E-learning a jeho aplikace v kombinované formě studia

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra matematiky, statistiky a informačních technologií E-learning a jeho aplikace v kombinované formě studia Diplomová práce Autor: Bc. Tomáš Kazda, DiS. Informační technologie a management Vedoucí práce: Ing. Vladimír Beneš Praha duben, 2012

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Jablonci nad Nisou dne 28. dubna 2012 Tomáš Kazda

3 Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat skupině frekventantů e-learningového kurzu, kteří se aktivně účastnili odhalování chyb ve studijním textu a bez kterých by nebyla možná kalibrace testových úloh. Také děkuji svému vedoucímu práce, kterým byl Ing. Vladimír Beneš, za jeho ochotu konzultovat nad vzniklými problémy a za zprostředkování kontaktů na skupinu studentů prezenčního kurzu Technické infrastruktury a síťových technologií.

4 Anotace Diplomová práce se zaměřuje na praktickou aplikaci LMS Moodle v kurzu sloužícího jako opora kombinované formy studia. Nejprve je specifikován rámec distančního vzdělávání při užití e-learningu, jsou zmíněna rizika s tím související. Je přiblížen rámec Blended learning jako nejběžnější způsob využití LMS v kombinovaném studiu. V analytické části je také přiblížen systém Moodle a jeho možnosti. Nosná syntetická část je realizována jako praktický e-learningový kurz. Výukové texty a obsah testovacích otázek je součástí příloh práce. V poslední (čtvrté) kapitole dokumentu je vysvětlen postup vytvoření kurzu a jsou zde také komentované výsledky jeho evaluace a revize. Abstract This thesis focuses on the practical application of LMS Moodle where its course is serving as a support for combined studies. First, the distance education framework is specified while using e-learning, risks associated with it are mentioned. Blended learning framework is explained as the most common way to use the LMS in the combined study. In the analytical part Moodle system and its capabilities are approached. Carrier synthetic part is implemented as a practical e-learning course. Teaching text and content of test questions are part of the thesis as its attachments. Last (fourth) chapter of the document explains how to create a course and there are also guided results of its evaluation and revision. Klíčová slova e-learning, blended learning, LMS Moodle, počítačové sítě, studijní opory

5 Obsah Úvod Formy studia Prezenční forma studia Distanční vzdělávání Kombinovaná forma studia E-learning Historie Formy e-learningu E-learning jako typ pedagogického procesu Účastníci e-learningu Využití e-learningu, přínosy, výhody, nevýhody Technologie pro e-learning Software pro e-learning LMS Moodle Vytváření kurzů v LMS Moodle Praktická aplikace studijní opory Výuková strategie a návrh použití multimédií Evaluace a revize kurzu Závěr Seznam použitých zdrojů příloha č. 1 Doplňkový studijní materiál kurzu Datová síť Síť jako platforma Komunikace a její kvalita v síti Síťové architektury a komponenty sítě

6 2.1 Požadavky na moderní síťovou architekturu Komponenty sítě Druhy sítí Topologie sítí Přenosové techniky Referenční model ISO/OSI Referenční model vertikální dekompozice Výhody vrstvového modelu Fyzická vrstva Spojová vrstva (datalink layer) Síťová vrstva Transportní vrstva Datově orientované vrstvy Propojování sítí Veřejné sítě internet Přenosové LAN a WAN sítě Síť internet příloha č. 2 Kontrolní otázky (GIFT formát)... 1 Datová síť... 1 Síťové architektury a komponenty sítě... 5 Referenční model ISO/OSI Veřejné sítě internet příloha č. 3 Dotazníková šetření... 1 e-learning ve výuce... 1 kurz Úvod do počítačových sítí zhodnocení... 4 příloha č. 4 Statistické vyhodnocení kontrolních otázek... 1 příloha č. 5 CD s kurzem v Moodle

7 Úvod S rozvojem informačních technologií se mění prostředí, ve kterém žijeme, stejně tak i pohled na vzdělávání. Před dvaceti lety si nikdo jistě nepředstavoval, že velká část populace bude mít neustálý přístup k informacím prostřednictvím internetu nebo svých mobilních telefonů. S tímto rychlým rozvojem technologií přichází také tlak na použití nových způsobů ve vzdělávání. Dnešní studenti nechtějí svůj čas trávit pouze v učebnách a přednáškových sálech, chtějí se vzdělávat tak, jak je to pro ně nejjednodušší a nejpříjemnější., přičemž jim moderní technologie přinášejí nové možnosti. Narůstá také potřeba vzdělání u té části populace, která z jakýchkoli důvodů není schopna využívat klasického modelu vzdělávání. To se týká zvláště zdokonalování zaměstnanců ve firmách na všech úrovních, které v dnešní globalizované ekonomice může poskytnout konkurenční výhodu, která má v konečném důsledku přímý vliv na ekonomické výsledky každé firmy. Tradiční vzdělávání ve třídách je proto dnes doplňováno novými alternativními formami využívajícími nové informační a komunikační technologie. Jednou z nových metod je e-learning. Díky masivnímu rozvoji technologií získává tato vzdělávací forma ambice stát se díky své flexibilitě a aplikovatelnosti prakticky v jakékoli sféře lidské činnosti rovnocennou alternativou klasického vzdělávání počínaje sekundárním a konče terciárním vzděláváním. Právě v terciálním vzdělávání má e-learning své nezastupitelné místo a to ve všech formách vysokoškolského studia, především pak kombinovaného. Je však důležitý i pro zkvalitnění prezenční výuky, zvláště při současném trendu vyššího počtu přijímaných studentů. Pokud je možné studijní obor vyučovat distančními prostředky je e-learning tím nejkomplexnějším prostředkem. Cílem práce je zhodnotit autorský nástroj pro tvorbu elektronických výukových kurzů elms Moodle ve verzi 2. Vytvořit komplexní kurz realizující distanční vzdělávací podporu pro předmět Technická infrastruktura a síťové technologie část úvod do počítačových sítí (vyučováno na BIVŠ v letním semestru 2012). V rámci metodiky užití a udržení životaschopnosti kurzu bude provedena výuka s testovací skupinou studentů, kteří následně zhodnotí přínos kurzu a pomohou s nastavením časových a náročnostních parametrů výkladové a zpětnovazební části kurzu

8 V textu práce bude nejprve přiblížena charakteristika distančních vzdělávacích opor a přístup k jejich tvorbě. V rozporu s obvykle doporučovanou metodikou (BEDNAŘÍKOVÁ, 2007) není ve výkladové části kurzu použit slohově hutný textový celek, který by vedl k neúměrnému nárůstu rozsahu studijní podpory, ale je zvolen přístup přiměřené koncentrace informační hodnoty. Pro čistě distanční kurzy tento postup může ztížit pronikání frekventantů do předložené problematiky. Je třeba ale vzít v úvahu, že kurz je primárně určen pro doplňkové studium kombinované formy. V té je tradičně studenty preferována informační hustota před rozsáhlým a slohově komplexním textem (KAZDA, 2010). 1 Formy studia Studium může probíhat v několika podobách. V současné době jsou v českém vzdělávacím systému využívány nejčastěji tři formy prezenční forma studia, distanční forma a forma kombinovaná. Záleží pouze na možnostech a preferencích potencionálního studenta, kterou formu si vybere, přičemž je omezen nabídkou vzdělávacích institucí. Všechny tři formy by měly poskytnout plnohodnotné kvalitní vzdělání, tzn. nabídnout studentům takový komplex metodik a činností, kterými se jedinec dostane na vyšší hladinu poznání, získá nové znalosti a dovednosti, které dokáže dále využít, pracovat s nimi. Dovede konkrétní informace třídit, analyzovat a syntetizovat je, zařadit do širšího kontextu apod. (ZLÁMALOVÁ, 2008) 1.1 Prezenční forma studia Nejčastější formou studia, která je využívána zejména v primárním a sekundárním vzdělávání, je prezenční forma. Jedná se o kontaktní formu vzdělání, kdy se student setkává se svým pedagogem v jednom prostoru a dochází mezi nimi k přímému kontaktu a následně k přímému předávání vzdělávacího obsahu, jeho vysvětlení, usměrnění a zařazení do kontextu již dříve nabytých vědomostí. (ZLÁMALOVÁ, 2008) Kromě kontaktu s vyučujícím je jedinec i v přímém kontaktu s ostatními žáky, kteří mají přibližně stejnou úroveň vědomostí. Tato forma je tedy vhodná i k posilování sociálních dovedností

9 Výuka probíhá pravidelně v předem daném čase, ať už jako klasické denní studium, tak v poslední době méně časté studium večerní. Jako vzdělávací texty slouží učebnice, které jsou primárně koncipovány pro prezenční výuku. Jejich obsah a struktura není vhodná pro jiné formy studia. Prezenční forma studia má několik slabých stránek. Když pomineme formální nedostatky, jako jsou časové a místní nároky, je to zejména vyšší podíl závislosti získaných znalostí a dovedností na osobě vyučujícího než v ostatních formách studia. 1.2 Distanční vzdělávání Někdy mohou nastat situace, kdy se člověk chce nadále vzdělávat, ale okolnosti mu neumožní doplnit si vzdělání formou prezenčního studia. Mohou se vyskytnout překážky časové, kdy se jedinec nemůže účastnit výuky z objektivního hlediska, např. je v době výuky v zaměstnání. Další překážkou může být vzdálenost vzdělávací instituce od místa jeho bydliště, fyzický handicap (např. pohybové potíže) nebo sociální handicap, jako například špatná finanční situace, trvalé péče o jinou osobu apod. V těchto případech je ideální formou vzdělávání studium distanční. (ZLÁMALOVÁ, 2006) Podle Zlámalové (ZLÁMALOVÁ, 2006) je distanční vzdělávání (DiV) multimediální forma řízeného samostatného studia, které je koordinováno vzdělávací institucí a v němž jsou vyučující resp. konzultanti (tutoři) v průběhu vzdělávaní trvale nebo převážně fyzicky odděleni od vzdělávaných. Multimediálností zde autorka myslí využívání všech dostupných a zejména účelných didaktických prvků a technických prostředků, které nám mohou pomoci prezentovat učivo, komunikovat se studujícími, hodnotit jejich studijní pokroky i závěrečné výsledky studia. Jako aktuální a efektivní technologickou podporu distanční formy studia uvádí metodu e-learning. Palán (PALÁN, 2002) uvádí že distanční vzdělávání je multimediální forma řízeného studia, která poskytuje nové vzdělávací příležitosti a podpůrné vzdělávací služby pro zpravidla samostatně studující dospělé účastníky, kde hlavní odpovědnost za průběh a výsledky studia spočívá na studujících, kteří jsou odděleni od vyučujících (konzultantů). Evropská komise vymezuje distanční vzdělávání (studium) v Memorandu o otevřeném distančním vzdělávání v Evropském společenství (1991) takto: Distanční vzdělávání (studium) je definováno jako jakákoliv forma studia, kde student není pod stálým či bezprostředním dohledem učitelů, nicméně využívá plán, vedení a konzultace vzdělávací - 9 -

10 instituce či jiné podpůrné organizace. Distanční vzdělávání charakterizuje samostudium, a proto je silně závislé na didakticky kvalitním návrhu materiálů, které musí nahradit interaktivitu mezi studentem a vyučujícím, běžnou v prezenční výuce. Samostudium je vždy doplněno podporou tutora a dalším podpůrným servisem, který je v ideálním případě poskytován regionálním studijním centrem a využívá ve stále větší míře moderní komunikační média. 1 (ZLÁMALOVÁ, 2008) Z těchto definic lze vyvodit jednotlivé znaky distančního studia: Samostudium, samostatnost studujících: student a vyučující nejsou v přímém kontaktu, student studuje samostatně, což mu umožňuje individuálně přizpůsobit studium časovým možnostem a stanovit si rychlost osvojování učiva, zároveň je však plně odpovědný za průběh a výsledky studia. Studijní opory: samostudium je poměrně náročný způsob získávání nových znalostí, je proto nutné, aby se mohl student opřít o kvalitně zpracovaný studijní text a další různorodé multimediální pomůcky, tedy technické, didaktické a komunikační prostředky. Podpora a koordinace: přestože jedním ze znaků distanční formy výuky je samostudium, vždy je studium jako takové koordinováno vzdělávací institucí, student se řídí přesně daným plánem a může využívat podporu tutora konzultovat s ním obsah, opravovat úkoly a jinak získávat zpětnou vazbu. Distanční vzdělávání je forma studia, kterou lze aplikovat na různé druhy a stupně studia. Efektivní je především v oblasti vzdělávání dospělých. (ZLÁMALOVÁ, 2008) Zájem o další vzdělávání se podle Zlámalové (ZLÁMALOVÁ, 2006) soustřeďuje do tří hlavních směrů, a sice: vysokoškolské studijní programy, kurzy dalšího vzdělávání ať už krátkodobé nebo dlouhodobé, slouží k doplnění stávajícího dosaženého odborného vzdělání nebo k získání nových znalostí a dovedností, např. jazykové studium, rekvalifikace vzdělávací kurzy, které umožní jedinci získat nové odborné vzdělání a uplatnit se tak na trhu práce. 1 volný překlad

11 Distanční formu studia nelze využít při studiu oborů s převahou speciálních dovedností, jako je například medicína, některé umělecké obory aj. Ač je systém distančního vzdělávání multimediální, základem studia zůstávají tištěné texty, které se však zásadním způsobem liší od textů používaných v prezenčním studiu. Pro DiV se používají tištěné pracovní materiály sestavené problémově plné otázek, textových vynechávek, námětů na cvičení, krátkých testů, shrnutí, zadání případových studií aj. Cílem je umožnit plnohodnotné, řízené samostatné studium. Takové texty jsou před hromadným nasazením odzkoušeny na vzorku studentů a jsou zpravidla psány zkušenými a speciálně školenými autory. Tyto texty jsou koncipovány tak, že jsou dobře využitelné i pro studenty prezenční formy studia, texty pro prezenční formu se pro distanční nehodí. (ZLÁMALOVÁ, 2008) Základní model distančního vzdělávání Vlastní studium probíhá převážně mimo učebny příslušné vzdělávací instituce (nejčastěji v domácím prostředí), je úplně individualizováno, takže se nemusejí vytvářet studijní skupiny. Tvorba studijních skupin je vhodná, protože většina studujících si přeje komunikovat v nějaké skupině a mít jistotu konzultanta, kterého znají i osobně atd. Také pro účely řízení a organizace studia je vytváření studijních skupin efektivní. Setkávání studujících je možné buď z jejich vlastní iniciativy anebo pro speciální didaktické či socializační účely při tutoriálech. Při e-learningu je nahrazeno elektronickým diskusním prostředím, chaty aj. Samostatným studiem lze získat pouze vědomosti, ale ne dovednosti. Proto bývá také častou součástí distančního studia prezenční část (soustředění, nejčastěji tzv. letní škola). Tato část vyžaduje osobní přítomnost studujícího na povinném prezenčním studiu a musí být oznámena studujícímu před započetím studia. Musí být perfektně organizačně zajištěna tak, aby studujícímu nevznikaly zbytečné časové a tedy i finanční ztráty. Distanční forma studia nevylučuje prezenční část tam, kde je to nezbytně nutné pro kvalitní a úplné zvládnutí obsahu studia. (ZLÁMALOVÁ, 2008) Základní prvky systému DiV (KOMENDA, 2006) : Studující Jsou většinou dospělí jedinci, vytíženi pracovně i společensky, u kterých je kladen velký důraz na samostudium a schopnosti sebevzdělávání pod dohledem vzdělávací instituce

12 s pomocí didakticky dobře zpracovaných studijních materiálů. Většinou je u těchto studujících od posledního systematického vzdělávání poměrně velká přestávka. (BEDNAŘÍKOVÁ, 2007) Vzdělávací instituce Nabízí studujícímu studijní kurz nebo program a zodpovídá za jeho kvalitu. (ZLÁMALOVÁ, 2008) Organizuje vlastní průběh studia za pomoci administrativního modelu, odpovídajícího potřebám studujících. Připravuje a dodává studijní materiály a zajišťuje studujícímu všestrannou podporu během studia. Jsou to: odborný personál (autoři studijních materiálů, tutoři, konzultanti), management vzdělávací instituce, administrativní personál, technici a údržbáři, produkční a zasilatelská střediska, informační střediska, regionální studijní střediska (případně síťově propojená), poradenská střediska Informační a studijní materiály Pro každý studijní kurz musí vzdělávací instituce připravit informační materiály a další studijní pomůcky. Bývají utříděny do výukových balíků pro každý modul studia. Ty jsou pak studentům poskytnuty buď na začátku studia, nebo zasílány postupně podle předem dohodnutého harmonogramu, případně předávány během konzultací nebo přístupné přes počítač (tzv. virtuální univerzita = server se softwarovým prostředím poskytující mnohostrannou podporu výuky). Cílem studijního balíčku je umožnit studentům kvalitní řízené samostudium. (BEDNAŘÍKOVÁ, 2007) Komunikační prostředky Musí být zajištěn způsob komunikace mezi studujícím a ostatními prvky celého systému: technické zázemí (telefonní linky, , chat aj.), přestože je v současné době komunikace preferována elektronicky, nelze úplně vyloučit jiné způsoby komunikace,

13 potřebné množství vyškolených tutorů (konzultantů) Opora distančního studia Studijní opory tvoří základ distančního vzdělávání. Zatímco v prezenční výuce je východiskem vzdělávání bezprostřední kontakt se vzdělavatelem, který poskytuje studujícím všestranné zázemí, orientaci ve studované problematice, sděluje pokyny pro samostatné studium, motivuje apod., v distančním studiu přechází všechny zmíněné úkoly na studijní opory. (BEDNAŘÍKOVÁ, 2007) Studijními oporami rozumíme veškeré studijní a informační zdroje, které jsou součástí studia a které studující získá od vzdělávací instituce. Nejčastější používané typy studijních opor jsou: speciálně vytvořený tištěný studijní text, audio/video materiál, multimediálně zpracované informace a zdroje na interaktivním CD, speciální program šířený elektronicky, televizní či rozhlasový pořad. Jako studijní opora může být využívána klasická učebnice, musí ale být doplněna o metodický návod nebo příručku, která by měla obsahovat zejména aktivity pro získání zpětné vazby, tedy různé otázky, úkoly, cvičení, testy apod. (BEDNAŘÍKOVÁ, 2007) Dále se do opor distančního studia může počítat tutor, administrátor a organizátor studia a elms systém elektronický systém řízení studia Pedagogické funkce studijních opor V distančním vzdělávání plní studijní opory hned několik pedagogických funkcí. Mezi nejvýznamnější patří funkce: informativní, která spočívá v poskytování nových poznatků, motivační její podstata spočívá v eliminaci obtíží učení, v jejich překonávání, například průběžným hodnocením, povzbuzováním apod. a je tím tak posilováno odhodlání jedinců ve studiu vytrvat, komunikativní vzhledem k absenci nebo omezení komunikace mezi studentem a vzdělavatelem je vyžadováno, aby studijní opory vedly průběžně

14 se studujícími výukový rozhovor, to znamená, aby byl student neustále aktivizován kladením otázek, předkládáním problémů k řešení, vyžadováním různých stanovisek atd., řídící, která se projevuje záměrným zasahováním do učební činnosti řídícími impulsy a určitým organizováním tak, aby bylo studentovi umožněno úspěšně zvládnout vzdělávací kurz, může jít například o zpětnou vazbu, diagnostická je založená na požadavku, aby mohl studující sledovat vlastní pokrok, což je mu umožněno například shrnováním problematiky, předkládáním speciálně připravených problémů k řešení, tato funkce je často spojena s funkcí kontrolní a hodnotící, kontrolní a hodnotící vyžaduje od studijních opor příležitosti k sebekontrole a sebehodnocení, a to včetně úkolů zaslaných k opravě tutorům tyto práce umožňují studujícím získávat objektivní posouzení studijních výsledků a autorům kurzu pomáhají získávat zpětnou vazbu o jejich vlastní práci. (BEDNAŘÍKOVÁ, 2007) Tvorba studijního textu Hlavní studijní oporou v distanční formě studia je studijní text. Tento text se liší od běžných učebnic zejména metodickým a grafickým zpracováním, které je speciálně upraveno tak, aby v maximální možné míře usnadňovalo samostatné studium a umožňovalo řízené sebevzdělávání. (BEDNAŘÍKOVÁ, 2007) Při přípravě studijního textu (a samozřejmě i dalších studijních opor) distančního vzdělávání je třeba nezapomínat, že studující pracují ve specifických podmínkách. Jsou to zejména izolace studujícího, omezený čas pro studium a také fakt, že styk studujícího s tutorem je omezen a většinou probíhá písemnou formou. Proto musí být dodrženy obecné psychologické, pedagogické a didaktické zásady, například srozumitelnost, názornost, postupnost a další. (ZLÁMALOVÁ, 2008) Zlámalová (ZLÁMALOVÁ, 2008) ve své práci vymezuje i řadu zásadních vstupních informací, které musí mít autor studijního materiálu pro distanční vzdělávání k dispozici. Před započetím práce na tvorbě materiálu musíme vědět, pro jakou cílovou skupinu je text určen, jaké jsou vzdělanostní předpoklady skupiny a podle toho tedy zvolit přiměřenou obtížnost textu. Důležité je také mít informace o předchozích znalostech a dovednostech

15 studujících v daném oboru a vymezit si, k čemu má absolvent dospět, čemu se má naučit. Vědět bychom měli i to, jaké studijní texty budou tvořenému materiálu předcházet a jaké následovat, předem určený by měl být i rozsah textu, který musí adekvátně odpovídat požadovaným cílům. Patrně nejdůležitějším požadavkem na studijní text určený pro samostudium je jeho srozumitelnost. Aby byl text srozumitelný, musí být strukturovaný, členěný na krátké odstavce, které by měly ideálně obsahovat pouze jednu myšlenku. Věty by neměly být příliš dlouhé a složené do složitých souvětí, aby se v nich čtenář neztrácel. Pokud je to možné, neměly by se v textu zbytečně objevovat cizí výrazy, výjimkou jsou samozřejmě odborné termíny, nebo jevy, pro které nemá čeština vhodný přesný výraz. Srozumitelností se v tomto případě rozumí také názornost, proto je vhodné studijní materiál doplnit o různé obrázky, grafy a schémata, která pomůžou studujícímu jedinci s pochopením obsahu textu. (BEDNAŘÍKOVÁ, 2007) Dalším prvkem distančních materiálů jsou praktické příklady. Pomocí nich lze často objasnit a dát do souvislosti i náročnější učivo, navíc dokážou studujícího zaujmout. Do textu by měly být zařazovány co nejčastěji, všude tam, kde je jimi možné učivo ilustrovat. Materiál by měl obsahovat i shrnutí jednotlivých kapitol. Shrnutí má jasně a stručně vystihovat vše důležité, o čem se v dané kapitole hovoří. Slouží tak k podrobnější představě o obsahu kurtu a může být studentem využíváno při přípravě ke zkoušce. Čím je kapitola obsáhlejší, tím větší má shrnutí metodický význam. Další požadavek, který by měl studijní materiál obsahovat, jsou klíčová slova. Ve většině případů jsou jimi specifické termíny, které se v dané odborné terminologii používají a u kterých je nutné, aby se s nimi studující seznámili, porozuměli jim a naučili se s nimi pracovat. Bývají uvedeny samostatně v úvodu nebo závěru studijního textu. Při tvorbě elektronického textu význam klíčových slov ještě vzrůstá, neboť v tomto případě mohou být klíčová slova aktivní (v podobě tzv. hypertextu), to znamená, že studující může kdykoliv, pokud na daný výraz narazí a není si jistý jeho významem, pouhým kliknutím otevřít jeho vysvětlení, vysvětlující obrázek apod. Materiály pro distanční studium by měly obsahovat i prvky zpětné vazby. Díky nim studující získává informaci o svých studijních pokrocích. Zpětná vazba může být realizována prostřednictvím různých otázek, úkolů a cvičení. Mnohdy je těžké vytvořit

16 otázky tak, aby jí dotazovaný správně porozuměl a aby odpověď na danou otázku splnila svůj účel potvrdila pochopení studovaného textu. Nejčastěji jsou používány kontrolní otázky, které se vztahují k právě prostudovanému textu. Bávají umístěny na konci kapitoly a slouží k rychlé kontrole, co si studující z dané kapitoly zapamatoval. Velmi často jsou používány i tzv. testy, tedy soubory různých typů testový otázek, které umožní studujícímu ověřit si své vstupní znalosti na začátku studia, průběžně ověřovat dílčí pokroky a zejména testovat své studijní výsledky na konci studia. (ZLÁMALOVÁ, 2008) Technická podpora distančního studia Charakteristický znak distančního vzdělávání je umožnění naprosté nezávislosti učení s tím, že student má schopnosti využít ke studiu moderní vzdělávací technologie, k nimž patří elektronicky řízené studium prostřednictvím e-learningu. Studium v rámci e-learningu předpokládá u studenta základní uživatelské znalosti práce s PC a internetu. (NOCAR, 2004) Dříve byly přístupné jednotlivé studijní materiály, komunikace probíhala často pouze prostřednictvím ů. V současné době existují LMS (Learning Management System) někdy též elms (electronic LMS), což jsou systémy pro řízení výuky, které v sobě integrují nástroje pro komunikaci a řízení studia (nástěnka, diskusní fórum, chat, tabule) a zpřístupňují studentům učební materiály. Většina LMS systémů je založena na webových technologiích, umožňující přístup ke studijním materiálům způsobem anytime and anywhere ( kdykoliv a kdekoliv"). 1.3 Kombinovaná forma studia Kombinovaná forma studia propojuje předchozí dvě formy formu prezenční a formu distanční. Vedle části prezenční, kdy student přichází do přímého styku s vyučujícím, probíhá vzdělávání i formou řízeného samostudia. Jedinec tak má dostatek prostoru pro individuální samostudium, kdy si může určovat čas, ve kterém bude studovat, a rychlost, jakou si určené znalosti a dovednosti osvojí, ale má také možnost problematické nebo praktické části vzdělání přejmout přímou intervencí od pedagoga. Podle Květoně (KVĚTOŇ, 2005) je tato forma považována za optimální způsob studia, Zlámalová (ZLÁMALOVÁ, 2008) však tvrdí, že by kombinovaný způsob studia neměl být formou konečnou, ale spíše by se mělo jednat o formu přechodnou, která bude postupně přecházet do formy distanční. Odůvodňuje to jednak komplikovaností a také prodražením studia

17 1.3.1 Blended learning Mezi kombinovanou formu studia můžeme zařadit i tzv. blended learning. Jedná se o variantu studia, ve které se propojuje prezenční forma s e-learningem. Prezenční část studia probíhá stejně jako u klasického kombinovaného studia, distanční část je potom realizována pouze elektronickou formou ve speciálním elektronickém výukovém prostředí. 2 E-learning Termínem e-learning jsou označovány různé druhy učení podporované počítačem, zpravidla s využitím moderních technologických prostředků (elektronických pomůcek). Evropská komise definuje e-learning jako aplikaci nových multimediálních technologií a internetu do vzdělávání za účelem zvýšení jeho kvality posílením přístupu ke zdrojům, službám, k výměně informací a ke spolupráci. (ZLÁMALOVÁ, 2008) Podle technologického pojetí je e-learning spektrum aplikací a procesů, jako je Webbased training (WBT), Computer-based training (CBT), virtuální třídy nebo digitální spolupráce. Zahrnuje přenos obsahu kurzů prostřednictvím elektronických médií, např. Internetu nebo intranetu, satelitního vysílání, interaktivních televizních pořadů a výukových CD ROM, často s podporou učitele. (VANĚČEK, 2008) V pedagogickém pojetí je e-learning vzdělávací proces, ve kterém používáme multimediální technologie, Internet a další elektronická média pro zlepšení kvality vzdělávání. (Multimédia umožňují používání obrazových, zvukových a textových informací k obohacení obsahu výuky. Internet poskytuje lepší přístup ke studijním materiálům a službám, k výměně informací a ke spolupráci vzdělávací komunity). (VANĚČEK, 2008) Obecně je možno chápat e-learning jako způsob výuky, který důsledně využívá významný potenciál nových informačních a komunikačních technologií (ICT) a nevyžaduje tedy bezprostřední fyzickou přítomnost učitele. 2.1 Historie Pokud jde o historii e-learningu tak se již v šedesátých letech minulého století začalo experimentovat se stroji na učení. Říkalo se jim vyučovací automaty. I u nás byl jeden vyvinut pod názvem Unitutor. Probírané učivo bylo v Unitutoru rozděleno na dílčí

18 témata rozdělená do stran, na jejich konci se nacházela kontrolní otázka. Ta byla doplněna několika možnými odpověďmi. Správné či chybné řešení představovalo zpětnou vazbu a informovalo studenta o správnosti procesu uvažování. Pro svoji složitost a ne přílišnou účinnost se tyto stroje neujaly. Rozvoj e-learningu souvisí s rozvojem informačních technologií a když se v 1. pol. 80 let objevují první šestnáctibitové počítače, začíná se mluvit o elektronizaci školství. V druhé polovině osmdesátých let se objevují první dvaatřicetibitové počítače, trh ovládají osobní počítače PC. Kancelářské aplikace se stávají běžnou náhradou za psací stroje a automatizují proces výkaznictví. Počítače se začínají objevovat i v domácnostech. Ve světě začalo několik vědeckých týmů vyvíjet inteligentní výukové systémy (Intelligent Tutoring Systems). Ty si kladou za cíl tvorbu aplikací, které mohou kontrolovat výukové procesy a do jisté míry nahrazují roli učitele. Vhodně spojují výkladovou část učiva s procvičováním probrané látky a s testy. Využívali zvuk, animace, grafiku a byly schopny vytvořit prostředí integrující nezávislé aplikace. Obsah výuky a výukové tempo bylo individualizováno. Hodnocení studijních výsledků mohlo být analyzováno a na základě toho bylo možné provádět rozhodnutí o dalším postupu ve studiu. Role učitele byla transformována do role tutora, který prováděl kontrolu, řízení studia a obsluhu systémů. Z původně pouze testovací funkcionality byly systémy doplňovány o možnosti vkládání výkladových částí a cvičení. Tak vznikaly ucelené kurzy. Postup studentů ve studiu bylo možné individualizovat na základě jejich výsledků. Role počítače byla nezastupitelná a postupně nahrazovaly jednoúčelové automaty. jako nástroj rychlé a dostupné komunikace na dálku proniká i do koncepce distančního vzdělávání za využití výpočetní techniky. Od druhé poloviny devadesátých let se zároveň začalo rychle rozšiřovat využití služby www jako nástroj distribuce výukového obsahu. Na přelomu 20. století už hovoříme o e-learningu tak, jak ho známe v dnešní době. (STŘÍTESKÁ, 2003) 2.2 Formy e-learningu Základní rozdělení podle komunikačních možností je: off-line vzdělávání: nevyžaduje, aby byl počítač připojen k síti internet. Učební materiály jsou distribuovány na paměťových nosičích (CD, DVD)

19 on-line výuka: jednoznačně vyžaduje zapojení počítače do sítě internet či intranet. Distribuce učebních materiálů se děje prostřednictvím síťových prostředků. On-line výuka může probíhat synchronní (neustálé připojení k síti) nebo asynchronní formou (lze studovat i off-line formou). elektronické vzdělávání off-line výuka on-line výuka synchronní asynchronní Obr. 1 formy e-learningu Formy e-learningu se dají vyjádřit takto: (KOPECKÝ, 2006) CBT (Computer Based Training) Vzdělávací obsah distribuován pomocí CD-ROMů, DVD, disket, tímto způsobem jsou distribuovány výukové programy, multimediální encyklopedie, monografie, e-books (elektronické knihy) atd., v praxi tohoto způsobu využívají ZŠ, SŠ, VŠ, firmy. Není řízen lidmi (samostudium) WBT (Web Based Training) Vzdělávací obsah distribuován pomocí www technologií, jsou to internetové stránky se studijními materiály, které lze studovat přímo nebo je stáhnout pro samostudium offline a jsou umístěné na serverech jednotlivých poskytovatelů nebo na vzdělávacích portálech a v rámci intranetu organizace, v praxi je využíván ZŠ, SŠ, VŠ (méně často). Částečně řízen lidmi LMS (Learning Management Systems) Vzdělávací obsah distribuován pomocí LMS, jsou to internetové stránky se studijními materiály a integrují nástroje pro komunikaci a řízení studia, v praxi tento systém využívají VŠ, SŠ a firmy, existují desítky LMS (například open source LMS Moodle). Plně řízen lidmi

20 2.2.4 Blended learning (mix) Jedna z definic kombinuje e-learning a běžnou prezenční výuku, realizuje se pomocí CD- ROM, DVD-ROM přímo v hodinách, MM encyklopedií, výukových programů, elektronických knih (e-books), ale i využívá LMS systémů. V praxi je velmi užívaný na ZŠ či SŠ. 2.3 E-learning jako typ pedagogického procesu E-learning je specifický typ pedagogického procesu. V praxi je řízený e-learning nejčastěji realizován jako studium v LMS s tutoriály. Prezenční část je realizována tutoriály a distanční část tvoří řízené samostudium s testováním v LMS prostředí. Harmonogram studia pak tvoří: úvodní tutoriál, řízené samostudium, průběžný tutoriál, řízené samostudium a závěrečný tutoriál (obhajoba ) E-kurz Stejně jako v prezenčním studiu, je jedním ze základních částí e-learningu studijní kurz. V případě e-learningu se jedná konkrétně o elektronický studijní kurz, tzv. e-kurz. Ten je tvořen moduly různých předmětů, již jsou uspořádány v takové podobě, aby bylo možné splnit stanovené cíle vzdělávání. E-kurz je charakterizován zejména těmito složkami: (KVĚTOŇ, 2004) vzdělávací obsah materiálů tím je v případě e-kurzů nejčastěji multimediální studijní materiál, jejichž tvorba je komplexní a poměrně náročná činnost, elektronická distribuce vzdělávacího obsahu v současné době jsou nejvíce využívány služby WWW, řízení studia, které v prostředí webu zajišťují softwarové systémy pro řízení studia, tzv. LMS (Learning Management Systems)

21 E-kurz je tedy komplexní multimediální soubor vzdělávacích materiálů, který musí být všem studujícím s příslušným technickým zázemím přístupný 24 hodin denně. Květoň (KVĚTOŇ, 2004) dále uvádí, že musí být oproti kurzu klasickému vytvořen s různými didaktickými úpravami, musí v něm být zařazené jen informace nezbytné k dosažení vzdělávacích cílů, měl by respektovat různé styly učení a v neposlední řadě je při tvorbě takového kurzu předvídat potřebu oprav a změn a zajistit snadnou aktualizaci kurzu. Při přípravě e-kurzu je také třeba respektovat doporučení pro tvorbu distančního textu (viz str. 14) s přihlédnutím k možnosti využít hypertextových vlastností webové služby. 2.4 Účastníci e-learningu Jak uvádí (KVĚTOŇ, 2005), v distanční formě vzdělávání za počítačové podpory můžeme identifikovat několik rolí: E-studující Student musí umět spolupracovat s učitelem i s ostatními studenty s použitím informačních technologií, věnovat připojení do kurzu potřebný čas, aktivně komunikovat a plnit průběžně zadané úkoly. K minimálním požadavkům na účast studujícího v online kurzu patří přístup k počítači a k Internetu a motivace studenta uspět v netradiční formě výuky E-učitel jako tutor Tutor vede výuku v online kurzu. Jde o speciálně vyškoleného učitele. Základem práce tutora je podpora vlastního učení se studujících, poskytování námětů k přemýšlení a k diskuzi, pomoc při překonávání studijních obtíží a hodnocení výsledků studujících. Tutor zajišťuje zpětnou vazbu směrem k vzdělávací instituci, k návrháři kurzu a k autorovi odborného textu Učitel jako e-autor Někteří učitelé prezenční výuky se podílejí i na vývoji tradičních kurzů, například vytvářejí učebnice (skripta) pro přednášky atd. Jako autor v klasické výuce musí dobře znát obsah a musí mít příslušné znalosti o tvorbě učebních textů, dobré pedagogické schopnosti a zkušenosti. V e-kurzu potřebuje mít učitel v roli e-autora ještě další doplňující znalosti, schopnosti a zkušenosti. Především by měl ovládat:

22 schopnost posouzení studijních materiálů z hlediska jejich vhodnosti použití jako zdroj didaktické transformace vzdělávacího obsahu do e-learningové podoby, vhodné kombinování prvků tradiční výuky a výuky s využitím multimédií, schopnost aplikace vlastních poznatků a zkušeností do tvorby dalších e-learningových podpor E-vývojář Pro e-vývojáře platí tyto obecné zásady kurzy distančního vzdělávání je třeba vytvářet jako blok několika samostatných, krátkých lekcí (studijní doba 5 15 min.), k nim pak zařazovat zpětnou vazbu (kontrolní otázky, zpětnovazební texty, možnost vkládat komentáře a připomínky). Kurz by měl být přístupný po celou dobu trvání studia, optimálně respektovat různé styly učení. Kurz je vhodné strukturovat tak, aby orientace v něm byla pokud možno intuitivní. Použití náročných technologií a složitých řešení při snaze o implementaci interaktivních prvků se nedoporučuje. Opravy, změny a aktualizace kurzu by měla být snadno proveditelná. Etapy tvorby e-kurzů: návrh výukových cílů, volba výukové strategie, posouzení vhodnosti učebních materiálů, návrh použití multimédií a evaluace a revize kurzu E-manažer Jeho práce souvisí s úkoly vzdělávací instituce v distančním a elektronickém vzdělávání. Manažer e-learningu by měl mimo jiné umět: aplikovat strategii tvorby studijních materiálů, formulovat otázky pro rozbor vzdělávacích potřeb, analyzovat studijní skupinu,

23 navrhnout výukové cíle, aplikovat základní evaluační metody, kontrolovat kvalitu elektronického vzdělávání, vypočítat náklady na zavedení a provoz e-learningu, zhodnotit efektivitu e-learningu. (SIMONEK, 2006) 2.5 Využití e-learningu, přínosy, výhody, nevýhody Využití e-learningu a jeho možnostem se věnují hlavně školy a univerzity. Projekt Virtuální univerzity akademických obcí 2 patří mezi významné aktivity, jejichž cílem je zavedení kombinovaného studia, spojujícího prezenční a e-learningové formy studia. Také firmy začaly používat e-learning pro své vnitrofiremní vzdělávání. Je tedy zřejmé, že e-learning se stal jedním ze způsobů vzdělávání s důrazem na jeho celoživotní část. Přínosem je snížení nákladů na klasické vzdělávání. Jedná se především o náklady na pronájem učeben, zajištění studijních materiálů, cenu za lektora, dopravu a další. V případě e-learningu jsou tyto náklady zanedbatelné. Mezi významné benefity takového způsobu vzdělávání je časová nezávislost účastníků a možnost individuálního studia. Student sám volí dobu, kdy se bude vzdělávat, vzdělává se tedy ve chvíli, kdy je to pro něj optimální. Přínosem je také zajištění vysoké úrovně předávaných znalostí a jejich udržování. V rámci hodnocení je jistá závislost na lektorovi a ta nemusí přesně korespondovat s úrovní znalostí studenta. V e-learningu je každý student hodnocen podle stejných pravidel. E-learning dává studentovi možnost okamžité zpětné vazby a informuje o jeho výsledcích (jeho i nadřízené). (ČERVINKA, 2009) Výhody Možnost studia v čase, který studentovi vyhovuje, úspora času a nákladů na vzdělávání (dojíždění, studium kdekoliv ), studium i při zaměstnání, škola může mít odborníky prakticky odkudkoliv, 2 Nezaměňovat se stejnojmenným projektem popularizujícím datové schránky (virtualniuniverzita.cz)

24 není potřeba budov a vybavení, studující postupuje svým tempem, využití různých médií ve výuce, rychlost zavedení nového kurzu, rychlost přístupu k informacím, relativně snadná aktualizace obsahu a testů e-kurzu, sledování výuky tutorem a zajištění zpětné vazby, možnost konzultace s lektorem a s ostatními studenty, počet studujících omezují pouze technické možnosti internetu, látka vnímaná více smysly se lépe pamatuje. (PEJSAR, 2007) Nevýhody Vysoce sofistikovaná metoda výuky, absence sociálního kontaktu face-to-face, stávající programy mají limitované interaktivní prvky, student nerozvíjí schopnost verbálně interpretovat a obhajovat získané znalosti, nutnost značné motivace studentů, aby studium zvládli, instruktor nemusí být vždy k dispozici, když potřebuje student, vysoké počáteční náklady (na LMS, vytvoření kurzu, ), náklady na PC HW, SW, nutnost připojení k internetu. (PEJSAR, 2007) Tabulka 1 porovnání výhod a nevýhod forem vzdělávání (PRAVDA, 2003) Klasická třída Virtuální třída Samostudium v e-kurzu Dostupnost formy vzdělávání těžko dostupná je nutná doprava, časově určeno, obtížné stanovení termínu středně dostupná časově určeno, stanovování termínu vysoce dostupné kdykoliv, kdekoliv Náklady na vývoj, školení výuky spíše vyšší příprava prezentace a školících materiálů, příprava střední příprava prezentace vysoké příprava pro všechny eventuality,

25 cvičení programování Získaná zkušenost, znalost, vědomosti vysoká nejefektivnější interaktivní vzdělávání spíše vyšší efektivní částečně interaktivní vzdělávání, nižší průběžná kontrola střední omezeně interaktivní vzdělávání, většinou pouze závěrečná kontrola Náklady na dodání, školení vysoké investice do třídy a vybavení, cena lektora a jeho doprava a ubytování spíše nižší potřeba PC a pronájem virtuální třídy I. nízké potřeba PC II. střední s investicí do LMS Náklady na účast na školení, výuce vysoké cena ubytování, dopravy, ztracený čas nízké připojení na internet a telefon nízké připojení na internet 2.6 Technologie pro e-learning Technologie, užívané v e-learningu i v distančním vzdělávání pro distribuci vzdělávacího obsahu, může být rozdělena do čtyř základních kategorií podle druhu použitého média: tisk audio technologie video technologie ICT technologie obecně. Každou z uvedených kategorií lze dále dělit, některé se vzájemně prolínají. Jak uvádí (KVĚTOŇ, 2004) v následující tabulce, například videokonference mohou být realizovány za použití počítače a Internetu. (KVĚTOŇ, 2004) Tabulka 2 přehled technologií, jejich výhody a nevýhody (KVĚTOŇ, 2004) Tisk Hlasová pošta Audio kazeta Levný materiál Přenositelnost Pohodlné studium Široce dostupné Výhody Snadné užití Možná interaktivita Levná a dostupná Snadno se kopíruje Nevýhody Neinteraktivní Omezené zapojení smyslů Vyžaduje čtenářské schopnosti Těžko se aktualizuje Omezená délka záznamu Bez vizuálních prvků Neinteraktivní Bez vizuálních prvků Audio konference Levná Neinteraktivní

26 Videokazeta Satelitní videokonference Snadno se realizuje Levná Snadno dostupná Snadno se kopíruje Audio a vizuální prvky Realistická Může být interaktivní Bez vizuálních prvků Vyžaduje hardware Složité nahrávání Neinteraktivní Vyžaduje hardware Těžko se aktualizuje Drahý hardware Vyžaduje časový rozvrh Obvykle jen jednosměrné vysílání Videokonference Realistická přenášená mikrovlnami Může být interaktivní Relativně levná Vyžaduje časový rozvrh Limitovaný dosah Přenos jen v přímé viditelnosti Televize Online Chat Webové vzdělávání Snadno použitelná Snadno dostupná Program lze nahrát Audio a vizuální prvky Flexibilní Interaktivní Současná interaktivita Přímá zpětná vazba Může zahrnout multimédia Celosvětový přístup Interaktivní Snadno se aktualizuje Vysoké produkční náklady Vyžaduje hardware Neinteraktivní Vyžaduje časový rozvrh Vyžaduje hardware Software se liší Vyžaduje podobný software Vyžaduje časový rozvrh Vyžaduje hardware Vyžaduje počítač Software může být drahý Vyžaduje přístup k Internetu Občas technické problémy 2.7 Software pro e-learning Podle Květoně (KVĚTOŇ, 2004) se dají softwarové systémy v rámci LMS podrobněji rozlišit pro: řízení kurzů CMS (Course Management Systems), tvorbu obsahu studia LCMS (Learning Content Management Systems), řízení podnikového vzdělávání ELMS (Enterprise Learning Management Systems) 3. Hlavními kategoriemi softwarových nástrojů pro webové kurzy jsou: (KVĚTOŇ, 2004) 3 V praktické části využitý LMS Moodle umožňuje pouze CMS a LCMS funkcionalitu

27 2.7.1 Autorské nástroje Například SW typu Adobe Director nebo Macromedia Authorware jsou určené pro tvorbu multimediálního (a často interaktivního) obsahu kurzu. Jsou koncipovány především pro specialisty na multimédia, ale díky jejich intuitivnímu grafickému rozhraní je může používat i poučený laik. Překážou širšího nasazení je cenová politika firem a celkově horší finanční dostupnost těchto produktů. Vytvořené multimediální produkty mohou být použity buď samostatně, nebo být přidány do nějakého systému pro řízení studia LMS Nástroje pro virtuální třídy Virtuální třídy (Virtual Classrooms) obsahují nástroje umožňující realizovat pomocí webových technologií synchronní výuku. Je to webový interaktivní nástroj, který umožňuje lidem setkávat se, komunikovat a spolupracovat v reálném čase Systémy pro řízení studia Systémy pro řízení studia (Learning Management Systems, LMS) souhrnně označují kategorii SW nástrojů určených pro tutorem řízené studium, ale i pro samostudium. LMS umožňuje správu všech kurzů, také všech uživatelů a jejich práv, sledování a zaznamenávání jejich studijních výsledků i jejich aktualizace. Prostřednictvím LMS mají studující k dispozici souhrnné informace o kurzech, ve kterých studují, a přehled o svých studijních úkolech i výsledcích. ekurzy student LMS obsah výuky eautor tutor Obr. 2 schéma systému e-learningu

28 Před výběrem LMS je třeba si stanovit, které vlastnosti jsou důležité a které nikoliv. Vzhledem k tomu, že e-kurzy jsou ve většině případů vedeny jako blended learning, jsou požadavky na ně specifické. Mezi standardní požadavky můžeme zařadit integraci s informačním systémem instituce, poskytování výukového obsahu, nástroje pro evaluaci, testování a hodnocení. Mezi běžně dostupné systémy lze zařadit: Microsoft Class Server, resp. SharePoint LMS edoceo ( Moodle ( JumlaLMS ( itutor ( atutor ( Jak uvádí Eger v praktické výuce se nevyskytují obvykle čisté formy, například čistá prezenční, elektronická nebo distanční forma. V praxi se prosazuje koncepce smíšeného vzdělávání blended learning, což je kombinace prvků prezenčního i e-learningového vzdělávání. (EGER, 2006) Tento koncept byl zmiňován ještě před rozšířením e-learningu. Hovořilo se o hybridním učení, které se zabývalo tím, jak při vzdělávání účinně lze kombinovat prezenční a distanční (tehdy neelektronické) prvky. Kombinované použití, se ukazuje jako efektivnější a hlavně odstraňuje některé nedostatky "čistých" e-learningových kurzů. Dosahuje se tím vyšší efektivita vzdělávání hlavně tam, kde je potřeba, aby absolventi nejen rychle zvládli základní informace, ale kde je důležité vzděláváním získat nejen znalosti, ale i dovednosti, zkušenosti. Popřípadě aby studenti byli skutečně motivováni k praktické činnosti. Kombinací může být celá řada, ale v praxi je to například tak, že e-learningový kurz v LMS předává základní informace, provede základní kontrolu znalostí a ty jsou spolu s elektronickou komunikací prohlubovány na prezenčním semináři či hodnoceny prezenčním zkoušením. Dalším příkladem blended learningu mohou být semináře v kombinaci s videokonferencemi, kurzy v kombinaci s neustálým ovým spojením nebo navazujícím dialogem mezi účastníky. Za blended learning lze považovat i kurzy

29 poskytované prostřednictvím webových stránek v kombinaci s klasickou výukou ve vzdělávacím zařízení. Je tedy patrné, že blended learning kombinuje synchronní výuku ( just in time ) s výukou asynchronní. 3 LMS Moodle Poznámka: pokud není uvedeno jinak, obsah této kapitoly byl sestaven na základě čerpání z referenčního webu Moodle (MOODLE TRUST, 2012), webu RokIT (SDRUŽENÍ ROKIT, 2011) a webu Virtuální Univerzity (VŠB- Technická univerzita, 2012). Technologie tvorby e-learningových kurzů souvisí s použitím typu softwaru. Jednou z možných technologií a současně nejvíce používaných je Moodle. Jeho rozšířenost v podmínkách ČR a cenová dostupnost (licence GNU GPL) byla hlavním faktorem rozhodujícím při výběru systému Moodle při aplikaci praktické části této práce. Původně byl Moodle akronym pro Modular object Oriented Dynamic Learning Environment (Modulární objektově orientované dynamické prostředí pro výuku). Moodle je softwarové prostředí pro tvorbu výukových systémů a elektronických kurzů na webu, a to jak intranetu, tak internetu. Vyvíjen je jako nástroj podporující sociálně konstruktivistický přístup ke vzdělávání. Je poskytovaný zdarma, jako tzv. Open Source software, který spadá pod veřejnou licenci GNU. Je chráněn autorskými právy, ale uživatelům poskytuje velkou svobodu. Tvůrci kurzů v prostředí Moodle mají k dispozici řadu modulů pro sestavení obsahu. Nastavení modulů i jejich jednotlivých instancí lze dále přizpůsobovat, a využívat je tak v různých pedagogických situacích. Kromě těch dodávaných přímo v distribuci je k dispozici řada rozšiřujících modulů. Pomocí standardně dodávaných modulů lze do on-line kurzu vkládat např.: Studijní materiály ve formě HTML stránek, souborů ke stažení, Flash animací, strukturovaných přednášek, apod., diskusní fóra s možností odebírání příspěvků em, úkoly pro účastníky kurzu, automaticky vyhodnocované testy složené z různých typů testových úloh,

30 slovníky a databáze, na jejichž plnění se mohou podílet účastníci kurzu, další vzdělávací obsah (dle SCORM) Moodle umožňuje také evidenci studijních výsledků. Činnost uživatelů je zaznamenávaná v protokolech participace, sestavách činnosti, účasti a aktivitě v kurzu (DUBOVSKÁ, 2007). 3.1 Vytváření kurzů v LMS Moodle Kurzy mohou v LSM Moodle vytvářet pouze správci systému nebo tzv. Tvůrci kurzů. Tvorba kurzů je rozdělena do několika částí: založení nového kurzu, nastavení vlastností, role. Pro založení nového kurzu je třeba zadat název kurzu. Měl by obsahovat název kurzu nebo předmětu, který obsahuje. Název musí obsahovat jednoznačný název kurzu. Je doporučeno volit kombinaci zkratky předmětu, učitele, případně skupiny. Doplňující informace by měly přinést informaci, o jaký kurz se jedná, a kdo, nebo pro koho jej chce vytvořit. Obr. 3 založení a nastavení kurzu

31 Uspořádání kurzu může být týdenní jedno téma/blok odpovídá výukovému týdnu začátek a konec bloku se odvíjí od data začátku kurzu každé další téma začíná s týdenním posuvem oproti předchozímu tematické struktura je jako v týdenním uspořádání blok (témata) se nerozlišují časově, ale názvem tématu diskusní uspořádání v hlavním okně nejsou témata, ale kořenové diskuzní fórum uspořádání je volné typické užití elektronická nástěnka Další parametry kurzu: datum začátku kurzu (a aktivace dostupnosti) maximální velikost nahrávaných souborů (musí být <= jak omezení dané webových serverem) režim skupin žádné (jeden kurz = jedna skupina/třída) viditelné (formální zavedení studentů do skupin například začátečníci a pokročilí) oddělené (vytvoření samostatných studijních skupin studenti nevidí jiné frekventanty, než ty ve stejné skupině) přístup pro hosty (zakázat/ povolit přístup nezapsaným uživatelům) host má dostupné studijní materiály nemůže se účastnit hlasování a vyplňování testů Většinu parametrů lze změnit i v již existujícím kurzu

32 3.1.1 Metody zápisu do kurzu LMS Moodle umožňuje několik metod zápisu do kurzu studenty. V menu Nastavení Správa kurzu Uživatelé Metodu zápisu lze přidávat, odebírat a konfigurovat metody zápisu studenta do právě aktivního (procházeného) kurzu. Ve srovnání s předchozí verzí Moodle (verze 1.9.x) již tedy není tato možnost přístupná přes úpravu nastavení kurzu, ale skrývá se ve struktuře správy uživatelů! Obr. 4 metody zápisu do kurzu Pokud má být kurz přístupný hostům, musí mezi povolenými metodami figurovat i položka Přístup pro hosty. Ruční zápis lze preferovat v případě, že tutor (nebo administrátor LMS) zakládá uživatele účelově tedy platí model jeden uživatel = jeden student přihlášený do kurzu. Pokud je v LMS kurzů dostupných více, anebo se počítá s možností průběžného přihlašování uživatelů do již zahájeného kurzu, optimální metodou zápisu je Zápis sebe sama. Metodu Zápis sebe sama je nutné nejprve zkonfigurovat. Prakticky to znamená nastavení hesla (klíče) k zápisu, přiřazení výchozí role (typicky student) a počet dnů, po jejichž uplynutí dojde k automatickému ukončení platnosti zápisu. Uživatel systému Moodle (např. student jiného kurzu) má tak možnost přihlásit se do e-kurzu bez nutnosti vykonání administračních kroků ze strany tutora nebo administrátora. Stačí cílové skupině sdělit klíč k zápisu. Pokud e-kurz pracuje s oddělenými (nebo viditelnými) skupinami studentů, pak je možné místo klíče k zápisu v metodách zápisu použít klíč nastavený přímo v nastavení konkrétní skupiny. Menu Nastavení Správa kurzu Uživatelé Skupiny. Tam pak skupinu vytvořit nebo upravit a nastavit jí klíč k zápisu

33 Obr. 5 klíč k zápisu příslušné skupiny Uživatelské role Každý uživatel má přiřazeno několik desítek oprávnění. Ty se týkají možností přistupovat nebo i upravovat k různým částem kurzu (od studijních materiálů, přes testy, spouštění analytických nástrojů, vytváření uživatelů a kurzů). Aby správa oprávnění byla nekomplikovanou činností, je vytvořeno několik předdefinovaných rolí. Jeden uživatel může pak mít přiřazenu jednu nebo více z těchto rolí. Každá role má definovanou skupinu oprávnění, která pak přenáší na uživatele s touto rolí spojené. Mezi nejběžnější role patří: manažer jedná se o globální roli manažer může vstupovat do kurzů a upravovat jejich obsah může provádět analytickou činnost a disponuje právem přidělování rolí může zakládat nové uživatele tvůrce kurzu může zakládat nové kurzy jinak má oprávnění jako učitel učitel v rámci kurz vytváří a modifikuje veškerý obsah může známkovat studenty může provádět zápis studentů do kurzu

34 může provádět analýzu výsledků testů (studia obecně) učitel bez práva upravovat může provádět činnosti jako učitel, ale nemůže modifikovat obsah kurzu student výchozí role frekventanta kurzu může přidávat obsah tam, kde to učitel dovolí (typicky odevzdání souborů, příspěvky v diskuzních skupinách) host uživatel s minimálními právy u kurzů, které to dovolují, může prohlížet studijní materiál bez práv vkládat nebo modifikovat obsah (včetně testů) nemá vytvořen účet v LMS registrovaný uživatel uživatel s účtem v LMS nemá aktivní žádný kurz může převzít roli student tak, že se zapíše do kurzu (pomocí metody zápis sebe sama do kurzu) Uživatel může mít v různých kurzech různé role. Pouze role Manažer a Registrovaný uživatel je automaticky globální. V každém kurzu má konkrétní uživatel v jednom okamžiku aktivní pouze jednu roli. Role Učitel může převzít dočasně roli Studenta nebo Hosta. Může tak snadno ověřit chování a přístupnost jím přidaných materiálů (typicky přednášek, anket nebo testů) Nástroje pro správu, řízení a úpravy kurzu Se správou LMS, vytvářením obsahu a vedením kurzů je spjata celá škála aktivit. V rámci tohoto dokumentu není účelné je jednotlivě rozebírat, neboť není cílem dokumentu vytvořit návod nebo referenční příručku užívání systému Moodle. Proto budou dále

35 přiblíženy jen ty části, které jsou klíčové k pochopení syntetické části dokumentu (vlastní vzdělávací opory pro kurz Technická infrastruktura a Síťové technologie). Dokumentace LMS Moodle je poměrně přehledná a stále aktualizovaná. Dostupná je na stránce V české verzi pak zde ale je inovace textu značně zpožděná proti vydání aktuální verze Moodle. Za poměrně dobře zpracovaný podklad lze považovat Karty rychlé nápovědy vydané občanským sdružením RokIT. Vztahují se k verzi 2.0, pro nekomerční užití jsou zdarma: Studijní materiály Struktura každého kurzu je tvořena několika zdroji studijních materiálů, interaktivní obsah následně zprostředkovávají přidávané moduly činností. Materiály jsou pasivním obsahem a slouží zejména k poskytování doplňkových studijních podkladů a také se pomocí nich vytváří hlavní stránka kurzu. Mezi nejběžnější typy studijních materiálů řadíme: stránka základní nástroj pro vkládání obsahu (například výklad) vizuální editor umožňuje vytvořit stránku s textem, obrázky, tabulkami soubor slouží pro vložení odkazu na souboru ke stažení soubory jsou součástí kurzu v Moodle (např. jsou spolu s kurzem zálohovány) jedná se o nástroj pro poskytování off-line obsahu URL vytváří odkaz na externí webovou stránku

36 tutor má k dispozici úplnou evidenci o využití těchto externích zdrojů studenty (každé klinutí je evidováno v logu událostí) popisek nejedná se o nástroj přidávání výukového obsahu slouží k přidávání informací do jednoho tématu (např. klíčová slova, anotace tématu, problémové sentence apod.) Obr. 6 studijní materiály a činnosti Moduly činností Činnosti umožňují do kurzů přidávat interaktivní obsah. To znamená, že je očekáván aktivní přístup studenta. To zahrnuje odevzdávání souborů s úkoly, vyhotovení testů, účast na anketách nebo průzkumech. Mezi nejčastěji využívané činnosti patří: Anketa je nejrychlejší způsob získání zpětné vazby umožní položit otázku a definovat možné odpovědi v jednoduché statistice lze následně sledovat rozhodování studentů Fórum vytváří diskuzní skupinu zaměřenou na určité téma

37 lze tak snadno řešit systém FAQ (často kladených dotazů) diskuze probíhá nejen mezi tutorem a frekventantem, ale i mezi studenty navzájem Přednáška skládá se ze skupiny stránek s dílčí části výkladu každá stránka může být zakončena jednou nebo více otázkami na další část je student přesměrován až po korektní odpovědi více v kapitole Interaktivní přednášky Slovník vytváření seznamu klíčových slov a jejich definic každé slovo může být automaticky propojováno s jeho výskyty v textech Test nejčastěji využívaná forma interakce umožňuje vytváření testů složených z otázek v bance úloh Úkoly modul pro zadávání off-line úkolů splnění může být podmíněno odevzdáním souboru (text, obrázek ) hodnocení provádí tutor (nejedná se o automatickou formu) Testové úlohy Opakovací, kontrolní a hodnocené testy se skládají z několika úloh různého typu. Ty jsou vyvářeny v tzv. Bance úloh. Ta obsahuje do kategorií řazení testové otázky. Ty jsou různého typu jako otázky s jednou možnou odpovědí, s více odpověďmi, přiřazovací, krátké tvořené odpovědi nebo výroky typu pravda/nepravda. Tento systém umožňuje uchovávat otázky k testům na jednom místě, přehledně je řadit do kategorií a jsou kdykoliv znovupoužitelné. Častý postup je takový, že některé otázky z banky úloh jsou jednou použity v opakovacích testech (student je provádí ihned po přečtení části výukových materiálů a kontroluje si tak úroveň právě nabytých znalostí) a

38 následně jsou zařazeny do kolekce náhodně vybíraných úloh v testech kontrolních a hodnocených (závěrečných). Obr. 7 banka úloh pro testy Mezi běžné typy testových úloh patří: dlouhá textová odpověď dovoluje vložit formulovanou odpověď automatické vyhodnocení je vyloučeno vyhodnocení realizuje tutor po dokončení testu krátká tvořená odpověď zapsaná odpověď je porovnána s možnými modelovými variantami pro vyhodnocení je možné vytvořit regulární výraz numerická úloha odpověď je výpočet (číslo) volitelně doplněné jednotkou porovnává se s modelovým výsledkem je možné stanovit toleranční rozsah

39 pravda/nepravda Otázkou je výrok, student volí, zda je pravdivý či nepravdivý přiřazování jedná se o kombinaci variant a jejich odpovědí ke každé variantě je pak nabídnut seznam možných odpovědí vytvořený sloučením odpovědí jednotlivých variant výběr z možných odpovědí odpovědi jsou definovány jako seznam možností lze zvolit, zda bude možné vybrat právě jednu nebo i více možností GIFT formát Jednotlivé úlohy lze do banky úloh vkládat prostřednictvím webového rozhraní. Pro jednotlivé úlohy je to komfortní způsob a navíc umožňuje využít zcela potenciálu jednotlivých druhů úloh. Při vkládání většího množství úloh je ale práce s webovým klientem poměrně pomalá, zdlouhavá a nelze automatizovat opakované činnosti. Proto je možnost importovat sady úloh do banky úloh z externích textových souborů. Moodle podporuje několik formátů, tím nejlépe čitelným a snadno editovatelným běžným textovým editorem je formát GIFT (General Import Format Technology). formát otázky s výběrem z možných odpovědí: ::označení úlohy:: Text otázky { = text správné odpovědi ~ text špatné odpovědi ~ text další špatné odpovědi formát otázky s výběrem z více možných odpovědí: ::označení úlohy:: Text otázky { ~ %50% první možná správná odpověď ~ %50% druhá možná správná odpověď ~ %-50% částečně špatná odpověď ~ %-100% zcela špatná odpověď

40 formát otázky s krátkou tvořenou odpovědí: ::označení úlohy:: Text otázky { = modelová varianta 1 = modelová varianta 2 = modelová varianta 3 formát otázky s numerickou odpovědí: ::označení úlohy:: Text otázky { # = 30 //hodnota odpovídající správné odpovědi = %50% 30:5 //správná odpověď s tolerancí 5 a bodovým ziskem 50% formát otázky s odpovědí pravda/nepravda ::označení úlohy:: Text otázky { TRUE #reakce při špatní odpovědi //nebo FALSE formát otázky s přiřazováním ::označení úlohy:: Text otázky { = položka 1 -> příslušná hodnota 1 = položka 2 -> příslušná hodnota 2 Nabídka možností u každé položky je sestavena z jednotlivých hodnot příslušným k položkám Analytické nástroje Systém Moodle disponuje celou škálou analytických a souhrnných nástrojů. Tím základním je automatické vyhodnocování a bodování testů. Na základě procentuální úspěšnosti lze nechat přiřadit i hodnocení ve formě známky. Testy lze analyzovat jako celek nebo je možné provádět položkovou analýzu (po jednotlivých úlohách). V celkové analýze je uvedeno srovnání úspěšnosti pro první a případné další pokusy, medián hodnocení jednotlivých úloh a také směrodatná odchylka od průměrné chybovosti. U položkové analýzy úloh je u každé úlohy zobrazena průměrná úspěšnost splnění úlohy a také směrodatná odchylka od průměru. Na těchto hodnotách lze zakládat úvahy

41 o náročnosti té které úlohy, anebo o možnostech přeformulování textu z důvodu zvýšení jeho srozumitelnosti (pochopitelnosti). Obr. 8 náhled na statistiku testu Kromě analýzy výstupů z testových úloh lze provádět kontrolu aktivity jednotlivých účastníků v sledovaných částech kurzu, je možné sledovat počet zhlédnutí určitého materiálu nebo intervaly a dobu přístupů studentů do kurzu. Za tímto účelem jsou v kurzu připraveny nástroje pro generování sestav a protokolů, které lze následně prohlížet v tabulkové nebo grafické podobě a případně data exportovat v různých formátech pro další zpracování. Obr. 9 nástroje generovaných sestav