AKČNÍ PLÁN KULTURNÍCH POLITIK PRO ROZVOJ

Transkript

1 AKČNÍ PLÁN KULTURNÍCH POLITIK PRO ROZVOJ (PŘIJATÝ VE STOCKHOLMU VE ČTVRTEK 2. DUBNA 1998 MEZIVLÁDNÍ KONFERENCÍ O KULTURNÍCH POLITIKÁCH PRO ROZVOJ) PREAMBULE Mezivládní konference o kulturních politikách pro rozvoj konaná ve Stockholmu od 30.března do 2. dubna 1998 : 1. znovu potvrzujíc základní principy závěrečné deklarace přijaté Světovou konferencí o kulturních politikách v Mexiku dne 6. srpna 1982 a nazvané Mexická deklarace o kulturních politikách, která zdůrazňuje, "že kultura může být dnes v nejširším smyslu slova chápána jako soubor distinktivních duchovních a materiálních, intelektuálních a emocionálních rysů, které charakterizují společnost nebo sociální skupinu. Zahrnuje nejen umění a literaturu, ale i způsoby života, základní práva lidské bytosti, hodnotové systémy, tradice a víry"; 2. připomínajíc, že Světové desetiletí pro kulturní rozvoj zdůraznilo důležitost uznání kulturní dimenze, prosazování a posilování kulturní identity, rozšíření účasti na kulturním životě a podporu mezinárodní kulturní spolupráce pro rozvoj; 3. vědoma si nezbytnosti usilovat o vyrovnání dluhů v kulturním rozvoji a v zachování rozmanitosti kultur, jak to uvedeno ve zprávě Světové komise pro kulturu a rozvoj nazvaná "Naše tvůrčí rozmanitost"; 4. zdůrazňujíc - vzhledem k rizikům rozporů a konfliktů - potřebu uvědomování si universálních hodnot a zároveň potřebu docenění kulturní rozmanitosti, potřebu úsilí národů zacíleného na harmonizaci národních kulturních politik a potřebu zachovat pluralismus kulturních iniciativ zacílených na podporu vzájemného porozumění, respektu a úcty mezi jednotlivci a národy; 5. uznávajíc, že v demokratickém rámci se bude zvyšovat důležitost občanské společnosti na poli kultury; 1

2 6. míníc, že jednou z funkcí kulturní politiky je zajistit dostatečný prostor pro rozkvět tvůrčích schopností; 7. přihlížejíc k stále rychlejším procesům společensko-ekonomických, technických a kulturních změn a k rostoucím rozdílům na národní a mezinárodní úrovni, jakož i k důležitosti respektování autorského práva a práv duševního vlastnictví vzhledem k rizikům a problémům vznikajícím z podpory tzv. kulturního průmyslu a obchodu s kulturními výtvory; 8. míníc, že aktivity UNESCO, právě tak jako rozvojové politiky členských států by měly brát v úvahu kulturní faktory; 9. berouc v úvahu Deklaraci z konference ministrů kultury Hnutí neangažovaných (Kolumbie, Medellin, 3.-5.září 1997), Závěry Panafrické porady o kulturních politikách pro rozvoj (Togo, Lomé, února 1998), poradu ALECSO (Tunisko, Tunis, 1O.-13. února 1998), zprávu nazvanou "Kultura v srdci" ("Ia culture au coeur") redigovanou pod patronací Rady Evropy a Chartu "Pro Cultura" přijatou v Thessaloniki (červen 1997); schvaluje následující principy: 1. Trvalý rozvoj a rozkvět kultury jsou na sobě navzájem závislé. 2. Jedním z hlavních cílů lidského rozvoje je sociální a kulturní rozvoj jednotlivce. 3. Protože přístup ke kulturnímu životu a účast na něm je základním právem jednotlivců z jakékoli komunity, vlády mají povinnost vytvářet podmínky pro plné využití tohoto práva stanoveného článkem 27 Všeobecné deklarace lidských práv. 4. Základním cílem kulturních politik je stanovit záměry, vytvořit struktury a zajistit přiměřené zdroje pro rozkvět lidského rodu. 5. Dialog mezi kulturami se jeví jako jeden ze základních kulturních a politických problémů dnešního světa; je to nezbytná podmínka mírového soužití. 6. Kulturní tvorba je zdrojem lidského pokroku a kulturní rozmanitost, která je pokladem lidstva, je jedním z nezbytných faktorů rozvoje. 7. Nové trendy, zejména světová globalizace, mohou kultury spojovat více než jindy a obohacovat interakce mezi nimi, ale mohou také být škodlivé pro naši tvůrčí rozmanitost a pro pluralismus kultur; vzájemné respektování je vzhledem k tomu o to důležitější. 8. Soulad mezi kulturou a rozvojem, respektování kulturní identity, tolerance kulturních rozdílů v rámci mnohačetných demokratických hodnot, sociálně-ekonomická vyrovnanost a respektování územní celistvosti a státní suverenity náleží mezi nutné podmínky trvalého a spravedlivého míru. 2

3 9. Akceptování kulturní rozmanitosti přispívá k identifikaci a posílení vztahů mezi komunitami, které jsou zakořeněny v hodnotách, jež mohou spolusdílet rozdílné sociálně-kulturní komponenty národní společnosti. 10. Tvůrčí potenciál společnosti podporuje tvorbu, která je především individuálním angažováním se. Toto angažovaní se je nezbytné pro vytváření našeho budoucího dědictví. Je důležité zachovávat a podporovat podmínky pro tuto tvorbu, zejména svobodu tvorby v rámci každého společenství. 11. Obrana místních a regionálních kultur ohrožovaných celosvětově šířenými kulturami nesmí vyústit v to, aby se takto ohrožené kultury změnily na relikvie zbavené vlastní vývojové dynamiky. 12. Musíme tedy konat tak, aby všechny osoby a všechny komunity měly možnost využívat své tvořivosti, nalézat a upevňovat způsoby jak žít s jinými, usnadňujíce tak opravdový lidský rozvoj a přechod ke kultuře míru a nenásilí. Proto konference stvrzuje následující : 1. Kulturní politika, jako jedna z hlavních složek politiky vnitřního a trvalého rozvoje, by měla být realizována v koordinaci s politikou v jiných společenských oblastech na základě integrovaného přístupu. Každá rozvojová politika musí být velmi citlivá ke kultuře samotné. 2. Dialog mezi kulturami by měl představovat základní cíl kulturní politiky a institucí, které ji ztělesňují na národní a mezinárodní úrovni; pro tuto interakci a pro účinnou účast na kulturním životě je nezbytná všeobecná svoboda vyjadřování. 3. Pro nadcházející století musí být kulturní politiky anticipační, musí reagovat na přetrvávající problémy i na nové potřeby. 4. Významnou dimenzi každé kulturní politiky je vstup do informační společnosti a zvládnutí informační a komunikační techniky všemi. 5. Kulturní politiky by měly podporovat tvořivost ve všech jejích formách, což znamená, že je třeba usnadňovat přístup ke kulturní praxi a zážitkům všem občanům bez rozdílu národnosti, rasy, pohlaví, věku, fyzické nebo mentální handicapovanosti, obohacovat pocit identity a příslušnosti každého jednotlivce a komunity a pomáhat jim v jejich hledání důstojné a bezpečné budoucnosti. 6. Kulturní politiky by měly usilovat o to, aby se národ, v rámci své jednoty, zakořeněné v hodnotách sdílitelných všemi muži a všemi ženami, a jež dává všem členům, z nichž se skládá, možnost se vyjádřit a nalézt své místo, jevil jako pluralitní společenství. 7. Kulturní politiky by také měly usilovat o zlepšení sociální integrace a kvality života všech členů společnosti bez jakékoliv diskriminace. 3

4 8. Kulturní politiky musí respektovat rovnost mezi ženami a muži, plně uznávat rovnoprávnost žen, jejich svobodu vyjadřování a zaručovat jim možnost postupu na odpovědná místa. 9. Vláda a občanská společnost musí usilovat o dosažení úzkého partnerství při stanovení a realizaci kulturní politiky integrované do rozvojových strategií. 10. Ve světě se stále vzrůstající vzájemnou závislostí je třeba uvažovat o simultánnosti přepracovávání kulturních politik na místní, národní, regionální a celosvětové úrovni. 11. Zemím připadá úkol, aby spolupracovaly při budování světa, kde komunikace mezi kulturami, informace a porozumění mezi kulturami budou pravidlem a kde rozmanitost kulturních hodnot, etických vizí a chování bude podporovat opravdovou kulturu míru. 12. Kulturní politiky by měla klást zvláštní důraz na podporu a posilování akcí a prostředků určených na rozšiřování přístupu ke kultuře všech vrstev obyvatelstva, bojovat proti vylučování a odsouvání na okraj a podporovat všechny procesy, které napomáhají demokratizaci kultury. 13. Kulturní politiky by měla uznávat zásadní příspěvek tvůrců ke zlepšování kvality života, k podpoře identity a kulturního rozvoje společnosti. 14. Každá kulturní politika by měla přihlížet k množině prvků, které utvářejí kulturní život: tvorbě, zachování dědictví a šíření. Pro realizaci účinné kulturní politiky je třeba docílit rovnováhy mezi těmito faktory, ale podporovat přístup ke kultuře a její šíření se nemůže dít bez dynamiky účinně legislativně chráněné tvorby. I. AKČNÍ CÍLE DOPORUČENÉ ČLENSKÝM STÁTŮM Na základě výše uvedených zásad konference doporučuje, aby státy přijaly následujících pět akčních cílů : Cíl 1: Učinit z kulturní politiky jednu z klíčových složek rozvojové strategie. 1. Koncipovat a vytyčovat kulturní politiky nebo revidovat stávající tak, aby se staly jednou z klíčových složek endogenního a trvalého rozvoje. 2. Pro dosažení tohoto cíle podporovat začlenění kulturní politiky do rozvojových politik (roz.: ostatních oblastí), zejména pokud jde o její souvislosti se sociální a hospodářskou politikou. 3. Přispívat k vypracování směrnic UNESCO pro mezinárodní agendu výzkumu a vzdělání v oblasti kultury a rozvoje. 4

5 4. Přijímat a prakticky aplikovat širší vizi státní kulturní politiky souladné se skutečnými podmínkami v každé zemi; snažit se o posilování participace občanské společnosti, včetně hromadných sdělovacích prostředků. 5. Zajistit plnou participaci tvůrců a jejich profesních organizací na realizaci této nové vize. 6. Podporovat vývoj a zdokonalování postupů napomáhajících k tomu, aby se kulturní politiky stala předmětem meziodvětvové koordinace. 7. Spolupracovat na mezinárodní a regionální úrovni při zapojování kulturních činností do řešení negativních dopadů urbanizace, globalizace a probíhajících technologických změn. 8. Podporovat činnosti navrhované ke zvýšení povědomí obyvatelstva a decisních orgánů o důležitosti kulturních faktorů v procesu trvalého rozvoje. 9. Podporovat výměnu a dialog mezi jednotlivci, komunitami a zeměmi na základě sdílených hodnot. 10. Usilovat, podle potřeby ve spolupráci s UNESCO, o to, aby byla uznána kulturní dimenze v příští Mezinárodní strategii rozvoje a stimulovat tímto směrem debaty v Hospodářské a sociální radě a ve Valném shromáždění OSN. Cíl 2: Podporovat tvořivost a participaci na kulturním životě 1. Nadále přistupovat k různým složkám národa se stejnou úctou a poskytovat jim rovné příležitosti k rozvoji, upřednostňovat místní iniciativy, které odrážejí rozmanitost kulturních profilů. 2. Zajišťovat městskou a regionální (roz.: krajskou) kulturní politikou rozvoj místního tvůrčího kulturního života s participací občanů a pluralistickou gesci kulturní rozmanitosti. 3. Působit ve prospěch poznání a pochopení kulturní a jazykové rozmanitosti posilováním kulturního obsahu školní i mimoškolní výchovy, zejména učením jednoho nebo několika cizích jazyků. 4. Podporovat nové vztahy mezi kulturou a vzdělávacím systémem umožňující plné uznání kultury a umění jako základních dimenzí všeobecného vzdělání, rozvíjet umělecké vzdělání a podněcovat tvořivost ve vzdělávacích programech na všech úrovních. 5. Uznávat potřebu věnovat zvláštní pozornost aplikaci stávajících dokumentů z oblasti lidských práv, jako je například Všeobecná deklarace lidských práv, Pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Vídeňská deklarace o lidských právech a provést inventuru kulturních práv vyhodnocením stávajících nástrojů, které se týkají kulturních práv. 5

6 6. Podporovat kulturní politiky, programy, instituce a projekty s cílem zajistit plnou účast všech jednotlivců za podmínek rovnosti. 7. Věnovat větší pozornost roli kultury v procesech společenské transformace. 8. Uznávat dosažené úspěchy žen v kultuře a rozvoji a zajistit jejich účast na formulaci a realizaci kulturních politik na všech úrovních. 9. Posoudit veškeré kulturní politiky, programy a instituce s cílem zajistit zejména respektování práv dítěte a zranitelných skupin se zvláštními potřebami v oblasti vzdělávání a kultury; brát v úvahu potřeby a tužby mládeže, jejíž novou kulturní praxi je třeba zejména podporovat, a starších lidí, kteří jsou až příliš často vyloučeni z kulturního života. 10. Přidělovat příslušné zdroje na vzdělávání, kulturní výzkum a informace nezbytné pro koncipování a realizaci kulturní politiky. Cíl 3: Posilovat politiku a praktická opatření k uchování a zhodnocení hmotného i nehmotného, movitého i nemovitého kulturního dědictví a podporovat kulturní průmysl 1. Obnovovat a posilovat angažovanost členských států v aplikování úmluv a doporučení UNESCO vztahujících se na zachování movitého a nemovitého dědictví, na ochranu tradiční lidové kultury, na postavení umělce a na související otázky. 2. Zvyšovat účinnost kulturního sektoru vzdělávacími systémy určenými pro státní odborníky, úředníky a ty, kdo za kulturu zodpovídají; poskytovat ženám v těchto oblastech stejné příležitosti. 3. Novelizovat tradiční definici dědictví, které je dnes nutno chápat jako soubor přírodních a kulturních prvků, hmotných i nehmotných, zděděných nebo nově vytvořených. Právě díky těmto prvkům sociální skupiny poznávají svoji identitu a svůj závazek předávat ho budoucím generacím v lepší a obohacené formě. 4. Uznávat vznik nových kategorií v oblasti kulturního dědictví, jako je kulturní krajina, technické dědictví a kulturní turistika. 5. Posilovat výzkum, inventarizaci, zaznamenávání a katalogizaci dědictví, včetně ústních tradic, aby bylo možno navrhnout přiměřené a účinné nástroje pro provádění konservační politiky, která bude zároveň vědecká i respektující tradice. 6. Podporovat všemi možnými zákonnými a diplomatickými prostředky navrácení a/nebo restituci kulturních statků zemím jejich původu. 6

7 7. Zahrnout do politik, programů a městských a regionálních územních plánů budovy, území, soubory a krajiny s kulturní hodnotou a zajistit jejich ochranu. 8. Přímo angažovat občany a místní společenství v programech péče o dědictví a vytvořit seznam nejlepší praktických opatření v oblasti politiky péče o dědictví. 9. Ověřovat si, zda cestovní ruch nepoškozuje kulturu a přírodní prostředí a zda příjmy z něho jsou rovněž používány pro vhodné zachování zdrojů dědictví a pro posilování kulturního rozvoje. 10. Dávat přednost vytváření národních, regionálních a mezinárodních sítí propojujících umělce, vedoucí projektů a kulturní zařízení způsobem, který zlepší z kvantitativního i kvalitativního hlediska podmínky pro vstup do oblasti kultury. 11. Pomáhat umělcům, návrhářům a uměleckým řemeslníkům vysvětlováním, zachováváním a zlepšováním práv tvůrců a konsolidací těchto práv ve vztahu k místnímu i mezinárodnímu trhu, aby se zabránilo obchodnímu zneužívání. 12. Prosazovat myšlenku, že kulturní statky a služby nejsou jako jiné formy zboží a musí být takto uznány a musí se s nimi takto zacházet. 13. Zintensivnit kulturní spolupráci mezi veřejnou správou na jedné straně, podnikatelským sektorem a jinými organizacemi občanské společnosti na druhé straně vytvořením vhodného regulačního rámce pro tyto organizace. 14. Celosvětově zabraňovat nezákonnému obchodování s kulturními statky, zejména tomu, aby muzea a soukromí sběratelé nabývali předmětů podezřelého původu. Cíl 4: Podporovat kulturní a jazykovou rozmanitost v informační společnosti a pro ni 1. Poskytovat kulturním a vzdělávacím potřebám veřejnosti vhodné komunikační sítě, včetně rozhlasu, televize a informační techniky; podporovat angažovanost rozhlasu, televize, tisku a jiných hromadných sdělovacích prostředků ve prospěch otázek kulturního rozvoje, jako jsou podpora místních, regionálních a národních kultur a jazyků, včetně uchování ohrožených jazyků, výzkum a zachování národního dědictví, podpora rozmanitosti kulturních tradic a domorodých a národnostních kulturních identit, a to při zajištění nezávislosti veřejnoprávních sdělovacích prostředků. 2. Uvažovat o vzniku veřejnoprávního rozhlasu a televize a rozšiřovat prostor určený zejména pro místní společenství, jazykové a jiné minoritní skupiny a s cílem podpory nenásilí. 3. Vzít za své nebo zesílit státní úsilí o podporu pluralismu veřejných sdělovacích prostředků a svobody vyjadřování. 7

8 4. Učinit opatření k podpoře vzdělání a školení dětí v používání nových mediálních technologií a proti násilí a nesnášenlivosti, přispíváním zejména k činnostem středisek nebo institucí specializovaných na oblast výměny informací o dětech a o násilí na obrazovce. 5. Podporovat rozvoj a využívání nových technik a nových komunikačních a informačních služeb, zdůrazňovat důležitost dostupnosti informačních služeb a informačních dálnic za dostupné ceny, rovnoprávného používání jazyků a podporovat užívání nových technologií ve veřejných službách. 6. Podporovat rovněž vzdělání a výchovu ve prospěch zvládnutí a tvořivého využívání nových informačních technologií u nové generace jakožto uživatelky a producentky zpráv a obsahů, dávat přednost výchově k občanským hodnotám a vzdělávání vyučujících v oblasti nových technologiích. 7. Vypracovat politiky pro zachování a rozvoj archivů, muzeí, knihoven a jiných informací vytvořených a/nebo shromažďovaných vládními a nevládními institucemi pokud možno digitalizací; vytvořit mechanismy k usnadnění přístupu k těmto obsahům, včetně podpory těchto institucí jako středisek informací, výchovy a celoživotního vzdělávání. 8. Podporovat znalost kulturního a přírodního dědictví virtuálními prostředky, které poskytují nové technologie. 9. Uznávat důležitost nových informačních technologií pro práci tvůrců, právě tak jako klíčovou úlohu umělecké tvorby při budování informační společnosti. 10. Spolupracovat v oblasti audiovizuálních médií, zejména pokud jde o vzdělání a rozvoj a distribuci audiovizuálních produktů. 11. Podporovat kulturní spolupráci, zejména ve formě společných projektů v oblasti kulturního průmyslu (produkce, investice a převod práv). 12. Podporovat výzkum vztahu mezi kulturou a jejím šířením v masových sdělovacích prostředcích a prostřednictvím nových komunikačních služeb; podporovat snahy o koordinaci a možné sladění metod měření a hodnocení kulturního programování v médiích. Cíl 5: Dát k dispozici pro kulturní rozvoj více lidských a finančních zdrojů 1. Dbát o zachování nebo zvýšení investic do kulturního rozvoje na celostátní úrovni a tam, kde je to vhodné, definovat určité procento státního rozpočtu na tento účel v souladu s celkovými cíli, prioritami a plány rozvoje. 2. Vyzývat orgány místní správy, aby zvyšovaly svou finanční angažovanost ve prospěch kulturních aktivit a podporovat posilování jejich úlohy v oblasti kulturního rozvoje. 8

9 3. Vyvinout a rozpracovat daňový rámec pro kulturní aktivity s cílem získat podporu podnikatelských kruhů pro kulturní rozvoj a uplatňovat mechanismy, jako jsou veřejné nadace a výdělečné projekty kulturních institucí a sektoru cestovního ruchu a sportu. 4. Prozkoumat veškerá vhodná opatření k tomu, aby vládní kulturní politiky zvažovaly své důsledky nebo pravděpodobné důsledky na proces kulturního rozvoje v jiné zemi. 5. Vyzývat fondy a programy Organizace spojených národů, zejména UNDP, specializované finanční instituce a národní a oblastní finanční orgány, aby zvýšily finanční pomoc, kterou poskytují rozvojovým projektům, které mají významnou kulturní složkou. II. DOPORUČENÍ GENERÁLNÍMU ŘEDITELI UNESCO Konference doporučuje Generálnímu řediteli UNESCO následující směry aktivit: 1. Přihlížet při přípravě budoucího programu UNESCO k tomuto Akčnímu plánu. 2. Vypracovat celkovou strategii pro praktické pokračování této konference, včetně možnosti zorganizovat či nikoli Světový summit o kultuře a rozvoji s cílem předložit tuto otázku Výkonné radě (roz.: UNESCO). 3. Podporovat vytváření výzkumných a informačních sítí v oblasti kulturní politiky pro rozvoj, včetně posouzení vytvoření observačního střediska pro kulturní politiky. 4. Zaměřit pozornost generálního tajemníka OSN a jeho prostřednictvím i Valného shromáždění na tento Akční plán se záměrem předložit zprávu o výsledcích této konference na 53. Zasedání Valného shromáždění v souladu s ustanoveními rezoluce 52/197 Valného shromáždění. 5. Informovat o tomto Akčním plánu vedoucí sekretariátů všech specializovaných institucí ze systému OSN, jiných mezivládních světových i regionálních organizací za tím účelem, aby po poradě se svými členskými státy a s jejich souhlasem zahrnuly kulturní cíle do všech jejich rozvojových programů a aktivit. 6. Nadále sledovat cíl, aby kulturní perspektivy byly zahrnuty do příští Mezinárodní strategie rozvoje a vyzvat specializované instituce, aby posoudily svou praxi i svou politiku rozvoje v této perspektivě. 7. Navrhnout Výkonné radě (roz.:unesco) soubor projektů zaměřených na reflexi, výměnu zkušeností a vývoj společných projektů zacílených na podporu kulturních politik s perspektivou trvalého lidského rozvoje. 8. Navrhnout generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, aby jeden rok Dekády pro vymýcení chudoby ( ) byl věnován souvislostem mezi kulturou a rozvojem a likvidací chudoby. 9

10 9. S přihlédnutím k výsledkům Summitu Země (Earth Summit), Summitu Země po pěti letech (Earth Summit + 5) a konference Habitat II by UNESCO mělo vyvinout mechanismy ke zdůraznění kardinálního místa kulturního dědictví v životním prostředí a jako důležitého faktoru pro trvalý rozvoj. 10. Vyzývat členské státy, aby v UNESCO předkládaly své kulturní strategie s cílem umožnit podporu výměny informací, nápadů a praktických opatření. 11. Vypracovat politiku, navrhnout programy a přidělit a shromáždit další finanční prostředky z mimorozpočtových zdrojů pro posílení mnohostranné kulturní spolupráce tak, aby se zlepšil výzkum mezinárodní spolupráce v oblasti kulturních politik a rozvoje. 12. Prozkoumat způsoby dalšího rozvoje spolupráce mezi UNESCO a jinými mezinárodními organizacemi. 13. Pokračovat ve vydávání dvouleté Světové zprávu kultuře UNESCO. 14. Podporovat vytvoření pozorovacího střediska jazykových politik. Konec dokumentu. Tento překlad je neoficiální a neprošel jazykovou korekturou. Byl pořízen na základě francouzského znění, které je obsaženo v materiálu UNESCO č. 155 EX/14 pro 155. zasedání Výkonné rady UNESCO konané v Paříži v říjnu