BONITA KLIENTA. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra finančních obchodů. Bakalářská práce. Sidorenko Tatiana

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů BONITA KLIENTA Bakalářská práce Autor: Sidorenko Tatiana Studijní obor: Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Kalabis Praha Duben, 2010

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Praze dne 7/4/ Sidorenko Tatiana

3 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu této práce panu inţenýru Zbyňku Kalabisovi za jeho odborné konzultace a pomoc při zpracovávání této práce. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině za neustálou podporu a pomoc během mého studia.

4 Anotace práce v češtině Tato bakalářská práce se bude zaměřovat na problematiku hodnocení bonity různých typů klientů z pohledu úvěrující instituce. Práce se také věnuje přehledu základních úvěrových produktů a moţnostmi na jejich dosaţení jednotlivými klienty. Na tuto základní problematiku navazuje popis některých forem zajišťovacích instrumentů. Anotace práce v angličtině This bachelor thesis will be focused on the problematics of evaluation of the client's credibility from the bank's point of view. The thesis is also devoted to the survey of the basic credit products and the possibilities of its achievement for different types of clients. This problematics will be continued by the description of some collateral instruments.

5 Obsah ÚVOD A CÍL PRÁCE DEFINICE BONITY DEFINICE KLIENTA BANKY Základní segmentace klientů Identifikace klienta Fyzické osoby občané Fyzické osoby podnikatelé Právnické osoby ÚVĚROVÉ OBCHODY BANK Úvěry a jejich členění Provozní úvěr Investiční úvěr Hypoteční úvěr Spotřebitelský úvěr Úvěr z kreditní karty ÚVĚROVÝ PROCES Ţádost o poskytnutí úvěru Úvěrová smlouva Monitorování dodrţení podmínek úvěrové smlouvy ANALÝZA BONITY KLIENTA Analýza bonity klienta fyzické osoby Credit scoring Analýza bonity klienta právnické osoby Finanční a majetková struktura podniku Analýza celkového podnikatelského rizika Finanční analýza podniku Finanční poměrová analýza... 52

6 5.2.5 Analýza podnikatelského záměru Úvěrový rating Úvěrové registry Centrální registr úvěrů (CRÚ) Bankovní registr klientských informací (BRKI) Nebankovní registr klientských informací (NRKI) Registr Solus ZAJIŠTĚNÍ ÚVĚRU ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY SEZNAM TABULEK... 77

7 Úvod a cíl práce Smyslem této bakalářské práce je poskytnout komplexní a ucelený přehled na problematiku zkoumání bonity u jednotlivých typů klientů. Analýza bonity klienta je důleţitou součástí řízení úvěrového rizika, které je obecně definováno jako riziko, ţe dluţník nesplní svůj závazek vůči bance. Toto riziko je pro banku nejnebezpečnější. V rámci řízení a eliminace rizika nesplácení, banka při určení stupně rizikovosti úvěrového obchodu provádí hodnocení podkladů, předloţených klientem na základě předem určeného metodického postupu. Daný postup představuje hodnocení jednotlivých oblastí informací (neobecné, finanční a nefinanční) systémem přidělení bodů. Celkový počet dosaţených bodů charakterizuje bonitu klienta. Základním metodickým postupům hodnocení je věnovaná 5. kapitola této práce. Předkládaná práce obsahuje 6 samostatných kapitol. V první kapitole mým cílem bylo podrobně definovat pojem bonity klienta a vysvětlit její význam z hlediska úvěrující banky. Druhá kapitola definuje klienta banky a také se věnuje otázce segmentace klientů. Ve třetí části své bakalářské práce jsem se snaţila poskytnout přehled o základních úvěrových produktech z hlediska jejich splatnosti, dostupnosti, způsobů čerpání a úročení. Také je tam informace o bankou poţadovaných podkladech pro jednotlivý úvěrový produkt. Cílem čtvrté kapitoly bylo popsat průběh úvěrového procesu od podání ţádosti o úvěr aţ po ukončení úvěrového vztahu. Pátou kapitolu povaţuji za tématické jádro své práce. Tato kapitola je rozdělená na tři části. První část se zabývá analýzou bonity klienta fyzické osoby, druhá část analýzou bonity právnické osoby, třetí část je věnovaná úvěrovým registrům jako nástrojů pro posuzování bonity a rizika nesplácení úvěrového produktu. Šestá kapitola má za cíl stručně seznámit čtenáře se základními formami zajištění úvěrů. Přála bych si, aby tato práce byla uţitečná pro ty, kteří chtějí dále pokračovat ve studiu problematiky hodnocení bonity klienta. 7

8 1 Definice bonity Neţ se pustíme do problematiky hodnocení bonity klienta u jednotlivých druhů úvěrových obchodů, je potřeba si uvědomit, co to je vlastně bonita klienta a proč ji banky tak důkladně zjišťují. Skoro kaţdý z nás alespoň jednou za ţivot uvaţoval o úvěru od banky nebo jiného peněţního ústavu. Pro mladé lidi je pořád aktuální problém financování bydlení, a to znamená, ţe jednou se obrátí na banku s ţádostí o úvěr. I přesto, ţe banky pouţívají rozšířenou reklamní kampaň a lákají klienty na sliby o jednoduchém získání úvěru, ne kaţdý ţadatel ho tak snadno dostane. Banka poskytne prostředky jen tomu klientovi, který prokáţe dostačující bonitu, neboli přesvědčí banku, ţe jeho současné a budoucí finanční zdraví mu dovolí dostát veškerým svým závazkům vůči bance. Jednoduše, bonitu klienta můţeme definovat jako schopnost řádně splácet úvěr. Sledování rizika bonity dluţníka má pro banku největší význam, protoţe špatné řízení tohoto rizika můţe ve značné míře ohrozit likviditu a rentabilitu banky. Proto je pro banku důleţité přijmout taková opatření, aby minimalizovala riziko nesplácení úvěru. K takovým opatřením patří komplexní hodnocení bonity klienta. Při zkoumání ţádosti o úvěr banky pouţívají různé způsoby a kritéria hodnocení. Některé banky mají vlastní vnitřní ratingové systémy, které zařazují klienty do různých kategorií a umoţňují tak vyhodnotit bonitu klienta. Postup bank při posouzení úvěruschopnosti se zásadně liší podle toho, jestli klientem je subjekt podnikatelský nebo nepodnikatelský. U nepodnikatele v podstatě postačuje rozbor, zda jeho příjmy, plynoucí ze všech zdrojů, které má k dispozici, jsou postačující na úhradu všech jeho výdajů včetně budoucích výdajů spojených s přijetím nového úvěru. 1 Analýza úvěruschopnosti dluţníka právnické osoby vyţaduje komplexní a podrobné posouzení jeho finanční a majetkové struktury, podnikatelského záměru a kvality zajištění. 1 František Pavelka, Dagmar Bardová, Radka Opltová. Úvěrové obchody, Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2002, ISBN

9 V následujících kapitolách si podrobně vysvětlíme postup bank při zkoumání bonity jednotlivých skupin klientů. 9

10 2 Definice klienta banky Klientem je kaţdý subjekt, o kterém existuje v bance informace, kterou klient poskytl dobrovolně na základě zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Banka je na základě zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, povinná identifikovat všechny klienty pomocí dokladů o jejich právní subjektivitě. Identifikovat je nutné i takovou osobu, která není vlastníkem účtu nebo která nevyuţívá jinou sluţbu a ani není uvedena na tzv. podpisových vzorech k účtům stávajícího klienta banky, ale která ţádá o provedení transakce ve výši vyţadované platným právním řádem (např. vkládá hotovost na účet klienta banky, poţaduje směnárenské operace atd.). 2 2 Kolektiv autorů. Bankovnictví, Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2006, ISBN

11 2.1 Základní segmentace klientů Segmentace klientů je jedna z nejdůleţitějších bankovních činností. Tato činnost zahrnuje vytváření určitých kritérií a rozdělování klientů do jednotlivých skupin podle těch vlastních kritérií. Segmentace je důleţitá z toho důvodu, aby banka mohla správně volit své chování a postupy vůči jednotlivým skupinám klientů, a také, aby byla schopná správně odhadnout komu a jaké bankovní produkty a sluţby bude úspěšně nabízet. Kritéria rozčlenění bankovních klientů mohou být nejrůznější. Podíváme se na základní segmentaci klientů: fyzické osoby občané, fyzické osoby podnikatelé, právnické osoby, jejichţ hlavními typy jsou obchodní společnosti, druţstva, státní podniky apod., nepodnikatelské subjekty typu právnických osob. Fyzická osoba je forma právní subjektivity. Způsobilost k právům a povinnostem získává fyzická osoba narozením. Fyzická osoba podnikatel je tuzemec podnikající jako: osoba zapsaná v obchodním rejstříku, na základě ţivnostenského oprávnění, na základě jiného neţ ţivnostenského oprávnění dle zvláštních předpisů, fyzická osoba provozující zemědělskou výrobu a zapsaná do evidence dle zvláštních předpisů. Podle občanského zákoníku právnickými osobami jsou a) sdruţení fyzických nebo právnických osob, b) účelová sdruţení majetku, c) jednotky územní samosprávy, d) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. Právnické osoby nabývají právní subjektivitu ode dne jejich zápisu do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku. 11

12 2.2 Identifikace klienta Banka je povinná identifikovat svého klienta. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ukládá bankám povinnost identifikovat vkladatele při vedení jeho účtu nebo jiné formě přijetí jeho vkladu a identifikační údaje vést ve své evidenci. Podle tohoto zákona identifikačními údaji jsou: u fyzických osob: jméno, příjmení, adresa, datum narození nebo rodné číslo, popřípadě identifikační číslo. u právnických osob: obchodní firma nebo název právnické společnosti, její sídlo, u tuzemských právnických osob také identifikační číslo Tyto identifikační údaje jsou nutné pro potřeby pojištění vkladů, které je regulováno zákonem č. 21/1992 o bankách. Vedle výše zmíněného zákona o bankách v České republice od 1. září 2008 platí zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosu z trestné činnosti a financování terorismu, který stanoví povinnosti bankám identifikovat svoje klienty před uskutečněním jakéhokoli obchodu, pokud převyšuje částku 1.000,- euro (s dále uvedenými výjimkami). Bez ohledu na tento limit identifikuje kaţdá banka svého klienta vţdy, pokud se jedná o: podezřelý obchod, vznik obchodního vztahu, uzavření smlouvy o účtu, vkladu na vkladní kníţce nebo na vkladním listu nebo o sjednání jiné formy vkladu, uzavření smlouvy o nájmu bezpečnostní schránky, výplatu zůstatku zrušeného vkladu z vkladní kníţky na doručitele. 12

13 Výše zmíněný zákon stanoví následující rozsah údajů, kterými jsou banky povinné identifikovat svoje klienty: u fyzických osob: identifikační údaje z průkazu totoţnosti (pokud jsou v něm uvedeny) druh a číslo průkazu totoţnosti, stát, popř. orgán, který jej vydal doba platnosti průkazu totoţnosti Současně banka musí ověřit shodu podoby s vyobrazením v průkazu totoţnosti. u právnických osob: identifikační údaje z dokladu o existenci právnické osoby a v rozsahu podle výše uvedené odráţky provede identifikaci fyzické osoby, která jedná jejím jménem v daném obchodu; je-li statutárním orgánem, jeho členem nebo skutečným majitelem této právnické osoby jiná právnická osoba, banka musí zaznamenat i její identifikační údaje. Je vidět, ţe oba zákony vyţadují od bank jiný rozsah údajů pro identifikaci svých klientů. Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, nařizuje bankám povinnost identifikace klienta podrobněji neţ zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, který se ovšem povaţuje za základní normu. 13

14 2.3 Fyzické osoby občané Fyzická osoba nepodnikatel je osoba, jejíţ příjmy neplynou z podnikatelské činnosti. Hlavními nepodnikatelskými příjmy jsou příjmy ze závislé činnosti, důchody, úroky z vkladu apod. Hlavním identifikačním údajem fyzické osoby občana je příslušný doklad totoţnosti (občanský průkaz, pas) Fyzické osoby podnikatelé Fyzická osoba podnikatel je osoba, jejíţ příjmy plynou z podnikání. Svoji existenci fyzická osoba podnikatel prokazuje příslušným dokladem totoţnosti, který osobně předloţí pracovníku banky. Navíc musí doloţit oprávnění k podnikání vydané příslušným úřadem. Podle českého právního řádu podnikatelem je: osoba zapsaná v obchodním rejstříku, osoba, která podniká na základě ţivnostenského oprávnění, osoba, která podniká na základě jiného neţ ţivnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsaná do evidence obecního úřadu. 3 V případě, ţe fyzická osoba vystupuje pod svou firmou na úvěrových smlouvách se uvádí: název firmy tak, jak je zapsaná v obchodním rejstříku, místo podnikání a IČO. Pokud jde o fyzickou osobu, která není zaregistrovaná v obchodním rejstříku, se jako identifikace uvádí jméno, příjmení, rodné číslo a bydliště. 3 František Pavelka, Dagmar Bardová, Radka Opltová. Úvěrové obchody, Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2002, ISBN

15 Prokázání morální zachovalosti zahrnuje interní účetní výpisy, v určitých případech banka můţe poţádat o výpis z rejstříku trestů. Kromě toho, banka ověří, zda firma není v konkurzním řízení atd. Způsobilost vstupovat do závazků u fyzické osoby podnikatele se prokazuje stejným způsobem jako u fyzické osoby nepodnikatele, ale podnikající osoba je povinná navíc doloţit platné dokumenty, které definují a povolují jeho obchodní činnost Právnické osoby Existence, subjektivita a způsobilost vstupovat do závazků právnických osob se prokazuje listinami, dokládajícími jejich zápis do rejstříku, do kterého se zapisují. 4 Podle českého právního řádu právnické osoby jsou: společnosti, které jsou zapsané v obchodním rejstříku (společnost s ručením omezeným, akciová společnost, komanditní společnost, veřejná obchodní společnost), účelová sdruţení majetku, sdruţení právnických osob, politická hnutí a strany, jednotky územní samosprávy, odbory a zájmová sdruţení, občanská sdruţení upravená v zákoně č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů. 4 František Pavelka, Dagmar Bardová, Radka Opltová. Úvěrové obchody, Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2002, ISBN

16 Při zavírání jakékoli smlouvy bude banka od podnikatelských subjektů vyţadovat jeden z následujících dokladů. Níţe je uveden přehled o příslušných dokladech o právní způsobilosti nejčastějších typů klientů. Typ podnikatele Doklad o právní subjektivitě Obchodní společnost (např. Akciová společnost) Výpis z obchodního rejstříku Fyzická osoba podnikatel Výpis z obchodního rejstříku, Ţivnostenský list, Osvědčení, které nahrazuje Ţivnostenský list, Koncesní listina Auditor Vysvědčení komory auditorů ČR Soudní exekutoři Jmenovací dekret Ministerstva spravedlnosti ČR Lékaři Osvědčení příslušné lékařské komory ( např. České stomatologické komory nebo komory veterinárních lékařů) Autorizovaní architekti, autorizovaní inţenýři Ţivnostenské oprávnění nebo osvědčení o autorizaci, které vydala Česká komora architektů nebo Česká komora autorizovaných inţenýrů a techniků činných ve výstavbě Podnikatel provozující nestátní zdravotní zařízení Rozhodnutí o registraci nestátního zdravotnického zařízení, které vydal příslušný krajský úřad, magistrátní úřad nebo Ministerstvo zdravotnictví ČR a Osvědčení příslušné lékařské komory Zprostředkovatele zaměstnání Rozhodnutí, které vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR k výkonu zprostředkování zaměstnání za úhradu pro české občany na území České republiky 16

17 Církevní školy Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy ČR o zařazení do sítě škol nebo rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR o zařazení do sítě škol pro soukromé střední školy a zřizovací listina a jmenovací dekret ředitele školy Nadace a nadační fondy Výpis z nadačního rejstříku vedeného u rejstříkového soudu Příspěvkové organizace Zřizovací listina Společenství vlastníků (bytových) jednotek Výpis z rejstříku společenství vlastníků jednotek 17

18 3 Úvěrové obchody bank Úvěrové produkty bank představují u univerzálních bank obvykle podstatnou část aktiv. Z toho vyplývá význam těchto produktů pro výnosy banky, na druhé straně ovšem i význam úvěrových produktů je zcela zásadní i z hlediska rizik banky. 5 Bankovní úvěr můţeme definovat jako časově omezené, úplatné přenechání peněz obchodní bankou jejím klientům k volnému nebo smluvně vázanému pouţití. 6 Základem úvěrového vztahu mezi klientem a bankou je úvěrová smlouva. Pokud příslušný výbor banky schválí ţádost klienta o úvěr, nabídne mu k podepsání úvěrovou smlouvu. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, stanovuje náleţitosti úvěrové smlouvy, ke kterým patří: identifikace všech smluvních stran, částka a měna úvěru, úroková sazba plus marţe, poplatky spojené s poskytováním a zpracováním úvěru, účel úvěru, forma zajištění (pokud ho banka vyţaduje), úrokové období, číslo úvěrového účtu, eventuální sankční podmínky, forma financování a čerpání úvěru. Úvěrová smlouva musí mít vţdy písemnou formu. Součástí úvěrové smlouvy jsou další dokumenty a přílohy. Zpravidla to jsou: všeobecné obchodní podmínky banky, sazebník cen a odměn a doklady vztahující se k úvěrovým zárukám. 3.1 Úvěry a jejich členění Úvěry, které je dnes schopna poskytovat moderní obchodní banka se mezi sebou mohou výrazně odlišovat. V bankovní praxi jsou různé typy úvěrů obvykle zařazeny do jednotlivých skupin, coţ pomáhá bankám při stanovení podmínek jejich poskytování a čerpání, a také při stanovení poţadavků banky na bonitu ţadatele. Jinými slovy, rozdělení 5 Petr Dvořák. Bankovnictví pro bankéře a klienty, Linde, 2005, ISBN X 6 Kolektiv autorů. Bankovnictví, Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2006, ISBN

19 úvěrů do jednotlivých skupin umoţňuje bankám lépe ohodnotit řadu specifik těchto úvěrů a správně ocenit rizika, která jsou s nimi spojena. Úvěry se mohou členit podle různých hledisek. Podíváme se na základní strukturu členění úvěrů. Nejčastěji se člení podle: Účelu Provozní úvěr Investiční úvěr Hypoteční úvěr Hypoteční úvěry pak lze rozdělit na účelové a neúčelové (americká hypotéka) Spotřební úvěr Úvěr z kreditní karty Doby splatnosti (časové hledisko) Krátkodobý (do 1 roku) Střednědobý (od 1 roku do 5 let) Dlouhodobý (nad 5 lety) Zajištění úvěru Krytý (podle druhu zajištění lze dále dělit na krytý osobním zajištěním nebo krytý reálným zajištěním) Nekrytý Měny V domácí měně V cizí měně Odvětví, kde působí příjemce úvěru Vnitřní obchod Zahraniční obchod 19

20 Zemědělství Průmysl Stavebnictví Zdravotnictví Počítačové technologie atd. Metody úvěrování Jednorázové poskytnutí Kontokorentní Revolvingový Právního postavení příjemce úvěru Soukromá fyzická osoba a domácnost Podnikatelský subjekt Veřejné instituce Ukázali jsme si základní členění úvěrových obchodů. Avšak v bankovnictví existují ještě jiné způsoby dělení úvěrů. Pokud si jako základní hledisko členění vezmeme hledisko postavení prostředků, můţeme pak členit úvěry na zboţní a peněţní. Je jasné, ţe v moderní bankovní praxi absolutně převaţuje peněţní forma úvěrování. Často se můţeme setkat s rozdělením úvěrů podle hlediska dluţníka. Tady můţeme rozlišovat úvěry mezibankovní, které slouţí k vyrovnání likvidity jednotlivých bank, úvěry veřejné, které obchodní banky poskytují státu, komunální úvěry obcím, komerční a nekomerční úvěry atd. Ve své bakalářské práci bych se chtěla zaměřit na podrobnější rozbor některých nejrozšířenějších typů úvěrů, které nabízejí obchodní banky. Především nás budou zajímat charakteristické rysy jednotlivých úvěrů, způsoby jejich poskytování a čerpání a poţadavky bank na bonitu ţadatele. 20

21 3.2 Provozní úvěr Mezi klasické provozní úvěry patří úvěry na zásoby, úvěry na pohledávky a úvěry na náklady. Všechny tyto úvěry patří ke skupině krátkodobých úvěrů, doba splatnosti většinou nepřesahuje jeden rok. Výše provozních úvěrů si kaţdá banka stanoví individuálně na základě podnikatelského záměru ţadatele, jeho finanční situace a poskytovaného zajištění. Úvěr na zásoby je úvěr na financování výrobních zásob, surovin a energií určených ke spotřebě ve výrobě nebo při poskytování sluţeb. Úvěr můţe být také poskytnut na financování drţení nezbytné zásoby hotových výrobků určených k prodeji. 7 Pouţití zásob jako zajišťovacího prostředku u tohoto typu úvěru není moţné, protoţe podnik pochopitelně nemůţe dát své zásoby, které jsou nutné na výrobu a podnikání do bankovního trezoru. Obvykle je úvěr zajištěn směnkami nebo jinými cennými papíry. Banky také mohou jako zajištění úvěrů provést ocenění zásob vlastním expertem a stanovit maximální výše, do které je moţné úvěr poskytnout. Úvěr na pohledávky představuje úvěr na pohledávky za odběrateli, na pohledávky za jiţ prodané zboţí nebo za poskytnuté sluţby. 8 Úvěr na pohledávky můţeme rozdělit na: úvěry na pohledávky do lhůty splatnosti, úvěry na pohledávky po lhůtně splatnosti. Úvěrovou výpomoci jsou úvěry na pohledávky po lhůtě splatnosti. Zajišťovacím prostředkem úvěrů je cese nebo postoupení pohledávek bance. To znamená, ţe banka na základě písemné smlouvy přebírá pohledávky a všechna práva a povinnosti s těmito pohledávkami spojené včetně příslušenství (úroky, poplatky atd.). Hlavní dluţník je povinen neprodleně oznámit odběrateli, ţe postoupil své pohledávky bance. Pokud mu 7 František Pavelka, Dagmar Bardová, Radka Opltová. Úvěrové obchody, Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2002, ISBN Zbyněk Kalabis. Bankovní sluţby v praxi, Computer Press, a.s., 2005, ISBN

22 původní věřitel neoznámí postoupení pohledávky, dluţník bez následků můţe plnit své povinnosti vůči původnímu věřiteli. Úvěr na náklady představuje úvěr oběhového typu, který se pouţívá k financování nákladů, spojených se sezónními změnami v cenách surovin nebo energií, jeţ jsou nezbytné k výrobě zboţí a sluţeb promítajících se do nákladů. 9 Je to tak zvaný úvěr za účelem překlenutí přechodného nedostatku finančních prostředků. Splacení probíhá v dohodnutých termínech s bankou. Jde o krátkodobý úvěr, doba splatnosti se obvykle pohybuje od 3 měsíců do 1 roka. Podnikatelé povaţují provozní úvěry jako velmi atraktivní a relativně dostupný způsob financování svých oběţných potřeb. Jednoznačnou výhodou těchto úvěrů je to, ţe banky řeší provozní úvěry individuálně v souladu s potřebou ţadatele, podle časového hlediska, výše poskytnuté částky, bonity klienta atd. Individuálně se stanovuje i úroková sazba, coţ je pohodlné pro podnikatele a také pro banku, která ji prostřednictvím úrokové sazby můţe ovlivňovat a regulovat míru rizika, spojeného s úvěrem. Ještě předtím, neţ banka přistoupí ke zpracování ţádosti o provozní úvěr, ověří, zda ţadatel splňuje následující základní podmínky pro poskytnutí úvěru: ţadatel podle příslušných právních předpisů můţe byt příjemcem úvěrů, firma se nenachází v konkurzním řízení či likvidaci, právní forma ţadatele o úvěr je fyzická osoba podnikatel, právnická osoba nebo svobodné povolání, podnik má na území České republiky daňovou povinnost, podnik nemá závazky po splatnosti vůči finančním úřadům nebo správě sociálního zabezpečení. Některé banky jako nutnou podmínku stanovují i výši ročního obratu, která se můţe výrazně lišit u jednotlivých bank. Spolu se ţádosti o úvěr většina bank na českém trhu vyţaduje následující dokumenty: 9 František Pavelka, Dagmar Bardová, Radka Opltová. Úvěrové obchody, Bankovní institut vysoká škola, a.s., 2002, ISBN

23 doklad opravňující k podnikání (ţivnostenský list, výpis z trestního rejstříku), platný doklad totoţnosti osoby jednající za právnickou osobu, účetní dokumentace (výkaz zisku a ztrát, rozvaha, výkaz cash-flow, příloha k účetní uzávěrce), daňové přiznání. Jednotlivé banky mohou poţadovat další podklady individuálně podle typu klienta, jeho bonity a poţadovaného zajištění. Velmi často banky při komplexním zkoumání bonity klienta důkladně rozebírají jeho podnikatelský záměr a finanční plán na dobu úvěrové angaţovanosti. Následující kapitoly mé bakalářské práce budou věnovány podrobnějšímu vysvětlení jednotlivých podkladů, kterými se banka zabývá při posuzování finančního zdraví klienta. 3.3 Investiční úvěr Podnik, který chce úspěšně fungovat, zvyšovat svůj podíl na trhu a dlouhodobě se na tom trhu udrţet by se měl snaţit stále zlepšovat kvalitu svých produktů či sluţeb. To znamená, ţe dřív nebo později bude muset investovat do prostředků, které mu umoţní další rozvoj. Zpravidla se investice financují pomocí cizích zdrojů, které jsou levnější neţ vlastní kapitál podniku. Jednou z moţností takového financování je investiční úvěr. Investiční úvěr představuje účelovou půjčku právnické osobě na pořízení nebo renovaci nějakého dlouhodobého aktiva. Jedná se například o pořízení komerčních a administrativních budov, nákupu drahého zařízení, strojů či technologií, rekonstrukci a modernizaci majetku. Klasický investiční úvěr je dlouhodobý, jeho splatnost můţe přesahovat 10 let. 23

24 Vzhledem k tomu, ţe narůstá tendence individuálního přístupu bank k podnikatelské klientele, takové charakteristiky jako způsob čerpání, ceny, výše, forma zajištění investičního úvěru a další podmínky poskytování se nastavují na základě individuálního posouzení jednotlivých ţadatelů. Čerpání úvěru můţe být bud' jednorázové nebo probíhat postupně podle dohody banky s klientem. Splácení investičního úvěru zpravidla probíhá tak, ţe se banka dohodne s příjemcem úvěru na splátkovém kalendáři, kde stanoví termíny a výše jednotlivých splátek. Takový splátkový plán je pohodlný pro banku jednak z důvodu řízení likvidity a také umoţňuje bance efektivněji monitorovat riziko nesplácení úvěru a včas zareagovat na případné problémy s úhradou tohoto úvěru ze strany klienta. Výše investičního úvěru se odvíjí od záměru ţadatele, tzn. na co ten úvěr bude pouţit, kvality zajištění a celkové bonity klienta. Banky prakticky vţdy poţadují co nejvíc kvalitní zajištění investičního úvěru. Jako zajištění banky akceptují zástavu nemovitosti ve vlastnictví toho podniku, který o úvěr ţádá, postup pohledávek, přitom banka důkladně zkoumá kvalitu a vymahatelnost těch pohledávek, zástavu termínovaných vkladů či cenných papíru ve prospěch úvěrující banky, bianko směnku, která se pouţívá jako zajišťovací směnka, ale na rozdíl od klasické směnky neobsahuje všechny zákonem poţadované náleţitosti. Bianko směnka má některé části nevyplněné. Její realizace probíhá tak, ţe majitel a výstavce směnky uzavřou písemnou dohodu o vyplňovacím směnečném právu. Tato dohoda přesně vymezuje za jakých podmínek je majitel směnky oprávněn ji vyplnit a následně uplatnit. Jako jeden z nejkvalitnějších zajišťovacích prostředků banky povaţují bankovní záruku jiné banky. Investiční úvěry můţeme rozdělit na 3 základní skupiny podle účelu jejich poskytnutí: Investiční úvěr na nákup. Peněţní prostředky jsou poskytované na nákup investičního celku. Převládá jednorázové poskytování úvěru. Banka přísně kontroluje účel poskytnutí. 24

25 Investiční úvěr na konstrukci a modernizaci. Tento úvěr je zajištěn aktivem, který má byt rekonstruován či modernizován. Tato forma zajištění můţe být komplikovaná tím, ţe hodnota zajišťovacího aktiva se v průběhu modernizace můţe měnit. Investiční úvěry na výstavbu. Zajištění těchto úvěrů je velice komplikované z hlediska banky. To souvisí s tím, ţe investiční majetek dluţníka ještě neexistuje a teprve bude vznikat. V takových situacích úvěrující banka zpravidla poţaduje jiné věcné nebo finanční krytí. Ke skupině investičních úvěru lze dále zařadit úvěry konsorciální a syndikátní, které se pouţívají při poţadavcích klientů na objemově velké financování. Konsorciální úvěr je úvěr poskytnutý na základě úvěrové dohody mezi vypůjčovatelem a skupinou bank (konsorciem). Konsorcium bank je vytvořeno na základě smlouvy o sdruţení. Banka, která byla zvolená do čela konsorcia, zastupuje ostatní banky. Syndikát je pevnější propojení skupiny zainteresované skupiny bank. Často jde o propojení zaloţené na vzájemných kapitálových účastech. 10 Podnik, který poţádá banku o financování jeho investičního záměru by měl být připraven na to, ţe úvěrující ústav bude důkladně zkoumat základní údaje o společnosti a poţádá o předloţení určité dokumentace za účelem zkoumání finančního zdraví podniku a jeho současné a budoucí schopnosti dostat svým závazkům vůči bance. K dokumentaci, která bude pravděpodobně zajímat banku patří: doklady prokazující právní subjektivitu ţadatele o úvěr, informace o předmětu financování, účetní závěrky, daňová přiznání, podnikatelský záměr, finanční plán, potvrzení o bezdluţnosti vůči Finančnímu úřadu, České správě sociálního zabezpečení a příslušné zdravotní pojišťovně, 10 Zbyněk Kalabis. Bankovní sluţby v praxi, Computer Press, a.s., 2005, ISBN

26 materiály týkající se zajištění úvěru, případné bankovní reference na společnost či její vlastníky. 3.4 Hypoteční úvěr Hypoteční úvěr je dlouhodobý úvěr, který je zajištěn zástavním právem k nemovitosti. Za hypoteční úvěr lze ručit financovanou nemovitostí nebo jinou nemovitostí v osobním vlastnictví. Banky také často akceptují ručení i více nemovitostmi najednou. Úvěr je zpravidla účelový a slouţí k financování bydlení. V bankovní praxi se můţeme setkat se dvěma typy hypotečních úvěrů: hypoteční úvěry na bydlení a hypoteční úvěry na podnikání. První slouţí fyzickým osobám - občanům, druhé jsou určeny podnikatelským osobám. Podnikatelé si mohou zvolit hypotéku jako alternativu k investičnímu úvěru, který je zpravidla draţší, neţ hypotéka, a to tím, ţe banky si mohou dovolit nabídnout niţší úrokovou sazbu firemním klientům díky kvalitnímu zajištění. Pro hypoteční úvěry je charakteristická dlouhá doba splatnosti 20, 30 i více let. Některé banky na českém hypotečním trhu v poslední době nabízejí hypotéky s dobou splatnosti 40 let. Delší doba splatnosti sniţuje měsíční splátku úvěru, avšak platí, ţe čím déle budeme splácet hypotéku, tím draţší bude konečná částka, kterou bance zaplatíme. Čerpání úvěru můţe probíhat jak jednorázově převodem na účet, tak i postupně nebo pokud účelem hypotečního úvěru je výstavba či rekonstrukce nemovitosti banky často preferují předkládání faktur za sluţby a jejich následné proplácení bankou přímo dodavatelům těchto sluţeb. Splácení hypotéky obvykle probíhá anuitním způsobem, to znamená, ţe pravidelná měsíční částka je konstantní a zahrnuje jistinu a úroky. Existují však i jiné způsoby splácení: progresivní a degresivní. Progresivní způsob splácení předpokládá, ţe 26