Praktický průvodce větráním a klimatizací

Transkript

1 Praktický průvodce větráním a klimatizací

2

3 Milí čtenáři, v uplynulých dvou letech jsme vydali dva různé Průvodce publikace, které se zabývají rekonstrukcí kuchyně a koupelny s přihlédnutím k možnostem dosahování úspor energie v domácnosti. Téma, s nímž přicházíme nyní, je aktuální obzvláště poslední dobou letní teploty šplhají do rekordních výšek a kruté zimní mrazy nejsou výjimkou. Proto se zvyšuje poptávka po technologiích, které by nám pomohly se s tím vypořádat bez přehnaně vysokých nákladů. Tato publikace si neklade za cíl být příručkou, podle které si dokážete sami nainstalovat chladicí nebo rekuperační jednotku jedná se o komplikované technologie, které je potřeba dobře vyprojektovat a dát nainstalovat odbornou firmou. V každém případě je ale vždy dobré mít základní přehled o možnostech a řešeních, které se v současné době nabízejí, a ty bychom vám v našem Průvodci rádi představili. Vzhledem k tomu, že se často jedná o nemalou investici, je potřeba vybírat opravdu pečlivě a vyvarovat se zbytečných chyb. Například nesprávně používaná klimatizace tak může být zbytečným žroutem elektřiny. Zateplení domu a výměna oken zase mohou přinést na jedné straně úsporu při vytápění, ale na straně druhé, při nesprávném větrání, i mnoho nepříjemných efektů pro vnitřní životní prostředí. Proč je důležité větrat a jak to dělat co nejefektivněji i to se dozvíte na následujících stránkách. Naše Centrum energetického poradenství v Jungmannově 28 v Praze 1 letos v září oslavilo první výročí od otevření v nových prostorách. Ve stálých expozicích se můžete seznámit s možnostmi úspor elektřiny v nejrůznějších oblastech, krátkodobé výstavy představují nejnovější trendy v oborech větrání, klimatizace a tepelné ztráty. Naši odborní poradci jsou připraveni odpovídat na vaše otázky a poradit s výběrem nebo například s výpočtem potřebného chladicího výkonu zařízení. Věříme, že společně s námi naleznete způsob, jak se vyvarovat zbytečného plýtvání elektřinou a zároveň si využíváním moderních technologií zpříjemnit život. Pražská energetika, a. s., váš dodavatel elektrické energie 1

4 Obsah Úvodní slovo Větrání a zdravý domov... 3 Jaký vzduch dýcháme? Proč je důležité větrat a jakým způsobem lze dosáhnout výměny starého vzduchu za čerstvý? 02 Když se řekne větrání Oblast větrání a klimatizace je složitý obor, v němž vyznat se není jednoduché. Přinášíme slovníček základních pojmů a definicí a zároveň přehled platných norem, které se k bytovému větrání vztahují. 03 Jak větrat systémy větrání a jejich regulace Časy, kdy se rámy oken panelákových domů proháněl průvan podle libosti, jsou na ústupu.. Naše příbytky se uzavírají do hermetických obálek, výměna vzduchu je však nutná a žádoucí.. Jak správně postupovat? 04 Chlazení a klimatizace Ochlazování interiéru lze řešit mnoha způsoby vyberte si ten nejvhodnější přímo pro svoji domácnost. 05 Co dokáže klimatizace Klimatizace neslouží jen k ochlazení interiéru v parném létu naopak, měla by umět mnohem víc. Vyprat vzduch, poradit si s vlhkostí i jinak obohatit naše vnitřní klima. 06 Kolik stojí čistý vzduch Jakou cenu jsme ochotni platit za lepší prostředí? Co je rekuperace a jak jí využít? Vše záleží na zvoleném systému a naší schopnosti správně jej ovládat. Literatura Praktický průvodce větráním a klimatizací

5 Větrání a zdravý domov Větrání a zdravý domov Slova používaná v různých světových jazycích (včetně češtiny a angličtiny) pro větrání vycházejí většinou z latinského výrazu ventilare, což lze volně přeložit jako vystavit účinku větru. Po staletí jsme si pracně budovali domy, které nás před tímto účinkem větru (a nejen před ním) více a více ochraňují, až jsme se dostali do situace, kdy jsme tak chráněni, že je třeba řešit alespoň minimální přísun venkovního vzduchu. Bez čerstvého vzduchu se totiž nedá dýchat ani žít. Komfortní prostředí je takové, ve kterém se cítíme dobře, není nám teplo ani zima, nepociťujeme průvan, neobtěžuje nás nadměrný hluk, osvětlení nám vyhovuje s ohledem na naši činnost a vzduch pociťujeme jako příjemný, bez nežádoucích odérů a pachů. Komfortní prostředí zároveň musí být zdravé, což znamená, že přítomným osobám nezpůsobuje žádné negativní dopady na jejich zdraví, a to v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Tento požadavek je obtížné nejen definovat, ale i hodnotit jeho dodržení, neboť na 3

6 Větrání a zdravý domov naše zdraví působí kromě vnitřního prostředí celá řada jiných faktorů (životní styl, stravovací návyky, genetické faktory). Zejména v dlouhodobém měřítku je pak velmi těžké určit souvislost mezi jednotlivými vlivy a jejich účinky na zdraví člověka. Tento problém se týká mnoha jednotlivých škodlivin, které se ve vnitřním prostředí mohou vyskytovat. U některých jsou jejich škodlivé účinky dobře známy (cigaretový kouř, formaldehyd, radon), u jiných látek je teprve upřesňován jejich popis (některé těkavé organické sloučeniny) a jejich vliv na zdraví přítomných osob nebude znám ještě mnoho let. Jde například o látky, které se uvolňují do prostoru ze stavebních konstrukcí, izolací, vybavení interiéru a také látky, které ve vnitřním prostředí vznikají při chemických reakcích různých jiných látek (například při výskytu ozónu při venkovním znečištění dopravou, používání osvěžovačů vzduchu či leštidel). Nejjednodušším řešením je samozřejmě vyloučení zdrojů škodlivin z prostoru nebo alespoň omezení jejich produkce. Ne všechny zdroje škodlivin však můžeme z vnitřního prostředí vyloučit a omezit. Znečišťující látky produkujeme i my sami dýcháním a běžnými činnostmi v domácnosti, jako je vaření, praní prádla, sprchování atd. Pokud tedy nemůžeme všechny škodliviny z vnitřního prostředí vyloučit, je větrání jediným řešením, jak zajistit odvod znečištěného vzduchu a vytvořit zdravé vnitřní mikroklima. Důvody, proč v domovech větrat, můžeme pomyslně rozdělit na dvě skupiny: důvody zdravotní a komfortní. Základem je vždy zabezpečení dostatečného přívodu čistého vzduchu pro dýchání všech přítomných osob. Jde sice o minimální množství ve srovnání s ostatními parametry, ovšem při současných požadavcích na vzduchotěsnost budov kvůli úsporám energie může být někdy problém zajistit i toto minimální množství. Ohled na naše zdraví bychom měli brát i při posuzování odvodu škodlivin. Některé znečišťující látky jsou natolik nebezpečné, že jejich nárůst v místnosti může dokonce ohrozit život. Typickým příkladem je oxid uhelnatý (CO), který vzniká při všech spalovacích procesech a je velmi jedovatý. Vedle zdravotních hledisek však větrání nabízí i nástroje na zvýšení kvality vnitřního prostředí tepelnou pohodu a pocit čistoty ovzduší. Vzhledem k tomu, že jde o náš domov místo, kde se chceme cítit bezpečně a pohodlně, jsou i tyto důvody důležité. Pět důvodů proč větrat + přívod vzduchu potřebného pro dýchání přítomných osob + odvod škodlivin z vnitřního prostředí (produkty našeho dýchání, metabolismu i naší činnosti) + vytvoření příjemného prostředí (pocit čistého vzduchu) + úprava tepelného prostředí (změna teploty v místnosti) + úprava vlhkosti (odvod nežádoucí vlhkosti, ale i případné vlhčení vzduchu v zimě) 4 Praktický průvodce větráním a klimatizací

7 Větrání a zdravý domov Větrání má zásadní význam nejen z hlediska odvodu škodlivin, ale i pro samotný přívod venkovního vzduchu, který je nezbytný pro dýchání přítomných osob a také pro bezpečnost provozu spalovacích zařízení (plynových kotlů, ohřívačů vody, plynových sporáků a podobně). V případě, že se sejde několik nevhodných faktorů najednou nedostatečný přívod vzduchu a zároveň zapnutý odvod spalin dochází k nedokonalému spalování paliva a vznikající oxid uhelnatý může způsobit i smrtelnou otravu. Mohlo by se zdát, že v dnešní moderní době jsou tyto případy již velmi výjimečné, statistiky bohužel mluví o opaku. Jednoduchou ochranu před tímto nebezpečím zajistí například čidlo pro měření oxidu uhelnatého s alarmem, který upozorní na případné nebezpečí. Znečišťující. látky z vnějšího prostředí vesnické/zemědělské (houbové a plísňové zárodky, pyl, prach) průmyslové (oxidy dusíku a síry, ozon, těžké kovy, VOC těkavé organické.látky, uhlovodíky, aerosol ve formě kouře, částic) z dopravy (oxid uhelnatý, uhelný prach, olovo, oxidy dusíku, aditiva z paliva a neshořelé palivo) znečišťující látky ze země (z půdy, respektive ze zemského podloží radon, metan, vlhkost) Znečišťující látky pocházející z vnitřního prostředí vlhkost oxid uhličitý odéry (pachy) oxid uhelnatý cigaretový kouř těkavé organické látky (čisticí prostředky, leštidla) Znečišťující látky a škodliviny Při návrhu větrání je třeba mít podrobné informace o přítomných znečišťujících látkách, aby mohlo být účinně dosaženo jejich kontroly a odvádění. Za znečišťující látku se považuje každá látka, která působí negativně na kvalitu vzduchu svojí přítomností ve vzduchu způsobuje jeho znečištění. Škodlivina je taková znečišťující látka, u které jsou popsány její škodlivé účinky zejména zdravotní. Oba pojmy se v praxi často překrývají, obecně je vhodnější mluvit o znečišťujících látkách, neboť u některých je otázka škodlivosti diskutabilní (například vlhkost). Vlhkost Vlhkost je ve vnitřním prostředí považována za znečišťující látku, přestože v určitém množství je pro pocit komfortu přítomných osob nezbytná. V obytném prostředí je však produkována ve velkém množství a při nedostatečném odvodu může docházet k její kondenzaci v chladnějších místech obvodových zdí (oblasti tepelných mostů). Kondenzace vlhkosti je prokazatelně spojována s nepříznivými vlivy na vnitřní prostředí vznikají plísně a v krajním případě může vlhnutí konstrukce vést Škodliviny působící na člověka v interiéru mají původ uvnitř domu i ve venkovním prostředí. 5

8 Větrání a zdravý domov až k narušení pevnosti zdí a konstrukce domu. Jako maximální hodnota je většinou doporučována hranice relativní vlhkosti 70 %. Protože však negativní působení vlhkosti závisí také na teplotě okolních povrchů, někdy se doporučují spíše nižší hodnoty okolo 50 %. Vlhkost je ve vnitřním prostředí obytných budov spojena s přítomností lidí a jejich činnostmi. Vodní pára vzniká již dýcháním přítomných osob, mnohem větší množství je však produkováno při vaření, mytí nádobí, sprchování a sušení prádla. Čtyřčlenná rodina průměrně produkuje 10 až 13 kg vody za den. Oxid uhličitý Oxid uhličitý je neorganický plyn, běžně se vyskytující ve vzduchu. Venkovní koncentrace závisí na stupni urbanizace v dané oblasti a případně i na denní době. V literatuře najdeme rozmezí 300 až 450 ppm (ppm = parts per million, tedy počet částic na milion ) vyšší hodnoty se týkají znečištěnějších oblastí. Měření z poslední doby však ukazují, že hodnoty pod 380 ppm se již na Zemi nevyskytují ani v nejčistších oblastech. Venkovní koncentrace v Praze se pohybuje okolo 400 ppm. Zdrojem oxidu uhličitého jsou především spalovací a metabolické procesy (dýchání). Produkce CO 2 lidmi závisí na výšce, váze a stupni fyzické aktivity osoby. Podle těchto parametrů se množství produkovaného CO 2 mění od cca 4 do 26 litrů CO 2 za hodinu na osobu. Nejmenší hodnota odpovídá produkci spícího dítěte, nejvyšší dospělé osobě a vysokému stupni fyzické aktivity. Při dostatečném větrání koncentrace CO 2 v obytném prostředí nepřekračují Přibližná produkce vodní páry při různých činnostech v domácnosti sprcha (trvající 6 minut) 300 g dýchaní člověka v bdělém stavu 55 g/h dýchání spící osoby 40 g/h příprava oběda (jedna porce) 300 g praní a sušení prádla (jeden cyklus) g 6 Praktický průvodce větráním a klimatizací

9 Větrání a zdravý domov ppm a plyn můžeme považovat za netoxický. Negativní vliv na vnímání osob a výskyt syndromu nemocných budov byl pozorován při koncentracích nad ppm, nad ppm již byly prokázány zdravotní problémy u přítomných osob. Koncentrace nad ppm jsou považovány za životu nebezpečné i při krátkodobém působení. Při dostatečném přívodu venkovního vzduchu se koncentrace ve vnitřním prostředí pohybuje v rozmezí až ppm. Vzduch, který lidé vydechují, obsahuje CO 2 o koncentraci přibližně ppm. Pro udržení koncentrace ppm, která se obecně pro vnitřní prostředí doporučuje, je tedy nutné tuto koncentraci 40krát snížit. Oxid uhličitý je považován za dobrý ukazatel míry znečištění prostoru obývaného lidmi, proto je někdy používán jako indikátor znečištění vnitřního prostředí. Některé vzduchotechnické systémy v sobě mají integrované čidlo CO 2 a podle měřené koncentrace je průběžně regulováno množství přiváděného vzduchu. Oxid uhelnatý Oxid uhelnatý je vysoce toxický plyn, bezbarvý a bez zápachu, ve vnitřním prostředí vzniká jako produkt nedokonalého spalování. Plyn může vznikat při spalování všech typů paliva plynu, topného oleje, uhlí i dřeva. Jeho vznik ovlivňuje především nedostatečný přívod kyslíku a špatné odvětrávání místnosti, ve které spalování probíhá. Pro zvýšení bezpečnosti je vhodné v prostoru s možností vzniku tohoto problému instalovat čidla CO s alarmem, který upozorní na případné nebezpečí. Pachy Nepříjemné pachy v obytných budovách jsou produkovány lidmi a jejich meta 7

10 Větrání a zdravý domov Kompaktní jednotka pro větrání a klimatizaci bolismem, významné však může být jejich uvolňování z vnitřního zařízení místností a textilií. Pachy vyvolávají u přítomných osob nepříjemné pocity a někdy mohou být i hlavním důvodem větrání. Formaldehyd Formaldehyd je dráždivý plyn, který má negativní vliv na lidské zdraví je spojován i se zvýšeným rizikem rakoviny. Formaldehyd se používá při výrobě dřevotřískových produktů a pěnové izolace. V některých zemích byla z tohoto důvodu zavedena kontrola emisí formaldehydu z potenciálně nebezpečných výrobků. V důsledku tohoto kroku se během posledních let významně snížil výskyt této škodliviny v obytném prostředí. Vyšší koncentrace se tak vyskytují již pouze v novostavbách, v nichž nebyly kontrolovány použité materiály a zařízení. Základní faktory při rozhodování mezi přirozeným a nuceným systémem větrání jsou: kvalita venkovního prostředí (čistota, hluk), dispozice bytu nebo domu (velikost, propojení jednotlivých místností, dispozice bytu vzhledem k fasádě domu a orientace vůči světovým stranám), stavební konstrukce a typ oken, dveří, požadavky majitelů domu na komfort. Znečištění venkovního vzduchu a neúnosný hluk ve větších městech, kde bytové domy často stojí přímo u rušné silnice, může přirozené větrání přímo vylučovat. Pro obyvatele těchto domů je téměř nemožné si během dne okna otevřít, prašnost i nadměrný hluk bývají neúnosné a o negativních účincích na zdraví je v tomto případě zbytečné vést delší debaty. Cigaretový kouř Při kouření se do okolního prostoru uvolňují jak škodlivé plynné látky, tak částice. V domácnosti, kde se ve vnitřním prostředí pravidelně kouří, bývá cigaretový kouř hlavní znečišťující látkou. Škodlivé účinky nejen aktivního, ale i pasivního kouření jsou dnes již dobře známy. Byla také zjištěna souvislost mezi kouřením v domovech a zvýšeným rizikem výskytu alergií a astmatu u dětí. Těkavé organické látky Jde o organické sloučeniny, které mají bod varu v rozmezí 50 až 260 C. Tyto látky jsou charakteristické svým výrazným 8 Praktický průvodce větráním a klimatizací

11 Větrání a zdravý domov zápachem a u některých byl prokázán jejich toxický účinek. Protože však je těchto látek velké množství, u většiny z nich není jejich zdravotní účinek znám. Těkavé organické látky se ve vnitřním prostředí vyskytují často a v mnoha druzích. Jsou emitovány z vnitřního zařízení a chemických látek používaných v domácnostech (čisticí prostředky, leštidla a podobně). Při definování vnitřního prostředí se řeší základní otázka, zda koncentraci škodliviny ředit a odvádět z prostoru, nebo se zaměřit na jejich omezení. V předpisech je většinou obsažena kombinace obojího u některých je omezen jejich výskyt (radon), u jiných se řeší způsob jejich odvodu (zejména pokud jejich výskytu nemůžeme zabránit vlhkost způsobená činností obyvatel, CO 2 produkovaný lidmi a podobně). Přirozeně, nebo nuceně? Při volbě větracího systému máme na výběr ze dvou základních možností větrat buď přirozeně (netěsnostmi v obvodovém plášti budovy, otevíráním oken a dveří), nebo k rozpohybování vzduchu využít ventilátor, a zvolit tedy systém nuceného větrání (někdy bývá také nazýváno větrání mechanické či umělé). Oba systémy mají svoje výhody i nevýhody, univerzální doporučení pro jejich výběr neexistuje. Vždy je třeba zhodnotit konkrétní situaci a podle toho se rozhodnout, který systém bude pro nás vhodnější. Přirozené větrání je pro většinu lidí tradiční způsob, který při výběru upřednostňují. Bez otevřených oken si většinou svůj domov neumíme představit. Zároveň si však dnes již neumíme představit ani kuchyň bez účinné digestoře, která je ve většině případů řešena s odvodem vzduchu ventilátorem, a tudíž představuje místní nucené větrání. V současných existujících budovách jsou většinou kombinovány oba typy přívod vzduchu zajišťují okna, případně netěsnosti v plášti budovy, odvod vzduchu je zajišťován nárazově z míst, kde vzniká nejvýraznější znečištění. v kuchyni a hygienickém zázemí bytu. Máme také možnost volit větrání hybridní, které v sobě kombinuje prvky jak přirozeného, tak nuceného větrání, proti předchozímu systému jde však o sofistikovaný systém, kdy přívod vzduchu okny není nahodilý a lze jej regulovat. Když okna nestačí Vzhledem k masivnímu zateplování budov a snižování energetické náročnosti však přibývá domů, kde je přirozený způsob větrání nevyhovující. Infiltrace je v nových těsných (nebo rekonstruovaných, zateplených) budovách téměř nulová a nárazové větrání okny vyžaduje od obyvatel bytu důslednost a systematičnost, kterou v praxi málokdo dodržuje. V létě a teplejším období během roku samozřejmě nebývá trvalé otevření oken problém, avšak v zimě často převáží potřeba tepelného komfortu a kvalita vzduchu jde stranou. Přirozené větrání nám v tomto směru nabízí jen omezené 9

12 Větrání a zdravý domov možnosti plné otevření oken v zimě pociťujeme jako nepříjemné vzhledem k nízké teplotě venkovního vzduchu a trvalé pootevření oken se velmi výrazně projeví ve vyúčtování spotřeby energie na vytápění. Navíc pokud nemáme k dispozici žádné doplňkové možnosti pro regulaci přiváděného vzduchu (větrací štěrbiny v rámu okna, v obvodové zdi či jiné speciální větrací otvory), je těžké udržovat vhodné po.otevření a neustálé regulování polohy oken může být pro obyvatele domu natolik obtěžující, že větrat přestanou úplně. Nuceně a účelně Z hlediska uživatelského komfortu představuje pohodlnější systém celkové nucené větrání. Vzduch je trvale přiváděn do pobytových místností (ložnice, obývacího a dětského pokoje) v požadovaném množství. Pro dosažení optimálního pohybu vzduchu v bytě je odpadní vzduch odváděn z míst blízko zdrojů znečištění (kuchyň, WC), aby nedocházelo ke znehodnocení vzduchu v ostatních místnostech. Nucené větrání je stále ještě spojeno s některými mýty, které často vycházejí ze špatné zkušenosti lidí s klimatizací v kanceláři nebo jiných nebytových budovách. Pokud je však systém větrání dobře navržen, instalován a provozován, dokáže nám v domově zajistit velmi kvalitní vnitřní prostředí. Není pravda, že při nuceném větrání nelze otevírat okna, jak se někdy lidé mylně domnívají. Otevírání oken může snižovat efektivitu větrání a během zimy zvyšovat spotřebu energie, rozhodně však není při nuceném větrání vyloučeno nebo zakázáno. Pravidelná údržba řeší i problém s čistotou přiváděného vzduchu výměna filtrů a pravidelné čištění rozvodů vzduchu a komponentů systému zajistí vysokou kvalitu přiváděného vzduchu, který má proti venkovnímu vzduchu nižší prašnost i obsah alergenů (pylů, mikroorganismů). Správně navržený větrací systém nezatěžuje vnitřní prostředí nadměrným hlukem tlumiče, vhodné koncové prvky a dimenzování systému zajistí bezhlučný provoz bez průvanu. Nejen venkovní, ale i upravený vzduch Nucené větrání nám dává možnost nejen regulovat množství přiváděného venkovního vzduchu, ale také jej upravovat podle našich požadavků a přání. Základní úpravou je filtrace vzduchu, která bývá do systému zařazena i kvůli ochraně zařízení samotného. V zimním období je nezbytné přiváděný vzduch ohřívat, protože venkovní vzduch o nízké teplotě nelze přímo vést do místností. Pokud k těmto úpravám přidáme ještě chlazení a úpravu vlhkosti, dostáváme se již do oblasti klimatizace, která v přesném pojetí představuje kompletní úpravu a přívod vzduchu do místnosti. Během posledních desetiletí tento pojem postupně zlidověl a dnes se s ním běžně setkáme i u systémů, které zajišťují pouze chlazení (přesněji se jedná o dílčí klimatizaci). 10 Praktický průvodce větráním a klimatizací

13 Analyzujte spotřebu v domácnosti a podívejte se pod omítku Sady na měření spotřeby elektřiny: zapůjčte si zdarma základní nebo profesionální sadu změřte si Vaše domácí spotřebiče s profi sadou můžete využít až 3 zásuvkové moduly najednou, vyhodnotit data v reálném čase v počítači nebo je uložit pro pozdější analýzu naměřené hodnoty Vám pomůžeme vyhodnotit Detekční sada umožňuje: vyhledávání objektů ve stěnách, stropech a podlahách rozpoznání kovových objektů, dřevěných trámů, plastových trubek, rozvodů a kabelů Rezervace všech měřicích přístrojů on-line na Centrum energetického poradenství PRE Jungmannova 747/28 (palác TeTa), Praha 1 Otevírací doba: Po Pá tel.: , poradce@pre.cz

14 Když se řekne větrání Když se řekne větrání V oblasti bytového větrání a klimatizace se můžete setkat s mnoha různými pojmy, které se používají pro popis systémů, přístrojů i pro definování požadavků. Pokud uvažujete o pořízení podobného zařízení, je dobré se s nejčastějšími pojmy seznámit. Čistič (čistička) vzduchu přístroj pro čištění oběhového vzduchu v místnosti, využívá většinou vícenásobnou filtraci vzduchu, ultrafialové záření, uhlíkové nebo fotokatalytické filtry a ionizaci. Fotokatalytický filtr obsahuje dva klíčové komponenty UV lampu a chemicky upravený filtr. Kombinací ultrafialového záření a chemické reakce čistí filtr vzduch od mikroorganismů včetně hub, bakterií, virů a také zbavuje vzduch zápachu. Dávka čerstvého venkovního vzduchu průtok čerstvého venkovního vzduchu přiváděný do větraného prostoru na osobu. Infiltrace samovolné vnikání venkovního vzduchu do budovy netěsnostmi v obvodovém plášti a spárami kolem oken a dveří vlivem přirozeného podtlaku v budově. Intenzita větrání (někdy také takzvaná násobnost výměny) poměr přiváděného venkovního vzduchu k objemu větrané místnosti, jednotkou je 1/h. Udává, kolikrát za hodinu se znečištěný vzduch v místnosti nahradí venkovním vzduchem. 12 Praktický průvodce větráním a klimatizací

15 Když se řekne větrání erm. ro mi ch ací ovje, ího vu dy ticím ch vní íku hu ně duiče větrací jednotka 2..registr dohřevu vzduchu 3..oběhové čerpadlo solárního okruhu 4..spirálový kompresor 7 5..regulace 6..zásobník tepla (250 litrů) 7..výměník tepla solárního fototermického systému Obr. 4.9 Schematický řez kompaktním agregátem [35] 1 větrací jednotka, 2 registr dohřevu vzduchu, 3 obě Schematický řez kompaktní jednotkou Klimatizace úprava teploty, vlhkosti, čistoty a proudění vzduchu uvnitř budov. Zpravidla je zajišťována celoročně klimatizační jednotkou s automatickou regulací. Dílčí klimatizace zajišťuje pouze částečnou úpravu parametrů prostředí například jenom úpravu teploty (jednotky split) nebo vlhkosti. Komfortní klimatizace zajišťuje úpravu parametrů prostředí pro dodržení hygienických podmínek pro pobyt osob a je vždy spojená s přívodem venkovního vzduchu. Intenzita výměny vzduchu poměr přiváděného vzduchu (nerozlišuje se, zda jde VYTÁPĚNÍ o vzduch A ZDROJE venkovní, TEPLA oběhový, nebo o vzduch z okolních místností) k objemu větrané na to, místnosti. aby obsažená Popisuje, energie mohla s jakou intenzitou vysoká být využita se vzduch pomocí miniaturního v místnosti tepelného vyměňuje bez ohledu čerpadla (TČ) (obr. 4.8). Získaná energie se na to, odkud vzduch proudí (udává se počet přednostně odevzdává do zásobníku teplé vody, proto výměn je činnosti za hodinu TČ zapotřebí jednotkou pouze je 1/h). několik hodin denně. Pokud má vzduch zastat i funkci teplovzdušného vytápění, Kombinace větrání a teplovzdušného TČ vytápění na hydraulicky (případně zásobený registr chlazení) jde spíná v některých typech agregátů trojcestný ventil dohřevu o kombinovaný vzduchu (obr. 4.9) systém [35]. Tepelný s nuceným přívodem venkovního vzduchu ohřátého (chla výkon malého TČ v některých přístrojích nestačí zcela v zimě na pokrytí ohřevu vody ani vytápění. zeného) Špičkový ve výměníku tepelný příkon vzduchotechnické se potom jednotky. pokrývá elektrickým Systém ohřevem může nikoli zahrnovat zpětné v zásobníku, nýbrž v přívodním potrubí získávání tepla. vzduchu nebo přímo v místnostech [137]. V zájmu nízké hodnoty primární energie by se tento Kompaktní podíl měl udržovat jednotka v rozpětí (agregát) 5 až zařízení, které v sobě kombinuje funkci níku je k dispozici pro teplovzdušné vytá- 10 % [106]. Většina zásoby tepla v zásobpění. Při vzduchotechnické častém duálním provozu jednotky, (příprava klimatizace teplé a vody někdy + vytápění) i ohřev se vody využívá a vytápění. tzv. U nízkoenergetických a pasivních domů může kompaktní jednotka zajišťovat všechny zmiňované funkce a plně pokrývat potřebu energie na vytápění a přípravu teplé vody. Jednotka většinou obsahuje rekuperační výměník tepla, ventilátory (pro odvod i přívod vzduchu), filtry, výměníky tepla, regulaci a případně i zásobník teplé vody. Jako zdroj tepla bývá často použito tepelné čerpadlo, solární panely nebo i kotel na biomasu. Koncentrace škodliviny uvádí se buď hmotnostní (μg/m 3, mg/m 3 ), nebo objemová koncentrace. U některých plynů (jako například u CO 2 ) se často používá jednotka ppm (parts per milion), která vyjadřuje miliontinu z celku (1 ppm je jedna miliontina celku, a tedy jedna desetitisícina procenta). Odsávání nucený odvod vzduchu z určeného místa. V kuchyních jej tradičně zajišťuje digestoř z oblasti varného centra. Operativní teplota teplota, která v sobě kombinuje vliv teploty vzduchu, střední radiační teploty (vyjadřuje vliv sálání stěn v místnosti na osoby), povrchové teploty a rychlosti proudění vzduchu. 13

16 Když se řekne větrání Regulace řízení určité veličiny (průtoku vzduchu, teploty, vlhkosti) podle daných podmínek a na základě měření její hodnoty. Obsahuje zpětnou vazbu výstup systému (například teplota v místnosti) ovlivňuje zpětně jeho vstup (například teplotu přiváděného vzduchu). Podtlakové větrání množství odváděného vzduchu je vyšší než přiváděného, větrané místnosti jsou trvale v mírném podtlaku. Přívod i odvod vzduchu může být zajištěn přirozeně nebo ventilátorem. Bývá realizováno jako kombinovaný systém, kdy je vzduch přiváděn infiltrací nebo upravenými větracími otvory (prvky pro přívod vzduchu, štěrbiny), odvod vzduchu je zabezpečen šachtou nebo vzduchovodem a ventilátorem. Provětrávání druh přirozeného větrání občasné otevírání oken. Průvzdušnost průtok vzduchu spárami výplní otvorů (oken, dveří) při daném rozdílu tlaků vzduchu vně a uvnitř větraného prostoru. Split a multisplit jednotky používané pro dílčí klimatizaci (upravuje se pouze teplota v místnosti, jednotka nezajišťuje přívod a odvod vzduchu). V přesném rozdělení jde o klimatizační systémy s chladivovým okruhem chladivo v systému mění svoje skupenství, přičemž dochází k výměně energie s okolím (při chlazení se ve výměníku vnitřní jednotky vypařuje chladivo pro vypařování je potřeba teplo, které se odebírá ze vzduchu proudícího vnitřní jednotkou). Hlavními součástmi systému jsou dvě jednotky (venkovní a vnitřní) propojené potrubím pro vedení chladiva (v jedné trubce teče chladivo v kapalném skupenství, ve druhé jsou transportovány páry chladiva v plynném skupenství). Systém může zajišťovat nejen chlazení v letním období, ale i ohřev v zimě (kompresorové chladicí zařízení pak pracuje ve funkci tepelného čerpadla). Systém split zahrnuje jednu venkovní a jednu vnitřní jednotku, systém mustisplit je složený z jedné venkovní jednotky, na kterou je připojeno několik vnitřních jednotek. Tepelná pohoda subjektivní pocit, při kterém je zachována tepelná rovnováha mezi člověkem a jeho okolím (tok tepla produkovaný tělem je stejný jako tok tepla odebíraného tělu okolím). Nepociťujeme ani teplo, ani chlad, ale tepelnou rovnováhu. Tepelná ztráta tok tepla z budovy (místnosti) do okolního (vnějšího) prostředí, který musí být v zimním období kompenzován systémem vytápění. Zahrnuje tepelnou ztrátu prostupem a tepelnou ztrátu větráním. 14 Praktický průvodce větráním a klimatizací

17 Když se řekne větrání Tepelné čerpadlo stroj, který čerpá teplo z jednoho místa (prostoru) na jiné místo vynaložením energie přivedené do systému zvenku (elektřina pro pohon kompresoru). Princip se využívá jak pro chlazení vnitřního prostoru, tak pro vytápění. Větrací hlavice zakončení vzduchovodu nad střechou domu. Hlavice zabraňují vnikání deště, případně využívají vítr k zvýšení podtlaku ve vzduchovodu odpadního vzduchu. Větrání výměna vzduchu vnitřního, znečištěného uvnitř budov za vzduch čerstvý, venkovní. U přirozeného větrání je proudění vzduchu ve větraném prostoru vyvoláno rozdílem hustot (teplot) vzduchu vně a uvnitř větraného prostoru a účinkem větru. Proudění vzduchu ve větraném prostoru při nuceném větrání je způsobeno nuceným (mechanickým) účinkem ventilátoru. Větrání hybridní představuje kombinaci přirozeného a nuceného větrání. Větrání podle potřeby (DCV Demand Control Ventilation) řízení průtoku venkovního vzduchu podle kvality vzduchu ve vnitřním prostředí. V praxi bývá regulováno podle koncentrace CO 2 nebo relativní vlhkosti. Větrací systém technické zařízení zajišťující přívod čerstvého venkovního vzduchu do větraného prostoru a odvod vzduchu znečištěného. Rozlišujeme přirozené a nucené systémy větrání. Větrání šachtové přirozený odvod vzduchu větrací šachtou, způsobený rozdílem hustoty venkovního vzduchu a hustoty vzduchu v šachtě, případně i účinkem větru působícího na větrací hlavici na konci vzduchovodu. Vyústka (výusť) prvek zakončující přívod nebo odvod vzduchu ve větraném prostoru. Zdroj znečišťující látky složka prostředí i člověk produkující znečišťující látky do vnitřního ovzduší (venkovní prostředí, stavební materiály, nábytek, spalovací zařízení, lidé a jejich činnosti vaření, praní, uklízení, kutilská činnost). Vzduch oběhový: část odváděného vzduchu, která se vrací do větraného prostoru odpadní: odváděný vzduch, který se odvádí do venkovního prostředí mimo byt (dům) odváděný: znečištěný vzduch odváděný z větraného prostoru (může se využít buď ke zpětnému získávání tepla, nebo se částečně vrací zpět do bytu jako vzduch oběhový) přiváděný: vzduch přiváděný do větraného prostoru (vzduch venkovní a případně vzduch oběhový) venkovní (čerstvý, větrací): čerstvý venkovní vzduch přiváděný do vnitřního prostoru za účelem větrání 15

18 Když se řekne větrání Předpisy a technické normy obsahují přesné informace o návrhu, instalaci, provozu a údržbě vzduchotechnických a klimatizačních zařízeních. Před investicí do těchto poměrně nákladných zařízení se informujte nejen o všech důležitých parametrech zařízení, ale i o zajištění odborné montáže a požadavcích na údržbu. Studie týkající se bytového větrání v různých zemích Evropy ukazují, že pokud se při používání systému nuceného větrání vyskytnou problémy, uživatelé si většinou stěžují většinou na: nepřijatelnou hlučnost, vznik nepříjemného průvanu, vysokou spotřebu energie, přenos zápachu, vadnou instalaci zařízení, nedostatečné instrukce pro uživatele, omezený přístup pro uživatele. Znečišťující látka, škodlivina látka znečišťující vnitřní prostředí, působící negativně na zdraví člověka. Zpětné získávání tepla využití tepla z odváděného vzduchu k ohřevu přiváděného vzduchu venkovního. Regenerace tepla je přenos tepla z odváděného vzduchu do akumulační hmoty a z ní následně do vzduchu přiváděného, venkovního. Rekuperace tepla je přenos tepla z odváděného vzduchu prostupem přes pevnou stěnu do přiváděného (venkovního) vzduchu. Větrací jednotka s rekuperací Normy a předpisy Závazné požadavky jsou takové, které jsou uvedeny v platných zákonech a prováděcích předpisech (vyhláškách, nařízeních vlády atd.). V technické praxi se často používají státní nebo evropské normy, případně technické informace, sešity projektanta nebo oborové směrnice, které však neobsahují požadavky závazné, ale pouze doporučené. V minulosti se u nás normy rozdělovaly na normy závazné a doporučené. Platnost byla určena příslušným datovým údajem na normě a skončila datem nahrazením této normy normou novou. V současnosti se podle zvyklostí Evropské unie určuje pouze platnost normy, závaznost normy není určena z normy samé, ale může být stanovena jiným předpisem. Obecně proto platí, že technické normy jsou nezávazné, zákony a prováděcí předpisy je však mohou v konkrétních případech vyhlásit jako závazné. V současnosti existuje v oboru větrání a klimatizace nepřeberné množství..norem 16 Praktický průvodce větráním a klimatizací

19 Když se řekne větrání Požadavky na větrání bývají definovány různými způsoby. Buď jako množství přiváděného vzduchu v m 3 /h, anebo jako objemový průtok vzduchu vztažený na osobu (m 3 /(h. os.), případně podlahovou plochu (m 3 /(h. m 2 )). Dalším způsobem je intenzita výměny vzduchu (intenzita větrání), která se nevztahuje na počet osob v prostoru a udává informace o tom, kolikrát za hodinu se vymění vzduch v dané zóně (místnosti). platných u nás i v zahraničí. Na internetu si lze dohledat i zakoupit technickou normu, která se přesně týká požadované problematiky. V normách jsou uváděny požadavky na větrací i klimatizační jednotky, na jednotlivé komponenty systému střešních (vzduchovody, vyústky, oken? ventilátory, filtry) i na kontrolu jeho funkčnosti a výkonnosti. Normy se týkají také hluku, a to nejen o Roto z hlediska Designo požadavků na akustickou pohodu v obytném prostředí, ale i z hlediska střecha Roto Sunroof. komponentů systémů. Firmy často deklarují splnění různých certifikátů a norem, ve kterých jsou většinou uvedeny požadavky gantní na design akustický výkon zařízení (pozor na uvádění akustického tlaku, který se mění se dardní oplechování Roto Designo R8 je vzdáleností od zdroje). arvě Antracit Metallic, na přání v mědi o titanzinku Požadavky anebo v na jakékoliv větrání barvě ze ly RAL. Požadavky na větrání můžeme rozdělit do dvou základních skupin: hygienické (přívod aktivní vzduchu a efektivní zajišťuje sestavy požadované množství vytváření vzduchu okenních pro sestav dýchání je osob pro a komaci s výklopně-kyvným oknem Designo odvod škodlivin) a tepelné. Větrací systém může částečně odvádět tepelnou zátěž v létě, a to k dispozici také model R6 (kyvné okno), zvýšením množství přiváděného vzduchu, é v provedení nebo naopak R6 RotoTronic v zimě zajišťovat disponuje vytápění fortním domu dálkovým (teplovzdušné ovládáním vytápění a elekým pohonem. váno v pasivních a nízkoenergetických je využí domech). Větrací systém má omezené nástroje pro úpravu a aktivní vnitřního střecha vzduchu po koenergetická o Sunroof kud máme je první přísnější systém, požadavky který na vnitřní prostředí (chlazení, úpravu vlhkosti) je rannou funkci střechy přeměňuje ve kci energeticky aktivní. Všechny prvky Technické normy nám mohou pomoci jak při výběru systému a zařízení, tak při případném problému s jeho funkčností nebo provozem obecně. V předpisech jsou uvedeny přesné požadavky, které musejí různá zařízení i součásti systému splňovat, včetně toho, jak jejich splnění ověřovat. V případě potřeby zde najdete přesný postup, jak má zkoušení systému (zařízení) probíhat a jaké parametry musejí být dodrženy. Technické normy jsou zpoplatněny a obecně nejsou volně přístupné pokud tedy výrobce nebo dodavatel systému deklaruje jejich dodržování, požádejte INZERCE o nahlédnutí do této normy přímo u něj. Větrací systémy i jejich komponenty musejí splňovat stejné požadavky jako ostatní prodávané výrobky. Při jejich zakoupení platí standardní záruční lhůta. 24 měsíců, někteří výrobci poskytují i prodloužené garance. V případě problémů nebo pochybností je vhodné se obrátit na Českou obchodní inspekci nebo na různá sdružení na ochranu spotřebitelů. 17

20 Když se řekne větrání vhodné volit systém komfortní klimatizace, který zajistí dostatečný přívod venkovního vzduchu i tepelnou úpravu prostředí. Každý z udávaných parametrů má svoje výhody a nevýhody, v předpisech se často setkáme s kombinací obou doporučení se týkají jak výměny vzduchu v prostoru, tak přívodu venkovního vzduchu na osobu. Obecně lze říci, že v každé budově s trvalým pobytem lidí by měla být dodržena určitá minimální intenzita větrání (většinou se uvádí. 0,3 1/h), při vyšším počtu osob je vhodné uvážit i splnění dávky venkovního vzduchu na osobu. České předpisy a normy V České republice prakticky neexistuje žádný dokument týkající se větrání obytných budov, který by jednoznačně definoval požadavky na množství přiváděného venkovního vzduchu a správný návrh větracího systému. Požadavek na minimální výměnu vzduchu v době pobytu lidí je uveden ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, a vychází z Pettenkoferova normativu (požaduje se 25 m 3 /h na osobu nebo intenzita výměny vzduchu 0,5 1/h). Tento požadavek sice vychází z vhodného kritéria, bohužel je však uveden v souvislosti. Jako základní požadavek na větrání je často citován a přebírán požadavek stanovený von Pettenkoferem již v roce 1877: dávka venkovního vzduchu v místnostech, kde pobývají lidé, byla stanovena z podmínky, aby koncentrace oxidu uhličitého ve vnitřním vzduchu nepřekročila 0,1 obj. % (1 000 ppm); odpovídající dávka vzduchu pro běžnou činnost dospělého člověka pak vychází 25 až 30 m 3 /(h. os). Kromě pocitového vnímání kvality vzduchu nás o nedostatečném větrání mohou informovat i jiné ukazatele, především problémy s vlhkostí, výskyt plísní (pozor na plísně skryté za tapetami, obložením stěn atd.). Vlhkost kondenzující na oknech nebo i stěnách svědčí nejen o problému s větráním, ale i o nedostatečné tepelné izolaci (tepelné mosty). Nedostatečné větrání je také spojováno s výskytem syndromu nemocných budov, který se již zdaleka netýká jenom kancelářských budov. Bývají pociťovány příznaky jako bolest hlavy, malátnost, únava, otupělost, problémy s koncentrací, podráždění sliznic nebo i různé alergické reakce. 18 Praktický průvodce větráním a klimatizací

21 Když se řekne větrání Průtoky odváděného vzduchu požadované. ve vyhlášce MZ č. 6/2003 Sb.. a v ČSN : 1987 Bytová jádra Místnost Odvod vzduchu (m 3 /h) umývárny 30 (na 1 umyvadlo) sprchy 35 až 110 (na 1 sprchu) WC 25 až 50 kuchyň 100 s akustickými požadavky na výplně otvorů, nikoli na větrání v bytovém prostoru jako takovém. Situaci by měla změnit národní příloha k normě ČSN EN 15665, která má zmíněné požadavky na větrání v obytných budovách obsahovat. Příloha by měla být vydána do konce roku 2010, případně začátkem roku příštího. Protože naše předpisy doposud přesné požadavky nedefinovaly, jsou často citovány a uplatňovány požadavky ze zahraničních předpisů. Ve většině evropských zemích se požaduje minimální intenzita větrání alespoň 0,3 1/h, doporučené hodnoty se potom pohybují od 0,5 do 1 1/h. Při nuceném větrání se uvádějí většinou požadavky vyšší než při větrání přirozeném, jehož použití je často omezeno jen na přesně definované podmínky. Například v USA se u většiny nově postavených domů vyžaduje nucené větrání s rekuperací, stejně je tomu i v některých státech v severní Evropě. V českých předpisech najdeme požadavky na odvod vzduchu z hygienického zázemí bytu a z kuchyně (viz tabulka). Jak poznat, zda větráme dostatečně? V předpisech a normách je doporučeno určité množství venkovního vzduchu, který by měl zajistit příjemné a zdravé vnitřní prostředí. V konečném důsledku však záleží na uživatelích domu, jak budou větrat. Obytné prostředí je v rukou majitelů domu a právo na soukromí fakticky znemožňuje kontroly a zásahy, které jsou například v pracovním prostředí běžné. I při instalaci systému nuceného větrání po majitelích bytu nemůže nikdo vyžadovat konkrétní způsob provozu systému. Při výskytu problémů proto majitelé často volí nejrychlejší řešení vypnutí systému, i když jednoduchá údržba nebo seřízení by problém mohly okamžitě vyřešit. Zda větráme dostatečně, lze zjistit několika způsoby nejspolehlivější i nejlevnější nástroj pro hodnocení je náš nos. Vydýchaný vzduch nebo jeho zatuchlost žádný nástroj neodhalí tak spolehlivě jako právě náš čich. Pro posouzení je však potřeba z bytu (domu) na chvíli odejít při pobytu ve znečištěném prostředí se totiž člověk na prostředí adaptuje a při trvalém pobytu v něm není schopen kvalitu vzduchu posoudit. 19

22 Jak větrat Jak větrat systémy větrání a jejich regulace Význam dostatečného přívodu vzduchu byl popsán v předchozích kapitolách. Větrání bylo dříve tradičně řešeno otevíráním oken, významné množství vzduchu do místností vstupovalo i netěsnostmi v obvodovém plášti budovy a spárami kolem oken a venkovních dveří. V současnosti je v dobře izolovaných a těsných budovách vstup vzduchu netěsnostmi snížen téměř na nulu a čím dál častěji je větrání řešeno systémem s nuceným odvodem a přívodem vzduchu. Dělení větracích systémů Základní dělení vychází z typu hnací síly zajišťující proudění vzduchu. Rozlišujeme tyto typy větrání: přirozené větrání, nucené větrání (celkové nucené větrání, odsávání) a hybridní větrání. Řešíme-li problematiku bytového větrání, může se hodit i další dělení, obvyklé v odborné literatuře podle tlakových poměrů ve větraném prostoru můžeme systémy dělit na rovnotlaké, podtlakové a přetlakové. Dělení je určeno poměrem množství přiváděného a odváděného vzduchu. Jestliže do prostoru přivádíme i odvádíme stejné množství vzduchu, jsou tlakové poměry ve větraném prostoru (i ve větracím systému při nuceném větrání) vyrovnané a jde o větrání rovnotlaké. Pokud proudění vzduchu v prostoru zajišťuje nucený odvod vzduchu a přiváděného vzduchu je méně, je ve větraných místnostech trvale udržován podtlak a mluvíme o podtlakovém větrání. Přetlakové větrání se v obytném prostředí téměř nepoužívá, svoje místo má spíše v průmyslu, kdy je například přetlakem udržována čistota v místnosti, kde je z technologických důvodů nutné dodržovat přísné podmínky a omezit přisávání vzduchu z okolních místností (prostor). 20 Praktický průvodce větráním a klimatizací

23 Jak větrat Podle intenzity větrání (z hlediska kvantity) můžeme rozlišovat větrání trvalé a nárazové (intenzivní). Trvalé větrání zajišťuje minimální požadované množství přiváděného vzduchu a může zahrnovat i více režimů například minimální režim (v době bez přítomnosti osob) a normální režim (v době, kdy jsou obyvatelé bytu doma a systém zajišťuje doporučené hodnoty intenzity větrání). Nárazové větrání se používá v místech s intenzivní produkcí škodlivin v kuchyni a koupelně. Rychlého odvodu škodlivin se dosahuje intenzivním odvodem vzduchu výkonnou digestoří v kuchyni a ventilátorem v koupelně. Odvod škodlivin z místa jejich vzniku je příkladem lokálního (místního) větrání. Při kompletním řešení větrání v prostoru rovnoměrném přívodu i odvodu vzduchu a řešení větrání ve všech místnostech v domě mluvíme o celkovém větrání. U celkového větrání se předpokládá nucený přívod i odvod vzduchu. Odsávací zákryt v kuchyni digestoř má v současnosti v obytném prostředí nezastupitelné místo. Odvod škodliviny v místě jejího vzniku splňuje zásady efektivního větrání. Při vaření vzniká především velké množství vodní páry, ale také pachy, aerosoly z použitých tuků a v případě plynového sporáku také produkty spalování (mimo jiné jedovatý oxid uhelnatý). Moderní digestoře jsou většinou vybaveny omyvatelnými tukovými filtry, osvětlením a regulací výkonu. Protože je kuchyň často součástí obytného prostoru, nabízejí výrobci různé designy a provedení, aby digestoř obytný prostor nenarušovala, ale naopak vhodně doplňovala. Vzduch by měl být pokud možno odváděn přímo do venkovního prostředí digestoře s recirkulací vzduchu a uhlíkovými filtry jsou doporučeny pouze v případě, že je zcela vyloučen odvod vzduchu ven a kuchyň je používána spíše k občasnému vaření. Pozor na hlučnost digestoře při výběru se ptejte na akustický výkon nejen při minimálním provozu, ale i při provozu středním a maximálním. Pro nárazové odsávání se doporučuje výměna vzduchu 10krát za hodinu a více, pro větší kuchyně jsou k dostání digestoře s výkonem vyšším než 600 m 3 /h. 21

24 Jak větrat Přirozené větrání U přirozeného větrání je průtok vzduchu vyvolán přirozeným rozdílem tlaků vně a uvnitř větraného prostoru. Rozdíl tlaků vzniká ze dvou příčin rozdílem teploty mezi vnitřním a venkovním prostředím a účinkem větru. Rozdíl teplot způsobuje rozdílnou hustotou vzduchu (teplý vzduch je lehčí než chladný), což vyvolává pohyb vzduchu a jeho pronikání do vnitřního prostoru budovy. Jev lze pozorovat v plně otevřeném okně, kdy ve spodní části proudí chladný vzduch dovnitř místnosti a v horní části okna odchází ven vzduch teplý (znečištěný). Účinek větru si umíme představit snadno úměrně rychlosti a směru větru vyvolává vítr dopadající na fasádu určitý tlak, který umocňuje proudění venkovního vzduchu do budovy, ať už okny nebo větracími otvory (mřížky, štěrbiny). Vliv větru i teploty se sčítá dohromady, přičemž při nízkých rychlostech větru (méně než 3 m/s) má rozhodující vliv rozdíl teplot, při vyšších rychlostech větru pak již záleží téměř výhradně na tomto parametru a rozdíl teplot téměř nemá na intenzitu větrání významný vliv. Rychlost větru je obecně hlavní faktor při vyšších rychlostech větru je možno docílit intenzity větrání až do výše 2 1/h. Vlivem rozdílu teplot lze i při extrémních venkovních teplotách v zimě dosáhnout pouze 0,3 až 0,5 1/h. Při přirozeném větrání obytných budov se většinou uplatňuje infiltrace/exfiltrace a provětrávání, případně lze do venkovních zdí instalovat doplňkové větrací otvory. Funkčnost přirozeného větrání je omezená trvalého přívodu vzduchu v požadovaném množství může být dosaženo, pouze pokud je trvale zajištěn potřebný tlakový rozdíl v celém požadovaném období, což ale vzhledem k venkovním podmínkám nelze zaručit. Teplotní rozdíl se mění během roku a v letním období je teplotní rozdíl vně a uvnitř domu minimální, někdy i nulový. Tlakový účinek větru není rovněž trvalý, neboť rychlost větru i jeho směr jsou velmi proměnlivé. V městské zástavbě navíc některé domy nejsou účinku větru téměř vůbec vystaveny, protože domy často stojí v zákrytu. Vedle omezené funkčnosti je nevýhodou přirozeného větrání i to, že venkovní přiváděný vzduch většinou nelze filtrovat, ohřívat ani využívat zpětné získávání tepla. 22 Praktický průvodce větráním a klimatizací

25 Jak větrat Provětrávání Provětrávání je přirozené větrání prostoru otevíráním oken, případně i dveří (například byt s okny vedoucími na protilehlé fasády lze intenzivně provětrat otevřením oken a interiérových dveří). Je to nejběžnější způsob větrání většiny obytných budov. Z důvodu úspor energie se doporučuje větrat krátce, často a velkými průřezy (intenzivně plným otevřením oken). Otevřením okna je možné dosáhnout téměř jakékoliv intenzity větrání od minimálních hodnot v létě (teplotní rozdíl je nulový a při bezvětří vzduch oknem téměř neproudí) až po vysoké intenzity při větších rychlostech větru v zimě, kdy lze tímto způsobem větrat i intenzitou 3 až 5 1/h. Infiltrace Infiltrace je nekontrolovaný tok venkovního vzduchu do vnitřního prostředí spárami kolem oken, dveří a netěsnostmi v obvodovém plášti. Přívod venkovního vzduchu infiltrací do místností je nejintenzivnější v zimě, kdy zvyšuje tepelné ztráty. Infiltrace je ve velké míře závislá na průvzdušnosti oken, která se udává součinitelem spárové průvzdušnosti. V minulosti byla ve většině obytných budov v České republice okna netěsná, takže i bez otevření oken mohlo být dosaženo výměny vzduchu až 1 1/h. Okna vyráběná v současné době mají průvzdušnost o celý řád nižší a bez otevření neumožňují téměř žádné proudění vzduchu. Některé konstrukce oken proto mají větrací štěrbiny, kterými lze přívod venkovního vzduchu regulovat. Vyšší přívod vzduchu umožňuje i takzvaná čtvrtá poloha otevření okna (mikroventilace), která v zimních podmínkách umožní intenzitu větrání přibližně 0,1 až 0,3 1/h. Problematika oken je podrobně popsána v naší brožuře Výměna oken rady, tipy, informace. Upravené větrací otvory Proudění vzduchu může být umocněno instalací dodatečných otvorů. Známým příkladem je například větrání šachtové, které můžeme ještě dnes vidět v mnoha panelových domech. Základem je svislá odváděcí šachta, která může mít různé podoby. Dříve byla řešena i jako světlík o větším průřezu, v pozdějších letech byl průřez výrazně zmenšován nebo byla šachta rozdělena do několika nepropojených částí tak, aby nedocházelo k pronikání pachů mezi byty navzájem. Šachtové větrání se používá v obytných budovách do pěti pater a je třeba mít na paměti, že funguje jen za příznivých klimatických podmínek. V dnešní době se již od instalace podobných prvků ustupuje. Hlavními důvody jsou již zmíněné přenášení pachů a nízká účinnost, nespolehlivost systému. Svou roli také hrají vysoké nároky na využití zastavěné plochy, estetiku v interiéru i oddělení soukromí od sousedních jednotek. Pro zvýšení proudění se na střechy domů osazují větrací hlavice, jejichž účinnost je 23

26 Jak větrat však malá a za určitých podmínek naopak mohou proudění i snižovat, jejich instalace se proto nedoporučuje. Při dodatečné instalaci ventilátoru do šachty se systém mění v podtlakové nucené větrání. Přívodní prvky Kromě oken, jejichž postavení je v přirozeném větrání nezastupitelné, máme v současnosti k dispozici i různě upravené přívodní otvory, které eliminují některé nevýhody přirozeného větrání. K dispozici jsou jednoduché větrací štěrbiny u oken či prvky vhodné k instalaci do obvodové zdi domu. Mohou být osazeny jednoduchou mřížkou a záklopkou a umožňují částečnou regulaci nebo i jiné funkce (filtraci, případně i částečné tlumení přenosu hluku z vnějšího prostředí). Při instalaci složitějšího přívodního prvku je vhodné zajistit odvod vzduchu ventilátorem a využít výhod podtlakového nuceného větrání. Nucené větrání Nucené větrání využívá k dopravě vzduchu ventilátor. Vzduch se dopravuje potrubím a do prostoru se přivádí koncovými prvky, které mohou být různé konstrukce Vzduchový filtr jako součást vzduchovodu Rozbočky a potrubní prvky (nahoře);. otvory pro vstup a výstup vzduchu do skříně větrací jednotky (dole) a mohou v místnosti zajišťovat různé obrazy proudění vzduchu. Odvod vzduchu je řešen obdobně vzduch je z místnosti odváděn vyústkami pro odvod vzduchu, jež jsou potrubím spojeny s ventilátorem, který odpadní vzduch odvádí mimo budovu. Základní částí systému je vzduchotechnická jednotka, v níž se vzduch upravuje (čistí, ohřívá) a ve které bývají umístěny i ventilátory, případně výměník pro zpětné získávání tepla. Záleží vždy na možnostech (nebo spíše na omezeních) v prostoru, kde systém a koncové prvky instalujeme. V ideálním případě se instalace systému připraví již při stavbě domu a není třeba následně řešit vedení potrubí a umístění vyústek. Podle toho, zda vzduchotechnické zařízení obsluhuje více místností (nebo bytových jednotek), anebo pouze jednu místnost (jeden byt), rozlišujeme větrání s centrální větrací jednotkou a místní (lokální) jednotkou. 24 Praktický průvodce větráním a klimatizací