Tisková zpráva. Statistická data o insolvenčních řízeních

Transkript

1 Tisková zpráva P r a h a (13. listopadu 2014) V insolvenčních řízeních, které byly zahájeny po 1. lednu 2008 a byly pravomocně ukončeny před koncem roku 2013, bylo souhrnně řešeno asi za 130 miliard korun pohledávek zajištěných a nezajištěných věřitelů. Tyto pohledávky byly u zajištěných věřitelů vyplaceny pouze ve výši necelých 30 procent z celkového požadovaného objemu, u pohledávek nezajištěných je poměr uspokojení necelých pět procent z vymáhané sumy. Tito věřitelé se tak během zmíněného časového období dočkali dohromady pouze asi 10,7 miliardy korun. Lze to interpretovat i tak, že ve zmíněném období přišli věřitelé o zhruba 120 miliard korun. I když je třeba poznamenat, že uvedená čísla je nutné chápat jako orientační a jde pouze o odhad, avšak podle nás poměrně přesný, poznamenal docent Luboš Smrčka v pražské Vysoké školy ekonomické. Zmíněné informace zazněly během semináře, který 13. listopadu 2014 uspořádaly společně Ústavněprávní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Vysoká škola ekonomická v Praze. Na semináři byly vedle výsledků výzkumů skutečného průběhu insolvenčních řízení prezentovány i legislativní návrhy vědeckého týmu Výzkum insolvence, který s podporou Technologické agentury ČR působí při Vysoké škole ekonomické v Praze. Vedle toho další podměty přinesli významní čeští právníci působící v oblasti insolvenčního práva a také 1. náměstek ministryně spravedlnosti ČR JUDr. Robert Pelikán, Ph.D. Statistická data o insolvenčních řízeních Odhady celkového objemu majetku, který byl v rámci již ukončených insolvenčních řízení řešen a který během nich mění majitele, jsou dopočítány z údajů získaných během statistických šetření vědeckého týmu Výzkum insolvence. Tento odhad ve výši 130 miliard korun zajištěných a nezajištěných pohledávek se tedy netýká těch řízení, která v současnosti stále pokračují a nebyla pravomocně ukončena. Podobně odhad nezahrnuje problematiku pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. V současné době tým Výzkum insolvence zpracoval s pomocí studentů Vysoké školy ekonomické v Praze údaje ze zhruba dvaceti procent všech insolvenčních řízení, které v České republice započaly po 1. lednu 2008 (tedy od účinnosti nyní platného insolvenčního zákona) a byly pravomocně ukončeny do konce roku Zpracováno bylo celkem 2751 případů. Z výsledků například vyplývá, že z prozkoumaných insolvenčních řízení bylo celých 44 procent ukončeno bez toho, že by byl alespoň vyhlášen úpadek dlužníka. Většina z těchto řízení byla zastavena proto, že se ukázala neexistence jakéhokoliv smysluplného majetku dlužníka nebo navrhovatel odmítl složit zálohu na náklady insolvenčního řízení což povětšinou ukazuje na to, že šlo buď o návrh samotného dlužníka,

2 který měl pouze zabránit exekuci jeho majetku, nebo věřitel navrhovatel došel k názoru, že dlužník žádný majetek nemá. Tento stav ukazují následující tabulky. Tab. 1: Řízení s úpadkem a řízení bez úpadku (souhrn) Počet rozhodnutí [%] Řízení s úpadkem ,83 Řízení bez úpadku ,17 Celkem ,00 Tab. 2: Důvody, proč nebyl vyhlášen úpadek dlužníka (souhrn) Počet rozhodnutí [%] Řízení s úpadkem ,83 Návrh odmítnut pro vady podle ,92 Návrh zamítnut podle 143 (nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady) 66 2,40 Návrh zamítnut podle 144 (pro nedostatek majetku dlužníka) ,76 Řízení zastaveno dle 108 (nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení) 126 4,58 Řízení zastaveno podle 129 a 130 zpětvzetí návrhu 98 3,56 Řízení zastaveno podle 107 (o téže věci probíhalo jiné řízení) 6 0,22 Jiné 20 0,73 Celkem ,00 Během diskuse na semináři zaznělo několik dalších informací k tomuto stavu, například ta, že mezi jednotlivými insolvenčními soudy existují opravdu značné rozdíly v tom, jak přistupují k případům právě v předúpadkové části insolvenčního řízení. Nejvýraznější je v tomto směru pražský městský soud, který vykazuje spolu se soudem v Ústí nad Labem a se soudem v Hradci Králové výrazný podíl takových případů převyšující i polovinu jejich celkové agendy, přičemž u pražského soudu je to dokonce skoro 66 procent agendy. Naopak ostatní místně a věcně příslušné soudy (tedy zbylé krajské soudy) mají insolvenčních případů bez vyhlášení úpadku řádově méně, když u tří z nich se tento parametr pohybuje dokonce pod třemi procenty z celkového počtu případů (Plzeň, Ostrava a České Budějovice). Hlavním zjištěním výzkumu je však informace o tom, k jakému průměrnému uspokojení věřitelů v řízeních dochází. Veřejnost ani laická a již vůbec ne odborná netrpí zcela jistě nějakou přehnanou představou o tom, že je možné od insolvenčních řízení očekávat zásadní výnos, že to je postup, který věřiteli přinese uspokojení jeho pohledávek. Nicméně zjištěné výsledky jsou ještě horší, než je obvyklý pocit z těchto řízení, uvedla vedoucí týmu Výzkum insolvence a odborný garant semináře prof. Ing. Eva Kislingerová, CSc. V následující tabulce je vidět uspokojení jednotlivých typů věřitelů (a pohledávek)

3 v procentech z požadované a uznané sumy. (Statistická zkoumání se zatím uskutečnila v celkem čtyřech vlnách, v první vlně však byl využíván jiný dotazník než později, její výsledky tedy nejsou plně kompatibilní a nejsou zaneseny do celkových čísel. Výsledky jednotlivých vln se poněkud liší, což je dáno vždy specifickým vzorkem řízení, která do nich byla zanesena u insolvenčních řízení totiž platí, že i jeden nebo dva specifické případy mohou značně ovlivnit celkové číslo za každou vlnu.) Tab. 3: Uspokojení jednotlivých typů věřitelů a skupin pohledávek podle vln a souhrnně (jako procento z pohledávky) 2. vlna 3. vlna 4. vlna Celkem Zajištěných 19,06 29,96 25,10 24,98 Nezajištěných 3,46 5,60 5,02 4,87 Uspokojení pohledávek za podstatou 65,24 77,44 78,26 77,08 Uspokojení pohledávek post. na roveň 49,26 78,62 39,88 45,71 Jak je vidět z tabulky, uspokojení dokonce i u zajištěných věřitelů nedosahuje průměrně ani jedné třetiny z objemu pohledávky. Samozřejmě v tomto stavu musíme vidět změnu hospodářského prostředí a změnu skutečné hodnoty aktiv, k jaké v posledních letech došlo. Krize srazila ceny a tedy i výnosy ze zpeněžení majetku. Ale pochopitelně to ukazuje další skutečnosti, totiž fakt, že řízení jsou poměrně nákladná a dlouhá. To vede k růstu nákladů na správu majetku před tím, než je zpeněžen, na právní služby a rostou také náklady insolvenčních správců. To všechno nakonec zaplatí věřitelé a projeví se to v jejich nízkém uspokojení, uvedl mimo jiné docent Ing. Luboš Smrčka, CSc., jeden z členů týmu Výzkum insolvence, kteří na semináři vystoupili. Popsanou situaci ukazuje také následující graf. 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Uspokojení jednotlivých typů věřitelů a skupin pohledávek podle vln a souhrnně (jako procento z přihlášené pohledávky) 25% 5% 19% 30% 25% 3% 6% 5% 65% 77% 78% 49% 79% 40% 77% Zajištěných Nezajištěných Uspokojení pohl. za podstatou 2. vlna 3. vlna 4. vlna Celkem 46% Uspokojení pohl. post. na roveň 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

4 Vědecký tým Výzkum insolvence pracoval a pracuje i nadále s podporou Technologické agentury České republiky. V současnosti řeší projekt "Výzkum insolvenční praxe v ČR s cílem vytvořit návrhy změn legislativy, které by umožnily zvýšení výnosů z insolvenčních řízení pro věřitele a tím by napomohly zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky" (registrovaný u Technologické agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD020190). Ten navazuje na činnost z let 2012 a 2013, kdy byl řešen projekt "Vývoj transakčních nákladů českých ekonomických subjektů v insolvenčním řízení, možnosti jejich snižování na úroveň běžnou v EU pomocí zdokonalení legislativy, možnosti zlepšení statistiky insolvenčních řízení a vytvoření modelu finanční křehkosti rodin" (registrovaný u Technologické agentury České republiky (TA ČR) pod evidenčním číslem TD ). Tým dává veškeré výsledky své práce (pokud to neodporuje autorským právům vydavatelů vědeckých prací) na stránkách Diskuse k problematice změn i insolvenčním zákoně Většina příspěvků a také diskuse na konferenci se však týkala především problematiky neustálých snah o novelizace insolvenčního zákona. První náměstek ministryně spravedlnosti JUDr. Robert Pelikán, Ph.D. k tomu ve svém vystoupení poznamenal, že je nutné hovořit o změnách a úpravách, ale není možné si představit, že by soustavným zlepšováním insolvenčního zákona bylo možné zabránit šikanózním návrhům, kriminální činnosti a dalším situacím, které oprávněně znepokojují veřejnost a především podnikatelský sektor. Můžeme zmenšit prostor, můžeme snížit nějaká rizika, ale nelze napsat zákon, který tomu zabrání. Tak bychom měli tuto situaci vidět a možná je lepší diskutovat více o práci soudů, insolvenčních správců, o dozoru státního zastupitelství o činnosti policie a vrátit se k diskusi o možném návratu trestně právní odpovědnosti za některé situace, uvedl mimo jiné ve svém obsáhlém vystoupení. V něm informoval přítomné o směřování úvah Ministerstva spravedlnosti České republiky v oblasti insolvenčního práva. V závěru také dodal: Historie snah o vytvoření opravdu precizního a naprosto přesného insolvenčního předpisu je v naší zemi velmi dlouhá vyzkoušeli jsme téměř všechno. Musíme si přiznat, že jenom legislativa tyto problémy řešit nemůže. V podobném duchu se neslo i vystoupení profesorky Evy Kislingerové, která zmínila návrhy týmu Výzkum insolvence, z nichž některé jsou již vypracovány v paragrafovaném znění a byly předány poslancům i senátorům, stejně tak i ministerstvu jde především o poměrně revoluční návrh zpřísnit významným způsobem definici jednoho ze způsobů úpadku, totiž předlužení. Ta je v současném zákoně velmi vágní. Insolvenční správce Ing. Lee Louda se zabýval některými návrhy, které se v současnosti objevují z podnikatelského prostředí, především zavedení tak zvaného předinsolvenčního řízení. Tento institut, jakkoliv je jistě zajímavý a hodný dalšího zkoumání, by přinesl v podobě, o které hovoří Svaz průmyslu a obchodu, jednu velmi problematickou rovinu o insolvenčním návrhu by byl s předstihem před naprostou většinou věřitelů informován dlužník a to bez toho, že by byla omezena jeho dispoziční práva k majetku. To by mohlo vést k dalšímu snížení výnosu pro věřitele, tedy k něčemu, co je velmi chybné, uvedl Lee Louda. Na to reagoval JUDr. Dušan Dvořák z advokátní kanceláře DRV Legal s tím, že si nicméně lze představit určité mechanismy probíhající mezi podáním insolvenčního návrhu a jeho zveřejněním, které by mohly podstatně snížit rizika plynoucí ze šikanózních nebo jinak nepoctivých návrhů. Varoval také před možností obrácení situace, totiž před tím, aby se věřitelé nebáli nakonec podávat návrhy s tím, že by mohla být tato podání označena za šikanózní a oni by nesli hmotné i trestněprávní následky.

5 Podobně se vyjádřil i další významný právník, který na konferenci vystoupil, totiž JUDr. Ing. Karel Dřevínek LL.M., Ph.D., z advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges, který působí také na Právnické fakultě UK a jako předseda senátu rozkladové komise ČNB. Pojďme uvažovat o možnosti prodloužit současnou dvouhodinovou lhůtu mezi podáním insolvenčního návrhu a jeho zveřejněním na nějakou dobu, během které by soud mohl alespoň rámcově prozkoumat návrh a jeho skutečné náležitosti, charakter pohledávek, o které je opřen a další skutečnosti, poznamenal během svého vystoupení. Mgr. Daniel Hříbal, MBA z České bankovní asociace, vedoucí pracovní skupiny pro Work Out se ve společném vystoupení s členem týmu Výzkum insolvence Ing. Jaroslav Schönfeld, Ph.D. z Vysoké školy ekonomické vyslovil především pro větší odpovědnost dlužníků a jejich silnější spolupráci s věřiteli v době před úpadkem. Reorganizace je nákladný proces, jehož formální náležitosti jsou značné a je těžké ji uskutečnit v rámci insolvenčního řízení tak, aby šlo o akci společnou a uskutečněnou ve shodě. Jedním z důvodů je, že samotné podniky již nemají takovou hospodářskou situaci, aby bylo možné hovořit o jejich záchraně a zároveň o výhodnosti pro věřitele. Daleko lepší možnosti existují tehdy, když situace ještě nedospěla do úpadku a kdy je reálné hovořit s hlavními věřiteli zvláště, pokud jde o banky, poznamenal Daniel Hříbal. Spolu s profesorkou Kislingerovou akci předsedal Mgr. Jan Farský, poslanec PSP ČR a místopředseda Ústavně právního výboru PSP ČR, který nad seminářem převzal záštitu. Další podrobnosti a prezentace jednotlivých vystupujících jsou k dispozici na webových stránkách