Lednicko-valtický areál na jižní Moravě památkou UNESCO

Transkript

1

2

3 Lednicko-valtický areál na jižní Moravě památkou UNESCO Zdeněk Novák Areálledllického zámku sfrallcouzskou zahradou a anglickým parkem. Foto Jali Vondra Jihovýchodní cíp Moravy patří bezesporu k nejdéle osídleným k ou tům naší vlasti. Sledujeme-li historii vlivu člo v ěk a na krajinu, p rávě zde bude patrný nejdelší. Pomineme-li vliv lidí starší doby kamenné, lze mít za to, že kontinu ální ovlivňvání vzhledu a systému krajiny začalo právě zde někdy let před Kristem s p řích odem prvních zemědělců doby kamenné. Patrně právě tudy, proti proudu řek y Moravy vstoupili do naší země první zemědě lci, když postupně osídlovali stále větší a vě t ší území okolo tzv. úrodného pů l měsíce. Země děl ství udává zásadní tón v krajině dodnes. Zatímco lid, který zde doposud žije, přišel podle od b orníků od severovýcho du, jeho základní duchovní základna, křesťan ství, při š lo se slovanskými vě rozvěsty opět z jihovýchodu. Velkomoravský rozkvět je doložen zejména po zůstatky hradišť na Pohansku a u Nejdku. Nedaleký Podivín patří k našim nejstarším městům, spojeným už s historií Českého království. Pozoruhodná je domněnka, publikovaná v německé l i teratuře v 19. století o názvu místa. Autor se domnívá, že jméno Podivín (německy Kostel) je odvozeno od mo ravského slova "podiwje", což znamená kostel, a toto české slovo slouží za německé jméno obce. První písemná zmínka o Lednici se datuje rokem 1222, Valtice jsou doloženy dř ív e (1 192). Podstatná pro další vývoj krajiny je skutečnost, že v roce 1249 se Lednice dostala do rukou rodu Lichtenš tejnů, pocházejícího ze Štýrska. Valtice se staly jejich majetkem na konci 14. století. Od té doby se tato pan ství vyvíjela společně, posléze k nim přibyla ještě panství Bře clav na morav ské straně, Rabensburg a Wilfersdoď na rakouské stran ě hranic. Obrovský krajinný park, zvaný dnes Lednicko-valtický areál, se však vyvíjel pouze na panstvích Lednice, Valtice a Břeclav zhruba v prostoru mezi Podiví nem na severu, Lanžhotem na v ýchodě, Valticemi na jihu a Sedlecem na zá- Krásnéjho Oldřich Mikulášek Podzime v zemi moravské, tam dole! Javor II lesa jak jantaro vý šperk, plno iíader. pod révovým listím, sladkost z řep, že zemdlívá až kraj po šťastném porodu, zpod víček jenom podveče r, vzdálený štěkot psa a ještě vzdá lenější - hej, hore - Z bud, kde zbylo loiíského. Oh, porazte mne, chlapci, porazte, táhlostí zpěvu, drsností vína, rád k té zemi padnu, k plnému tělu ženy, však luna líná velce zlíbá zem, že proberu se k ránu v úsvitu z perletě a rosou k,'těn jak znovu narozený na seně nebo na slámě pocítím v srdci jho čehosi krásného jak člověk prvn í, první na světě. So chařská výzdoba lednického zámku. Foto Lubomír Zeli1lka \icl5rr,,(]dllnfi ~ SVĚTOVÉ PŘíRODNí DĚDICTVí 1

4 Blízkost krve Jiřina Axmannová když vysypaným zrním posledních strnišť zazvoníš můj kraji když čas dozrává k vinobraní a cestou v úvoze ve směru úrody pomalu projdou urození horečn ě rozběhn e se tep mojí krve tvou ruku mohu podržet matko a syna k spánku uložit ucítit blízkost života nebýt už sama tehdy /a jenom tehdy/ na úpalí své země če lem do hlíny pokleknu Kulturní krajina jako světové dědic t ví Antonín B u ček Hran ičn í zám eček lul Po]zansku. Foto Lubomír Zelinka padě. Za první, do vzhledu kraj iny zasahující p o či n, lze považovat založení rybníku na potoce V čelín ek - Mlýnského, Prostřed n í n o, Hlohoveckého, Nejhořej ší h o, který byl pozd ěj i zrušen, a Nesytu jako posledního v kaskád ě dokončené asi roku Rybníky nebyly založeny kvůli zkrášlení krajiny, ale samo zřejmě pro chov ryb. To však o několik set let po z d ěj i nebránilo tomu, aby do velkorysého krajinného plánu nebyly pojaty. První s ku tečn ý výtvarný zámě r v kraji ně pozorujeme až na p oč átku 17. století. Karel 1. ( ), kterému se jako prvnímu z rodu po da ři l o získat titul Říšké h o knížete, určil Valtice ( tam ější hrad byl tehdy již p řes tavěn v ren e san č n í zámek) za sídlo panujícího lichtenštejnského knížete, Lednici (tam v té době stála nedaleko románskogotické tvrze ren es an ční vila s krásnou zahradou zmiňovan o u již roku 1571) zajeho letní sídlo. Karel 1. také patrn ě pojal myšlenku i v kraj ině doložit význam Valtic jako centra lichtenštejnské moci. P o krač ova l v p ře s ta vbě zámku, plánoval výstavbu nového farního kostela, založil klášter Milosrdných brat ří. Lednice byla vážena jako první a tudíž nejdéle v l astněné panství na M orav ě rodem získané (Mikulov byl již před půlstole tím prodán). Její p říhodná poloha na bře hu řeky Dyje umožnila budovat velkolepý zahradní program, již v té d obě d ů le ži to u souč ást každé šlechtické rezidence, což valtické sídlo, s evřen é ze tří stran m ě stem, neumo žň o v a lo. Také postrádalo do s ta tečný vodní zdroj, schopný sytit fontány a bazény, které byly považovány za nezbytné. A právě patrně o fontánách píše Karel 1. v dopise A. Puntzlerovi do Lince 21. února Zve jej, aby na j aře přij e l do Lednice a pok račova l v budování vodního díla. Již tehdejší zahrada, formá l ně sam o zřejmě renesan ční, byla utvářen a pod vlivem romantických idejí. Za první projev romantismu v historii lednických zahrad můžeme snad považovat umě l ou jeskyni pod zámkem. Zda byla vybudována již při s tavbě rene- Kdyby byl vývoj ploché nížinné krajiny na území Lednicko-valtického areálu obdobný jako vývoj jiných nížinných kraj in s teplým klimatem a p ře v a h o u úrodný ch černozem ních půd na spraši, byla by zde dnes typická monotónní polní zemědělská krajina s rozsáhlými bloky agrocenóz. Místy by byly akátové lesíky či topolové plantáže s jednotvárným podrostem, potok Vče lín ek by byl kanalizován a na jeho břez í c h by se š í řily houštiny zavlečené kustovnice cizí. Projektanti by zpracovávali projekty revitalizace ří č n í sítě a návraty biocenter a biok ori dor ů, aby v budoucnu byla kraj ina o něco ekologicky stabiln ější a mé n ě technizovaná. Koncem 18. století započa la přeměna území Lednicko-valtického areálu v romantický p řírodně krajin ářský park. Vznikl jed i neč ný p ří klad vysoce produktivní li přito m krásné harmonické kulturní krajiny s účeln ým, esteticky vysoce hodnotným a ekologicky vyváženým u s pořádáním. Jedná se dnes o kraj inu ekologicky stabilní, s vysokou druhovou rozmanitostí..př it om prakticky všechny pro biodiverzitu významné ekosystémy vznikly um ěle, lidskými zásahy, na zá kl adě p roje k tů, jejichž j edine č no st byla ov ěřen a t akřka d vě ma staletími, která uplynula od jejich realizace. V mnoha s m ě rec h může být tato krajina p říkl ad em a inspirací pro ty, kdož se zamýšlejí nad tím, j ak u čin i t kul turní kraji nu harmonickou a její využití trvale udržitelné. Botanik van der Schott, s nímž architekt Franti spol upracoval při návrhu parkových úprav, při vez l do Lednice exotických rostlin, p ředevš ím ze severní Ameriky. Dnes 2 SVĚTOVÉ PŘíRODNí DĚD ICTV Í ~~9rr:qDIl1)Ík8~

5 v d311i1 Dllun ~ sanční vily v Lednici na konci 16. století, č i zda byla vybudována po zd ěj i, můžeme jen hádat. Doložena je až za vlády knížete Karla Eusebia z Lichtenštejna ( ), syna Karla 1., který realizoval řadu myšlenek svého otce (vyst avěl kupřík l adu ve Valticích farn í kostel, začal vysazovat aleje, směřující z okolních obcí do Valtic) a přidal řadu vlastních. Grotta je ozdobena umělým i krápníky a mušlemi a je velmi rozsáhlá. Se zahradou byla propojena chodbou, jak dokládá vyobrazení Wilhelma Praemera v Lichtenštejnských sbírkách. Kníže Karel Eusebius vytvoři l ve Valticích dv ůr v rudolfinských tradicích, zajímal se o divadlo a architekturu, začal sbírat obrazy a umělecká díla, zaměstnával alchymisty. Lednická zahrada vd ěčí právě jemu za velkorysé zvelebení. Romantická grotta byla využívána až do 19. století. Teprve pře stavba a modernizace zámku v letech ji poškodila instalací t op enišť pro teplovzdušné vytápění. Pře st o je grotta velmi zachovalá a pro n áv štěvníky zámku je velmi atraktivní. Ve Valticích byla podobná jeskyně vybudována patrně až za vlády knížete Josefa Václava z Lichtenštejna ( ) ve druhé polovině 18. století. Je um ístě n a v horní čá sti zámeckého parku v umělé vyvý š enině, která' sloužila jako podnož pavilonu tvaroslovím vycházejícího z čínských vzorů. Zatímco pavilon zanikl, grotta se dochovala, vyžaduje však záchranu. Další, mohu tn ěj š í vlna romantismu zasáhla lednické zahrady v 18. století. Monumentální francouzská zahrada vybudovaná ve východní části dnešního zámeckého parku (pro knížete Františka 1. - vládl v letech pracoval v Lednici a Valticích i architekt Isidor Canevale, autor pozdně barokní přestavb y zámku v Lednici) byla knížetem Aloisem Josefem 1. (vládl v letech ) velkoryse dotv ořena v siln ě sentimentálním duchu. Pravidelná osnova byla v zásad ě ponechána, pouze tzv. Velká francouzská partie byla doplněn a tzv. Anglickou partií jako jednou z mnoha atrakcí zahrady. V jižní části byla postavena další grotta, ozdobená sousoším Tří Grácií od Johanna Martina Fischera ( ] 820). Sousoší bylo v ytvořeno před rokem je lednický park rájem dendrolog ů. Od jara do podzimu zde můžeme obdivovat více než 500 druhů, variet a forem dřevin. K nej vzácn ější m jeh ličnanům patří severoamerický vlhkomilný tisovec dvouřadý se vzdušnými kořeny, vy stupujícími na povrc h půdy a toreja kalifornská s nápadnými lesklými tuhými jehlicemi. K nejn ápadn ěj š ím listn áčům patří oře šáky č erné v aleji p ře d lednickým zámkem s mohutnými korunami plnými jmelí. Časně zj ara, j eště před rašením li stů se rozvoní bílými kv ěty kalina vonná a posléze začínají rozkvétat zlatice, pustoryly, šeř í ky, zi molezy, rů že i vzácná zmarlika. Na konci léta se obalí bílými kvítky dlouhé laty mohutného jerlínu japonského p řed lednickým zámkem. A na podzi m m ůže me v parku sbírat.plody maklury jablkovité, žlutozelené koule o průměru až 15 cm. Jedním z klí č ovýc h znaků harmonické kul turní krajiny Lednicko-valtického areálu jsou staré duby letní. Mohutné kmeny d ubů, n ě které s obvodem více než šest metrů, byly odpradávna symboly d louhově kost i a trvalosti. V lužní krajině byly staré duby ponechávány a chráněny nejen jako zdroj kvalitního d řeva, ale také pro pravidelnou bohatou úrodu ž aludů, využívaných pro krmení prasat. Každý starý dub lesní tvoří malý ostro v bi.ologické rozmanitosti. V jejich korunách cizopasí jihoevropský ochmet, v z i mě. září jeho větve zlatavými plody. Ze spousty dru hů hmyzu, žijícího na dubech je n ej n ápadn ějš í tes ař í k obrovský. Jeho larvy žijí tri roky ve dřev ě a vytvářejí pod kůrou sp le ť chodeb, připomí najícíc h výtvor surreal istického řezbáře. Staré duby letní, tvoř ící kostru lednického parku, navazují na dávnou lužní krajinu, po tisíciletí tvo řenou různ ými národy a kulturami, které se na jižní Mo rav ě s tří dal y od počát k u neolitického zemědě lst v í. Výjimečnost tvůrců Lednicko-valtického areálu spočív á v tom, že dokázali architektonické ře š ení zasadit do krajinného rámce tak, aby tyto dávné návaznosti neporušili. Snad se podaří naplnit i sen generací moravských p řírodovědců a ochránc ů přírod y a konečn ě vznikne v nejjižn ějš í čá sti Moravy souvislé velkoplošné chráněné území, rozši řující dnešní CHKO Pálava o Lednicko-valtický areál a o oblast lužních le s ů na soutoku Dyje s Moravou. Celá tato oblast by se mohla stát přík ladem na plnění cílů, které sleduje UNESCO vytvářením ce lo sv ěto vých sítí biosférických rezervací a lokalit s větov éh o d ěd ict v í, p ř íklad em harmonického vztahu člověk a a ptírody. Zámecký ryb1lík v Led1lici. Foto Petr Macháček ~'G)rr(jDUuflcB~ SVĚTOVÉ PŘÍRODN Í DĚDICTV Í 3

6 Mapa od architekta Karla Rtudzinskeho z roku 1789 a plán Ignatze Holleho z roku 1799 dokládají, že v deseti letech byl lednický park ozdoben řad ou sentimentálních staveb, inspirovaných módní číns ko u zahradou Williama Chamberse. Kníže Alois Josef 1. v mládí ho dn ě cestoval, pečo v al o zvelebení z emě d ě l ství a lesnictví. Zda při své n áv štěv ě Anglie os obně poznal slavné parky Hamptoncourt, Stowe a Kew, zatím nevíme. J istě jej však zaujala tvorbacapability Browna a Williama Chamberse. Je možné, že zpě t na Moravu přivez l i populární Chambersovy knihy. Zejména jeho popis zahrady a staveb v Kew (Plans, Elevations, Sections, and Perspective Views of the Garden and Buildings at Kew in Surry, London 1763) se jeví jako inspirace pro zahradu lednickou. V roce 1790 se knížecím architektem stal Josef Hardtmuth ( ). V následujících devíti letech vybudoval v lednické zah radě soubor s a l e t ů, č erpají cí ch z mo t ivů antických, orientál ních a středověk ých, typických pro soudobou sentimentální stafážní zahradu. Pavilon upro s třed obory zvané Lednická H vězd a, doložený již v 17. století, přestavě l na chrám Slunce, okrouhlou stavbu na deseti sloupech, s t avě nou z kamene, s malovanou kopulí a nápisem "Reru m productori, Entium conservatori" na hlavní římse. Od chrámu vybíhalo osm alejí. Byly uko n č eny pozoruhodnostmi - severní vysoce klenutým mostem a smu tečn ími vrbami, severovýchodní polozříceným vítě z n ým obloukem s nápisem "Divo Juliano Imperatori", východn í srubem s malovanými slováckými jizbami, jihovýchodní alej směřovala ke gotickému domu, jižní k lednickým selským usedlostem, jihozápadní alej byla ukončen a monumentální budovou jízdáren od Jana Bernarda Fischera z Erlachu, západní prospekt se třp yt il hladinou labutího jezera s vodotrysky. Severozápadní p růh l ed byl zakon če n stavbou zcela m i mořádnou - mešitou s minaretem. Zatímco u mešity s minaretem v Kew (a po dob ně např. v zahradách ve Schwetzingen, Carském Sele aj.) je dominantní stavba mešity a minarety ji do pl ňují, v Lednici je dominantní p rá vě vě ž minaretu, vysoká 62 m. Podnož,. kterou dnes ani za mešitu nepovažujeme, je d opl ňkem. Minaret byl postaven v letech V zahradě byl vybudován i čín s ký pavilon, tvaroslovím blízký Konfuciovu domu v Kew. Kníže Alois Josef I. z ač a l stavět salety i mimo zámecké parky, ve volné krajině. Pomineme-Ii Egyptem inspirovaný obelisk mezi Lednicí a obcí Přítluky z roku 1797, je první skutečn ě monumentální stavbou Belveder (1802) na Lišč ím vrchu u Valtic - zá meček urč e n ý k chovu b ažantů, pávů a perliček. Jeho architektura - d v ě kří dl a vybíhající z osmibokého pavilonu - se neinspiruj e ani antikou, ani Orientem. Je až překvapivě podobná stavbě, zvané v Kew The Aviary. Inspirací pro sentimentál ní zahradu lednickou nebyla pouze Anglie. Německé vlivy byly velmi dů l e ž i té. J i s tě nejen Theorie der Gartenkunst kielského profesora c.c.l. Hirschfelda, ale i realita parku ve Wbrlitz v knížectví Anhalt Dessau byla dů l ežit o u inspirací. Z knížectví Anhalt-Dessau byly roku 1799 do Lednice importovány i první severoamerické dřeviny a knížecí zahradník Josef Liefka byl vyslán do Wbrlitz na zkušenou. V roce 1802 byla vypravena na náklady knížete expedice do Severní Ameriky. Expedici vedl vrchní zahradník botanické zahrady v í deňs ké univerzity, Joseph van der Schott ( ). Expedice sídlila v městě Reading v Pensylvánii a odtud podnikala výpravy na území st á t ů Virginia, New York a Delaware. Bě h em čty řl etých výzkum ů se do Lednice dostalo na 130 beden a s udů se semeny, p opř. mladými rostlinami. Pro n ě byly za minaretem založeny školky, které již roku 1808 zahájily prodej nejen v monarchii, ale po celé Evropě. Předčasná smrt zabránila knížeti d o k on č ení pl ánu. Jeho nástupce, mladší bratr Jan Josef I. ( , vládl od roku 1805) p o k rač oval v započ a tém díle. Jeho tv ůrč í činnost však byla již o v l iv něna p okroč ilým vývojem kraj inářs ké ho parku v Anglii. Kniha, kterou vydal jeden z n ejvětších klasických tv ůrcú anglického parku Humpry Repton v roce 1803 (Observations on the Theory and Practice of Landscape Gardening), byla so uč ás tí fondu zámecké knihovny. Nejen to. Kníže Jan I. z aměstna l zahradního architekta Bernarda Petriho ( ), který spolu s Friedrichem Ludwigem vo n Sckell ( ) Něco O přírodě Lednickovaltického areálu Karel Hudec Lednicko-valtický areál je znám, a proto byl i vyhlášen jako symbióza p ř í rod ní krajiny s harmonicky ji využívající čin ností člověka. K přírodnímu základu této krajiny je možné při s tu p o v a t z růz n ýc h stran. Je možné vzorek jihomoravské p řírody v lednicko-valtickém areálu vědecky popsat, zhodnotit a klasifikovat. Je možné se této přírodě obdivovat jako ob čas ný návštěvn ík, považovat ji za pravlast komá rů, bez ohledu na komáry s e dět s udicí u vody a č ekat na svoji životní štiku, je možné přírod o u procházet cestou do vinného sklípku. Nebo v této přírod ě žít. Každý tento pohled má svoji hodnotu a svoji část pravdy. Můž e me patrn ě z a č ít pohledem a zhodnocením vědce. Biogeograficky je jižní Morava velmi odlišná od všech ostatních oblastí České republ iky, takže je považována za nejseverozáp adněj š í výb ě žek severo panonské podprovincie. Což znamená, že až sem zasahuje r ozšíř e ní d ruh ů rostlin a ž i vočic hů ze střed oevro ps k ý ch stepí v uherské p us tě a další j ihoevropské teplomilné druhy dosahují přede v š ím na vý hře v ných vápencích severní hranice evropského roz š ířen Í. Z n ej zn áměj ší c h p ř í k l a dů snad by bylo možné jmenovat jasan úzkolistý nebo Starý dub u Strachotína. Foto Jarmila Kocourková 4 SVĚTOVÉ PŘÍRODNÍ DĚDICTV Í V([;Iloq Dllnfi ~

7 v1~rn DIl1lfi ~ Symfonie o Dyji (úryvek) Zdeněk Kriebl Až po pás stál jsem v noční hvězdné Dyji a na mé kůži tepal říční proud, pod žebry světa bušilo: Hle, žiji, jsem V ěólost: na /11lle můžeš spolehnout. A budeš doma v celém širém světě, a plece je tam jeden. jeden kout... A projdeš hez čí místa na p lan etě, kalil pres pět m oří, sedm niží m ůžeš plout, a u liás - od chudobek v lukách bílo, ulel! jsem vděčně do pampelišek. Pricupital vítl'. S olší chumelilo a já jsem pozoroval pelíšek, kam prihopsali králíčci, lak malí, jak z Alšových živ.ých obrázkú, a co si pled svou rodnou /lorou hráli, jak lampicyky jim svítil kmitek ocásk ů. navštívil zahrady holandské, belgické a anglické. Po d obně jako SckelI v Bavorsku, i on byl ovli vněn tvorbou Reptonovou. Od roku 1805 do roku 1808 budoval koncepci park ů v Lednici a Valticích a Lednicko-valtického areálu jako pastevní anglické krajiny. Geniál ně jednoduchým způ sobem zvýšil terén lednického parku nad úroveň ohrožovanou záplavami Dyje: nechal vyhloubit rybník o hloubce průměrn ě 1,3 m a získanou zeminu použil k vymodelování o strovů a navezení vrstvy pů d y cm vysoké na zbývající území parku. Práce pokrač ovala i po Petriho odchodu (1808) až do roku 1811, zř ej mě podle jeho plánu. V poslední fázi úprav bylo vyhloubeno nové koryto Dyje vně parku a řeka byla do ně h o převed en a, aby nadále nepoškozovala zahradu V uvedených šesti letech pracovalo v Lednici od ča sného jara do pozdního podzimu lidí. Přemí stil i téměř půl milionu krychlových metrů půdy. Kníže Jan 1. zaplatil za toto technické dílo dva miliony zlatých. Další prostřed k y sp otře b ov a lo založení vlastního parku. Petriho či nnost se neomezila pouze na zámecké parky v Lednici a Valticích. Kn íže nechal založit anglické parky kolem rybníků Mlýnského, Prostře d ní h o a Hlohoveckého. Břehy ry bn íků byly doplněny nebo vyhloubeny tak, aby byl o dosaženo rozmanit ějších tv a rů, v rybnících byly navršeny ostrovy. Podél rybníků byly zrušeny v úzkém pásu louky a pole a na této ploše byly založeny obvodové cesty a vysázeny dře vi ny. Prvotní kompozice z řetelně vycházela také ze zásad anglického kraj inář ského architekta Lanceoleta Capability Browna ( ). Obvodová cesta byla lemována té měř pravidelnými lesíky s tromů, prostor kolem rybník ů byl na n ěkte rých místech uz avřen úzkým pásem výsadeb, které sloužily také jako pozadí pro zajímavé stavby. V n ěkterýc h místech byla cesta lemována jednořadou alejí. Zkrášlit krajinu mezi Lednicí a Valticemi ro mantickými stavbami bylo o pět úkolem pro architekta Josefa Hardtmutha ( ). Jak již bylo uvedeno, pro knížete Aloise 1. postavil v Lednici lázn ě (1794, zbořen y 1804), Sluneč n í bledu li letní, z hmyzu kudlanku nábožnou, be z kříd lou kobyl ku ságu, z p laz ů ješt ěrku zelenou, ze savců tchoře stepního, z p t ák ů vlhu pestrou nebo raroha velkého. Lednicko-valtický areál nezahrnuje ovšem celou jižní Moravu, ale obsahuje v so b ě části dvou základních bioregionů: mikul ovského a dyj sko-moravského. Po drob n ější všestrannou charakteri stiku příro d y jednotlivých bioreg i o nů je možné nalistovat v knize M. Culka a kol.: " B iogeo graťické čle nění České republiky" z roku Oba bioregiony se liší již na první pohled reliéfem. Mikulovský bioregion zahrnuje pahorkatiny a vá pencová bradla v oblouku mezi hranicemi Rakouska a nivou ř eky Dyje, která pat ří bioregionu dyjsko-moravskému. Lednicko-valtický areál př edstavuje v ýře z z obou bioregionů - jednak z valtické pahorkati ny na j ihozápadě, jednak z dyjskomoravské nivy na severovýchodě. Svérázným p ř írod n ím prvkem ve valtické pahorkat in ě je díky půdním poměrům B oř í les a velmi významným prvkem z hlediska bioty je v ní soustava lednicko-valtických ryb ní ků. Pře d e v ším p rá vě tyto rybníky jsou pří rodně nej bohatší čá s tí jinak v ětš i nou zkultivované valti cké pahorkatiny. Bohatost jejich ptačího osídlen í vedla k těmto rybníkům orn itology již v XIX. století, ve dvacátých letech tohoto Obrázek Ilah oře: Letecký s1límek části lednicko-valtického areálil, v pozadí JSOll vidět lednické ryblllky. Foto Jali Vo ndra wc[3rr(!dunflcb~ SVĚTOVÉ PŘíRODNÍ DĚDICTVí 5

8 Hranič1l í zámeček ' IQ břehu Hlohoveckého ryblllka, obklopený půvabnou zemědělskou krajinou. Foto Jan V01ldra chrám (1794, zbořen 1838); hos p od ářský dv ůr ( , z vě tš í č ás ti zb ořen 1882), čínský pavilon (1795, zbořen 1891), minaret ( ), obelisk v pů li cesty do Přítl uk (1798), z ámeče k Belveder (1802) a patrně i další stavby v lednickém parku, jako gotický d ům nebo u mě l ou ruinu portálu. Pro knížete Jana Josefa 1. navrhl a postavil akvadukt (1805) a lázn ě (1806, pozděj i zbo řen y ) v lednickém parku, Lovecký z ámeček (1806) a Janohrad ( ) východn ě od Lednice, Chrám múz ( ) na konci lednické oranžerie, p ře stavěl Nový dvůr ( ) jižně od Lednice, projektoval a z ača l stavět záme čky Pohansko ( ) a Lány ( ) j i žně od B ře cl a vi, Památník otci a bratřím ( ) na Homoli (Rajstně) u Valtic, obelisk v půli cesty mezi LedniCÍ a Valticemi (1 811, zřít il se po poškození bleskem 1867). V roce 1812 se stal knížecím architektem Josef Kornhausel ( ). Doko nč il stavby z ap oča té nebo projektované Hardtmuthem - Památník otci a bratřím (Kolonádu) v letech a zámeček ve tvaru vítě zného oblouku - Rendezvous ( ). V letech upravil a roz ší ři l zámek v Lednici o zahradní křídl o, s tavě l Ry b n ičn í záme~ ek, 1818 Apollonův chrám. Poč átkem roku 1819 se stal knížecím architektem Franz Engel (zemře l 1827). Dostav ě l Apoll on ův chrám a Katzelsdorfský salet podle Kornhauselových p lán ů, H a rdtmuthův Nový dv ůr doplnil přístavb o u tzv. Rotundy, kruhového pavilonu se sálem, který je prosklenými s těn ami od dělen od stáje, původně určené pro 20 krav vzácné bernské rasy. V roce 1824 postavil Chrám Tří Grácií nad jižním b řehem Pros třední h o rybníka naproti Rybni čn ímu z ámečku, který leží na straně severní. F. Engel plánoval také stavbu H ran i č ní h o zámečku na západním břeh u Hlohoveckého rybníka jako protiváhu Apollonova chrámu, původně jako romantického rytí ř ského hradu. H ran i č ní zámeče k byl postaven pod vedením architekta J. Poppelacka v letech a není jasné, zda plány vypracoval sám nebo se říd i l dnes neznámým plánem Engelovým nebo zda se dokonce jedná o dílo Kornhauselovo. století zde založil pro f. E. Bayer Biologickou stanici vysokých škol brněnských a z ačá t ke m padesátých let byla vyhlášena jedna z dosud nej větš í c h národních příro d ních rezervací v ČR - Lednické rybníky, zařa zen é dnes do seznamu mezi n árod ně významných mok řadů v rámci Ramsarské úml uvy. Na těch to rybnících jsou trvale p ro váděny různ é výzkumy, ať již hydrobiologické, ornitologické nebo komplexní, jako tomu bylo zejména v šedesátých letech v rámci Mezinárodního biologického programu. N em é ně významné jsou však luhy kolem Dyje, pod obně jako lednické rybníky objekt dl ouhodobých v ýzk umů : jsou mezináro dn ě oceňov ány jako jeden z n ejvě t ší c h zachovaných kompl exů lužních le s ů v Ev ropě, uchovávajících mnoho dru h ů v různém stupni ohrožených rostlin a ž i voč i chů. Bylo by možné zde znovu zmínit symbiózu č lověkem provedených změn krajiny a zachovanou bohatost přírod y. Bohužel vývoj krajiny a jejího p ř íro dního rázu po roce 1945 možnostem pokrač o vá ní podobné symbiózy ne n as vě d čo val, i když přímo území lednickovaltického areálu z ůsta l o př í mýc h zás ahů do velké míry ušetřeno. Změny v zeměděl st ví, vodním režimu, ryb ářském hospo d a ře n í, politické zm ě ny včetně dlouhodobé existence hrani č n ího pásma, nová výstavba aj., to vše do velké míry zužuje prostor pro př í rod u, ně kdy zcela radiká l n ě. Není však možné zapomenout, že základem atraktivity a tím i možného ekonomického využívání lednicko-valtického areálu je p r á vě ' symbi óza p řírody a li dské či n n osti. Jedno bez druhého není možné a je úkolem moudrých pol itických orgán ů posuzovat všechny záměry v areálu p ráv ě z hlediska této. možné - a jak ukazují staleté zkušenosti - reálné symbiózy. Co je však p atrně je š t ě d ůle ž it ější a ob tížn ějš í, je ukázat vhodnost a nutnost této symbiózy obyv a telů m regionu. Tedy aby výhledové p růseky mezi jednotlivými půvabn ý mi dominantami lidskými nezah ubila příro d a, ale aby lidské odpady a vidina krátkodobého zisku jedin.ce nezahubila příro du. 6 SVĚTOVÉ PŘÍRODNÍ DĚDICTV í ~'(!Sn:~DUnfi ~

9 Jako poslední stavba voluptuáru byla vybudována podle návrhu Georga Wingelmtillera ( ) kaple sv. Huberta v Božím lese (1854). Georg Wíngelmtiller "doladil" romanticky pohádkový komplex lednického sídla romantickou přestavbou zámku. Již výše zmí n ěná pře s t av b a a rekonstrukce byly iniciovány synem knížete Jana Josefa 1., knížetem Aloisem Josefem II. ( ). Ten ve svých 24 letech (1820) poprvé procestoval Anglii a Skotsko, pak se tam vrátil roku 1837 jako vyslanec cí sař ského dvora na korunovací královny Viktorie. Při té p říl ežit os ti se seznámil s anglickým architektem P. H. Desvignesem, jehož p o zd ěj i pozval na kontinent a v roce 1841 jej pověřil projektem přestavby zámku v Lednici. Přest avba zámku, stejn ě jako o něco dřívější novostavba skleníku ( ), byla provedena podle projektu architekta Wingelmtil1era. Proběhla v letech a zvrátila romanticky profilovaný vývoj tohoto pozoruhodného sídla. V průběhu 19. století můžeme pozorovat oči sťov án í zámeckého parku i areálu od sentimentálních nálad a posilování tr en dů, které byly později, ve dvacátém století, nazvány trendy ekologickými. Romantismus, jako základní fi losofie lednického sídla, však op u ště n nebyl a. dodnes oslovuje statisíce návštěvníků. Velmi zajímavé jsou také postupné zásahy do vodního režimu a vegetační ho krytu kraj iny, i ovlivňování její zoologické složky, a ť přímo nebo n epřím o. Prostor kolem rybník ů založených ve středověku sloužil za knížecí honitbu Moravo Ivo Odehnal Po p ru dk:~ ch avarských vpádech velkomoravská Krajino rovin a vzdorovitých hor Moravo bez Moran a morů Pod pálavským nebem i v tobě dřímá Ř ím Sou částí urbanistické koncepce Lednicko-valtického areálu je také romantická stavba Janova hradu. Foto Lubomír Zelinka ~,([3rr:qDl.lufiC8~ SVĚTOVÉ PŘÍRODNÍ DĚDICTVí 7

10 k lovu pernaté zvěře. Jejich bře h y byly od 15. do 19. století holé, teprve pak byly obklopeny parky, ale parky hl avně na severním břehu velmi úzkými. Pře s t o v y t vářej í tyto parky iluzi rajské krajiny pro č lověka a zajímavé životní podmínky pro řadu o rganism ů. Pestrost sortimentu a če tno st výskytu byly důvodem pro prohlášení území za příro dní rezervaci. Bo ří les navazující na jižní břeh Pros tředn íh o rybníka je také u mě le vyt v ořený systém. Území bylo odle sněn o v dávnověku. Ve st ře dov ě ku byla místní krajina buď ú pl ně bezlesá, nebo pokryta porosty velmi mladými. Kolem roku 1406 byli Lichtenštejnové totiž nuceni vydat pří kaz, který stanovil obmýtí v délce 7 let. Na lesních pozemcích se p atrně vyskytovaly paře z iny, které byly neustále zmlazovány. Navíc v té době ještě existoval a obec Alloch (asi v místech dnešních Allahových rybníč k ů), zpustlá v do bě b ojů mezi markrabaty Joštem a Prokopem. Kolem ní ležela samo zřej mě pole. Nedostatek dře va a snaha kultivovat toto suché a neúrodné území vedly Lichtenštejny od 17. století ke snaze založit tam les. Pokoušel se o to již kníže Karel Eusebius, když nechal z panství Ruda na. Mo ravě vozit mladé smrky a jedle a vysazovat z nich les. Postupem doby se cestou chyb a omy lů d os pěl o k sortimentu dub ů a borovic, které tvo ř í kostru lesa a dávají mu jméno. P ř i spěl k tomu j is tě i hos p odář ský rada Theobald Walaschek z Walberku, který se zabýval na konci 18. století zlepšením všech lichtenštejnských l esů (Lichtenštejnové vlastnili nej vě tš í rozlohu lesní půdy v monarchii), jež byly v neu těše ném stavu. On př i š el s myšlenkou introdukovat severoamerické dřevin y nejen jako zvláštnost a ozdobu do parků (viz vříve), ale pěstovat je jako zdroj kvalitního d řev a. Z 19. století pak pocházejí pokusné lesnické výsadby vejmutovek, zelkov, katalp, jalovců viržinských, o řešáků černých a dalších v B ořím lese a na jižním bře h u Pro s tředníh o rybníka. Pře stože je Boří les v y t voře n cíl e vědomou staletou či nností č l ověka, nachází se v něm chráně n é území s na lezi š těm vzácné d řevok azné parazitické houby, rezavce Andersonova. Lichtenštejnové o v li vň ov a li i z vě řinu. Za zmínku snad stojí zřízení bažantnice u Valtic a obory Hvězda u Lednice v 17. století, Kančí obory II Lednice a obory pro vysokou z věř v B ořím lese na pře l om u ] 8. a 19. století, zavedení ovcí merino do Nového dvora po roce 1-805, bernského skotu kolem roku 1820, kuriozitou pak je chov b až an tů, pe rliček a krocan ů u Belvederu, p áv ů na Pavím os t rově v lednickém parku a zejména chov opic na Opi čím ostr o vě tamtéž (opice se utopily při povodni asi v roce 1808), jenž byl možná inspirován O pičím ostrovem v parku Stowe v Anglii. Tam je ovšem opice kamenná. Všechny změn y byly p rovádě n y tempem a mírou, na kterou se přírod a st a či la adaptovat. Lednicko-valtický areál je tak patrně nej vě tší krajinou na s v ě t ě utvářen ou několik staletí podle jednotícího výtvarného plánu, který kombinuje vedle sebe hlediska ekonomická a výtvarná, užitková a estetická ve výjime č n é kvali tě ~ K těmt o hodnotám pak při stu p uje mim ořádná hodnota ekologická, vzniklá parado xně i p ři činění m č l o věka, který svými zámě ry asi mimo děk zvýšil diverzitu prostřed í. Je dinečn á hodnota Lednicko-valtického areálu byla důvodem k prohútšení území 'za památkovou zónu Ministerstvem ku ltury České republiky v roce 1992 a za sou čás t souboru s vě iovéh o kulturního a p řírod ní ho dědi c tv í Organizací spojených n árodů pro výchovu, vě d u a kulturu (UNESCO) v roce Lednicko-valtický areál se tak zařad i l mezi takové divy s věta, jako jsou kupřík ladu pyramidy v Eg yp t ě, Velká č í n ská zeď nebo Velký kaňo n řeky Colorado. Ing. arch. Z d eně k Novák je n ám ěs t kem ministra kultury Č R, předt ím p ůs obil jako ře dite l Státního ústavu památkové p éče v B rn ě. luen - Svě tový svaz ochrany příro dy se pře d s tavuje Sv ě tov ý svaz ochrany přírod y, považovaný za nej vý znamn ějš í a n ej v ě t š í mezinárodní odbornou organizaci na ochranu přírod y, oslaví v příšt í m roce kulaté jubileum. Byl založen v roce 1948 pod názvem Mezinárodní unie na ochranu př í rod y (lnternational Union for Conservation of the Nature, IUCN). Od roku 1991 p ůsobí pod kombinovaným názvem IUCN - S vě tový svaz ochrany p řírody, lépe vystihujícím jeho skutečně globální půso bn o st. Hlavním posláním organizace zů stáv á nejen "klasická" ochrana přírody, ale zej ména rozumné, trvale udržitelné využívání zdrojů za so u čas ného zkva litňo vá ní života lidí, založené za v ědec ký ch základech. Ač koliv svým charakterem pa tř í rucn mezi nevládní (dobrovolné) organizace, sdružuje v ojed i n ělé m partnerství nezávislé státy, vládní instituce a nevládní organizace. Jak je ' patrné, č lenem Sv ět ov éh o svazu ochrany p řírody se na rozdíl od k u př. Greenpeace nebo WWF - S vě tovéh o fondu na ochranu p ř írody ne m ůže, až na jed inou výjimku, stát jednotlivec. K I tv ořilo, IUCN 856 č le nů ze 134 zemí všech kontinentů. Do této doby vstoupilo do lucn 71 států v č etn ě Austrálie, Brazílie, Č í ny, Indie, Japonska, Kanady, Jihoafrické republiky a Všech západoevropských zemí. Z postkomunistických s tá tů se státním č l e n em Unie stala až dosud pouze Ruská federace. Mezi 102 vládními institucemi, najdeme nejen p řís lušná ministers tva, ale i odborné ústavy a agentury. N ejvě t š í zastoupení v č l en ské z ák ladně ale mají národní (595) a mezinárodní (5 5) nevládní organizace. V tehdejším Č e skosl ove n sku se první č le n skou organizací IUCN stal Státní ústav památkové péče a ochrany p ř í rody, a to už v roce V s o u časnost i zastupují Če s kou republiku v IUCN t ř i řádní čl enov é, kterými se staly Česk ý svaz ochrá n c ů příro d y, Hnutí BrontosilUruS a Spo le čn o st pro trvale udržitelný rozvoj. Další dvě organizace _. Agentura ochrany přírod y a krajiny ČR a Správa Krkonošs kého národního parku - mají postavení př i d ru žen ýc h č l e n ů, kterých je celkem 33. Onou p ov ě s tn o u výj imkou z pravidla zůst á vá č estné č l e nství, ud ě l o va n é j ed notli vcům za zeela v ýj im eč né zásluhy o světovo u ochranu pří rody. Na~ í o chr an ě p ří ro dy se na vůb e c prvním Svě tov é m kongesu ochrany 8 SVĚTOVÉ PŘÍRODNÍ DĚDICTVÍ ~'([9Ú~ DU1lfi ~

11 Chráněná území a lidé JaD Čeřovský V p růb ěhu posledních dvou desítiletí se periodicky objevují snahy zabývat se - statěmi, semi náři, konferencemi i průzku my a výzkumy - otázkami výchovně vzděláv ací či nn os ti a komunikace o chránců přírody s lidmi vůbec v našich chrán ě n ýc h územích, zejména velkoplošných (Č eřovský 1978; Čeřovský, Baltus, Dvořák 1983; Č eřovský, Kulich a kol. 1987; Háková, Kulich, Čeřo v ský 1994 aj.).!yto snahy jsou výrazem dvou sku tečno s tí. Jednak zde stále leží ladem značný vý ch ovn ě vzděl áv ací potenciál těc ht o území - národních parků a chráněných krajinných oblastí předev š ím. Jednak se tu ze strany org á nů a institucí státní ochrany př íro d y projevuje zčá sti p ři znáv.an ý, bohužel však spíše pot lačovaný hlas špatného s věd omí, že nedosti pracují s lidmi. Bez pochopení co nejširší veřej n os ti a její podpory - od tichého souhlasu až po aktivní spolupráci - nikdy totiž ochrana příro dy nemů že mít šanci na úsp ěch. Posledním výkřikem na této nikoliv snad přímo poušti, ale úhoru málo vzdě lávaném, byla iniciativa ústřed ní Správy c hráněnýc h krajinných oblastí ČR a jí podřízené Správy Biosférické rezervace a CHKO Pálava, projevi vší se uspořádáním jednoho sem in áře a jedné konference koncem minulého roku v Mikulově. Na konferenci autoj přednesl něk o lik poznámek a názorů k danému tématu z české i globální perspektivy. Byl pak požádán redakcí časopi su Veronica o jejich uspo řádání do konzistentního článku, o což se následujícími řádky pokusil. Ekologická výchova v terénu V souvislosti s výchovn ě vzděl áv ací č inn ostí v chrán ěných územích se vžilo jakési schéma: * nositelé ekologické výchovy v terénu: + živí - populární "ranger", tedy strážce, + neživí - vysvětlující tabule, publikace, * konzumenti ekologické výchovy v terénu: návštěvníci CHÚ. Oběma no sitelům, strážcům zejména, jako dynamičtějším a p otenciálně půso bivějším výc hovn ě vzdě l ávacím čin ite lům, jsou věnován y tabulky 1 a 2. Dnes už klasik Don Aldridge (1993) ovšem se vší rozhodností uzavírá: "špatný strážce je horší než špatný text". Tabulka 1 Být dobře upraven Být dobř e obl eče n ZÁSADY SPRÁVNÉHO VYSTUPOVÁNí STRÁŽCE - neoholený, rozcuchaný člověk nevzbuzuje důvěru - vhodná uniforma poskytuje autoritu Uvědomění vlastní odpovědnosti - pouze tak lze odpověd nos t vyžadovat po jiných Pozitivní přís tup k lidem Pedagogický cit - striktní příkazy budí dojem omezování osobní svobody, vedouj< odporu, agresi - neformální, lidský p řís t up, dovednost přizpůsobit se úrovni a zájmům partnerů Znalost terénu a jeho hodnot - u mět vysvětl i t, odpovědět na otázky, na druhé stran ě dokázat přiznat to, co nevím Správné pochopení ochrany př írody Vlastní p řesvě d čení a příklad ~ - ochrana p ř í rody je pro člověka, ne proti němu - jen přesv ědčen ý dovede přesvědčit Symbol teréll1lí illterpretace a ekologické výchovy Ila západě: "rallger" - strážce. Kresba DOll AldrůJge (z publikace Site 1llterpretatioll) přírody, konaném v říjnu 1996 v kanadském Montrealu, dostalo mimořádného ocenění tím, že jako jediný z více než účastníků byl zm i ňovanou poctou vyznamenán jeden ze zak l adate l ů moderní ochrany příro d y v ČR RNDr. Jan Čeřovský, CSc. z AOPK ČR Praha. Jestliže má lucn skutečně naplňovat své n ároč n é poslání a působit v jednotlivých státech i v globálním měřítku jako určitý most mezi státní a dobrovolnou ochranou přírod y, musí mít dosta tečně kvalifikované a výkonné zázemí. Z tohoto důvodu dnes sekretariát čítá přes 500 profesionálních pracovníků, z nichž více než stovka působí přímo ve světovém ústředí, sídlícím ve švýcarském městečku Gland na břehu Ženevského jezera. Aby si celá organizace udržela sk utečně celosvětovou působnost a přitom se dařilo prostřednictvím konkrétních p rojektů podporovat rozmanitost a celist- \)U91r(jDUnik8~ EKOLOGICKÁ VÝCHOVA 9

12 - STRÁŽCE může zodpovědět dotazy přímé jednání s lidmi nehrozí napadení lidmi (při vhodném jednání) dobrému výkladu se dobře naslouchá osobitost strážce umocňuje výklad (autentičnost, autorita, neformálnost) strážce může vyvolat diskusi a dialog možnost reakce na momentální situace strážci jsou lidé, jsou drazí, musejí být kvalifikování Tabulka 2 EKOLOGICKÁ VÝCHOVA V TERÉNU TEXT (tabule, průvodce, leták) pouze klade otázky s lidmi přímo nekomunikuje může být zničen vandaly text vyžaduje určité úsilí, nemusí být dost zajímavý a srozumitelný texty jsou neosobní texty zřídka vedou k diskusím a dialogům dán jednou provždy text může vždy být na místě, je levnější SPATNÝ STRÁŽCE JE HORŠt NEŽ ŠPATNÝ TEXT Obor, v kterém je Don Aldridge klasikem, se arci nenazývá ekologická vý chova, ale "interpretace", tj. výklad k určitým lokalitám, tedy vysvět l ení přírodních, krajinných i kulturních rysů, pozoruhodnodností, hodnot. To je poučení, které samo o sobě ještě nemusí být výchovou, to znamená, nemusí vést k přijímán í hodnot a z něho vyplývajícího chování a jednání. V posledních desítiletích, zejména od první světové vlny zájmu o životní pro středí ( ) se v ýrazn ě profilovala ekologická výchova (což je ne zcela přesný přek l ad anglosasko-mezinárodního termínu environmental edu cation). S ní vzrůstá i požadavek zač l enění a l espoň některých prvků ekolo gické výchovy do interpretace. V p ř ípadě chráněných území pak stoupá pozornost druhé velké cílové skupi ně "konzumentů" ekologické výchovy, jíž je stálé obyvatelstvo c hráně n ých území a jejich nejbližšího okolí. Toto zaměření se ukazuje jako klíčově důl e žité pro Evropu, zvláště pak západní, střední a jižní, s jejími dvěma charakte ristickými znaky sítě chráněných území: * velkým počtem v kulturní krajině rozptýlených maloplošných ~eze rvací a přírodníc h památek,. * velkými územními celky chr án ěné kulturní krajiny, tj. nejv ětší podíl mezinárodní kategorie V - chrán ěná krajina. Kulturní krajina - na rozdíl od posledních oblastí a ostro vů "přírodní divoči ny" - je obývána a vzdě l ávána (často po staletí či dokonce tisíciletí) v ní trva le usedlou lidskou populací. Působení na stálé obyvatele chráně n ých území a spol,upráce s nimi dnes pa tří k prioritám, jak zdůrazňuje i akční plán pro ch rán ěn á území v Evro p ě "Parky pro život" (IUCN 1994). Jde zde o formo vání ekologického uvědom ění občanů (zdůrazňo van é i Celoevropskoustra vost ekosystémů v různých oblastech naší planety, bylo postupem času zřízeno celkem devět regionálních středisek. Navíc rucn, ve 24 státech otevřel své zastoupení v podobě národních reprezentací nebo styčných středisek. V roce 1987 ustavil Světový svaz ochrany přírody Východoevropský program, zaměřený na tuto část našeho kontinentu včetně bývalého Sovětského svazu, Před dvěma lety rozšíř i l program p ůsobnos t na celý kontinent. Evropský program IUCN, až dósud řízený současně z ústředí v Glandu a z po, bočky ve známém britském univerzitním městě Cambridge, se ještě v průběhu roku 1997 přestěhuje na. pozvání tamější vlády do nizozemského Tilburgu. České koordinační středisko rucn - Světového svazu ochrany přírody v Praze pracuje od roku 1993 a bezprostředně navazuje na činnost československé reprezentace Unie. Prostřednictvím modelových projektů a případových studií přibližuje úlohu IUCN, zejména ochranu biodiverzity na všech jejích úrovních a rozumné využívání přírodních zdrojů. Nedílnou součástí aktivit rucn v České republice je i podpora členských organizací Unie a zpros tředkování vědeckých informací z problematiky ochrany přírody a krajiny. Národní zastoupení rucn v ČR, působící při ústředí AOPK ČR, zabezp e č uj e i vydávání Evropského zpravo-' daje rucn pro střed n í a východní Evropu v a n g li čtině. Ekologická výchova a " rallger" v ruském pojetí. Kresba A. Popov (z ruského časopisu Zapovědllik) ~ i,_-_o -I. 10 EKOLOGICKÁ VÝCHOVA ~'(!~I1i1Diluflcr.21

13 tegií biologické a krajinné rozmanitosti Rady Evropy z roku 1995) a z n ěho vyplývající participaci - účas t na o ch raně příro d y a péč i o životní prostřed í. "Parky pro život" doporučují cestu k nim šesti druhy č inno stí, uvedenými v tabulce 3. '. Tabulka 3 JAK OVLIVNIT CHovANí DRUHÝCH 1. Získat pozornost 2. Vysvětlit cíle 3. Vzbudit důvěru a příznivý ohlas 4. Navodit vůli ke spolupráci 5. Dát námě ty k chování a jednání 6. Zajistit kontinuitu žádoucího chování Ekologické uvědoměn í Obsah ekologického u vědoměn i a faktory jeho v ytvářen í a o vl iv ň ov ání jsou schématicky vyj ád řeny tabulkou 4. Přitom u vě domění není totéž co v ědomosti. Ukazuje se, že lidé ve vy spě l ýc h zemích věd í poměrn ě hodně o ekologickýchproblémech, ale tyto znalosti v pře kvapi vě malé mí ře ovlivňuj í jejich vlastní hodnotové systémy a z nich vyplývající jednání a chování. Tento protiklad byl v nedávné dob ě podroben rozsáhlému empirickému výzkumu TaĎu lka 4 RODINNÁ ŠKOLNÍ MIMOŠKOLNÍ PŘÍKLAD VÝCHOVA VÝCHOVA VÝCHOVA OSTATNÍCH EKONOMICKÉ STIMULY -.. EKOLOGICKÉ UVĚDOMĚNÍ kladný vztah k přírod ě a její o ch raně znalosti o p ř írodě a informace o cílech a problémech její ochrany přírodní a krajinné hodnoty v pop ře dí po řadí hodnot osobní pozitivní jednání širší pomoc och ran ě př írody t t t INDIVIDUÁLNÍ VZTAHY POCITY - EMOCE ESTETICKÉ VNÍMÁNÍ OBAVY, STRACHY PŘEDSUDKY ZLOZVYKY Sipky n azn ač ují půs ob e n í v kladném i záporném smě ru PRÁVNÍ..-- PŘEDPISY A NORMY W([5rr'\1Dil1lfi<r;~ Kreslil Jali StekHk Už samotné názvy odborných komisí, tvo ř í cích třetí oporu IUCN, postihují hlavní oblasti čin n osti Unie. Komise pro přežití druhů dnes sdružuje přes č l enů ze 180 zemí, půso bíc ích ve více než 120 pracovních skupinách, zaměřený c h na nej rů znější taxony nebo ekologické skupiny organismů, od hub pře s kaktusy až po africké a asijské nosorožce. Jednou za dva roky vydává komise ve spolupráci s dalšími odbornými institucemi Červ ený seznam ohrožených ž ivočichů IUCN, zatímco jeho vůbe c první obdoba pro rostliny vyjde ještě v prvním pololetí roku O odborné znalosti tém ěř tisícovky sp olu pracov ní k ů ze všech kont inet ů se může opřít aktivní Sv ě tová komise pro ch ráněn á území. Zbývající čty ři komise se specializují na strategie a plánování v životním p rost řed í, legislativu živo t ního pro st řed í, výchovu a výměnu informací a ř íz enou pé či o ekosystémy. I p řes rozdílné pole působno s ti mají všechny komise společné to, že si své č len y vybírají samy a že se jejich aktivit mohou účastnit pouze jednotlivci. Přitom č l en ov é komisí pracují pro IUCN bezpl atn ě, pouze s podporou národních vlád či mateřských organizací. Z Če sk é republiky se v nich upl a tňují téměř dv ě desítky pr acovníků státní i dobrovolné ochrany p řírody, vědeckých a výzkumných institucí a vysokých škol. O rozsahu aktivit IUCN - Svět o vé ho svazu ochrany příro dy s věd čí nejlépe sku te čn ost, že v roce 1996 vynaložil na konkrétní péč i o přírodní pro s tř e dí 55 m i l ión ů švýcarských franků (1,160 miliardy Kč). Jan Plesník EKOLOGICKÁ VÝCHOVA 11

14 v Německu (Haan, Kuckartz 1996). Autoři dospěli k závěru, že až dosud jsou v této oblasti málo zohledňovány návyky jednotlivců, jejich životní styl, vnímání rizik a hledání životní pohody. Zdá se to být jednou z kardinálních příčin malé úspěšností ekologické výchovy. Pokusil jsem se problematiku v její šíři konkretizovat v tabulce 5 - Příčiny nízkého ekologického uvědomění obyvatel. Pořadí v tabulce není pořad ím důležitosti. To se může měnit podle místních a dobových situací, mů že být různé u různých věkových a zájmových skupin i - v souladu s výše citovanými poznatky - u různých jed n otl i vců. Ta~ulka 5 PŘ íčiny NíZKÉHO EKOLOGICKÉHO UVĚDOMĚNí OBYVATEL jiné než ekologické priority vládních k ruh ů nedosatečný výkon profe sioná l ů v oboru špatné materiálně-tech ni cké podmínky oboru málo rozvinuté nevládní organizace a obč ansk é iniciativy odrazující, p říli š radikální postoje a požadavky extremistických "eko log ů " málo informací, te n de n čně podávaných či dokonce desinformace v médiích ekonomická nevýhodnost ekologicky správného jednání osobní návky, zlozvyky, p ře d s u dky a emoce n edo s t a t ečné up l a tně n í ekologie v systému školního vzdě l á v á n í a výchovy negativní přík lady rodiny a blízkých lidí nezájem či dokonce banalizování ochrany p říro dy ze strany populárních osobností (zpěváků, špičkovýc h sp ortov c ů, h erc ů apod.) málo bezprostře d n íh o kontaktu s příro do u v práci i ve volném č a se nepříznivých vlivt't, ko ři st pocit osobní bezmocnosti proti tlaku problémů, nických praktik a ignorance ostatních Projekty IVeN v České republice V roce 1996 realizovalo České koordinační středisko IUCN - Světového svazu ochrany příro dy následující projekty: 1. Vyhodn ocení funkcí a hospudafení v kom e rčních I)'bnících stfední Evropy Z hlediska životního prostfedí a ekonomiky. Cílem pro jektu bylo př iprav i t modelovou studii trvale udržitelného využívání rybníkll. Za modelo vou oblast byla vybrána CHKO a BR Tře b o ňsko. 2. Vyhodnocení b)ívalých vojenských v.ýcvikových pros to rů z hlediska životního prostfedí stl'ední Evropy. Projekt se zabývá hodnoce ním vojenských výcvikových pros t orů v ČR, opu ště n ý c h bývalou Sově tskou armádou. V jeho prů běhu byl a vypracována vzorová studie šetrného managemetu bývalých VVP Ralsko a Mladá s dů r azem na trvale udržitel né využívání p ří ro dích z drojů. 3. Národní strategie ochrany pt'írody ve středn í Evrop ě: Národní ekologická síť v Ceské republice. Uvedený projekt se č le n í na tř i etapy: a) Určení s tupně nutné územní ochrany v jednotlivých regionech ČR vychází z na dregionálního územního systému ekologické stabili ty (ÚSES) a jeho zač l eně n í do Evrop ské ekologické s ít ě (EECONET). b) Aplikace národní ekologické s ítě v ČR v z emědě l st ví, lesnictví, turistice a rekreač ním ruchu a v dalších oblastech (doprava, t ě žb a nerostných surovin, zneč i štěn í pro st ře dí, legislativa, ekologická výchova). c) Návrh EECONET ve střední Evropě (Ma ďarsko, Polsko, Slovensko, ČR: S třed oe vro p ská ekologická sí ť). Zj i š tění příči n je prvním stup něm k opatře n.í nápravy. Může tedy být urči tým ukazatelem, návodem pro oblast ekologické výchovy. Z pohledu s v ětovéh o i národního se z ře tel n ě projevují dvě s kutečno st i: * p ře s veškeré zásluhy a stále nedocenitelnou pomoc amatérských dobrovol níků je nutná kvalitní profesionalizace ekologické výchovy, * každý pracovník v oblasti zvané ekologie p ři dos t atečn ém plnění své pro fes ní i ob č a.ns ké povinnosti nemůže zanedbávat práci s lidmi, každý má mít svůj urči tý podíl na ekologické vých ově. Promítnuto do vymezené tématické oblasti c h rán ě n ýc h území: Je absurdní (i když dosud ještě dost b ěžné ) popírat povinnost správ c hráněnýc h území za bývat se ekologickou výchovo.u jako jednou z nedílných hlavních složek je. jich čin n osti, stejně tak jako ji v jejím plném rozsahu přesouvát pouze na je diného pracovníka - a to n ez řídka jen jako d ílč í so učá st jeho pracovní n ápln ě. Střediska ekologické výchovy Zcela rozhodující úlohu hrají dnes stř ed iska ekologické výchovy jako zá kladní bu ňky šíře n í ekologického uvě dom ě n í (Čeřo vský 1997). Dokazují to i jejich so u čas n é p o č ty v "ochranářs ky vys pěl ý ch" státech Evropy: n apř v Německu, ve Velké Británii ( poměrně široké roz mezí p očtu je dáno kritérii, která pro s tředi ska ekologické výchovy volíme. Dů l ež i tá je i návaznost na z v l á š ť' chrán ě ná území, i propojení se "z v láš ť ne chrán ěnou" kulturní krajinou. Č tyři případ ové ministudie na toto téma uza v řou mé pojednání. 4. Ekologicky šetrné zeměděls tví v oblastech s vysokou biodiverzitou v Ceské republice. V rámci projektu byly navrženy z p ůs ob y zeměd ě lské výroby, které trvale udržitelný m 12 EKOLOGICKÁ VýCHOVA ~~9I1ilDUuncr;~ Bazén s tuleni přitah llje 1lejvíce liávšiěv/l fky do liizozemského přím o řského střediska ECOMA RE na ostro vě Texel. Foto Iva Háková

15 Hlavní budova španělského národ1ll11o střediska ekologické výchovy ve Valsainu, v pozadí žulový hřeben Sierry Guadarama. Foto J{m Čeřovský způsobem umožní. zí.skávat zemědělské produkty i v oblastech s vysokou biologickou rozmanitostí. mimo zvláště chráněná území.. Modelový návrh těchto ekologicky šetrných metod pro oblast Táborska vychází. nejen z moderní.ch poznatků alternativní.ho zemědělství., ale obnovuje i tradiční. zemědělské metody. I. ALETSCH je středisko Švýcarského svazu ochrany p říro d y (SBN). Jako první svého druhu ve Švýcarsku bylo otevřen o roku 1976 v objektu (dříve vila a poté hotel), který SBN získal do svého vlastnictví. Nabídka: výstavy, alpská botanická zahrada, exkurze s průvodcem a výkladem, sezónní víkendové a týdenní kurzy (v kombinaci rekreace a dalšího vzdě lá ván í ), letní kino s promítáním tematických filmů. Středisko je umístěno na Riederfu rka v Bernských Alpách, asi třicet minut pohodlné chůze od horní stanice lanové dráhy. Je pojmenováno podle největšího alpského ledovce a nad ním situovaného limbového pralesa "Aletschwald", přírodního zázemí této instituce. Služby jsou poskytovány za pomě rn ě vysoké poplatky. 2. ECOMARE, v po d statě nezávislá nevládní orgariizace, je informační a výchovné středisko pro ekologii Wattového a Severního mo ře, umístěná na nizozemském západofríském o strově Texe!. Komplex účelov ě vybudovaných staveb s výstavními sály, posluchárnami a pracovnami a venkovních expozic s bazény a voliérami leží na okraji přímořského sedmdesátihektarového parku písečných dun. Interpretace a výchova ( n á v štěvníků ročně, hlavně školních výprav) je spojena s praktickou ochranou přírody - péčí o tulení populaci; rehab i litační střed isko tuleňů je so u čas n ě nejv ětš í atrakcí střediska. V dnešní podobě existuje ECOMARE od osmdesátých let, vzniklo roku 1930 jako muzeum ostrova. Služby (návštěvy, exkuze s průvodcem a výkladem, prodej tematických materiálů) jsou poskytovány za mírný poplatek, který je hlavním zdrojem rozpočtu střediska. 5. Podpora místních kapacit v péči o přírodní zdroje. Úkolem projektu je vypracování pří.padové studie péče o přirozenou biogeograficko-ekologickou jednotku. která je ří.zena několika úrovněmi státní. správy včetně mí.stní. samosprávy. Zadání. projektu umožni 10- podpoř i t aktivitu státní.ch i dobrovolných institucí. na ochranu pří.rody v modelovém území. (Bí.lé Karpaty). 6. Redakční příprava a vydávání čtvrtletního bulletinu pro Evropský program [VCN, zaměřeného na z emě stfední a východní Evropy "IVCN Newsletter Cenll'al a/ld Easlem EIIrope ". Distribuuje se I 400 výtisků nejen do subregionu, ale i do ostatní. Evropy a zámoří.. Bulletin, do něhož jsou úměrně zařazovány také zprávy o dění v ochraně phrody v ČR. se setkává se značným ohlasem a oceněním. Jan Plesník Výchovně vzdělávací středisko Svýcarské//O svazu ochrany přírody Villa Cassel, bývalé viktoriá/lské sídlo a/lglického ba/lkéře v nadmořské výšce kolem 2000 m v Alpách. Foto Jan Čeřovský 3. CENEAM je zkratkou Centro Nacional de Educacion Ambiental - Národní středisko ekologické výchovy. Patří španělské státní ochraně přírody ICONA - v resortu ministerstva zemědělstv í, rybářství a výživy. Účelová výstavba byla zahájena 1984 na okraji obce Valsain v provincii Segovia, 75 km od Madridu, na severním úpatí pohoří Sierra Guadarama se zajímavými, částečně ch rán ěnými přírodními územími. Současný areál je skupinou roztroušených budov - ústřední s expozicemi, pracovnami a knihovnou, vedlejší pavilony s posluchárnami, ubytovnami a stravovacím zařízením. Činnost je převážně hrazena ze státního rozpočtu a zahrnuje konzultační, bibliografickou a publikační činnost dokument ačního střediska, výstavy, audiovizuální pořady, vedení exkurzí a pořádání odborných kurzů. K objektu přil é há naučná stezka s 20 zastávkami. ~,([9rr'\lDll1lfl<r;~ EKOLOGICKÁ VÝCHOVA 13

16 4. KSEV RÝCHORY, plným názvem Krkonošské středisko ekologické výchovy, bylo ote vřeno jako první ústředn í školicí středisko státní ochrany p ř í rody ČR roku Pro s tředi s ko byl rekonstruován objekt turistické Rýchorské boudy v poměrně odlehlé, hůře dostupné východní č ásti Krkonošského národního parku. Správa parku, která KSEV provozuje a fin ancuje (návratnost pořádan ýc h akcí na provoz zařízení ne s tač í), nabízí p ředevším prostor, částečně i odbornou náplň pro vesměs krátkodobé akce typu seminářů, kurzů, pracovně - vzdělávacích s ous tředě ní, čás tečně i kombinovaných rekreačně - výchovných poby tů. V letech jich bylo uspořád án o celkem 143 (70 pro dospělé, 73 pro d ěti a mládež) pro účastní ků (1 909 a 2 431), tj. průměrně ro č ně 48 akcí (23 pro do spělé, 25 pro mládež) s účastí (640 a 810) osob. RNDr. J an Čeřovský, CSc.,je pracovníkem Agentury ochrany přírody a kraj iny v Praze a čestným členem IUCN. Literatura: ALDRIDGE Don (1993): Site Jnterpretation: A Practical Guide. Pp. I-55. The Scottish Tourist Bo ard, Edinburgh. ČEŘOV SKÝ Jan (1978): Chráněné kraj inné oblasti a kul t urně výchovná činnost. In : Památky a pří roda 3: Panorama, Praha. - (1997): Wege der Naturschutzerziehung in Europa. In: Natur und Landschaft 72: Bunde samt fur Naturschutz, Bonn. ČEŘOVSKÝ J., BALTUS J., DVOŘÁK P. (1983): Ochrana přírody a postoje stálých obyvatel CHKO. In: Památky a příroda 8: Panorama Praha. ČEŘOVSKÝ Jan, KULICH Jiří a kol. (1987): Ekologická výchova ve velkoplošných chráněných územích. Stran str. tabulky. Metodický materiál SÚPPOP Praha. HAAN de Gerhard, KUCKARTZ Udo (1996): Umweltbewusstsein. Denken und Handeln in Um weltkrisen. Pp Westdeutscher Verlag, Wiesbaden. HÁKOVÁ Iva, KULICH Jiř í, ČEŘOVSKÝ Jan - Eds. (1994): Ekologická výchova a práce s veřej ností v národních parcích a ch ráněných krajinných oblastech. Stran 44. Správa Krnap, Vrchlabí. IUCN ( 1994): Parks for Life: Action for Protected Areas in Europe. pp lucn - The World Conservaion Union, Gland, Switzerland and Cambridge, Uk. (V českém překla d u vydán souhrn Parky pro život: akce pro chráněná území v Evropě. Stran 37. Nadace ECOPOINT, Praha 1994.) Přehled mezinárodních úmluv v oblasti ochrany živé přírody důležitých v ČR Úmluva Oficiální název Poče t Vstup v člen sk ých platnost (3) (sídlo sekretariátu) (Informace na Internetu) zemí (2) Ramsarská Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva, Ramsar, (při OSN-UNESCO, Convention on Wetlands of InternationaJ lmportance 94 ( ) Gland, Svýcarsko) Especially as Waterfowl Habitat 396/90 Sb. O světovém Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví dědictví, Paříž, Convention Concerning oť the World Cultural and 147 ( ) (při OSN-UNESCO, Natural Heritage 159/91 Sb. Paříž, Francie) Washingtonská Úmluva o mezinárodním obchodě ohroženými druhy (CITES) volně žijících živočichů a rostlin. Washington, 1973 I. 07. '1975 Convention on International Trade in Endangered 134 ( ) (při OSN-UNEP, Species of Wild Fauna and Flora 572/92 Sb. (6) Ženeva, Svýcarsko) cz/envi/cites/intcit.html Bonská (CMS) Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících (1) živoč ichů, Bonn, II Convention on the Conservation of Migratory (48 + EU (I ) (při OSN-UNEP, Spedes of Wild AnimaJs (4) 127/94 Sb. (7) Bonn, Německo) Dohoda o Dohoda o ochraně netopýrů v Evropě, Londýn, Ol netopýrech (1) Agreement on the Conservation of Bats in Europe 13 ( ) (Bonn, Německo) bui5.htm#bats 208/94 Sb. Bernská Úmluva o ochraně evropské divoké flóry a fauny I a přírodních stanovišť, Bern, (?) (5) ~ři Radě Evropy, Convention on the Conservation of European Wildlife (35 + EU Zprav.MŽP trasburk, Francie) and Natural Habitats (4) nl/ doc/e urope/legis I at!berncon v. htm I 1/1994 O biodiverzitě Úmluva o biologické rozmanitosti, Rio de Janeiro, (CBD) Convention on BiologicaJ Diversity 149 ( ) (při OSN, (148 + EU Zprav.MŽP Montreal, Kanada) (4) 8/1992 Krko/lošské středisko ekologické výchovy Rýchory: účastníci prázdninového odbomého kurzu, v pozadí budovy s třediska. Foto Karel Hník a Jitka Kopáčová J\tlezinárodní úmluvy v oblasti ochrany živé přírody Stav ohrožení přírody na planetě Zemi, vymizení některých druhů rostlin a živočich ů spo l ečně s likvidací a degradací přirozených spo l ečenstev a ekosystémů vyvolal potřebu ochrany bez ohledu na státní hranice. V návaznosti na iniciativy OSN v této oblasti a v duchu její Charty jsou od sedmdesátých let tohoto století přijímány mezinárodní úmluvy v och r aně př í rody a k jednotlivým úmluvám stále př i stupují další země. Povinností každé země, která k někte ré z úmluv přistoupí a stane se tak účastnickým státem úmluvy, je zajisti t jednotlivé body úmluvy vlastní legislativou, t.j. zakotvení regulativ do přísluš n ýc h zákonů. V následující tabulce je uveden přehled mezinárodních úmluv v ochraně živé přírody důlež i tých pro ČR, společně s datem vstupu v platnost každé úmluvy v ČR. red Vy s větlivky k tabulce: 1) V rámci Bon1lské úmluvy uzavřelo několik speciálních dohod. Pro ČR jsou důležité Dohoda o /letopýrech a připravova/lá Dohoda o ochrallě a/ricko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků. 2) Ke všem úmluvám stále přistupují další země. 3) V závorce datum vstupu v plat1l0st pro ČR (ČSFR). Č. Sb. zákollů s ozllámením o přístu pu a českým překladem, příp. publikovallý text ve Zpravodaji Mtp. 4) Evropská ullie (Evropské společenstvo je oficiál1lí smluvllí strallou. 5) Česká republika se stalle čle1lskou zemí po liezbytllých diplomatických krocích. Účast CR je již schválena vládou dne ll (usllesellívlády č. 441). 6) Publikován text úmluvy bez přl1oh. Přl10!zy k úmluvě se sezl/amy chrállěllých druhll zveřejně/lý v přl10ze Zpravodaje Mtp č. 4 a 5/1995 (Záko1l 16/1997 Sb. + prováděcí vyhláška č. 82/97 Sb. druhů zve 7) Publikován text úmluvy bez přl1oll. Přl10hy k úmluvě se sez1iamy chrállě1lých řej1lě1ly v přl10ze Zpravodaje Mtp č. 11/ EKOLOGICKÁ VÝCHOVA ~'([311~Dilnn ťl

17 SKl 2003 aneb SOS - Jizerské hory Věra Fojtová Jizerské hory patří k našim nejvíce zdevastovaným horám. Imise ze sousední ho Polska, Německa i od nás a další negativní vlivy vykonaly své a pomalu a záludně, jako rakovina, vyžírají d říve z alesněné kopce na holiny. Vybělené pahýly mrtvých stromů varují. Anebo žalují? Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor se snaží pomoci. Převážné množství financí proudí do Nadace ze zah raničí, od místní podnikatelské sféry a od těch, "kterým srdce nezka meněla". Přisp ív aj í podle svých, většinou skromných možností. Není však důvod k optimismu. To, že babička při nese ze svého skromného důchodu do Nadace stovku, je jenom výraz její morální «rovně, čis t oty a účasti, nikoli dů vod k radosti. Ale pravda. Je lepší uděl at aspo ň něco, byť málo, než 'vůbec nic. A tak jako v mnoha jiných případech se o "Jizerkách" zača l o veřejně, varov ně a naléhavě mluvit a psát ve chvíli, kdy se nad nimi zač a l a snášet hrozba, tentokrát v podobě uspořádání mistrovství svě ta v klasickém lyžování v roce Jistě, pro přírodu mají podobné zásahy vždy negativní dopad, ale i tak je to jenom špička onoho po věst ného ledovce. V každém případě se Jizerským horám dostalo konečně pozornosti. Jsou nemocné. Je pravdou, že všechno zlé je k n ěčem u dobré. V tomto případ ě však přichá zíme k nemocnému v hodině dvanácté. SKl jen politický kompromis Vládní rozhodnutí o podpoře kandidatury Liberce a B edř i chova na MS v roce 2003 přinese tomuto regionu asi více problémů než užitku, Ty problémy se už však nebudou týkat nejvíce existence lesů nad Bedřichovem, ale záležitostí koncepčních a finančních. Ve vládě evidentně chyběla vůle k tomu, postavit se proti populistickým obecným řečem o rozvoji regionu jen díky SKl 2003 a žádat konkrétní fakta, Ta fakta k dispozici 'nejsou, několika dis jak tomu byli svědky ú častníci kusních pořadů o SKl Kdo chtěl vědět něco konkrétního o záměrech SKl, o finančním z aji štění či o dlouhodobých přínosech, byl zklamán. Ale právě tato tématika teď nabude na ak tuálnosti. Vláda totiž řekla "ano" mistrovství, řek l a však "ne" své masivní finanční spo l uúčasti. Z potvrzených 670 milion ů korun ze státního rozpočtu totiž během p říš t ích dvaceti let půjd e 6 10 milio n ů na eko Typická kraji1la Jizerských hor s tradič1lím rozptýleným osújle1lím. Foto Igor Míchal ~k1)rr:qdutifi<b~ KRAJINA A PODNIKÁNí 15

18 Sdružení SKl 2003 Zám ěr pořádat mistrovství svět a v klasickém lyžování v Jizerských horách vznikl v roce Bylo založeno Sdružení SKl 2003, reprezentuj ící mě s ta Liberec, Jablonec nad Nisou a obce Janov nad Nisou a B e d řich o v. Z ám ě r byl projednán vládou ČR v červ nu 1995 a v přij atém usnesení vláda souhlasila s kandidaturou ČR na organizaci MS a uložila př ís l uš n ým m in i s trům p ře d l o žit do konce roku 1995 materiál u skuteč ňuj í cí op atře n í vlády pro podporu úspěšné kandidatury a realizaci MS v klasickém lyžování v roce Souč a s ně byl oznámen i výsledek vý bě rov é h o ří zení na zpracovatele prostorové a objemové studie - P říp ra va aglomerace Liberec - Jablonec nad Nisou na usp ořádán í MS v klasických lyža řských disciplinách v roce Na n ěkterých místech Jizerských horjsou dřeviny schopny samostat1lé ob1lovy - přiroze1lého zmlazení. (Jedlový dů l. ) Foto Fra1ltišek Pelc Co předs tavuj e p o řádán í tohoto podniku? Studie ře š í dva základní prostory. Skokanský areál Je štěd a prostor pro bě žecké disciplíny v areálu B e dřic ho v. Ko nkrétně jde o následující: - vybudování cca 24 km závodních tratí v šíři 10 a 6 me trů - b ěžec ký stadion o rozmě rech 200 x 500 m - provozní budo vy pro stálý personál - mobilní kabiny pro sportovce a trenéry a pro přípra vu a mazání lyží - komentátorské kabiny, v ě že ro z hodč íc h - parkov i š tě v b ezp rostřední blízkosti stadionu a tratí, vzdálené 2-3 km, p ře devším však úprava a z k vali tnění stávajících - p řist á v ací plocha pro vrtulník - montovaná h le diště a prostoru stadionu pro diváky - řeš ení kří že ní tratí pomocí nad- a po djezdů - oz načení tratí - rozvody vody, elektřiny podél tratí - zařízení pro výrobu umělého sněhu - napojení areálu stadionu na inženýrské s ítě - dopravní spojení z Liberce a Jablonce n.n. - záchytná parko v iště s dostate čn o u kapacitou - ubytovací kapacity v regionu - p ří stup tis íců diváků k tratím Na základě studie v květnu v roce 1996 vydala vláda usnesení, ve kterém souhlasila s u vo lněním finanč níc h prostřed ků na vytvoření nutných podmínek pro pře d lo že n í kandidatury ČR na pořádání MS. SOS Jizerské hory Z nutnosti ochrany p říro dy se proti podnikatelským záměrům Sdružení SKl 2003 vytvoři la Skupina O bčans kých Sdružení Jizerské hory (dále jen SOS JH), která svými požadavky na ochranu přírody nechce blokovat ekonomický rozvoj regionu, klade však důraz na zk vali tn ění turistického ruchu v Jizerských horách. V tomto směru vypracovala SOS JH tři alternativy dalšího postupu. Jako nejvý h odněj š í považuje zpracovat koncepci zkvalitnění turistického ruchu pro logické kompenzace, h lavn ě do l esů. Zbývá pouhých 60 mi li onů na vlastní zá mě r SKL To je oproti pů v odn ě požadovaným 4 miliardám dost citelný rozdíl, a ten už se objevil v tom, že obce asi nejenže nedostanou peníze na infrastrukturu, ale naopak budou muset ze svých rozpočtů investovat do příprav na MS. Pro Liberec, Jablonec, B ed řich ov a Janov to bude dohromady č init rovněž 60 mili o n ů korun. Tato situace bude velmi těžce doléhat na samotný Bedřichov, který by podle ro zpoč tu, jejž Sdružení SKl dodalo vl ád ě, m ě l ro č n ě na náklady MS platit milion korun, což je polovina C!) jeho ro č ního roz p očtu. Na dokon če ní vodovodu a kanalizace, což je nezbytná podmínka konání MS, přitom p ot řebuje 30 milionů korun. Jak tyto zprávy p ř ij mo u obyvatelé obcí a měst a jej ich zastupitelstva? Dalo by se shrnout, že kandidaturu na mistrovství s vě ta si nakonec Sdružení SKl vynutilo, ale bude muset sehnat velice konkrétní peníze - obecné sliby t eď už ne s t ač í. Rozvoj regionu se asi konat nebude - o ten se stejn ě prý mají kon c e p čn ě starat okresní úřady, ne Sdružení SKl, jak v rozhlase uvedl jeho hlavní manažer. Podmínky MŽP jsou teď už závazné, takže ve všech správních řízeních je bude nutno prosazovat a hlídat - při jejich dodržení snad k devastaci les ů nedojde Ci když škody vylou čit nelze). A tak z toho všeho nakonec zbyl jen nepříjemný pocit zbytečnosti této akce - nic ne ře ší, problémy, ale nebyla politická vůle říct jasné ne, kompromis je politicky asi zaj íma v ější. Na další rozhodnutí si budeme muset. p řes rok poč kat - v červnu 1998 rozhodne Mezinárodní lyžařská federace o pořadateli MS 2003, do té doby je Liberec a B edřichov jen jeden z kandi d átů. A je zatím kandidátem se značně nedomyšlenou představou o vlastním p řináší jen záměru a s více než problematickým finančním zajištěním. Zbyněk Vlk O b čanské sdružení Lunaria 16 KRAJINA A PODNIKÁN.l-Í Wa Srr'\lDulli1 ~

19 Celkový pohled /la /láhomíploši/lu Jizerských hor. Celltrál/lí část Jizerských lzor byla původllě pokryta ekologicky stabilním smíšeným lesem, později přeměn ěllým ve stej/l o věké smrkové monokultury mim ořádn ě citlivé na poškození ovzduším a hmyzími škůdci. Přem ěna v ekologicky stabil1lí přírodě blízké ekosystémy je 1Ielehkým úkolem pro les1líky i ochrá1lce přírody. Foto Pavel Vo n ička Stanovisko sociologa k vývoji turismu v Jizerských horách' Hana Librová celé Jizerské hory, a to v rámci moderního c e losvě tového trendu tzv. měkké (poznávací a nedevastační) turistiky. V příp adě, že nebude ochota k rychiému ko nc epčn ím u řešen í a bude jen snaha trvale ekonomicky pomoci Bedř i chovu, pak SOS dop oru č uj e u či ni t tak poskytnutím vládní dotace, která by vyřeš il a nej pa lč ivěj ší problémy Bed ři chova, jako je dokon čen í rozvodu vody a kanalizace, z aj i ště ní hromadné dopravy do obce a kyvadlové dopravy tu ri s tů o víkendech a nákup s ně žn é techniky na údržbu so učasných tratí. Přestože se SOS JH stále domnívá, že MS zde není ekonomicky nezbytné, připou š t í v tře tí altemat i vě, že za dodržení určitých podmínek, které vycházejí ze stanovisek o db o rníků, závěrů studie EIA, podmínek ministerstva životního prostředí a obyvatel Jizerských hor, by se dalo o konání mistrovství světa v tomto regionu uvažovat. Tyto podmínky zahrnují vyřešení infrastruktury Bedřichova: zkvalitnit povrch silnic a při jejich roz šiřo v án í nekácet zeleň, pro pě ší vybudovat o d dělené chodníky, omezit vjezd osobních aut, velká parkov i ště vybudovat tak, aby odpovídala chrakteru krajiny, instalovat obč an ů m, k teří budou mít zájem, protihlukové fasády a okna. Další opatření Se týká tratí, jejich šířky (jen do 4,5 m) a jejich situování mimo 1. zónu CHKO, způs ob u jejich úpravy (ru čn í ) a mimo les upravit tratě bez terénních úprav pouze sněžnými mechanismy. Mezi požadavky také patří vydání omezeného množství vstupenek (15 000) a veškeré přís tav by a stavby vybudovat tak, aby se daly snadno demontovat. Totéž platí i pro stadion. S ním souvisí i požadavek nekácet část lesa, nezatrubňovat horský potok v jeho blízkosti, záchrana archeologického výzkumu (vykopání sklárny ze 16. století) v mí stě stadionu. V B ed řichov ě a J an ově nes tavě t nové objekty turistického ruchu. To není výče t všech podmínek, ale t ěch nejdůle ž i těj ších urči tě. Kde vzít a nekrást? Na svém jednání 30. dubna 1997 p od p oři la vláda nejen fotbalový svaz, který chce spolu s Rakouskem usp o řádat v roce 2004 evropský šampionát (kabinet slíbil p řispět fotbal i s tům č ástkou 1,5 miliardy korun - z akce mezitím pro nezájem Rakouska sešlo), ale i mistrovství svě ta v klasickém lyžování, jež by se mělo konat v Jizerských horách (v tomto případě činí příspěv ek vlády 687 mi l ionů 150 tisíc korun, p oc h opi telně z peněz d aňový ch popl atn íků ). Jako hlavní podmínku tu stanovila vláda - respektovat všechny požadavky ministra životního p rostředí Ji ří ho Skalického (ty jsou zo h le d něn y v požadavcích SOS JH - viz výše). Lze předpok ládat, že zúčas tn ěn é obce po čí ta ly s vyšším přílivem financí, n ebo ť na z ač átku se mluvilo o šesti miliardách, p o z d ěj i o č tyře c h... V porovnání s pův o dním slibem i následujícím snižováním fi nan ční h o přísp ěvku, který by pořád mohl být i pro infrastukturu mě s t a obcí Takzvané vo ln očasové aktivity prodělávají u nás v posledních letech prudký vývoj. V první p ol ovin ě devadesátých let bylo přirozenou snahou občanů kompenzovat léta u za v řených hranic. Rychle vznikl velký poče t cesto vních kanceláří, které zprostřed k o. valy zah r an i ční pobyty. Nejčastěj i do oblastí masového turismu, které jsou opo uš těny západními klienty jako ekologicky poškozené prá v ě turi sti ckým ruchem (klasická letoviska S třed ozem níh o m oře, Alp apod.). Sociologické výzkumy však naznačují, že poptávka po masovém typu rekreace opadá i u nás, a že v současn é do b ě je už zájem našich obča nů o tzv. tvrdý turismus střídán záj mem o kli dn ějš í trávení dovolených, mimo vysoké koncentrace. Tyto formy turismu se vyznačují spíše individuálními a rodinnými pobyty a přímými kontakty s nositeli (např. tzv. vesnický turismus). Ekonomicky riskantní prostorové rozptýlení rek r ea n t ů mů že být kompenzováno charakterem trávení času o dovolených a víkendech a u směrněno dobrou organizací ze strany přís l ušných institucí. Tento vývoj bude v budoucích letech a desetiletích s vel kou pravdě po dob no stí dále sílit, což odpovídá vývojovým t rend ům západní Evropy. Perspektiva velkých ubytovacích a rekreačních zař ízen í se do budoucna ukazuje jako nejistá, resp. jako nepravděpodob n á. Jejich budování je problematické nejen z hlediska zájmů ochrany přírody, ale také z n aznačených dův o d ů sociologických a ekonomických. Tato sk utečn ost z pochybňuj e odhad, že velké kapacity vybudované pro potřeby Mistrovství s v ě ta v Jizerských horách budou v budoucnu efektivně sloužit pro zimní rekreaci. Rekreant na počá tk u př í št ího století nebude pravd ěp od obně ani v této oblasti interesován na masové rekreaci, ať už máme na mysli ubytovací zař í zení nebo využití běžeckých tratí, které v Jizerských horách, pokud je mi známo, existuj í, a které do budoucna vyžadují relati vně n~pří l iš náročn ou údržbu. Na závě r př i pojuj i poznámku: měla jsem možnost pobývat pracovně v loňském září v norském Li llehammeru, nedávném dějišti Zimních olympij ských her. Seznámila jsem se s dokumenty o pří p ravě Olympiády. Citlivý př í s tup projektu byl presti žní záležitostí ~'([511'\1DlluflcBť1 KRAJINA A PODNIKÁNÍ 17

20 zajímavý, se zdá 687 mi l i o nů 150 tisíc korun, z nichž má padnout 610 milionů na ekologická op atření, zanedbatelnou čás tko u. Hlavní důvo d pořád ání mistrovství světa v klasickém lyžování v regionu Liberec - Jablonec nad Nisou byl, a to si j i stě všichni přizn aj í, finan čn í. Vytrhnout obce z mnohdy minimální občans ké vybavenosti. V novém svě tl e úsporného ekonomického balíčku, který vláda svým občanům letos nadělila, a d utě znějící prázdné státní pokladny necinkají peníze ani pro mistrovství světa. Vládní podpora se zdá spíše morální nežli fi nanční. Nabízí se otázky: Je v tomto p řípadě podpora vlády v ůb ec podporou? A co SKl 2003? Zdravý rozum velí dát od toho za těchto podmínek ruce pry č. Ale možná už existuje jiné, náhradní řeše ní. Oblast bukových lesů 1Ia sevemích a severozápad1lích úbočích hor je jedineč1iým územím s mimořádnou přírodilí a ekologickou hodllotou a je zařazell a mezi pf1jky územních systém ů ekologické stability nadregiollálm11o významu. Tf1Jalé ohrožení těchto unikátllích ekosystém ů předsta vují liapř. snahy li ěkterý ch p odll ikate lů vést tudy trasy lanovek, které by spojovaly severní podh ůří hor s 1IáhomíplošilIOU. Foto Fra1ltišek Pelc celé země. Byl do det a ilů promyšlen za p řisp ění odborn ík ů mnoha disci plín. Norové chtě li i svě tu ukázat, že lze při p r avit olympiádu bez negativních dop adů na přírod u a na kulturn ě historické hodnoty m ěs t a. K tomu účelu vznikla řada institucí a projektů, sledovaných místními úřady, občansk ými iniciativami i vládou. Tato bohatá skandinávská země zde nešet řila finančními prostředky. Přesto je p ř írodn í okolí Lillehammeru i m ěs to samé touto sportovní událostí negativně a patrn ě n ezvratně poznamepáno. Odles llěná náhom í plošina Jizerských hor je d1les pokryta travnatými společellstvy třti1ly chloupknté. Před dvaceti lety bylo toto území pokryto souvislými les1lími porosty. Foto Eva Houšková <III V odumře lých porostech v NPR Ra še liniště Jizery přežívají 1Iěkteří pravděpodob1lě původ 1Ií jedinci smrku ztepilého, kteří jsou schoplli lépe odolávat negativ1lím vlivům. Foto Fralltišek Pelc 18 KRAJINA A PODNIKÁNí W([~l1:qDUufi<B~