MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY. Transsexualita: duše v cizím těle bakalářská práce

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY Transsexualita: duše v cizím těle bakalářská práce Brno 2007 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS. Vypracovala: Ivana Valčíková

2 Za průběžné vedení a cenné připomínky při zhotovení této bakalářské práce děkuji Mgr. Dvořáčkovi, Dis. Dále chci poděkovat respondentům, kteří mi dovolili nahlédnout do jejich duše v cizím těle. 2

3 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.... podpis 3

4 Obsah 1 Úvod Základní pojmy Pohlaví Pohlavní identita Gender Transgender Transsexualita Příčina a léčba transsexuality Transsexuálové Historie a předchůdci transsexuality Etapy procesu přeměny pohlaví Diagnostika Fáze rozhodovací Rael life test, Real life experience Hormonální terapie Fáze operace Pooperační období Model terapeutického týmu První operativně provedená přeměna pohlaví Výskyt transsexuálů Adaptace transsexuálů FtM x MtF Sociální adaptace Partnerská adaptace Sexuální orientace Sexuální život v původních rolích Sexuální život po přeměně pohlaví Transsexualita a rodičovství Diskriminace transsexuálů Transsexualita a právní aspekty Změna osobních dokladů Rodičovská práva transsexuálů Trestní zákon versus transsexualita Právní podmínky lékařského zásahu Organizace zabývající se problémem transsexuality

5 9 Výzkum cíl výzkumu výzkumná metoda a technika výběr respondentů a formy dotazování základní údaje o respondentech výzkumné okruhy dětství první uvědomění si přátelství a první vztahy období dospívání a první odhodlání k přeměně období přeměny pohlaví srozumění s tělem a novým statusem angažovanost ve vztazích transsubkultura začlenění do společnosti Závěr Seznam použité literatury Resumé Přílohy

6 1 Úvod V naší zemi stále ještě přetrvávají poměrně rigidní představy o tom, co muž a žena je, jak vypadají a jak se chovají. Už při samém narození člověka, lékař konstatuje, zda je to kluk nebo holka. Určené pohlaví je zapsáno do rodného listu a drtivá většina z nás nikdy nevysloví přání, mít tělo opačného pohlaví. Ale někdo přece jen ano. Narodí se v těle, které je mu cizí, se kterým se jen obtížně identifikuje a které mu působí starosti a komplikace. Jeho cítění a vnímání, jeho identita, jsou s jeho tělem neslučitelné. Problém transsexuality stojí často na okraji zájmu společnosti laické i odborné, jako problém velmi komplikovaný, týkající se jen velmi malé části populace. Podobně se tak i sami transsexuálové ocitají kvůli svému životnímu zatížení na okraji komunit i celé společnosti a jsou izolováni svou nejistotou, okolím přehlíženi pro svou obtížně pochopitelnou jinakost. Ale i transsexuálové jsou především lidé a transsexualita je pouze jejich (byť významným) znakem. Ke své identitě dospívají postupně a k jejímu zveřejněn potřebují často nemalou odvahu. Cílem mé práce je zmapování těžké životní situace těchto lidí, od jejich dětství přes přeměnu pohlaví, až po následné začlenění do společnosti a ztotožnění se s novou identitou. Toto téma jsem si zvolila, protože jsem se před časem s jedním z transsexuálů setkala ve svém blízkém okolí. Byla to pro mě nová informace, o které jsem skoro nic nevěděla. Reagovala jsem tak, jak člověk obvykle reaguje na věci, o kterých nic neví - hloupě. Navíc vše, co se týká sexuality, je v naší společnosti tak trochu tabu. A myslím, že právě z neinformovanosti vznikají předsudky a odmítavý postoj k lidem jejichž vzhled nebo chování nemůžeme automaticky zařadit do škatulky normální. V teoretické části své bakalářské práce nejprve představím pojmy, které s transsexualitou úzce souvisí. Jako např. pohlaví, gender, apod. Poté se zabývám popisem problému transsexuality. Nejprve vymezením tohoto pojmu, pak historií, procesem přeměny pohlaví, a adaptací transsexuálů. Také se zmíním o některých právních aspektech, které se týkají transsexuality. Nakonec se snažím zmapovat organizace a sdružení, pomáhající těmto lidem při jejich dlouhé cestě za novým životem. Ve výzkumné části jsem se pak zabývala konkrétními životní příběhy transsexuálních lidí a pomocí strukturovaného rozhovoru jsem získala informace o jejich životě s transsexualitou. 6

7 2 Základní pojmy 2.1 Pohlaví Označení pro biologickou podstatu sexuality jedince. Podle chromozomální stavby, hladiny hormonů a pohlavních orgánů určujeme buď mužské nebo ženské pohlaví 1. Ne vždy, a je tomu častěji než si většina z nás uvědomujeme, jsou ale všechny tyto složky v souladu. 2.2 Pohlavní identita Pohlaví každého člověka je určováno na několika úrovních. Základem je pohlaví genetické, které je určováno pohlavními chromozomy. Přítomnost chromozomů X a Y znamená pohlaví samčí, přítomnost dvou chromozomů XX znamená pohlaví samičí. Na těchto chromozomech se nacházejí geny, jež rozhodují v rané fázi embryonálního vývoje o formování pohlavních žláz (varlat u mužů a vaječníků u žen). Vzácně se objevují jedinci, kteří mají žlázy obou pohlaví, zpravidla jedny méně vyvinuté. U nich se jedná o pravý hermafroditismus. 2 Pohlavní identita vyjadřuje subjektivně vnímaný pocit sounáležitosti či naopak rozporu s vlastním tělem, s jeho primárními a sekundárními pohlavními znaky, i se sociální rolí přisuzovanou danému pohlaví. Pohlavní identita se odráží v myšlení, cítění i chování jedince včetně jeho profese, zájmů, společenských vztahů. Ontogeneticky se předpokládá, že schopnost uvědomit si a vyjádřit svou pohlavní identitu se objevuje v předškolním věku, obvykle před čtvrtým rokem života (viz dále porucha v dětství). Později ve školním věku je vědomí pohlavní identity potvrzováno zejména tak zvaným homosociálním chováním, tedy vyhledáváním přátel stejného pohlaví, a naopak odmítáním nebo lhostejností k pohlaví opačnému. Přestože se i tady uplatňují psychosociální faktory, zejména vliv otců a vrstevníků, je tento výběr usměrňován především již vzniklou pohlavní identitou na nevědomé úrovni. 3 1 VALDROVÁ J.: Gender a společnost. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta, 2006, s FIFKOVÁ H. a kol.: Transsexualita, diagnostika a léčba. Grada, 2002, s.13 3 FIFKOVÁ H. a kol.: Transsexualita, diagnostika a léčba. Grada, 2002, s.14 7

8 2.3 Gender V češtině v souvislosti s rozdíly mezi muži a ženami hovoříme o pohlavní identitě. V angličtině se setkáváme s rozdílným označením pro rod (gender) a pro pohlaví (sex). Pro obtížnost překladu významu gender do českého jazyka se tento termín začíná přejímat i do češtiny. Gender je pojem, který odkazuje na sociální rozdíly mezi muži a ženami, které jsou kulturně a sociálně podmíněné, konstruované, tj. mohou se v čase měnit a různí se jak v rámci jedné kultury, tak mezi kulturami různými. S pojmem gender souvisí i pojem generové role, což je soubor předpisů a norem očekávaných v chování a jednání žen a mužů, které jsou předávány a zachovávány procesem socializace a které jsou do jisté míry stereotypně vymezeny. Odpovídající generové role tedy ustanovuje tzv. feminitu, což je soubor vlastností, které daná společnost v určitém čase připisuje ženě. Soubor mužských rolí definuje maskulinita. Studium genderu se tedy intenzivně zabývá výzkumem a analýzou odlišných symbolických hodnot a významů, které pokládáme za neměnné a které oběma pohlavím přisuzujeme. 4 V reálném životě vlastně vůbec nerozlišujeme podle pohlaví měřítkem je pro nás gender. Jak se lidé oblékají, mají-li na sobě make-up, jak gestikulují to vše je dáno sociálně. Naprosto automaticky si spojujeme sociální znaky s pohlavím. Ve společnosti také existují tzv. generové očekávání, tj. očekávání, že osoby ženského a mužského pohlaví se budou chovat určitým způsobem, podle určitých obecně uznávaných pravidel. A právě genderová očekávání významným způsobem ovlivňují životní situaci transsexuálních lidí, u kterých můžeme předpokládat značné problémy při jejich naplňování. 2.4 Transgender Transgender je další důležitý pojem nejen v odborné terminologii. Poprvé ho použila transaktivistka Virginia Priceová: Vymyslela jsem ho někdy v roce 1987 nebo Potřebovali jsme prostě termín pro ty, kteří, stejně jako já, překročí hranice mužskosti nebo ženskosti pro lidi, jejichž celý život se odvíjí v opačné roli, než ve které se narodili a přitom nezměnili pohlaví. 4 OAKLEYOVÁ A.: Pohlaví, gender a společnost. Portál, Praha 2000, s

9 Lestie Feinberg v knize Pohlavní štvanci píše: Říkali mi různě: on/ona, mužatka, gross-dresser, (slangový termín pro transvestitu), passing ženská 5, FtM transvestita, drag king (vysvětleno dále v textu). Pokud by to bylo na mně, já sám bych se označil za transgendera. Dnes má tenhle termín nejméně dva hovorové významy. Používal se jako zastřešující pojem pro všechny, kdo nějakým způsobem narušili běžně uznávané hranice sexuality a pohlaví. Je zároveň nějakou dělící čarou mezi těmi, kdo se odhodlali změnit své vrozené pohlaví, a těmi z nás, kteří svým pohlavním projevem vybočují z normy, jež je jejich pohlaví předepsána. 6 Mezi transgendery například patří: gross-dresseři (také označováni jako transvestité tento termín je dnes jako původně psychiatrická kategorie odmítán) ti, kteří se oblékají jako opačný gender draq-queens a draq-kings jedinci, kteří přehnaně prezentují opačný gender, draq-queens si libují v monstrózních róbách, které by normální žena na sebe patrně nikdy nevzala bigendeři ti, kteří žijí v opačném genderu, aniž volí operaci na změnu pohlaví, někteří z nich žijí střídavě v obou tenderech maskulinní ženy a femininní muži, kteří se tento fakt nesnaží zakrývat například vousaté ženy, které se odmítají holit, nebo muži s ženskou postavou lidé různě si upravující tělo tak, aby neslo znaky obou genderů třeba muži s umělými ňadry (brazilští prostituti, tzv. travestis), ale i kulturistky, které překročily pomyslnou čáru toho, co je přijatelné pro vzezření ženského těla gender-blendeři ti, kteří míchají generové znaky obou pohlaví, takže nepůsobí ani mužsky, ani žensky androgynové, kteří působí mužsky i žensky zároveň 7 transsexuálové (viz kapitola 3.2) Kategorie transgendera se neustále proměňuje. Například jedinec, který by byl před několika lety považován za trangendera, dnes do této kategorie nespadá a je 5 překlad - přechodná ženská (z angličtiny), vysvětlivky z knihy FEINBERG L: Pohlavní štvanci. G plus G, Praha 2000 : schopnost procházet v roli opačného pohlaví každodenním životem 6 FEINBERG L: Pohlavní štvanci. G plus G, Praha 2000, s FAFEJTA M: Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Větrovany, Jan Piskiewicz, 2004, s.49 9

10 společností považován za normálního ženy v obleku a s kravatou, nebo muži s náušnicí. Proto výše uvedený výčet nelze považovat za konečný. Spokojme se tedy s jednou ze sociologických definic, která mezi transgendery počítá všechny, co nějakým způsobem nesplňují očekávání, která daná společnost spojuje s jejich biologickým pohlavím. 8 8 autorkou definice je Marcela Linková, cit. Dle Spencerová, T.: Jsem tranďák. G plus G, Praha 2003, s.34 10

11 3 Transsexualita Z mnoha definic transsexuality bych chtěla uvést definici Meyera, podle které existují čtyři základní charakteristiky, které musí pacient vykazovat, aby mohla být diagnostikována transsexualita: a) má-li klient pocit nevhodnosti nebo nepřiměřenosti anatomicky dané pohlavní role b) klient neomylně věří, že změna role povede ke zlepšení c) klient si vybírá sexuální partnery téhož anatomického pohlaví a přitom sám sebe chápe jako heterosexuála d) pacient neskutečně touží po chirurgické změně pohlaví Jak dále tvrdí Meyer, transsexualita v jádru označuje zadržovanou rozepři nebo pocit nepříslušnosti k vlastnímu pohlaví. Transsexuálové mají jednoznačné chromozomální pohlaví a netrpí ani žádným dosud identifikovaným tělesným (chromozomálním) onemocněním. Cítí se chyceni ve falešném těle a pudově pociťují silnou touhu po změně pohlaví. Transsexualita je podle oficiálně platné Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD 10) vedena pod diagnozou F 64.0 a je definována jako stav jedince, který si přeje žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví. Obvyklý je zde pocit nespokojenosti s vlastním anatomickým pohlavím nebo pocit jeho nevhodnosti a přání hormonálního léčení a chirurgického zásahu, aby jeho/její tělo odpovídalo (pokud možno) preferovanému pohlaví. Transsexuální identita by měla trvat alespoň dva roky - nesmí být projevem duševní poruchy (zejména schizofrenie) ani nesmí být sdružena s intersexuální, genetickou nebo chromozomální abnormalitou Příčina a léčba transsexuality Transsexualita je vrozená, trvalá a vzniká pravděpodobně již během nitroděložního vývoje, přesná příčina vzniku není dosud známa. Není možné "vyléčit" tyto jedince převýchovou či medikamentózně. 9 FIFKOVÁ H. a kol.: Transsexualita, diagnostika a léčba. Grada, 2002, s

12 Řešení tohoto problému může spočívat pouze v nastolení souladu mezi psychickým pohlavím jedince a jeho tělesným vzhledem a následně i možnosti dosažení právního statusu toho pohlaví, s nímž se daný jedinec ztotožňuje. 3.2 Transsexuálové Transexuálové jsou ti, co se cítí být opačným pohlavím. Lidé jenž odmítají své biologické pohlaví, mají jiný gender, než je jim na základě biologie přisouzen. Jejich psychická a sociální identita je jiná. 10 Alternativním termínem užívaným v souvislosti s transsexuálními lidmi je pojem translidé, jehož původ je spojen se vznikem stejnojmenného internetového portálu. K přehlednému rozlišení směru přeměny pohlaví resp. k označení obou skupin translidí jsou užívány zkratky: FtM (female to male) narodil se jako žena, ale cítí se být mužem MtF (male to female) narodil se jako muž, ale cítí se být ženou 3.3 Historie a předchůdci transsexuality Z historie jsou první zprávy o chování, které připomíná poruchy pohlavní identity, známy již z antiky. Herodotos tak popsal chorobu u Skythů, národa obývajícího severní pobřeží Černého moře. Někteří muži se oblékali do ženských šatů, vykonávali ženské práce a vyznačovali se ženským chováním a charakterem. Z této oblasti také pocházejí informace o Amazonkách, které si uřezávaly prs, aby mohly lépe střílet z luku. Z antiky rovněž pochází obraz Herkula oblečeného v ženských šatech a sloužícího královně Omphale, která naopak vystupovala jako muž. Snad nejznámějším příkladem pravděpodobného transsexuálního chování ve středověku je legendární Johanka z Arku. Chodila v mužském oděvu a kolem transsexuality se točila i obžaloba, na základě které byla upálena. Soud mimo jiné o jejím zvyku chodit oblečená jako muž prohlásil, že se znovu a znovu vrací k hnusnému chování jako pes, který se vrací ke svým zvratkům. Je zajímavé, že se o tom dějepisné spisy a učebnice příliš nezmiňují. Historici prostě tuto skutečnost nevidí. Být transsexuálem je chápáno jako úchylka, která se k chování hrdinky nehodí. Pokud 10 VALDROVÁ J.: Gender a společnost. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta, 2006, s

13 někdo uvádí, že oblékala mužský šat, spíše to zdůvodní tím, že žádný ženský šat uzpůsobený k boji ani neexistoval, ale skutečnost, že volila mužský šat i mimo válečnou vřavu, přehlédne. 11 Ve Francii bylo chování blízké transsexualitě popsáno také například u bratra krále Jindřicha III nebo diplomata Chevalier d'eon de Beaumont. Od něj se odvozuje vzácnější pojmenování transvestitismu eonismus. Z tohoto hlediska lze považovat různé změny a poruchy pohlavní identity za všudypřítomný fenomén. Bylo by ovšem unáhlené všechny podobné projevy označovat za transsexualitu nebo za jinou poruchu pohlavní identity, jelikož kulturně antropologické výzkumy svědčí o značné variabilitě a kulturní rozmanitosti podobného chování. Nějaké kultury dokonce akceptovaly chování lidí, kteří vystupují v opačné pohlavní roli. Tento jev se nazývá paticismus. Moderní sexuologie zpočátku nerozlišovala mezi transvestitismem a transsexualismem. V roce 1897 baltimorský lékař Howard uveřejnil případ muže, který měl stejné chování jako dnešní transsexuálové. Termín transsexuální uvedl v roce 1923 Hirschfeld a poprvé jej v roce 1949 použil Cauldwell. V roce 1926 Musham a v roce 1931 Abraham referovali o pacientovi, který jako první podstoupil chirurgické výkony směřující ke změně pohlaví. Za první případ kompletní přeměny pohlaví je považována Hamburgerova kazuistika z roku Autor popisoval případ Christine Jorgensenové nicméně ve svém případě ještě používal výraz transvestitismus. Ale několik let předtím už byly podobné přeměny provedeny v Německu a USA. Po medializaci dostal autor 465 žádostí o provedení dalších přeměn pohlaví. Termín transsexualismus zpopularizoval v 50. a 60. letech Harry Benjamin. Ten je obecně považován za otce transsexualismu. Poruchám pohlavní identity se věnoval celých 30 let svého profesionálního života, od roku 1948 až do ukončení své aktivní činnosti v roce V rámci transvestitismu vymezil nový syndrom, u něhož byly zřejmé hluboké změny osobnosti v oblasti pohlavní identity. Na základě jeho výzkumů byl transsexualismus později vymezen jako samostatná porucha FAFEJTA M.: Úvod do sociologie pohlaví a sexuality. Jan Piskiewicz, Větrovany, 2004, s FIFKOVÁ H. a kol.: Transsexualita, diagnostika a léčba. Grada 2002, s

14 3.4 Etapy procesu přeměny pohlaví Proces přeměny pohlaví je dlouhodobou (standardní doba trvání je 3-5 let) a komplexní záležitostí, která probíhá dle určitých pravidel a lze rozdělit do několika fází Diagnostika Trvání diagnostické fáze lze v konkrétních případech jen těžko odhadnout či naplánovat. Někteří klienti již na první sezení přesvědčivým a vyčerpávajícím způsobem demonstrují svou psychickou identitu a nenechají nikoho na pochybách o tom, že znají svou pohlavní příslušnost. Následný proces diagnózu jen potvrdí. Na druhou stranu je i mnoho takových, kteří se hledají doslova celé roky, a diagnostickou fázi u nich nelze jakkoli urychlovat Fáze rozhodovací Tato fáze následuje po nezvratném potvrzení diagnózy. I zde je doba trvání variabilní, stejně jako ve fázi diagnostické. I když je klient stoprocentně přesvědčen a rozhodnut, stejně je ale povinností terapeuta podat vyčerpávající informace o všech možnostech terapie, výhodách jednotlivých postupů i o rizicích s nimi spojených. Pokud klient potřebuje na rozhodování více času, tak mu pro to terapeut zajišťuje podmínky poskytnutím vyčerpávajících informací a sám by měl do rozhodování klienta zasahovat co nejméně Real life test, Real life experience Rozhodne-li se klient pro změnu pohlaví i po fázi rozhodovací, zahajuje se fáze, v níž si sám otestuje svou schopnost žít v roli harmonizující s jeho psychickou identitou. Postupně v ní začíná žít ve všech oblastech svého života a tím podstupuje jakýsi test správnosti svého rozhodnutí. Jedná se o složité období, ve kterém určitou podporu poskytuje úřední akt změny jména a příjmení na neutrální tvar. (viz příloha č.1). Jako neutrální tvary se doporučují jména, která mohou vést lidé obojího pohlaví např. Míša, Jindra, René aj. Jako neutrální příjmení je přijímán tzv. nesklonný tvar (Krejčí, Janů) či příjmení cizí (Wilde). 13 FIFKOVÁ H. a kol.: Transsexualita, diagnostika a léčba. Grada, 2002, s

15 3.4.4 Hormonální terapie K zahájení fáze hormonální terapie lze přikročit teprve tehdy, když klient žije minimálně několik měsíců v dané roli a ve zdravotnické dokumentaci je písemně stvrzený souhlas pacienta se zahájení hormonální terapie (viz příloha č.2). Pokud by se hormonální terapie zahájila v období, kdy by její vliv byl klient ještě nucen skrývat, neměla by sama o sobě veliký smysl a jistě i její efekt by byl omezený. V této fázi přeměny má také důležitou roli foniatrická péče, a to především u MtF. Podle Vohradníka (2000), který vypracoval metodiku foniatrické péče a edukace hlasu, jde o navození žensky znějícího hlasu u jedince s již dokončenou mutací. Cílem je dosažení přiměřené výšky hlasu, prevence příčin hyperkinetické fonace, rezonanční změny a nácvik dýchání. Hormonální terapie probíhá po dohodě s klientem a po důkladném somatickém vyšetření. Měla by před zahájením vlastních chirurgických zákroků trvat minimálně jeden rok, měly by být zřetelně vytvořené tělesné změny a hladiny pohlavních hormonů dosažené během této doby by se měly blížit normám vlastním požadovanému rodu. Po úspěšně probíhající hormonální terapii v délce minimálně jednoho roku, může klient písemně požádat příslušnou komisi, jmenovanou ředitelem nemocnice, rozhodující o realizaci chirurgických zákroků u transsexuálů, o schválení operativní přeměny pohlaví Fáze operace Úplnou změnu pohlaví tj. změnu pohlaví chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce lze provést jen pacientovi staršímu 21 let. Před provedením výkonu musí být také ve zdravotnické dokumentaci písemně stvrzen svobodný, informovaný souhlas pacienta s provedením výkonu (viz příloha 3). Operativní kroky si klient plánuje individuálně, přesně podle svých možností a potřeb. K úplné změně pohlaví dochází až chirurgickým zákrokem. O zákroku rozhoduje odborná komise, tu tvoří právník, nejméně dva lékaři se specializací v oboru sexuologie, lékař se specializací v oboru psychiatrie a další dva lékaři nezúčastnění na provádění lékařského zásahu a klinický psycholog. Operace je u nás hrazena zdravotní pojišťovnou, což řadí Českou republiku ke světovým unikátům v této oblasti. V zahraničí je běžné, že si klient zákrok hradí sám, což znamená, že na něj našetří až ve vyšším věku, který s sebou přináší více zdravotních komplikací. Operativní změny znamenají u transsexuality FtM odnětí prsních žláz, 15

16 odnětí ženských vnitřních pohlavních orgánů a rekonstrukci penisu, kterým je v nejlepším případě možno močit, penis schopný spontánního ztopoření je zatím sci-fi. U MtF pak odstranění penisu s varlaty, vytvoření pochvy a vymodelování zevního genitálu (stydkých pysků apod.). Zákrok samozřejmě není schopen učinit pravou změnu pohlaví, ale pomůže pacientovi získat vyhovující tělesné schéma, ve kterém se bez větších problémů bude moci identifikovat s požadovaným pohlavím. Operace, které bychom u ostatních lidí vnímali jako hrubě zmrzačující a deformující, pociťují transsexuálové jako napravující a uzdravující Pooperační období Proces přeměny pohlaví je pak dokončen definitivní změnou úřední identity. Klient si změní jméno a příjmení na tvary definitivně mužské či ženské, dostává nový rodný list a nové rodné číslo, mění si všechny potřebné doklady a dokumenty, i ty se zpětnou platností, například maturitní vysvědčení či vysokoškolské diplomy (viz příloha 4) V dalším životě má pak všechna práva a povinnosti příslušející danému pohlaví. Muži se mohou ženit, ženy se mohou vdávat. Jedinou výjimku představuje základní vojenská služba u FtM jsou totiž uznáni ze zdravotních důvodů trvale neschopnými vykonávat tuto povinnost Model terapeutického týmu V ideálním případě se podaří vytvořit tým specialistů, kteří spolupracují dlouhodobě v rámci diagnostiky a terapie. Je vhodné vytvořit stálý tým, neboť se jedná o specifický problém, kdy je nejlepší spolupracovat s jedním a tím samým specialistou, který se na danou problematiku soustředí. Kromě sexuologa mají v týmu své místo: 1) specialista na klinickou psychologii (kvůli diagnostice) 2) specialista na interní lékařství (hodnotí zdravotní stav z hlediska vhodnosti hormonální terapie a operativních zákroků) 3) odborník na endokrinologii (stanoví možné kontraindikace pro hormonální terapii a průběžně kontroluje její průběh před i po operacích) 4) gynekolog (preventivní vyšetření, chirurgické zákroky) 5) plastický chirurg (chirurgické zákroky) 14 FIFKOVÁ H., O sexu s Hankou. Grada Publ. Praha 1998, s FIFKOVÁ H. a kol.: Transsexualita, diagnostika a léčba. Grada, 2002, s

17 6) urolog (prevence, chirurgické zákroky) 7) rodinný psychoterapeut (se zaměřením na problematiku transsexuálních rodičů dětí) 8) dětský psycholog (se zaměřením na problematiku dětí transsexuálních rodičů) 9) psychoterapeut (psychoterapie v pooperačním období) 10) foniatr (úprava hlasu, případná operativní léčba hlasivek či ohryzku) 11) právník (konzultace ohledně problematiky rodičovství a další konzultace podle individuálních potřeb klienta) 12) laserový odborník (epilace, korekce jizev) 13) kosmetička (především u MtF, poradenství, depilace) 14) odborník na zdravý životní styl (se zaměřením na správnou stravu a zvyšování fyzické kondice, využívané především FtM) Rozhodující roli v procesu přeměny pohlaví má většinou sexuolog. Ten pracuje s klientem především individuálně, je organizátorem a koordinátorem práce týmu odborníků a nese hlavní zodpovědnost za průběh diagnostiky i terapie. Členové týmu se účastní pravidelných informativních seminářů, určených transsexuálním klientům a jejich blízkým příbuzným nebo přátelům. Výhodou je dobrá spolupráce se členy komise pro schvalování chirurgických zákroků První operativně provedená přeměna pohlaví Ve dvacátých letech posledního století byla nejdříve dvěma ženám odstraněna prsa, vaječníky a rodidla, aby se zmírnilo jejich utrpení. Vážný veřejný vědecký výklad tohoto fenoménu začal roku 1932 v časopise "Sexuální vědecká politika". V jednom článku kromě jiného jeden muž popsal, jak se již ve věku 6 let pokoušel odstranit penis pomocí motouzů; penis mu byl chirurgicky amputován v roce 1931 a následně mu byla vytvořena umělá pochva. První změna pohlaví, která stála na obrovském veřejném zájmu, byla přeměna amerického vojáka George Jorgensena, který se nechal operovat v roce 1952 v Kodani a pak žil jako žena až do roku Zemřela jako Christine Jorgensenová ve stáří 62 let na rakovinu plic FIFKOVÁ Hanka a kol.: Transsexualita, diagnostika a léčba. Grada, Praha, 2002, s :Transgender [ ]. Dostupné na internetu: < 17

18 4 Výskyt transsexuálů Neexistuje přesná evidence výskytu transsexualismu a ani ostatních poruch pohlavní identity. Jednak proto, že ne každý takový jedinec vyhledává lékařskou péči, roli však může hrát i skutečnost, že je mnohdy obtížné, především při krátkém kontaktu, spolehlivě stanovit diagnózu. Transsexualismus je vzácný a častěji se vyskytuje u jedinců původně mužského pohlaví (MtF). Mezinárodní nadace pro gender vzdělávání v Massachusettes odhaduje počet osob s poruchou pohlavní identity u obou pohlaví rovnoměrný v poměru 1:1600 obyvatel. To je zhruba 20-60x více než počet osob, které dokončily přeměnu pohlaví podle Americké psychiatrické asociace. Je ovšem třeba vzít do úvahy relativně krátkou dobu 50 let, kdy tato léčba existuje. Postoje terapeutů k žádostem transsexuálních pacientů o přeměnu pohlaví nebyly vždy vstřícné. A také v zemích, kde zdravotní pojišťovny tuto léčbu nehradí (některé typy pojištění v USA) nebo ji hradí jen částečně (Velká Británie, Rakousko), jsou žadatelé limitováni finančním hlediskem. Zajímavým jevem je fakt, že mezi transsexuálními klienty, kteří podstoupili přeměnu pohlaví, převažují v západní Evropě jedinci MtF (je jich přibližně třikrát více), zatímco ve střední Evropě (Česká republika, Polsko, Bulharsko, bývalé východní Německo) převažovali a dosud převažují lidé s transsexualitou FtM (až v poměru 5:1). Jako příčina těchto nepoměrů se předpokládá vliv odlišných společenských poměrů, obtížnější společenské prosazování jedinců MtF v tehdejších podmínkách socialistických států. 18 Transsexualismus a přeměna pohlaví nejsou ve všech zemích kladně akceptovány. Některé země považují provádění přeměny pohlaví za neetický lékařský zákrok, proto jejich transsexuální jedinci vyhledávají liberálnější státy, které zákrok umožňují (Holandsko, Singapur). Například do nedávna byli odmítaví k přeměně pohlaví slovenští sousedé, proto se dříve mnoho slovenských transsexuálů stěhovalo do Čech. Extrémním příkladem je Portugalsko, kde Nejvyšší soud nepovolil provést právní přeměnu pohlaví. Různé přístupy jsou také v praxi zdravotních pojišťoven. V USA některé pojišťovny neproplácejí výkony související s přeměnou pohlaví, v Británii si hradí 18 FIFKOVÁ H. a kol.: Transsexualita, diagnostika a léčba, Grada, Praha, 2002, s

19 klienti hormonální terapii, v Rakousku částečně psychoterapii, která je podmínkou pokračování přeměny pohlaví. Naopak plně je hrazena přeměna pohlaví v Holandsku. 19

20 5 Adaptace transsexuálů 5.1 MtF x FtM Obě skupiny klientů se liší v mnoha základních charakteristikách svého vývoje, chování i cítění. Proto jsou i velké rozdíly mezi sociální a partnerskou adaptací MtF a FtM. Bylo provedeno mnoho studií, které se zabývaly jejích vzájemným srovnáváním. 5.2 Sociální adaptace Studie se shodují ve zjištěních, že FtM jsou lépe sociálně přispůsobeni, méně podezřívaví a více realističtí ve vnímání toho, co je pro ně možné. MtF mají méně stabilní zaměstnání a méně příznivou sociální anamnézu (uvádějí více trestných činů a prostituce) a mají též tendenci vykazovat více symptomů duševních poruch. Sociální integrace posuzovaná podle toho, zda byli pacienti v době žádosti o přeměnu pohlaví zaměstnáni nebo v učebním procesu, byla rovněž lepší u FtM. 19 Podle některých zjištění transsexuální klienti, zejména FtM, kteří vyhledali pomoc odborníků, pocházeli většinou z nižších sociálních vrstev. Je ovšem možné, že transsexuální jedinci s vyšším vzděláním a z vyšších sociálních vrstev kladou profesní úspěch a sociální integraci na první místo a pro řešení pohlavní rozlady si nacházejí jiná východiska. 5.3 Partnerská adaptace Transsexuální lidé žijící v partnerském vztahu mají větší úspěšnost v sociální adaptaci, častěji jsou dobře adaptování i pracovně, mají méně psychiatrických potíží, jsou motivováni v průběhu léčby a mají zájem rychleji dosáhnout přeměny pohlaví. Podle českého výzkumu Weisse a Švecové (2001) je partnerská i sexuální adaptace v inverzní pohlavní roli lepší ve skupině FtM (častěji se u nich vyskytuje stálý partnerský vztah a to téměř výhradně s heterosexuálně orientovanými partnerkami). Tyto rozdíly jsou pravděpodobně výsledkem faktu, že v našich sociokulturních podmínkách je snadnější přeměna pohlaví pro FtM. Je zřejmě jednodušší převzít mužskou pohlavní roli než naopak. 19 FIFKOVÁ Hanka a kol.: Transsexualita, diagnostika a léčba. Grada, Praha, 2002,

21 Některé problémy klientů jsou po chirurgické změně pohlaví významně redukovány. I tady ale rozdílnou měrou. Například Kockott a Fahrnerová (1988) zjistili, že klienti MtF byli po konverzi sociálně integrováni stejně dobře jako FtM, ale rozdíly mezi skupinami a partnerské oblasti se jako důsledek operace nezměnily. Možné vysvětlení tohoto rozdílu vidí autoři v oblasti sociální: pro pár s transsexuálním jedincem je složité získat souhlas a podporu okolí, což komplikuje proces vytváření stabilního vztahu Sexuální orientace Mezi MtF a FtM existují výrazné rozdíly i v oblasti sexuální orientace. Počet homosexuálně orientovaných FtM kopíruje více či méně počty v běžné populaci. U MtF je situace o něco složitější. Proces přeměny pohlaví je u těchto jedinců často rozdělen do dvou etap nejdříve si připouštějí změnu identity a teprve následně i změnu orientace. Jako by si svou nově nabytou tělesnou totožnost nejdříve zkoušeli ve vztazích se ženami, se kterými mají zkušenosti. Teprve pak se vydávají na heterosexuální cestu. U jiných MtF se zdá, že jde o trvalou lesbickou orientaci. I tato skupina se však zdá být procentuálně ve vztahu k celkovému počtu MtF větší než počet lesbických žen v běžné populaci Sexuální život v původních rolích MtF jsou v daleko větší míře schopni sexuálního života před procesem přeměny pohlaví, jsou schopni sex prožívat pozitivně a sexuálně se jim relativně často dobře daří naplňovat mužskou roli. Pokud to partnerka umožní, někteří z nich se rádi při sexu převléknou. FtM málokdy sexuálně žijí v původní roli, a pokud přece jen ano, neprožívají uspokojení, spíše se cítí být poníženi a pokořeni. Pro drtivou většinu FtM je nepřijatelné, že mužští partneři je vnímají v ženské roli Sexuální život po přeměně pohlaví Pokud sexuálně žijí klienti po přeměně pohlaví, situace se obrací. FtM žijí uspokojivým sexuálním životem a to jak z hlediska partnerek, tak i z hlediska uspokojení svého. Ani lesbicky orientovaní MtF nemívají velké potíže při hledání 20 WEISS P.: Sexuální deviace. Praha, Portál, 2002, s

22 partnerek a nemají ani zábrany v sexuálním životě. Komplikovanější však bývá situace heterosexuálně orientovaných MtF. I když fungovali v předchozích vztazích dobře jako muži se svými ženami, v roli dívek hledajících své první partnery jsou spíše nejisté, bez zkušeností, s potřebou zaujmout pasivní roli. 5.4 Transsesualita a rodičovství Transsexuální člověk se může stát po přeměně pohlaví rodičem několika standardními způsoby: adopce, získání dítěte do pěstounské péče nebo u FtM umělým oplodněním partnerky spermatem dárce. Ve všech uvedených případech jde rozhodnutí plánované a jediným podstatným problémem, který musí během výchovy vyřešit, zda budou se svými dětmi o své minulosti hovořit. Existují ale i klienti, kteří se stali rodiči dětí ještě předtím, než si svoji transsexualitu uvědomili a rozhodli se ji řešit. V drtivé většině případu jde o MtF. Ve srovnání s FtM se mnohem větší počet MtF žení a plodí děti. Toto rodičovství se pak přirozeně komplikujícím faktorem, uvědomí-li si klienti, kdo jsou, a rozhodnou-li se řešit problém přeměnou pohlaví. Rodičovství je vnímáno jako relativní překážka v procesu pohlaví, a to nejen okolím a odbornou veřejností, ale i klienty samými. Přeměna pohlaví je lákavým východiskem z tíživé osobní situace, na druhé straně však stojí strach ze ztráty svých blízkých a obava z jejich poškození. Realizace přeměny pohlaví s sebou nese určitou míru rizika ve smyslu traumatizace dítěte, které se musí se změnou pohlaví vyrovnat. Proto mnozí klienti z těchto důvodů odkládají řešení až do doby dospělosti dítěte FIFKOVÁ H. a kol.: Transsexualita, diagnostika a léčba. Grada, Praha, 2002, s

23 6 Diskriminace transsexuálů v ČR Ochrana leseb 22, gayů, bisexuálů a transsexuálních lidí před diskriminací se stala v posledním desetiletí samozřejmostí v právním systému Evropské unie. Českou republiku ke krokům v této oblasti zavazuje Smlouva o Evropském společenství, zejména pak článek třináct, tak jak byl v roce 1997 přijat v rámci smlouvy z Amsterodamu. Politiku v oblasti diskriminace dále upravují direktivy Evropské komise 2000/43/EC a 2000/78/EC. Zákaz diskriminace na základě sexuální orientace se v České republice již stal součásti zákona o zaměstnanosti a zákoníku práce. Transsexuální lidé jsou ve srovnání s homosexuální populací pouze velmi malou skupinou (v závislosti na definici do této skupiny spadá něco mezi jedním až deseti tisíci osob). Jedná se však o skupinu velmi viditelnou, a proto mnohem více ohroženou diskriminačním chováním. České zákony jsou k této skupině populace poměrně vstřícné a lidem, kteří žádají o změnu pohlaví, umožňují změnu rodného listu a dalších dokladů v souladu s novou identitou. Přesto však dochází ze strany úřadů k mnohdy zbytečným průtahům a obstrukcím, které vyplývají z neznalosti příslušných právních norem. Některé zejména menší matriky jsou zaskočeny žádostí o přidělení nového rodného čísla a vystavení nového rodného listu, ačkoliv takovou žádost je možné řešit bez průtahů a v souladu s českým právním řádem. Ještě mnohem častější pak je, že školy odmítají vystavit duplikáty dokladů o vzdělání, ačkoliv tuto záležitost jednoznačně upravuje směrnice MŠMT z roku 1998 č.j /98-20 v článku V. Mnohé informační systémy veřejných institucí a zejména soukromých společností navíc vůbec nepočítají s možností změny rodného čísla, což vede k mnohdy komickým, ale někdy i velmi nepříjemným komplikacím. Hlavní problém pro transsexuální lidi však představuje diskriminace v zaměstnání. K ní mohou přispět svými průtahy s vydáváním adekvátních dokumentů i výše uvedené úřady, ale hlavní problém vyplývá zejména ze snadné vizuální identifikace transsexuálních lidí. Mnoho zaměstnavatelů pak odmítá tyto uchazeče o zaměstnání a to často bez pocitu viny. Já proti vám nic nemám, ale musíte pochopit, že 22 slovo lezba není míněno jako nadávka. Lesbické hnutí se samo rozhodlo tento termín používat, neboť výraz lezbička je zdrobnělina a jako takový podle některých představitelek hnutí zpochybňuje závažnost jejich snah 23

24 lidé (zákazníci, klienti) by to neakceptovali. Bohužel není vzácné ani to, že transsexuální lidé jsou pak úřadem práce a dalšími institucemi vnímáni jako potížisté, kteří si za své problémy v podstatě mohou sami :Transgender [ ]. Dostupné na internetu: < >. 24

25 7 Transsexualita a některé právní aspekty O pohlavní příslušnosti jedince se rozhoduje deklarativně při narození podle fyzického zjevu novorozence a pozorování zevních pohlavních znaků zápisem do matriky a následným vystavením rodného listu a čísla. Z hlediska společenského a právního je cílem přeměny pohlaví nastolení takového právního stavu, s nímž se jedinec ztotožňuje. Pochopitelně nedojde k úplné biologické změně pohlaví (například genetické pohlaví je nedotčené) a rozhodující pro umožnění právní přeměny je vymizení reprodukční schopnosti, jedná se tedy podle některých názorů spíše o připodobnění požadovanému pohlaví. Z humánních hledisek a respektování práva na ochranu soukromí (viz rozhodnutí Evropského soudu u francouzských transsexuálů a článek 10 Listiny lidských práv) je však třeba s touto osobou zacházet tak, jako kdyby osobou požadovaného pohlaví skutečně byla. Změna pohlavní příslušnosti pak může vyvolat několik právních otázek: a) Dochází-li ke změně pohlavní příslušnosti, nastává zpětně nebo od daného okamžiku? b) Jsou předcházející zápisy v matrice vadné? c) Pokud bylo uzavřeno v minulosti manželství, bylo uzavřeno platně? d) Je tato osoba správně zapsána v rodných listech dětí? Případná přeměna pohlaví nezpochybňuje správnost deklarativního prohlášení pohlavní příslušnosti při porodu. V této době není ani možné rozpoznat případnou budoucí gender dysforii. Proto také osoba daného pohlaví před změnou pohlaví zcela oprávněně může uzavírat sňatek, stávat se rodičem dítěte - tyto právní úkony, které uzavřela ve svém původním pohlaví, nejsou zpochybněny Změna osobních dokladů Pokud se transsexuální osoba rozhodne požádat o přeměnu pohlaví a podstoupí příslušnou léčbu, pak po provedené operaci může pacient požádat o změnu zápisu jména, příjmení a pohlaví v matrice podle zákona č. 301/2001 Sb. o matrikách, jménu a příjmení a změně některých souvisejících zákonů. Svoji žádost musí doložit potvrzením 24 FIFKOVÁ H. a kol.: Transsexualita, diagnostika a léčba. Grada, Praha, 2002, s

26 odborného lékaře z oboru sexuologie o provedené úplné změně pohlaví. V matrice je pak ve sloupci Dodatečné zápisy a změny zapsána změna jeho pohlavní příslušnosti. Provedená právní změna však nemůže mít zpětné účinky. V případě, že by o takovou změnu žádal ženatý muž nebo vdaná žena, je třeba, aby nejpozději před rozhodováním o schválení chirurgických zákroků bylo toto manželství rozvedeno. Mnoho lékařů však požaduje rozvedení manželství již před vlastním rozhodnutím o provedení změny pohlaví. Transsexuál po dokončení přeměny pohlaví má právo na vystavení nových dokladů totožnosti, přidělení nového, pohlavně příslušného rodného čísla. Směrnice ministerstva školství z roku 1998 č. j /98-20 v článku V. umožňuje po předložení rozhodnutí matriky o změně pohlaví a původního vysvědčení vystavení náhradního dokladu o vzdělání. Dosavadní doba zaměstnání se započítává pro výpočet důchodu. 7.2 Rodičovská práva transsexuálů Rodičovský zápis při narození případného potomka transsexuálního rodiče se rovněž nemění. Matkou zůstává vždy žena, která dítě porodila (přestože se stala následně mužem), a rovněž otcovská role je trvalá a daná systémem tří paternitních domněnek (tedy právním standardem určujícím, kdo je prohlášen za otce dítěte, tzn. jde buď o manžela matky dítěte, nebo muže, který uzná otcovství; není-li splněna ani jedna z těchto podmínek, otcovství řeší soud). Znamená to, že transsexuál zůstává rodičem se všemi právy a povinnostmi. Jestliže někteří terapeuti požadují, aby se transsexuál, pokud je rodičem, před zahájením přeměny pohlaví vzdal svých rodičovských práv, pak tento požadavek nemá oporu v novelizovaném zákoně o rodině, který termín vzdání se rodičovských práv nezná. Bezesporu je oprávněná snaha terapeuta i pacienta hledat a pokusit se nalézt takové řešení situace, které omezí na minimum nepříznivý vliv přeměny pohlaví na vývoj jeho/jejích potomků. 7.3 Trestní zákon versus transsexualita Trestní zákon nijak nepostihuje projevy a chování transsexuálů. Nicméně jejich zjev, vystupování a chování v opačné pohlavní roli během probíhající přeměny pohlaví, které jsou v rozporu s jejich pohlavím v dokladech, jim může přinášet obtíže v kontaktu s policií či úřadu. Proto jim v případě jejich žádosti vystavujeme odborný nález, že jsou 26

27 v naší péči a že jejich chování je v souladu s jejich pohlavní identitou. V minulosti někteří transsexuálové byli trestně stíháni, pokud nerespektovali odlišnou hranici povoleného homosexuálního pohlavního styku podle tehdejšího 244 trestního zákona, která byla 18 let. V roce 1990 byla však zrovnoprávněna věková hranice pohlavního styku heterosexuálního i homosexuálního a je stanovena na dovršení 15 let. 7.4 Právní podmínky lékařského zásahu K problému transsexualismu se konkrétně vyslovuje pouze jediný zákon. Je to V 27a zákona 4. 20/66 Sb. o péči o zdraví lidu. Ten definuje podmínky lékařského zásahu do reprodukční činnosti jednotlivců, kastrace, stereotaktických operací a zákroků u transsexuálních osob. Stanovuje, že žádost pacienta musí posoudit odborná komise, kterou tvoří právník, nejméně dva lékaři se specializací v příslušném oboru a další dva lékaři nezúčastnění na provádění lékařského zásahu. Před podáním žádosti musí lékař osobu náležitě informovat a upozornit na rizika a případné nepříznivé důsledky s ním spojené. Úplnou změnu pohlaví, tzn. změnu pohlaví chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce, lze provést jen pacientovi staršímu 18 let a s plnou způsobilostí k právním úkonům, který dosáhl schopnosti trvale žít v opačné sexuální roli, na jeho žádost a po doporučení odbornou komisí. Odbornou komisi tvoří právník, nejméně dva lékaři se specializací v oboru sexuologie, lékař se specializací v oboru psychiatrie, další dva lékaři nezúčastnění na provádění lékařského zákroku a klinický psycholog. Tuto komisi jmenuje ředitel zdravotnického zařízení, ve kterém se změna pohlaví provádí. Z procesu přeměny pohlaví jsou vyloučeni ti, kteří trpí těžkou poruchou osobnosti, závislostí na alkoholu, drogovou závislostí, neschopností trvale žít v opačné sexuální roli a ti, kteří žijí v manželství. Zdravotní péče o transsexuální pacienty je v ČR plně hrazena zdravotními pojišťovnami. Pacienti doplácejí částečnou úhradu ne některé hormonální léky, plně si hradí kosmetické výkony například epilaci, augmentaci prsu, apod FIFKOVÁ Hanka a kol.: Transsexualita, diagnostika a léčba, Grada, Praha 2002, s

28 8 Organizace zabývající se transsexualitou V české republice žije odhadem asi lidí, které lze do té či oné míry považovat za transgendery, přičemž jen asi tisícovka z nich touží po trvalé a úplné změně pohlaví. Ačkoli se jejich problémy významněji zabývá šest sexuologických středisek v republice, převážná většina transsexuálů se soustřeďuje na ordinace v Praze a v Brně. Praha Sexuologický ústav 1. lékařské fakulty, Karlovo nám. 32, Praha 2 MUDr. FIFKOVÁ Hanka, Vinohradská 196 (u stanice metra A - Želivského) Od založení pražského institutu bylo vyšetřeno až 180 osob, které si přály pohlavní přeměnu. Od roku 1974 se institut zabýval přeměnou pohlaví 15ti muži a 79ti ženami. Brno Sexuologické oddělení Fakultní nem. U sv. Anny, Výstavní 17 (5. p), Brno Na tomto pracovišti je v evidenci 198 případů transsexualismu typu žena-muž a 57 případů muž-žena. Opava Sexuologické oddělení při psychiatrické léčebně v Opavě, Olomoucká 88 Ústí nad Labem Sexuologická oddělení krajské nemocnice v Ústí nad Labem, Sociální péče 3316 České Budějovice Sexuologická oddělení krajské nem. v Českých Budějovicích, B. Němcové 54 Plzeň Sexuologická oddělení krajské nemocnice v Plzni, Dr. Edvarda Beneše 13 28

29 Hradec Králové Sexuologická oddělení krajské nemocnice v Hradci Králové Olomouc Sexuologická oddělení krajské nemocnice v Olomouci V ČR také už od r funguje Občanské sdružení pro všechny translidi TRANSFORUM. TransForum je navíc otevřené i pro rodiny, přátele a partnery transgenderů a také pro odborníky nebo zájemce o tuto tematiku. Hlavním cílem sdružení je podpora členů ve všech etapách života, boj proti diskriminaci transgenderů na pracovišti i v běžném životě a také veřejná osvěta. TransForum se snaží odstranit pocit izolace a samoty, který dle statistik zvyšuje u transgenderů riziko sebevražd. Za tímto účelem TransForum usiluje o zprostředkování sociální, psychologické, medicínské, právní a další potřebné pomoci. 26 V současné době můžeme také najít několik českých a zahraničních webů, zabývajících se problematikou transsexuality: web.telecom.cz/ivaw translide.unas.cz 26 -:Transforum [ ]. Dostupné na internetu: < >. 29

30 světové weby: - Německo - linky na Rakouské stránky TG - rakouské stránky TG - ruské stránky - ruske stránky, lesbické věnované ženám - USA (informace o TG ve státech Ameriky) polské stránky - bulharské stránky crossdreserů (transvestitů) - portál korejských transgenderů, CD, TV, atd. - medicínské zdroje pro TG (MtF - včetně fotografií z operací) - Mezinárodní organizace pro TG kluky (FtM) - TG knihovna 30

31 9 Výzkumná část 9.1 Cíl výzkumu Cílem výzkumu bylo zmapování životní situace transsexuálů, od jejich dětství přes přeměnu pohlaví, až po následné začlenění do společnosti a ztotožnění se s novou identitou. 9.2 Výzkumná metoda a technika Při zpracování výzkumné části bakalářské práce jsem zvolila metodu kvalitativní výzkum. Některé hlavní charakteristiky kvalitativního výzkumu: Výzkumník se snaží získat integrovaný pohled na předmět studie a jeho kontextovou logiku. Používají se relativně málo standardizované techniky sběru dat. Hlavním instrumentem je výzkumník sám. Hlavním úkolem je objasnit, jak se lidé v daném prostředí dobírají pochopení toho, co se děje, proč jednají určitým způsobem. Data se induktivně analyzují a interpretují. Kvalitativní výzkumník získává obraz situace teprve během výzkumu. K získání potřebných jsem si v návaznosti na použitou metodu kvalitativního výzkumu zvolila techniku kvalitativního rozhovoru. U techniky kvalitativního rozhovoru se výzkumník snaží o vytvoření průniku vlastního výzkumného rámce s možnostmi respondenta. Na rozdíl od strukturovaného rozhovoru s uzavřenými otázkami by v kvalitativním dotazování neměly být předkládány respondentům předem formulované odpovědi či jejich kategorie. Otázky by měly být spíše neutrálním stimulem, který má za cíl přimět respondenta k poskytnutí pravdivého údaje. Značnou výhodou této metody je možnost dotazovaného: lze přezkoušet, zda dotazovaný otázkám porozuměl; dotazovaný může vyjevit svoje subjektivní názory a pohledy; 31

32 dotazovaný může samostatně vyvozovat možné vztahy a souvislosti; je možné tematizovat konkrétní podmínky situace dotazovaného. 27 Jako konkrétní techniku jsem si zvolila strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami. Ten se skládá z řady pečlivě formulovaných otázek, které mají respondenti zodpovědět. Výhody zvolené techniky: technika snižuje pravděpodobnost výrazné strukturní odlišnosti odpovědí jednotlivých respondentů. usnadněna je také analýza zjištěných dat, jelikož témata bývají v přepisech lépe lokalizovatelná. strukturovaný rozhovor je vhodný také v situaci, kdy je omezena možnost rozhovor opakovat. Nevýhody zvolené techniky: relativní omezení pružnosti rozhovoru a možnosti sondování. Podobná formulace otázek kladených různým respondentům také obsahuje nebezpečí přehlížení situace rozhovoru. Omezena je zde možnost vzít do úvahy individuální rozdíly a okolnosti Výběr respondentů a formy dotazování Z důvodu velmi úzkého okruhu respondentů a obtížnosti jejich vyhledávání, jsem na webových stránkách podala inzerát do rubriky OSTATNÍ, kde jsem uvedla základní informace o bakalářské práci a přidala prosbu o kontakt na transsexuály, kterým by nevadilo odpovědět mi na pár otázek. Na tento inzerát se mi v brzké době ozvalo 5 kladných odpovědí s přiloženými kontakty. V prvním kontaktu byl respondentům poslán stručný plánovaný obsah a cíl bakalářské práce a prosba o zaslání stručného životního příběhu, pro upravení a individualizaci otázek. Zpětně mi byly zaslány čtyři životopisy od respondentů se kterými jsem později spolupracovala. 27 HENDL J.: Kvalitativní výzkum. Praha, Portál, 2005, s HENDL J.: Kvalitativní výzkum. Praha, Portál, 2005, s

33 Příběh posledního respondenta je popsán z úhlu pohledu neméně zajímavého, rodičovského. V jednom případě byl uskutečněn osobní rozhovor, ve třech případech byl rozhovor uskutečněn elektronickou formou, a to přes internet. Konkrétně ve dvou případech prostřednictvím ICQ a v jednom případě pomocí ové adresy. Všem respondentům byla hned v podání inzerátu slíbená anonymita a nezveřejnění těch osobních údajů, u kterých si nepřejí, aby byli zveřejněny. Někteří respondenti se v rozhovoru nechtěli vyjadřovat na určité okruhy otázek, proto se stávalo, že v některých okruzích není vyjádření všech respondentů. Všem respondentům byla v textu změněna jména. Také některé informace, které by mohly vést k porušení soukromí, identifikaci respondentů nebo osob blízkých byly změněny nebo z textu úplně vynechány. Někteří respondenti si také přáli uvádět jejich názory a myšlenky přímo ve formě přímé řeči, aby nedošlo k pozměnění významu slov. 9.4 Základní údaje o respondentech Marek Základní údaje: narozen 1984 jako muž v ženském těle, zatím ve svých 23 letech podstoupil redukci prsou, 3 měsíce u něj probíhá hormonální terapie a netrpělivě očekává operaci přeměny pohlaví. Středoškolské vzdělání, vysoká škola z osobních důvodů nedokončena. V součastné době žije se svou přítelkyní. Honza Základní údaje: narozen koncem 70. let jako muž v ženském těle, úspěšně podstoupil operativní přeměnu pohlaví. Vysokoškolské vzdělání. Má pětiletou vážnou známost. Jiří Základní údaje: narozen 1978 jako muž v ženském těle v 25 letech podstoupil úspěšně operaci přeměny pohlaví. Vysokoškolské vzdělání, momentálně pracuje jako učitel na střední průmyslové škole a zároveň pokračuje v doktorském studiu. 33