POSUDEK DISERTAČNÍ PRÁCE

Transkript

1 FF UK POSUDEK DISERTAČNÍ PRÁCE Proměny tradiční lidové kultury v souvislostech snah o její ochranu a revitalizaci (na příkladu lidového oděvu a tance na Valašsku) autor: Mgr. Eva Románková školitel: doc. PhDr. Martina Pavlicová, CSc. předkládané na Ústavu evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Problematika ochrany a revitalizace tradiční lidové kultury je v prostředí českých zemí inherentně spjata s její dokumentací a výzkumem, a to již od samotného počátku zájmu o tento fenomén v 19. století. I samotný obor zabývající se studiem tradiční lidové kultury, tedy národopis/lidopis/lidověda, později etnografie a folkloristika a ještě později (evropská) etnologie, byl s protekcionistickými a revitalizačními aktivitami neodmyslitelně spjat už od svého vzniku, a to nejen díky jejich společenské atraktivitě a souvislosti s konstruováním národní, regionální či lokální identity, ale i institucionálním sepětím s muzeologií a muzejní prací (viz aktivity související s Národopisnou výstavou českoslovanskou 1895, podstatná část odborné práce Čeňka Zíbrta, definice společenského úkolu marxistické etnografie a folkloristiky po roce 1949, apod.), byť se proti některým typům těchto aktivit zároveň snažil vymezovat nebo je alespoň odborně usměrňovat (např. svérázové hnutí, národopisné hnutí, či folklorní hnutí). Dynamiku mezi odbornou a aplikovanou etnologií redefinovala od konce 60. let 20. století diskuse o rozdílech mezi folklorem a folklorismem, přičemž nový impuls této problematice dodal o několik desetiletí později vlivný mezinárodní koncept nemateriálního kulturního dědictví, který naše prostředí naplno zasáhl až v novém miléniu.

2 FF UK Aplikovaná či dokonce angažovaná etnologie je tak dnes diskurzem, který nabývá stále více a více na významu, včetně jeho provázání s akademickým bádáním v oblasti etnologických věd. Právě této aktuální problematice je věnována výjimečná disertační práce Mgr. Evy Románkové, zabývající se fenoménem proměn uchopování odkazu tradiční lidové kultury na příkladu regionu, který hrál v domácí etnologii vždy zásadně dominantní roli, tedy Valašska. Po Úvodu seznamujícím se zkoumanou problematikou, základním konceptem a hlavními konturami textu, je práce je uvedena poměrně rozsáhlou kapitolou s názvem Napříč Evropou: Od národního hnutí k revivalu a folklorismu, seznamující s historickými proměnami uchopování prvků tradiční lidové kultury v relativně širokém evropském geografickém kontextu vedle českých zemí je speciální pozornost věnována Velké Británii (a Irsku), Skandinávii (a Finsku), německy hovořícím alpským zemím, jihovýchodní Evropě (bývalé Jugoslávii, konkrétně pak Chorvatsku), a střední Evropě (konkrétně pak Maďarsku, Slovensku a samozřejmě i českým zemím). Následující kapitola s názvem Východiska výzkumu novodobého vývoje vybraných projevů tradiční lidové kultury na Valašsku seznamuje s bádáním v oblasti dvojice jevů, na které se práce zaměřuje nejvýrazněji, tedy tradičnímu oděvu a tanci odzemek. Samotnému tradičnímu oděvu na Valašsku je pak věnována rozsáhlá třetí kapitola, dokumentující a analyzující jeho proměny v kontextu jeho vývoje ovlivňovaného sílícím zájmem o něj od Valašských roků 1925, 1935 a 1947 až ke změnám, které proběhly v posledních desetiletích. Čtvrtá kapitola podobně detailně seznamuje s valašským odzemkem. Závěrečné kapitoly pak mají sumarizující povahu první z nich s názvem Odkaz tradiční lidové kultury jako zdroje utváření lokální, regionální a osobní identity se ve shodě se svým názvem věnuje identitární problematice; ta další stručnější pak nese název Procesy proměny tradiční lidové kultury. Celý text je pak završen relativně stručným, ale zajímavým doslovem věnovaným univerzálním předpokladům rozvoje etnokulturních tradic a jejich odrazu v případových studiích. Práce je doplněna soupisem

3 FF UK použité literatury a pramenů a přílohami; poměrně velké množství fotografického materiálu je pak prezentováno v samotném textu práce. Disertační práce Mgr. Evy Románkové představuje vyspělý, promyšlený, z hlediska jazykové a formální úpravy nadstandardní, a důkladně vyargumentovaný odborný text, prezentující na příkladu významného regionu Valašska aktuální problematiku (re)konstruování, přetváření a vynalézání tradic spojených s regionálně specifickými kulturními jevy minulosti. Pro tento účel používá, za pomoci poměrně úctyhodného množství domácí i zahraniční odborné literatury, řadu konceptů vytvořených moderními etnologickými vědami (za zmínku stojí např. koncept etnokulturní tradice, vytvořený v nedávné minulosti moravskými etnology, a terminologie převzatá především z anglickojazyčného akademického diskursu), včetně svých zkušeností na poli péče o nemateriální kulturní dědictví definované mezinárodní organizací UNESCO; ty umožňují práci konfrontaci s mezinárodní aplikovanou terminologií a tím i vítané terminologicko-konceptuální osvěžení. Na konkrétním příkladu revitalizace valašského tradičního oděvu a tance ve 20. století ukazuje formativní roli konkrétních osobností, ale především událostí (Valašské roky) a organizací (spolků, farního společenství, zájmových sdružení), které způsobily masový rozkvět zájmu o dobově specificky reinterpretované prvky regionální identity; zvláštní pozornost pak věnuje významné roli institucí spojených se státní správou a samosprávou, pro střední a východní Evropu typickou, v tomto případě Valašským muzeem v Rožnově pod Radhoštěm. Revitalizační praktiky tak prezentuje jako nemyslitelně spjaté s osvětovým působením výjimečných jednotlivců, později zapojených do spolkové činnosti či do práce muzejní instituce, které způsobí diseminaci těchto praktik mezi širší kolektiv, který má, zdá se, primárně pasivní roli; bez pravidelného a cílevědomého působení jednotlivců a institucí, jak práce alespoň částečně naznačuje, není v těchto specifických podmínkách (ale i v rámci širšího evropského kontextu prezentovaného v práci) představitelné spontánní grass-root hnutí šířené zdola. Role těchto aktivních jednotlivců ale není jedinečná ani samospasitelná;

4 FF UK jak práce ukazuje, všechny tyto praktiky koexistují v čase a prostoru díky souhře pětice univerzálních předpokladů, kterými jsou osobnost, příležitost, instituce, nositel a identita; v různých kontextech nabývají tyto různé předpoklady na větším či menším významu, ale vždy fungují ve specifické souhře. K hlavním pozitivům práce patří organické zasazení jejího tématu do širšího evropského geografického kontextu, věc u mnoha etnologických odborných textů, včetně těch zabývajících se problematikou folklorismu, především v minulosti z nejrůznějších příčin relativně vzácná; hlavní téma práce je tak nazíráno nad úzký regionální či národní rámec, který se pro mnoho národopisných témat někdy ukazuje jako příliš limitující. Zcela přirozenou součástí práce je tak extenzivní využití odborné literatury hned v několika cizích jazycích (především angličtině), doplněné o pečlivou práci s domácími prameny archivní povahy (z veřejných i soukromých archivů) a českojazyčnou odbornou literaturou (včetně elektronických zdrojů a absolventských prací). Z metodologického hlediska se práce vyznačuje detailně provedeným výzkumem za pomoci kombinace několika výzkumných metod a technik (za zmínku určitě stojí dovedně vytvořená čtveřice dotazníků, jejichž plné znění je prezentováno v příloze společně se s velice rozsáhlým seznamem respondentů); díky nim se podařilo velice dobře dokumentovat sociální kontext sledovaných jevů, včetně identifikace dvou hlavních sociálních skupin využívajících tradiční oděv. Velice podařené práci lze vytknout jen několik málo drobností, především vynechání některých odborných textů dotýkajících se zkoumané problematiky; ty by ale neměly být chápány jako zásadnější opomenutí, ale jako spíše potenciální inspirace pro další odborné rozvíjení jejího tématu. Vzhledem k problematice textu jako celku by stálo za to alespoň zmínit některé práce

5 FF UK Josepha Grima Feinberga, americko-českého antropologa věnujícího se této problematice z částečně odlišných badatelských pozic (např. Feinberg, J. G., Returning Folklore to the People: On the Paradox of Publicizing Folklore in Post-Communist Slovakia. Österreichische Zeitschrift für Volkskunde 67/116(3-4), 2013). Možná by také stálo za to definovat, dle jakého klíče byly vybrány širší geografické regiony v první kapitole proč chybí například Sovětský svaz, který byl v oblasti scénického folklorismu v podstatě globálním hegemonem, jehož pojetí folklorismu zřejmě výrazně ovlivnilo (minimálně v 50. letech 20. století) domácí prostředí (stejně jako v textu zmiňované Chorvatsko, ale v podstatě většinu zemí bývalého socialistického bloku), a o jehož aktivitách v této oblasti existuje poměrně dostupná literatura i v angličtině (např. Oinas, F. J., Soudakoff, S. (Eds.). The Study of Russian Folklore. Mouton: The Hague, 1971, pp ; Lane, C. The Rites of Rulers: Ritual in Industrial Society the Soviet Case. Cambridge: Cambridge University Press, 1981; Miller, F. J. Folklore for Stalin: Russian Folklore and Pseudofolklore of the Stalin Era. New York: M. E. Sharps, 1990; či Howell, D. P. The Development of Soviet Folkloristics. New York: Garland, 1992)? V mezinárodním měřítku by stál možná za krátkou zmínku i případ Spojených států amerických, kde vznikl zřejmě nejvlivnější globální žánr populární hudby inspirovaný folklorním revivalem, tedy folk. Určité otázky vzbuzuje i termín příkladové studie v názvu doslovu; nebylo by vhodnější použití zaužívanějšího termínu případové studie (tedy kazuistika ), zvláště když je v anglickojazyčném resumé použit termín case study? Podobně ne zcela přesné je použití termínu typicky romantická optika pro zájem o skotskou Vysočinu v 18. století (s. 11 posuzované práce); Thomas Percy, James MacPherson apod. byli naopak typickými představiteli preromantismu. Potenciální otázkou k diskusi by mohlo být rozvinutí teze, zda je možné současné jevy analyzované v práci považovat za projevy revitalizace tradiční lidové kultury (nebylo by vhodnější spíše pouze lidové kultury, jak ostatně naznačuje i anglický název práce, či projevy folklorismu?), popřípadě zda je možné uchopit pomocí jiných, alternativních

6 FF UK konceptů? Potenciálně zajímavou cestu nabízí trichotomie tradiční lidová kultura etnokulturní tradice (zahrnující nepřerušené, revitalizované a nově vytvořené tradice) kulturní dědictví, která ale není v celku práce terminologicky bohužel zcela důsledně uplatňována. S tím souvisí další otázka, zda skutečně existují silné argumenty k tomu považovat valašský kroj za typický případ nepřerušené tradice (s. 4 posuzované práce), když jej samotná autorka minimálně terminologicky odděluje od předchozí fáze tradičního oděvu před rokem 1925? Můžeme jej tedy chápat jako nezměněný na rovině materiality, ale jako změněný na úrovni jeho funkce a performancí? Další otázkou k diskusi by mohlo být rozporování tvrzení z úvodu práce, označující národopisné hnutí konce 19. století za národně emancipační proces (s. 1-2 posuzované práce). Český národ byl snad v tu dobu již několik desetiletí zformován; možná by bylo přesnější hovořit o (o něco dříve navrženém) folklorně-revitalizačním procesu, protože hlavním důsledkem tohoto hnutí byl, jak práce správně poukazuje, především vznik etnografického muzejnictví, scénického folklorismu a institucionalizace oboru národopisu; stranou bych nenechával ani vliv dobového výstavního hnutí (včetně světových výstav) a především hledání nových směrů v užitém umění, stejně jako podpora ekonomicky a politicky dominantní českojazyčné buržoazie; toto hnutí bylo tak do značné míry projevem specifické moderní situace fin de siècle. Práce Mgr. Evy Románkové je ve svém celku promyšleným, teoreticky a metodologicky vyspělým textem, věnujícím se důležité a aktuální problematice domácích etnologických věd, stojící na pomezí akademické a aplikované etnologie, nazírané ovšem z přísně badatelských, teoretických pozic moderní evropské etnologie. Autorka práce plně prokázala schopnost samostatné odborné tvůrčí činnosti v oboru etnologie. Vzhledem ke kvalitám práce doporučuji i její publikování, buď v celku, nebo ve formě několika dílčích studií; jednou z nich by mohla být i přehledová studie sumarizující styčné body i rozdíly jednotlivých folklorně-revitalizačních hnutí v Evropě, založená na velice zajímavé úvodní kapitole textu.

7 FF UK Práce splňuje všechny požadavky standardně kladené na disertační práce v oboru etnologie a z výše uvedených důvodů ji proto doporučuji k obhajobě. V Praze dne PhDr. Petr Janeček, Ph.D. Filozofická fakulta Univerzita Karlova