AGENTURY PRÁCE A ZAMĚSTNÁVÁNÍ CIZÍCH

Transkript

1 PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY PRÁVO A PRÁVNÍ VĚDA KATEDRA PRACOVNÍHO PRÁVA A SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ Diplomová práce AGENTURY PRÁCE A ZAMĚSTNÁVÁNÍ CIZÍCH STÁTNÍCH PŘÍSLUŠNÍKŮ VENDULA ŠVECOVÁ 2012/2013

2 Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Agentury práce a zaměstnávání cizích státních příslušníků zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. V Brně dne Vendula Švecová

3 Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí mé diplomové práce JUDr. Janě Komendové, Ph.D. za poskytnuté konzultace a za odborné vedení této diplomové práce.

4 Abstrakt Diplomová práce se zabývá problematikou agenturního zaměstnávání se zaměřením na situace, kdy je zaměstnancem cizí státní příslušník. V úvodu práce vymezuje základní pojmy, dále obsahuje rozbor právní úpravy agenturního zaměstnávání a zaměstnávání cizinců, přičemţ vychází z mezinárodní, evropské a české právní úpravy předmětné problematiky. V další části rozebírá případ agenturního zaměstnávání cizinců, známý jako kauza stromkaři, a soustředí se na porušování práv a moţnosti ochrany práv pracovníků. V závěru práce poukazuje na problematické aspekty platné právní úpravy v této oblasti. Klíčová slova Agenturní zaměstnávání, zaměstnávání cizinců, nelegální práce, ochrana práv pracovníků, kauza stromkaři. Abstract The thesis deals with the issue of agency employment focusing on situations where the employee is a foreign national. The introductory part defines basic terms and the thesis further focuses on the legal regulation of the agency employment and employment of foreigners, based on international, European and Czech legislation. The next section contains an analysis of a case of agency employment of foreigners known as the "Tree Workers Case" and focuses on violation and possibility of protection of workers' rights. At the end, the thesis points out problematic aspects of current legislation. Key words Agency employment, employment of foreigners, illegal work, protection of workers rights, the Tree Workers Case.

5 Obsah Seznam pouţitých zkratek... 6 Úvod Vymezení základních pojmů Cizinec Pracovněprávní vztahy Zprostředkování zaměstnání Agenturní zaměstnávání Nelegální práce Právo na práci a úprava zaměstnávání cizích státních příslušníků Mezinárodní úprava práva na práci ve vztahu k cizincům Právo na práci a zaměstnávání cizinců v EU Česká právní úprava zaměstnávání cizinců Občané členských států EU Státní příslušníci třetích zemí Agenturní zaměstnávání Mezinárodní aspekty úpravy agenturního zaměstnávání Evropská úprava agenturního zaměstnávání Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování sluţeb Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání Směrnice Rady 91/838/EHS, kterou se doplňují opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru Agenturní zaměstnávání v české právní úpravě Vývoj institutu agenturního zaměstnání v české legislativě Současná úprava agenturního zaměstnávání Účastníci vztahů v agenturním zaměstnávání... 45

6 3.3.4 Agenturní zaměstnávání s přeshraničním prvkem Případ pracovního zneuţívání cizinců v České republice Stručný vývoj kauzy stromkaři" Porušování práv agenturních zaměstnanců Moţnosti obrany a ochrany práv poškozených pracovníků Problematické aspekty současné úpravy a úvahy de lege ferenda Porušování a obcházení platné právní úpravy Nedostatečná kontrola agenturního zaměstnávání a dodrţování pracovního práva Závěr Seznam pouţitých zdrojů... 73

7 Seznam použitých zkratek AKV - Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů APPS - Asociace poskytovatelů personálních sluţeb ČR EHP ES EU - Česká republika - Evropský hospodářský prostor - Evropská společenství - Evropská unie MOP - Mezinárodní organizace práce MPSV - Ministerstvo práce a sociálních věcí OSN - Organizace spojených národů SFEU - Smlouva o fungování Evropské unie ZOZ ZP ZPC - Zákon o zaměstnanosti - Zákoník práce - Zákon o pobytu cizinců 6

8 Úvod Diplomová práce se zabývá tématem agentur práce se zaměřením na situace, kdy jsou agenturními zaměstnanci cizí státní příslušníci. Práce zasahuje nejvíce do oblasti práva pracovního a současně do otázky cizineckého práva, má však přesahy i do dalších oblastí. Zaměřuje se na úpravu poměrně mladého a neustále se vyvíjejícího institutu agenturního zaměstnávání a především na postavení zahraničních pracovníků v tomto systému. Zahraniční pracovníci jsou vlivem faktorů jako je neznalost jazyka a prostředí či finanční a pobytová závislost na vykonávané práci apod. ve velmi zranitelném postavení a představují tak poměrně snadnou kořist pro zaměstnavatele, kteří nedodrţují práva zaměstnanců. Pokud ve společnosti dochází k případům zneuţívání zahraničních zaměstnanců, je pravděpodobné, ţe se takové zneuţívání dotýká i jiných (domácích) pracovníků, kteří mají z různých důvodů niţší schopnost se bránit. Proto je potřebné se touto problematikou podrobněji zabývat. Hlavními cíli této diplomové práce jsou poskytnutí přehledu o agenturním zaměstnávání jako institutu pracovního práva a podrobnější seznámení s problematikou zaměstnávání cizinců, jejich postavení v pracovněprávních vztazích a specifickými podmínkami, které se týkají agenturního zaměstnávání cizinců v České republice. Dále se práce zaměřuje na oblast ochrany práv těchto pracovníků a zabývá se otázkou, proč navzdory tomu, ţe odpovídající právní předpisy k jejich ochraně existují, ve skutečnosti nejsou jejich práva respektována a účinně chráněna. Agenturní zaměstnávání je poměrně mladým fenoménem. Do české legislativy bylo zavedeno v roce 2004, od té doby však prošel tento institut mnoha změnami a neustále se vyvíjí. Agenturní zaměstnávání je vysoce flexibilní a představuje výhody jak pro uţivatele dočasně přidělených agenturních zaměstnanců, kteří mohou najímáním pracovníků přes agentury práce pokrýt svou pruţně se měnící potřebu zaměstnanců, tak pro zaměstnance samotné, pokud se jedná o pracovníky hledající krátkodobé, často pouze přechodné zaměstnání. Na 7

9 druhou stranu ale jeho flexibilita a další aspekty přináší nejistotu a slabší ochranu práv zapojených pracovníků, proto je zařazováno mezi tzv. prekérní formy zaměstnávání. Tato prekérnost je nejvíce zřetelná v případě zaměstnávání cizích státních příslušníků. V souladu s ochranou ekonomických zájmů a ochranou trhu práce v České republice je totiţ státem zajišťována lepší pozice pro občany České republiky. V nejhorším postavení se ocitají pracovníci z tzv. třetích zemí, tedy občané států mimo Evropskou unii, Evropský hospodářský prostor a Švýcarsko, kteří nemohou čerpat výhody plynoucí ze svobod uplatňovaných v rámci Evropské unie. Z praxe vyplývá, ţe cizinci jsou vlivem různých faktorů často ochotni pracovat za nerovných pracovních podmínek, jakými jsou například porušování pravidel bezpečnosti práce, nucení k přesčasům či nevyplácení mzdy. Navíc v případech, kdy jsou jejich práva poškozována, často nemají dostatek informací či kapacit k dosaţení spravedlnosti a náleţité kompenzace. Zaměstnanci-cizinci jsou tak velmi zranitelnou skupinou pracovníků. Kombinace jejich zranitelnosti s prekérním typem pracovněprávního vztahu, jakým je agenturní zaměstnávání, můţe být z hlediska jejich zneuţívání fatální, jak se ukázalo například v kauze stromkaři". Diplomová práce je rozdělena do pěti kapitol. Úvodní kapitola vymezuje základní pojmy pouţívané v dalších částech práce, přičemţ tyto pojmy definuje na základě platné české legislativy. Druhá kapitola se věnuje právní úpravě zaměstnávání cizinců a vychází z úpravy práva na práci a podmínek zaměstnávání cizích státních příslušníků na mezinárodní, evropské i národní úrovni. Největší pozornost je zaměřena na českou právní úpravu a podmínky, které musí být splněny pro legální zaměstnávání občanů Evropské unie a státních příslušníků tzv. třetích zemí. Třetí kapitola podobně rozebírá právní úpravu agenturního zaměstnávání, opět na zmíněných třech úrovních a se zaměřením na legislativu České republiky, věnuje se také konkrétně otázce agenturního zaměstnávání s přeshraničním prvkem. Čtvrtá kapitola rozebírá případ zneuţívání pracovníků 8

10 v České republice, tzv. případ lesních dělníků nebo také případ stromkaři", ve kterém se jednalo o zneuţívání několika set dělníků z Vietnamu, Slovenska, Rumunska a dalších zemí, kteří byli mezi lety 2009 aţ 2011 najímáni skrze pracovní agentury na práci v lesích ve státním vlastnictví, konkrétně v několika národních parcích v České republice. Jelikoţ se jedná o případ velice komplexní, nemá tato kapitola (s ohledem na rozsah a celkové zaměření diplomové práce) za cíl ošetřit a analyzovat veškeré jeho aspekty, ale zaměřuje se především na případy porušování práv dělníků a moţnosti jejich ochrany. Pátá kapitola se pak od tohoto konkrétního případu obrací k obecným problematickým aspektům současné úpravy agenturního zaměstnávání, především neschopnosti zabránit a postihovat obcházení platné právní úpravy a v souvislosti s tím také neefektivnímu systému kontrol v dané oblasti. Dále se dotýká nedostatečně upravených prvků, jako jsou definice mzdových a pracovních podmínek dočasně přidělených zaměstnanců nebo úprava odpovědnosti v agenturním zaměstnávání. První tři kapitoly vyuţívají především deskriptivní metody a zdrojem informací v této části je zejména relevantní právní úprava na úrovni české legislativy, práva Evropské unie a také mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána. Dále tyto kapitoly vycházejí z odborné literatury na téma agenturního zaměstnávání a oblasti cizinecké problematiky, a to jak z monografií, tak odborných článků v tištěných či elektronických periodikách. Další části práce kromě popisu vyuţívají analytický přístup k problematickým aspektům současné právní úpravy a také praxe agenturního zaměstnávání. Informace o případu zneuţívaných zahraničních pracovníků jsou čerpány zejména ze článků na serveru migraceonline.cz nevládní neziskové organizace Multikulturní centrum Praha, který se věnuje problematice migrace ve střední Evropě a od počátku kauzy stromkaři" pokrývá také její vývoj. Poslední kapitola čerpá opět z odborných článků. Jelikoţ se naprostá většina obsahu práce věnuje legislativě a situaci v České republice, je také pouţitá literatura českého původu, zpracovávány jsou tedy především platné právní předpisy, texty odborníků a také nevládních neziskových organizací věnujících se dané problematice. V diplomové práci jsem 9

11 vyuţila také osobní zkušenosti z praxe v Kanceláři veřejného ochránce práv, kde jsem se zabývala mimo jiné tématem zaměstnávání cizích státních příslušníků, nelegální práce a správním vyhoštění cizinců. Problematika rozebíraná touto diplomovou prací je značně rozsáhlá a komplexní, jelikoţ kromě neustále se vyvíjejícího institutu agenturního zaměstnávání zahrnuje také obsáhlou úpravu cizineckého práva. Není v rozsahu této práce, a ani není jejím cílem, vyčerpat veškeré aspekty s touto oblastí spojené, proto je některým tématům věnována jen okrajová pozornost, nebo nejsou v práci zahrnuty vůbec. Z toho důvodu nebyla například probrána otázka výkonu práce (resp. zaměstnávání) cizinců neoprávněně pobývajících na území České republiky. 10

12 1 Vymezení základních pojmů Úvodní kapitola definuje a krátce charakterizuje základní pojmy, které jsou pouţívány a dále rozvíjeny v následujících kapitolách této práce, přičemţ k jejich vymezení vyuţívá platnou českou právní úpravu. Jedná se o pojmy cizinec, pracovněprávní vztahy, zprostředkování zaměstnání, agenturní zaměstnávání a nelegální práce. 1.1 Cizinec Pojem a definice pojmu cizinec upravují jednotlivé zákony odlišně. Dle ustanovení 1 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců nebo ZPC ) je cizincem kaţdá fyzická osoba, která není státním občanem České republiky. 1 Pod tento pojem tedy zahrnuje jak cizince ze třetích zemí 2 a osoby bez státní příslušnosti, tak i občany Evropské unie 3, členských států Evropského hospodářského prostoru 4 a Švýcarska (dále jen občan EU/EHP/Švýcarska ), jejich rodinné příslušníky 5 a rodinné příslušníky občana ČR 6. 1 V případě dvojího státního občanství nebo pochybností o státní příslušnosti se určení, zda jde o českého státního občana, nebo ne, řídí ustanovením 33 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit ]. 2 Tento pojem je např. upraven v čl. 2 písm. a) směrnice 2009/52/ES, podle něhoţ je státním příslušníkem třetí země osoba, která není občanem EU a která není osobou poţívající práva Společenství na volný pohyb (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 3 Dle článku 20 SFEU je občanem EU kaţdá osoba, která má státní příslušnost členského státu EU. (Konsolidované znění smlouvy o fungování Evropské unie 2012/C 326/01. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 4 Jedná se o státní občany Lichtenštejnska, Norska a Islandu. 5 Rodinným příslušníkem občana EU se dle ustanovení 15a v souvislosti s 180f ZPC rozumí jeho manţel či partner, se kterým občan EU uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů členského státu; rodič, jde-li o občana EU mladšího 21 let, kterého vyţivuje a se kterým ţije ve společné domácnosti; dítě mladší 21 let nebo takové dítě manţela/partnera občana EU a nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný 11

13 Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o zaměstnanosti nebo ZOZ ) ve svém ustanovení 85 vymezuje cizince pro účely zaměstnávání zaměstnanců ze zahraničí úţeji. Z hlediska tohoto zákona se cizincem rozumí fyzická osoba, která není státním občanem ČR, občanem EU 7, ani jeho rodinným příslušníkem. Cizincem je i osoba bez státní příslušnosti. Na rozdíl od úpravy zakotvené v ZPC nejsou tedy občané EU, jejich rodinní příslušníci a rodinní příslušníci občana ČR, kteří nejsou státním příslušníkem ČR ani jiného členského státu EU, z hlediska ZOZ povaţováni za cizince a v souladu s tímto zákonem mají stejné právní postavení jako občané ČR. 8 Jiné vymezení stanoví také zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce nebo ZP) pro účely skončení pracovního poměru dle ustanovení 48 ZP, kdy je třeba vycházet z okruhu osob, vůči nimţ můţe směřovat rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu na území ČR nebo rozsudek soudu ukládající trest vyhoštění z území ČR. 9 Obecně poţívají cizinci v oblasti osobních a majetkových práv stejná práva a stejné povinnosti jako občané ČR, od této zásady se však právní řád odchyluje například v úpravě přístupu na český pracovní trh a podmínkách výkonu závislé práce. 10 Ustanovení 89 ZOZ stanoví podmínku, ţe cizinec můţe manţela/partnera občana EU. Dále se za rodinného příslušníka občana EU povaţuje i cizinec, který hodnověrným způsobem doloţí, ţe má s občanem EU trvalý vztah obdobný rodinnému a ţije s ním ve společné domácnosti. (Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit ].) 6 Dle 15a odst. 4 ZPC se ustanovení týkající se rodinného příslušníka občana EU pouţijí i na cizince, který je rodinným příslušníkem občana ČR. Viz také Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne , sp. zn. 4 Ads 40/ Obdobné postavení jako občané EU mají také občané z členských států EHP a Švýcarska. 8 3 odst. 2 a 3 ZOZ. (Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit ].) 9 KOMENDOVÁ, Jana. Několik poznámek k zaměstnávání cizinců na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Pracovní právo 2010 na téma Flexibilní formy zaměstnávání [online]. Masarykova univerzita, 2010 [cit ]. Dostupné z: 10 BĚLINA, Miroslav a kolektiv. Pracovní právo. 4. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, s. ISBN S

14 být přijat do zaměstnání a zaměstnán jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území ČR nebo je-li drţitelem zelené či modré karty, pokud tento zákon nestanoví jinak. Práva a povinnosti cizinců se dále liší podle jejich pobytového statusu. Cizinci, kteří mají na území ČR trvalý pobyt, mají z hlediska zaměstnávání stejné právní postavení jako občané ČR, nejsou tedy při výběru zaměstnání omezováni s výjimkou některých povolání, kde se podle právních předpisů platných na území ČR vyţaduje státní občanství. Stejně se pohlíţí na cizince, kteří poţívají doplňkové nebo dočasné ochrany podle zvláštního zákona. 11 Z tohoto důvodu se následující kapitoly budou zabývat, pokud není stanoveno jinak, cizinci s přechodným pobytem. 1.2 Pracovněprávní vztahy Právní vztah vznikající při výkonu závislé práce 12 zaměstnance pro zaměstnavatele podle zákoníku práce je vztahem pracovněprávním ( 1 ZP). Základními pracovněprávními vztahy jsou dle 3 ZP pracovní poměr a vztahy zaloţené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, přičemţ pracovní poměr je zcela dominantní. 13 Prostřednictvím pracovněprávních vztahů se realizuje účast fyzické osoby v pracovním procesu a zaměstnavatel (osoba fyzická nebo právnická) si jím zajišťuje pracovní sílu potřebnou k plnění svých aktivit. Jedná se o vztahy závazkové, jejichţ obsahem je na straně zaměstnance závazek směřující k výkonu práce a na straně zaměstnavatele mu odpovídá moţnost vyuţívat pracovní sílu 11 Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit ] (dále jen zákon o azylu ), zákon č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit ] (dále jen zákon o dočasné ochraně). 12 Závislá práce je vymezena v ustanovení 2 ZP a v souvislosti s agenturním zaměstnáváním také v 307a ZP (Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit ].) 13 Srovnej 74 odst. 1 ZP. Jedná se v podstatě o doplňkový pracovněprávní vztah, dohody jsou určené k výkonu prací menšího rozsahu či specifických prací, přičemţ zahrnují menší míru ochrany zaměstnance. BĚLINA, Pracovní právo 2010 op. cit., s. 379,

15 zaměstnance. 14 Dále se jedná o vztahy smluvní, mohou tedy vzniknout pouze na základě svobodného projevu vůle zaměstnance a zaměstnavatele. Ve vztahu k cizincům se objevují odlišnosti v úpravě vzniku a zániku pracovněprávního vztahu. Pracovní poměr cizince nemůţe legálně vzniknout, pokud nebyly splněny podmínky stanovené zákonem o zaměstnanosti. 15 Dále se jedná o moţnost zaměstnávání cizince pouze v případě ohlášeného volného pracovního místa, které nelze obsadit jinak. 16 Rozdílné jsou také důvody skončení pracovního poměru, kdy jiţ zmiňovaný 48 ZP v odst. 3 stanoví, ţe pracovní poměr cizince nebo fyzické osoby bez státní příslušnosti končí také dnem skončení pobytu na území podle vykonatelného rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu, dnem nabytí právní moci rozsudku ukládajícího trest vyhoštění z území či uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání, včetně tzv. zelené a modré karty. Pokud tedy cizinci uplynula doba, na kterou měl povolen pobyt na území ČR, zaniká mu tak i platnost povolení k zaměstnání a nemůţe zde být nadále legálně zaměstnáván. Jak ale uvádí Komendová, zákoník práce nestanoví ţádné specifické způsoby skončení pracovněprávního vztahu zaloţeného dohodou o pracovní činnosti či dohodou o provedení práce, kde zároveň dle ustanovení 77 odst. 2 písm. g) ZP není moţné pouţít obecnou právní úpravu týkající se skončení pracovního poměru, ani specifické způsoby skončení pracovního poměru cizince nebo osoby bez státní příslušnosti, a je proto třeba mít na vědomí skutečnost, ţe, na rozdíl od pracovního poměru, vztah zaloţený takovouto dohodou neskončí uplynutím doby, na kterou bylo cizinci vydáno povolení k zaměstnání, a tuto 14 BĚLINA, Pracovní právo 2010 op. cit., s. 162, Tyto podmínky jsou stanoveny v ZOZ. V případě, ţe cizinec nemá platné povolení k pobytu na území či povolení k zaměstnání, bude mít stále právo na přiměřenou odměnu za vykonanou práci a zajištění základních pracovních podmínek, nebude ale chráněn například před skončením pracovního poměru. (JOKLOVÁ, Kateřina a kol.. Zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí. 1. vyd. Praha: ASPI, s. ISBN S. 83.) 16 Zaměstnavatel je povinen oznámit příslušnému úřadu práce volné pracovní místo a jeho charakteristiku v případě, ţe zamýšlí zaměstnávat cizince. Dále viz 86 ZOZ. 14

16 dohodu je potřeba zrušit či vypovědět. 17 Stejná je pak situace při vydání úředních rozhodnutí, se kterými ZP spojuje skončení pracovního poměru Zprostředkování zaměstnání V ustanovení 14 odst. 1 ZOZ rozlišuje tři formy zprostředkování zaměstnání, a to: 1. Tzv. recruitment 19, tedy vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu a vyhledání vhodných pracovních sil pro zaměstnavatele. Zde vzniká pracovněprávní vztah přímo mezi zaměstnavatelem a vybraným uchazečem, mezi zaměstnancem a zprostředkovatelem práce nevzniká ţádný pracovní poměr nebo jiný pracovněprávní vztah. 2. Zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uţivatele. V tomto případě je zaměstnanec v pracovním poměru s agenturou práce a uţivatel je oprávněn přidělovat mu práci a dohlíţet na její provedení. 20 Podle tohoto bodu se za zprostředkování zaměstnání povaţuje také, kdyţ je cizinec vyslán svým zahraničním zaměstnavatelem k výkonu práce na území ČR na základě smlouvy s českou právnickou nebo fyzickou osobou a obsahem této smlouvy je pronájem pracovní síly. 3. Další informační a poradenská činnost v oblasti pracovních příleţitostí, a to jak pro fyzické osoby, které se uchází o práci, tak pro zaměstnavatele. Zprostředkování zaměstnání mohou realizovat dle 14 odst. 3 ZOZ buď krajské pobočky Úřadu práce (body 1 a 3) nebo agentury práce (body 1, 2, 3). Agentury práce mohou provádět zprostředkování zaměstnání jak na území ČR, tak do a ze zahraničí ( 58 ZOZ). 17 KOMENDOVÁ 2010 op. cit. 18 Ibid. 19 TOŠOVSKÝ, Adam. Agenturní zaměstnávání v praxi. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. ISBN S Srovnej 66 ZOZ. 15

17 U zprostředkování zaměstnání je třeba dle Čiţinského rozlišovat zprostředkování, a v souvislosti s tím i zprostředkovatelské agentury, v širším a uţším smyslu. V uţším smyslu (de iure) jde o fyzické nebo právnické osoby, kterým bylo vydáno platné povolení ke zprostředkování zaměstnání dle 58 a násl. ZOZ. V širším smyslu (de facto) se pak jedná i o další subjekty, které se fakticky zabývají vyhledáváním zaměstnání a zaměstnanců (tedy činnostmi ve smyslu 14 odst. 1 písm. a) ZOZ) a které se těmto činnostem věnují v ČR nebo v zahraničí bez potřebných povolení. Často se zde jedná také o zprostředkování jiných forem práce, například subdodávek, členství v druţstvech, zastřené a nelegální práce Agenturní zaměstnávání Pojem agenturní zaměstnání není v zákoníku práce ani zákonu o zaměstnanosti explicitně definován, vyskytuje se pouze v zákoníku práce jako nadpis Hlavy V obsahující ustanovení upravující vztah mezi agenturou práce, jí dočasně přidělovaným zaměstnancem a uţivatelem. Agenturní zaměstnávání se zpravidla chápe jako zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uţivatele, 22 kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíţí na její provedení. 23 Agenturní zaměstnávání je forma závislé práce a spadá do reţimu zákoníku práce. Pichrt a další odborníci 24 jej řadí mezi tzv. prekérní zaměstnání, a to s ohledem na menší míru stability oproti standardnímu pracovnímu poměru. 25 Z hlediska ekonomické povahy se jedná o 21 ČIŢINSKÝ, Pavel. Analýza vzniku a působení zprostředkovatelských agentur. Migraceonline.cz [online]. Multikulturní centrum Praha, 2009 [cit ]. Dostupné z: sobenizprostredkovatelskychagentur_1.pdf. 22 Viz definice v ustanovení 66 ZOZ. 23 BĚLINA, Miroslav a kolektiv. Zákoník práce: Komentář, 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010, 1123 s. ISBN S ŠUBRT, Bořivoj. Agenturní zaměstnávání stav a problémy v širších souvislostech. Mzdová praxe [online]. Praha: Wolters Kluwer, 2008 [cit ]. Dostupné z: search_query=%24issue%3d3i62&search_results_page=1. 25 BĚLINA, Zákoník práce: Komentář 2010 op. cit., s

18 pronájem pracovní síly. 26 Současně se jedná o jednu z forem zprostředkování zaměstnání. Tradičně jsou účastníky individuálního pracovněprávního vztahu zaměstnavatel a zaměstnanec. V případě agenturního zaměstnání do tohoto vztahu vstupuje třetí subjekt, uţivatel, a vzniká tak trojstranný právní vztah agentura práce (jako zaměstnavatel) zaměstnanec uţivatel, přičemţ charakter vztahů v tomto trojúhelníku je zčásti pracovněprávní a zčásti obchodněprávní, respektive občanskoprávní. 27 Definice pojmu agentura práce je obsaţena v definici závislé práce v ustanovení 307a ZP 28 a 14 odst. 3 písm. b) ZOZ 29. Z uvedených definic vyplývá, ţe agenturou práce se rozumí zaměstnavatel, fyzická nebo právnická osoba, který je nezávislý na veřejných orgánech a který na základě povolení vydaného dle zákona o zaměstnanosti zprostředkovává zaměstnání v souladu s úpravou stanovenou zákoníkem práce. 30 Definice pojmu uţivatel byla v minulosti zakotvena v zákoníku práce 31, nyní jiţ zákoník práce tento pojem nespecifikuje. Jeho definici však lze odvodit z výše zmíněného ustanovení 307a ZP a dále z ustanovení 14 odst. 1 písm. b) ZOZ či odborné literatury. 32 Uţivatelem je fyzická nebo právnická osoba odlišná 26 Od agenturního zaměstnávání je třeba odlišit tzv. outsourcing neboli subdodavatelství, jehoţ podstatou není dodání pracovních sil, ale dodání výkonů. V praxi se jedná o zajištění prací prostřednictvím externích zdrojů, kdy dodavatel pracuje na vlastní odpovědnost jako samostatný podnikatel. (ŠUBRT 2008 op. cit.) 27 TOŠOVSKÝ 2011 op. cit., s Za závislou práci podle 2 se povaţují také případy, kdy zaměstnavatel na základě povolení podle zvláštního právního předpisu (dále jen agentura práce ) dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce jinému zaměstnavateli na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváţe zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u uţivatele a zaměstnanec se zaváţe tuto práci konat podle pokynů uţivatele na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uţivatelem. 29 Zaměstnání zprostředkovávají za podmínek stanovených tímto zákonem právnické nebo fyzické osoby, pokud mají povolení ke zprostředkování zaměstnání (dále jen agentury práce ). 30 TOŠOVSKÝ 2011 op. cit., s V ustanovení 2 odst. 5 ZP ve znění platném do Šubrt například uvádí definici vycházející z ekonomického pohledu, která označuje uţivatele téţ jako nájemce pracovní síly zaměstnance agentury práce. (ŠUBRT 2008 op. cit.) 17

19 od agentury práce, která zaměstnanci agentury práce ukládá pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci ( 309 odst. 1 ZP). Zaměstnancem je dle ustanovení 6 ZP fyzická osoba, jejíţ způsobilost mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti a způsobilost k právním úkonům vzniká zpravidla dnem dosaţení 15 let věku. V případě, ţe je zaměstnancem cizí státní příslušník, musí tato osoba dále splňovat zvláštní podmínky stanovené zákonem o zaměstnanosti a zákonem o pobytu cizinců. Z výše zmiňovaných ustanovení vyplývá, ţe vztah mezi agenturou práce a zaměstnancem musí být zaloţen pracovní smlouvou nebo dohodou o pracovní činnosti, nelze vyuţít dohodu o provedení práce. 33 Agentura práce také vydá zaměstnanci písemný pokyn. Mezi účastníky těchto vztahů je dále uzavřena dohoda o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, případně rámcová dohoda o spolupráci při agenturním zaměstnávání mezi agenturou práce a uţivatelem. Vztah mezi uţivatelem a dočasně přiděleným zaměstnancem je zpravidla bezesmluvní, jedná se však o vztah odvozený od výše zmíněných právních úkonů. Povinnosti a odpovědnost jsou rozděleny mezi zaměstnavatele agenturu práce a uţivatele. Blíţe pojednává o jednotlivých právních vztazích kapitola Nelegální práce Pojem nelegální práce je vymezen v 5 písm. e) ZOZ, který postihuje několik variant. První se týká fyzických osob bez ohledu na jejich státní příslušnost a jedná se o výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah Toto omezení staví agentury práce jako zaměstnavatele do nerovného postavení s jinými zaměstnavateli. Dle Šubrta jiţ navíc není platná obava, která stála za vznikem tohoto ustanovení, tedy obava ze zneuţívání těchto dohod studentskými agenturami, a proto je toto omezení momentálně moţné povaţovat za nadbytečné (ŠUBRT 2008 op. cit.). 34 Viz pojem skryté zaměstnávání jako situace, kdy je zaměstnanec klasifikován jako osoba v jiném, neţ zaměstnaneckém postavení s cílem skrýt jeho skutečný status, a tak se vyhnout 18

20 Další se týkají pouze fyzických osob cizinců, a to v případě, ţe vykonávají práci bez platného povolení k pobytu na území ČR, je-li dle zvláštního předpisu vyţadováno, bez povolení k zaměstnání (je-li vyţadováno) nebo v rozporu s ním nebo také v rozporu s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech (zelená či modrá karta). Jak uvádí Čiţinský, v praxi bývá nezřídka komplikované posoudit nastalou situaci a určit, kdy cizinec realizuje výdělečnou činnost a zda naplňuje definiční znaky nelegálního zaměstnání. 35 Upozorňuje pak na rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR, podle kterého se za nelegální práci ve smyslu 5 písm. e) bodu 2 ZOZ povaţuje taková práce, kterou cizinec (bez potřebného povolení k zaměstnání) vykonává soustavně, podle pokynů a za mzdu, plat nebo odměnu 36, coţ z klasifikace nelegální práce vylučuje jednorázovou výpomoc bez nároku na odměnu. 37 Výkon nelegální práce má negativní důsledky jak pro stát, tak pro samotné nelegálně pracující; na straně státu se jedná například o újmy ve formě daňových úniků a úniků v odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Nezanedbatelné je však také riziko pro pracovníky, kteří se ocitají ve velmi nevýhodném postavení, neboť takto nespadají do reţimu a pod ochranu zákoníku práce (například při způsobení škody nebo při úrazu při práci, kdy se nebude jednat o pracovní úraz a odpovědnost odběratele se bude řídit občanským zákoníkem; půjde o odpovědnost subjektivní, tedy za zavinění, nikoliv o nákladům jako jsou daně nebo příspěvky na sociální zabezpečení. (Komise ES. Zelená kniha; Modernizace pracovního práva, jejímţ cílem je řešit výzvy 21. století. KOM (2006) 708 v konečném znění [online]. Komise Evropských společenství, 2006 [cit ]. Dostupné z: com(2006)0708_cs.pdf.) 35 ČIŢINSKÝ, Pavel a kol. Cizinecké právo: práva a povinnosti cizinců a jejich rodinných příslušníků při vstupu a pobytu na území ČR, jejich zaměstnávání a podnikání, zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, řízení a provozování vozidla, přístup ke vzdělání a studiu, rodinné soužití s cizinci, mezinárodní ochrana/azyl, státní občanství. Praha: Linde, s. ISBN S Rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne , sp.zn. 4 Ads 177/ ČIŢINSKÝ 2012 op. cit., s

21 odpovědnost objektivní). 38 Nelegální práce má významný dopad také do pobytového statusu zaměstnance cizince v podobě hrozby správního vyhoštění dle 119 odst. 1 písm. b) bod 3 ZOPC. Dle ustanovení zákona o zaměstnanosti se fyzická osoba dopustí přestupku, pokud vykonává nelegální práci ( 139 odst. 1 písm. c) ZOZ) nebo umoţní výkon nelegální práce ( 139 odst. 1 písm. d) a f) ZOZ). Podobně se správního deliktu dopustí podnikající fyzická osoba nebo právnická osoba, která umoţní výkon nelegální práce ( 140 odst. 1 písm. c) a e) ZOZ). Neoprávněné zaměstnávání cizinců je od roku 2009 také trestným činem; dle ustanovení 342 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník nebo TZ ) bude potrestán ten, kdo soustavně, opakovaně, za zvlášť vykořisťujících pracovních podmínek nebo ve větším rozsahu zaměstná nebo zprostředkuje zaměstnání cizince 39, jeţ nemá platné povolení k pobytu na území ČR nebo povolení k zaměstnání. Neoprávněné zaměstnávání cizinců je trestným činem také podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o trestní odpovědnosti právnických osob ), trestně odpovědná za tento čin můţe být tedy i právnická osoba. 40 Ve vazbě na agenturní zaměstnávání a ve vztahu k zaměstnancům agentur práce cizincům, by se v minulosti týkala nelegální práce, stejně jako u cizinců obecně, případů nedostatku oprávnění k pobytu či povolení k zaměstnání, pokud by takovéto povolení bylo potřeba nebo výkonu práce v rozporu s vydaným povolení k zaměstnání. Od roku 2012 však nemají agentury práce moţnost dočasně přidělovat zaměstnance, kteří k zaměstnání potřebují povolení, a mělo by se na ně tedy vztahovat pouze ustanovení o výkonu závislé práce fyzickou osobou 38 ŠUBRT 2008 op. cit zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit ] zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit ]. 20

22 mimo pracovněprávní vztah. Reálně se ovšem mohou objevit případy, kdy agentury práce nelegálně zaměstnávají takovéto cizince. V praxi se dále vyskytují případy obcházení zákazu přidělování zaměstnanců cizinců s povolením skrze vyuţívání obchodněprávních vztahů, kdy například druţstva či obchodní společnosti (zaregistrovaná často také jako agentury práce) vystupují jako dodavatelé a k odběratelům vysílají na práci své členy na základě smlouvy o dílo, reálně se však jedná o výkon závislé práce a zprostředkování zaměstnání podle 14 odst. 1 písm. b) ZOZ Vyuţívání druţstev a obchodních společností, pro které mohou fyzické osoby vykonávat práci na základě svého členství v těchto subjektech, se v této oblasti vyskytují poměrně hojně. Tyto fyzické osoby nejsou zpravidla ani zaměstnanci, ani subdodavateli. Dle mých vlastních poznatků, získaných z praxe v Kanceláři veřejného ochránce práv, mnoho cizinců vykonává práci pro druţstva nebo obchodní společnosti, které je oficiálně vysílají k odběratelům na základě uzavřených obchodních smluv, ve skutečnosti se často jedná spíše o zprostředkování zaměstnání dle zákona o zaměstnanosti. 21

23 2 Právo na práci a úprava zaměstnávání cizích státních příslušníků Právo na práci a s ním úzce související pracovní práva jsou uznávána a garantována četnými právními nástroji jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. Tato kapitola se zabývá úpravou práva na práci a podmínkami zaměstnávání cizinců v mezinárodní, regionální i národní legislativě. Věnuje se především úpravě obsaţené v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropské sociální chartě, v oblasti EU pak Listině základních práv EU a předpisům sekundárního práva. Pozornost je zaměřena především na český právní řád a podmínky stanovené zákonem o pobytu cizinců. 2.1 Mezinárodní úprava práva na práci ve vztahu k cizincům Z mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána a které se dotýkají otázky zaměstnávání cizinců, patří mezi ty základní Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech 42. Pakt zakotvuje právo na práci, které zahrnuje právo kaţdého na příleţitost vydělávat si na ţivobytí svojí prací, kterou si svobodně vybere nebo přijme (čl. 6) a dále upravuje právo kaţdého člověka na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, které zajišťují zejména odměna, bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky, rozumné vymezení pracovních hodin, odpočinek atd. (čl. 7). Tato práva jsou zaručena všem bez jakéhokoli rozlišování (čl. 2), zahrnují tedy i právo na práci a spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky cizinců vykonávajících práci na území členského státu. Pakt ovšem umoţňuje, aby toto právo bylo omezeno, pokud se tak děje na základě zákona a při zachování smyslu daného chráněného práva (čl. 4) OSN. Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, New York Informační centrum OSN v Praze [online]. UNIC Praha, 2005 [cit ]. Dostupné z: 43 V českém prostředí je tak na základě zákona právo na práci vázáno na české státní občanství a druh povoleného pobytu pro cizince. 22

24 Dalším významným pramenem je Evropská sociální charta, 44 která zakotvuje zejména pracovněprávní ochranu pracovníků. Charta stanovuje základní práva a principy, jejichţ účinné naplňování povaţují smluvní státy za cíle své politiky. Dále obsahuje zakotvení práv, z nichţ je ČR vázána v rámci vybraných ustanovení, mezi která patří například právo na práci a spravedlivou odměnu za práci či právo na spravedlivé, bezpečné a zdravé pracovní podmínky (čl. 1, 2, 3, 4). Ve vztahu k migrujícím pracovníkům a práva na ochranu a pomoc pro ně a jejich rodiny se Česká republika zavázala pouze omezeně, a to k zaručení moţnosti převodu částí výdělků a úspor těchto pracovníků podle jejich přání (čl. 19 bod 9). 45 Ve vztahu k multilaterálním smlouvám je vhodné zmínit ještě Úmluvu o právním postavení uprchlíků 46 a Úmluvu o právním postavení osob bez státní příslušnosti 47. V souvislosti s právem vykonávat placené zaměstnání zakotvují obě úmluvy povinnost co nejpříznivějšího zacházení, přičemţ jako minimum stanoví zacházet s těmito osobami ne méně příznivě, neţ jak za stejných okolností zacházejí členské státy s cizinci obecně (obě úmluvy shodně v čl. 17). Dále úmluvy zaručují shodné zacházení jako s občany členského státu ve věcech, které se týkají odměňování, pracovní doby, práce přesčas, placené dovolené, a další (obě čl. 24). Dále je ČR v otázkách zaměstnávání cizinců vázána bilaterálními smlouvami upravujícími zaměstnávání se zdrojovými zeměmi pracovní migrace. 44 Rada Evropy. Evropská sociální charta, Turín 1961 [online]. MPSV, 2005 [cit ]. Dostupné z: 45 Jedná se však pouze o příslušníky státu, který je smluvní stranou Evropské sociální charty a v případě, ţe se na území zdrţuje oprávněně. 46 OSN. Úmluva o právním postavení uprchlíků, Ţeneva Informační centrum OSN v Praze [online]. UNIC Praha, 2005 [cit ]. Dostupné z: 47 OSN. Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti, New York 1954 [online]. UNHCR ČR, 2013 [cit ]. Dostupné z: 23

25 Současná legislativa však oblast dostatečně upravuje, čímţ je význam zmiňovaných smluv poněkud překonán Právo na práci a zaměstnávání cizinců v EU Právo na práci je zakotveno v Listině základních práv Evropské unie 49, konkrétně pak v Hlavě II (Svobody) čl. 15 jako právo svobodné volby povolání a právo pracovat. Zde je toto právo rozčleněno do tří odstavců upravujících postavení různých kategorií fyzických osob, přičemţ stanoví, ţe kaţdý má právo pracovat a vykonávat svobodně zvolené nebo přijaté povolání. Kaţdý občan Unie můţe dále svobodně hledat zaměstnání, pracovat, usadit se nebo poskytovat sluţby v kterémkoli členském státě. Poslední odstavec stanoví nárok na stejné pracovní podmínky, jako mají občané Unie, pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oprávněni pracovat na území členských států (čl. 15). V Hlavě IV (Solidarita) je následně upraveno právo na slušné a spravedlivé pracovní podmínky, které zaručuje všem pracovníkům bez rozdílu právo na pracovní podmínky respektující zdraví, bezpečnost a důstojnost a také právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na kaţdoroční placenou dovolenou (čl. 31). V rámci sekundárního práva je zaměstnávání cizinců upraveno zejména v následujících předpisech: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 492/2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU o jednotném postupu vyřizování ţádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro statni příslušníky třetích zemí a o společném souboru 48 MPSV. Mezinárodní smlouvy v oblasti zaměstnanosti [online]. MPSV, 2009 [cit.]. Dostupné z: 49 Listina základních práv Evropské unie 2012/C 326/02. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 24

26 práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě, Směrnice Rady 2009/50/ES o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyţadujícího vysokou kvalifikaci, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. 2.3 Česká právní úprava zaměstnávání cizinců Právo na práci je zaručeno v čl. 26 Listiny základních práv a svobod 50, který stanoví, ţe kaţdý má právo na svobodnou volbu povolání a právo získávat finanční prostředky pro své ţivotní potřeby prací. Čl. 28 dále zaručuje zaměstnancům právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Listina také připouští v čl. 26 odst. 4 moţnost zákonem stanovené odchylné úpravy pro cizince. Podmínky vstupu a pobytu na území a zaměstnávání cizích státních příslušníků upravují v české legislativě především zákon o pobytu cizinců 51 a zákon o zaměstnanosti. Zákon o pobytu cizinců povaţuje za cizince kaţdou fyzickou osobu, která není občanem České republiky. Cizinecká legislativa však dále rozlišuje dvě základní kategorie v závislosti na omezení ke vstupu na český trh práce. Jednak jsou to občané jiných členských států EU a osoby jim postavené na roveň, tedy občané států EHP a Švýcarska, a dále rodinní příslušníci občanů EU 52 a rodinní příslušníci občanů států EHP a Švýcarska, kteří mají dle zákona o zaměstnanosti stejné postavení jako občané ČR. Druhou skupinu pak tvoří cizinci, jejichţ vstup 50 Usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer [cit ]. 51 Na pobytové reţimy cizinců se vztahují další předpisy podle toho, do jaké kategorie cizinec spadá. Kromě reţimu zákona o pobytu cizinců to můţe být i reţim zákona o azylu či reţim zákona o dočasné ochraně. 52 Kdo je rodinným příslušníkem občana EU, stanoví 15a ZOPC. Pro účely ZOPC se za rodinného příslušníka občana EU bere také rodinný příslušník občana České republiky. 25

27 na trh práce je omezen, tedy státní příslušníci třetích zemí a osoby bez státní příslušnosti. 53 Úprava postavení a podmínky zaměstnávání obou skupin se výrazně liší, jelikoţ záruka volného pohybu v rámci EU značně usnadňuje pobyt a zaměstnávání právě občanů EU. Systém zaměstnávání cizinců je v ČR zaloţen na principu povolovacím, kdy cizinec můţe na území ČR vykonávat práci za předpokladu, ţe má platné povolení k zaměstnání a platné oprávnění k pobytu, a na principu ochrany trhu práce, přičemţ respektuje princip volného pohybu pracovní síly v EU. Následující části práce přiblíţí úpravu této oblasti jednotlivými předpisy nejprve pro občany EU 54 a poté pro státní příslušníky třetích zemí Občané členských států EU Obecně mohou občané EU na území ČR pobývat bez povolení nebo zde mohou získat potvrzení o přechodném, popřípadě trvalém pobytu. Ani pro účely zaměstnání nepotřebují občané EU povolení k zaměstnání. Existuje zde pouze evidenční a informační povinnost na straně zaměstnavatele a) Pobyt občanů EU na území České republiky Občané EU na území ČR pobývají přechodně nebo trvale a to buď na základě práva volného pohybu osob vyplývajícího ze Smlouvy o zaloţení Evropských společenství (v současnosti Smlouva o fungování EU 55 ) a ze zákona o pobytu cizinců, nebo na základě zvláštního pobytového povolení (povolení k přechodnému nebo trvalému pobytu), o které můţe občan EU poţádat, pokud v ČR plánuje pobývat déle neţ tři měsíce. Potvrzení o přechodném pobytu na území bude vydáno, pokud občan EU neohrozil bezpečnost státu nebo závaţným 53 Výjimku tvoří cizinci s trvalým pobytem a cizinci, kterým byla udělena ochrana dle zákona o azylu, kteří mají z hlediska vstupu na trh práce stejné postavení jako občané ČR. 54 Přičemţ pro účely volného pohybu se za občany EU povaţují také občané států EHP a Švýcarska. (Viz ČIŢINSKÝ 2012 op. cit., s. 26.) 55 Konsolidované znění smlouvy o fungování Evropské unie 2012/C 326/01. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit ]. Dostupné z: 26

28 způsobem nenarušil veřejný pořádek ( 87a odst. 1 ZOPC). Poţádá-li občan EU o toto povolení, mají právo o něj poţádat také jeho rodinní příslušníci. Občan EU tedy můţe na území ČR pobývat po neomezeně dlouhou dobu pouze na základě svého cestovního dokladu či průkazu totoţnosti. 56 Pokud poţádá o vydání potvrzení o přechodném pobytu, můţe tak učinit na základě jakéhokoli důvodu. 57 Rodinní příslušníci občana EU, kteří jsou sami občany EU a na území hodlají pobývat společně s daným občanem EU, pak musí prokázat, ţe jsou jeho rodinnými příslušníky ( 87a odst. 3 ZOPC). Ve vztahu k rodinným příslušníkům občana EU, kteří sami nejsou občany EU, je situace poněkud odlišná. Tito mají povinnost poţádat o povolení k přechodnému pobytu, přičemţ také nemusí prokazovat účel pobytu, ale pouze, ţe jsou skutečně rodinnými příslušníky občana EU ( 87b ZOPC). V případě plánovaného ještě delšího pobytu můţe občan EU po splnění stanovených podmínek získat povolení k trvalému pobytu ( 87g ZOPC) b) Zaměstnávání občanů EU Občané EU a jejich rodinní příslušníci nepotřebují pro účely zaměstnání na území ČR povolení k zaměstnání. Rodinný příslušník občana EU, který sám není občanem EU, můţe na trh práce vstoupit sice bez povolení k zaměstnání, ale můţe tak učinit aţ poté, co mu bylo vydáno povolení k přechodnému pobytu ve formě pobytové karty rodinného příslušníka EU. Zaměstnavatel (nebo fyzická či právnická osoba, která uzavřela smlouvu se zahraničním zaměstnavatelem, na jejímţ základě jsou občané EU vysláni k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy) je povinen nejpozději v den nástupu těchto osob k výkonu práce o této skutečnosti písemně informovat místně 56 Existuje zde ale povinnost ohlásit inspektorátu cizinecké policie místo předpokládaného pobytu na území ČR v případě, ţe cizinec hodlá na území pobývat déle neţ 30 dní a nepřihlásil se u ubytovatele ( 93 odst. 2 ZOPC). 57 Dle 87a odst. 2 písm. b) je však potřeba k ţádosti o vydání potvrzení přiloţit doklad potvrzující účel pobytu v případě, ţe jde o zaměstnání, podnikání, jinou výdělečnou činnost anebo studium. 27

29 příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce. Stejně tak existuje povinnost oznámit ukončení zaměstnání těchto zaměstnanců ( 87, 88 ZOZ). Kromě informační povinnosti má zaměstnavatel dále povinnost vést evidenci těchto kategorií zaměstnanců ( 102 odst. 2 ZOZ) Státní příslušníci třetích zemí Pro státní příslušníky třetích zemí obecně platí, ţe pro legální výkon zaměstnání na území ČR potřebují povolení k pobytu a povolení k zaměstnání, nebo musí být drţiteli zelené či modré karty. Obdobně existuje povinnost mít povolení k zaměstnání pro zaměstnance zahraničního zaměstnavatele, který je vyslán k výkonu práce na území ČR a) Povolení k pobytu cizích státních příslušníků Stejně jako u občanů EU rozlišuje zákon různé druhy pobytů, přičemţ základní rozlišení je na pobyt přechodný a trvalý. Cizinec můţe na území přechodně pobývat bez víza 58, na základě krátkodobého (do 90 dnů) nebo dlouhodobého víza (nad 90 dnů), povolení k dlouhodobému pobytu či výjezdního příkazu ( 17 ZOPC). Pro kaţdý typ víza, resp. povolení k pobytu, předepisuje zákon potřebné náleţitosti a proces získání oprávnění. Trvalý pobyt, který je moţné získat zpravidla po pěti letech nepřetrţitého pobytu na území, znamená pro cizince značnou změnu v jeho postavení a je spojen s nárůstem jeho práv na území. Z hlediska zaměstnání mají cizinci s trvalým pobytem stejné právní postavení jako občané České republiky. 59 Na rozdíl od víza či povolení k pobytu má po splnění stanovených podmínek cizinec na trvalý pobyt právní nárok. 58 Tato moţnost je určena především pro občany EU a rodinné příslušníky, dále pro osoby se států, na něţ se nevztahuje vízová povinnost, či drţitele dokladu o povolení přechodného nebo trvalého pobytu na území jiného členského státu EU, jestliţe doba jejich pobytu na území ČR nepřekročí tři měsíce, dále viz ustanovení 18 ZOPC. 59 S výjimkou některých povolání, kde se vyţaduje státní občanství. Stejně jako na cizince s trvalým pobytem zákon pohlíţí na cizince, kterým byla udělena doplňková nebo dočasná ochrany podle zvláštního zákona. 28