ANALÝZA VYPLACENÝCH DÁVEK HMOTNÉ NOUZE V JIHOMORAVSKÉM KRAJI

Transkript

1 SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor: Ekonomika veřejné správy a sociálních služeb ANALÝZA VYPLACENÝCH DÁVEK HMOTNÉ NOUZE V JIHOMORAVSKÉM KRAJI BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Iveta ZIFČÁKOVÁ Vedoucí bakalářské práce: Ing. Mirka WILDMANNOVÁ, Ph.D. Znojmo, duben 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci ANALÝZA VYPLACENÝCH DÁVEK HMOTNÉ NOUZE V JIHOMORAVSKÉM KRAJI vypracovala samostatně a veškerou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v seznamu použitých zdrojů. V Šanově, duben Iveta ZIFČÁKOVÁ

3 Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Ing. Mirce Wildmannové, Ph.D. za ochotu a odbornou pomoc při vedení bakalářské práce. Mé poděkování rovněž patří paní Ing. Zuzaně Nové, z odboru analýz a statistik Ministerstva práce a sociálních věcí ČR za poskytnutí podkladů nezbytných pro zpracování práce.

4

5

6 Abstrakt Bakalářská práce analyzuje vyplacené dávky hmotné nouze v jednotlivých okresech Jihomoravského kraje za určité období. Práce se věnuje základní charakteristice sociální politiky a sociálního zabezpečení. Částečně charakterizuje chudobu a především představuje hmotnou nouzi. Popisuje legislativní úpravu, finanční výdaje plynoucí na vyplacené dávky, postup při rozhodování pro vyhodnocení nároků na dávku. V poslední části této práce je zpracována analýza vyplacených dávek vzhledem k vybraným ukazatelům. Klíčová slova: sociální politika, sociální zabezpečení, sociální pomoc, hmotná nouze Abstract Die Baccalaureatarbeit analysiert in materieller Not ausbezahlte Leistungen in einzelnen Bezirken des Südmährischen Kreises im bestimmten Zeitraum. Sie widmet sich der Grundcharakteristik sozialer Politik und sozialer Versicherung. Teilweise charakterisiert sie die Armut und stellt vor allem die materielle Notlage dar. Weiterhin beschreibt sie legislative Regelung, finanzielle Ausgaben, die die ausbezahlten Leistungen decken, Vorgang bei Entscheidungen für die Auswertung der Ansprüche auf die Leistung. Im letzten Teil dieser Arbeit wird die Analyse ausbezahlter Leistungen unter Bezugnahme auf ausgewählte Parameter verarbeitet. Schlüsselwörter: Soziale Politik, soziale Versicherung, Sozialhilfe, materielle Not/lage/

7 Obsah Úvod Sociální politika Cíle sociální politiky Objekty a subjekty sociální politiky Nástroje sociální politiky Sociální politika v zemích EU Trendy ve vývoji české sociální politiky Dílčí shrnutí kapitoly Sociální zabezpečení Historický vývoj v oblasti sociálního zabezpečení v ČR Struktura sociálního zabezpečení v ČR Sociální pojištění Státní sociální podpora Sociální pomoc Chudoba a problém chudoby Charakteristika a výskyt chudoby v ČR Nová chudoba Kdo žije nejčastěji v chudobě Životní minimum Dílčí shrnutí kapitoly Hmotná nouze Obecné informace Zhodnocení právního stavu Zákon o pomoci v hmotné nouzi Vymezení stavu hmotné nouze Okruh oprávněných osob Dávky pomoci v hmotné nouzi Příspěvek na živobytí Doplatek na bydlení Mimořádná okamžitá pomoc Výplata dávek Financování dávek Dílčí shrnutí kapitoly Rozhodování o dávkách Orgány pomoci v hmotné nouzi Žádosti Zpracování Modelová situace Dávky v Jihomoravském kraji Obecné údaje Shrnutí obecných údajů Dávky a obyvatelstvo Dávky a nezaměstnanost Dávky a vzdělání Dílčí shrnutí kapitoly...57 Závěr Seznam použitých zdrojů Seznam grafů, obrázků a tabulek Přílohy

8 Úvod Z pohledu historického vývoje lidská společnost fungovala a funguje jako složitý systém, skládající se z lidí a institucí vzájemně propojených činnostmi a vztahy, které probíhají v souladu s mravními, náboženskými, historickými a právními normami. Zpočátku hledal člověk ochranu a zabezpečení své fyzické podstaty, časem se tato potřeba rozšířila i o bezpečí proti možným rizikům hospodářského života. Postupně se vytvářely požadavky k zajištění určitého životního standardu a základních předpokladů rozvoje lidského potenciálu. Působení státu vrámci zajištění sociálních potřeb se z časového hlediska mění. V současné době prostřednictvím sociální politiky a jejich nástrojů se stát výrazně angažuje, podporuje a reguluje sociální rozvoj. Jedním z nástrojů sociální politiky je sociální zabezpečení, které slouží k zabezpečení občanů pro případ životních a osobních událostí. Systémy sociálního zabezpečení jsou významnou složkou ekonomiky. V České republice sociální zabezpečení tvoří tři pilíře: sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc. Většina dávek ze systému nahrazuje či doplňuje ekonomický příjem domácností. Ve své bakalářské práci se zaměřím na sociální politiku a její nástroje. Zvláštní pozornost je věnována pomoci v hmotné nouzi. Tento systém je moderní formou pomoci osobám s nedostatečnými příjmy motivující tyto osoby k aktivní snaze zajistit si prostředky k uspokojení životních potřeb. Patří mezi opatření, pomocí kterých Česká republika bojuje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Vtéto části práce je užitá deskripce a syntéza poznatků získaná z odborných materiálů. Obsah závěrečné části tvoří především analýza dávek pomoci hmotné nouze v Jihomoravském kraji, jejíž součástí je komparace získaných dat s jinými ukazateli (nezaměstnanost, struktura obyvatelstva, vzdělanost). Cílem práce je provedení rozboru vyplacených dávek hmotné nouze v jednotlivých okresech daného regionu za určité období. 7

9 1 Sociální politika Kapitola se zaměřuje na základní pojetí, cíle, objekty a subjekty sociální politiky. Popisuje nástroje sociální politiky, částečně představuje sociální politiku Evropské unie a nastiňuje trendy v budoucí sociální politice v naší zemi. Každý člověk se prakticky od narození až do své smrti setkává s různými sociálními instituty, institucemi a opatřeními při řešení svých sociálních problémů. Sociální politika hraje v soudobých podmínkách velice významnou roli, stává se neodmyslitelným atributem uspořádání společnosti. Od sociální politiky v moderní společnosti se očekává, že poskytne předpoklady, podmínky, impulsy a motivaci pro rozvoj každého jedince, a tím i ku prospěchu celé společnosti. Sociální politika je politikou, která se orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, dispozic, k rozvoji jeho osobnosti a kvality jeho života. Sociální politika je úzce vázána na své společenské okolí, je tedy vždy specifická v každé zemi a době, ale jsou jí vlastní i určité společné znaky Cíle sociální politiky Základním cílem sociální politiky je vytvoření lidsky důstojných podmínek života a zajištění rovných příležitostí všem. Prosazení rovných příležitostí znamená zejména: zajistit rovný přístup ke vzdělání, ke zdravotní péči, k pracovním příležitostem, k možnostem získat přiměřené bydlení a také zajistit a garantovat dostatečný minimální příjem. Tento cíl je naplňován konkrétními opatřeními jednotlivých dílčích sociálních politik. Důležitý je vztah obyvatelstva k cílům a k sociální politice vůbec. K prosazení cílů je nutné mnohdy složité vyjednávání, v němž je nutné aktivní účast občanů a všech zúčastněných institucí Objekty a subjekty sociální politiky Pod pojmem objekty sociální politiky rozumíme všechny obyvatele dané země, ať jednotlivce či určité sociální skupiny. Objekty sociální politiky jsou ti, kterým jsou opatření sociální politiky určena, na něž jsou orientována. 1 KREBS, V. a kol. Sociální politika. s KREBS, V. a kol. Sociální politika. s

10 Subjekty jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnosti, předpoklady, možnosti a prostředky určité sociální činnosti či chování a kdo takové činnost a chování může iniciovat a naplňovat. K subjektům sociální politiky patří: stát a jeho orgány, zaměstnavatelé a firmy, zaměstnavatelské, zaměstnanecké a odborové orgány, regiony, místní komunity, obce, jejich orgány a instituce, občanské organizace a iniciativy, církve, občané, rodiny, domácnosti. Nejvýznamnějším subjektem, který do značné míry určuje pojetí, obsah a úkoly sociální politiky v daném časovém období a společnosti je v moderní době stát. Role státu je všeobecně považována za nezastupitelnou. Od státu vychází impuls k naplňování a respektování základních principů sociální politiky Nástroje sociální politiky Základním nástrojem v každé demokratické společnosti je právní řád, v jeho rámci pak sociálněprávní legislativa (Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, zákony, daňová legislativa, nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, vyhlášky orgánů samosprávy, kolektivní smlouvy). Rozlišujeme také ekonomické nástroje, tzn. všechna opatření, která ovlivňují získávání a přerozdělování zdrojů tak, aby bylo dosaženo stanovených cílů (státní, obecní rozpočet, půjčky, úvěry, výplaty dávek, příspěvky, cenová politika). Mezi další nástroje sociální politiky patří sociální programy, nátlakové akce, hromadné sdělovací prostředky, organizační struktura či veřejná slyšení. Významným nástrojem z hlediska časového horizontu je sociální doktrína (vize) jako dlouhodobá směrnice pro praktickou sociální politiku a sociální program jako nástroj sloužící k prosazování doktríny, k hledání cest, jak dosáhnout dlouhodobých cílů, jakými prostředky a jakými konkrétními kroky, které však česká sociální politika zatím nemá 4. 3 KREBS, V. a kol. Sociální politika. s KREBS, V. a kol. Sociální politika. s

11 1.4 Sociální politika v zemích EU Sociální politika v zemích Evropské unie je z mnoha příčin úzce spjata s hospodářskou politikou. Obě tyto kategorie se vzájemně ovlivňují pro účinnou sociální politiku je samozřejmě důležitá výkonnost ekonomiky, na níž závisí vytváření prostředků pro sociální politiku. Úspěšná hospodářská politika zajišťuje ekonomickou základnu pro rozvoj sociální politiky a rozšiřuje tak možnosti pro její další zkvalitnění. Cílem četných opatření jednotlivých zemí EU i jejich vrcholných orgánů ve sféře sociální politiky není vytvoření jakéhosi jednotného sociálního prostoru ve Společenství, nýbrž zajistit ve všech členských zemích určitý minimální sociální standard, přičemž se ponechává prostor na vůli a možnostech jednotlivých zemí dostat se na tuto úroveň. Lidé jsou hlavním aktivem EU a měli by být ústředním bodem politik Unie. Investování do lidí a rozvoj aktivního a dynamického sociálního státu budou klíčové jak pro místo Evropy v ekonomice založené na znalostech tak pro zajištění toho, že vznik této nové ekonomiky nezvýší současné sociální problémy nezaměstnanosti, vyloučení ze společnosti a chudoby. Od budoucí evropské sociální politiky se očekává: více pracovních míst a kvalitnější pracovní místa, předvídání a využívání změny pracovního prostředí vytvářením nové rovnováhy mezi flexibilitou a jistotou, boj proti chudobě a všem formám diskriminace za účelem prosazování sociální strategie, modernizace sociální ochrany, prosazování rovnosti mužů a žen, posilování sociálněpolitických aspektů rozšíření a vnějších vztahů EU Trendy ve vývoji české sociální politiky Sociální politika představuje nepochybně oblast, k jejímž základním rysům nesporně patří určitá dlouhodobost. V současné době procházejí vyspělé země světa hlubokými změnami a tento proces změn se dotýká dnes a ve stále větší míře se bude dotýkat i naší společnosti. Jde o procesy, které ve své podstatě staví do centra pozornosti lidský faktor, jeho kultivaci a tudíž i celou 5 BRDEK, M. a kol. Trendy v evropské sociální politice. s

12 sociální politiku. Jde zejména o tyto trendy: Prvním je značná dynamičnost nových technologií, vědeckých poznatků a informací - trendy spojené s vědecko-technickým pokrokem budou spojeny se značnými sociálními pohyby (např. odvětvových, profesních, kvalifikačních, příjmových aj. struktur) a budou vyžadovat např. daleko adaptabilnější jedince jistých morálních kvalit. Ponesou s sebou jistě i rizika konfliktů a sociální nestability. Druhým je globalita. Vzájemná závislost se zvyšuje a tento trend bude sílit. Dále bude sílit závislost jedněch na druhých (jedinců, podnikatelů, finančních a hospodářských systémů atd.). Poroste závislost i v oblasti sociální ve smyslu nalézání společných hodnot i mechanizmů (základní minimální standardy v EU, internacionalizace vzdělávání aj.). Třetím je subjektivita. Stále více se spoléhá na schopnosti jednotlivce, jeho produktivitu a soutěživost, na jeho intelekt a sociální kvality. Subjektivita předpokládá harmonizaci individuálního fenoménu s širšími společenskými zájmy. Čtvrtým je demografická situace spojená s populačním vývojem, zejména stárnutím populace a přijatelnými existenčními podmínkami všech občanů, s migračními procesy, s riziky poškozování zdraví atd. Značnou důležitost je nutné připsat rodině, jejím proměnám, rolím a fungování, neboť od rodiny jako významného subjektu (i objektu) sociální politiky jsou odvozovány četné sociálně-politické aktivity. Pátým je nutnost důsledného vzájemného propojování ekonomických a sociálních úvah a cílů, což znamená vycházet ze vzájemného sepětí hospodářské a sociální politiky, a to v oblasti zdrojů i efektů. Šestým faktorem ovlivňujícím budoucí sociální politiku je české specifikum. Spočívá v současném stavu nejen sociální politiky, ale společnosti vůbec. Počáteční dynamika v procesu transformace v sociální politice se nutně vyčerpala a další vývoj naráží na bariéry ekonomického růstu a na myšlení a postoje značného počtu lidí k řešení sociálních problémů. Tato okolnost vyžaduje sebekritickou reflexi daného stavu a nutnost hledat nové dynamizující prvky dalšího vývoje. 11

13 Tyto trendy by se měly uplatnit při utváření naší budoucnosti směřující k příští tzv. aktivní společnosti. Ta by měla být založena jak na redistribuci ve prospěch skutečně sociálně potřebných občanů a na vytváření vyšší nabídky veřejných statků (rozvoj vzdělání, zdokonalování systému zdravotní péče, státní podpora bydlení, ochrana životního prostředí aj.), tak i na aktivní účasti lidí, na jejich vlastním sociálním rozvoji a na jejich participaci na vytváření i využívání veřejných statků 6. Sociální politika našeho státu musí projít velkými změnami. Především si společnost i stát musí uvědomit, jaké jsou jejich sociální priority, jaké cíle a účel by měla sociální politika sledovat. Objevují se vážné diskuse o potřebě vymezení tzv. sociální doktríny. Jakými základními směry by se měla ubírat sociální politika našeho státu? Především stát by měl provádět nejen sociální politiku ochrannou, tj. pasivní, ale pokusit se v zájmu dlouhodobější stability zasáhnout i do sociálně ekonomických procesů delších, než je jedno volební období. Dnes je zřejmé, že je potřebné více zohlednit a ocenit individuální schopnosti každého jedince, tak aby byl při plném využití jeho tvůrčího potenciálu zajištěn rozvoj jak národního hospodářství, tak plný rozvoj osobnosti Dílčí shrnutí kapitoly Významné a nezastupitelné místo ve společnosti patří sociální sféře a sociální politice, jako politice orientované na člověka. Lidská společnost fungovala a funguje jako složitý systém, který se skládá z lidí a institucí. Jednou s těchto institucí je stát. Sociální stát zavazuje jedince k účasti na společném zvládnutí života. Sociální politika se bezprostředně váže k životním podmínkám, je vymezována hospodářskou politikou a je redukována na soubor opatření ve prospěch osob, jejichž zajištění je realizováno podle kritéria potřebnosti. Sociální politika je činnost subjektů, která směřuje k vytváření vhodných podmínek pro všestranný rozvoj jedince. 6 KREBS, V. a kol. Sociální politika. s GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M., Sociální zabezpečení. s

14 2 Sociální zabezpečení Cílem této kapitoly je seznámení se s historií sociálního zabezpečení v České republice a jeho základní strukturou. Představuje jednotlivé subsystémy sociálního zabezpečení a nastiňuje problém chudoby. Sociální zabezpečení je nástrojem sociální politiky státu a slouží k zabezpečení občanů pro případ osobních nebo životních událostí, které nazývá událostmi sociálními. Systémy sociálního zabezpečení jsou významnou složkou celonárodní ekonomiky a byly vytvořeny k poskytnutí peněžitých nebo věcných dávek či služeb, a to buď jako náhrada za příjmy z ekonomické činnosti nebo k úhradě mimořádných nákladů 8. Pojem sociální zabezpečení můžeme chápat jako pojem komplexní, který je vnitřně dále členěný a znamená soubor právních norem, institutů a vztahů, jejichž účelem je předcházet možným sociálním rizikům, odstraňovat nepříznivé následky, které vzniknou jedincům v důsledku stanovených sociálních událostí, a vytvářet tak příznivé podmínky pro všestranný sociální rozvoj člověka Historický vývoj v oblasti sociálního zabezpečení v ČR Systémy sociálního zabezpečení se v naší zemi začaly rozvíjet ve druhé polovině 19. století. V řešení tíživých sociálních situacích občanů do té doby stát zasahoval pouze minimálně. Vývoj sociálního pojištění v naší zemi, která byla v té době součástí Rakouska Uherska, ovlivnila tzv. Bismarckova reforma. Tento model sociálního pojištění je souhrn uzákonění nemocenského, úrazového, starobního a invalidního pojištění. Vznikem Československé republiky, po roce 1918, byl tento model převzat. Postupně byly přijímány jiné právní předpisy. Sociální zabezpečení v tomto období bylo značně roztříštěné. Zahrnovalo pouze část obyvatelstva, nejvýhodnější preference měli státní zaměstnanci. Sociální péče pro staré a invalidní byla založena na dobročinnosti. V této oblasti působila celá řada dobrovolných organizací a spolků charitativního nebo církevního charakteru. Většina zaopatření připadala na domovské obce. V době okupace nepřinesly úpravy v oblasti sociálního zabezpečení žádná významná zlepšení. 8 NOVOTNÁ, M. Dávky nemocenského pojištění poskytované v těhotenství a mateřství. s. 3 9 GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M., Sociální zabezpečení. s

15 K zásadním změnám ve vývoji došlo po roce Nové právní předpisy byly ovlivněny sovětským vzorem. Vzrostla výše a počet poskytovaných dávek, čímž došlo k nárůstu nákladů na sociální zabezpečení 10. V padesátých letech došlo k oddělení důchodového pojištění a nemocenského pojištění, došlo k zestátnění zdravotní péče. V šedesátých letech bylo důchodové zabezpečení novelizováno a jeho podstata byla v principu zachována až do roku K méně rozsáhlým reformám došlo v sedmdesátých a osmdesátých letech. Jednalo se o reformy spočívající především k podpoře zabezpečení rodin sdětmi, pokračovala politika státu orientovaná na pomoc mladým rodinám. Po společenské změně v roce 1989 byla nastartována nová sociální reforma. Obsahovala koncepty např. minimální mzdy a životního minima. Po rozdělení federace a vzniku České republiky byly postupně přijaty a novelizovány významné právní předpisy a započala reforma důchodového systému. Na přelomu dvacátého a jednadvacátého století dochází k dalším postupným změnám, především v oblasti sociální podpory, nemocenského i důchodového pojištění 12. Sociální reformy znamenaly zásadní změnu úlohy státu v sociální politice. Jednalo se zejména o prosazování individuální odpovědnosti občana za postavení sebe a své rodiny; odstranění státního monopolu, podporu nestátních subjektů, občanských aktivit, sdružení a organizací; vytvoření jednotného základu pro konstrukci sociálních dávek a dosažení propojenosti systému; přizpůsobování sociální politiky průběhu ekonomické transformace Struktura sociálního zabezpečení v ČR Sociální zabezpečení jako součást sociální politiky a jako prostředek k uskutečňování jejích úkolů a cílů můžeme obecně chápat jako soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje předcházení, zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí občanů. Hlavními sociálními událostmi jsou zejména stáří, invalidita, smrt rodinného příslušníka, narození dítěte, těhotenství, nemoc, úraz a jiné události způsobující tíživou situaci. 10 NOVOTNÁ, M. Dávky nemocenského pojištění poskytované v těhotenství a mateřství. s WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika: Distanční studijní opora. s NOVOTNÁ, M. Dávky nemocenského pojištění poskytované v těhotenství a mateřství. s WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika: Distanční studijní opora. s

16 Nejrozšířenějším pojetím v současné době je sociální zabezpečení ve smyslu souhrnného označení pro všechny sociální instituce, poskytujícím občanům radu, ochranu, materiální a peněžní plnění, služby a azyl k uspokojení jejich sociálních potřeb 14. Sociální zabezpečení je tvořeno základními subsystémy (tři nosné pilíře): sociální pojištění státní sociální podpora sociální pomoc Sociální pojištění Sociální pojištění je nejdůležitějším pilířem systému sociálního zabezpečení. Dělí se na osm základních subsystémů: zdravotní a nemocenské pojištění, pojištění v mateřství, pojištění v nezaměstnanosti, rodinné přídavky, úrazové pojištění, pojištění ve stáří, pojištění invalidity, pojištění pozůstalých. 15 Systém sociálního pojištění je financován průběžným způsobem. To znamená, že výdaje na dávky v daném období jsou hrazeny z příjmů z pojistného vybraného v tomto období. Právní úpravu financování obsahuje zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti 16. Stanoví zejména: okruh poplatníků pojistného (včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti), způsob stanovení výše pojistného, odvod pojistného a povinnosti plátců pojistného. 14 KREBS, V. a kol. Sociální politika. 4. s WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika: Distanční studijní opora. s Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů 15

17 Podle tohoto zákona se vybírá pojistné na sociální zabezpečení (na nemocenské pojištění a důchodové pojištění) a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Tyto příjmy jsou příjmem státního rozpočtu Státní sociální podpora Systém dávek sociální podpory je opatření státu zaměřený především k podpoře rodiny. Při realizaci státní sociální podpory je uplatňován princip státem organizované solidarity, a to ve dvou základních směrech: od bezdětných k rodinám s dětmi, od vysokopříjmových k nízkopříjmovým rodinám. 18 Značná část dávek státní sociální podpory je odvozena od životního minima. Životní minimum, jako základní prvek systému státní sociální podpory, je společensky uznanou minimální hranicí příjmu, pod níž nastává stav nouze. Životní minimum je kritériem, jehož hlavní funkcí je posouzení příjmové nedostatečnosti pro potřeby sociální ochrany občana nebo rodiny 19. Dávky státní sociální podpory, které jsou poskytovány: a) v závislosti na příjmu přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, b) bez závislosti na příjmu rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné, pohřebné. Systém státní sociální podpory je nepříspěvkovým systémem, který je financovaný ze státního rozpočtu. Prostřednictvím státní sociální podpory stát přispívá především rodinám s nezaopatřenými dětmi v případě uznané sociální situace, na jejíž řešení rodina vlastními silami a vlastními prostředky nestačí. Dávky státní sociální podpory sledují 17 Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Systém sociálního zabezpečení v České republice. s KREBS, V. a kol. Sociální politika. s WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika: Distanční studijní opora. s

18 životní cyklus nezaopatřeného dítěte od jeho narození po ukončení jeho vzdělávacího procesu a poskytují pomoc rodinám s dětmi v různých obtížných životních situacích Sociální pomoc Nově koncipovaná sociální pomoc vychází ze základního předpokladu, že v podmínkách demokratické společnosti a svobodného trhu nese každý občan odpovědnost sám za sebe a za svou budoucnost. Jestliže se ocitne v sociálně neuspokojivé situaci, nastupuje sociální pomoc jako projev lidské solidarity i dobročinnosti. Cílem této podpory je navrátit takovému občanu co nejrychleji sociální suverenitu, pomoci mu překonat stádium sociálně ekonomických obtíží a řešit jeho trvalé sociálně svízelné postavení. Jedním ze základních cílů sociální pomoci je tedy zabránit propadu občana do trvalé sociální závislosti. Sociální pomoc je určena k zabezpečení základních životních potřeb osob v situaci absolutního nedostatku hmotných prostředků a v těch sociálních situacích, kdy osoby nejsou schopny samy ani s pomocí vlastní rodiny zabezpečovat svoje základní životní potřeby. Systém sociální pomoci tedy řeší situace kdy jsou ohrožena práva občana, kdy se občan nachází v hmotné nouzi, kdy je občan v sociální nouzi a není schopen zabezpečit svoje potřeby vlastními silami, kdy mu tyto situace hrozí 21. Výchozí metodou sociální pomoci je sociální práce. Jde o institut, který je v současné době obnovován. Sociální prací se rozumí uplatnění odborných postupů při práci sjednotlivcem, se skupinou a při práci s obcí (komunitou). Nezbytnou součástí sociální práce je stanovení diagnózy a navržení konkrétního způsobu řešení obtížné sociální situace občana 22. Základními nástroji sociální pomoci jsou sociálně právní ochrana, poradenství, sociální prevence, sociální služby a dávky sociální péče. Sociálně právní ochrana se poskytuje nezletilým dětem, občanům, kteří nemají způsobilost k právním úkonům a občanům, kteří své oprávněné zájmy a zákonem chráněná práva nejsou schopni vlastními silami uplatňovat a tyto zájmy či práva by mohly být ohroženy. 20 Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Systém sociálního zabezpečení v České republice. s KREBS, V. a kol. Sociální politika. s WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika: Distanční studijní opora. s

19 Nejrozsáhlejší formou sociální pomoci tvoří systém sociálních služeb. Tyto můžeme z hlediska jejich subjektu rozdělit do dvou základních skupin - služby státní a obecní a služby nestátní. Jsou poskytovány jak bezúplatně, popřípadě za částečnou nebo plnou úhradu vzniklých nákladů, avšak nikoliv pro zisk. Soustavu sociálních služeb tvoří zejména: sociální poradenství (předmanželské a manželské poradenství, výchovné poradenství, poradenství v nezaměstnanosti), provizorní, prozatímní nebo dočasné ubytování (azylové domy pro bezdomovce, domy pro osamělé matky s dětmi), denní pobyty (denní pobyty pro důchodce, denní pobyty pro bezdomovce, kluby důchodců), stravování (jídelny pro chudé, rozvoz stravy do domácností starých nebo zdravotně postižených občanů), pečovatelské služby, krizová centra linky důvěry, zařízení pro občany společensky nepřizpůsobivé (detenční záchytné ústavy, zařízení pro pomoc osobám závislých na alkoholu nebo drogách), ústavy sociální péče (ústavy pro tělesně postižené občany, ústavy pro mentálně postižené občany, domovy důchodců) 23. Přijatá řešení v oblasti sociální pomoci by měla vést postupně ke změně a ke snížení role státu a ke zvýšení odpovědnosti a kompetencí samosprávných obcí při zabezpečení základních životních potřeb pro občana nacházejícího se v nouzi, zejména v oblasti sociálních služeb, tak jak je tomu ve vyspělých evropských zemích WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. Distanční studijní opora. s KREBS, V. a kol. Sociální politika. s

20 2.3 Chudoba a problém chudoby Problém chudoby provází a sužuje lidskou existenci prakticky od jejího vzniku. Jde o jev přítomný i v současné době, jak v rozvojovém světě, tak v zemích, které se dnes řadí mezi špičku nejvyspělejších zemí naší planety. Chudobu lze obecně vymezit jako stav, kdy lidé nejsou schopni uspokojovat své základní životní potřeby vmíře, kterou společnost v dané době uznává jako minimálně či nezbytně nutnou. Je to stav, kdy lidé nejsou schopni získat vlastními silami prostředky k tomu, aby zajistili vlastní existenci. Chudoba je především důsledkem nerovného přístupu k příjmům a bohatství. Chudoba vzniká v podstatě ze tří hlavních příčin: nízkých výdělků ze zaměstnání, nedostatku zaměstnání, rozdílů ve vyvlastněném bohatství. Není problematická jen faktem samotného nižšího životního standardu, ale je problémem širším, neboť ovlivňuje proces socializace člověka, jeho chování, postoje, zařazování a místo ve společnosti Charakteristika a výskyt chudoby v ČR Existence chudoby v naší socialistické minulosti byla bagatelizována a oficiálně nebyla vůbec připuštěna, i když reálně v jisté míře nepochybně existovala. Po roce 1989 je chudoba oficiálně přiznána a její vyšší výskyt je spojen především s důsledky procesu transformace na životní podmínky lidí. Liberalizace cen, růst životních nákladů, vznik nezaměstnanosti, rozvíjející se soukromé vlastnictví, procesy privatizace mají rozdílný vliv na sociální strukturu společnosti. Pro některé sociální skupiny obyvatel se možnosti růstu životní úrovně výrazně rozšiřují, pro jiné méně, pro další znamenají riziko chudoby (např. pro mladé rodiny s dětmi, nezaměstnané). Je namístě připomenout, že po roce 1989 došlo a v souvislosti s akceptací tržních principů ekonomiky stále dochází v české společnosti ke změnám, které se chudoby výrazně dotýkají. Diferenciace mezd a celkových příjmů, růst životních nákladů, snížení jistoty zaměstnání a příjmů z něho, výskyt sociálních problémů (nezaměstnanost, žebrání), příliv migrantů a imigrantů, lidé ohrožení dalšími riziky (bezdomovectví, drogové 25 KREBS, V. a kol. Sociální politika. s

21 závislosti, prostituce), to jsou důvody, aby se uvedly v život mechanismy, které budou vyhovovat nejen demokratickým principům a normám, ale současně i stavu veřejných financí a možnostem problémy řešit. Přesto, že výskyt chudoby v ČR není nijak dramatický, sociální politika musí soustavně usilovat o minimalizaci chudoby. Především z hlediska humánního a také i z hlediska čistě ekonomického. Státní dávky vyplácené chudým totiž zvyšují nároky na rozsah přerozdělování, zvyšují daňovou zátěž a náročnost na zdroje státního rozpočtu Nová chudoba Chudobou se nerozumí pouze nedostatek peněz. Má mnoho dalších rozměrů. Zahrnuje nedostatky týkající se vzdělání, pracovní kapacity, zdraví, bydlení a osamělosti. Chudý občan je definován jako občan, jehož zdroje (materiální, kulturní nebo sociální) jsou natolik omezené, že nedosahují minimálně uznanou životní úroveň v zemi, ve které žije. Objevují se nové aspekty, které podporují novou tvář chudoby. Nová chudoba má následující rysy: velký růst počtu lidí závislých na sociální pomoci a lidí, kteří žijí z jiných forem sociálních dávek, nezaměstnanost a nejistota v zaměstnání, a proto i chudoba se dotýkají daleko širšího okruhu populace než dříve, vzrůstající počty nedoplatků na půjčkách, nájemném a za otop, zvyšují se počty osamělých rodičů, kteří žádají o sociální pomoc, rostoucí počty lidí bez domova většinou jasně a zřetelně těch, kteří žijí na ulicích, koncentrace mnohých, kteří jsou postiženi vývojem, do specifických městských oblastí; to ohrožuje sociální strukturu a samozřejmě veřejný pořádek v těchto oblastech Kdo žije nejčastěji v chudobě Průzkumy naznačují, že mezi těmi, co v chudobě pobírají státní dávky (jde o dávky vyplácené chudým do výše životního minima), jsou v České republice nejčastěji nezaměstnaní (cca z 80%), nekvalifikovaní (cca 1/2 příjemců má nanejvýš základní 26 KREBS, V. a kol. Sociální politika. s BRDEK, M. a kol. Trendy v evropské sociální politice. s