Souhrnná pravidla pro práci s čárovými kódy

Transkript

1 Systém GS1 Souhrnná pravidla pro práci s čárovými kódy

2 OBSAH 1. KVALITA TISKU ČÁROVÝCH KÓDŮ 1.1 VELIKOST SYMBOLŮ 1.2 ŠÍŘKA ČAR A MEZER TOLERANCE SYMBOLŮ EAN/UPC TOLERANCE SYMBOLU ITF TOLERANCE SYMBOLU GS KONTRAST 1.4 OCHRANNÉ ZÓNY 1.5 UMÍSTĚNÍ ČÁROVÉHO KÓDU NA OBALU VŠEOBECNÉ ZÁSADY UMÍSTĚNÍ SYMBOLU NA JEDNOTKÁCH URČENÝCH PRO MALOOBCHODNÍ PRODEJ PROBLÉMY PŘI SNÍMÁNÍ Z HLEDISKA UMÍSTĚNÍ ZÁSADY UMÍSTĚNÍ SYMBOLŮ NA OBALECH, SKUPINOVÝCH BALENÍ A NEBALENÝCH PRODUKTECH URČENÝCH PRO MALOOBCHODNÍ PRODEJ 2. KONTROLA KVALITY ČÁROVÝCH KÓDŮ 3. TISKOVÉ TECHNOLOGIE 3.1 KLASICKÉ TISKOVÉ TECHNOLOGIE 3.2 POČÍTAČEM ŘÍZENÉ TISKOVÉ TECHNOLOGIE TERMOTISK TERMOTRANSFERTISK JEHLIČKOVÝ TISK LASEROVÝ TISK INKJET 3.3 PŘEDTISKOVÁ PŘÍPRAVA 4. SNÍMÁNÍ ČÁROVÝCH KÓDŮ 4.1 SVĚTELNÁ PERA A ŠTĚRBINOVÉ SNÍMAČE 4.2 CCD SNÍMAČE 4.3 LASEROVÉ SNÍMAČE 4.4 KAMEROVÉ SNÍMAČE 4.5 PŘENOSNÉ TERMINÁLY PŘENOSNÉ TERMINÁLY S BEZDRÁTOVOU KOMUNIKACÍ PŘÍLOHY Příloha 1: Příloha 2: Příloha 3: Příloha 4: Příloha 5: UMÍSTĚNÍ SYMBOLU NA ZAKŘIVENÉ POVRCHY VZTAHY MEZI PRŮMĚREM, VELIKOSTÍ A ŠÍŘKOU MODULU X ZÁVISLOST VELIKOSTI SYMBOLU EAN/UPC NA ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOSTI TISKÁRNY TABULKA MINIMÁLNÍCH TŘÍD KVALITY SYMBOLŮ SYSTÉMU GS1 PŘEVODNÍ TABULKA KVALITATIVNÍCH STUPŇŮ JAKOSTI ISO/IEC A ANSI

3 SOUHRNNÁ PRAVIDLA PRO PRÁCI S ČÁROVÝMI KÓDY Praktické využívání Systému GS1 doposud předpokládá označení maximálního množství produktů vhodnými druhy čárových kódů. Všechny symboly je nutno vytisknout s požadovanou přesností, protože jen kvalitně vytištěné a návazně bezproblémově snímatelné kódy mohou přinášet výhody automatické identifikace. Typickými přínosy správně provedeného značení jsou zrychlení prodeje produktů, zpřesnění evidence položek, dosažení efektivní manipulace se zbožím v celé škále logistických operací, zajištění bezchybnosti při manipulaci ve skladových prostorách a při doplňování do míst určených k prodeji, zajištění možnosti jednoznačné vysledovatelnosti produktů apod. 1. KVALITA TISKU ČÁROVÝCH KÓDŮ Každý lineární čárový kód (často v následném textu též označen převzatým pojmem symbol ) je složen z řady rovnoběžných tmavých čar a světlých mezer o přesně definované šířce. Princip snímání čárových kódů je velmi jednoduchý. Snímač vysílá světlo, které dopadá na čárový kód. Čáry světlo pohlcují, světlé mezery jej naopak odrážejí zpět a toto přijaté světlo je transformováno v elektrické signály, které svou délkou odpovídají šířce mezer. Vzniklé pauzy mezi jednotlivými signály odpovídají šířce čar. Takto generované signály jsou posílány ze snímače do dekodéru, kde jsou srovnávány s algoritmy do něj uloženými. Pokud dekodér nalezne odpovídající algoritmus, je čárový kód dekódován. O tom, zdali je kód správně dekódován, rozhoduje zejména kvalita tisku snímaného kódu. Kvalitně vytištěný čárový kód musí splňovat zejména následující podmínky: velikost odpovídá příslušné normě šířka čar a mezer se nachází v rámci daných tolerancí vykazuje dostatečný kontrast mezi čárami a pozadím existují dostatečně široké ochranné zóny je vhodně umístěn 1.1 VELIKOST SYMBOLŮ Symboly EAN/UPC je možno tisknout ve velikostech 80% až 200% jmenovité velikosti, přičemž jmenovitá velikost je v případě kódu EAN-13 37,29 x 22,85 mm. Šíře symbolu je vždy uváděna včetně ochranných zón a výška symbolu představuje výšku datových čar. 1.2 ŠÍŘKA ČAR A MEZER Pro každý čárový kód jsou pro jeho jmenovitou velikost stanoveny přesné šířky jeho čar a mezer, a to s přesností v řádu mikrometrů. Zároveň jsou stanoveny tolerance na šíři čar a mezer, které určují, o kolik se jednotlivé čáry a mezery mohou ve své šířce odchýlit od ideálních rozměrů, ať už kladným nebo záporným směrem. 1

4 Platí tedy, že čáry a mezery mohou být o hodnotu tolerance rozšířeny nebo zúženy. Tyto tolerance jsou závislé jednak na typu čárového kódu a rovněž na součiniteli velikosti daného kódu. Obecně platí, že čím větší je kód, tím větší jsou i tolerance TOLERANCE SYMBOLŮ EAN/UPC Tolerance na šířku čáry a mezery u symbolů EAN/UPC se vypočítává dle následujících vzorců: - při velikostech menších než 100% jmenovité velikosti (součinitel velikosti < 1) T = (X 0,229) [mm] - při 100% jmenovité velikosti (součinitel velikosti = 1) T = 0,101 [mm] - při velikostech větších než 100% jmenovité velikosti (součinitel velikosti > 1) T = (0,47X 0,055) [mm] kde T je tolerance a X, tzv. modul X, je nejužší čára nebo mezera symbolu. Jmenovitá velikost modulu X všech symbolů EAN/UPC je 0,33 mm. Modul X je základním prvkem konstrukce každého symbolu; vždy představuje šíři nejužší čáry nebo mezery. Příklad výpočtu tolerance u symbolu EAN-13 v 85% a 120% jmenovité velikosti: T = [(0,330*0,85) 0,229] T = 0,052 mm T = [0,47(0,330*1,20) 0,055] T = 0,131 mm Graf závislosti tolerance tisku na velikosti modulu X resp. velikosti kódu v % jmenovité velikosti Graf závislosti tolerance tisku na velikosti modulu resp. velikosti kódu v % jmenovité velikosti Tolerance tisku v m ,264/80% 0,330/100% 0,660/200% Velikost modulu v mm / % jmenovité velikosti kódu 2

5 1.2.2 TOLERANCE SYMBOLU ITF-14 Symbol ITF-14 je tvořen kombinací úzkých a širokých čar (mezer), přičemž široké čáry (mezery) jsou 2,25-3x širší než úzké čáry (mezery). Doporučený a nejčastěji používaný poměr: 2,5:1. Symbol ITF-14 je možno tisknout ve velikostech 50% až 100%, ve výjimečných případech až do 120% nominální velikosti. Tolerance na šíři čar a mezer u symbolu ITF-14 jsou rovny jedné třetině šířky úzké čáry (mezery) daného kódu. Jmenovitá šíře modulu X je 1,016 mm. T = 1/3X [mm] Podrobnější informace lze získat v normě ISO/IEC TOLERANCE SYMBOLU GS1-128 Tolerance na šíři čar a mezer u symbolu GS1-128 lze vypočítat podle vztahu: T = (0,4*X-0,013) [mm] kde T = tolerance v mm a X = šířka nejužší čáry (mezery) daného kódu v mm. Jmenovitá šíře modulu X je 1,016 mm. Hodnota modulu X se může pohybovat v rozmezí 0,25 až 1,016 mm. Pohybuje-li se však obchodní jednotka v běžném distribučním řetězci, je toleranční pole omezeno v rozmezí od 0,495 do 1,016 mm. Podrobněji viz norma ISO/IEC KONTRAST Principem funkce čárových kódů je odraz světla vysílaného snímačem od mezer kódu a pohlcování světla vysílaného snímačem čárami kódu. Čárový kód je proto nutné vytisknout ve vhodné barevné kombinaci, která zaručí dostatečný kontrast, a tím jeho dekódovatelnost. Většina snímačů vysílá červené světlo, jehož vlnová délka se pohybuje okolo 670 nm. Čáry je proto nutné vytisknout v takové barvě, které červené světlo pohlcuje, naopak pro mezery je nutné zvolit barvu, která toto světlo odráží. Pro tisk čar symbolu jsou vhodné např. barvy černá, modrá nebo zelená, pro mezery jsou pak vhodné barvy bílá, žlutá nebo červená. Volba správné aplikace barevných kombinací již při tvorbě grafických předloh je jednou ze zcela zásadních podmínek pro bezproblémovou funkčnost tohoto druhu automatické identifikace. Nelze doporučit ani snahy o různé experimenty, které většinou vedou k výraznému zhoršení parametrů kontrastu. Příkladem mohou být čárové kódy umístěné na barevně proměnlivém pozadí, tištěném ve CMYKu, kdy odrazivost pozadí je významně proměnná podél symbolu. Typické příklady správných a nesprávných barevných kombinací jsou uvedeny v materiálu: Systém GS1 Základní informace. Hodnoty odrazivosti a související vyhodnocení jednotlivých parametrů kontrastu bývá velmi negativně ovlivněno materiály vysoce lesklými (např. polypropylenové, polyesterové, PVC 3

6 flexibilní folie), metalizovanými, lakovanými, či laminovanými. Již při tvorbě grafické předlohy připravované pro uvedené materiály je doporučeno zvážit využití možností, které dovolí zachovat odrazivost na požadované úrovni (parciální lakování, podložení čárového kódu doplňkovou podkladovou barvou apod.). Graf profilu odrazivosti lineárního čárového kódu Odrazivost (Reflectance R), je určující veličinou, která též jednoznačně vyjadřuje správnost volby použité barevné kombinace. Výše uvedený graf je příkladem vyjádření výsledku prověření daného symbolu, kde svislá osa představuje procentuální vyjádření odrazivosti symbolu a vodorovná osa určuje lineárně danou pozici. Vyšší hodnoty, tj. špičky grafu, představují polohu mezer a ochranných zón. Hodnoty poblíž horizontální osy jsou naopak výsledkem absorpce světla tj. minimální odrazivosti čar. Měření je prováděno podle normy ISO/IEC (Automatic identification and data capture techniques Bar code print quality test specification Linear symbols) pod světlem o vlnové délce 670 nm. Hodnoty odrazivosti jsou nepochybně veličinou s největším vlivem na výslednou kvalitu čárových kódů a je od nich odvozena většina následných vyhodnocení včetně jednotlivých parametrů kontrastu. Problematika je blíže popsána v kapitole 2 a v materiálu GS1 - Kvalita čárových kódů. 4

7 1.4 OCHRANNÉ ZÓNY Aby mohl být čárový kód při snímání snadno odlišen od dalších částí obalu, je nutno dodržet přesně stanovené ochranné zóny. Rozhodující částí jsou ochranné zóny vpravo a vlevo od symbolu. Jejich realizace obvykle odpovídá barvě shodné s barvou mezer daného kódu. Rozměry ochranných zón jsou pro každý typ čárového kódu přesně určeny a jsou závislé na jeho celkové velikosti. Pro symbol EAN-13 je závazně určena minimální velikost levé ochranné zóny 11X, pravé 7X. Rozměr obou ochranných zón symbolu EAN-8 je 7X a pro symboly ITF-14 a GS1-128 byl tento oboustranný parametr stanoven na 10X. Pro symboly GS1 DataBar nejsou rozměry ochranných zón stanoveny, neboť se jedná o jediné lineární čárové kódy Systému GS1, které ochranné zóny nevyžadují. Upozornění: Dodržení minimální velikosti ochranných zón patří mezi základní podmínky dobré čitelnosti čárového kódu. Čárový kód, u něhož není tento parametr dodržen, je ve většině případů zcela nesnímatelný! 1.5 UMÍSTĚNÍ ČÁROVÉHO KÓDU NA OBALU Kritérium správného umístění čárového kódu na obalu je velmi často podceňované téma snad právě pro jeho relativní jednoduchost. Hlavním cílem správného umístění symbolů je rychlost, účinnost a efektivnost při snímání. Neznalost základních pravidel bývá však již na počátku úvah o vznikajícím grafickém návrhu zdrojem velkého množství vážných chyb a omylů vedoucích až k nesnímatelnosti finálně realizovaného symbolu. Tento problém bývá umocněn vyšším počtem často nedostatečně informovaných subjektů, které se na přípravě grafických podkladů, obsahujících tento druh automatické identifikace, podílejí VŠEOBECNÉ ZÁSADY UMÍSTĚNÍ SYMBOLU NA JEDNOTKÁCH URČENÝCH PRO MALOOBCHODNÍ PRODEJ Počet symbolů Na obchodní položce určené k maloobchodnímu prodeji by měl být vždy viditelný pouze jediný symbol. Výjimkou jsou velké nebo rozměrné položky a balení s nekonečným potiskem, kde dva či více symbolů nesoucí shodný GTIN, Global Trade Item Number, globální číslo obchodní položky, jsou přípustné. Symboly nesoucí odlišná GTIN nesmějí být nikdy na žádné jednotce viditelné současně. Při maloobchodním prodeji se tento případ reálně vztahuje především na skupinová balení, např. na přebaly, položky v tzv. návleku a zapáskované položky ve svazcích, kde se GTIN jednotlivých vnitřních jednotek liší od GTIN na vnějším skupinovém přebalu nebo obalu. Čárové kódy na vnitřních baleních musí být dokonale zakryty, aby nedošlo v systému maloobchodního prodeje k chybnému snímání. Snižování výšky symbolů Snižování výšky symbolu vzhledem k jeho definované šířce (tj. změnu poměru výšky k šířce daného symbolu) obecně nelze doporučit. Takto snížený symbol často nemůže být 5

8 v maloobchodním prodeji snímán všemi směry a lze jej dekódovat pouze tehdy, je-li obchodní jednotka orientována v příslušném směru napříč snímacímu paprsku. Čím více je snížena výška čárového kódu, tím důležitějším aspektem se stává poloha symbolu vůči snímacímu paprsku. Výsledkem snížení čárového kódu může být celková nesnímatelnost, nejčastěji je registrováno výrazné zpomalení činnosti na místech konečného prodeje. Proto je důrazně doporučeno se této úpravě vyhnout. Orientace symbolů Orientace symbolu je předurčena jednak technologií tisku a jednak zakřivením povrchu obalu. Jestliže technologie tisku a konkrétní zakřivení dovolí, upřednostňuje se tzv. plotová orientace. To znamená, že čáry kódu jsou kolmé k povrchu, na kterém balení stojí při normální předváděcí pozici. Při této orientaci by okem čitelné numerické sekvence, umístěné běžně pod čárovým kódem, měly vést zleva doprava. Naopak u symbolu s tzv. žebříkovou orientací, tj. čáry jsou vodorovné s povrchem na kterém balení stojí, mohou být číselné struktury vedeny buď shora dolů, nebo zdola nahoru, vždy však by měly být konzistentní s ostatním textem a grafikou na obalu. Praktické testy prokázaly, že mezi oběma způsoby není žádný rozdíl. Příklady orientace symbolů jsou uvedeny v rámci Přílohy 1. Orientace symbolu je často určována technologií tisku. Technologie tisku velmi často poskytují kvalitnější výsledky, jestliže čáry kódu jsou souběžné se směrem tisku, tj. ve směru průchodu balicího materiálu či etikety strojem. Obaly, balení, případně nebalené výrobky se zakřiveným povrchem Pokud je symbol tištěn na zakřivený povrch, může se stát, že konce symbolu zmizí za zakřivením, takže jej snímač nemůže dekódovat. Tento stav je tím pravděpodobnější, čím delší je symbol a čím větší je zakřivení obalu. Podrobněji je umístění symbolu na zakřiveném povrchu uvedeno v Příloze 1 a 2. Označování na dně Symboly není možno až na výjimky (např. některé druhy kelímků se zvýšeným dnem) doporučit umísťovat na dna obalů. Je třeba uvážit možnost mechanického poškození symbolu jako oděr, poškrábání apod. Neopomenutelná je i případná možnost vysypání/vylití obsahu v případě otočení výrobku dnem vzhůru při snímání symbolu. Přednostní umístění je proto označování na zadních stranách obalů. Specifická hlediska pro umístění symbolů na obalech Některé metody balení vyžadují specifická hlediska při umisťování symbolů na obalech. 6

9 Přebaly Obchodní položky, které se prodávají po více kusech najednou, jsou často seskupeny a přebaleny průhledným obalovým materiálem, který může být potištěn. U těchto přebalů mohou vzniknout dva zásadní problémy: Je nutné zakrýt symboly na jednotlivých položkách uvnitř skupinového balení, aby nedošlo k záměně se symbolem na vnějším skupinovém balení, který musí být odlišný. Přebalování flexibilním materiálem, který je vysoce transparentní, lesklý či dokonce metalizovaný, jako je např. celofán, polypropylen apod., způsobuje lom světelného paprsku snímače a snižuje kontrast. Správné dekódování je pak ohroženo. Balení s nekonečným potiskem Některé obalové materiály jsou potištěny opakující se grafikou. Zkušenosti prokázaly, že přítomnost více než jednoho symbolu může mít nejen vliv na produktivitu snímání, ale co je ještě důležitější, může vést ke dvojímu čtení. Z tohoto důvodu se upřednostňuje balení s centrovaným potiskem nebo z vysekávaných obalových materiálů. Pokud se použije balení s nekonečným potiskem, je minimálně požadováno, aby se na jedné straně obalu objevil úplný, nepoškozený, nedeformovaný symbol. Dvojí čtení je pravděpodobnější v případě, že jsou mezery mezi symboly větší (více než 150 mm). Doporučuje se zvážit možnost prodloužení čar symbolu, aby bylo zajištěno, že na jedné straně je jeden symbol, místo aby se opakoval. Příklad umístění čárového kódu na balení s nekonečným potiskem Balení do smrštitelné fólie / vakuová balení Na zboží zabaleném ve smrštitelné fólii nebo ve vakuovém balení by měl být symbol umístěn na plochém povrchu a v místech, kde nejsou přehyby, ohyby nebo jiné typy deformací. Na příkladu umístění symbolu na balení párků je zřejmé, že zakřivení balení v místě symbolu by bylo větší než průměr uváděný v tabulce v Příloze 1. Je tedy nutno zvolit žebříkovou orientaci symbolu. 7

10 Příklad umístění symbolu na balení do smrštitelné fólie nebo na vakuovém balení Zadní strana Přední strana Přednostní umístění Méně vhodné umístění Etikety Čárové kódy vytištěné na etiketách, které se dodatečně umísťují na obchodní položku, jsou přijatelnou alternativou jak aplikovat symbol na zboží, které není baleno, jako například hrnce, pánve a sklo. Nejvhodnějším typem etiket jsou ty, které nemohou být ze zboží odstraněny, aniž by došlo ke zničení symbolu. Příklad umístění etikety s čárovým kódem PROBLÉMY PŘI SNÍMÁNÍ Z HLEDISKA UMÍSTĚNÍ Jakékoli poškození čárových kódů omezuje či zcela znemožňuje proces snímání. Níže jsou uvedeny základní zásady a omezení, která musí být dodržena: Symbol nesmí být umístěn na obale tam, kde není k dispozici přiměřený prostor. Do prostoru symbolu nesmí zasahovat další grafické prvky nebo dodatečný tisk (např. datum výroby) ani etikety s dodatečnými údaji. Symbol, včetně ochranných zón, nesmí být umístěn na perforaci, zářezu, na hřebenu, okraji, ostrém zakřivení, v záhybu, v přesahu a na drsné struktuře podkladu. Symbol nebo jeho ochranné zóny nesmí být mechanicky poškozen. Symbol nesmí být umístěn přes roh obalu. Symbol nesmí být umístěn pod klopou obalu, švem svaru apod. 8

11 1.5.3 ZÁSADY UMÍSTĚNÍ SYMBOLŮ NA OBALECH, SKUPINOVÝCH BALENÍ A NEBALENÝCH PRODUKTECH URČENÝCH PRO MALOOBCHODNÍ PRODEJ Dále uvedené zásady umístění symbolů se vztahují na obaly a balení, které se běžně vyskytují v maloobchodním prodeji a které jsou pro tento účel definovány v referenční tabulce. V této tabulce jsou kromě charakteristik obalů a balení, případně nebalených produktů, uvedeny i příklady použití těchto obalů a odkazy na další text. Podrobněji je problematika rozvedena v materiálu GS1 General Specifications. Referenční tabulka Odkaz Obal, balení Charakteristika obalu, balení, případně nebaleného produktu A Sáčky, pytle Měkký plošný, objemově tvarovatelný obal ve tvaru hadice se dnem, otevřený, uzavíraný slepem, svarem nebo jiným spojem. B C Blistrové balení Láhve, sklenice Rovná krycí vrstva (obvykle z lepenky) podkládající produkt a hlubokotažná plastová fólie, kterou je překryt. Obaly válcového tvaru s hrdlem, jehož ústí je přizpůsobeno k uzavírání odnímatelnými uzávěry tj. konzervové a nápojové sklo. D Krabice Jednodílný nebo vícedílný obal z lepenky, z plastů nebo kombinovaných materiálů různých konstrukčních provedení. E F G Plechovky a válcové obaly Balení na lepenkových podložkách Krabice na vejce Válcové či tažené obaly z plechu uzavírané víkem nebo na obou koncích (dno, víko) pevně uzavřené. Produkty nebo balení připevněné na plochých lepenkových přířezech. Obal nepravidelného šestistěnu z plastu nebo z tvarované nebo lisované buničiny (tzv. nasávaná kartonáž) se sklápěcími víky. H Kanystry Skleněné, kovové nebo plastové nádoby s uchem (uchy) uzavírané odnímatelnými uzávěry. I Velké, těžké, rozměrné obaly Obaly, obvykle pytle nebo přebaly, případně i nebalené produkty, které váží více než 13 kg, nebo které mají dva rozměry větší než 45 cm. Příklady balených produktů Bramborové lupínky, mouka, cukr, ptačí zob apod. Hračky, hardwarové díly, náhradní automobilové díly např. stěrače apod. Omáčky, ovocné džemy, víno, pivo apod. Nápoje, prací a čisticí prostředky, sušenky, cereálie apod. Polévky, nápoje, sýry, konzervovaná zelenina a ovoce, barvy a laky, sušenky apod. Kladiva, drobné nářadí, sáčky bonbónů, potřeby pro domácnost apod. Vejce Čisticí prostředky do domácnosti, minerální voda, jedlé oleje apod. Krmivo pro zvířata, nesmontovaný nábytek, hnojivo apod. 9

12 Odkaz Obal, balení Charakteristika obalu, balení, případně nebaleného produktu Více spotřebitelských balení spojených do jednoho obalu. J Skupinové balení K Publikace Tiskoviny, které jsou svázané, sešité nebo složené. L Tenké obaly Produkty nebo obaly s jedním rozměrem menším než 3 cm. M Tácky, misky Ploché tvarované podložky podkládající produkt, který je zakrytý flexibilním přebalem. N Tuby Obal s válcovým nebo kuželovým pláštěm s úzkým hrdlem uzavíraným obvykle šroubovacím uzávěrem, umožňující vytlačování náplně. O P Kelímky, kbelíky Nebalené produkty Obaly válcového nebo kuželového tvaru uzavírané odnímatelným víkem. Produkty, které nejsou baleny, které mají často neobvyklý tvar a je obtížné je označit etiketou a snímat. Příklady balených produktů Nápoje v plechovkách nebo v PET lahvích Knihy, časopisy, noviny apod. Krabice s pizzou, krabice s CD, sáček s limonádou v prášku, bloky, sešity Balíčková masa, pečivo, přesnídávky, ovoce apod. Zubní pasty, těsnicí hmoty, lepidla, kosmetické přípravky apod. Máslo, rostlinné tuky, zmrzlina, šlehačka, jogurty, barviva apod. Pánve na smažení, misky, hrnce na vaření apod. Většina následně popsaných umístění symbolů vyžaduje v prvé řadě jednoznačné stanovení přední či zadní strany obalu. Tato problematika je popsána v materiálu Systém GS1 Pravidla pro měření výrobků. Pro většinu následně popsaných aplikací platí obecné pravidlo okraje: Čárový kód by neměl být umístěn blíže než 8 mm nebo dále než 100 mm od nejbližšího okraje balení/obalu. A) Sáčky Tento typ zahrnuje papírové nebo plastové obaly, které jsou na obou koncích složeny a uzavřeny slepem, svarem (např. balení mouky a cukru), složeny a zalepeny na jedné straně a na druhé straně uzavřeny zkroucením (např. balení některých druhů bramborových lupínků), uzavřeny zkroucením na obou koncích (např. bonbóny proti kašli), složeny a zalepeny na jedné straně a zřaseny na druhé straně (např. balení chleba). Upozornění: Některé sáčky jsou spojeny na obou koncích a připevněny k přířezu lepenky např. balíčky bonbónů. Tento typ balení se v takovém případě nepovažuje za balení v sáčcích, ale spadá do kategorie balení na podložce. Zvláštní hlediska: Obsah sáčků se přesýpá a hromadí, proto symbol musí být umístěn v místech, kde bude sáček s největší pravděpodobností plochý. 10

13 Přednostní umístění symbolu: Asi jednu třetinu nad spodním okrajem a stranou od okraje, při respektování polohy podélného zadního svaru, s přihlédnutím k dodržení ochranných zón čárového kódu. Pozor na polohu švu, který vzniká při tvarování sáčků na vertikálních hadicových automatech. Symbol nesmí být finálně zakryt tímto materiálovým přesahem. Méně vhodné umístění: Na přední straně, asi jednu třetinu nad spodním okrajem a stranou od okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Příklady umístění symbolu na sáčcích Zadní strana Přední strana Přednostní umístění Méně vhodné umístění B) Blistrová balení Blistrová balení charakterizuje nejčastěji rovinná krycí vrstva (obvykle z lepenky) podkládající hlubokotažnou plastovou fólii, která fixuje výrobek. Zvláštní hlediska: Pro zajištění jakosti snímání je nutné, aby se čárový kód vyhýbal okrajům fólie. Symbol by neměl být pod plastovou fólii nebo umístěn přes jakékoli perforace na zadní straně obalu. Obecně platí výše uvedené pravidlo okraje. Přednostní umístění: V pravé dolní čtvrtině zadní strany obalu, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Méně vhodné umístění: V pravé dolní čtvrtině přední strany, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Příklady umístění symbolů na blistrovém balení Zadní strana Přední strana Přednostní umístění Méně vhodné umístění 11

14 C) Láhve a sklenice Na láhvích a sklenicích jsou obvykle etikety, které nepokrývají celý povrch nebo celý obvod obalu. Zvláštní hlediska: Symbol nesmí být umístěn na hrdlo láhve. Takové umístění symbolu vyžaduje dodatečnou manipulaci v místě prodeje a specifické prostorové omezení této části lahve obvykle vede až k nesnímatelnosti symbolu. Přednostní umístění: V pravé dolní čtvrtině zadní strany obalu, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Méně vhodné umístění: V pravé dolní čtvrtině přední strany, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Příklad umístění symbolů na láhvích a sklenicích Zadní strana Přední strana Přednostní umístění Méně vhodné umístění D) Krabice Tento druh obalu zahrnuje lepenkové nebo plastové krabice ve tvaru hranolu nebo kostky, stejně jako pravoúhlé návleky - pouzdra (např. využívaná pro balení žárovek). Tyto obaly jsou používány v širokém rozsahu od velmi malých obalů pro balení sušenek a cereálií až po objemné a hmotné obaly pro prací prášky, čisticí prostředky apod. Přednostní umístění: V pravé dolní čtvrtině zadní strany obalu, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu a pravidla okraje. Méně vhodné umístění: V pravé dolní čtvrtině přední strany, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Příklad umístění symbolů na krabicích Zadní strana Přední strana Přednostní umístění Méně vhodné umístění 12

15 E) Plechovky a válcové obaly Tato kategorie zahrnuje obaly obvykle ve tvaru válce, které jsou na obou koncích (dno a víko) pevně uzavřeny nebo mají pevné dno a odnímatelná víka. Zvláštní hlediska: Je třeba vyhýbat se překážkám, jako jsou lemy, svary a/nebo okraje, které omezují výkon snímání. Informace o umístění na zakřiveném povrchu jsou uvedeny v Příloze 1. Přednostní umístění: V pravé dolní čtvrtině zadní strany obalu, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Méně vhodné umístění: V pravé dolní čtvrtině přední strany, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Příklad umístění symbolů na plechovkách a válcových obalech Zadní strana Přední strana Přednostní umístění Méně vhodné umístění F) Balení na lepenkových podložkách Malé, volné nebo nebalené výrobky jsou pevně umístěny na lepenkových podložkách. Příkladem může být domácí nářadí, hračky a potřeby pro domácnost. Zvláštní hlediska: Při umístění symbolů na lepenkové podložky je třeba vzít v úvahu blízkost symbolu vůči výrobku. Je nutné se přesvědčit, zda má symbol dostatečný prostor, aby nevznikly žádné překážky z nevhodného umístění symbolu příliš blízko výrobku. Symbol se neumisťuje přes žádné perforace nebo jiné překážky na obalu. Přednostní umístění: V pravé dolní čtvrtině zadní strany podložky, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Méně vhodné umístění: V pravé dolní čtvrtině přední strany, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. 13

16 Příklad umístění symbolů na lepenkových podložkách Zadní strana Přední strana G) Krabice na vejce Jednotlivé druhy těchto obalů jsou vyráběny v rozměrech podle počtu obsažených vajec. Zvláštní hlediska: Doporučované umístění symbolu je na víku krabice přikrývající vejce při respektování pravidla okraje. Nerovný povrch tvarovaného dna krabice zabraňuje umístění čárového kódu na tomto místě. Umístění symbolu: Prvním krokem pro umístění symbolu na obalu je určení horní části krabice, charakterizované "obchodní/reklamní oblastí", kde je uvedeno jméno produktu a logo společnosti. Dno krabice na vajíčka je tvarovaná oblast, protilehlá vrchní části, kde jsou vajíčka uložena. Strany jsou horizontálně rozděleny sklápěcím víkem. Přednostní umístění: Blízko okraje, v pravé polovině zadní části, nad závěsem na víku, při respektování ochranných zón čárového kódu. Méně vhodné umístění: V pravé dolní čtvrtině na víku vedle otvíracího/zavíracího mechanismu, blízko okraje, při respektován ochranných zón symbolu. Příklad umístění symbolu na obalech na vejce 14

17 H) Kanystry Kanystry se obvykle označují etiketami připevněnými (přilepenými) na příslušná místa obalu, aniž by pokrývaly celý povrch obalu nebo jeho obvod při respektování pravidla okraje. Zvláštní hlediska: Symbol nesmí být umístěn na hrdle kanystru. Takové umístění vyžaduje jednak dodatečnou manipulaci v místě prodeje a jednak prostorová omezení na hrdle obvykle vedou ke zkrácení symbolu. Informace o umístění symbolu na zakřiveném povrchu jsou v Příloze 1. Přednostní umístění: V pravé dolní čtvrtině zadní strany obalu, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Méně vhodné umístění: V pravé dolní čtvrtině přední strany, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Příklad umístění symbolu na kanystrech Zadní strana Přední strana I) Velké, těžké nebo rozměrné obaly Jedná se o velké, těžké nebo rozměrné obaly nebo produkty, které působí problémy při manipulaci a snímání. Zvláštní hlediska: Počet symbolů: Velké nebo těžké pytle by měly být označeny dvěma symboly, z nichž jeden je na horní přední straně a druhý na dolní zadní straně, v protilehlých čtvrtinách. Speciální etikety na značení velkých, těžkých obalů: Na obaly nebo nebalené produkty, které jsou buď příliš těžké, nebo které lze jen těžko zvednout pro snímání pevným snímačem, se doporučuje použít speciální dvojitou etiketu, z níž lze symbol odtrhnout. První část této etikety je přilepena k obalu nebo k visačce, případně štítku tehdy, jestliže produkt nebo balení jiné značení neumožňuje. V této části etikety je uvedeno čitelné číslo a popis produktu vytištěný nad symbolem. Pod perforací je druhá část etikety obsahující tytéž informace, které může člověk přečíst. Obě tyto části jsou prakticky identické, kromě toho, že část pod perforací nemá 15

18 na zadní straně žádné lepidlo. Když je obal nebo produkt přinesen k pokladně, spodní polovina etikety pod perforací se odtrhne a je snímán symbol na etiketě. Vrchní část etikety zůstává připevněna k produktu nebo na obalu. V případech, kdy je velký, těžký nebo rozměrný výrobek vystavován a prodáván ve svém přepravním obalu, doporučuje se třetí část etikety. Pod částí k odtržení by měla být druhá perforace a 12 mm lepicí pás. Je to mnohem bezpečnější a je méně pravděpodobné, že dojde k odtržení etikety během přepravy. Numerické sekvence nebo text na velkých, těžkých nebo objemných obalech nebo produktech, by měly být minimálně 16 mm vysoké. Názorný příklad dvojité etikety s odtrhovacím symbolem používaný v USA 1 Popis položky 2 1 Zde umístěn popis výrobku. 3 2 Připevnění trvanlivým lepidlem nad perforaci. Umožnění kontroly případné nepoctivé výměny etikety. min. velikost Popis položky PERFORACE 4 3 Symbol musí odpovídat specifikacím Systému GS Popis výrobku je shodný jako v první části etikety. 6 5 Odtrhávací nelepivá část. PERFORACE 7 6 Symbol EAN/UPC je stejný jako v první části a musí odpovídat specifikacím Systému GS1. min. velikost 7 Připevnění trvanlivým lepidlem pod perforaci. Přednostní umístění: Pytle: Uvádí se dva symboly: jeden na přední straně pytle v horní části pravé horní čtvrtiny blízko okraje a druhý na zadní straně pytle, uprostřed pravé dolní čtvrtiny, blízko okraje (umístění je třeba přizpůsobit usazování náplně pytle). Příklad umístění symbolu na velkých, těžkých a rozměrných pytlích Zadní strana Přední strana 16

19 Láhve, sklenice, plechovky, kbelíky a nebalené výrobky: Nejvhodnější umístění čárového kódu na velkých, těžkých nebo objemných láhvích, sklenicích, plechovkách, a nebalených výrobcích je stejné jako u jim odpovídajících obalů nebo produktů menších rozměrů. Méně vhodné umístění: V pravé dolní čtvrtině přední strany, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Příklad umístění symbolu na velkých nebo objemných láhvích, sklenicích, plechovkách Zadní Zadní strana Přední strana Přednostní Přednostní umístění umístění Méně Méně vhodné vhodné umístění umístění J) Skupinová balení Jednotlivé produkty jsou často baleny dohromady, je vytvářena nová obchodní jednotka. Vzniká tak skupinové balení. Typické skupinové obaly obsahují spotřebitelská balení v láhvích, plechovkách nebo sklenicích. Zvláštní hlediska: Všeobecným pravidlem je, že symbol by měl být umístěn na každém spotřebitelském balení, které prochází dodavatelsko-odběratelským řetězcem. Proto musí být výrobky prodávané ve skupinových obalech unikátně označeny tak, jako by byly samostatnými spotřebitelskými jednotkami. To znamená identifikaci jedinečným symbolem, a to pro každou obměnu spotřebitelského balení. Aby nedošlo k nedorozumění u pokladny, symbol na skupinovém obalu musí být jediným viditelným symbolem a čárové kódy na jednotlivých vnitřních obalech musí být zakryty. Na skupinová balení obsahující plechovky se neumísťuje symbol na horní část nebo na dno obalu. Přednostní umístění: V pravé dolní čtvrtině zadní strany obalu, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu a pravidla okraje. Méně vhodné umístění. V pravé dolní čtvrtině přední strany, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. 17

20 K) Publikace Publikace představují vytištěné materiály prodávané individuálně pro potřebu zákazníka a zahrnují knihy, časopisy, noviny apod. Umísťování symbolu na publikacích se liší podle jejich typu při respektování pravidla okraje. Zvláštní hlediska: Hlavní symbol je u periodických publikací vždy následován doplňkovým kódem, který nese atributivní informace, např. číslo vydání. Doplňkový kód musí být umístěn vpravo od hlavního symbolu, a to rovnoběžně s ním. Přednostní umístění: Knihy: V pravé dolní čtvrtině zadní strany, blízko hřbetu, při respektování ochranných zón čárového kódu. Symbol musí být umístěn v pravém spodním rohu Časopisy: V levé dolní čtvrtině přední části, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Přední strana Symbol musí být umístěn v levém dolním rohu Noviny: Symbol se umísťuje do levé dolní čtvrtiny přední strany, blízko okraje, při respektování ochranných zón symbolu. Symbol musí být umístěn v levém dolním rohu Přední strana 18

21 L) Tenké obaly Obaly nebo produkty v této skupině mají jeden fyzický rozměr (délku, šířku nebo výšku) menší než 3 cm. Příkladem jsou krabice s pizzou, krabičky s kompaktními disky, balení limonády v prášku a bloky. Přednostní umístění: V pravé dolní čtvrtině zadní strany obalu, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu a pravidla okraje. Méně vhodné umístění: V pravé dolní čtvrtině přední strany, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Příklad umístění symbolu na tenkých obalech M) Tácky, misky Tento druh obalu představují tenké tácky nebo misky různých tvarů pro zboží, které je nejčastěji následně přebaleno smrštitelnou fólií. Zvláštní hlediska: Podrobnější informace o umístění symbolu na zakřiveném povrchu jsou uvedeny v Příloze 1. Přednostní umístění: V pravé dolní čtvrtině spodní strany obalu, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu a pravidla okraje. Méně vhodné umístění: V pravé dolní čtvrtině vrchní strany, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Příklad umístění symbolu na táccích a miskách Přednostní umístění Méně vhodné umístění 19

22 N) Tuby Do této skupiny se zahrnují výrobky v obalech s válcovým nebo kuželovým pláštěm s úzkým hrdlem uzavíraným obvykle šroubovacím uzávěrem, umožňující vytlačování náplně např. zubní pasty, těsnicí hmoty apod. Zvláštní hlediska: Informace o umístění symbolu na zakřiveném povrchu jsou v Příloze 1. Přednostní umístění: V pravé dolní čtvrtině zadní strany obalu, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Méně vhodné umístění: V pravé dolní čtvrtině přední strany, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Příklad umístění symbolu na tubách Zadní strana Přední strana Přednostní umístění Méně vhodné umístění O) Kelímky, kbelíky Ve většině případů jsou tyto obaly opatřeny tiskem nebo vybaveny etiketami, které nepokrývají celý povrch obalu. Obaly jsou určeny například pro balení umělých tuků, másla, zmrzliny a šlehačky. Zvláštní hlediska: Podrobné informace o umístění symbolu na zakřiveném povrchu jsou uvedeny v Příloze 1. Přednostní umístění: V pravé dolní čtvrtině zadní strany obalu, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Méně vhodné umístění: V pravé dolní čtvrtině přední strany, blízko okraje, při respektování ochranných zón čárového kódu. Příklad umístění symbolu na kelímcích nebo kbelících Zadní strana Přední strana Přednostní umístění Méně vhodné umístění 20

23 P) Nebalené produkty Jsou to produkty různých tvarů (čtvercové, obdélníkové, kruhové, vyduté nebo vypouklé) jako např. mísy, hrnce, pánve, pánve na smažení, šálky, vázy a další (s obsahem nebo bez obsahu), které nemají rovnou plochu vhodnou pro umístění symbolu. Jsou označovány etiketami nebo je značení umístěno na lepenkové manžety. Zvláštní hlediska: Při umísťování symbolu je třeba vzít v úvahu prohnutí produktu uvnitř nebo nepravidelné zakřivení z vnějšku a zároveň respektovat vzdálenost pro snímání definované v pravidle okraje. Umístění symbolu: Umístění symbolu na nebalených produktech záleží na jejich tvaru/typu. Následující příklady ilustrují umístění symbolu podle konkrétního typu produktu. Přednostní umístění: Dále uvedené příklady uvádí možnosti, které jsou aplikovatelné pro obdobné tvary produktů. Způsob 1: Způsob 2: Symbol na dně Symbol na manžetě Způsob 3: Způsob 4: Přední strana Zadní strana Symbol na vnějším povrchu Přednostní umístění Nežádoucí umístění Další příklady: 21

24 2. KONTROLA KVALITY ČÁROVÝCH KÓDŮ Norma ISO/IEC popisuje metodiku testování čárových kódů v souladu se specifikací daného typu čárového kódu a definuje škálu jeho kvalitativních stupňů. Každému parametru čárového kódu je tedy možno přiřadit jedno z čísel řady 4,3,2,1,0, (případně písmena A,B,C,D,F). Zařazení symbolu do jednotlivých kvalitativních stupňů je provedeno na základě měření jeho specifických atributů. Dané kvalitativní zařazení pak poskytuje informaci o možných příčinách odchylek od optimálních hodnot a dovoluje uživateli provést odpovídající korekce. Popsaný typ měření lze užít pro všechny typy symbolů, pro které byl definován tzv. dekódovací algoritmus včetně všech lineárních symbolů Systému GS1. Převodní tabulka kvalitativních stupňů jakosti ISO/IEC a ANSI je uvedena v Příloze 5. Minimální požadované stupně kvality pro jednotlivé typy symbolů Systému GS1 jsou uvedeny v tabulce Přílohy 4. Norma se zabývá nejen určením požadovaných parametrů kódu v podmínkách ideálních, ale i v podmínkách praktické aplikace média s čárovým kódem. Tím je myšlen např. vliv průsvitnosti podkladu, na který je čárový kód vytištěn či povrchové úpravy média s vytištěným čárovým kódem (např. laminování). Určení kvality tisku čárového kódu je založeno na získání tzv. profilu odrazivosti (závislost odrazivosti na lineární pozici), ze které je možno pomocí numerických metod získat veškeré nutné parametry (kontrast symbolu, hraniční kontrast, atd.) i doporučené parametry (např. šíře jednotlivých prvků symbolu). Jedná se v podstatě o princip, kterým jsou pak v praxi čárové kódy snímány a dekódovány (tento princip používají i snímací zařízení). Aby bylo možné ze změřeného profilu odrazivosti určit kvalitu tisku čárového kódu, je třeba změřit šest parametrů: Dekódování (Decode) pro dekódování symbolu je použit specifický dekódovací algoritmus. Tento parametr je ovlivněn zejména nedodržením ochranné zóny případně rozměrových tolerancí symbolu, nesprávnou kontrolní číslicí nebo chybným obsahem dat. Hraniční kontrast (Edge Contrast, EC) je definován jako rozdíl mezi odrazivostí mezery a sousední čáry. Nejnižší hodnota hraničního kontrastu zjištěná v rámci celého profilu odrazivosti je tzv. minimální hraniční kontrast (EC min ). Kontrast symbolu (Symbol Contrast, SC) je definován jako rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší odrazivostí v rámci měřeného symbolu. Modulace (Modulation, MOD) je definována jako poměr minimálního přechodového kontrastu v rámci měřeného symbolu ke kontrastu symbolu. Dekódovatelnost (Decodability) je obecně řečeno přesnost jeho vytištění ve vztahu k příslušnému dekódovacímu algoritmu. Zařízení pro snímání čárového kódu pak vykazuje lepší výsledky na symbolech s vyšším stupněm dekódovatelnosti. 22

25 Hodnota dekódovatelnosti je počítána ze tří výchozích veličin: Průměrná šíře elementu (úzké čáry nebo kombinace čára + mezera o celkové šíři 2,3,4 nebo vícenásobku modulu X). Referenční hladina aplikovatelná pro měření stejného typu prvku. Maximální odchylka šíře elementu od průměrné šíře elementu. Defekty (Defects) jsou míněny výkyvy zjištěného průběhu v rámci jednotlivých prvků symbolu (čáry a mezery) a ochranných zón. Defekt je vyjádřen jako poměr maximálního výkyvu v rámci prvku za celý symbol a kontrastu symbolu. V dnešní době se na trhu nabízí celá řada speciálních přístrojů a kontrolních zařízení, které proměření kvality tisku provedou takřka okamžitě a s vysokou přesností. Ve většině případů tyto přístroje vyhodnocují podle normy ISO/IEC 15416, včetně vyhodnocení volitelných parametrů. Příklady vybraných výstupů podle ISO/IEC Příklad vyhodnocení ve formě kontrolního protokolu podle normy ISO/IEC

26 Norma ISO/IEC je určena pro hodnocení polygrafického zpracování čárového kódu. Z hlediska Systému GS1 tedy hodnotí pouze kvalitu tisku, parametry kontrastu. Pro označování výrobků je však nutné dodržovat všechny specifikace Systému GS1, především umístění symbolu na obalu, dodržení ochranných zón, dodržení velikosti symbolu atp.! 3. TISKOVÉ TECHNOLOGIE V tomto materiálu jsou z praktických důvodů rozděleny tiskové technologie do dvou skupin: Klasické tiskové technologie. Počítačem řízené tiskové technologie. 3.1 KLASICKÉ TISKOVÉ TECHNOLOGIE Pod pojmem "klasické tiskové technologie" jsou míněny takové tiskové techniky, kde se barva přenáší na tiskové medium (papír, folie, atd.) pomocí tiskové formy. Kvalita tisku u klasických technologií je dána jednak technickou úrovní dané technologie (tj. kvalitou tiskového stroje, papíru, barvy, atd.) a jednak typem technologie (např. ofset, hlubotisk, knihtisk, sítotisk, flexografie atd.). Při tisku obvykle dochází k našíření všech tištěných prvků. Proces přípravy tisku proto musí pracovat s předem zúženými linkami, a to přesně o tolik, kolik činí jejich průměrné našíření při tisku. Toto zúžení linek se nazývá čárová redukce (nebo jen "redukce", BWR - Bar Width Reduction). Dříve, než se jakákoliv tiskárna začne zabývat tiskem čárových kódů, měla by zjistit, jaká čárová redukce je pro její technické podmínky optimální a jakou minimální velikost kódu je schopna tisknout, aniž překročí stanovené tolerance dané pro šíři čar a mezer. 3.2 POČÍTAČEM ŘÍZENÉ TISKOVÉ TECHNOLOGIE Tyto technologie fungují tak, že se v počítači vytvoří grafický návrh etikety včetně čárového kódu a z něj se rovnou tiskne na připojené tiskárně. Nejvýznamnější tiskové techniky, které k realizaci tisku využívají počítač, jsou termotisk, termotransfertisk, jehličkový tisk, laserový tisk a tryskový tisk TERMOTISK Pomocí termotisku lze potiskovat termoaktivní materiály, tj. takové materiály, které pod vlivem tepla tmavnou. Nejobvyklejším termoaktivním materiálem je termopapír, avšak vyrábějí se i některé plastové termoaktivní materiály. Nejčastěji je termotisku užíváno k potisku samolepících termoetiket. Při tisku se termoaktivní materiál dostává do styku s tiskovou hlavou (termohlavou), na které je v lince vedle sebe umístěna řada tiskových bodů. Pod tiskovou hlavou, v přímém kontaktu 24

27 s ní, se posunuje termoaktivní materiál. Tiskové body jsou periodicky velmi rychle ohřívány a stejně rychle ochlazovány. Při průchodu termoaktivního materiálu tiskovou hlavou dochází ke kontaktu materiálu s ohřátými tiskovými body. V tomto místě reaguje materiál na ohřátí ztmavnutím (podle barvy napuštěné v papíru zčerná, zmodrá, zezelená, atd.). A protože termoaktivní materiál je při tisku neustále posunován, vytváří řízené nahřívání a ochlazováni tiskových bodů na tomto materiálu požadovanou kresbu. Termotiskem lze dosáhnout poměrně vysoké kvality tisku. Značnou nevýhodou však je, že vlivem okolního prostředí (zejména vlivem vyšší teploty, slunečního záření nebo vlivem některých chemických látek) se tato kvalita velmi často poměrně rychle snižuje. Snížení kvality se obvykle projevuje postupným snižováním kontrastu mezi tiskem a pozadím, při delším působení nepříznivých vlivů se dokonce může tisk i ztratit. Z tohoto důvodu je možno termotisku užívat pouze k potisku etiket, kterými bude označeno zboží s ne příliš dlouhou dobou použitelnosti (nebo přesněji řečeno s použitelností kratší než je životnost termoetiket) a takové zboží, o kterém je známo, v jakém prostředí a jak dlouho bude skladováno TERMOTRANSFERTISK Termotransfertisk (čili nepřímý termotisk) je svým principem velmi podobný termotisku, avšak na rozdíl od něj poskytuje trvanlivost tisku srovnatelnou s trvanlivostí tisku pořízeného jakoukoliv klasickou technologií. Jediný, avšak zásadní, rozdíl spočívá v použití speciální tiskové pásky (termotransferpásky), která je vsunuta mezi tiskovou hlavu a potiskovaný materiál. Tisková páska reaguje na ohřátí tiskového bodu rozpuštěním barvy a jejím přenesením na potiskovaný materiál. Z toho vyplývá, že jako potiskovaný materiál se v tomto případě neužívá termopapír, ale běžný papír. Termotransfertiskem lze navíc potiskovat i mnoho typů plastových a kovových folií či obalů, např. PVC, polyester, polyetylen, hliník, staniol, ale též textilní materiály. Výhodou některých výše uvedených materiálů jsou jejich vlastnosti, jako je např. odolnost vůči vysokým teplotám (až několik stovek o C) a různým chemikáliím, oděruvzdornost tisku, apod. Termotransfertiskem lze potiskovat samolepící etikety, visačky i nekonečné pásy papíru nebo jiného materiálu. Tisk nemusí být pouze černý, ale použitím barevné pásky lze tisknout i v mnoha dalších barvách a jejich odstínech. Je nutné upozornit na skutečnost, že termotiskem a termotransfertiskem lze tisknout jen několik velikostí symbolů EAN/UPC (což je dáno velikostí tiskového bodu tzv. DPI tiskárny). Pomůcka pro zjištění, jak velký čárový kód EAN/UPC je možné tisknout, je uvedena v Příloze 3, kde je možné, po zjištění rozlišení tiskárny, odečíst velikosti těchto symbolů. Termotisk a zejména termotransfertisk patří v současné době mezi nejrozšířenější techniky užívané k tisku menších nákladů čárového kódu a pro tisk etiket s proměnnými údaji. 25

28 Hlavní charakteristiky termotiskáren a termotransfertiskáren a související problematika je soustředěna do několika následně vyjmenovaných parametrů, tj. oblastí, se kterými by měl být finální uživatel předem seznámen ať již z důvodů ryze provozních, které souvisí s kvalitou tisku a snímáním čárových kódů, či současně z pohledu ekonomického: rychlost tiskárny hustota tiskové hlavy životnost tiskové hlavy možnosti propojení tiskárny na počítač vhodný a maximální formát etiket doporučené materiály pro tisk etiket možnosti tisku jednotlivých druhů čárových kódů možnosti ovlivňování kvality tisku doporučená kvalita termotransferpásky pro danou tiskárnu JEHLIČKOVÝ TISK Tento druh tisku patří mezi nejméně přesné tiskové techniky. Z tohoto důvodu nebyl nikdy vhodný pro tisk čárových kódů LASEROVÝ TISK Laserový tisk patří mezi nejpřesnější počítačové tiskové techniky. Vzhledem k vysoké přesnosti je velmi vhodný k tisku čárových kódů. Například při standardním rozlišení tiskárny 600 DPI lze tisknout až 9 velikostí symbolu EAN/UPC. Nezastupitelnou úlohu může např. hrát při tisku nejrůznějších formulářů opatřených čárovým kódem. Je možné jím potiskovat i samolepící etikety, které však musí být umístěny na arších (pomineme zde tzv. kontinuální laserové tiskárny, které jsou finančně velmi náročné), což komplikuje jejich aplikaci na zboží. Zdá se, že právě to je jeden z důvodů, proč někteří výrobci stále dávají přednost termo(transfer) technikám, před laserovým tiskem, které potiskují samolepící etikety v pásu, což usnadňuje a zrychluje, zejména za použití aplikačních kleští nebo polepovacích automatů, jejich přenášení na požadované zboží. V posledních několika letech se laserový tisk velmi rozšířil především kvůli nízkým pořizovacím nákladům a velmi jednoduché obsluze INKJET Tato metoda je založena na vystřikování velmi malých částic barvy tryskou. Částice jsou vychylovány v magnetickém poli požadovaným směrem a za současného pohybu potiskované plochy vytváří po dopadu na tuto plochu požadovaný tiskový obrazec. Tryskový 26

29 tisk je možno použít i na potisk obalů s nerovným povrchem (např. válcové nádoby). Použít jej lze například i na dodatečné značení přepravních obalů (beden a kartonů). Vzhledem k tomu, že tato tisková technika učinila v posledních letech značný kvalitativní pokrok, lze ji i v souvislosti s tiskem čárových kódů považovat za velmi perspektivní. 3.3 PŘEDTISKOVÁ PŘÍPRAVA Do oblasti předtiskové přípravy patří ovšem i volba vhodné barevné kombinace čar a pozadí, možnost využití parciálního lakování a současně i ovlivnění finálního umístění kódu, tj. určení vhodné polohy na obale. V této fázi možno též definitivně upřesnit kvalitu použitých materiálů pro tisk, což především u počítačem řízených technologií rozhoduje o tom, bude-li čárový kód na výrobku snímatelný, případně v jaké kvalitě bude produkován. 4. SNÍMÁNÍ ČÁROVÝCH KÓDŮ Zařízení sloužící ke snímání čárových kódů se nazývají snímače. Každý snímač se skládá ze dvou částí: Čtečka, která vysílá světlo, po odrazu toto světlo přijímá zpět a mění jej v elektrické signály odpovídající svou délkou šířce jednotlivých tmavých a světlých elementů (čar a mezer). Dekodér přijímá elektrické signály přicházející ze čtečky a porovnává je s algoritmy, které popisují strukturu jednotlivých typů kódů. Pokud nalezne odpovídající algoritmus, dekóduje elektrické signály do znaků zakódovaných do příslušného čárového kódu. Tyto znaky posílá do dalšího zařízení (nejčastěji do počítače nebo pokladny). Čtečka a dekodér mohou být buď dvě oddělená, ale navzájem propojená zařízení nebo mohou být integrována do jediného přístroje. V prvém případě vychází ze snímače pouze elektrické signály, v případě druhém jsou výstupem již dekódovaná data. Schopnost snímat různé typy čárových kódů je dána schopností dekodéru. K počítači se obvykle snímače připojují přes klávesnicové rozhraní (přičemž funkce klávesnice zůstává zachována) nebo přes sériový port. Konkrétní způsob zapojení nebo zapojení k jinému perifernímu zařízení je však závislé na daném typu snímače. Z hlediska konstrukce lze snímače rozdělit do následujících skupin: světelná pera a štěrbinové snímače CCD snímače laserové snímače kamery 27

30 4.1 SVĚTELNÁ PERA A ŠTĚRBINOVÉ SNÍMAČE Jako světelný zdroj využívají světelná pera a štěrbinové snímače LED diodu, která vysílá světlo o vlnové délce 660nm. Specifikem těchto snímačů je, že operátor s nimi musí při snímání ručně "přejet" přes čárový kód (nebo čárový kód protáhnout štěrbinou). Předpokladem úspěšného snímání je dodržení požadované rychlosti pohybu při snímání (rozmezí požadované rychlosti je však obvykle dostatečně velké, takže její dodržení nečiní problémy), ale také udržení rovnoměrné rychlosti po celou dobu snímání, což může činit potíže zejména při snímání kódů, které jsou umístěny na zakřiveném povrchu (láhve, plechovky apod.). Další nevýhodou těchto snímačů je, že při snímání musí být po celou dobu v kontaktu se snímaným kódem, takže v případech, kdy je kód snímán vícekrát, hrozí jeho mechanické poničení a následně jeho nečitelnost. Maximální délka snímatelného kódu je u světelných per a štěrbinových snímačů pouze funkcí operátorovy schopnosti udržet rovnoměrnou rychlost. Světelná pera a štěrbinové snímače jsou vhodné pro jednodušší aplikace, kde není kladen velký důraz na rychlost snímání. 4.2 CCD SNÍMAČE Název tohoto druhu snímačů je odvozen od pole světlo citlivých prvků CCD (Charged- Coupled Device - nábojově vázaný prvek), které jsou receptory odraženého světla. Jako zdroj světla slouží stejně jako u světelných per LED dioda, která vysílá světlo o vlnové délce 660 nm. Většina CCD snímačů je schopna snímat čárové kódy ze vzdálenosti jen několika desítek milimetrů. Existují však moderní CCD snímače, které jsou schopny snímat i z několika centimetrů. Jejich cena je však nepoměrně vyšší. Maximální šířka snímatelného kódu je rovna šířce snímacího okna, které se obvykle pohybuje v rozmezí od 6 do 10 cm podle typu snímače. Ve srovnání s laserovými snímači vykazují CCD snímače nižší rychlost snímání, která se pohybuje řádově snímání za sekundu. Na rozdíl od světelných per tyto snímače snímají kód pouze při přiblížení se k němu (není tedy nutno kód "přejet"). Tato vlastnost je poněkud sbližuje s laserovými snímači, se kterými však v ostatních směrech nemohou soutěžit (rychlost snímání, možnost snímat na větší vzdálenosti, dekódovací schopnost atd.). Stejně jako u světelných per musíme i zde konstatovat, že CCD snímače jsou vhodné zejména pro jednodušší aplikace, kde není kladen velký důraz na rychlost a že hlavní jejich výhodou je zejména nízká cena. 4.3 LASEROVÉ SNÍMAČE Jako zdroj světla je u těchto snímačů užívána laserová dioda, která většinou vysílá světlo o vlnové délce 675 nm. Laserové snímače jsou schopny snímat čárové kódy ze vzdálenosti 0 až přibližně 15 metrů. U běžných typů se snímací vzdálenost pohybuje řádově v desítkách centimetrů. Pro každý typ laserového snímače je dána tzv. hloubka ostrosti, která určuje 28