Technická univerzita v Liberci. Fakulta přírodovědně-humanitární a pedagogická BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Romana Netřebská

Transkript

1 Technická univerzita v Liberci Fakulta přírodovědně-humanitární a pedagogická BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2008 Romana Netřebská

2 TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Speciální pedagogika Studijní obor: Speciální pedagogika pro vychovatele Kód oboru: 7506R029 Název bakalářské práce: VLIV SYNDROMU CAN NA ŠKOLNÍ VÝKONY DĚTÍ UMÍSTĚNÝCH V DĚTSKÉM DOMOVĚ THE INFLUENCE OF CAN SYNDROME TO THE SCHOOL PERFORMANCE OFCHILDREN PLACED IN CHILDREN S HOMES Autor: Romana Netřebská Na Vápence Železný Brod Podpis autora: Vedoucí práce: Mgr. Josef Povolný Počet: stran obrázků tabulek grafů zdrojů příloh CD CD obsahuje celé znění bakalářské práce. V Liberci dne:

3

4 Prohlášení Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména 60 školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom(a) povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. V Liberci dne: Podpis:

5 Děkuji vedoucímu bakalářské práce Mgr. Josefu Povolnému, za velmi užitečnou metodickou pomoc, ochotu a vstřícnost, kterou mi poskytl při zpracování této bakalářské práce. V Mladé Boleslavi dne: podpis:

6 Název bakalářské práce: Vliv syndromu CAN na školní výkony dětí umístěných v dětském domově Název bakalářské práce: The influence of CAN syndrome to the school performance of childern placed in childern s homes Jméno a příjmení autora: Romana Netřebská Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2007/2008 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Josef Povolný Resumé: Bakalářská práce se zabývala problematikou dětí postižených syndromem CAN vyrůstajících v dětském domově a vlivem této jejich zkušenosti na školní výkony a výsledky. Jejím cílem bylo seznámení s problematikou syndromu CAN včetně jeho forem, výskytu či projevů. Dále pak nástin charakteru zařízení ústavní výchovy jakým je dětský domov a v neposlední řadě poukázání na souvislosti mezi syndromem CAN a školními výkony, výsledky a celkovým školním prospěchem. Práci tvořily dvě stěžejní oblasti. Jednalo se o část teoretickou, která pomocí zpracování a prezentace odborných zdrojů popisovala problematiku syndromu CAN, jeho formy, výskyt, projevy, rizikové skupiny či možnosti prevence. Dále objasňovala pojmy jako školní výkon, motivace, sebehodnocení a ve své poslední části pojem dětský domov. Empirická část zjišťovala pomocí metody konstantní komparace, obsahové analýzy dokumentů a explorativní metody vliv syndromu CAN na školní výkony dětí tvořící výzkumný vzorek. Výsledky průzkumu potvrdily, že školní prospěch dítěte, vyjmutého z prostředí dysfunkční rodiny a umístěného v dětském domově, nedosahuje ve většině z uvedených případů, průměrného prospěchu ostatních žáků ve třídě. Taktéž byl vyvrácen předpoklad, že se tento prospěch bude v případě dlouhodobého pobytu v tomto zařízení zlepšovat. Výše uvedené výsledky vyúsťovaly v navrhovaná opatření v oblasti zkvalitnění přípravy na vyučování, motivace a individuální péče. Za největší přínos práce vhledem k řešené problematice bylo možné považovat především ucelený detailní pohled na celou problematiku,

7 z kterého pak vyplynul neocenitelný přínos pro mou další činnost pedagogickovýchovného pracovníka v dětském domově. Klíčová slova: problematika syndromu CAN, školní výkon, dětský domov, vliv syndromu CAN na školní výkony dětí umístěných v dětském domově, praktická část, empirická část, metoda konstantní komparace, obsahová analýza dokumentů, explorativní metoda, negativní postoj ke škole, motivace, příprava na vyučování, individuálního přístupu. Summary: The bachelor s report was concentrated on the problem of the children who are afflicted by the syndrom CAN and are upbrought in a children s home, and on the influence of their experience on their school achievements and results. Its aim was to show the problem of the syndrom CAN within his forms, occurrence and its display. Than also the syllabus of the character of the institution of the constitutional upbringing, such as the children s home, and pointing out that there is a connection between the syndrom CAN and the shool achievements and results and also the total school avails. The report was consisted of two main parts. One was theoretical which, thanks to processing and presentation of the scientific sources, was describing the problem of syndrom CAN, its forms, the display, the occurrence, risk groups and the possibilities of the prevention. Than it was explaining the notions such as the school achievement, motivation, self-rating, and at its last part the notion the children s home. Empirical part was discovering, by the method of the constant comparation, subject analysis of the documents and explorational method, the influence of the syndrom CAN on the school achievements of children in the analytical sample. The results of the research confirmed that the school results of the child, taken from the background of disfunctional family and placed into a children s home, mostly don t reach average results of other pupils in the class. The research also displaced the presumption that the child s results will improve during a long time stay in this institution.

8 Results also pointed at the general negative attitude of these children towards school, school work and even the collective of the classmates. Already mentionned results were generaled at some concrete suggestions for increase the quality of preparation for classes, motivation and individual care. As the most important contribution of the report, according to the solved problem, was probably the generaled auxilliary view at the whole problem which then become an invaluable contribution for my subsequent activity as a pedagogicalyeducational worker in the children s home. Keywords: problem of the syndrom CAN, school achievements, children s home, influence of the syndrom of the CAN on the school achievements of the children set into the children s home, practical part, empirical part, method of the constant comparation, subject analysis of the documents, explorational method, negative attitude towards school, the motivation, preparation for the classes, individual access.

9 OBSAH ÚVOD SYNDROM CAN A JEHO PROJEVY PROBLEMATIKA SYNDROMU CAN DEFINICE SYNDROMU CAN VÝSKYT SYNDROMU CAN FORMY A PROJEVY CAN FYZICKÉ TÝRÁNÍ, ZNEUŽÁVÁNÍ A ZANEDBÁVÁNÍ PSYCHYCKÉ TÝRÁNÍ, ZNEUŽÍVÁNÍ A ZANEDBÁVÁNÍ SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ ZVLÁŠTNÍ FORMY SYNDROMU CAN RIZIKOVÉ SKUPINY RIZIKOVÉ DĚTI RIZIKOVÍ DOSPĚLÍ PREVENCE A OCHRANA DĚTÍ PŘED NÁSILÍM ŠKOLNÍ VÝKON MOTIVACE A MOTIVY KOMPENZAČNÍ VLIV ŠKOLY DĚTSKÝ DOMOV OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ZAŘÍZENÍ PRÁVA A POVINNOSTI DĚTÍ UMÍSTĚNÝCH V ZAŘÍZENÍ VÝCHOVNÁ OPATŘENÍ EMPIRICKÁ ČÁST CÍL VÝZKUMU... 39

10 4.2 METODY VÝZKUMU VÝZKUMNÝ VZOREK CHARAKTERISTIKA DĚTSKÉHO DOMOVA KRNSKO FORMULACE PŘEDPOKLADŮ VÝZKUMU PRŮBĚH PRŮZKUMU A INTERPRETACE JEHO VÝSLEDKŮ VÝSLEDKY PRŮZKUMU Č VÝSLEDKY PRŮZKUMU Č SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ PRAKTICKÉ ČÁSTI ZÁVĚR NÁVRH OPATŘENÍ SEZNAM POUŽITÝCH INFORMAČNÍCH ZDROJŮ... 71

11 ÚVOD Jako téma mé bakalářské práce jsem si vybrala téma Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (CAN) a jeho souvislost se školní neúspěšností, respektive na jeho úspěšné či neúspěšné školní výkony. Toto téma se mě dotýká hlavě jako vychovatelky v dětském domově, kde se s těmito případy dětí bezprostředně setkávám a mám i možnost sledovat, zda se jejich výkon a motivace ke školní práci po vyjmutí z problémového prostředí rodiny mění k lepšímu či horšímu nebo zda stagnuje. Cílem teoretické části bakalářské práce je seznámit veřejnost se základními pojmy jakými je syndrom CAN, jaké formy má, jak se týrání projevuje a jak působí na psychiku dítěte. Dále pak s pojmem školní výkon, co si lze pod ním představit a nastínit souvislosti mezi ním a syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. A v neposlední řadě i s pojmem dětský domov, s jeho systémem, řádem a také možnostmi vychovatelů motivovat děti přicházející s takovouto zkušeností k produktivní školní práci a pomáhat jim nalézt v ní nový cíl a smysl. Pro zpracování praktické (empirické) části byla zvolena metoda založená na sbírání údajů, jejich třídění, hledání rozdílných a společných prvků a kategorií, ze kterých pak vzniká zobecňující teorie, tedy metoda konstantní komparace. Dále pak metoda obsahové analýzy dokumentů, tedy forma sběru a studia spisové dokumentace skupiny dětí se syndromem CAN v konkrétním dětském domově. Spisovou dokumentací je myšlena v prvé řadě osobní složka dítěte, v níž jsou obsaženy zprávy etopeda a psychopeda dětského diagnostického ústavu, dokumentace týkající se školní aktivity zprávy třídního učitele o chování, kladných a záporných stránkách přístupu k vzdělání, pololetní a závěrečné vysvědčení, zápisy pohovorů s těmito dětmi vedenými a sepsanými skupinovým vychovatelem, týkajícími se školní docházky, přístupu a náhledu na vzdělání atp. Jako poslední metoda byla použita explorativní metoda, tedy metoda rozhovoru a dotazování. Porozumění problematice týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí je velmi náročný proces, vyžadující nejen erudovanost, ale i osobní angažovanost. Jedná 11

12 se, o složitý sociální fenomén, jehož řešení vyžaduje úzkou spolupráci mnoha odborníků z různých oborů. Následná pomoc po odhalení závisí individuálně na každém případu, na prvním místě však musí být vždy potřeby dítěte a jeho ochrana. 12

13 1 SYNDROM CAN A JEHO PROJEVY 1.1 PROBLEMATIKA SYNDROMU CAN V padesátých letech 20. století se začali lékaři cíleně zabývat problematikou týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte, kterou souhrnně nazývali neúrazová poranění. Jak uvádí Dunovský a kol. 1 v roce 1962 byl popsán tzv. syndrom bitého dítěte (Battered Child Syndrome). V pozdějších letech se začal stále častěji používat termín syndrom CAN (z angl. Child Abuse and Neglect), neboli souhrn příznaků týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Pozornost tomuto problému byla v západních zemích věnována od šedesátých let. U nás v malé míře v letech sedmdesátých, a až v posledních letech se tomuto velkému problému věnují jak lékaři a pedagogové s psychology, tak i laická veřejnost. 1.2 DEFINICE SYNDROMU CAN Přesněji je syndrom CAN definován jako poškození fyzického, psychického i sociálního stavu a vývoje dítěte, které vzniká v důsledku jakéhokoli nenáhodného jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby, jež je v dané společnosti hodnoceno jako nepřijatelné. Příznaky CAN, vznikají následkem aktivního ubližování nebo nedostatečné péče. Dospělý agresor zde zneužívá fyzické síly či psychické nadřazenosti a moci nad podřízeným a závislým dítětem. Dunovský, Dytrych a Matějček uvádějí definici: 2 Za týrání, zneužívání a zanedbávání dítěte považujeme jakékoliv nenáhodné, preventabilní, vědomé (případně i nevědomé) jednání rodiče, vychovatele anebo jiné osoby, vůči dítěti, jež je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popřípadě způsobuje smrt. K týrání, zneužívání či zanedbávání dítěte může docházet v domácím prostředí, v prostorách škol a internátů nebo na spoustě jiných míst, kde se dítě 1 DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995, s. 16. ISBN DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995, s. 24. ISBN

14 zdržuje. Některé formy syndromu CAN jsou zjevné, jiné však mohou být jen obtížně zjištěny, velký počet jich zůstává navždy skrytých. Poprvé byl tento syndrom popsán na III. Evropské konferenci pro prevenci týrání dětí, která se konala v Praze v roce Na výsledky vzešlé z této konference navázala Zdravotní komise Rady Evropy, která v roce 1992 definovala stěžejní pojmy následovně: syndrom zanedbávaného a zneužívaného dítěte: jde o jakékoliv vědomé či nevědomé aktivity, kterých se dopouští dospělý člověk (rodič, vychovatel nebo jiná osoba) na dítěti a jejichž následkem dochází k poškození zdraví a zdravého vývoje dítěte. Jejich nejvyhraněnější podobou je úplné zahubení dítěte. tělesné týrání: jde o tělesné ublížení dítěti anebo jeho nezabránění, popřípadě nezabránění utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno anebo že mu vědomě nebylo zabráněno. sexuální zneužívání: jde o nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv pohlavní dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoliv, komu bylo dítě svěřeno do péče anebo kýmkoliv, kdo dítě zneužívá VÝSKYT SYNDROMU CAN Výskyt lze charakterizovat jako počet nových případů vyskytujících se v daném čase a v daném společenství. Smutné je, že počty týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí v České republice mají rostoucí tendenci. Uvádí se, že syndromem CAN trpí v České republice obdobně jako v jiných evropských zemích - okolo 1 2 % dětí, resp. dvacet až čtyřicet tisíc dětí mladších patnácti let. V nadpoloviční většině jsou týrány děti mladší šesti let. Nejčastěji se stávají oběťmi děti kojeneckého a batolecího věku. Podle odborníků bývají zanedbáváním i týráním ve stejné míře postiženi chlapci i dívky. Odhaduje se, 3 srov. ŠPECIÁNOVÁ, Š. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: Linde, 2003, s. 20. ISBN

15 že ročně u nás na následky týrání a zanedbávání péče umírá nejméně padesát dětí. Přesná statistika týraných dětí však neexistuje, neboť právě u tohoto jednání existuje mimořádně skryté procento kriminality. 4 K porovnání s neustále se opakujícím tvrzením o růstu počtu týraných a zneužívaných dětí nabízím článek z internetových stránek Ministerstva práce a sociálních věcí, jehož stanovisko (alespoň pro rok 2006) je zcela opačné. Počet týraných a sexuálně zneužívaných dětí v ČR klesl Počet psychicky a tělesně týraných a sexuálně zneužitých dětí v České republice meziročně poklesl. V roce 2006 Ministerstvo práce a sociálních věcí evidovalo 1008 týraných a 585 sexuálně zneužitých dětí, což je o 23, respektive 12 procent méně než v roce Vyplývá to z aktuálních údajů oddělení sociálně právní ochrany dětí MPSV. Počty týraných a sexuálně zneužívaných dětí v ČR Rok Počet týraných dětí Počet sexuálně zneužitých dětí Celkem (psychické a tělesné týrání) Celkem Autor: MPSV Poslední aktualizace: srov. DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995, s ISBN [ ] 15

16 1.4 FORMY A PROJEVY CAN Pro lepší ilustraci syndromu CAN uvádím tabulku z knihy Dunovského, Dytrycha a Matějčka. 6 Tělesné týrání, zneužívání a zanedbávání Duševní a citové (psychycké) týrání, zneužívaní a zanedbávání Sexuální zneužívání aktivní Tržné, zhmožděné rány a poranění, bití, zlomeniny, krvácení, dušení, otrávení, smrt. Nadávky, ponižování, strašení, stres, šikana, agrese. Sexuální hry, pohlavní zneužívání, ohmatávání, manipulace v oblasti erotogenních zón, znásilnění, incest. pasivní Neprospívání, vyhladovění, nedostatky v bydlení, ošacení, ve zdravotní a výchovné péči. Nedostatek podnětů, zanedbanost duševní i citová. Exhibice, video, foto, audio pornografie, zahrnutí dětí do sexuálních aktivit dospělých. Zvláštní formy syndromu CAN Münchhausenův syndrom v zastoupení systémové týrání a zneužívání organizované týrání a zneužívání rituální týrání a zneužívání Přičemž projevy zvýrazněné žlutě označují týrání a projevy zvýrazněné zeleně zanedbávání FYZICKÉ TÝRÁNÍ, ZNEUŽÁVÁNÍ A ZANEDBÁVÁNÍ Fyzické týrání je nejpodrobněji prozkoumaný a popsaný jev v rámci syndromu CAN. Z něho se také postupně vytvářely základní přístupy k jeho dílčímu i celkovému poznávání a řešení. 7 6 DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995, s. 19. ISBN DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995, s. 41. ISBN

17 Tělesné týrání dětí a jejich zneužívání aktivní povahy v sobě zahrnuje všechny násilné formy chování k dítěti. Patří sem i záměrné nestarání se o dítě, které vyúsťuje v jeho poranění nebo dokonce i smrt. Takto týrané děti můžeme rozdělit do dvou skupin: děti tělesně týrané s následným poraněním jsou to děti, které byly poraněny v důsledku bití, trestání, popálení, opaření a také selhání ochrany dítěte před násilím děti tělesně týrané, které nemají viditelné známky tělesného poranění jsou vystavovány utrpení, které je způsobené otrávením, dušením nebo jsou záměrně vystavovány opakovaným lékařským vyšetřením. Dále sem patří sexuální zneužívání s projevy násilí. Počátek tělesného týrání lze spatřovat v nadměrné agresi rodičů. Za jedno z hlavních východisek násilného zacházení s dětmi je možno pokládat tělesné trestání dětí. Hranice mezi tělesným trestem a týráním je velmi tenká a takřka nezjistitelná. Tudíž je někdy velmi těžké rozhodnout, zda poranění vzniklo tzv. nešťastnou náhodou, nebo nedostatečnou péčí a pozorností o dítě. Mezi tělesná poranění patří zavřená poranění, otřesy, pohmožděniny, vytrhané vlasy, poranění svalů a kostí. Mezi nejčastější příčiny smrti u týraných dětí je poranění hlavy. To může způsobit třesení za užití extrémní síly, po tupých poraněních hlavy se objevuje subdurální hematom. Nejčastějším důsledkem poranění hlavy bývá otřes mozku. Další skupinou poranění jsou otevřená poranění. Patří sem rány na hlavě, na hrudníku, popáleniny a mnohočetná zranění, která se vyskytují tam, kde se situace dítěte, postupně stává velmi nepříznivou, a kde dítě trpí delší dobu opakovanými útoky. Některé známky fyzického týrání aktivního charakteru: modřiny otoky na tváři a jinde na těle spáleniny, např. od cigaret zlomeniny tržné rány a odřeniny 17

18 stopy po kousnutí člověkem Známky v chování dítěte: strach a vyděšenost z konkrétních dospělých obranné a úhybné reakce dítěte pasivita nebo naopak agresivita stud za modřiny a jiná poranění např. dítě se raději omluví z hodiny tělocviku, než by vysvětlovalo, jak přišlo k modřinám, které má po těle hlad po pozornosti a citu jiných dospělých, lítostivost strach z návratu domů, útěky z domova poruchy spánku včetně nočních můr Mezi tělesné týrání pasivního charakteru patří nedostatečné uspokojování těch nejdůležitějším tělesných, psychických a sociálních potřeb dětí. Výsledkem neuspokojování těchto potřeb je neprospívání dítěte, jeho zanedbanost, nedostatečné rozvinutí sil a schopností ve všech oblastech života. Patří sem odmítání zdravotní péče, nedostatečné vzdělávání a výchova, nezabezpečení přístřeší, ošacení a ochrany. Některé známky fyzického týrání pasivního charakteru: trvalý hlad podvýživa chudá slovní zásoba špatná hygiena zkažené zuby a časté záněty dásní dítě není očkované proti nemocím nevhodné oblečení vzhledem k počasí nedostatek dohledu dítě je večer doma samo, venku pobývá dlouho do tmy a bez dozoru apod. vyčerpanost, přepracovanost s dítětem se nikdo neučí, nezajímá se o jeho školní povinnosti Příklady možných projevů zanedbávaného dítěte: 18

19 má chudé nebo velmi špatné vztahy s rodiči touží po citu a pozornosti jakéhokoliv dospělého (nedělá rozdíly mezi blízkými a cizími lidmi, vrhá se k cizím dospělým, odešlo by s nimi) je neobvykle unavené až apatické, někdy naopak nezvládnutelné všechno jí hltavě a hladově chodí za školu nebo do ní chodí pozdě má potíže s učením zdráhá se odcházet domů houpá se, cucá věci nebo prsty, kýve hlavou žebrá o jídlo, peníze nebo jiné věci PSYCHYCKÉ TÝRÁNÍ, ZNEUŽÍVÁNÍ A ZANEDBÁVÁNÍ Velmi nebezpečné je psychické týrání dětí. Zatímco sexuální zneužívání a fyzické týrání jsou pojmy, pod kterými si většinou dovedeme představit konkrétní události a činy, psychické či emocionální týrání jsou pojmy obecně značně nejasné a také se o nich ani zdaleka tak často nehovoří. 8 Psychické týrání má nejen složku aktivní (ponižování, nadávky, nedůvěra, opovrhování, zesměšňování), ale patří sem i nedostatek podnětů, duševní a citová zanedbanost. Ale jistou formou týrání můžou být i vysoké nároky rodičů na výkony dětí, zejména ve školní oblasti. Dopady psychického týrání můžou být různé. Záleží zde na délce trvání, intenzitě a také v jakém věku bylo dítě psychicky týráno. Psychické týrání v podstatě vždy provází ostatní diagnostické kategorie syndromu CAN fyzické týrání, sexuální zneužívání, šikanování, navíc se může vyskytovat samo o sobě. 9 8 DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995, s. 65. ISBN srov. 9 GJURIČOVÁ, Š., et al. Podoby násilí v rodine. Praha: Vyšehrad, s. 17, ISBN

20 Konkrétně zde mohou být uvedeny tyto formy: časté nadávky, ponižování, zesměšňování, opovrhování výhrůžky, cílené vyvolávání strachu u dítěte odmítání dítěte, citová deprivace, citové vydírání (př. Když se nebudeš učit, utrápíš mě, Když budeš zlobit, zabije mě to ) permanentní srovnávání s úspěšnějším sourozencem nepřiměřené zatěžování dítěte domácími povinnostmi či péčí o sourozence požadavek nereálných výkonů ve škole, v oblasti zájmové (sport, hudba aj.) násilná izolace, nepřiměřené oddělení dítěte od vrstevníků či ostatních osob Obsáhlou diagnostickou kategorii tvoří psychické týrání v souvislosti s před rozvodovou, rozvodovou a po rozvodovou situací rodičů, kdy bývá dítě vystaveno dlouhodobé a nepřiměřené zátěži vzniklé v souvislosti s rozvodem. Tato problematika zahrnuje především: zatahování dítěte do konfliktů mezi rodiči, zneužívání dítěte jako svědka ( To on mě přeci napadl, Ona si začala ) získávání dítěte na svou stranu, negativní ovlivňování dítěte proti rodiči bránění ve styku dítěte s druhým rodičem nepřipravení dítěte žádoucím způsobem na styk s druhým rodičem Důsledky psychického týrání: opožděný vývoj pomočování lhaní krádeže násilné chování nápadná neposlušnost vůči dospělým zhoršení školního prospěchu 20

21 1.4.3 SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ Sexuální zneužívání lze definovat jako využití dítěte k sexuálnímu uspokojení dospělého. Dělí se na zneužití bez tělesného kontaktu, tedy bezdotykovou formu a s tělesným kontaktem, dotykovou formu. Vedle pojmu syndrom CAN je užíván také pojem syndrom CSA neboli Child Sexual Abuse, který je používán pro označení sexuálně zneužitého dítěte. Tento syndrom byl zaveden do americké psychiatrické diagnostiky v roce 1986 a vyznačuje se symptomy, jako jsou nízká sebeúcta, poruchy spánku, strach, deprese, sexuální dysfunkce a zneužívání jiných. 10 Vedle pojmu sexuální zneužívání se setkáme i s pojmem pohlavní zneužívání. Mohlo by se na první pohled zdát, že oba tyto pojmy jsou obsahově totožné, či jsou synonymy. Praxe však ukazuje, jaké odlišnosti tyto pojmy obsahově nesou a jejich nerozlišování má zejména vážný dopad v právní sféře při posuzování skutkových podstat trestných činů. Sexuální zneužívání je pojem významově mnohem širší. Zachycuje celou škálu forem sexuálního působení. Pohlavní zneužívání je vykládáno jako zneužívání, při kterém dochází ke kontaktu s pohlavními orgány, jako je například osahávání pohlavních orgánů rukou, dotýkání se tělem, rty, jazykem, genitály až po samotný pohlavní styk. Kdežto sexuální zneužívání v sobě zahrnuje i takové formy jednání, při nichž nedochází k přímému kontaktu, ale jsou to různé verbální projevy, fotografování či zpřístupnění pornografické literatury. Následky sexuálního násilí závisí na mnoha rozdílných faktorech. Závažným podnětem pro následky zneužívání je intenzita vztahu mezi dítětem a dospělým, který dítě zneužil. Dále je velmi významný pro další život dítěte způsob zneužívání. Svůj podíl má samozřejmě i doba, po kterou je dítě zneužíváno a sociální prostředí, ve kterém k tomu dochází. Následky ovlivňuje i věk dítěte a jeho psychické a fyzické dispozice, aktuální stav dítěte a dlouhodobost zneužívání. 11 srov. VANÍČKOVÁ, E., et al. Sexuální násilí na dětech. Praha: Portál, s. ISBN srov. Sborník. Zneužité děti, Praha:

22 Kromě fyzických příznaků zneužívaného dítěte můžeme postřehnout i příznaky psychické: - strach - úzkost - afektivní chování - deprese - nutkavé udržování čistoty Petr Weiss a kol. 12 dále rozdělují tyto sledovatelné příznaky dle věkových kategorií. Předškolní věk: poruchy chování, nápadná masturbace, sexuální hry neodpovídající věku, sebepoškozování, poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, agresivní chování. Mladší školní věk: potíže s učením, neschopnost učit se, agresivita, antisociální chování, stažení se do sebe, sebepoškozování, problémy ve vztahu k okolí, k ostatním dětem. Projevem může být i neovladatelné sexualizované chování, promiskuita, prostituce, útěky z domova, delikvence. Střední školní věk: nápadně sexualizované hry, sny se sexuálním nábojem, úzkost, deprese, zlost, zhoršení školních výsledků, sebepoškozování až suicidální tendence. Mladiství: zvýšené sexuální chování, prostituce, pocity strachu, zlosti, agrese, deprese, abúzus alkoholu, drog, sebepoškozující chování, suicidia. Tito mladiství mívají výchovné obtíže, zhoršení školních výsledků, objevují se útěky z domova. Je podstatné uvědomit si, že vývoji tělesné pohlavní zralosti (ani v pubertě) neodpovídá vývoj psychosexuální. Tento rozpor je větší u chlapců než u dívek. Děti a mladiství, kteří se stali oběťmi sexuálního zneužívání, zahajují svůj sexuální život dříve, mívají větší počty náhodných partnerů. V dnešní době se stále častěji setkáváme i s případy dětí a mladistvých, kteří jsou drogově závislí. 12 WEIS, P. a kol. Sexuální zneužívání dětí. Praha: GRADA Publishing, a. s., s. 90. ISBN

23 1.4.4 ZVLÁŠTNÍ FORMY SYNDROMU CAN Münchhausenův syndrom v zastoupení (by proxy) Jeho název je odvozen od jména německého barona von Münchhausena (u nás zvaného barona Prášila), známého chorobného lháře a fantasty. Münchhausenův syndrom jako takový spočívá ve vymýšlení či zveličování příznaků tělesného či duševního onemocnění nebo postižení a v důsledku toho opakování vyšetření či léčení v míře, která neodpovídá objektivní skutečnosti. Takový člověk bývá též označován jako nemocniční tulák. Existují však případy, kdy tyto aspekty dospělý (většinou matka) přenáší na své dítě. V této souvislosti se hovoří, o syndromu by proxy (angl. v zastoupení), neboť iniciátory podvodů není pacient sám, nýbrž jiná osoba. Tuto specifickou formu týrání dětí popsal v sedmdesátých letech britský lékař R. Meadow. Jde tedy o závažnou psychickou poruchu rodiče, který trpí utkvělou představou, že jeho dítě je nemocné, a snaží se o tom přesvědčit i lékaře. Dítě je opakovaně vyšetřováno a léčeno pro nemoc, kterou nemá. Rodič si u lékaře vymýšlí nejrůznější příznaky nemoci a onemocnění, poškozuje vzorky krve, moči a jiných materiálů tak, aby vyzněly patologicky, a také může přímo poškozovat dítě pro věrnější simulaci onemocnění. Na základě dosavadních poznatků byly stanoveny tři stupně závažnosti Münchhausenova syndromu v zastoupení. Na nejnižším stupni rodiče jen přehnaně fabulují a falšují některé lékařské dokumenty. Při druhém stupni závažnosti rodič zasahuje například do výkalů dítěte a přidává krev do jeho moči nebo do zvratků. Ve třetím stupni je riziko úmrtí dítěte nejvyšší. V tomto stadiu se rodič zmocní samotného těla dítěte, zasahuje do něj lékařskými nástroji (např. katetry, infuze) nebo jej přímo ohrozí a způsobí smrt udušením či otravou. Motivací dospělého pro týrání dítěte mohou být obdiv jeho osoby coby zodpovědného a starostlivého pečovatele, kontakt a pozornost zdravotníků, upřímná lítost okolí, výhody v podobě sociálních dávek. Jak bylo naznačeno, typickým pachatelem tohoto způsobu týrání je biologická matka (odhaduje se, že v 95 % případů). Jsou to ženy, které byly samy obětí syndromu nebo přinejmenším trpí hypochondrií. Často pocházejí ze zdravotnického 23

24 prostředí nebo mají dostatek znalostí na to, aby dokázaly oklamat i odborný personál. Chce být obdivována pro své dokonalé mateřství, své dítě považuje za vzácný poklad a domnívá se, že pouze v rukou lékaře bude její potomek v bezpečí. 13 Systémové týrání a zneužívání Vyznačuje se druhotným ubližováním dítěti, tzv. sekundární viktimizací. Po prvotním traumatu (poranění či poškození dítěte), následuje druhotné týrání těmi, kteří by měli dítě před týráním a po něm chránit. Tato forma týrání je způsobena systémem, který je založen na pomoc a ochranu dětí a jejich rodin, a kterému jsou vystaveny. 14 Můžeme sem zařadit například: - opakovaná nadbytečná lékařská vyšetření (zdravotnické instituce) - ponižování, přetěžování, neadekvátní přístup k dítěti (školské instituce) - zanedbávání či špatná péče v kolektivních zařízeních (MŠ, ZŠ, Dětské domovy) - rozhodování o osudu dítěte bez dostatečné objektivní informovanosti o situaci, oddělení dítěte od rodiny tam, kde to není nevyhnutelně nutné (OPD, soudy) - nadbytečné přetěžování či trauma způsobené dítěti při kontaktu s policejním, soudním systémem (opakování výslechů, konfrontace s dospělým) 15 Organizované týrání a zneužívání Organizované zneužívání dětí lze charakterizovat jako zneužití mnoha pachateli, kteří se spojují na dosažení tohoto cíle. Jde tedy o situace, kdy je více zneuživatelů a kde je časový rozměr zneužívání dětí. Obecně se uvádí, že je tento typ syndromu tvořen: azanedbavanideti/fyzicketyranizneuzivaniazanedbavani/zakladnicharakteristika/13651.aspx [ ] srov. ŠPECIÁNOVÁ, Š. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: Linde s.r.o., 2003, s 26. ISBN [ ] 24

25 a) sítí či společenstvím zneuživatelů, kteří se kolektivně účastní na sexuálních aktivitách s dětmi b) sítí či společenstvím zneuživatelů, kteří získávají samostatně děti k sexuálnímu zneužívání, ale předávají si své oběti jeden druhému c) prostitucí dětí, nejčastěji dívek d) pornografickým kruhem dětí, nejčastěji chlapců e) každým sexuálním zneužitím, které bylo způsobeno více než jednou osobou Rituální týrání a zneužívání Sexuální násilí na dětech je také součástí rituálních obřadů některých sekt. Rituálním násilím je rozuměno takové zacházení s dětmi, které se uskutečňuje v souvislosti s nějakými symboly, které mají magickou, náboženskou či nadpřirozenou charakteristiku a jsou součástí nějakého organizovaného společenství. Vzývání těchto symbolů nebo provozování těchto aktivit, i opakovaných, je užíváno též k nahnání strachu dětem RIZIKOVÉ SKUPINY RIZIKOVÉ DĚTI Týrané děti nejsou zpravidla schopny na jednání svých rodičů upozornit a přivolat si pomoc - nejen pro svůj útlý věk nebo strach z následků "žalování" na rodiče, na kterých jsou existenčně a často i citově závislé, ale i proto, že takové jednání považují většinou za normální, protože jiné nezažily. Pro laiky obvykle bývá těžké pochopit, že týrané děti často své rodiče milují a všechnu vinu hledají u sebe. Pro děti je totiž velmi obtížné si připustit, že jejich rodiče je nemají rádi, že jsou jim lhostejné nebo dokonce na obtíž. Mnohem snesitelnější je představa, že rodiče se tak chovají proto, že ony jsou zlobivé a špatné a nic jiného si nezaslouží. To někdy zmate i státní orgány a se zdůvodněním, že dítě má k rodičům vřelý citový vztah, je věc odložena. Praxe však potvrzuje, že děti jsou schopny snášet 16 [ ] 25

26 neuvěřitelně těžké útrapy, aniž by to daly nějak výrazně najevo či si dokonce na rodiče stěžovaly. 17 K ohroženým skupinám z hlediska CAN patří děti, jejichž projevy jsou z různých důvodů pro jejich sociální okolí nesrozumitelné, takže je obtížné je výchovně zvládat, a dále děti, které svým chováním vychovatele vyčerpávají, dráždí, popřípadě provokují a svádějí. Za rizikové děti (potenciální oběti týrání, zneužívání a zanedbávání) lze proto považovat: děti s lehkými mozkovými dysfunkcemi (LMD), hyperaktivní, neklidné, nesoustředěné, náladové, impulzivní nebo děti z jiných příčin nadměrně dráždivé, zlostné, trucovité, plačtivé a úzkostné; děti nevlastní; děti chronicky ve škole neprospívající; děti neobratné či jakkoliv nezapadající do běžné normy a rodičovského očekávání (nemocné, postižené, nehezké ); děti mentálně retardované; děti neaktivní, utlumené, uzavřené, které nedovedou vzbudit ani udržovat zájem dospělého v náležité intenzitě (zvláště v případech zanedbávání); dívky výrazných ženských tvarů, mazlivé až koketní (v případě sexuálního zneužívání RIZIKOVÍ DOSPĚLÍ Týrajícím pachatelem bývá nejčastěji muž, obvykle vlastní nebo nevlastní otec dítěte. Některé matky v takových situacích mnohdy zaujímají roli pasivních účastnic; násilný způsob zacházení s dítětem pak z různých důvodů tolerují. Ženy jako pachatelky se dopouštějí častěji zanedbávání péče o dítě. Rizikovými dospělými (potenciálními pachateli týrání, zneužívání a zanedbávání dětí) jsou: 17 [ ] 18 srov. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. Praha: Galén, s.16. ISBN X. 26

27 lidé s patologickým vývojem osobnosti, s agresivními povahovými rysy, lidé impulzivní, nezdrženliví, trpící neurotickými obtížemi apod.; lidé závislí na alkoholu a drogách; lidé žijící chronicky ve stresové situaci (např. nezaměstnaní, neúspěšní, zklamaní v partnerství, ); lidé, kteří byli sami v dětství zanedbáváni a týráni; lidé nedostatečně motivovaní pro rodičovství (např. upřednostňující vlastní záliby nebo zaujatí vlastními problémy), rodiče psychosociálně nezralí pro rodičovství (např. velmi mladí rodiče) nebo rodiče s přehnanými nároky na své dítě; lidé s neobvyklým životním stylem (členové sekt apod.); rodiče, kteří z různých důvodů nejsou schopni vykonávat své rodičovské povinnosti (nemocní, žijící v bídě, ) nebo lidé psychicky nemocní či mentálně retardovaní; osoby sexuálně deviantní či hyperaktivní, s oslabenou sebekontrolou (např. muži pokročilého věku nebo dementní atd.) - v případě sexuálního zneužívání PREVENCE A OCHRANA DĚTÍ PŘED NÁSILÍM Při hledání způsobů jak ochránit dítě a mládež před různými formami poškozování, by měl být především kladen důraz na prevenci, hledání nových způsobů interdisciplinárního řešení celé problematiky. Prof. Matějček připodobňuje patologické sociální jevy plovoucímu ledovci. Společnost vnímá a zachycuje pouze to co je nad povrchem, co je zjevné tj. zjevnou patologii. Pod povrchem zůstává mohutnější vrstva potenciální patologie, která se aktivuje pouze za určitých podmínek. Patologické případy je třeba léčit, ale daleko důležitější je zabránit působení nežádoucích faktorů, vlivů, které mohou nové případy vyvolávat. Hovoříme o prevenci primární, sekundární a terciální. 19 srov. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. Praha: Galén, s. 16. ISBN X. 27

28 Prevence primární Má za cíl, snížit pravděpodobnost výskytu a vzniku poškození. Primární prevenci můžeme rozdělit na: specifickou - zaměřenou proti rizikům vedoucím ke vzniku poškození (bránit vzniku rizikových skupin obyvatelstva, rizikových životních situací) nespecifickou - podpora zdravého vývoje dítěte a rodiny (vytváření podmínek pro zdravý vývoj, vytvářet vzdělávací a intervenční programy). Metody a zaměření primární prevence jsou velmi různorodé. Zhruba je lze rozdělit do čtyř základních skupin: široká osvěta veřejnosti a obecná opatření ve prospěch rodin s dětmi vzdělávání rodičů vzdělávání pedagogů, vychovatelů a lékařů výchova dětí a mládeže V České republice je ochrana dětí před násilím zaručena Listinou lidských práv a svobod, která je podle článku 3 Ústavy součástí ústavního pořádku České republiky a Úmluvou o právech dítěte, která byla Českou republikou podepsána v roce Sekundární prevence Má za cíl, vyhledávat rizikové skupiny obyvatelstva, kterými jsou rizikoví dospělí a rizikové děti a rizikové životní situace z hlediska CAN. Vždy je třeba zvažovat okamžité podmínky, ve kterých se dítě nachází. Varující jsou nevyrovnané vztahy uvnitř rodiny (odchod partnera, rozvod, úmrtí v rodině, nízký věk rodičů, dlouhodobá choroba v rodině, psychická labilita člena rodiny, závislost na alkoholu a návykových látkách, trestní stíhání člena rodiny, příslušnost k sektám), sociální problémy (problémy s bydlením, pracovní stres, nedostatečný příjem, společenská izolace, nezaměstnanost). U matek je třeba zvažovat nechtěné, utajované těhotenství, žádost o potrat, předčasný porod DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. a kol. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada, 1995, s ISBN

29 Terciální prevence Mluvíme o ní tehdy, když k aktu násilí nebo k jinému ublížení dítěti došlo a je třeba zajistit, aby se neopakovalo, aby dítě nebylo dále poškozováno a aby poškození, k němuž došlo, bylo ve svých důsledcích omezeno na minimum. Z diagnostických závěrů musí vycházet terapeutická, pomocná a ochranná opatření ve prospěch dítěte. Traumatická zkušenost vede u dítěte vystavenému týrání či jinému trýznění, k různému stupni deprivace, která je spojena s narušením obrazu o sobě. Deprivace má řadu podob. Jednotný klinický obraz psychicky, citově a sociálně deprivovaného dítěte neexistuje. Dítě, u kterého se přes individuální a skupinovou rodinnou terapii, nezdařilo zvládnout deprivaci způsobenou špatným zacházením, bývá narušen vývoj osobnosti, především jeho schopnost navazovat sociální vztahy (syndrom je zařazen do MNK jako Reaktivní porucha příchylnosti v dětství ). V některých případech, může vést narušený vývoj osobnosti v dětství, k obrazu, přetrvávající změny osobnosti v dospělosti. Plně reparabilní může být postižení dítěte pouze tehdy, podaří-li se pro ně vytvořit uspokojující, funkční rodinné prostředí ŠKOLNÍ VÝKON Jak je již uvedeno v kapitole a 1.4.2, jakýkoliv problém v rodině se téměř bez výjimky odrazí na školním výkonu dítěte. Potřeba dosáhnout dobrého výkonu a být úspěšný, je bezesporu významná. Pro mnohé autory je dokonce tou nejdůležitější, určující další rozvoj osobnosti jedince, přinejmenším v určité vývojové fázi, kterou je školní věk. V této době dokazuje dítě svou vlastní hodnotu především svými dovednostmi. Úspěch posiluje jeho sebedůvěru a tímto způsobem uspokojuje i jeho potřebu seberealizace. Jestliže se to dítěti nepodaří, zvyšuje se riziko pocitů méněcennosti a nejistoty, které mohou být více či méně generalizované [ ] srov. 22 VÁGNEROVÁ, M. Psychologie problémových dětí a mládeže. Liberec: Technická Univerzita, 2000, s. 21. ISBN

30 Děti jakýmkoli způsobem týrané nemusí mít nijak závažněji postižené rozumové schopnosti, nedokáží je pouze dostatečně využívat. Lze pozorovat nápadnou neschopnost učit se ze zkušenosti, např. zobecnit konkrétní a aktuální následky vlastního jednání. Nepřímo zde působí i emoční deprivace, nedostatečné ocenění dětských projevů od samého počátku jejich vývoje. Dítěti chybí důvod, proč se snažit. Chybí mu citově pozitivní zpětná vazba, která dává jakémukoli výkonu smysl. Lhostejná a chladná matka na dětské projevy potřebným způsobem nereaguje. Dítěti chybí motivace a dostatečná sebedůvěra ve své schopnosti. A právě z tohoto důvodu podávají týrané a zneužívané děti ve škole horší výkon a tudíž mají horší prospěch, než odpovídá jejich předpokladům. Týrané děti se však ve škole nemusí projevovat nijak nápadně. Mohou být tiché, zakřiknuté, apatické a malátné, bez zájmu o jakoukoliv aktivitu. Na druhé straně mohou upoutávat pozornost nejistotou, zvýšenou úzkostí a strachem z kontaktu, který považují za ohrožující. Podobný význam má i odmítání verbálního projevu. Týrané dítě zažilo sociální interakci spojenou s bolestí, má z opakovaní podobné situace strach. Jejich vztah ke školní práci je narušen aktuální nesoustředěností a nezájmem, protože mají jiné, osobně významnější problémy. Nedostatečná motivovanost ke školní práci vyplývá právě také ze sníženého sebevědomí dítěte, které se podceňuje a očekává jen neúspěch a negativní hodnocení. Dítě se mu nesnaží bránit, protože je v souladu s jeho celkovým sebepojetím MOTIVACE A MOTIVY Švingalová definuje motivaci jako dynamický aktivizující proces, který určuje směr, intenzitu a dobu trvání aktivity. Je základem dynamiky osobnosti a lidských činností srov. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese: variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál, 1999, s. 324, 337. ISBN srov. ŠVINGALOVÁ, D. Kapitoly z psychologie. 2. vyd. Liberec: Technická Univerzita, s. 59. ISBN X 30

31 Jiní autoři uvádějí tuto definici: Motivace je psychický proces vedoucí k energetizaci organismu. Motivace usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Vyjadřuje souhrn všech skutečností radost, zvídavost, pozitivní pocity, radostné očekávání, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal. 25 A právě motivace u dětí, které mají zkušenost s týráním či zanedbáváním ve většině z případů chybí, nebo je minimální, popř. je omezena pouze na uspokojení momentálních potřeb. Tyto děti často nejsou schopny uvažovat o věcech či následcích svého konání do budoucna. Činnosti, u nichž výsledek není patrný okamžitě, je neupoutají, nezajímají. Právě z této skutečnosti pramení i jejich problémy se vzděláním. Vzdělávání jako proces dlouhodobý, na jehož konci je výsledek v podobě výučního listu či jiného dokladu o ukončeném vzdělání, který je předpokladem pro zařazení do společnosti v oblasti trhu práce, nemusí být dostatečně motivující. K celému problému ještě nepříliš pozitivně přispívá ambivalentní postoj společnosti k dětem z dětských domovů, který je relativně ochranitelský a na nějž si děti velmi rychle zvykají. Potom z nich mohou být jedinci, kteří mají problémy se samostatností, se zkresleným pohledem na svět a s pocitem, že jako dítěti z dětského domova někdo musí být nápomocen při hledání zaměstnání, resp. při uplatnění v samotném životě, i když nemá dostatečné vzdělání. Motivy jsou osobní příčiny určitého chování. Jsou to pohnutky, psychologické příčiny reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb. Za základní formu motivů jsou pokládány potřeby, ostatní formy se vyvíjejí z potřeb. Potřeba je stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojujeme. Potřeby dělíme na: biologické (primární, vrozené) - potřeba dýchaní, potravy, spánku apod. sociální (získané) - kulturní (vzdělání, kulturní život apod.) a psychické (radost, štěstí, láska apod.) 25 KOLEKTIV. Odmaturuj ze společenských věd. Brno: Didaktis, 2004, s. 43. ISBN

32 U dětí se syndromem CAN, se většinou omezují potřeby pouze na ty biologické. Je to zcela logický následek jimi prožitého nevhodného, někdy až život ohrožujícího chování rodičů či vychovatelů. Dalšími motivy mohou být: Pud - vrozená pohnutka činnosti, označení pro energii nebo cílenou činnost až nutkání (pud pohlavní, mateřský apod.) Zájem - Velmi účinnými motivy k činnostem jsou zájmy, tedy soustředěné déle trvající zaměření osobnosti člověka na uspokojování určitých potřeb. Zájmy vedou osobnost k aktivitě a dávají jí pocit tvůrčího uspokojení, zálibou je vyhraněný zájem. Zájmy se dají rozdělit do několika skupin podle obsahu (ekonomické, kulturní a technické). 26 Aspirace (ambice) - aspirací rozumíme cílevědomé směřování k určitému cíli, souvisí také s realizací různých dílčích záměrů. Jsou velmi silným motivem pro snahu po sebeuplatnění. Životní plány jsou systémem cílů a motivů pro život, většinou se v průběhu života mění, přizpůsobují. 27 Cíl - uvědomělý směr aktivity, když chceme něčeho dosáhnout, něco vykonat, něčemu se vyhnout, něco dělat či nedělat apod. Ideály - jsou vzorové cíle, např. ideál životního partnera, způsobu života apod. 28 Pud, jakožto vrozenou pohnutku k činnosti mají samozřejmě i děti se syndromem CAN. Horší je to však se zájmy, které mívají často bouřlivý nástup, dítě se velmi rychle do nějaké nově nabízení činnosti vrhá, avšak toto nadšení stejně rychle opadá. Dlouhodobě se věnuje zájmovým činnostem jen velmi málo těchto dětí. Aspirace, jak již vyplývá z výše uvedených bodů kapitoly je téměř nulová a jednotlivé cíle mohou být egoistické, krátkodobé, zaměřené z významné části pouze na uspokojení vlastních potřeb. Ideály o budoucím životě tyto děti mají. Vědí jakého by chtěly partnera, jaká bude jejich budoucí rodina, jak se o ní srov. 26 MATĚJČEK, Z. Praxe dětského psychologického poradenství. Praha: SPN, s ISBN srov. 27 ŠVINGALOVÁ, D. Kapitoly z psychologie. 2. vyd. Liberec: Technická Univerzita, s 92. ISBN X 28 KOLEKTIV. Odmaturuj ze společenských věd. Brno: Didaktis, 2004, s. 45. ISBN

33 budou vzorně starat, jaký bude jejich byt, vědí jaké bude jméno jejich domácího mazlíčka. Téměř ve všech případech je zde dosti znatelné i odsouzení výchovy vlastních rodičů. Všechny tyto ideálny jsou však, vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, zkreslené a právě vzhledem k jejich nízké motivaci nesplnitelné. 2.2 KOMPENZAČNÍ VLIV ŠKOLY Ze socializačního působení školy vyplývá možný kompenzační vliv školních zkušeností. Dítě, které doma není přijímáno, může ve škole najít možnosti, jejichž prostřednictvím získá pozitivní obraz sebe sama. Je však nutno říci, že je to velmi málo pravděpodobné v oblasti školních výsledků (vzhledem k chování týraného dítěte). Spíše můžeme vidět kompenzační působení vrstevnické sociální skupiny, která ve vývoji dítěte postupně hraje stále větší roli. Dítě, které je v rodině týrané či zanedbávané, může hledat a nacházet přijímající prostředí mimo ni především mezi vrstevníky. Platí to zejména pro starší děti a dospívající, i když i zde je reálná možnost kompenzace problematická. Přenos způsobů chování a zkušeností dítěte z rodiny do školy totiž může tento proces velice zkomplikovat. Je nutno si uvědomit, že dítě přichází do školy už s určitou představou sebe sama, jak ji v něm rodina vytvořila. V závislosti na této představě se chová, očekává určité reakce z okolí, případně si reakce okolí interpretuje podle předchozích zkušeností. Dítě, které je z rodiny přesvědčeno o své neschopnosti, jen obtížně dosáhne takového výkonu ve škole, aby získalo pozitivní hodnocení od učitele. Dítě, které je přesvědčováno vlastními rodiči, že není možné je milovat, nebude schopno v chování ostatních rozpoznat kladný vztah k sobě a naopak je pravděpodobné, že anticipačním obranným chováním bude provokovat spíše chování negativní. Tím se mu potvrdí původní představa o sobě samém a problémy se ještě prohlubují. Teoreticky je tedy možné, aby škola, jako nové a odlišné prostředí, přispěla k prolomení kruhu problémů, v nichž dítě žije, ale vyžadovalo 33

34 by to mimořádné úsilí a pochopení ze strany dospělých i dětí, což lze v běžné škole jen velmi těžko očekávat DĚTSKÝ DOMOV Zákon 109/2002 Sb., v platném znění, definuje dětský domov v 2, odst.1-14 a v 12. Účelem dětského domova je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování. Tyto děti se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova. Do dětského domova mohou být děti umisťováni ve věku zpravidla od 3 do nejvýše 18 let. Do dětského domova se rovněž umisťují nezletilé matky spolu s jejich dětmi. 30 Ústavní výchova je nařizována dětem z rodin, kde jim není věnována dostatečná péče nebo jsou jejich výchova a kladný vývoj vážně ohroženy. Do ústavní péče mohou být předány i děti, jejichž rodiče se o ně nemohou z nejrůznějších důvodů starat, jde například o dlouhodobou nemoc, výkon trestu nebo úmrtí, avšak smrt, jako důvod umístění dítěte do dětského domova je nejméně častým. 31 Dětský domov pečuje o děti podle jejich individuálních potřeb. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Dětem umístěným v zařízení je věnována komplexní výchovně vzdělávací péče soustředěná zejména do tří oblastí: 1. příprava na vyučování - předpoklad přípravy na povolání a s tím související schopnosti obstát na trhu práce, 2. příprava na samostatný život po ukončení pobytu v zařízení, 3. účelné využívání volného času zejména formou rozvoje zájmových aktivit. 29 HADJ-MOUSOVÁ, Z. NÁSILÍ V RODINĚ. Syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 1995, s. 35. ISBN odst. 1, 2 a 3 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů 31 srov. VOCÍLKA, M. Dětské domovy v České republice. Praha: Aula, s ISBN

35 3.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA ZAŘÍZENÍ V následující kapitole bude hovořeno o dětských domovech rodinného typu, které by měli co možná nejvíce přibližovat rodinné prostředí. Specifikem tohoto typu dětského domova je vybudování jednotlivých bytových jednotek, v nichž žije vždy skupina dětí různého věku a pohlaví se svými dvěma nebo třemi vychovateli, kteří se ve službě střídají. Vychovatelé, byt i složení skupiny jsou tedy poměrně stálé. 32 Jsou zde uvedena práva a povinnosti dětí, pro nastínění pravidel a z nich vyplývající atmosféry prostředí dětského domova. Také kapitola Výchovná opatření by měla přiblížit možnosti odměn a trestů, jaké mají vychovatelé při působení na chovance. Prostředky, jakými by se dalo na děti působit a tím je motivovat k větší aktivitě, ať již ve škole či jiných oblastech, jsou však značně okleštěné PRÁVA A POVINNOSTI DĚTÍ UMÍSTĚNÝCH V ZAŘÍZENÍ Dítě s nařízenou ústavní výchovou má právo: a) na zajištění plného přímého zaopatření, b) na rozvíjení tělesných, duševních a citových schopností a sociálních dovedností, c) na respektování lidské důstojnosti, d) na společné umístění se svými sourozenci, nebrání-li tomu závažné okolnosti ve vývoji a vztazích sourozenců, e) na vytváření podmínek pro dosažení vzdělání a pro přípravu na povolání v souladu s jeho schopnostmi, nadáním a potřebami, f) na svobodu náboženství, při respektování práv a povinností osob odpovědných za výchovu usměrňovat dítě v míře odpovídající jeho rozumovým schopnostem, 32 MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. Praha: Galén, s ISBN X. 35