of field experimentation on central institute for supervising and testing in agriculture (cista) and established in different soil and climate conditions of the maize, sugar-beet and potato-growing areas, are used for investigations of effects of nutrients on yield formation and quality and their impact on soil fertility. Úvod Hnojení je jedním ze základních agrotechnických opatření, které zajišťuje vhodnou výživu kulturních plodin a významně se podílí na udržení či zvyšování půdní úrodnosti. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v současné době provozuje na 15 pokusných lokalitách celkem 3 druhy dlouhodobých stacionárních pokusů (viz. obr.1). 1) Sledování vlivu stupňované intenzity hnojení na výnosy plodin a agrochemické vlastnosti půdy Ověření různých systémů organického hnojení 2) Ověření stupňovaných dávek dusíku při konstantních hladinách fosforu a draslíku Obrázek 1 6

10 Dlouhodobé stacionární pokusy, Česká republika, ÚKZÚZ Hlavní cíle dlouhodobých pokusů Sledování závislosti mezi stupňovanou intenzitou hnojení a výrobností osevního sledu, stanovení optimálních dávek živin. Sledování změn agrochemických vlastností půd při stupňované intenzitě hnojení a zpřesňování kritérií pro hodnocení obsahu přístupných živin. Sledování množství dodaných živin hnojením a odčerpaných živin sklizněmi, výpočet bilance živin. Ověřování vhodných analytických metod pro stanovení obsahu přístupných živin v půdě. Posouzení vlivu stupňované intenzity hnojení na kvalitu produkce. Materiál a metody Nejvýznamnější z dlouhodobých pokusů ÚKZÚZ, které mají na mnoha místech více než 30 let trvání jsou pokusy na Sledování vlivu stupňované intenzity hnojení na výnosy plodin a agrochemické vlastnosti půdy. Hlavním cílem těchto pokusů je sledovat dlouhodobý vliv hnojení (ale i nehnojení) na výnosy plodin a změny půdních vlastností. Tyto pokusy jsou nejstaršími dlouhodobými pokusy ÚKZÚZ, postupně byly zakládány od roku 1972 na 14 zkušebních lokalitách. Tabulka 1: Charakteristika pokusných míst seřazených podle nadmořské výšky stanoviště výrobní oblast nadmořská výška průměrné roční srážky teploty půdní typ půdní druh Lednice na Mor.* kukuřičná ,2 černozem hlinitá Uherský Ostroh řepařská ,2 hnědozem hlinitá Věrovany řepařská ,5 černozem hlinitá Žatec řepařská ,3 černozem hlinitojílovitá Pusté Jakartice řepařská ,0 hnědozem hlinitá Sedlec řepařská ,4 černozem hlinitá Chrastava bramborářská ,1 hnědozem hlinitopísčitá Staňkov bramborářská ,8 hnědozem hlinitá Jaroměřice bramborářská ,5 hnědozem hlinitá Libějovice bramborářská ,6 hnědozem písčitohlinitá Svitavy bramborářská ,5 hnědozem písčitohlinitá Horažďovice bramborářská ,4 kambizem hlinitopísčitá Lípa bramborářská ,7 kambizem písčitohlinitá Vysoká bramborářská ,4 pseudoglej hlinitá Krásné Údolí bramborářská ,1 kambizem písčitohlinitá * dlouhodobý (atypický) stacionární pokus pod závlahou - není součástí tohoto hodnocení Osevní sled Pokusné plodiny jsou zařazeny do pravidelných osevních sledů. První dva osevní sledy ( a ) byly devítihonné, další dva ( a ) byly osmihonné (viz. tab. 2). Osevní sledy obsahují 50% obilovin, 25% okopanin a 25% krmných plodin. Odrůdy jsou stanoveny pro všechna stanoviště jednotně. 7

11 Tabulka 2: Osevní sled podle výrobních oblastí rok osevního sledu Dlouhodobé stacionární pokusy, Česká republika, ÚKZÚZ řepařská výrobní oblast bramborářská 1 oves - vojtěška oves - jetel 2 vojtěška jetel 3 pšenice ozimá 4 kukuřice na siláž brambory rané 5 pšenice ozimá 6 ječmen jarní 7 cukrovka brambory 8 ječmen jarní Kombinace hnojení Dlouhodobý pokus obsahuje 12 kombinací hnojení, 6x opakovaných. Minerální dusík, fosfor a draslík jsou aplikovány ve 3 hladinách nízká (1), střední (2), vysoká (3). Hnojení chlévským hnojem je prováděno 2x za osevní sled k okopaninám na kombinacích Aplikační dávka byla 35 tun hnoje.1 ha -1 v letech a 40 tun hnoje.1 ha -1 v posledních dvou osevních sledech (od r. 1990). Tabulka 3 Kombinace hnojení Organické hnojení Minerální hnojení Způsob hnojení Vápnění nevápněno N 2 P 2 K 0 4. N 2 P 2 K 1 5. N 2 P 2 K 2 6. N 2 P 2 K 3 7. N 2 P 0 K 2 Chlévský hnůj 2x během osevního sledu k okopaninám 8. N 2 P 1 K 2 9. N 2 P 3 K N 1 P 1 K N 3 P 3 K ŘVO N 3 P 3 K 3 P a K každoročně 12. BVO N 3 P 3 K 3 P a K zásobně nevápněno P a K zásobně podle potřeby podle ročních výsledků zkoušení půdy Ke hnojení se používají běžná minerální hnojiva. Dusík je při přípravě půdy k setí a sázení aplikován v síranu amonném, k přihnojení na list se používá ledek amonný s vápencem. Zdrojem fosforu je granulovaný superfosfát, draslík je dodáván ve formě draselné soli. Během osevního postupu se dvakrát vápní mletým vápencem podle potřeby vyplývající z kritérií agrochemického zkoušení půd, tj. podle druhu půdy a průměrné hodnoty ph dané kombinace. Tabulka 4: Průměrné roční dávky živin v minerálních hnojivech za všechny osevní sledy minerální hnojení v kg. ha -1 čistých živin výrobní oblast hladina živin N P K řepařská bramborářská 1 - nízká střední vysoká nízká střední vysoká

12 Dlouhodobé stacionární pokusy, Česká republika, ÚKZÚZ Na základě získaných výsledků a podle dosažených cílů těchto pokusů je možno určit optimální hladiny hnojení (tabulka 5) - podle: dosažených výnosů pěstovaných plodin bilance živin obsahu živin v půdě Průměrná roční produkce (výrobnost) je 7.5 OJ.ha-1 v řepařské výrobní oblasti. Střední hladina hnojení se zde jeví jako uspokojující představuje cca 170 kg. č.ž.. ha -1 (80 kg N + 22 kg P + 66 kg K). V bramborářské výrobní oblasti, kde je účinek živin větší, je průměrná roční produkce 7 OJ. ha -1. Jako optimální se jeví dávka mezi střední a vysokou hladinou hnojení, tj. cca 215 kg č.ž..ha -1 (90 kg N + 35 kg P + 90 kg K). Z bilance živin při odvozu celého produktu vyplynulo pro obě výrobní oblasti, že vyrovnanou bilanci nezaručuje u dusíku ani vysoká hladina dusíkatého hnojení, u fosforu postačuje nízká hladina a u draslíku je dostatečná až vysoká hladina hnojení. To představuje průměrnou roční dávku v řepařské oblasti přibližně 160 kg N, 22 kg P a 125 kg K, celkem 307 kg č.ž.. ha -1, v bramborářské oblasti 140 kg N, 22 kg P a 125 kg K, celkem 287 kg. ha -1. Na základě dlouhodobých změn obsahu přístupného fosforu a draslíku v půdě možno prokázat, že pro udržení obsahu P v půdě na počátečním stavu postačuje v obou výrobních oblastech průměrná roční dávka fosforu na úrovni kombinace minerálně fosforem nehnojené nebo kombinace s nízkou hladinou hnojení, což odpovídá přibližně 13 kg P. ha -1. Obdobně pro udržení počátečního stavu přístupného draslíku v půdě v řepařské oblasti postačuje 83 kg K. ha -1, v bramborářské vysoká hladina draselného hnojení, tj. 125 kg K. ha -1. Tabulka 5: Stanovení účelné úrovně hnojení výrobní oblast řepařská bramborářská živina potřeba živin v minerálních hnojivech (kg. ha -1 ) podle výnosu podle bilance podle obsahu v půdě N nestanoveno P K N nestanoveno P K Obrázek 2 Průměrný výnos v řepařské oblasti (OJ. ha -1 ) Dlouhodobé stacionární pokusy, Česká republika, ÚKZÚZ 9

13 Obrázek 3 Průměrný výnos v bramborářské oblasti (OJ. ha -1 ) Závěry Stupňované hnojení zvyšovalo výnosy pěstovaných plodin na všech pokusných stanovištích. V řepařské oblasti jsou dosahovány vlivem výrazně lepších půdních podmínek vyšší výnosy, v bramborářské oblasti na méně úrodných půdách je podstatně vyšší účinnost dodaných živin. V řepařské oblasti je z hlediska výrobnosti postačující nízká až střední hladina hnojení, v bramborářské oblasti střední, případně vysoká hladina hnojení. Pro dosažení vyrovnané bilance živin je hnojení dusíkem nedostačující, u fosforu postačuje nízká a u draslíku je nutná vysoká hladina hnojení. Výrazné zlepšení bilance, především u dusíku a draslíku, by nastalo při zpětném zapravení vedlejšího produktu do půdy. Vývoj půdní reakce závisí na použitém vápnění a hladině minerálního hnojení. Obsah přístupného fosforu v půdě se v obou výrobních oblastech od nízké hladiny hnojení postupně zvyšuje. U draslíku je v ŘVO patrné jeho zvyšování v půdě až při vysoké hladině hnojení, v BVO dostačuje vysoká hladina pouze k udržení obsahu v půdě na původní úrovni. Výrazný vliv stupňovaného hnojení P a K na jejich obsah v půdě prokázaly všechny porovnávané analytické metody. V současné době používaná metoda podle Mehlicha III je s ostatními metodami z hlediska diagnostiky výživy rostlin plně srovnatelná a pro své provozní přednosti je nejvýhodnější. Literatura Čermák, P. Klír, J. Macháček, V.: Development of potash fertilizer input and the consequences for soil fertility and crop production in the Czech Republic. Country Report, 61 p., Čermák, P.: Nutrient balances and present state of available nutrients in the soil. In: Proc. XIV th International Plant Nutrition Colloquium Plant Nutrition - Food security and sustainability of agro-ecosystems through basic and applied research. Hannover, Germany, 2001, p Čermák, P.: The influence of comparative nitrogen fertilization on the yield of crops, the nitrogen balance. Fertilizers and Fertilization 1/2002, p Čermák, P., Cigánek, K.: The influence of comparative fertilization on the yield and quality of sugar-beet, the nutrient balances (The evaluation of long-term field experiments in the Czech Republic), Biuletyn Instytutu Hodowli i Aklimatyzacji Roślin, NR 222, 2002, p Čermák, P., Klír, J., Budňáková, M.: Potash fertilisation in the Czech Republic, the consumption of potash fertilisers, the content of potassium in the soil, potassium balance, Proceedings Feed the soil to feed the people The role of potash in sustainable agriculture, 2002, p. 50. Čermák, P., Cigánek, K., Trávník, K., Budňáková, M.: The phosphorus in Czech agriculture, Nawozy i Nawoženie - Fertilizers and Fertilization 4/2002, p

14 Dlouhodobé stacionární pokusy, Česká republika, ÚKZÚZ Čermák, P., Budňáková, M.: Fertilization in the Czech Republic-the consumption of fertilizers and content of nutrient in the soil, Proceedings from 14. CIEC symposium Fertilizers in context with resource management in agriculture, 2003, p Čermák, P., Budňáková, M.: Nutrient status in the soil, nutrient balance and yields of crops in the Czech Republic, Proceedings from 15. CIEC symposium Fertilizers and sustainable agriculture, 2004, p. 44. Čermák, P., Budňáková, M.: The content of available nutrients in the soil and nutrient balance in the Czech Republic, Proceedings from International Conference Element Balances as a Tool for Sustainable Land Management, Tirana, 2005, p. 74. Report on the state of agriculture of the Czech Republic in 2003, Green Report. Trávník, K. et al.: 30 let dlouhodobých výživářských pokusů. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brno, 2004, p

15 Vliv organického a minerálního hnojení na výnos a kvalitu rostlinné produkce v mezinárodním pokusu IOSDV Výsledky z let Martin Káš Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, Praha 6 - Ruzyně Abstract In long-term international field experiment there was monitored the influence of organic and mineral fertilization on yield and quality of production of field crops. The crop rotation consists of winter wheat, winter barley and potatoes. The crops are growing on three blocks with diferent organic manure and six levels of N fertilization. The results are from 9 years ( ).Yield from the variant without organic manure was always the lowest. The yields from the manured variants or where straw was incorporated into the soil + catch crop growing were different in several years. The effect of N was significant positive, but the highest doses of N caused worse quality of products and downtrend of yields. Úvod Otázkou jak správně hnojit aby bylo dosaženo optimálního výnosu a kvality a přitom zachovat úrodnost půdy i pro další roky se zabývá každý rozumný zemědělec. Mnohé odpovědi mohou ukázat výsledky z dlouhodobých výživářských pokusů. Materiál a metody Dlouhodobý mezinárodní pokus byl založen v Lukavci u Pacova v roce 1985 a se stejnou metodikou běží dodnes. Jedná se o tříhonný osevní postup ozimá pšenice ozimý ječmen brambory. Každá plodina byla pěstována na třech blocích organického hnojení: A bez organického hnojení, B 30 t/ha hnoje k bramborám, C zapravená sláma + meziplodina. V rámci každého bloku organického hnojení bylo šest stupňů minerálního hnojení 0 0 N,P,K 40 N,P,K 80 N,P,K 120 N,P,K 160 N,P,K u ječmene a pšenice, 0 0 N,P,K 50 N,P,K 100 N,P,K 150 N,P,K 200 N,P,K u brambor. Dávky P a K jsou na všech variantách, kromě absolutní 0, stejné 35 kg P 2 O 5 /ha a 83 kg K 2 O/ha. P i K hnojiva byla aplikována vždy před setím, resp. sadbou. Termíny a jednotlivé dávky N byla v tabulce 1. U každé varianty byly založeny tři opakování. Mezi sledované hodnoty patří výnosy hlavního produktu, kvalitativní parametry u obilnin (HTS, podíl zrn nad sítem 2,5 mm), u brambor obsah škrobu v hlízách. Dále byl sledován vliv ročníku, především průběh počasí během vegetace a vliv organicko-minerálního hnojení na výnos. Tabulka 1: Termíny a dávky N hnojiv oz.pšenice/oz.ječmen před setím regenerační produkční kvalitativní N1-40 kg (LAV) N2-80 kg (LAV) N3-120 kg (LAV) N4-160 kg (LAV) brambory před sázením po 1.proorávce N1-50 kg (SA) N2-100 kg (SA) N3-150 kg (SA) N4-200 kg (SA) Pozn. Všechny údaje jsou uváděny v kg/ha č.ž. 12

16 Vliv organického a minerálního hnojení na výnos a kvalitu rostlinné produkce v mezinárodním pokusu IOSDV Výsledky z let Výsledky a doporučení pro praxi Výnosy a kvalita zrna ozimé pšenice poměrně dobře kopírovali vliv N hnojení. Zatímco vliv organického hnojení nebyl příliš výrazný, kromě varianty bez organického hnojení, která byla ve všech případech výnosově nižší, tak na obou variantách (hnůj k bramborám či zapravená sláma) byly zjištěny minimální rozdíly způsobené především průběhem počasí během jara tedy vliv ročníku. Obecně lze říci, že suchý průběh jara snášely nejlépe porosty, kde byl aplikován chlévský hnůj. Jak se ukázalo, minerální hnojení dusíkem mělo na výnos zrna a kvalitu ozimé pšenice zásadní vliv. V porovnání s nehnojenou kontrolou vykazovaly všechny varianty vyšší výnosy v závislosti na dávce N. Čím vyšší dávka N, tím vyšší výnos, ovšem toto platí pouze do varianty s dávkou dusíku 120 kg/ha kdy výnos dosahoval v průměru 6,9 t/ha. Vyšší dávka N 160 kg/ha již neměla na výnos zrna žádaný efekt. Výnos se zvýšil jen zanedbatelně, u bloku B chlévský hnůj k bramborám, dokonce došlo k jeho poklesu (viz. graf 1). Vliv hnojení P a K hnojivy nemělo na výnos žádný vliv. V porovnání s nehnojenou variantou byl výnos téměř stejný. Graf 1: Vliv organicko-minerálního hnojení na výnos zrna ozimé pšenice výnos (t/ha) BEZ ORG. HNOJENÍ 30 T/HA HNOJE K BRAMBORAM ZAPRAVENÁ SLÁMA+MEZIPL. 0 0N,P,K 40,P,K 80N,P,K 120N,P,K 160N,P,K Významnější rozdíl byl zjištěn u kvalitativních parametrů, především u hmotnosti tisíce semen, kdy se hnojení P a K projevilo na zvýšení hmotnosti zrna oproti nehnojené kontrole. Hnojení dusíkem se projevovalo pozitivně jen do dávky 80 kg/ha, pak již měla HTS klesající tendenci. U podílu zrna nad sítem 2,5 mm byl zjištěn silný negativní vliv vysokých dávek dusíku. Všechny varianty bez minerálního hnojení vykazovaly vyšší podíl zrna nad 2,5 mm (92 %), než varianty s dávkami vyššími než 80 kg N. Při nejvyšší dávce 160 kg N se podíl nad sítem pohybuje již jen kolem 86 %. Tuto skutečnost lze vysvětlit příliš vysokými dávkami N hnojiv v základní a regenerační dávce, které způsobily přílišný nárůst biomasy, především nasazení velkého množství plodných odnoží. Při příchodu přísušků jsou pak tyto přehnojené rostliny náchylnější ke stresu způsobeného především nedostatkem srážek, hůře hospodaří s vláhou, hůře transpirují a snižuje se využitelnost příjmu živin. Takového rostliny produkují sice vyšší výnos, ale zrna horší kvality. Ozimý ječmen reagoval ve všech variantách velmi podobně jako ozimá pšenice. Ukázalo se, že oba bloky organického hnojení měli na výnos zrna kladný vliv. Oproti nehnojenému bloku byly výnosy vždy prokazatelně vyšší. Mezi oběma bloky organického hnojení však v dlouhodobém hodnocení významnější rozdíl není. Rozdíly se vyskytují v rámci jednotlivých ročníků. Výnosy nehnojených variant se pohybují kolem 3 t/ha, aplikace jen P a K měla vliv na výnos jen u bloků B a C, tedy s organickým hnojením. Výnosy na dalších variantách stoupaly v závislosti na dávkách dusíku. Nárůst u vyšších stupňů hnojení N již není tak výrazný, nedochází však k výnosu poklesu způsobeného přehnojením jako u ozimé pšenice (viz graf 2). Vliv N hnojení na kvalitativní parametry ozimého ječmene byl zřejmý u všech variant. Oproti ozimé pšenici však ječmen reagoval lépe na vysoké dávky N. Hmotnost tisíce semen dosahovala hodnot 38,4 g (blok A, varianta 0) až 41g (blok B, varianta N4). Vliv samotného hnojení P,K měl také příznivý vliv na zvýšení HTS. 13

17 Vliv organického a minerálního hnojení na výnos a kvalitu rostlinné produkce v mezinárodním pokusu IOSDV Výsledky z let Graf 2 Vliv organicko-minerálního hnojení na výnos zrna ozimého ječmene 7 6 výnos zrna (t/ha) N,P,K 40N,P,K 80N,P,K 120N,P,K 160N,P,K 0 BEZ ORG. HNOJENÍ 30 T/HA HNOJE K BRAMBORAM ZAPRAVENÁ SLÁMA+MEZIPL. U podílu zrna nad sítem 2,2 mm byla zjištěna vzestupná tendence do varianty N2. Při vyšších dávkách N hnojiv docházelo k poklesu podílu který však nebyl tak výrazný jako u ozimé pšenice maximálně o 1,5 %. Brambory patří mezi hnojem hnojené okopaniny a technologie pěstování brambor bez aplikace hnoje se donedávna jevily jako nemyslitelné. V našem pokusu se ukázalo, že brambory na organické hnojivo reagovaly příznivě, ale nelze říci, že by hnůj (resp.organické hnojivo) hrál výraznější roli. Na bloku A - bez organického hnojení bylo dosaženo průměrných výnosů hlíz 28,1t/ha (varianta 0) až 44,3 t/ha (varianta N4). Na bloku B při aplikaci 30t/ha hnoje, bylo dosaženo průměrných výnosů od 33,1 t/ha (varianta 0) až 46,9 t/ha (varianta N4). Z výsledků je patrné, že hnůj hraje výraznou roli ve výnosech pouze na variantách s nízkými dávkami N (viz. graf 3). Graf 3: Vliv organicko-minerálního hnojení na výnos hlíz brambor výnos (t/ha) BEZ ORG. HNOJENÍ 30 T/HA HNOJE K BRAMBORAM ZAPRAVENÁ SLÁMA+MEZIPL. 0 0N,P,K 50N,P,K 100N,P,K 150N,P,K 200N,P,K Obsah škrobu v hlízách se snižoval se stoupajícími dávkami minerálních hnojiv. Výrazně nejvíce škrobu v hlízách měli hlízy z bloku A bez organického hnojení a z varianty 0, kde byl zjištěn obsah 15,3 %. Naopak hlízy s nejmenším obsahem škrobu pocházely z bloku B (30 t hnoje/ha), z varianty N4, kde bylo v hlízách jen 13,45 % škrobu. Přesto nejvyšších výnosů škrobu bylo dosaženo právě na této variantě a to díky velmi vysokému výnosu hlíz. 14

18 Vliv organického a minerálního hnojení na výnos a kvalitu rostlinné produkce v mezinárodním pokusu IOSDV Výsledky z let Souhrn V dlouhodobém mezinárodním výživářském pokusu byl sledován vliv organicko-minerálního hnojení na výnos a kvalitu polních plodin. V polním pokusu v Lukavci u Pacova jsou zařazeny ozimá pšenice, ozimý ječmen a brambory ve trojhonném osevním postupu. Každá plodina je pěstována na třech blocích organického hnojení a šesti variantách minerálního hnojení dusíkem. Výsledky jsou z let Na bloku bez organického hnojení byly výnosy hlavního produktu všech plodin vždy nejnižší. Výnosy hlavního produktu se u všech plodin na blocích s aplikací hnoje nebo zaorané slámy s meziplodinou lišily pouze v jednotlivých ročnících. Všechny plodiny reagovaly na hnojení N zvýšeným výnosem. U vysokých dávek N docházelo ke zhoršení kvality hlavního produktu. Literatura Vrkoč F.,Vach M.,Veleta V.,Košner J.: Influence of different organic mineral fertilization on the yield structure and on changes of soil properties., ROSTLINNÁ VÝROBA,48,2002 (5): Tento příspěvek byl realizován za finanční podpory MZe ČR (projekt reg. č ) 15

19 Dlouhodobé změny druhového spektra plevelů na orné půdě v bramborářské výrobní oblasti Jan Mikulka Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, Praha 6 - Ruzyně Plevelná společenstva procházejí složitým vývojovým cyklem. Doprovázejí kulturní rostliny od počátku zemědělství a patří mezi nejproblematičtější škodlivé činitele, na jejichž hubení bylo vždy vynakládáno obrovské množství energie. Jednotlivé plevelné druhy se postupně přizpůsobovaly měnícím se přírodním podmínkám, později technologiím pěstování. Některé plevelné rostliny se v průběhu doby nemohly přizpůsobovat obdělávání půdy a z polí již dávno vymizely. Některé zase byly tak svázané se způsoby pěstování, že po změně technologie nebyly schopné se v nových podmínkách reprodukovat (koukol polní). Pěstování kulturních rostlin je z pohledu ekologické rovnováhy nepřirozeným jevem. Snahou vytvořit optimální podmínky pro kulturní rostliny jsou ovlivňována původní rostlinná společenstva. V minulosti byla plevelná společenstva co do druhového spektra velmi bohatá. Na polích v jednotlivých kulturních rostlinách bylo zastoupeno mnoho desítek plevelných druhů, které konkurovaly kulturním rostlinám i samy sobě navzájem. Hubení bylo vždy obtížné, dříve převládal mechanický způsob hubení (ruční práce). Druhová rozmanitost a poměrná stabilita plevelných společenstev znamenala, že se v dlouhých časových obdobích druhové spektrum plevelů a jejich poměr výrazně neměnil. Vývoj druhového spektra plevelných společenstev byl a stále bude ovlivňován celou řadou faktorů. S rozvojem intenzivního zemědělství, který počal v předminulém století a pokračoval v minulém století, bylo v zemědělství aplikováno mnoho nových poznatků. Nejvíce ovšem byla plevelná společenstva ovlivněna zavedením osevních sledů, rozvojem mechanizace, která ovlivnila kvalitu agrotechniky, rostoucí intenzitou využívání statkových a průmyslových hnojiv a nejvíce používáním herbicidů v posledních padesáti letech. Nejdůležitější faktory ovlivňující změny druhového spektra plevelů jsou zmíněny v níže popsaných bodech: 1. Změna klimatických podmínek: V důsledku globálního oteplování se postupně zvyšuje teplota na celé zemi. To přináší mnohé změny v rostlinných i živočišných společenstvech. Jednotlivé organismy musí na tyto přeměny určitým způsobem reagovat. Buď zaniknou nebo se s nimi srovnají a přizpůsobí se. Rostliny žijící původně v teplých krajích tak dostávají možnost expandovat do dalších lokalit a postupují směrem na sever, na místa pro ně v minulosti nevhodná. 2. Technologie zpracování půdy: V minulosti byl kladen hlavní důraz na kultivaci, hnojení a ošetření porostů vůči škodlivým činitelům včetně plevelů. To vyžadovalo časté a opakované vstupy na pole. Praxe ukázala, že tímto směrem nelze trvale pokračovat velké vstupy a s tím spojené např. vyplavování živin a reziduí pesticidů do spodních vod, únava půdy a narušená orniční vrstva. Proto se postupně zatížení pozemků začalo pojezdy snižovat a došlo k slučování jednotlivých operací. Z počátku se zdálo, že se jedná o správný trend a že dojde k postupnému zlepšení fyzikálních a biologických vlastností půdy. Avšak tento způsob přinesl obecně a především v širokořádkových plodinách problémy s rozšiřováním plevelů, poněvadž tyto porosty nemají potřebnou konkurenční schopnost. Jak potvrdily poznatky z praxe i výsledky pokusů, minimální zpracování půdy vede k vyššímu zaplevelení pozemku oproti klasickému zpracování půdy. 3. Struktura osevních sledů: Zemědělci se musí především v posledních letech při výběru pěstovaných plodin orientovat podle situace na trhu (přebytku nebo nedostatku) a podle tržnosti produktu. Je známo, že pro udržení úrodnosti půdy by se měly v osevním sledu střídat plodiny šírokolisté s úzkolistými neboli zlepšující a zhoršující plodiny. Bohužel v současnosti jsou osevní sledy převážně obilné, protkané ozimou řepkou. Zlepšující plodiny jako cukrovka se z osevních postupů pomalu vytrácejí, a to z mnoha důvodů. Také rostliny na zelené hnojení, luskoviny apod. jsou méně zařazovány. Jako vhodný 16

20 Dlouhodobé změny druhového spektra plevelů na orné půdě v bramborářské výrobní oblasti příklad lze použít složení osevních sledů z ozimých obilnin a ozimé řepky, které podporují reprodukci především ozimých plevelů. 4. Technologie sklizně plodin Protože se stavy skotu v České republice postupně snižují, nejsou využívány ani některé posklizňové zbytky pro zkrmování. Technologie sklizně většiny pěstovaných plodin umožňují ponechání posklizňových zbytků včetně semen plevelů na poli. Ty jsou později zapraveny při zpracování do půdy. To umožňuje rychlou reprodukci plevelů a podporuje jejich další šíření. 5. Agrotechnika nové odrůdy Šlechtitelé neustále šlechtí nové odrůdy plodin vhodné pro konkrétní oblasti, tolerantní vůči pesticidům, chorobám a škůdcům a odrůdy s vyšším výnosem. Například se v poslední době využívají obilniny krátkostébelné, které tolik nepoléhají. Zde se ovšem uplatní plevele se silným vzrůstem, které kulturní rostlinu zastíní. Proto je důležité dbát na dokonalé zapojení porostu a zvolení vhodné rozteče řádků. Nezbytností je, aby byla půda dokonale připravena pro setí co nejmenší hrudovitost apod., aby porost mohl stejnoměrně se začít rozvíjet. Jen dobře připravený pozemek vede k úspěšnému zapojení porostu a je prvním krokem pro snížení zaplevelenosti pozemku. 6. Vývoj chemické ochrany Chemické přípravky na hubení plevelů herbicidy jsou používány již několik desítek let. V průběhu jejich používání došlo k velkému rozvoji. Bylo zjištěno, že několikaleté používání stejného přípravku nebo shodné herbicidní skupiny vede k inhibici určitých druhů plevelů. Ty se z pozemku odstraní, ale na jejich místo se okamžitě dostanou jiné druhy. Tak se stane, že místo snížení zaplevelenosti dojde ke stejnému stavu jako před aplikací herbicidů nebo dokonce ke zvýšení množství plevelů na pozemku. Bylo zjištěno, a je dnes doporučováno, že je vhodné každoročně střídat herbicidní látky (skupiny), aby plevele byly stejnoměrně hubeny. Nejde nám o odstranění plevelů z pozemku, ale pouze o jejich potlačení. Plevele patří do agroekosystému a není vhodné je zcela likvidovat, pouze je omezit, aby nezpůsobovaly pěstiteli významné škody. Dlouhodobé používání herbicidů vyvolalo vznik rezistence plevelů vůči herbicidům. 7. Invazní plevele Vlivem dopravy (především železniční, letecké a lodní) jsou k nám introdukovány plevele ze vzdálených oblastí v našich podmínkách dosud neznámé. Nejčastěji se s nimi setkáváme na místech, kde dochází k manipulaci s dováženým materiálem jako např. na překladištích zboží, u zpracoven dovážených surovin, kolem zemědělských objektů apod. Tyto plevele jsou pro naše podmínky nové a cizí, tudíž zde nemají přirozenou konkurenci a silně se rozmnožují. Většinou jde o plevele z teplých oblastí, které se nejdříve uchytí v pro ně klimaticky příhodných regionech, jako je jižní Morava, Polabí či jižní Slovensko, a odtud se postupně dostávají do poloh vyšších a chladnějších. Mnohdy okrasné druhy plevelů, pěstované na záhonech a zahrádkách, zplaňují. Tyto plevelné rostliny zaujímají zpočátku lokality nezemědělské rumiště, skládky, příkopy apod., avšak postupně se dostávají i na ornou půdu. Protože se problematika nových plevelů zvyšuje a jejich množství narůstá, je nutné jim věnovat náležitou pozornost. Zde jsou uvedeny jedny z nejdůležitějších invazních plevelů, které v posledních letech postupně nabývají na významu. 17

21 Dlouhodobé změny druhového spektra plevelů na orné půdě v bramborářské výrobní oblasti Laskavec ohnutý a laskavec Powellův (Amaranthus retroflexus L., Amaranthus powellii S. Watson) pocházejí z Ameriky, odkud se postupně dostaly téměř do celého světa. Vyhovují jim hlinité, teplejší humózní půdy s vyšším obsahem živin. Najdeme je na obdělávaných pozemcích i rumištích. Na orné půdě se vyskytují zejména v kukuřici, cukrové řepě, bramborách, zelenině a sadech; na neobdělávané půdě na skládkách, rumištích, železničních nádražích, přístavech, březích vod, podél silnic a ulic. Do České republiky se dostaly spolu s osivem, obilím, olejninami a dalšími surovinami. Laskavec ohnutý byl objeven u nás dříve než laskavec Powellův. Dnes se vyskytuje od nížin až po podhorský stupeň. Laskavec Powellův je teplomilnější druh než laskavec ohnutý, který osídloval nejprve teplé oblasti jižní Moravy a jižního Slovenska a později se začal šířit zejména železničním transportem i do chladnějších poloh. Patří do čeledi laskavcovité Amaranthaceae. Jsou rostlinami jednoletými, s lodyhou až 100 cm vysokou, zelenou až načervenalou, přímou, větvenou či jednoduchou. Jedním z rozlišujících znaků je obrvenost lodyhy, kdy u l. ohnutého je lodyha hustě a krátce srstnatá a u l. Powellova lysá. Listy jsou dlouze řapíkaté, kosníkovitě vejčité. U květenství jsou rozdíly takové, že l. ohnutý tvoří hustý krátký světlezelený až zelený lichoklas složený z květních klubíček. L. Powellův má květenství štíhlé, dlouhé, nevětvené s nápadně prodlouženým konečným lichoklasem a s postranními krátkými větvemi. Květy jsou jednodomé. Kvetou od července do září. Rozmnožují se výhradně semeny, která jsou černá a lesklá. U laskavce ohnutého čočkovitá, u laskavce Powellova okrouhle eliptická, velikosti 1,0 1,3 mm. Vzchází v následujícím roce. Oba patří mezi velmi nebezpečné plevele. K zamezení jejich šíření je třeba používat jen dokonale čisté osivo, potlačovat ohniska výskytu v sousedství obdělávaných polí a dokonalou kultivaci v porostech okopanin. Při silnějším výskytu je vhodné aplikovat účinné herbicidy. V posledních letech byly popsány rezistentní populace vůči triazinovým herbicidům. V praxi jsou oba laskavce spolu zaměňovány, protože se velmi často spolu kříží. Proto se na polích vyskytují směsné populace s poměrně proměnlivou morfologií jednotlivých rostlin. Ambrózie peřenolistá (Ambrosia artemisiifolia L.) pochází ze Severní Ameriky, odkud se druhotně rozšířila do Střední a Jižní Ameriky a do Evropy. Na jižním Slovensku se druh nejspíše objevil již v polovině 19. století, v Čechách o něco později. Na území České a Slovenské republiky roste převážně v železničních stanicích, vzácně i na širé trati, v přístavech, lodních překladištích, u zemědělských a průmyslových objektů, na kompostech, rumištích, skládkách, podél cest, v blízkosti lidských sídlišť, na loukách, mokřinách a podél vodních toků. Dříve byla ambrózie zavlékána do našich lokalit spolu s americkým osivem jetelovin, kanadským obilím, vlnovým odpadem, sójovými boby a sójovým odpadem pro zkrmování hospodářských zvířat. Následně se druh dostal spolu s chlévským hnojem na pole. Dnes zapleveluje i ornou půdu, převážně pícniny, okopaniny, luskoviny a zelinářské kultury a na Slovensku i vinohrady. Ambrózie je jednoletá, pozdně jarní bylina z čeledi hvězdicovité Asteraceae, jejíž lodyha je přímá, nahoře krátce větvená, tupě čtyřhranná, olysalá nebo chlupatá až huňatá, vysoká cm. Listy jsou velké, řapíkaté, dolní vstřícné, horní střídavé, v obrysu vejčité, prostřední 1 3x peřenosečné, chlupaté, dělené v úkrojky různého tvaru. Samčí úbory jsou uloženy na vrcholu úžlabních listů nebo vrcholových hroznů. Samičí úbory jsou méně četné, přisedlé v úžlabí horních listů a na bázi hroznů se samčími úbory. Květů barvy světle žluté může být Kvete od srpna do října. Plody jsou nažky světle slámové až hnědé barvy, obvejcovité, na vrcholu s kuželovitým zobanem, 18

22 Dlouhodobé změny druhového spektra plevelů na orné půdě v bramborářské výrobní oblasti pod nímž je rozloženo 4 12 ostnitých výrůstků. Plody jsou obaleny srostlými listeny zákrovu. Nažky zrají během září až října, do půdy se však dostávají až během zimy nebo časně na jaře. Rozmnožuje se převážně pohlavním způsobem semeny. Počet semen na rostlině je a jsou životná až 40 let. Nažky mají po dozrání výrazný klíční odpočinek. Klíčí z hloubky do 8 cm. Klíční rostlinky se objevují od jara do začátku léta. Ambrózie se v posledních desetiletích rozšiřuje na orné půdě, a to převážně v teplých oblastech Slovenské republiky, odkud se dostává i do oblastí České republiky. Protože se předpokládá v budoucnu její další nárůst, je velmi důležitá prevence. Ta spočívá např. v dokonalé čistotě osiva, ve sledování primárních ohnisek výskytu. Na loukách a pastvinách by se měly porosty kosit před kvetením, ohniska výskytu likvidovat ručním pletím nebo použitím herbicidů. Na orné půdě lze výskytu tohoto druhu předejít střídáním plodin a řádnou kultivací. V okolí kolejišť a dopravních cest lze použít totální herbicidy, aby nedošlo k dalšímu rozšiřování po našem území.jde o konkurenčně vysoce schopnou rostlinu, která odčerpává značné množství živin a vody z půdy. Při větším zaplevelení se poté snižuje její úrodnost. Patří mezi významné alergeny. Locika kompasová (Lactuca serriola L. Torn) je rozšířena téměř po celém světě. Vyhovují ji půdy písčité až hlinité, suché, výhřevné, živné a zásadité. Je to teplomilný druh, který je ovšem v současné době rozšířen po celé České republice. Roste na slunných kamenitých stráních, skalách, náspech, na mezích, podél komunikací a na rumištích. Na orné půdě ji můžeme nalézt v sadech a dalších vytrvalých kulturách, v ozimých obilninách a řepce. Je rostlinou ozimou, častěji dvouletou, která je zařazena do čeledi hvězdnicovité Asteraceae. Lodyha je přímá, dole štětinatá, vysoká cm, někdy až 180 cm. Mladé rostliny vytvářejí řídké listové růžice. Listy jsou tuhé, sivozelené, přízemní úzce podlouhle obvejčité, většinou peřenodílné. Lodyžní listy jsou kopinaté, orientované v severojižním směru. Všechny listy jsou na rubu na střední žilce osténkatě štětinaté. Úbory jsou uspořádány v chocholičnaté, často hroznovitě prodloužené latě. Jasně žluté úbory kvetou od července do září. Rozmnožuje se výhradně semeny. Plody jsou nažky s bílým chmýrem o velikosti 3 mm, který slouží pro roznášení semen větrem na velké vzdálenosti. Na jedné rostlině se vytvoří až několik set nažek. Jejich klíčivost je po dozrání vysoká. Vzchází velmi dobře z povrchu půdy, avšak již z hloubky 3 cm nevzchází. V oblastech, kde se přemnožila, patří mezi nebezpečné plevele. V budoucnu se předpokládá její nárůst, proto by se měl výskyt tohoto druhu neustále sledovat. Pro zamezení šíření by bylo vhodné ničit před květem všechny rostliny v okolí polí, aby nedošlo k vysemenění. V polních kulturách je poměrně konkurenčně zdatná. 19

23 Dlouhodobé změny druhového spektra plevelů na orné půdě v bramborářské výrobní oblasti Šťavelka růžkatá (Xanthoxalis corniculata (L.) Small) je rostlina, jejíž původ je ve Středozemí. V současné době je rozšířena po celé zemi. Je to druh teplomilný. Nejprve se u nás uchytil ve sklenících, odkud se dostal do zahrad a parků. Dnes je hojně rozšířen po celém území našeho státu. Jeho výskyt stoupl zvláště prostřednictvím půdních substrátů a kontejnerů s květinami a koniferami. Na orné půdě se zatím nenachází, i když ojediněle již byl výskyt zaznamenán. Šťavelka se vyskytuje v našich podmínkách spíše jako rostlina jednoletá, i když může být i rostlinou vytrvalou. Ojediněle přezimuje. Patří do čeledi šťavelovité Oxalidaceae. Vytváří plazivé nebo vystoupavé, větvené, hustě chlupaté nadzemní lodyhy dlouhé až 50 cm, které se v uzlech zakořeňují. Kořeny jsou silné a houževnaté. Listy jsou střídavé, řapíkaté, lístky jsou obsrdčité, vpředu hluboko vykrojené. Zlatožluté kvítky jsou po 2 6 v okolíku na dlouhé stopce dorůstající až 6 cm. Záhy po vyklíčení kvete. Kvete od června do října. Plodem je nažka. Tobolky při dozrávání vystřelují semena do okolí. Protože je šťavelka teplomilný druh, rozmnožovala se z počátku pouze semeny, poněvadž nebyla schopna přezimovat. Přezimování se jí dařilo pouze ve vytápěných sklenících. V současnosti se rozmnožuje jak generativně, tak i vegetativně. V zahradách a zahradnictvích patří mezi velmi nebezpečné plevele. V řídkých porostech se stává silnou konkurenční rostlinou. Vytváří souvislé porosty a je schopna se rychle šířit. Důležitá je převážně důkladná mechanická regulace ve sklenících a zahradách ruční pletí. Aplikace herbicidů ve sklenících a zahradách je komplikovaná z důvodu zastoupení ostatních okrasných rostlin, kdy by mohlo dojít k jejich poškození. Na nezemědělské půdě je možno použít totálních herbicidů, např. na bázi glyphosate. Psárka polní (Alopecurus myosuroides Huds.) velmi pravděpodobně pochází ze Středozemí, ze západní Evropy až do Střední Asie. Dnes je zdomácnělá téměř v celé Evropě. Rozšiřuje se po železniční trati převážně s obilím, jetelovým a travním osivem. Největší podíl na šíření má člověk. V České republice jej nacházíme zatím ohniskově (okolí Prahy, Mělníka, Českých Budějovic, České Lípy). Je velmi hojná na jižním Slovensku. Na nezemědělské půdě se vyskytuje podél cest, železničních tratí a na rumištích. Snáší dobře i půdy chudé na živiny. Na orné půdě jej nejčastěji najdeme v obilí, zejména v ozimech a ozimé řepce. Psárka polní je jednoletá ozimá (vzácně jarní) tráva z čeledi lipnicovitých - Poaceae. Je trávozelená, drsná, rýhovaná, trsnatá tráva o velikosti stébla cm. Jazýček je přes 2 mm dlouhý, tupý. Čepele jsou 4 15 cm dlouhé, 3 8 mm široké, rýhované, na okrajích a na líci drsné. Lichoklas je úzce válcovitý, hustý, větévky velmi krátké s 1 2 klásky. Plevy do poloviny srostlé, bělavé, plucha s 8 mm dlouhou osinou. Rozmnožuje se výhradně semeny. Kvete od května do října. Obilky jsou pluchaté, osinaté, poměrně velké, mají poměrně dobrou klíčivost 3 4 roky. Vzcházejí z hloubek do 3 4 cm. Je významným plevelem a konkurenčně silnou rostlinou v oblastech svého výskytu. Při stejném klimatu se předpokládá její další rozšíření na území České i Slovenské republiky. Pro zamezení jejího dalšího šíření je důležitá prevence, která spočívá v dokonalé čistotě osiva. Ohniska výskytu by se měly odstraňovat buď mechanicky nebo použitím vhodného herbicidu. V ozimých obilninách se doporučuje vyvlačování porostu. 20

24 Dlouhodobé změny druhového spektra plevelů na orné půdě v bramborářské výrobní oblasti Mračňák Theofrastův (Abutilon theophrasti Med.) patří do čeledi slézovitých Malvaceae. Je domácí v teplejších oblastech Asie, odkud se postupně dostal do ostatních částí Asie kromě území s tropickým klimatem. V mnoha částech Evropy již zdomácněl. Do střední Evropy je zavlékán s olejninami, zejména se severoamerickými sójovými boby, vlnou, bavlnou, obaly jižního ovoce, ptačím zobem, osivem a obilím. Na Slovensku je znám asi let. V našich podmínkách se vyskytuje v teplé nebo mírně teplé klimatické oblasti, a to převážně na rumištích, železničních nádražích, v přístavech a na překladištích, ve dvorech přádelen bavlny a závodech na zpracování olejnin, kolem zemědělských objektů (zavlékán s odpadem ze sójových bobů, který bývá zkrmován hovězím dobytkem a drůbeží), v zahrádkách, na kompostech. Na orné půdě zapleveluje cukrovku, brambory, kultury léčivých rostlin, úhory i nově zakládané vinice. V minulosti byl mračňák pěstován také jako léčivá, event. okrasná rostlina v zahradách, odkud místy zplaněl. Jednoletá, sametově zelená bylina, jejíž hlavní kořen je kůlovitý, postranní tenké. Lodyha je cm vysoká, přímá, jednoduchá nebo v horní části krátce větvená, hustě chlupatá. Listy jsou dlouze řapíkaté, hluboce srdčité s dlouze protaženou špičkou, drobně oddáleně zubaté a chlupaté. Květy se vyvíjejí v paždí listů v jednoduché vrcholičnaté květenství. Kvete od července do října. Semena jsou ledvinovitá, černohnědá s krátkými chlupy. Klíčivost si semena uchovávají po velmi dlouhou dobu. Mračňák Theofrastův řadíme mezi velmi nebezpečné plevele karanténní. Hubení je účinné opakovaným ručním pletím. Při vyšším zastoupení na orné půdě je vhodné použití příhodných herbicidů. Tento druh je v mnoha zemích světa využíván jako plodina na orné půdě. Má široké možnosti využití - uplatňuje se v textilním průmyslu jako náhražka juty, slouží k výrobě papíru, mýdel a laků, z květu se získává barvivo na výrobu tuše, dříve se používal jako náhražka kávy. Taktéž má široké použití v lékařství. Bytel metlatý (Kochia scoparia (L.) Schrader) se původně vyskytoval od jihovýchodní Evropy až po Japonsko. Dalším šířením se dostal do jižní a střední Evropy, severní a jižní Afriky, Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. Dá se říci, že se rozšířil do celého světa. Roznáší se nejvíce železniční dopravou s obilím, olejninami, osivem, s textilními surovinami apod. Zdrojem zaplevelení bývají také zahrádky a záhony s pěstovanými okrasnými kultivary, např. varieta trichophylla známá pod názvem letní cypřišek, které velmi často zplaňují a v okolí výsadeb se rychle rozšiřují. Roste na rumištích, skládkách, kolejištích, nádražích, ruderálních stanovištích, ojediněle na orné půdě. Dává přednost teplým a suchým ruderálním stanovištím. Bytel metlatý je jednoletá, obyčejně šedozelená, někdy načervenalá bylina z čeledi merlíkovitých Chenopodiaceae. Lodyha je cm vysoká, bohatě větvená. Listy jsou střídavé, čárkovité se zřetelnou střední žilkou, délka listů je třikrát větší než šířka. Mladé rostliny tvoří růžici, starší mají kulovitý nebo metlovitý habitus.malé zelené květy v paždí listů většinou netvoří zřetelně oddělená květenství. Kvete od července do října. Rozmnožuje se výhradně semeny. Semena jsou smáčklá, v obrysu okrouhlá, hladká, asi 2 mm velká, červenohnědá. Na rostlině dozrává semen, klíčí v hloubce 5 7 cm. Klíčivost si semena zachovávají 2 3 roky. Více než 90% nažek bývá fertilních. Plody nemají vyvinutý výrazný klidový odpočinek a hned po uzrání klíčí hromadně v širokém rozmezí teplot 6-30 C. Plodem je oříšek.kochia je polymorfní druh rozpadající se do nižších taxonů, u nás zastoupen subspecies scoparia a densiflora. 21