MASARYKOVA UNIVERZITA. Problematika výuky hry na keyboard

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra Hudební výchovy Problematika výuky hry na keyboard Bakalářská práce Brno 2007 Autor práce: Martina Bosáková Vedoucí práce: doc. Mgr. Ivo Bartoš

2

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. Brně dne Martina Bosáková

4 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Mgr. Ivo Bartošovi za podnětné vedení při tvorbě této práce, a paní Martině Krejčí za cenné připomínky a rady, bez kterých by nebylo možno tuto práci realizovat.

5 Obsah 1. Úvod a cíl práce 1.1 Úvod do problematiky Cíl práce Keyboard - základní pojmy 2.1 Vznik zvuku a jeho šíření Dělení hudebních nástrojů podle principu tvoření zvuku Popis nástroje a jeho základní terminologie Keyboard - panel nástroje Ostatní části keyboardu Co je to MIDI? Poznatky z praxe 3.1 Materiální vybavení Cíle a obsah výuky Metody a formy práce Počátky hry na klávesové nástroje Stavba vyučovací lekce Výuka ročníku Výuka ročníku Hodnocení nástroje a pohled do budoucnosti Závěr...37 Resumé...38 Použitá literatura...39 Seznam příloh...40 Přílohy -5-

6 1. Úvod a cíl práce 1.1 Úvod do problematiky V posledním desetiletí, v souvislosti s velkým rozvojem moderních technologií, se stále větší počet lidí obrací na Základní umělecké školy s dotazem zda se na škole vyučuje hra na elektronické klávesy. Zájem o tento nástroj, jak ze strany žáků tak vyučujících, je stále větší. Nastává zde ale situace kdy v podstatě neexistují aprobovaní učitelé, kteří by výuku vedli. Jsou to většinou pedagogové, kteří vystudovali jiný hudební nástroj. V té lepší variantě jsou to absolventi konzervatoří v oboru klavír, varhany či akordeon. Tedy lidé vzdělaní v oboru klávesových nástrojů. Pak také existuje skupina pedagogů, kteří s tímto oborem, kromě hudby, mají pramálo společného. Tudíž ti, kteří vystudovali dechový či jiný hudební nástroj. Zde je na místě abychom si položili otázku. Je možné vyučovat něco, co nemáme vystudováno, ověřeno ve své vlastní interpretační či vyučovací praxi? Nezkušený pedagog keyboardu je většinou postaven před hotovou věc a musí jednat na vlastní pěst. Ve své vlastní pedagogické praxi jsem se s touto problematikou setkala. Jsem učitelkou klavíru a jsou mi neustále pokládány otázky týkající se hry na keyboard či otázky o nástroji samém, které by měly být plnohodnotně a odborně zodpovězeny. Ale zde nastává další problém. Na konzervatořích nás nikdo neučil jak učit keyboard! Byl spíše snižován, zesměšňován a dá se říci, že nebyl považován za plnohodnotný nástroj. Spíše jen taková samohrajka pro případ, kdy interpret nemá k ruce požadovaný nástroj. V tomto případě je keyboard či clavinova dobrá a užitečná. I u svých kolegů klavíristů se často setkávám s názorem, že keyboard je něco méněcenného. Oponují tím, že se ve své podstatě se při hraní na keyboard není možná správná citlivost pro tvoření tónů, protože klaviatura keyboardu toto postrádá. Nastává také nutnost pochopit co to vlastně tvoření tónu je. -6-

7 Někteří varhaníci, akordeonisté či cembalisté namítají, že tvoření tónů z pohledu klavíristů je přeceňováno. Žádný z elektronických nástrojů, jak tvrdí mí kolegové klavíristi, prý nedosáhl takové kvality při možnosti tvoření tónu jaké mají nástroje klasické. Ale o to zde myslím až tak zdaleka nejde. Je nutno odlišit keyboard stejně tak jak se odlišují varhany od klavíru či od cembala. Ze své vlastní zkušenosti mohu posoudit jak se na který nástroj hraje. Každý si vyžaduje jiný úhoz prstu, každý je jinak citlivý, má jiné dynamické a zvukové charakteristiky a také se každý užívá dle svých možností. Je proto některý z nich nadřazený či lepší? Myslím si, že je bez jakýchkoliv předsudků nutné, se na keyboard a ostatní elektronické klávesové nástroje začít dívat z jiné stránky. Ne z hlediska špatné kvality či nedokonalosti, ale z pohledu toho, co nového nám mohou přinést a dát. V jakých dalších sférách a jak se mohou žáci rozvíjet, podporovat nové metodiky a přístupy. Ne je zavrhovat odsuzovat z pouhé neznalosti, či bázně. Je třeba dodat, že v současné době nejsou vypracovány kompletní schválené osnovy pro MŠMT. Byl vypracován pouze návrh panem Ivanem Žlebkem, který doposud nebyl schválen. Nutno podotknout, že je spousta lidí, kteří v tomto oboru pracují a nemají tak jakousi zpětnou vazbu pro svou práci. Chtěla bych ve své práci použít jak dostupných teoretických materiálů, tak praktických postřehů a metodických postupů od již zkušené vyučíjící keyboardu ze Základní umělecké školy Antonína Doležala v Brně, která byla tak ochotná a dovolila mi nahlédnout do jejích vyučovacích hodin a poskytla mi tak neodmyslitelnou část nutnou ke spracování daného tématu. -7-

8 1.2 Cíl práce Cílem této práce je nastínit jakým způsobem je řešena výuka keyboardu. Nejen utřídit získané poznatky z náslechů ve výuce paní Martiny Krejčí, ale také představit keyboard jako plnohodnotný nástroj. Jeho stavbu, historii vzniku elektronických klávesových nástrojů, jejíchž je součástí, a také princip tvoření zvuku. Představit tak jeho výhody i nevýhody. Ke splnění tohoto úkolu je nutno se nejprve seznámit s tím, na jakém zvukovém principu keyboard pracuje, zařadit jej do systematiky hudebních nástrojů a popsat samotný nástroj. V tomto ohledu, je nevyhnutelné osvojit si základní pojmy a souvislosti spojené se stavbou nástroje. Po zmapování jednotlivých pojmů a jejich funkcí, můžeme přejít k problematice výuky jako takové. Je potřeba se podrobněji zabývat cílem výuky keyboardu a jejím vlastním obsahem. Popsat z jakých jednotlivých částí se výuková lekce skládá a také v jak vybavené učebně by měla probíhat. Po takovémto úvodu je možné přistoupit k problematice výuky jednotlivých ročníků. Nejpodrobněji se věnovat nižším ročníkům (PHV, roč.) a jejich jednotlivým technickým problémům. U těch vyšších, spíše představit, jaké dovednosti by měli studenti zvládnout a jaké technické úrovně by měli dosahovat. Na základě získaných poznatků pak shrnout výhody a nevýhody nástroje a jeho vlastní zařazení v rámci Základních uměleckých škol. A uvést stručný náhled do budoucnosti výuky keyboardu v Rámcově vzdělávacích programech. -8-

9 2 Keyboard - základní pojmy 2.1 Vznik zvuku a jeho šíření Zvuk je každé podélné mechanické vlnění v látkovém prostředí, které je schopno vyvolat v uchu sluchový vjem. Mechanické vlnění je přenos energie kmitavého pohybu mezi částicemi hmotného prostředí. Jinými slovy se zvuk vytváří zvukovými vlnami, které se se šíří vzduchem a člověk je vnímá svým sluchem. Část zvuků se projevuje jako slyšitelný zvuk a pohybuje se v pásmu frekvencí od 20Hz do 20 khz. Frekvence vyjadřuje počet kmitů za jednu sekundu a vyjadřuje se v již zmíněných Hz (Hertz). U každého člověka je pásmo slyšitelného zvuku individuální. Jen málokdo z nás je schopen vnímat celé frekvenční pásmo. Horní hranice je proměnná a je závislá např. na věku. Za těmito hranicemi zvuky neslyšíme, ale i přesto jsme schopni je vnímat a mohou ovlivnit naše zdraví a psychiku. Infrazvuk je zvuk s nižší frekvencí než 20 Hz (slyší jej například sloni). Zvuk s vyšší frekvencí než 20 khz nazýváme ultrazvuk, slyší jej delfíni, kteří vnímají zvuk až do frekvencí okolo 150 khz (AUDIOCITY, 2007a). Obr. 1: Mapa vnímání zvuku (BERNAT, 2007) -9-

10 Aby mohlo vlnění vzniknout, musí existovat tři složky: Zdroj kmitů (vlnění) kmity jsou vytvářeny třemi hlavními mechanickými činiteli (JIRÁSEK, VONDRÁČEK, 2003): a) napáječ je to například kladívko u klavíru, proud vzduchu, trsátko, smyčec nebo palička rozechvívá oscilátor b) oscilátor ve fyzice oscilátorem označujeme cokoliv, co kmitá. Oscilátor přenáší vlnění na rezonátor. V našem případě je oscilátorem struna, nátrubek nebo plátek u dechových nástrojů. c) rezonátor zesiluje kmity z oscilátoru a přenáší je do vzduchu, tím se pak rozeznívá zvuk. U akustických hudebních nástrojů je rezonátorem korpus (tělo) nástroje. Prostředí akustické pole v němž se vlny šíří. V tomto případě především vzduchem. Přijímač zvuku mikrofon, lidské ucho nebo snímač. Zvuky dělíme na: Harmonické kmity harmonické zvukové vlny jsou takové vlny, při kterých vzniká pravidelné vlnění vytvářející souměrné obrazce sinusoidu. V takovém případě hovoříme o vytváření tónů. Obr. 2: Harmonické kmity (BERNAT, 2007) -10-

11 Neharmonické kmity neharmonické zvukové vlny neboli šumy či hluky, vytvářejí nesouměrné obrazce a mají vlnění nepravidelné. Můžeme sem zařadit třeba výstřel, hluky vytvořené srážkou dvou těles či údery bicích nástrojů. Obr. 3: Neharmonické kmity V hudebním světě je využíváno obou zvuků. Jak tónů tak hluků i šumů. Převážná většina hudebních nástrojů ale vytváří tóny (mechanickoakustické nástroje). Existují ovšem i takové hudební nástroje, které jsou schopny oba typy zvuku propojit a tím jsou elektronické nástroje. O dělení nástrojů více v další podkapitole. 2.2 Dělení hudebních nástrojů podle principu tvoření zvuku Je mnoho různých způsobů klasifikace hudebních nástrojů. Zde se ale musíme zaměřit na jejich dělení pouze z hlediska tvoření a přenášení zvuku. Nebudeme je tedy klasifikovat dle Hornbostelovy a Sachsovy systematiky nástrojů, která zahrnuje i další hlediska dělení. Jako je způsob hry na daný nástroj či materiál, z kterého je nástroj vyroben. Nástroje tedy podle tvorby jejich zvuku dělíme na: Mechanicko-akustické nástroje jsou to všechny nástroje u kterých zvuk vzniká mechanicky. Tedy takovým způsobem, kdy mechanický činitel (smyčec, kladívko u klavíru, trsátko) rozechvěje oscilátor (struna, nátrubek či plátek u dechových nástrojů) a přenese jej na rezonátor (ozvučná skříň, tělo nástroje). Ten pak dále zesílí kmity a přenese jej do vzduchu, kde se vytvoří zvuk. Do tohoto odvětví patří většina nástrojů, které se vyučují na ZUŠ. Patří sem klavír, akustická kytara, smyčcové nástroje (housle, viola, violoncelo, kontrabas), akustické bicí nástroje atd. -11-

12 Elektroakustické nástroje do této kategorie řadíme nástroje, které jsou původně akustické a využívají elektřinu pouze k přenosu signálu. K těmto nástrojům umísťujeme navíc mikrofon (zejména u dechových nástrojů) nebo snímač. Tento snímač vytvořený akustický signál zaznamenává a převádí je na elektrický signál. Elektrický signál je potom uměle upravován a veden do reproduktorů. Tyto pak signál přenášejí do okolního prostředí (JIRÁSEK, VONDRÁČEK, 2003). Podle Daniela Forró se elektroakustické nástroje dělí dále na: Mechanicko-elektrické nástroje Využívají elektřinu pouze k přenosu signálu. 1. Amplifikované všechny akustické nástroje s přidaným snímačem či mikrofonem. Je důležité, aby výsledný zvuk odpovídal skutečnému zvuku nástroje bez zkreslení. 2. Elektrifikované zvuk vzniká akusticky. Elektrifikované nástroje nemají rezonanční skříňku. Klávesové nástroje typu klavír Grand Yamaha Piano, ladičkový klavír, elektrifikované cembalo, nástroje s kovovými jazýčky Klaviset, Pianet, strunné baskytary, kytary, housle apod. 3. Elektromechanické tyto nástroje vyrábějí elektrický audiosignál mechanickou cestou. Kontaktní gramofonické, magnetofonické; Bezkontaktní elektrooptické, elektrostatické, elektromagnetické. Elektronické nástroje zde je vytvářen zvuk čistě elektronickou cestou v elektronických obvodech generátorem. Tedy vyrábějí elektrický audiosignál elektronickou cestou. Ve srovnání s elektromechanickými nástroji, jsou spolehlivější a jednodušší. V současné době se elektromechanické nástroje již nevyrábí. Tyto nástroje můžeme dle použité technologie a z hlediska vývoje dále dělit na: -12-

13 1. Generace elektronková ( léta) jednohlasé, mnohohlasé a vícehlasé (Termenvox, mixturové trautornium, Martenovy vlny). 2. Generace tranzistorová ( léta) sériově vyráběné elektronické varhany, rytmery a jiné (Clavivox). 3. Generace integrovaných obvodů ( léta) analogické syntezátory, varhany, klavíry, smyčce a kombinované hybridní nástroje (Multikeyboard) apod. 4. Generace analogově-digitální nástroje (pol. 70. pol. 80. let) polyfonní syntetizéry s analogovým generováním zvuku. 5. Generace digitální nástroje I. (od 80. let) samplery, syntetizéry, varhany apod. Využívání MIDI systému. V této době vzniká z nástrojů typu Multikeyboard nástroj typu Workstation (integrované pracoviště). 6. Generace digitální nástroje II. (od roku 1993) resyntetizéry se chovají jako nástroje akustické a reagují přesně na hru interpreta (FORRÓ, 2001). Systematika hudebních nástrojů je komplikovaná a detailní záležitost. Především u nástrojů elektronických. Výše uvedené rozdělení je stručné, slouží pro ucelenější představu dále probírané tématiky keyboardu a jeho zařazení. 2.3 Popis nástroje a jeho základní terminologie Keyboard přesněji řečeno Portable Keyboard, nebo-li přenosné klávesy, se vyvinuly v 70. letech. Nástroj vycházel z elektronických varhan a stal se jejich nástupcem. Keyboardy je možno zahrnout mezi komerční nástroje konzumního charakteru. Jejich kvalita a cena se velmi liší. Cena nástroje je dána kvalitou a samozřejmě i značkou. Pohybuje se od pár tisíc koru až po desítky tisíc korun. Škála typů keyboardu je obrovská. -13-

14 Některé typy jsou určeny laické veřejnosti a pořídíme je velmi levně. Jiné se pohybují na velmi vysoké profesionální úrovni a splňují ta nejnáročnější kritéria kvality i programovatelnosti (FORRÓ, 2003). Je řada firem, které se zabývají výrobou elektronických klávesových nástrojů. Můžeme mezi ně zařadit firmy Yamaha, Casio, Roland, Korg, Kurzweil atd. Jak jsem ze svých návštěv ve výuce keyboardů poznala, v mnoha případech se používají na ZUŠ typy Yamaha PSR 8000, Yamaha PSR 6700, Casio CTK 750, Casio MZ 2000, Roland S-50. Je samozřejmostí, že každý pedagog si vybírá nástroj podle svého uvážení a finančních možností školy. Určitě není pravidlem, že se užívají pouze tyto výše uvedené typy keyboardů. V současné době je vývoj elektroniky na takové úrovni, že se neustále setkáváme s novými a lepšími typy. ZUŠ, které jsem navštívila mají nástroje, nespadající do té nejnovější a nejvyšší škály. Nemůžeme ale o nich říct, že by byly staré či nevhodné k výuce. Přijdeme-li k nástroji tohoto typu poprvé, může se nám jeho ovládání zdát příliš složité a nepřehledné. Jednotlivé typové řady i značky keyboardů se od sebe liší a užívají jiných pojmů a funkcí. Z tohoto důvodu se za určitou dobu ustálily podobné ovládací komponenty. Můžeme tedy vidět určitou podobnost mezi nástroji. Abychom byli schopni porozumět ovládání daného nástroje, musíme splnit určité předpoklady. První předpoklad spočívá ve znalosti obecně používané terminologie a porozumění řeči jednotlivých značek. A ten druhý zahrnuje znalost obecného blokového systému či schématu keyboardů. Jinými slovy řečeno znát jednotlivé sekce, jejich funkce a části nástroje. Při mé návštěvě v ZUŠ Antonína Doležala v Brně mi byl podrobně popsán keyboard typu Casio MZ Proto bych ráda využila těchto informací a popsala jednotlivé části na tomto nástroji. -14-

15 2.3.1 Keyboard - panel nástroje Je umístěn na vrchní desce každého elektronického nástroje. V našem případě keyboard Casio MZ 2000 je nástrojem s automatizovanou doprovodnou jednotkou. Má tedy panel vybavený mnoha tlačítky, přepínači a displejem. Jednotlivé ovládací prvky a tlačítka jsou souměrně uspořádány podle funkcí, které jim přísluší. Panel je rozdělen na základní sekce, kde jsou umístěna jednotlivá tlačítka (tónový generátor + displej, Pitch Bend a Modulation, hlasitost, reproduktory, ovládání automatické doprovodné jednotky, ovládání MIDI, efekty a filtry, disketová jednotka, paměť atd.) Obr. 4: Casio MZ 2000 POWER je nejdůležitějším tlačítkem vůbec. Je umístěno vlevo dole nad kolečky Pitch Bend a Modulation. Pomocí něho uvedeme nástroj do chodu vpuštěním elektrického proudu. VOLUME je otočný knoflík, který zeslabuje či zesiluje hlasitost zvuku. Je umístěn přímo vedle tlačítka Power. PITCH BEND kolečko slouží k přechodu od jednoho tónu ke druhému sousednímu tzv. glissandem tedy pozvolna klouzavě. A to směrem nahoru i dolů bez stisknutí další klávesy. Používá se zejména ve zvukové bance klarinet či elektrická kytara. MODULATION tímto kolečkem vytváříme efekt vibráta, vhodný pro zvukovou banku smyčcové nástroje. RHYTHM/BEAT BANK neboli banka rytmických stylů. Pomocí ní je vytvářen rytmický doprovod. Je to samostatná sekce a pro každý žánr si můžeme zvolit jinou. -15-

16 MODE přepíná různé režimy hry. Nad tlačítkem jsou tři názvy (Full range chord, fingered, casio chord) u každého z nich je dioda. Pokud nesvítí ani jedna dioda, je nástroj v režimu klasického klavíru. Casio chord režim, kdy stiskem jedné klávesy jednotka přehraje akord. Chceme-li zahrát akord C dur, zmáčkneme klávesu C. Na podobné principu je postaven princip SINGLE FINGER, ale o tom později. Fingered chceme-li v tomto režimu přehrát akord C dur, musí interpret stisknout kvintakord C dur. Full range chord zde levá ruka hraje basový tón a pravá sextakord daného akordu. Jedná-li se o akord G dur levá ruka hraje G a pravá akord H,D,G. RHYTM tato sekce v sobě zahrnuje osm tlačítek. Každé z nich zastupuje různé typy nástrojových obsazení, rytmů charakteristických pro daný žánr (8BEAT, 16BEAT, POPS, ROCK, DANCE, JAZZ, EUROPEAN, LATIN1). START/STOP stisknutím zapneme či vypneme automatický doprovod. SYNC START/SYNC STOP se stiskem či puštění kláves levou rukou se synchronně spustí automatizovaný doprovod. ACCOMP/DISK VOLUME zde jsou umístěna tlačítka DOWN a UP, kdy DOWN zeslabuje samotný doprovod nebo doprovod z diskety. Tlačítko UP tento doprovod zesiluje. TEMPO taktéž pomocí tlačítek DOWN a UP zpomalujeme či zrychlujeme automatizovaný doprovod. INTRO/ENDING INTRO = introdukce nebo taktéž předehra. ENDING = dohra. Nástroj má naprogramované různé typy těchto předeher a doher. Pro začátečníka je v počátcích hry obtížné kombinovat tyto funkce. Jsou totiž spojeny s funkcemi SYNC START/ SYNC STOP, pomocí kterých doprovod, předehru spustíme. Žák tedy nejdřív musí stisknout funkci SYNC START, poté INTRO a zmáčknout klávesu v levé ruce (v nejspodnější části klaviatury), aby tak spustil předehru. -16-

17 Stejný postup je i při dohře, kde ale stiskne SYNC STOP a potom ENDING, který stiskneme v posledním taktu skladby. VARIATION jsou to čtyři tlačítka ovlivňující bohatost doprovodu (počet nástrojů). FADE IN/FADE OUT plynule zesiluje či zeslabuje zvuk nástroje. Je vhodné jej použít na začátku či konci skladby. rit. ritardando. Plynule a pozvolna zpomaluje tempo skladby. SETTING je důležitý pro základní nastavení nástroje. Patří sem např. MASTER TUNE pomocí něhož můžeme manipulovat s celkovým laděním nástroje. Další funkce TOUCH CURVE ovládá citlivost klaviatury a její reakci na úhoz. AUTO HARMONIZE/ARPEGGIATOR v překladu automatizovaná harmonizace (12 typů) a automatické melodické přehrávání akordu. Tlačítka DSP Digital Signal Processor neboli číselné zpracování signálu. Pomocí těchto tlačítek spustíme či vypneme zvukové efekty. REVERB napodobuje akustiku různých koncertních sálů. CHORUS napodobuje šíři zvuků. MASTER pomocí něho můžeme měnit parametry výsledného zvuku (např. equalizer). TONE je sekce zvukových bank. Obsahuje čtrnáct tlačítek, kdy každé nich zastupuje jednu skupinu hudebních nástrojů. Např. PIANO, SOLO BRASS, ORGAN apod. Každá z těchto bank má naprogramované zástupce nástrojů, které si můžeme ve zvolené skupině vybrat. TRANSPOSE pomocí tlačítek UP a DOWN transponujeme daný stisknutý tón výš či níž. Každý jeden stisk znamená půl tón. Funkce je výhodná zejména při doprovodu dechových nástrojů (jsou v jiném ladění než např. klavír). Tlačítka ovládající jas a parametry displeje jsou DISPLAY MODE - nastavení obrazení, CONTRAST nastavení jasu. -17-

18 Posuvné ovladače pomocí nich můžeme měnit vlastnosti zvuku. Vlastnost zvuku, kterou chceme pozměnit, aktivujeme tlačítky v jejich blízkosti (EFFECT, SYNTH, MIXER {31 kanálů}, DRAWNBAR). REGISTRATION nebo-li registrační paměť (až 64 hodnot). Umožňuje vložit do paměti celkové nastavení nástroje. Je zde 8 tlačítek, kdy ke každému jednotlivému můžeme přiřadit jiné nastavení rejstříků, tónů, tempa apod. STORE je tlačítko, které všechny tyto změny ukládá (JIRÁSEK, VONDRÁČEK, 2003). Vyjmenované pojmy a jejich funkční tlačítka jsou jen stručně popsány. Primárně slouží pouze k rychlé orientaci a představě, co všechno nástrojový panel obsahuje. To, jaké konkrétní funkce na daném nástroji jsou, záleží jak na ceně nástroje, tak i na firmě, která nástroj vyrobila. Většinu z výše vyjmenovaných funkcí mají i jiné značky keyboardů. Mohou zde být ale malé odchylky v názvosloví Ostatní části keyboardu Disketová jednotka umístěná v pravém dolním rohu. Má dvě základní funkce. Jednak zapisuje do paměti a tím ukládá rytmy, zvuky či vytvořené doprovody a také přehrává či doprovází. Klaviatura má 61 kláves s rychlostní (dynamika úhozu) a tlakovou (After Touch) citlivostí. Má schopnost dělení. Zadní deska nástroje jsou zde umístěny vstupy a výstupy pro: 1. elektrickou energii 2. audio výstup LINE OUT, LINE IN je určen k vyvedení signálu z keyboardu či k nahrávání vlastních zvuků do nástroje. 3. MIDI OUT, MIDI IN, MIDI THRU k vyvedení MIDI signálu z nástroje či naopak (více o MIDI v samostatné subkapitole) -18-

19 4. sustain pedál (vydržování tónu) 5. dynamický pedál 6. propojení s počítačem (Computer) 7. sluchátka (Phones) 8. jiné Nástroj Casio WZ 2000 má polyfonii tónového generátoru 64 hlasů, 562 zvukových rejstříků z toho 487 předprogramovaných zvukových rejstříků, 15 bubnových, 40 programovatelných a 20 drawbar rejstříků. Nástroj je schopen vrstvit zvuk a dělit klaviaturu. Dále má 130 rytmů; sekvencer, který je 17-ti stopý se záznamem v reálném čase po krocích (punch in). Programování rytmů celkem z 22 tisíc not v reálném čase po krocích. Napájení pomocí adaptéru AD-16. One Touch Preset (předvolby), kterými se vyvolá ke každému stylu nejvhodnější melodický rejstřík, tempo, úroveň doprovodu, 480 předprogramovaných, 10 uživatelských hodnot, atd. (KLAVESYCASIO.CZ, 2007). 2.4 Co je MIDI? MIDI je zkratka pro sousloví Musical Instruments Digital Interface digitální rozhraní hudební elektroniky. Poprvé byla MIDI jako norma představena roku V současné době patří k jedněm z nejvíce rozšířených komunikačních systémů. Slouží k propojení hudebních nástrojů a jiných řídících jednotek pomocí komunikačního systému. Umožňuje tedy přenos informací mezi elektronickými hudebními nástroji a dalšími zařízeními (syntezátory, keyboardy, sekvencery apod.) navzájem. Kabely, pomocí kterých přenos dat funguje neprochází zvuk, ale pouze informace o přenášených MIDI eventech (událostech) v binární (dvojkové) soustavě, která využívá jedniček a nul. -19-

20 Takovýto způsob reprezentace přenášených dat je rychlý, jednoduchý, odolný vůči chybám a je vlastní každému modernímu počítači a digitálnímu zařízení (AUDIOCITY, 2007b). MIDI data mohou být rozličného typu. Představují jak noty a jejich parametry, tak informace o pohybu kláves (jejich stisk, uvolnění, rychlost), informace o volbě programů, rytmu apod (AUDIOCITY, 2007b). Abychom jednoduše pochopili jak MIDI přenos funguje, je důležité si uvědomit již zmíněný fakt, že podobně jako notový zápis není sám o sobě záznam vlastního zvuku vybraného nástroje, tak ani MIDI neobsahují žádný zvuk, ale pouhé informace (nota zapnuta, nota vypnuta). výška noty NOTOVÝ ZÁPIS délka noty (tvar hlavičky noty a praporku) okamžik zápisu noty hudební nástroj (název před notovou osnovou) dynamické značky (p,mf,f,crescendo, ) MIDI název tónu (C2,F4, ) časový úsek mezi zprávami Note On a Note Off okamžik výskytu zprávy Note On Program Change (číslo nástroje, banky) Controller 7 (volume), 11 (expression) Tab. 1: Přirovnání MIDI k notovému zápisu (DISK MULTIMEDIA, 2007) Vysvětlivky (DISK MULTIMEDIA, 2007): Note On nota zapnuta, stisk klávesy Note Off nota vypnuta, uvolnění klávesy Program Change změna programu (zvuku), určení typu zvuku podle přiřazeného čísla Controller podle přiřazeného čísla ovládá parametry zvuku. Pro propojení vybraných přístrojů, je třeba, aby byly vybaveny jedním až třemi druhy zdířek. U keyboardu jsou většinou tři a najdeme je na zadním panelu. -20-

21 Jsou to MIDI In (vstup), MIDI Out (výstup) a MIDI thru (průchod dat). Tyto zdířky či zásuvky chceme-li, jsou propojovány tzv. pětikolíkovým kabelem DIN. Je doporučováno provádět propojování na vypnutých přístrojích a až je propojení u konce, zapínat přístroje od nejvzdálenějších zapojených až k řídícímu přístroji. Důvodem pro takovýto postup je, že řídící jednotka obvykle vyšle po zapnutí povel Reset (znovu nařídít, vynulovat, restartovat). Za propojení nejjednoduššího typu můžeme považovat spojení dvou přístrojů. Kdy na řídícím přístroji (Master) zastrčíme jeden konec kabelu do MIDI Out a na řízeném (Slave) druhý konec do MIDI In. Za předpokladu, že druhý nástroj je nastaven na stejný kanál (může jich být 16), má schopnost produkovat stejný počet hlasů, stejný rejstřík, stejnou oktávu a také to nejdůležitější, stejný MIDI stav jako nástroj první tudíž by oba nástroje měly hrát totéž. Tímto způsobem můžeme vytvořit skladbu v počítači a přehrávat ji na klávesách (počítač zde řídí klávesy, ze kterých využívá jeho zvukové možnosti zvukové banky) a naopak. Také je možné propojit dva keyboardy vzájemně atd. Musíme ale dávat pozor, abychom nezapojili nástroje špatně. V tomto případě vzniká tzv. smyčka nebo-li zpětná vazba. V současné době se při propojení nástroje s počítačem většinou užívá rozhraní USB (Universal Serial Bus). -21-

22 3 Poznatky z praxe 3.1 Materiální vybavení Podmínkou pro kvalitní výuku Elektronicko-akustických klávesových nástrojů (EAKN) nebo samotných keyboardů, je dostatečně vybavený nástroj. To znamená, že musí mít alespoň 5 oktáv s dynamickou klaviaturou se standartní velikostí kláves (šířka 22mm). Nástroje, které mají menší počet kláves již vyhovující pro výuku nejsou. Je také potřeba, aby nástroj měl schopnost vypnout dynamiku kláves. Nástroj by měl mít minimálně 8 polyfonních hlasů a široký rejstřík kvalitních a autentických zvuků, který by měl zajistit kvalitní procesor. Další součástí učebny by měl být samozřejmě i klavír a další keyboardy pro skupinovou výuku. V některých případech jsou učebny vybaveny naprosto stejnými nástroji. Myslím si ale, že je mnohem lepší využít dnešních možností trhu a vybrat nástroje různých značek té nejlepší kvality. Ať už je to Yamaha, Casio, Korg či Kawai. Každý z nich totiž vyniká v jiné oblasti. Nesmí samozřejmě chybět příslušenství ke keyboardům jako jsou stojany, židličky, sluchátka, midi kabely atd. Ideální stav ve vybavení učebny by nastal v situaci, kdyby byla každá ze tříd vybavena i počítačem, který by bylo možno připojit k nástrojům. Toto, ale bohužel nebývá pravidlem a žáci jsou tak ochuzeni o zajímavé zkušenosti v další související oblasti. 3.2 Cíle a obsah výuky Co se týče hlavního výchovně vzdělávacího cíle výuky myslím si, že je u všech hudebních nástrojů stejný. Především chceme vychovat člověka, který má kladný a trvalý vztah k hudbě, zvolenému nástroji a zvládá základní hráčské dovednosti. Tudíž primární záležitostí je rozvoj muzikálnosti, hudební představivosti a konkrétních hudebních dovedností (prstová technika, upevňování harmonického a rytmického cítění, rozvíjení hudební paměti, tvořivosti apod.), vědomostí a poznatků. -22-

23 Toho můžeme docílit pouze všestranným rozvojem hudebních schopností. Ve výuce všech elektronicko-akustických nástrojů, tedy i keyboardů patří nemalá část teoretickému výkladu. Žák musí pochopit základní technické funkce nástroje, aby je byl schopen co nejdříve používat. Tento problém u mechanicko-akustických nástrojů odpadá. Samozřejmě, že musíme žáka taktéž seznámit s jednotlivými částmi nástroje, ale řekněme si narovinu, že snad kromě varhan a jejich rejstříků, žádný z mechanicko-akustických nástrojů tolik funkcí a technických požadavků nemá. Je také velmi důležité žáka neustále motivovat k další práci. V našem případě jde o podněcování trvalého zájmu uplatňovat se v nejrůznějších orchestrech, nahrávacích studiích a v ostatních uměleckých činnostech. Obsah předmětu má za úkol realizovat dané cíle. Zahrnuje téměř shodné komponenty jako hra na klavír. Jsou to mimo jiné improvizace, hra z listu, doprovody k lidovým písním, komorní hra atd. (o tom podrobněji v další subkapitole). Rozdíl mezi výukou klavíru a keyboardu je např. v doprovodech písní, kdy hráč na keyboard je mimo harmonické složky schopen vytvořit i vyhovující rytmickou složku. Měl by být také schopen správné stylizace a aranžmá k vybraným skladbám. 3.3 Metody a formy práce Jelikož je keyboard nástroj s technickým vybavením, jsou na pedagoga kladeny mnohem větší nároky v oblasti techniky než na ostatní učitele jiných nástrojů. Nejen, že musí zvládnout hudebně-pedagogickou stránku výuky, ale musí také zvládat stylizace různých hudebních žánrů, mít velmi dobré improvizační schopnosti, aranžerské dovednosti a taktéž být schopen pracovat se softwarem. Vzhledem k tomu, že ještě nikdy nebyly podrobně zpracovány a schváleny učební osnovy pro tento obor, je velmi složité jej vyučovat. Současní pedagogové pouze čerpají ze své praxe a zkušeností. -23-

24 Výběr literatury a celkového přístupu je čistě na vyučujícím. Samozřejmou věcí by mělo být ale to, že by měl pedagog při výběru literatury dbát na individuální schopnosti žáka, jeho zájmy, věk, atd. Správné postavení ruky, držení těla a poloha nástroje je předpokladem k esteticky a technicky zvládnutému hudebnímu projevu. U nástroje typu keyboardu jsou možnosti dvě. Buďto žák může při hře stát nebo sedět. V tom, která možnost je správná se názory pedagogů liší. Jedni tvrdí, že při hře ve stoje není umožněna fixace těla a tak omezuje plné soustředění na technický výkon a žák není schopen plně využívat možnosti přidaných pedálů. Naopak je výhodná při použití více nástrojů nad sebou (vícemanuálové). Jiní zase oponují tím, že se žák přirozeně naučí používat volných paží a lépe bude hrát tzv. z prstů. Každopádně jestliže žák při hře stojí, musí mít polohovatelný stojan na nástroj, aby mohl výšku regulovat a stát tak, aby byly ruce v přirozené poloze. Hra v sedě je standartním příkladem posezení u klávesového nástroje. Výška keyboardu by tedy měla odpovídat standartní výšce klaviatury u křídel či pianin a žák by měl mít k dispozici polohovatelnou židličku. Ze své vlastní zkušenosti nemohu posoudit, která z možností je ta správná či lepší. Jako klavíristka si totiž jen těžko dovedu představit jaké je to hrát ve stoje. V případě postoje by muselo být částečně změněno těžiště o které se hráč jakýmsi způsobem opírá a má díky němu jistotu při intepretaci. Ve vyšších ročnících by měl být žák připraven k práci s počítačem. Měl by být tedy v takové poloze, aby byl schopen pravou rukou ovládat nástroj a levou počítač. Tady se většina kantorů shoduje, že by žák měl sedět a měl by mít pojízdný pc stolek pro lepší manipulaci s nástroji. -24-

25 3.3.1 Počátky hry na klávesový nástroj Počátky na jakýkoliv klávesový nástroj by měly vycházet ze stejného základu. Ať už žák začíná hrát na klavír, varhany či keyboard, musí zvládnout základní technické dovednosti. Důležitým kritériem pro volbu metodické práce a literatury s dítětem je jeho věk. Jinak budeme přistupovat ke čtyřletému dítěti a jinak ke studentovi, který chodí do páté třídy Základní školy. Přijde-li do výuky dítě, kterému je šest let, chodí do první třídy a ještě nikdy nehrálo na žádný hudební nástroj, je samozřejmě potřeba aby nejdříve prošlo tzv. přípravným studiem (PHV) přípravou ke hře na nástroj. PHV většinou trvá po dobu prvního pololetí. Jak už sám název napovídá, žák je zde připravován ke hře na nástroj. V počátečním stádiu rozvoje je organismus dítěte poddajnější a přizpůsobení ke hře na nástroj z hlediska psychologického i fyziologického snažší. V průběhu lekce je vhodné navodit situace, ve kterých je funkční žákova pohybová aktivita. Pokud se rozhodneme, že žák bude u nástroje sedět a ne stát, je potřeba mu vysvětlit s jakým pocitem a co si má představit při každém posezení k nástroji. Žák by měl mít pocit, že nohy jsou jakoby zakořeněny a on sám je zavěšen na neviditelném vlákně. Třeba jako loutka. Potom během další výuky je nutné seznamovat dítě se správným (teoretickým) sezením. Tedy, že se sedí na okraji židle, paže má být vodorovně s klaviaturou a měl by být tak daleko od nástroje, aby se ruce jakoby dotýkaly přední desky u klavíru ikdyž u klavíru nesedí. Jsou dva přístupy ke hře na keyboard. Ten jeden zastupuje klavírní techniku a ten druhý vychází z varhanní techniky. Já ve své práci budu vycházet z poznatků, které jsem získala ve výuce keyboardů u paní Martiny Krejčí na Základní Umělecké škole Antonína Doležala v Brně. Paní Krejčí má dlouholetou praxi ve výuce keyboardů. Ona sama vystudovala varhany na konzervatoři v Brně. Později se už věnovala výhradně hře a výuce na keyboard. Vychází v počátcích hry výhradně z klavírní techniky. -25-

26 Ve výuce klade důraz na pohybová a pocitová cvičení. Mezi taková cvičení patří např.: LETADLO je přípravou držení těla při hře. Dítě dělá mírné, rovné úklony vpřed a do stran, v sedě na židli, s pocitem tahu temene hlavy nahoru. SEDMIKRÁSKA výrazové cvičení. Uvádíme zde do činnosti jednotlivé části těla i paží. Z dřepu dítě pomalu vstává, ruce pne ke slunci a pak je spojí a vytáhne se nahoru v rozevřený květ. Sedmikráska roste. Můžeme použít i opačný postup sedmikráska chřadne. PAŠA přímivé cvičení, které posiluje svalové skupinky a ty zajišťují držení páteře při delším sezení u nástroje. UKOLÉBAVKA cvičení, které se snaží vytvořit oporu váhy těla o chodidla. Dítě se zhoupne dozadu a vrací se zpět s důrazem na opření o celá chodidla. KOČIČKA SPÍ znamená rozlišování pocitu pasivní, aktivní a napjaté ruky při hře. 1) ruka bezvládně leží na klaviatuře, 2) ruka je ve stavu připravenosti, nemění polohu, ale žák si ji uvědomuje (kočička se probudila), 3) ruka má nepříjemný pocit napětí, kočička se naježila, chce skočit na myš. VĚTRNÍK krouživé pohyby, kdy začínáme od kruhů pažemi, potom přecházíme ke kroužení v předloktí, zápěstí a nakonec prsty. LAKOVÁNÍ pocit tahu, aktivní pohyby paží, pocit nesené paže od ramen ke konci prstů (prsty představují štětinky namočené do barvy) KLUBÍČKO cvičení zaměřené na aktivaci předloktí s uvolněním zápěstí. Nebo-li namotávání vlny na klubko. VLNKY pohyby paží při kterých jde do popředí měkkost a vláčnost zápěstí. Zápěstí jdou současně nahoru a dolů. BOLÍSTKA příprava portamenta. Čápa bolí noha a tak přešlapuje z jedné nohy na druhou. Staví zde paži na jeden prst, později pak i na jiné prsty. -26-

27 DATEL ŤUKÁ cvičení k osamostanění pohybu prstů, se současnou fixací konce prstů. Každý prst několikrát ťukne svým bříškem o špičku palce (dítě říká říkadlo Datel ťuká ťuk, ťuk, ťuk a teď ticho ani muk). MEDVĚD příprava legata. Dítě přenáší váhu z nohy na nohu, pak z paže na paži a poté cvičení aplikuje na klaviatuře a přenáší váhu z prstu na prst. DVĚ CVIČENÍ PRO PRVNÍ PRST a) ruka je položená na víku, prsty jsou mírně stočené. Dítě zvedá palec pomalu a uvolněně nahoru a dolů. b) volné překládání prstů a podkládání palce. Dítě může užít jakékoliv říkadlo. Je potřeba upřesnit, že toto jsou čistě přípravná cvičení a dítě je aplikuje u klavíru. Zvládne-li všechno tak jak má být, můžeme přistoupit k samotné hře na keyboard. Už v PHV by mělo být dítě schopno si samo zapnout a vypnout nástroj. Doprovodit si jednoduchým způsobem lidovou píseň. Nejjednodušším způsobem je tzv. doprovod SINGLE FINGER (CASIO CHORD) což je v překladu doprovod jedním prstem. Máme-li zvolen tento režim v ovládání doprovodné jednotky, tak stisknutím jedné klávesy nám nástroj vytvoří harmonický doprovod celý akord. Tento princip je velmi jednoduchý, ale spousta pedagogů jej zavrhuje. Právě pro jeho jednoduchost. Dítě si na takový doprovod velmi rychle zvykne a potom je přechod na hraní akordů standartním způsobem velmi obtížné. Ve výuce paní Martiny Krejčí se ale tento způsob používá. Zejména v úplných počátcích hry. Dítě si samo doprovodí píseň s jednoduchým doprovodem v základních funkcích T,S,D a použije při tom i automatizovaný doprovod. Je vhodné učit již od prvních písní vhodný doprovod. Zvolení správného tempa. Pro rychlé písně je vhodná například Polka nebo Pochod, pro pomalé je doporučená Balada. Dítě by mělo zvládnout změnit si nástroj ve zvukové bance a zapnout si doprovod. -27-

28 V přípravném kurzu paní Krejčí používá Klavírní školičku od Zdeny Janžurové a taktéž od stejné autorky Od peřinky ke školičce a ještě trochu dále. Jsou zde vhodná říkadla k rytmizaci. Klavírní školička je velmi dobrou literaturou, ze své vlastní praxe ji mohu doporučit. Žáci zde hrají i podle obrázků, takže je velmi oblíbená. Je rozdělena na úhoz portamento, staccato a legato. Pak také na nácvik dvojhmatů, akordů a přípravu stupnic. Nedostatky této školy spočívají v tom, že začíná první notou e1. Vhodnější by bylo začínat na c1. Zde je třeba pak upevnit tento nedostatek pomocí kombinace basového (nota f) a houslového klíče (nota g1) ve dvou notových osnovách. Malíček levé ruky na notu f a malíček pravé ruky na notu g1. Palce pak dítěti ukáží, kde leží nota c1. V některých písních či říkadlech neodpovídá rytmus danému textu. Je tedy potřebná úprava (VLASÁKOVÁ, 2003). Mimo to používá již od prvopočátku bicí v podkladu. I na těch nejjednoduších říkankách či dokončování melodických motivků. Taktéž při přípravě hry stupnic. Vhodná délka vyučovací lekce je buď 2x25 minut týdně nebo 1x45 minut za týden. Záleží na vyspělosti dítěte a jeho schopnosti udržet pozornost. Tady opět uplatňujeme individuální přístup k žákovi Stavba vyučovací lekce Zde je důležité již přesněji rozvrhnout vyučovací lekci. Je nutné si uvědomit, zda budeme učit individuálně jednoho žáka nebo budeme pracovat se skupinkou. V počátcích by měla být upřednostňována individuální výuka a až později, kdy již žák nabyde nějakých dovedností, bychom měli přistoupit ke skupinové výuce. Bohužel, takto to v reálném případě nefunguje. Proto paní Krejčí volí kompromis. Má-li skupinovou výuku a žáci zrovna nacvičují novou skladbu, jednomu z nich se věnuje a ti druzí se sluchátky na uších pracují na úkolech, které jim byly zadány. -28-

29 Volí tedy individuální přístup ve skupince. Nevyučuje najednou více než tři žáky. Jednak na to nemá uzpůsobenou učebnu - má v ní pouze tři keyboardy a také si myslí, že větší počet žáků již negativně ovlivňuje kvalitu výuky. Jak už jsem zmínila, je důležité si správně rozvrhnout vyučovací hodinu. Ta by měla být složena z několika částí. Tou první je navodit příjemný pocit u žáka (žáků) a klidnou atmosféru v hodině. Může to být formou rozhovoru nebo zahráním známé a oblíbené skladby. Je zásadní dodržovat nepsané pravidlo kdy učitel své žáky ve třídě očekává a ne naopak. Další součástí hodiny by měla být vstupní motivace. Měli bychom žákovi nastínit, co se v hodině bude dělat, co nového se žák naučí a v takovém případě i názorně ukázat na nástroji. Nejdůležitější složkou lekce je nově probíraná látka. Ať už se jedná o nácvik přednesové skladby, technického cvičení nebo etudy. Ve skupinové výuce je vhodný užívat 3 až 5ti minutový interval při nácviku. Je velmi důležité, aby žáci udrželi pozornost a byli pravidelně všichni zapojování do skupinového procesu. Část hudební nauky není samostatnou jednotkou v lekci, ale přirozenou cestou během vyučovacího procesu. Vycházíme z právě probíraného repertoáru v učebnici. Nemalou součástí je ovládání technických funkcí nástroje. Postupujeme od nejjednoušších (zapnutí, vypnutí) až po složité (MIDI, kompoziční program či práce se sekvencerem). Ve vyučovací hodině by neměla chybět relaxace a opakování látky. Nemyslím si, že by některý z pedagogů striktně dodržoval doporučené seřazení hodiny. Je nesporné, že ve většině případů bychom měli vycházet z jakého si daného plánu, který je již vyzkoušený. Měli bychom být také schopni přizpůsobit hodinu náročnosti nacvičované skladby nebo probírané technické záležitosti. Může se stát, že budeme nuceni si zahrát třeba i na psychologa, když má dítě nějaký problém. -29-

30 Neměli bychom být nepříjemní a za každou cenu dítě nutit k nástroji. Použijeme-li totiž vhodnou motivaci, dítě samo přistoupí k nástroji a bude hrát Výuka ročníku Nyní přejdeme k výuce prvního a druhého ročníku. Základní literaturou, kterou využívá paní Martina je Škola hry na keyboard 1,2 od Ladislava Němce. Ačkoliv se v této škole dlouho setrvává v pětiprstové poloze, velmi ji doporučuje. Žáci jsou rychle seznamováni s chromatickou hrou a později jsou schopni hrát v jakékoliv tónině. Dbala na to abych uvedla, že vše doporučuje hrát s podbarvením bicích nástrojů. Veškerá cvičení a motivy. Nejdůležitější je přesnost a přiměřené tempo. Soustředí se na to, aby žáci přesně vnímali první dobu. Používá tempo do MM 100. Z klavírní literarury doporučuje již zmíněnou Klavírní školičku od Z. Janžurové, ale také Evropskou klavírní školu od Fritze Emontze. Tato škola má tři díly a několik doprovodných svazků, ve kterých jsou skladby z období baroka, klasicismu, romantismu i 20. století. Je vhodná pro děti od 5 až 6 let. Velmi využívá hry podle sluchu, hry na černých klávesách a improvizaci. Obsahuje výborná uvolňovací cvičení a vychází ze základního postavení ruky. Pravá ruka v houslovém klíči c1 g1 a levá ruka v basovém klíči na c1 f. Pohybuje se v tńinách C dur A dur (VLASÁKOVÁ, 2003). Na této úrovni již žáci používají režim harmonického doprovodu Multi Finger je to spojení metody Fingered + Single Finfer. Při tomto režimu žíci využívají tři prsty levé ruky. Jsou tak schopni zahrát mnohdy velmi složité akordy. Pro vytvoření mollových a jiných akordů každá značka nástrojů vyžaduje jiný postup. Např. u CASIA chceme-li zahrát akord c moll, musíme stisknout klávesu c a nejbližší bílou klávesu směrem nahoru (tedy c+d). Pokud chceme zahrát septakord C dur, stiskneme tón c a nejblížší dvě bílé klávesy směrem nahoru (c+d+e). Septakord c moll vytvoříme klávesami (c+d+e+f). -30-

31 U nástroje vyrobeného firmou YAMAHA musíme zvolit jiný postup. Akord c moll zahrajeme stiskem klávesy c+ nejbližší černé klávesy (c+b), C7 klávesy (c+h) a chceme-li zahrát mollový septakord, musíme zkombinovat moll+7 (tedy c+b+h). V těchto ročnících si žáci upevňují základní úhozy. Těmi jsou portamento, staccato a legato. Portamento cvičíme nejdříve jednotlivými prsty a to v pořadí (3,2,4,1,5), později melodii rozdělujeme mezi obě ruce a potom hrajeme dvojhmaty. Dvojhmaty jsou vhodné hrát až v těchto ročnících neboť v přípravném ročníku toho dítě ještě většinou není schopno a zbytečně bychom ho zatěžovali. Postupujeme nejdříve nácvikem tercií prvním a třetí prstem, pokračujeme kvartami (1+4) a nakonec dudáckou kvinou (1+5). Staccato vzniká zkrácením již naučeného portamenta. Neměli bychom přirovnávat úhoz ke spálení u plotny. Děti pak mívají zbytečně křečovitou ruku. Je důležité i u keyboardu rozlišovat jednotlivé druhy staccat. Staccato s otevřenou dlaní, s uzavřenou dlaní, do kláves a od kláves. Tyto úhozy je možno nacvičovat jak na keyboardu s dynamickou klávesnící, tak u klavíru. Je faktem, že na klavíru jsou slyšitelné rozdíly větší, než u keyboardu. To ale nemění nic na tom, že by žáci měli tyto úhozy rozeznávat. Posledním úhozem je legato. Je postaven na vázání dvou tónů. Nejdříve prsty (1+2) později (2+3). Zde můžeme použít přirovnání kdy je na dně přichycená nit a ta nesmí utéct. V klavírní výuce tato metoda pomáhá. Bohužel jsem nácvik legata přímo v hodině keyboardu neviděla, tudíž nemohu soudit, na kolik je zde tato metoda učinná. Legato procvičujeme na principu progrese, tedy posouvání určitého motivu diatonicky i chromaticky. Je zajímavé, že ve výuce paní Krejčí se nepoužívá hra stupnic jako takových. Žáci je nacvičují přímo v některých skladbách. S tímto postupem, ale já nesouhlasím. Není nutné hrát stupnice v každé hodině, ale podle mých zkušeností z praxe jsou nedílnou součástí repertoáru každého klávesového nástroje. -31-

32 Podcení-li se příprava nebo samotná hra stupnic vznikají u žáků technické nedostatky. Stupnice jako takové žáci nehrají, ale přípravu na ně absoluvují. Pracují na cvičeních kdy používají střídání pouze 1. a 2. prstu s podkládáním palce, nahoru i dolů (c, d, e,...). To později rozšiřují na kombinaci 1. a 3. prstu (c, e, g, ) a jako poslední možnost kombinaci 1. a 4. prstu (c, f, g, c,...). Toto je pak aplikováno na známou píseň Vyletěla holubička a transpozicí do jiných tónin. Tato metodika se přesně shoduje s metodikou klavírní. Není mi tedy jasné, proč je později upuštěno od hraní stupnic samotných. Ročník třetí a čtvrtý již předpokládá určité technické dovednosti. Žáci již zvládají plně základní úhozy. Zde se opět paní Krejčí vrací k částečné výuce na klavír. Studenti si porovnávají jaké možnosti jim dávají jednnotlivé nástroje. Myslím si, že je to výborný přístup. Protože základním předpokladem dobré výuky je, aby byl hráč kdykoliv schopen přestoupit ke hře na klavír. V technické sféře se studenti seznamují s funkcemi Intro, Ending, Fill in A, Fill in B a One touch setting. Vyžaduje také využívání přidaných pedálů, ke každému z nich přidává jiné funkce. Nejčastěji používá v levém pedálu (Fill in A) break nebo-li pauzu a v pravém pedálu (Fill in B) funkce mění. V těchto ročnících doporučuje pracovat nejen s Keyboardovou školou od Františka Němce, ale kombinovat ji s Keyboard Fun 1-3 od Leslieho Searle. Literatura je určena jak pro jednoho hráče (díl 1.), tak pro dva (díl 2.) i pro tři (díl 3.). Používá také Rock piano od Jűrgena Mosera. Samozřejmostí je doplnění výběrem dalších skladeb dle úrovně jednotlivých žáků. Velmi velký důraz v její výuce je kladen na stylistickou složku. Vyžaduje u každé skladby zajímavou a správnou stylizaci. Jaká je ale ta správná? Například při lidových písních již od nejnižších ročníků volí lidové násroje. Nikdy nepoužívá zvuku klavíru. V klasicistních skladbách hojně využívá hoboje nebo smyčcové nástroje. Dbá také na vhodné a přiměřené tempo. -32-

33 3.3.4 Výuka ročníku V pátém a šestém ročníku vede žáky k tomu, aby ovládali celkově nástroj jak z technického, tak hudebního hlediska. Co je tím myšleno? Prstová technika by měla být již na dobré úrovni. Žáci již nevyužívají při harmonickém doprovodu jen multifinger, ale plných kompletních akordů. Jsou schopni využívat funkce s předešlých ročníků plus další jako REGISTRATION MEMORY (paměť), DUAL (nastavit zvuk u více programů vrstvení zvuků na sebe zároveň s nastavením jednotlivých hladin hlasitosti), STYLE (nastavení programového čísla doprovodu), FADE IN, FADE OUT, nahrávání melodie do jedné stopy a také EFECT (zapínat přednastavené efekty pro jednotlivé zvuky). Někteří z žáků zvládají i funkce FREEZE (nastavení zmražení jednotlivých složek registrační paměti. Tato funkce je využívána například ve skladbách Odissea Veneziana nebo San Marco z cyklu Rondo Veneziano. Patří mezi oblíbené a velmi efektní skladby. V těchto ročnících studenti nacvičují glissanda, lomené rozklady akordů, různé ozdoby (nátryl, mordent, obal apod.). Je dobré, aby si také vyzkoušeli vlastní tvorbu a volili stylistiku hry podle zvoleného rejstříků. Jsou vedeni k úplné samostatnosti při obsluze nástroje. Nastupují i základy MIDI. Improvizační schopnosti žáků v šestém ročníku jsou většinou neporovnatelné se studenty klavíru. Při spuštění vybraného žánru a podkladu jsou schopni okamžitě reagovat v jakékoliv tónině. Jsou k improvizaci vedeni již od prvního ročníku. To klavíristé samozřejmě také, ale myslím si, že právě zvukové možnosti keyboardu jsou obrovskou předností, ale také zároveň motivací. Sedmý a zároveň poslední ročník je opravdu náročný. Studenta čeká absolventský koncert, kde by měl předvést veškerý um, který za léta práce získal. Měla jsem možnost slyšet velmi talentovaného studenta absolventského ročníku. Velmi dobře zvládal arpeggia, chromatické stupnice, velmi složité rytmy. Při produkci skladby od Jeana Michela Jarreho předvedl obdivuhodný výkon. Nejen, že skladbu zvládl výborně technicky, ale také plně využil možnosti keyboardu. -33-

34 Používal tzv. PITCH BEND (kolečko ohýbání tónů), modulační kolečko (Modulation), měnil tempa, přepínal zvukové banky pedálem, což si myslím, je velice složité. Využil také funkce FREEZE, která byla v tento okamžik nutná aby doprovod zůstal neměnný a on mohl pracovat se zvukovou bankou. Jeho výkon byl naprosto brilantní. Technicky absolutně porovnatelný se studentem klavíru. Pokud je keyboardová učebna vybavena i počítačem, může se student problematice věnovat právě v tomto ročníku. Dříve se práce s počítačem nedoporučuje. Pouze u velmi talentovaných studentů, kteří již plně ovládli nástrojou hru a jsou tak schopni se věnovat jiným, než základním, požadovaným dovednostem. Studenti se učí propojovat nástroje se zesilovací aparaturou a mikrofonem, propojení několika nástrojů přes MIDI systém, výrobu hudebních podkladů (MIDI files) s vloženým textem (KARAOKE). Zkouší také komponovat za pomocí hudebního softwaru to mohou i v nižších ročnících. Nedílnou součástí každého ročníku je také hra z listu. Studenti hrají látku většinou o dva až tři ročníky nižší úrovně. Hra z listu je velmi důležitou průpravou v rychlém čtení z not a orientaci na klaviatuře. Když jsou žáci vedeni ke hře z listu od prvního ročníku, v těch vyšších jim už nedělá problémy. Improvizace je rozvíjena taktéž od prvních vyučovacích lekcí. Keyboard je naprosto vhodným nástrojem právě pro ni. Neskutečné zvukové a rytmické možnosti, typy stylizací, technických funkcí jsou samozřejmě nepřirovnatelné k jiným nástrojům. Každý z nás má jiné předpoklady k tomu, aby zvládl improvizovat. Je faktem, že improvizaci se částečně můžeme naučit. Jako každá jiná dovednost má v sobě určitá pravidla. Postupy akordů, vzájemné propojování tónin, navazování melodických motivů, to vše je v improvizaci obsaženo. Děti při hře na keyboard začínají nejjednodušími lidovými písničkami s režimem single finger a ke konci studia jsou schopni modulovat do různých tónin, v jakémkoli rytmu, měnit si zvukové banky a další výše uvedené funkce. -34-