Integrace novousedlíků mezi původní obyvatelstvo obcí se suburbánní výstavbou: sonda do života obce Troubsko

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociologie Integrace novousedlíků mezi původní obyvatelstvo obcí se suburbánní výstavbou: sonda do života obce Troubsko Bakalářská práce Autor: Zuzana Červinková Vedoucí práce: Dr. Aleš Burjanek, Ph.D. Brno 2012

2 Na tomto místě bych ráda poděkovala Dr.Aleši Burjankovi, Ph.D., za pomoc, cenné rady a připomínky při tvorbě této práce. Děkuji také všem, kteří mi předali cenné informace a byli ochotni mi poskytnout rozhovor.

3 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouze s použitím literatury uvedené v seznamu. V Brně dne 4. prosince 2012

4 Obsah 1 Úvod 5 2 Teoretický kontext Proces suburbanizace a jeho vývoj Důsledky suburbanizace Suburbanizace a lokální společenství Suburbanizace a občanská aktivita Fyzické prostředí suburbia a společenské aktivity Analýza a výsledky Seznámení s pracovním postupem Představení zkoumané lokality Prostředí obce a jeho vliv na integraci Participace na společenském a kulturním životě obce Politická a občanská angažovanost nových obyvatel Sociální vztahy mezi novými a původními obyvateli Závěr 44 5 Anotace 46 6 Annotation 47 7 Seznam použité literatury a zdrojů 48 8 Seznam obrazového materiálu 55 9 Jmenný rejstřík Přílohy 58

5 5 1 Úvod Suburbanizace je jev, který se v České Republice vyskytuje teprve asi od poloviny 90. let a stále nabírá na intenzitě, zatímco v Severní Americe či Západní Evropě probíhá již řadu desetiletí a svůj největší rozmach má pravděpodobně již za sebou. Stále větší počet lidí se stěhuje do nových rodinných domů v zázemí měst, kam odcházejí ve snaze zajistit si ideální způsob bydlení. Suburbanizace bývá spojována s řadou negativních důsledků na celospolečenské úrovni. Cílové lokality se potýkají nejen s proměnou fyzického prostředí, ale také se změnami sociálními. Příchodem nových obyvatel se mění socio-demografická struktura, charakter sociálních vztahů a celkový stav společnosti. Práce reaguje na proměnu sociálního prostředí v lokalitách, kde došlo k suburbánní výstavbě. Cílem je zachytit, jakým způsobem se nově příchozí integrují mezi starousedlíky. Integrace je chápána jako zapojení se nových obyvatel v lokalitě ve smyslu funkčním, kulturním, politickém a sociálním. Práce vychází z několika zásadních předpokladů. Důležitou roli pro integraci nového obyvatelstva hraje vzájemná rozdílnost obou skupin. Kromě rozdílného věku, vzdělání a sociálního statusu odlišuje obě skupiny také jiný životní styl, denní rytmus, hodnoty a postoje. Zásadně se liší také fyzická podoba jejich nemovitostí (Ouředníček 2008). Důsledkem uvedených odlišností může být sociální polarizace a konfliktní vztahy mezi skupinami, které oslabují možnost integrace novousedlíků. V dnešní společnosti charakteristické narůstající mobilitou ztrácí prostor svůj význam, děje se tak zejména v souvislosti s udržováním sociálních vztahů. Nově příchozí obyvatelé nejsou odkázáni pouze na vztahy v místě bydliště, mohou vést bohatý sociální život i bez zapojení se do místního společenství (Beck 1994; Giddens 1998). To může vést k oslabení lokálních komunit a ztrátě jejich významu. Integrace novousedlíků může být negativně ovlivněna také nízkou kvalitou míst setkávání (Gehl 2000) a malým množstvím příležitostí pro společenské kontakty. Pro navazování kontaktů je důležitá podoba veřejných prostor v obci,

6 6 dostatečná vybavenost službami jako je např. obchod, v němž se mohou lidé potkat, množství spolků a pořádání společenských událostí. Dalším ze zdrojů navazování kontaktů mezi lidmi, který přispívá k integraci nově příchozích, je politická participace. Noví obyvatelé mají zájem na zkvalitnění infrastruktury v obci a zavedení nových služeb, na které jsou zvyklí. Politickou participací či zakládáním občanských sdružení se mohou pokoušet prosazovat své zájmy, což může jednak díky zvýšenému množství kontaktů podpořit jejich integraci, ale na druhou stranu to může vést k větší sociální polarizaci obou skupin, zejména v případě, prosazují-li novousedlíci své zájmy na úkor původních obyvatel (Ouředníček 2008). Podle Olivera (2001) hraje důležitou roli pro míru politické participace také struktura obyvatelstva. Domnívá se, že čím vyšší je sociální homogenita určité oblasti, tím nižší je tamní politická angažovanost. V českých suburbiích ale příchodem nových rezidentů sociální homogenita spíše klesá, dochází k posílení sociální struktury obyvatelstva a oživení politického života obcí (Ouředníček 2008). V první části práce se věnuji důkladnému představení procesu suburbanizace. Kromě vývoje zmiňuji zejména jeho celospolečenské důsledky, jako jsou dopady na životní prostředí, vnitřní části měst, fyzické a sociální prostředí suburbií či politickou participaci. Dále se věnuji studiím popisujícím povahu komunit v suburbánních lokalitách. S narůstající mobilitou a odtržením času a prostoru místní komunity oslabují. V neposlední řadě kladu důraz také na povahu fyzického prostředí a jeho význam pro rozvoj společenských aktivit a kontaktů mezi lidmi. V druhé části práce uvádím poznatky zjištěné na základě vlastního výzkumu, sondy do vybrané lokality. Tato část obsahuje kromě stanovení popisu využitých metod a technik také představení zkoumané lokality, jejího fyzického prostředí a zhodnocení jednotlivých dimenzí integrace novousedlíků mezi původní obyvatelstvo (funkční vazby v lokalitě, participace na společenském a kulturním životě, politická a občanská aktivita a navazování sociálních vztahů). V závěru uvádím poznatky, ke kterým jsem došla.

7 7 2 Teoretický kontext 2.1 Proces suburbanizace a jeho vývoj V dobách minulých byl zpravidla vývoj sídelní struktury charakterizován jedním převládajícím procesem. Dnes je dominantní vzorec prostorového rozmístění populace a jejích aktivit mnohem méně patrný (Ouředníček 2005). Přesto můžeme v současnosti hovořit o jednom významném procesu, který mění především příměstskou oblast postsocialistických zemí a má dlouhodobé a rozsáhlé důsledky pro celé metropolitní území (Sýkora 2003). Tímto procesem je suburbanizace, kterou je možno chápat jako snižování počtu obyvatel vnitřních částí měst a jejich odchod do nově postavených čtvrtí rodinných domů v zázemí měst (Horská, Maur, Musil 2002). Suburbanizaci je nutné chápat i jako celkovou změnu struktury osídlení, tzn. změnu funkčního využití území, a také sociální struktury obyvatelstva (Ouředníček 2003). Tato změna je dlouhodobá ve svých důsledcích a vede k výraznému zakotvení rozmístění člověka a jeho činností v krajině (Sýkora 2003). V odborné literatuře můžeme najít řadu vzájemně odlišných pojetí procesu suburbanizace. Podle Sýkory se suburbanizací obvykle označuje růst města prostorovým rozpínáním do okolní venkovské a přírodní krajiny (Sýkora 2002: 10; Sýkora 2003: 219). Dochází k ní příchodem nových lidských aktivit do lokalit ležících mimo kompaktní zástavbu města a přitom v rámci aglomerovaného území (Sýkora 2002: 10; Sýkora 2003: 219). Proces suburbanizace je charakterizován nízkou hustotou osídlení, rozvolněnou, rozptýlenou a roztroušenou výstavbou. Aktivity odehrávající se v zázemí měst nemusí být vždy projevem suburbanizace. Dochází-li k rozrůstání města kompaktně, tedy postupně na jeho okrajích, může jít o pokračující urbanizaci. O suburbanizaci mluvíme, rozvíjí-li se oblasti, které jsou od urbanizovaných lokalit fyzicky odděleny, ačkoli funkčně jsou s nimi spjaty, a zázemí měst získává nové obyvatele 1, zatímco vnitřní město migračně ztrácí (Sýkora 2003). 1 Ouředníček (2007) upozorňuje, že růst zázemí (i na úkor vnitřního města) nemusí být vždy důsledkem suburbanizace. Rozlišuje minimálně pět procesů dekoncentrace lišících se vzájemně na základě motivací vedoucích k migraci, vztahu k jádrovému městu, kvality bydlení a dopadu na zdrojové a cílové lokality, které proměňují suburbánní zóny velkých sídel.

8 8 Z hlediska geografických přístupů ke studiu osídlení bývá suburbanizace označována za jednu z fází vývoje sídelního systému. Tony Champion (2001) uvádí čtyři fáze ve vývoji měst urbanizace, suburbanizace, counterurbanizace a reurbanizace. Tyto procesy jsou chápány jako po sobě následující stádia urbánního vývoje a jsou definovány na základě růstu/poklesu populace v jádrové či periferní oblasti metropolitního regionu. Teorie čtyř stádií se stala nejběžněji používanou pro vysvětlení prostorových změn v systému osídlení a řada dalších autorů se pokoušela vysvětlit měnící se sídelní strukturu použitím podobných modelů (Ouředníček 2005). Champion (2001) zmiňuje např. teorii diferenciální urbanizace 2, kterou popsali Geyer a Kontuly nebo přístup Fieldinga rozlišující mezi urbanizací a counterurbanizací 3. Vývojová stádia měst jsou odvozena od modelů růstu metropolitního regionu rozlišujíce mezi jeho jádrem a zázemím. Champion (2001) zmiňuje, že tento přístup pochází od Halla, který navrhl čtyřfázový model vývoje metropolitního regionu začínající koncentrací obyvatel do jádra, pokračující relativní a poté absolutní decentralizací, během níž jádro roste pomaleji než zázemí a nakonec na úkor zázemí čelí absolutní ztrátě populace. Vývoj končí fází, v níž metropolitní oblast jako celek ztrácí obyvatelstvo a je vystavena naprostému úpadku. Toto pojetí bylo následně doplněno o myšlenku opakujících se cyklů vývoje, kdy po fázi úpadku přichází opět proces koncentrace, který vede k novému cyklu vývoje měst začínajícím obnoveným růstem metropolitního regionu a centralizací populace (Champion 2001). Cyklická teorie vývojových stádií měst byla dále rozvíjena v práci Leo van den Berga a jeho kolegů. První fází ve vývoji měst je urbanizace, jejíž pojetí se u jednotlivých autorů různí. Bývá chápána jako nárůst městských ploch, jindy spíše jako sociální proces, během nějž si lidé osvojují postoje a chování tradičně spojené s životem ve městech nezávisle na tom, kde bydlí (Champion 2001). Urbanizace je spojována zejména se změnami, které přinesla průmyslová revoluce 2 Autoři diferenciální teorie Geyer a Kontuly se zabývali sledováním migračních proudů v rámci národního sytému osídlení a došli k závěru, že o vývoji sídelního systému nelze hovořit jako o střídání po sobě následujících fází. Vývojové procesy systému osídlení probíhají spíše současně s tím, že jeden z procesů může získat na určitou dobu převahu (Champion 2001). 3 Fielding rozlišuje mezi urbanizací a counterurbanizací na základě vztahu mezi migračním přírůstkem a velikostní sídla, popř. jeho urbánním statusem. Je-li migrační přírůstek určitého místa nepřímo úměrný velikosti sídla, probíhá counterurbanizace (Champion 2001).

9 9 a ještě v 50. letech 20. století je považována za dominantní proces vývoje systému osídlení. 60. léta 20. století jsou v nejvíce urbanizovaných zemích dobou, v níž je převládajícím procesem vývoje sídelní struktury suburbanizace (Champion 2001; Ouředníček 2002; Ptáček 1998). Lidé se stěhují do zázemí měst, kde nacházejí kvalitnější životní prostředí. Přesunují se i výrobních aktivity do míst, kde méně obtěžují okolí a jsou dobře dopravně dostupné. S masivním rozvojem automobilové dopravy je lidem umožněno usadit se kdekoli v prostoru. S nárůstem dopravy a tím souvisejícími problémy v centrech měst se začíná snižovat počet obyvatel celé urbanizované oblasti, obyvatelstvo ubývá v jádru města i jeho zázemí. Champion zmiňuje, že Van den Berg a kol. hovoří o deurbanizaci, přičemž se tato fáze víceméně rovná Fieldingově counterurbanizaci. Po třetím stádiu vývoje měst může následovat ještě čtvrté, nazýváno reurbanizací. Jde o návrat obyvatelstva do měst a jejich znovuoživení, autoři zmiňující tuto fázi však konstatují, že bez určité podpory a intervence ze strany vlád a místních samospráv není reálná (Champion 2001) 4. Proces suburbanizace znamená také výraznou změnu sociální struktury obyvatelstva (Ouředníček 2003: 236). Mění se způsob života lidí, kteří přicházejí do suburbánních lokalit. Tito jsou vystaveni novým podmínkám prostředí, do nějž přišli, zároveň však toto prostředí proměňují. Přicházejí z měst, čímž v rostoucím množství venkovských oblastí dochází k promíchávání původního způsobu života s městskými prvky a funkcemi, což může být označováno jako nepřímá urbanizace 5 (Ouředníček 2003). Suburbanizace není ničím specifickým pro dvacáté století 6. Za její počátky bývá nejčastěji označováno 18. století, kdy si anglická buržoazie oblíbila vlastnit vilu v zázemí města (Ouředníček 2008; Sýkora 2003). Výraznější rozvoj suburbanizačního procesu bývá spatřován až přelomu 19. a 20. století, kdy 4 Teorie vývojových stádií neposkytuje možnost komplexního vysvětlení urbánního vývoje v Evropě, bývá kritizována pro svou nedostatečnost a zjednodušenost (více např. Ouředníček 2005) 5 Tato teze může mít v Českém prostředí, jak zmiňují Galčanová s Vackovou (2008), do určité míry omezenou platnost a to díky vysokému stupni urbanizace českých zemí, který byl podpořen zejména masivní industrializací v době Habsburské monarchie. Rozdíly mezi městem a venkovem proto nejsou tolik patrné jako v jiných evropských zemích, přesto v běžném životě stále hrají svou roli. 6 Např. Schwab (1992) uvádí, že důkazy o existenci suburbií existují již dokonce z dob starověkých mezopotamských měst, Athén či Říma.

10 10 dochází k technickému pokroku v dopravě (Sýkora 2003). Zejména rozvoj železniční a následně automobilové dopravy, po druhé světové válce, umožnil populaci obývat vzdálenější oblasti v okolí měst a snížit hustotu osídlení (Schwab 1992). Gottdiener a Hutchison (2006) zdůrazňují, že technický pokrok v dopravě nebyl příčinnou suburbanizace, ale pouze prostředkem, který ji umožnil. Aby se dosavadní prostorový vzorec osídlení změnil, musela se poptávka setkat s nabídkou. Suburbanizační proces přinesl radikální změny díky bytové politice vlády, výstavbě dálniční sítě, aktivní výstavbě nemovitostí podnikatelů s realitami, dostupnosti půdy pro výstavbu a decentralizaci průmyslu na straně nabídky, a oblíbenosti suburbánního bydlení, baby boomu a tudíž potřebě mladých rodin s dětmi po novém bydlení, velkému zahlcení centrálních měst lidmi a dopravou a lepšímu životnímu prostředí v zázemí města na straně poptávky (Gottdiener, Hutchison 2006; Ptáček 1998; Sýkora 2003) 7. Nově postavené suburbánní lokality se prezentovaly jako místa oslavující suburbánní ctnosti, což v této době znamenalo rasovou, etnickou a třídní exkluzi v souvislosti s nízkou hustotou osídlení. Právě touha po rasové, třídní a náboženské exkluzi se přidala k dalším faktorům přispívajícím k odchodu do suburbánních lokalit (Gottdiener, Hutchison 2006). V dnešní době, kdy se individualizace stala strukturou společnosti, hraje touha po bydlení v homogenních lokalitách také důležitou roli. Na individuích spočívá veškerá zodpovědnost za zajištění vlastní existence. Při snaze o co nejsprávnější rozhodnutí musí čelit nejistotě, váhavosti a nedostatku kontroly. Snaží se tak eliminovat všechno, co by je mohlo ohrozit. Podezřelým se stává vše, co je jiné, neznámé a nejasné, ztělesněním takových charakteristik jsou cizinci. Proto se lidé snaží nepřicházet s nimi do kontaktu a ti, kteří si to mohou dovolit, odcházejí do suburbií, míst, kde mohou styk s cizinci omezit na minimum. Tyto lokality jsou izolovány od míst s jejich potenciálním výskytem, mnohdy jsou dokonce fyzicky chráněny a narušování homogenity není tolerováno 8 (Bauman 2002). 7 Subrubanizace se v USA v důsledku těchto jevů stala masovým jevem. Podle definice chápající suburbia jako oblasti situované v rámci metropolitního území, ale mimo centrální město, žilo v roce 1983 více než 102 milionů Američanů v suburbiích (Schwab 1992). 8 Vrcholem tohoto stavu jsou tzv. gated communities rezidenční lokality obehnané vysokými ploty, kam mají přístup pouze jejich obyvatelé a která bývají hlídána kamerovým systémem nebo i

11 11 Nová výstavba v zázemí měst byla v USA charakteristická koloniemi rodinných domů, jež byly postaveny tzv. na zelené louce. Tyto domy měly pravidelný půdorys a byly stavěny v rámci celých obytných souborů stavebními společnostmi na klíč (Ptáček 1998: 135). V České republice se proces suburbanizace vyvíjel specifickým způsobem. Zatímco ve většině evropských států dochází po druhé světové válce k masivnímu přesunu obyvatel a dalších funkcí za hranice vnitřního města, růst pražské aglomerace byl však přerušen nástupem komunistického režimu k moci. Veškerá půda byla zestátněna a měla sloužit zejména zemědělství. Bytová výstavba byla pod státní kontrolou, namísto podpory individuálních forem bydlení, stát investoval do budování tzv. sídlišť. Svou roli sehrálo také zavedení tzv. střediskové soustavy obcí 9. Důsledkem tohoto vývoje byla v podstatě naprostá neexistence suburbanizačního procesu (Ouředníček 2005; Ouředníček, Posová 2006). S politickými a ekonomickými změnami v roce 1989 se očekávalo i oživení procesu suburbanizace. Přechodem k tržní ekonomice však došlo k poklesu průměrných příjmů, růstu cen nemovitostí, stavebních prací a materiálů. K postupnému nárůstu suburbanizačních tendencí začalo docházet až se zavedením podpor bydlení ze strany státu. (Sýkora 2001). Pro české prostředí je typická nejen výstavba domů na klíč, ale i individuální projekty (Ouředníček 2003). Dalším specifickým znakem je velmi málé množství tzv.greenfield developments, tj. nových autonomních sídel bez návaznosti na stávající sídelní síť. Česká suburbia vznikají na okrajích menších obcí (Ouředníček 2008: 13). bezpečnostní agenturou. Mohli bychom je označit jako novodobá opevněná hradiště. (Sýkora 2010) 9 Šlo o koncept sídelní politiky, kdy socialistický stát investoval především do středisek většího osídlení. Díky tomu se malé, tj. nestřediskové, obce, byť ve výhodné poloze blízko Prahy a s potenciálem pro suburbánní vývoj, prakticky nerozvíjely, což se podepsalo na vzhledu jejich fyzického prostředí, demografické struktuře i sociálním statusu (zdroj: suburbanizace.cz)

12 Důsledky suburbanizace Suburbanizace bývá v odborné literatuře nejčastěji spojována s negativními jevy. Hovoří se o poškozování životního prostředí, degradaci krajiny, záborech zemědělské půdy (Gremlica 2002; Putcher 2002; Seltzer 2002; Hnilička 2005). Rozvolněnost suburbánní výstavby a s ní spojené prostorové oddělení funkcí má za následek také vysoké náklady na zřízení a provoz technické infrastruktury a občanské vybavenosti. Osobní automobil se pro obyvatele zázemí měst stává nezbytností, jelikož veřejná doprava se kvůli nízké hustotě osídlení v těchto lokalitách stává neefektivní. Lidé tráví stále více času na cestách dojížděním do práce, na nákupy, vozením dětí do škol, což zabere mnoho času, který jim pak chybí na setkávání se se sousedy a zapojení se do komunitního života. Suburbanizace tak přispívá i k narůstající individualizaci, ztrátě sociální soudržnosti, oslabování sociálního kapitálu a občanské společnosti (Sýkora 2003: 227). Suburbanizace má vliv také na vývoj vnitřních částí měst. Tím, že se movitější obyvatelé s vyšším statusem přesouvají z oblastí uvnitř města na periferie, tyto části upadají. Sociálně slabší obyvatelé nemají na výběr a jsou nuceni zůstat ve zhoršujících se sociálních a fyzických podmínkách města. Sociální polarizace ve společnosti může být prostorově vyjádřena ghettoizací částí městského prostředí 10 (Ouředníček 2001: 252). Za hranice měst se stěhují i komerční funkce a maloobchod a vnitřní části jsou proto plné tzv. brownfileds nevyužitých pozemků se starými budovami v dezolátním stavu, často i se znečištěnou půdou (Sýkora 2001). Dalším z významných důsledků suburbanizace je proměna sociálního prostředí zasažených lokalit, které se dotýká i tato práce. Podle Ouředníčka a Puldové (2006) se sociální prostředí se skládá ze dvou složek, sociálně- 10 V této souvislosti můžeme hovořit o rezidenční segregaci. Schwab (1992) rozlišuje mezi dobrovolnou a nedobrovolnou segregací. K dobrovolné segregaci dochází, když si určité skupiny obyvatel (s podobnými charakteristikami) přejí bydlet ve vzájemné blízkosti. O nedobrovolné segregaci hovoříme, pokud jsou určité skupiny obyvatel nuceny žít v lokalitách se špatnými podmínkami a existují bariéry, které jim neumožňují situaci změnit. Nově vznikající suburbia můžeme z tohoto hlediska považovat za výsledek dobrovolné segregace, která projeví-li se v masivnější formě, může přispět k nedobrovolné segregaci obyvatel vnitřních částí měst, kterým brání např. nedostatek finančních prostředků odejít také do suburbánních zón. V českém prostředí se rezidenční segregací a mimo jiné i jejím spojením se suburbanizací zabývá např. Sýkora (2010).

13 13 prostorové struktury a sociálního klimatu, přičemž sociální klima se těžce vymezuje, ale odkazuje především k charakteru sociálních vztahů mezi členy sociálních skupin, stupni sociální soudržnosti, typům chování a stavu, ve kterém se nachází lokální společnost. Díky dvousložkovému pojetí nemusí mít oblasti s podobnou strukturou obyvatelstva stejné sociální prostředí, svou roli sehraje právě sociální klima. Stěhování se do předměstských čtvrtí na periferiích velkých měst se týká pouze vybraných skupin obyvatel, čímž v cílových lokalitách dochází k sociální polarizaci. Příchozími skupinami jsou zejména mladé rodiny s vyšším vzděláním a vyšším socioekonomickým statusem a původními obyvateli spíše starší méně vzdělaní lidé, umístěni na nižší příčce sociálního žebříčku. Rozdíl mezi oběma skupinami můžeme spatřit také ve fyzickém stavu jejich nemovitostí. Nově přistěhovalí s sebou přináší i jiný životní styl, denní rytmus, odlišné postoje a názory (Ouředníček 2001; Ouředníček 2005; Ouředníček 2008). To vše může vést k sociálnímu napětí a následným konfliktům mezi jednotlivými skupinami, prostorové a sociální separaci a nezájmu nově příchozích o život v obci (Ouředníček, Puldová 2006), díky čemuž můžeme být svědky problematického začleňování novousedlíků mezi původní obyvatele. Integraci nově příchozích ovlivňuje nejen sociální vzdálenost mezi novými a původními obyvateli obcí, ale také fyzická vzdálenost mezi nimi. Nově postavené rodinné domy tvoří zpravidla samostatnou kolonii fyzicky oddělenou od staré zástavby (např. polem či jinými nevyužitými plochami). Častá je také absence chodníků, která znemožňuje vzájemné propojení obou částí obce (Ouředníček 2008). Kromě sociální polarizace bývá mezi problémy suburbánních lokalit spatřována také sociální separace a ztráta sociální soudržnosti (např. Putnam 2001). Zkušenost z českého prostředí na tak vážné důsledky zatím nepoukazuje (Kostelecký, Čermák 2004; Puldová 2006; Ouředníček, Puldová 2006; Vobecká, Kostelecký 2007). Noví obyvatelé znamenají pro obce posílení sociální struktury, oživení, aktivnější život v obci, více peněz do obecního rozpočtu a posílení stávající infrastruktury. Nově příchozí mohou také díky svým rozsáhlým kontaktům a schopnostem pomoci obcím se získáním řady dotací na zlepšení

14 14 životních podmínek, provoz místních služeb, spolků či financování společenských akcí (Ouředníček 2008: 46). 2.3 Suburbanizace a lokální společenství Tato práce se primárně soustředí na začlenění nově příchozích mezi původní obyvatele obcí, v nichž dochází k procesu suburbanizace. Koncept integrace se však v sociologické literatuře v tomto kontextu téměř neobjevuje. Zpravidla se hovoří o integraci marginalizovaných, exkludovaných skupin (cizinci, etnické nebo rasové menšiny, tělesně postižení aj.), což suburbanizéři 11 skutečně nepředstavují. V literatuře zabývající se suburbanizací a sociálním prostředím zasažených lokalit však můžeme najít otázky týkající se studia existence komunit v suburbánních lokalitách, které popisují sociální vztahy na těchto místech, jejichž charakter je pro hodnocení integrace nových obyvatel určující. Život v suburbiích byl často popisován přívlastky jako anonymní či individualistický. V souvislosti s popisem suburbánních lokalit jako míst, kde lidé hledají klid, ticho a bezpečí, hraje důležitou roli privátní sféra (Lupi 2005), suburbánní život je spojován s oslabením sociální koheze a odcizením (Jackson 1985; Putnam 2001). Objevují se ale i zcela opačné pohledy, které spojují suburbia s existencí fungujících lokálních komunit (např. Gans 1967). Oba vzájemně odlišné přístupy, přesto stejně stereotypní, jsou podobné tomu, co Wellman a Leighton (1979) v diskusi o dopadu industrializace a byrokratizace společnosti na kvalitu primárních vazeb mezi lidmi popisují jako Community Lost a Community Saved. Autoři se zabývali studiem komunitní otázky (Community Question). Z tohoto úhlu pohledu mohou být úvahy nad sociálním životem v suburbánních lokalitách popsány z hlediska Suburban Community Question (Lupi 2005). Prvním přístupem k Suburban Community Question je pohled na suburbium jako ztracenou komunitu (Community Lost). Moravanská (2007) zmiňuje, že tímto způsobem ho popisuje Whyte, když o něm hovoří jako svobodně vybraném vězení a jeho obyvatelích jako znuděných, opuštěných, odcizených a dehumanizovaných. Jackson (1985) spojuje oslabení smyslu pro komunitu v metropolitních oblastech 11 Rozuměj jedinci účastnící se procesu suburbanizace.

15 15 s rozmachem tzv. drive-in kultury, kdy rozmach osobního automobilu způsobil výrazné změny na celospolečenské úrovni. Sociální život se stává privatizovaným. Ačkoli industriální města byla sužována kriminalitou, rasovými předsudky a řadou dalších problémů, jejich obyvatelé s nimi byli spjati ve společném boji za získání výhod proti jiným městům. Dnes můžeme hovořit spíše o odcizení a anomii. Také Putnam (2001) vidí v neustálém dojíždění spojeném s životem v suburbiích jednu z příčin oslabení sociálních vazeb mezi lidmi, apatie k politickému a občanskému životu a celkovému úpadku sociálního kapitálu v americké společnosti. Putnam (2001) také zmiňuje práci etnografky Baumgartner, která hovoří v souvislosti se suburbii o morálním minimalismu. Život v těchto oblastech je charakteristický atomizovanou izolací, minimální reciprocitou, a tudíž nezájmem o své sousedy a občanský život. Schwab (1992) uvádí, že Baumgartner spojuje toto chování se suburbanizéry středních tříd žijících v samostatně stojících rodinných domech. U jiných autorů můžeme naopak najít přístup tzv. zachráněné komunity (Community Saved). Moravanská (2007) zmiňuje například Favu, který v suburbiích nachází poměrně bohatý sociální život, často i bohatší než mezi obyvateli městských sídel. Také Gans (1967) vyvrací tzv. suburbánní mýtus spojující tato místa s odcizením a anonymitou. Existenci společenského života a sociálních vazeb mezi lidmi žijícími v suburbiu spojuje, podobně jako Fava, s podobnými charakteristikami jeho obyvatel. Více kontaktů vzniká mezi lidmi, kteří sdílí podobné socio-demografické charakteristiky, životní styly, hodnoty a názory. Koncepty Community Lost a Community Saved jsou často kritizovány pro svou prostorovou podmíněnost (Wellman 1979, Wellman a Leighton 1979). V moderní společnosti dochází k odtržení prostoru od času a místa. Vzdálenost přestává být důležitá, sociální vztahy jsou vytrženy z místních kontextů interakce, sociální činnost není vázána na zvláštnosti kontextů přítomnosti (Giddens 1998: 26). Příkladem může být mobilní telefon, jehož rozšíření uštědřilo poslední ránu všem nárokům, které snad mohla mít fyzická blízkost na duchovní soužití (Bauman 2004: 50). S rozpojením času a prostoru se pojí také narůstající mobilita. To, do jaké míry jsme pohybliví a schopni se volně přemisťovat bez ohledu

16 16 na vzdálenost, dnes chápeme jako hlavní stratifikační faktory jak v globálním, tak v lokálním měřítku (Bauman 2004: 51). Veškerá svázanost s místem a veškeré svazky s jeho obyvateli se chápou jako pasivum, nikoli jako aktivum (Bauman 2004: 53). Posílená role mobility a ztráta významnosti prostoru se nemusí projevit ztrátou komunity, výsledkem mohou být podle vlastního rozhodnutí volené a vytvářené sítě známostí a sousedských a přátelských vztahů (Beck 2004: 137). Podobně může být popsán poslední koncept ke studiu komunitní otázky Community Liberated. Zdůrazňuje, že v důsledku celospolečenských změn (oddělení místa bydliště od místa pracoviště, levná a efektivní doprava a komunikace aj.) nedochází k oslabení primárních vazeb mezi lidmi, tyto vazby již pouze nejsou organizovány do pevně propojených a těsně omezených pospolitostí, fungující vazby mohou existovat i nezávisle na konkrétním místě (Wellman 1979: 1206). Tímto způsobem chápe Lupi (2005) také komunity v dnešních suburbánních lokalitách. Lidé ve svých potřebách již nejsou tolik vázáni na lokalitu, v níž bydlí. Přesto pro nás bydliště stále nepřestává být důležitým, na tomto místě můžeme hovořit o sousedství. Studium sousedství bylo často součástí komunitních otázek. Za klasickou podobu komunity bylo považováno určité místo v prostoru, mezi jehož obyvateli převažovaly primární sociální vztahy. Termíny sousedství a komunity však odkazují k odlišným konceptům. V moderní společnosti, jak je uvedeno výše, jsou sociální kontakty roztříštěny napříč prostorem (Gottdiener, Hutchison 2006), sousedství proto odkazuje spíše k méně intenzivním vztahům odvíjejících se od společně užívaného prostoru, zatímco komunity s intenzivními vztahy mezi členy mohou existovat nezávisle na konkrétním místě. Vazby mezi sousedy jsou slabší 12 a jsou založeny zejména na vzájemném poskytování malých služeb, jako je půjčování domácích potřeb, hlídání dětí apod. I přes svoji nižší intenzitu jsou tyto vazby nezanedbatelné (Wellman 1996). Chceme-li přesto nějakým způsobem popsat lokalitu bydliště z hlediska komunitních studií, nejlépe tomu bude odpovídat koncept, o kterém hovoří Janowitz, Community of Limited Liability (Schwab 1992). Místo, kde bydlíme, je 12 Wellman a Leighton (1996) nevylučují, že v některých situacích můžeme najít fungující komunitu i v rámci sousedských vazeb, domnívají se však, že ve většině případů tomu tak není. Na sousedství může být nahlíženo spíše jako na jeden ze shluků vztahových sociálních sítí.

17 17 vyjádřením naší identity a statusu, zde máme pocit kontroly a bezpečí. Ztotožňujeme se nejenom s naším domem, ale i kompletním okolím. Lupi (2005) to označuje jako home territory. Základem home territory je naše potřeba chránit majetek a ukázat náš socio-kulturní status. Místní sousedská sdružení vzniklá na základě home territory můžeme nejlépe popsat jako komunitu s ručením omezeným (Community of Limited Liability). Komunita je v tomto pojetí založena zejména na dobrovolném zapojení, které je zpravidla pouze dočasné, např. dojde-li k nějakému problému v lokalitě, který je potřeba společně řešit. Jakmile je problém vyřešen, vztahy mezi lidmi jsou omezeny na minimum a každý se vrací ke svým přátelům a aktivitám v jiných lokalitách. Přesto je tato komunita významným zdrojem sociálních kontaktů pro velké množství obyvatel metropolitních oblastí (Schwab 1992). Sousedství bezpochyby spojuje jedince, ať už pouze po prostorové, nebo i sociální stránce. Lupi (2005) uvádí, že v souvislosti se zkoumáním této problematiky je užitečné zabývat se spíše studiem teritoriálních vazeb než hledáním lokální sociální koheze a existencí lokální komunity. Sociální koheze je širší pojem spojující jedince se společností jako celkem a je diskutabilní, zda může být rozdělena do jednotlivých částí, které se vztahují pouze k určitým sociálním sférám. Koncept teritoriálních vazeb lépe vystihuje význam sousedství pro jeho obyvatele v každodenním životě. Vychází z představy, že všechny sociální vztahy jsou zakotveny v určitém místě a rezidenční prostředí je jedním z nich. Lupi (2005) zmiňuje práce několika nizozemských urbanistů, kteří došli k závěrům, že teritoriální vazby odkazují k veškerému chování a zkušenostem místních obyvatel a zahrnují široké spektrum aspektů jako je využívání místní vybavenosti, místo pracoviště, sociální vztahy a participaci obyvatel. Podle práce nizozemských vědců Van Engelsdorpa a Gaastelaarse, již uvádí Lupi (2005), mohou být popsány čtyři dimenze vazeb v určitém místě. První dimenzí jsou ekonomické a funkční vazby, vztahy zabývající se živobytím a časoprostorovým chováním. Jejími indikátory může být např. vzdálenost do práce nebo dostupná vybavenost. Další jsou vazby sociální, komunikace a sociální kontakty, které mohou být měřeny počtem a intenzitou sociálních vztahů mezi obyvateli lokality a jejich prostorovým rozptýlením. Třetí dimenzí jsou kulturní vazby odkazující

18 18 k emocionální a estetické identifikaci s lokalitou bydliště. Poslední dimenzí jsou vazby politické, založené na zájmu o místní záležitosti a případné aktivní či pasivní účasti na těchto záležitostech. Projevují se na základě účasti ve volbách, podepisováním petic, členstvím v občanských či politických sdruženích (Lupi 2005) 13. Vazby, které lidé v místě bydliště mají, mohou být základem pro jejich integraci mezi původní obyvatelstvo lokalit. 2.4 Suburbanizace a občanská aktivita Občanská aktivita je jedním ze zdrojů navazování kontaktů mezi lidmi. Zapoují-li se nově příchozí do politického a občanského života obce, usnadňuje to jejich integraci mezi původní obyvatele. Suburbanizací a jejím dopadem na politickou a občanskou aktivitu se zabýval americký sociolog Eric Oliver (2001). Domnívá se, že občané v USA mají v posledních letech menší tendenci chodit k volbám, méně se jich dotýká dění v politických stranách a méně důvěřují politickým institucím. Zmiňuje, že se v dnešní době hovoří nejen o úpadku občanské společnosti, ale i ztrátě komunity a sociální soudržnosti. Jako příčinu onoho stavu vidí rozmach suburbánní výstavby. Oliver (2001) uvádí, že pro rozvoj občanské společnosti jsou důležité místní samosprávy a lokální instituce, které umožňují lidem získat přístup k řešení sociálních a ekonomických konfliktů týkajících se jejich lokality. Čím menší je navíc velikost obce, tím více mají lidé tendenci být politicky a občansky aktivní. Mohou se snáze setkat s místními úředníky, což posiluje pocit vlivu na místní dění. Kolektivní řešení společných problémů má navíc pozitivní vliv na vytváření komunitních vazeb. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že suburbia jsou ideálním místem pro rozvoj občanské společnosti. Problémem je však, podle Olivera 13 Lupi (2005) na studiu dvou odlišných nizozemských suburbií dochází k závěru, že v prvních fázích jsou výrazné politické vazby, které jsou překvapivě silnější než touha po klidu, tichu a soukromí, která byla dominantní ve starších suburbánních oblastech. Zpočátku bylo cílem několika rezidentů dokonce vytvoření sociální koheze, ale ukázalo se, že motivy v pozadí byly směsicí politických, sociálních a funkčních aspektů. Lidé spíše než na komunitu kladli důraz na individualitu a autonomii. Vzniklé rezidenční organizace v těchto lokalitách podporovaly kolektivní organizaci a udržování suburbánního snu. Sociální vazby v suburbiích byly spíše nižší intenzity, ale přesto velkého významu. Místní vazby v suburbicích mohou být označeny jako imaginated communities, formy pospolitosti vytvářející dojem, že k sobě lidé patří, přesto neomezující a založené na dobrovolném zapojení.

19 19 (2001), jejich sociální struktura. Do nových rezidenčních oblastí se stěhují lidé se stejnými sociálními charakteristikami a dochází ke vzniku homogenních oblastí. Sociální, ekonomická a rasová homogenita obyvatel suburbií znamená absenci konfliktu, který by je přiměl k politické či občanské aktivitě. Jak pojednává Oliver (2001: 202), byla zdůrazněna potřeba politické participace pro řešení konfliktu, ale pozapomnělo se, že sociální konflikt je sám o sobě důležitým faktorem motivujícím k občanské aktivitě, zejména nestranickým typům občanské angažovanosti jako je spolupráce se sousedy a zapojování se do místních organizací. O úpadku občanské angažovanosti v souvislosti se suburbanizací hovoří také Robert Putnam (2001). V procesu suburbanizace vidí jednu z příčin úbytku sociálního kapitálu v americké společnosti. Kromě aktivity občanů v místních záležitostech klesá také komunitní život a oslabuje vzájemná důvěra, která je klíčová pro existenci sociálních kontaktů mezi lidmi. Funkční sítě komunitních vztahů podporují reciprocitu, jsme ochotni pro někoho něco udělat, protože očekáváme, že se nám to vrátí. Občanská angažovanost a sociální kapitál zase vedou ke vzájemným požadavkům a očekáváním, sdílené sociální sítě a reciprocita usnadňují vzájemně výhodnou spolupráci (Putnam 2001: 21). Dnešní americká společnost podle Putnama tyto schopnosti ztrácí, společnost je zaměřena více individuálně než komunitně. Suburbanizace přispěla k nárůstu automobilové dopravy. Díky neustálému dojíždění máme čím dál tím méně času na aktivní účast ve veřejném životě obce, v níž žijeme. Kromě vzdělání má právě čas strávený na cestách největší vliv na občanskou angažovanost (Putnam 2001). Výše uvedené skutečnosti vycházejí z podmínek, které se liší od situace v České republice. Česká zkušenost se suburbánními lokalitami je sice poměrně čerstvá, ale zatím nepoukazuje na tak vážné důsledky v oblasti politické participace 14 jako je tomu např. v USA. Vzhledem k tomu, že v českém prostředí suburbia zpravidla navazují na stávající menší sídla v zázemí měst, nejsou charakteristická homogenní sociální skladbou. Naopak přispívají k posílení sociální struktury, zvýšené politické aktivitě ze strany novousedlíků a k častější 14 Viz např. Kostelecký, Čermák 2004; Puldová 2006; Vobecká, Kostelecký 2007

20 20 tvorbě občanských sdružení (Ouředníček 2008). I v naší republice se můžeme setkat s poklesem volební účasti, ovšem studie, které se zabývaly spojením suburbanizace a politického chování nezaznamenaly žádný prostorový vzorec volební účasti. V malých suburbánních lokalitách jsou navíc lidé více politicky aktivní než v centrech velkých měst (Kostelecký, Čermák 2004). 2.5 Fyzické prostředí suburbia a společenské aktivity Za jeden z negativních důsledků suburbanizace bývá považován také fyzický vzhled nově postavěných rezidenčních lokalit. V satelitních městečkách často chybí základní vybavenost, jako jsou obchody, školy, školky, zdravotnická zařízení a jiné služby, na které je současný člověk zvyklý. Obyvatelé těchto oblastí jsou zpravidla odkázáni na stávající obce v okolí, jejichž infrastruktura není mnohdy schopna pokrýt zvýšenou poptávku, nebo jsou nuceni dojíždět do metropole, v jejímž zázemí bydlí. Nově postavené kolonie rodinných domů bývají dále označovány za pouhé noclehárny, řídce a monotónně zastavěné plochy, kde dochází ke ztrátě veřejného prostoru. Hovoří se dokonce o ztrátě místa, identity, oblastech bez života (Hnilička 2005). Fyzické prostředí může ovlivňovat také četnost kontaktů odehrávajících se mezi lidmi. Podle architekta Jana Gehla (2000) souvisí kvalita veřejných prostor s typem aktivit, které se v nich odehrávají. Venkovní aktivity rozděluje do tří kategorií, přičemž každá z nich má odlišné nároky na fyzické prostředí. Jde o nezbytné, volitelné a společenské aktivity. Mezi nezbytné aktivity řadí zejména činnosti, které jsou takřka nevyhnutelné. Patří sem chození do školy, práce, na nákup, čekání na zastávce a jiné nutné pochůzky, které je během dne třeba zařídit. Tyto aktivity musíme vykonávat, proto má hmotné prostředí jen malý vliv. Naproti tomu za volitelné aktivity můžeme označit ty, jež lidé provozují, pouze chce-li se jim a je-li jim to místem a časem umožněno. Sem řadíme procházky, postávání a pozorování okolí, sezení či slunění. Jsou odvislé na podobě materiálního prostředí. Pokud je fyzické prostředí nekvalitní, odehrávají se na něm pouze aktivity nezbytné, má-li dobrou kvalitu, objevují se i aktivity volitelné. Třetím typem sou aktivity společenské. Tyto závisí na přítomnosti druhých na veřejných místech. Jde např. o zdravení se a jinou konverzaci

21 21 či pozorování a poslouchání lidí v okolí. Společenské aktivity vznikají v souvislosti se dvěma předchozími kategoriemi v místech, kde se lidé pohybují, potkávají, vzájemně se míjejí, pozorují. Lépe se jim tedy daří tam, kde mají nezbytné a volitelné aktivity kvalitnější podmínky (Gehl 2000: 14). Kontakty ve veřejném prostranství jsou zpravidla charakteristické svou volností a nízkou intenzitou. Přesto jsou důležité nejen samy o sobě, ale často tvoří základ pro vznik silnějších vazeb. Pokud fyzické prostředí nenabízí dostatečné předpoklady pro existenci společenských kontaktů, lidé musí volit pouze mezi samotou nebo náročnými vztahy s nejbližšími osobami. Díky častému potkávání druhých si můžeme nenáročně a spontánně vytvořit známosti, které je pak díky četným setkáváním jednodušší udržovat. Můžeme se jen tak rozhodnout, že se navštívíme, přátelství nemusí být udžováno po telefonu a pozvánkami (Gehl 2000: 21). Velká vzdálenost mezi jednotlivými funkcemi ve městě, stavba vysokých budov, podzemních parkovišť a obytných zón s neosobními prostory nelákajícími k procházce přispěla podle Gehla (2000) ke zhoršení kvality veřejného prostředí a tím utlumila venkovní aktivity na minimum.

22 22 3 Analýza a výsledky V této části se budu věnovat integraci nových obyvatel mezi starousedlíky ve vybrané lokalitě, kterou představuje obec Troubsko. V souvislosti s teoretickými východisky se zaměřím na hodnocení jednotlivých aspektů ovlivňujících integraci nových obyvatel se sociálním prostředím obce. Předpokládám, že svou roli v integraci nově příchozích bude hrát dobrá dostupnost města Brna, které oplývá širokou škálou možností, v dnešní mobilní době nejsou noví obyvatelé nuceni využívat vybavenosti obce a navazovat kontakty v lokalitě, čímž jsou omezeny příležitosti k promísení s původními obyvateli. Množství kontaktů mezi skupinami je ovlivněno také kvalitou veřejných prostor, čímž míním nejenom venkovní místa, jako lavičky, parky, procházkové trasy, ale také kulturní akce a místa poskytování služeb. Vycházím z předpokladu, že v suburbánních oblastech je zpravidla podobných prostor nedostatek, což integraci nově přistěhovalých neusnadňuje. Domnívám se však, že kvůli chybějící infrastruktuře či vybavenosti a jiným problémům, může docházet k vytváření občanských sdružení mezi sousedy, zvýšenému zájmu o dění v obci a aktivní participaci na tomto dění ze strany nových obyvatel. To výrazně podporuje komunikaci se skupinou starousedlíků a usnadňuje integraci nové skupiny. Naopak překážkou k rozvoji vzájemných kontaktů mezi skupinami mohou být jejich odlišné vlastnosti a životní styl. Při hodnocení integrace nových obyvatel jsem volně vycházela z konceptu teritoriálních vazeb. Pouta, která lidé k lokalitě mají či nemají, je nutí nebo nenutí přicházet do vztahů s místními, čímž přispívají k jejich případné izolaci nebo integraci mezi původní obyvatelstvo. Zvolila jsem čtyři dimenze možné integrace. První z nich je dimenze funkční, za jejíž indikátory považuji dostupnost a využívání vybavenosti obce (škola, školka, obchod, knihovna, hostinec/hospoda, pošta, místa setkávání) ze strany nových obyvatel. Druhou, je kulturní dimenze, hodnocena skrze zapojení nových obyvatel do místních spolků a kulturních společenských akcí (účast na akcích, zapojení se do organizace či přispívání na akce jiným způsobem, aktivita v místních spolcích). Následuje dimenze politická, mezi jejíž indikátory patří participace nově příchozích na politickém dění obce

23 23 (zastupitelstvo, rada, účast ve volbách) a zapojení se do jiných občanských aktivit nebo tvorba vlastních iniciativ. Poslední je dimenze sociální, která je posuzována na základě vztahů, kontaktů a komunikace nových obyvatel se starousedlíky Seznámení s pracovním postupem Vzhledem k tomu, že v rámci bakalářské práce není možné provést šetření na reprezentativním statistickém výběru, rozhodla jsem se pro provedení sondy do života jedné konkrétní lokality obce Troubsko. Zvolila jsem kombinaci několika výzkumných metod, které by mi umožnili získat dostatek informací pro posouzení integrace nových obyvatel mezi starousedlíky. Rozhodla jsem se využít analýzy textových materiálů, ať v tištěné podobě nebo z webových stránek, týkajících se obce, údajů dostupných obecních statistik, dále vlastního zúčastněného pozorování doplněného o pořízení fotografií a v neposlední řadě polostrukturovaných rozhovorů s vybranými představiteli obce. Široké spektrum pracovních postupů umožňuje posouzení problematiky z více úhlů pohledu, čímž nabízí možnost jejich vzájemného porovnání, popř. potvrzení (Silverman: 2005). Začala jsem průzkumem lokality skrze zúčastněné pozorování. Obec Troubsko jsem opakovaně navštívila, procházela se po celém jejím území a pozorovala okolní dění. Vnímala jsem především, jakým způsobem se lidé po obci pohybují, zda jde pouze o nezbytně nutný pohyb nebo naopak nenucené procházky. Všímala jsem si, jak vypadají vzájemná potkání, zda se lidé zdraví, prohodí pár slov, či si sebe navzájem nevšímají. Při pozorování jsem hodnotila také vybavenost obce, kvalitu veřejných prostor a charakter staré a nové zástavby, jejich polohu v rámci obce a vzájemné srovnání. Průběžně jsem si zaznamenávala poznámky a pořizovala fotografie. V následující fázi práce jsem získané poznatky doplnila o další informace týkající se obce, které jsem získala zejména z internetových stránek Troubska, místních spolků a jiných stránek pojednávajících o zkoumané lokalitě. Zdrojem mi byl také obecní zpravodaj Troubský hlasatel a vývěsní místa v obci. Kromě 15 Vzhledem k využitým metodám výzkumu, které jsou uvedeny níže, jsem si vědoma omezených možností zhodnocení kvality, charakteru či intenzity vztahů mezi novými a původními obyvateli. Důraz je proto kladen zejména na okolnosti a příležitosti navazování těchto vztahů.

24 24 zmínek o vývoji obce, jsem se dozvěděla i informace o dění v obci, pořádání kulturních akcí, příp. problémech i zapojení nových obyvatel do aktivit v lokalitě. Dále jsem využila dostupné obecní, příp. krajské statistiky, jež jsem čerpala z dat Českého statistického úřadu. Nakonec jsem přistoupila k uskutečnění polostrukturovaných rozhovorů s představiteli obce. Předem jsem vybrala 10 osob na základě jejich zaměstnání nebo jiných aktivit v obci. Setkala jsem se se třemi odmítnutími s tím, že tyto osoby v obci nebydlí a proto nemají dostatečný přehled o místní situaci. Rozhovory jsem nakonec provedla ze 7 obyvateli Troubska, starostkou, radní (nová obyvatelka), kronikářem (současně radní), knihovníkem (bývalý kronikář), majitelkou obchodu se smíšeným zbožím (současně zastupitelka), ředitelkou školky a provozovatelkou mateřského centra (nová obyvatelka). Tito měli dobrou představu o dění v Troubsku. Mým cílem bylo, aby kvůli získání objektivnějšího obrazu byli mezi dotazovanými zastoupeni i noví obyvatelé, což se povedlo. Před každým rozhovorem byl naznačen kontext zjišťovaných informací a vysvětleno, co míním pojmy noví obyvatelé/původní obyvatelé (novousedlíci/starousedlíci). Průběh rozhovorů se odvíjel od předem připravených otázek 16, které v podobě podotázek (dodatečných otázek) reflektovaly jednotlivé zvolené dimenze integrace nových obyvatel mezi starousedlíky. Bylo-li třeba, byly přidány otázky usměrňující téma rozhovoru, nebo otázky, které se snažily získat od komunikačního partnera více informací. Otázky byly přizpůsobeny také tomu, zda šlo o nové či původní obyvatele. 3.2 Představení zkoumané lokality Obec Troubsko se nachází v Jihomoravském kraji, okrese Brno venkov. Leží v těsné blízkosti města Brna, asi 8 km západně od centra. Její rozloha je 6,03 km2. Vzhledem ke své poloze láká obyvatele z Brna, kteří touží po bydlení ve vlastním rodinném domě v klidnějším prostředí s dostupností centrálního města. Obec je rozdělena na tři části, Troubsko, Troubsko u zastávky a Veselka, která je od 16 Otázky byly inspirovány částí dotazníkového šetření využitého v práci Ouředníčka a Puldové (2006), která se zabývala změnou sociálního prostředí obcí se suburbánní výstavbou v okolí Prahy, mimo jiné i zapojením nových rezidentů do života obce a jejich soužitím s původními obyvateli.

25 Počet obyvatel 25 obce fyzicky oddělena dálnicí D1. Podle údajů ČSÚ měla obec k obyvatel, přičemž v roce 1998 to bylo pouze (Obr. 1). Do obce se stěhují zejména mladší rodiny s dětmi nebo páry ve středních letech. Počet obyvatel ve věku let se za tuto dobu zvýšil asi o polovinu a ve věku 0-14 let skoro o třetinu. Je to patrné i z poklesu průměrného věku v obci v letech , kdy docházelo k největšímu příchodu nových obyvatel, o 0,8 roku 18. Číslo by mohlo být i významnější, velké procento nově přistěhovalých však nemá v Troubsku přihlášen trvalý pobyt. To obci přináší méně finančních prostředků do rozpočtu, ale nutnost starat se o záležitosti v nové výstavbě. Podle starostky požadují nově příchozí zejména čištění a odklízení komunikací a mají zvýšené nároky na vybavenost kontejnery na tříděný odpad. V nové zástavbě navíc chybí kanalizace, která měla být zřízena již kolem roku 2003, obec však opakovaně nedostala potřebné dotace a proto se s jejím vybudováním začne až v příštím roce. Obr. 1 Vývoj počtu obyvatelstva v obci Troubsko v letech Vývoj počtu obyvatelstva Stav Rok Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování 17 S velkou dávkou zjednodušení můžeme konstatovat, že je v obci 1479 starousedlíků a 687 novousedlíků. V těchto číslech však nejsou započteni lidé, kteří se nehlásí k trvalému bydlišti v obci, opomíjíme populační vývoj starousedlíků a obyvatele, jejichž motivy k přestěhování nesouvisely se suburbanizací. 18 Zdroj internetové stránky ČSÚ, vlastní výpočty.

26 26 Jak jsem nastínila, nová výstavba započala kolem roku 1998, přičemž k největšímu nárůstu nových domů docházelo v letech Počet obydlených bytů byl při SLDB v roce a do příštího sčítání v roce 2011 vzrostl na (tzn. 289 nově obydlených bytů). Pozemky, na kterých stojí nové domy, skoupil developer, připravil na nich inženýrské sítě, na některých vystavěl domy na klíč, jiné rozprodal. Ke kontaktu nových a původních obyvatel může dojít ještě před nastěhováním. Bernard (2006: 750) uvádí, že samotná péče o dům se může stát jednou z prvních vstupních bran integrace. Vzhledem k tomu, že v Troubsku většina nových obyvatel využila stavebních firem, byl tento kontakt omezen na minimum. Svou roli v tom sehrává také poloha nových domů. Většina je umístěna v lokalitě Za kostelem a příliš nenavazuje na původní obec, je částečně oddělena zemědělskými a komerčními plochami. Druhá část výstavby přiléhá k obci lépe, nachází se v oblasti, kterou místní nazývají Za humny (Obr. 2). Jasně vymezené hranice mezi novou a původní částí obce mohou podle Potočného (2006) způsobit významnou komunikační bariéru. Obr. 2 Suburbánní výstavba v obci Troubsko. Zdroj: maps.google.com, vlastní zpracování 19 Zdroj internetové stránky ČSÚ.

27 Prostředí obce a jeho vliv na integraci Kvalita fyzického prostředí je jedním z faktorů ovlivňujících četnost kontaktů mezi lidmi. Setkávání se ve veřejných prostorech poskytuje možnost tvorby pouze volných nezávazných kontaktů, ty však mohou být základem pro budoucí intenzivnější vztah (Gehl 2000). Veřejný prostor je tvořen komunikacemi, náměstními či pěšími zónami a místy zábavy a odpočinku. Podobná místa v suburbánních lokalitách často chybí. V těchto převládají soukromé prostory propojeny veřejnými komunikacemi, které slouží zejména automobilovému provozu. Jedná se neosobní prostory nevybízející k procházce či dětským hrám (Cílek, Baše 2005). Ne jinak je tomu v nové troubské zástavbě. Suburbium je tvořeno pouze rodinnými domy stojícími ve spletitých slepých ulicích, kde vedou jen úzké chodníky po jedné straně. Chybí parky, lavičky, hřiště nebo nějaký obchod, kavárna, kde by se lidé mohli potkávat a které by poskytovali důvod starousedlíkům k jeho navštívení. V lokalitě Za kostelem jsou domy často opevněny vysokými zděnými ploty, některé ulice jsou opatřeny značkami zákazu vjezdu a varují, že se jedná o soukromý pozemek (Obr. 3). Zajde-li sem člověk, který zde nebydlí, má nepatřičný pocit narušování privátních prostor, stává se podezřelým. Suburbium svým charakterem vylučuje jakýkoli pohyb cizinců. Fyzické prostředí suburbia může integraci novousedlíků negativně ovlivnit také nepříznivým přijetím jeho vzhledu ze strany starousedlíků, kteří ho vnímají jako narušení původního charakteru obce. Zásadně su proti výstavbě takových sídlišťátek, jak se udělalo tady za kostelem, tam se dřív normálně bylo obilí, všechno bylo krásný a dneska je tam akorát, akorát lidi uskakujou od aut (knihovník).

28 28 Obr. 3 Charakter veřejných prostor v nové zástavbě obce Troubsko Foto: Zuzana Červinková, listopad Původní obec je sice, co se veřejných prostor týče, přívětivější, lidé se mohou přirozeně potkávat při pohybu podél hlavní komunikace, kde jsou dostatečně kvalitní chodníky, ale ani zde není mnoho možností k procházkám či posezení. V rámci obce jsem identifikovala jednu hlavní procházkovou trasu, a dvě možnosti venkovního posezení (Obr. 4), přičemž jedno z nich poskytuje pouze dvě lavičky a je navíc na velmi frekventované křižovatce. Druhé je naopak v klidnější části a výrazně větší, v blízkosti místní sokolovny, dětského a fotbalového hřiště, které by zasloužilo nemalou investici. Prioritou obce je ale nyní výstavba kanalizace v nové části Za kostelem. Na tato místa občas zavítají i novousedlíci, zejména maminky s dětmi a majitelé psů, kteří chodí na procházky nejčastěji.

29 29 Obr. 4 Místa setkávání ve staré části obce Troubsko Foto: Zuzana Červinková, listopad V obci je veškerá potřebná vybavenost. Najdeme zde obchod s potravinami i se smíšeným zbožím, školu, školku, mateřské centrum, knihovnu, poštu, tři hospody (jedna je však v místní části Veselka, fyzicky oddělené dálnicí). Podle výpovědí dotazovaných představitelů obce však noví obyvatelé využívají ve zvýšené míře pouze mateřskou školu. Tím, že děti navštěvují školku, a postupně i nedávno otevřené mateřské centrum, přichází do vzájemných kontaktů i jejich rodiče. Poloha a oddělení satelitu 20 od původní obce však přispívají k vyšší orientaci na Brno ze strany nových obyvatel, co se týče využívání služeb. Obchody jsou navštěvovány sporadicky. Podle Puldové (2006) ovlivňuje využívání obchodu konkrétní prostředí kolem jedince. Kromě zmíněné fyzické polohy je to také kvalita a vybavenost prodejny, záleží i na její otevírací době. Novousedlíci vyžadují určitý standard, který malé obchody nesplňují. Podobně je tomu i s troubskou knihovnou, která má omezenou nabídku i otevírací dobu. Navštěvuje ji 10 nových obyvatel z celkových 120 čtenářů. Jak uvedla provozovatelka mateřského centra: rozhodně je tady vrstva těch nových, který vlastně do tý původní vesnice vůbec ani nepřídou [ ] je lidí, kteří sem v životě nedošli, protože oni sem do obchodu nepůjdou, proč by sem do obchodu, že jo, chodili, v obchodě se prodává dvacet věcí a na poštu [ ] na obecní úřad to stejný, když není zbytí. Město přitahuje nové obyvatele zejména širší nabídkou a domnělou vyšší kvalitou veškerých služeb. Příkladem může být i škola, kterou 20 Jedná se o označení nové výstavby v Troubsku Za kostelem, které při rozhovorech používali moji komunikační partneři.

30 30 oproti mateřské školce navštěvuje minimum dětí z nové zástavby. Troubsko je s Brnem dobře spojeno regionální autobusovou dopravou, ve špičce jezdí autobus až třikrát za hodinu, večer a o víkendu je dostupnost horší, v dosahu je však i vlakové spojení. Většina novousedlíků přesto využívá možností automobilu a nesdílí se starousedlíky společnou cestu autobusem, která by se mohla stát zdrojem navázání kontaktů. Podle Putnama (2001) je jednou z příčin oslabení zájmu o lokální dění právě rozšíření automobilové dopravy. Díky dojíždění tráví lidé velkou část dne mimo bydliště, čímž klesá význam místních vazeb a snižuje se množství času věnovaného blízkým či sousedům, možnost integrace mezi původní obyvatele je tím značně snížena. Kromě zmíněných služeb je zdrojem nezávazných kontaktů mezi lidmi návštěva hospody, kam, jak jsem zjistila z pozorování a rozhovorů někteří novousedlíci zajdou. Ke komunikaci s původními obyvateli zde však dochází jen v malé míře. Jak zmiňuje knihovník: to lidi jen tak žijou vedle sebe [ ] když přindu do hospody, tak normálně vidim strarý sedět se starejma a nový s novejma, no každý maj to svoje, že bysme se nějak pokecali, to ne, jedna dvě věty, oni si sou pro sebe. Novousedlíci se liší svým životním stylem a socio-kulturními charakteristikami, čím větší jsou tyto odlišnosti, tím nižší je šance na vytvoření vzájemných vztahů. Gans (1967) považoval podobný životní styl, fázi životního cyklu a další charakteristiky za klíčové pro utváření vazeb mezi lidmi. Důležitým faktorem integrace je také sdílená každodennost (Bernard 2006; Galčanová, Vacková 2008), jestliže je nová zástavba fyzicky oddělena od původní, nepřijdou noví obyvatelé během každodenních aktivit, jako je odjezd do práce, práce kolem domu, vynášení odpadků, drobná sousedská výpomoc, do styku se starousedlíky. 3.4 Participace na společenském a kulturním životě obce Dalšími možnostmi zapojení nových obyvatel do dění v obci, které přispívají k jejich integraci mezi původní obyvatelstvo, jsou účast na společenských a kulturních akcích, podílení se na jejich organizaci, aktivita v místních spolcích a sportovních událostech. Při těchto příležitostech může docházet k nezávazným neformálním interakcím, které se mohou svým opakováním přetvořit v intenzivnější vztah.

31 31 V obci Troubsko funguje celkem 7 spolků, které se dají rozdělit do dvou kategorií, podle toho, zda jsou orientovány na sportovní či kulturní aktivity. Mezi kulturní spolky patří Národopisný soubor Podskalák, Katolický dům Troubsko, Kat Kaťák (organizující kuželkářské a mariášové zápasy) a můžeme sem zařadit i Český zahrádkářský svaz. Sportovními jsou Česká obec sokolská, TJ Sokol, SK Veselka a Jezdecký klub Troubsko, jež však provozuje osoba, která v obci nebydlí, a jehož členy jsou zejména mimotroubští obyvatelé. Všechny uvedené spolky působily v lokalitě ještě před příchodem nových obyvatel, z iniciativy novousedlíků ke vzniku žádné nové spolkové činnosti nedošlo. Za dobu, po kterou v obci stojí nová výstavba, přibylo členů kulturních sdružení jen po málu 21. Podařilo se mi zjistit, že mezi Zahrádkáři není nikdo z nových obyvatel a členy Podskaláku se stali celkem dva novousedlíci. Já myslím, že je to vo tom, že ty lidi vodněkad přišli z ňákýho místa, kde oni maj svoje známí a je to vo tom, že tady nikoho neznají a nijak se nezapojujou, jezdijou prostě za zábavou jinam (kronikář). Lidé většinou provozují volnočasové aktivity se svými blízkými, vysoký stupeň mobility dnešní společnosti má vliv na roztříštění sociálních vztahů v prostoru (Giddens 1998), proto lidé nejsou nuceni udržovat kontakty v místě bydliště. Tato situace se dá odůvodnit také nesouladem mezi nabídkou a poptávkou, noví obyvatelé mají jiné zájmy a možnosti v obci jim nevyhovují. Absence snahy o navýšení nabídky z jejich strany můžeme opět vysvětlit zejména vysokou orientací na Brno, které je snadno dostupné a poskytuje širokou škálu volnočasových aktivit. Výjimku v tomto směru tvoří pouze nově zbudované mateřské centrum, které založila jedna z nových obyvatelek, když nechtěla být neustále poutána na dojíždění do Brna a pociťovala nedostatečnou nabídku podobných služeb v obci: trošku ňáký ty věci, který třeba ta obec tradičně neměla, protože je svým způsobem nepotřebovala nebo protože prostě tady nebyly a každej to tak bral, že vzhledem k tomu, že sme vlastně blízko relativně od Brna, tak ti, kdo můžou, tak si dojedou do toho Brna za těma věcma nebo službama, který tady nejsou. Ale právě s příchodem nových obyvatel, třeba jako sme my, kterým tady tyhlety věci chybí, 21 Bernard (2006) při srovnání s Rakouskem zmiňuje, že participace ve spolcích je v českém prostředí méně rozvinuta, noví obyvatelé tak mají méně příležitostí integrovat se mezi starousedlíky.

32 32 protože sme třeba přišli z velkých měst, kde sou tyhle služby samozřejmostí, tak se třeba pokoušíme [ ] ty díry zacelovat (provozovatelka mateřského centra). Galčanová s Vackovou (2008: 17) se při studiu brněnských suburbií setkaly s podobou situací. Ve vesnickém prostředí je typické, že hlídání dětí probíhá formou sousedské výpomoci, kdežto ve větších sídlech, odkud pochází většina nových obyvatel, se počítá s využitím formálních organizací. Noví obyvatelé řeší uspokojení svých potřeb institucionální cestou. Bernard (2006: 753) dále uvádí, že při tvorbě nových aktivit novousedlíci vnášejí do vesnického prostředí i takové prvky, které jejich obraz v očích místních poškozují a tím může být znesnadněna jejich integrace. K podobné situaci v Troubsku nedošlo, původní obyvatelky naopak uvítali rozšíření služeb v obci jako příjemnou změnu zavedených pořádků. Mateřského klubu začaly využívat ještě dříve než novousedlíci. Důvodem v tomto případě nebude orientace nových obyvatel na Brno, jelikož o služby pro malé děti je mezi nimi zájem (školka), ale spíše vyšší informovanost o dění v obci ze strany starousedlíků a poloha centra, které se nachází mezi starou zástavbou. V porovnání s kulturními spolky je o sportovní aktivity mezi novousedlíky mnohem větší zájem. Domnívám se, že sport lépe odpovídá jejich představám o trávení volného času, jedná se o činnost, kterou pravděpodobně praktikovali i v místech svého bývalého bydliště. Uslaner (1999) považuje sport za prostředek rozšiřující naše sociální kontakty a sítě sociálních vztahů. Sport přivádí jedince k toleranci, větší důvěře ve své okolí, sportující lidé se také častěji podílejí na dobrovolných činnostech, to vše navíc posiluje sociální kapitál společnosti a podporuje účast na dalších žádoucích aktivitách. Společné sportování je důležitým bodem pro integraci. V Troubsku je bohatý program sportovního vyžití. Najdeme zde stolní tenis, futsal, volejbal, fotbal, pilates aj. Novousedlíci využívají zejména cvičení pro ženy a pro děti, které nyní vede dokonce jedna z nových obyvatelek, muži chodí hrát fotbal a jsou aktivní ve fotbalové přípravce, kterou navštěvují jejich děti. Sport je důležitým integračním kanálem, jak uvedla radní: takže si myslím, že v té obci prostřednictvím té sokolovny zase člověk osobně naváže velké množství přátelství a ty lidi dává dohromady a ty lidi se poznávají a

33 33 nejednou zjišťují, že vlastně bydlí kousek od sebe a že se akorát zdravili a teď už maj společnej zájem, ten sport. V Troubsku se koná také velké množství kulturních a společenských akcí a akcí pro děti. V místním hostinci je alespoň dvakrát do měsíce nějaká společenská událost (koncerty, plesy aj.). Tyto akce jsou hojně navštěvovány a podle výpovědí představitelů obce i ze strany nových obyvatel. Účastnila jsem se např. Martinského posezení u kytary a zaznamenala, že ačkoli noví obyvatelé přijdou, ke kontaktu se starousedlíky příliš nedochází. Když je nějaká akce tady místní jo, tak to navštíví, ale zase ne úplně jako jo, že by se s nama nějak moc dali dohromady, to sou Brňáci, to sou městští lidi (knihovník). Toto chování je důsledkem zvyku nových obyvatel žít ve městě, kde jsou denně nuceni vstupovat do velkého množství interakcí s lidmi, které osobně neznají. Pro zvládání těchto situací využívají interakčních postupů jako je Goffmanova zdvořilá nevšímavost (Giddens 1999). Vedení obce a původní obyvatelé si velice zakládají na historii obce a tradici místních hodů. Jedná se o prostředek, skrze nějž se mezi obyvateli buduje pocit přináležitosti k místu bydliště, identifikace s místem. Na organizaci kulturních akcí, včetně všech hodových oslav, se podílejí hlavně starousedlíci, noví obyvatelé se zapojují jen pasivně, navštívením těchto událostí. Veškeré informace o společenském dění jsou k nalezení na internetových stránkách obce, vývěsních tabulích v lokalitě a místním zpravodaji Troubský hlasatel, který je od změny ve vedení obce (rok 2010) nově zdarma doručován do všech domácností. Vychází alespoň šestkrát ročně a pravidelně se v něm objevují články oslavující historii a tradice obce, jeho rozšířením i mezi nové obyvatelstvo se obec snaží, aby se noví obyvatelé také identifikovali s lokalitou a více se zapojovali do jejího dění. Já myslím, že opravdu je důležité a musíme hodně dělat pro to, aby skutečně taková ta hrdost na obec se vybudovala hlavně u těch nových, protože bez těch nových prostě ta obec zestárne, vymře, budou se tam stěhovat lidi, kteří budou bydlet kousek za Brnem, ale kteří k té obci nebudou mít vůbec žádný vztah [ ] budou tam jen přebývat (radní, nová obyvatelka). Tato snaha ze strany obce je důležitým krokem pro podporu integrace.

34 34 Obr. 5 Nejvíce se noví obyvatelé zapojují do akcí pro děti Zdroj: Troubský Hlasatel, říjen 2012 Výjimku, v podílení se na organizaci ze strany novousedlíků, tvoří akce pro děti. Tyto jsou pořádány obcí, školou, školkou a nově také mateřským centrem: pokud se dělaj akce, tak to dělaj starousedlíci, ale oni se přidávají třeba, že se zúčastní, když děláme akce pro děti tak to se víc zapujujou (ředitelka školky). Tyto akce jsou jedním z nejvýznamnějších integračních zdrojů (Obr. 5). Přivádí dohromady jedince se stejnými zájmy, některými charakteristikami a v podobné fázi životního cyklu, což představuje základ pro navázání kontaktu a jeho zintenzivnění. Navíc dochází k budování vazeb k lokalitě, které jsou důležité pro další zapojení do místního dění a následnou integraci: jsou to akce pro děti, dětský den, tam bych řekla, že se jako začínají zapojovat hodně, vlastně lidé, kteří mají menší děti, tak ty se zapojují a většina je jich tady spokojená [ ] ti, co navštěvují tady tyto akce, tak se potom i začleňují do obce a jsou spokojenější (majitelka obchodu se smíšeným zbožím). Jejich participace na těchto akcích je však mnohdy vnímána pouze účelově: nejlíp se přesvědčují lidi, pokud se konají akce pro děti a to jejich dítě tam příde jo, tak to je vždycky jednodušší, protože oni mají pocit, že dělají něco nejenom pro obec, ale hlavně pro sebe, pro svoje dítě. Tak se podílejí třeba i na organizaci nebo přispívají na ty akce (radní); říkám oni to mají tak trošku, jako jo, jsou tam občané, kteří mají tady dítě ve školce,

35 35 takže dávají třeba i ty sponzorské dary, ale zase ano pro školku, ale že by se třeba nějak více podíleli, tak to určitě ne (starostka). To lze odůvodnit vysokou důležitostí dítěte v dnešní individualizované době, skrze dítě totiž dochází k uspokojování především emocionálních potřeb jejich rodičů (Dudová, Vohlídalová 2005: 3). 3.5 Politická a občanská angažovanost nových obyvatel Jedním z neopomenutelných faktorů přispívajících k integraci nově příchozích je politická a občanská participace. Ačkoli bývají suburbánní lokality spojovány s úpadkem zájmu o lokální dění a celkovým úpadkem občanské společnosti (Oliver 2000, Putnam 2001), vycházejí tyto závěry z odlišných podmínek, než nacházíme v České republice. Vzhledem k napojení českých subrubií na stávající menší sídla se nesnižuje heterogenita tamního obyvatelstva, která bývá nejčastěji spojována s oslabením politické a občanské angažovanosti. Dochází k posílení struktury těchto obcí, noví obyvatelé přinášejí řadu kontaktů a dovedností 22, mají zvýšené nároky, a proto se aktivně zapojují do politického dění, chodí k volbám a účastní se schůzí zastupitelstva (Ouředníček, Puldová 2006, 2009). Důležitým indikátorem zapojení se do politického života obce je volební účast. V obci Troubsko se volební účast při volbách do obecních zastupitelstev pravidelně pohybuje nad celorepublikovým průměrem (Obr. 6). Ačkoli od revoluce došlo k jejímu poklesu, nelze to odůvodňovat příchodem novousedlíků, jedná se spíše o současný trend projevující se napříč společností, odvíjející se od nižší důvěry občanů v politické instituce. Výjimku tvoří rok 2006, kdy volební účast v obci Troubsko poklesla z předchozích 63,05% v roce 2002 na 49,81%, přičemž v příštích volbách v roce 2010 se opět zvýšila na 61,40%. Podíváme-li se na vývoj účasti voličů v Troubsku ve volbách do poslanecké sněmovny (Obr. 7), které se konaly ve stejných letech, zjistíme, že v roce 2006 naopak vzrostla, a to na 75,81% z předchozích 68,34% v roce V příštích volbách v roce 2010 si udržela svou vyšší hodnotu na 71,39%. Tuto situaci můžeme vysvětlit tím, že v letech došlo k největšímu nárůstu obyvatel 22 Bernard (2006) se setkal např. s vyšší jazykovou vybaveností novousedlíků, která obci umožňuje snadnější získání dotací z Evropské unie.

36 Volební účast (%) 36 v obci, tito se při volbách do obecních zastupitelstev teprve zabydlovali a seznamovali s obcí, tudíž neměli dostatečný přehled o jejím politickém dění a voleb se neúčastnili. Neznamená to tedy jejich snížený zájem o participaci na veřejném životě, naopak, jak dokazuje volební účast ve volbách do poslanecké sněmovny, nově příchozí mají zvýšený zájem o politické dění. Důvodem jsou především jejich socio-demografické charakteristiky. Suburbanizace se účastní zejména mladší lidé s vyšším vzděláním a vyšším socio-ekonomickým statusem (Ouředníček, Puldová 2009), přičemž jedním z hlavních faktorů ovlivňujících volební účast 23 je právě vzdělanost obce, se zvyšující se vzdělaností vzrůstá (Vobecká, Kostelecký 2007). Obr. 6 Porovnání volební účasti ve volbách do obecních zastupitelstev Vývoj volební účasti do obecních zastupitelstev Obec Troubsko Česká republika Rok Zdroj: volby.cz, vlastní zpracování 23 Kostelecký a Čermák (2004) zmiňují, že volební chování je ovlivněno personálními charakteristikami jedinců (třída, věk, gender, vzdělání, status) a také vlastnostmi prostředí, v kterém jedinci žijí (míra nezaměstnanosti, podíl vysokoškolsky vzdělaných, věřících apod.). Důležitou roli navíc hraje velikost obce. Platilo, že čím menší je populační velikost obce, tím je volební účast vyšší.

37 Volební účast (%) 37 Obr. 7 Porovnání volební účasti ve volbách do poslanecké sněmovny Vývoj velební účasti do poslanecké sněmovny Obec Troubsko Česká republika Rok Zdroj: volby.cz, vlastní zpracování Zastupitelstvo obce Troubsko má 15 členů, kterými byli do roku 2010 pouze starousedlíci. Při volbách v tomto roce poprvé kandidovali také noví obyvatelé, nikoli však z vlastní iniciativy, byli vyzváni místními, aby se přidali k jejich kandidátce. Bernard (2006) při srovnávání politické účasti novousedlíků v malých obcích v ČR a Rakousku tuto situaci popisuje jako specifickou pro české prostředí. Domnívá se, že v České republice je snadnější dostat se do komunální politiky, protože jednak máme velké množství obcí se samostatnou správou a zadruhé zde kvůli přerušení demokratického vývoje neexistují tradiční obecní politické struktury. Příčinou může být i nižší zájem české společnosti o aktivní účast v politickém dění a tudíž opět snazší vstup do politiky pro nové obyvatele. Ve volbách nakonec uspěli dva z nich, jeden muž a jedna žena, která je dokonce členkou rady. Rok 2010 přinesl změny ve vedení obce nejen v tomto směru. V obci vládla od revoluce ODS spolu s KDU-ČSL, v posledních volbách se vítězem stalo SNK PRO TROUBSKO, a došlo k výrazné generační výměně zastupitelstva, která se často nesetkala s kladným přijetím ze strany starousedlíků. Původní obyvatelé vyjadřovali svou nespokojenost v článcích Troubského hlasatele, obávali se, že dojde k negativním změnám v obci, poměštění, nárůstu anonymity a oslabení tradic. Nové vedení obce se ale naopak, jak je uvedeno

38 38 výše, snaží tradice udržovat a upevňovat lokální identitu. Negativní přístup starousedlíků tudíž brzy opadl. Kromě aktivní politické účasti je důležitým zdrojem integrace také celkový zájem o dění v obci, který můžeme pozorovat skrze účast na jednáních zastupitelstva a občanskou aktivitu novousedlíků. Jak se shodli mí komunikační partneři, účast na zastupitelských schůzích není příliš vysoká. Zasedání navštěvují zejména starousedlíci, noví obyvatelé minimálně. Jejich zájem se zvyšuje v případě, že se jich projednávané záležitosti přímo týkají: myslím si, že teď to bude trošku aktivnější díky té kanalizaci, že lidi budou získávat informace a budou si řešit i ty osobní problémy, protože ty ulice jsou tam krátké, některé jsou vlastně slepé a bude se na nich budovat kanalizace a teď vlastně když někdo má dvě, tři auta a teď je nebude mít, kde třeba půl roku zaparkovat, tak najednou je bude to dění v obci zajímat (radní); spíš jako třeba je zajmá konkrétní příklad, já nevím, teďka budem mít kanalizaci, co se týká nové zástavby, tak to je zajmá, ale jinak já nevím, třeba rekonstrukce mateřské školy, pokud tam nemá dítě, tak asi ne, že (starostka). Podobná je situace i u angažovanosti v občanských sdruženích. V Troubsku existují celkem dvě, Troubští sousedé, jehož členové jsou však jen starousedlíci a které se vyjadřuje k environmentálním a ekologickým aspektům týkajících se rozvoje obce, a Občané za ochranu kvality bydlení a životního prostředí v Troubsku, které vzniklo z iniciativy nových obyvatel a jehož cílem je zachování kvality bydlení a životního prostředí, čehož se snaží dosáhnout zamezením všech podnikatelských aktivit a staveb, hlavně výstavbě rychlostní komunikace R43, jejíž vedení je v návrhu územní prognózy JMK doporučeno kolem Troubska, a rozšíření dálnice D1, která vede nedaleko nové výstavby a v podstatě Troubsko protíná. Druhé sdružení v současné době nevykazuje žádné významné známky aktivity. Charakter společenských uskupení, která v Troubsku můžeme najít, odpovídá Beckově (2004: 158) pojetí případných komunit dnešní doby. Tyto vznikají pouze jako dočasná uskupení, která reagují na konkrétní situace a témata. Koalice v tomto smyslu představují účelová spojenectví závislá na situacích a osobách, která jsou uzavírána v individuálním existenčním boji na různých společensky daných bojištích. Spojenectví charakterizuje dočasností a trváním pouze po dobu konfliktu, po jeho vyřešení ztrácí svou opodstatněnost.

39 39 Podobně charakterizuje existenci vztahů mezi lidmi v lokalitě bydliště Janowitz svým konceptem Community of Limited Liability (Schwab 1992). 3.6 Sociální vztahy mezi novými a původními obyvateli V této části se budu snažit zejména shrnout místa a příležitosti, při nichž v Troubsku dochází ke vzájemnému navazování kontaktů mezi skupinami, zmínit, jak starousedlíci přistupují k nově příchozím, popsat případné konflikty mezi obyvateli a pojmenovat překážky nebo naopak prostředky ke zlepšení vzájemných vztahů. Jak bylo nastíněno, podle závěrů mých pozorování i z výpovědí komunikačních partnerů, nejčastěji dochází ke kontaktům obou skupin mezi těmi, kteří mají malé děti. Potkávají se nejen ve školce využívané novými i původními obyvateli, ale také mateřském centru, velkém množství akcí pořádaných pro děti (Obr. 8). Maminky se dále potkávají při procházkách s kočárky, ve cvičení, tatínci ve fotbalové přípravce. Sdílená každodennost (např. vyzvedávání dětí ze školky), podobná fáze životního cyklu a problémy s tím spojené navíc poskytují dostatek témat ke komunikaci. Původní nezávazné kontakty mají šanci přerůst v intenzivnější vztahy. Podobná je situace také u majitelů psů, kteří na každodenních procházkách potkávají stále navzájem. Vztahy mezi nimi mohou rovněž přejít od letmých kontaktů po hlubší vztah, Bernard (2006) však dodává, že vznik intenzivnějších forem vztahů může být na vesnici i přes její homogennější sociální strukturu ztížen heterogenitou okolí, kterou nově příchozí pociťují. Základem vzájemných kontaktů je sdílená každodennost, nikoli společné zájmy a socio-demografické charakteristiky, lidé si nemohou své známé volit z velkého počtu osob jako ve městě.

40 40 Obr. 8 Nejčastěji navazují vzájemné kontakty maminky malých dětí Foto: Zuzana Červinková, listopad 2012 Psi se navíc stali jedním z konfliktů mezi skupinou místních a nově příchozích obyvatel. Starousedlíkům se nelíbilo, že noví obyvatelé venčí své psy volně a neuklízejí po nich výkaly: že abych to tak řekla slušně, jsou od pejsků pokakané chodníky [ ] původní obyvatelé z toho nejsou zrovna dvakrát šťastní [ ] protože když, že jo, je to na dědině, někteří lidé mají pocit, že když psa vypustí do polí, že mohou, ale ona se o ty pole někdo stará, že, protože tady sou převážně zemědělci, soukromí zemědělci, neradi to vidí nebo lidi když mají větší kus zahrad, nemají to oplocené, starousedlíci to respektují [ ] ale je to spíš nevím, jestli tím, že jsou z města, že sou takoví bezohlednější (majitelka obchodu se smíšeným zbožím). Dalším ze zmiňovaných rozdílů mezi původními obyvateli a novousedlíky je péče o okolí svých domů: já vím, že oni si třeba víc stěžují, když nemají odmetenou cestu, starousedlíci tak ti sou většinou zvyklí dělat sami spoustu věcí, i kolem domu, oni teda čekají, až kdo jim co udělá [ ] spíš čekají, že se udělá pro ně, než aby dělali oni pro obec (ředitelka mateřské školky). O této situaci píše také Galčanová s Vackovou (2008), když hovoří o rozdílném

41 41 vnímání soukromého a veřejného prostoru mezi skupinami. Lidé z města, odkud novousedlíci nejčastěji přicházejí, se méně identifikují s širším prostorem kolem svého bydliště, život ve městě je anonymnější. S tím souvisí také třetí rozdíl mezi starousedlíky a novými obyvateli, zmiňován ze strany mých komunikačních partnerů a zaznamenán i v rámci mého pozorování: tak já nevím, dete, na vesnici sou lidi zvyklí se zdravit, když se potkají, pozdravíte nikdo vám neodpoví [ ] sou tady takoví, kteří se na vás ani nepodívají [ ] no když pozdravím já, tak pokud vás ten člověk nezná, tak nepozdraví jo, to fakt se musíte znát, my sme zvyklý zdravit i když neznáme, ale z té druhé strany to moc není (ředitelka školky). Vzájemné zdravení není pro městský způsob zvládání velkého množství interakcí s neznámými lidmi zvykem. Městští obyvatelé se chovají podle pravidel, již zmíněné, Goffmanovy zdvořilé nevšímavosti. Kromě chování se nových obyvatel podle městského způsobu života může mezi překážky bránící rozvoji vzájemných vztahů patřit také fyzická a sociální vzdálenost mezi skupinami, charakter jejich domů a již zmiňované nedostatky veřejných prostor (viz kapitola 3.3). Z údajů ČSÚ o věkovém složení obyvatelstva obce, je patrné, že nově příchozími jsou hlavně mladší rodiny s dětmi a lidé ve středních letech. Na základě již uskutečněných výzkumů v suburbánních oblastech (Ouředníček, Puldová 2006; Puldová 2006; Voslařová, Puldová 2010) můžeme předpokládat, že novousedlíci dosahují oproti původním obyvatelům vyššího stupně vzdělání. Odlišnost socio-demografických charakteristik stěžuje vzájemnou komunikaci skupin a tím integraci nově příchozích: když někdo má pocit, že má spousty peněz a má několik titulů, tak to tak má a nebude se třeba stýkat s někým, kdo ten titul, ty peníze nemá (starostka). Socio-demografické charakteristiky (sociální status) se projevují i rozdíly ve fyzické podobě domů obou skupin (Obr. 9): jako třeba se na nás dívají, původní obyvatelé mají menší domy, noví obyvatelé mají větší domy, špatně (provozovatelka mateřského centra). Puldová (2006) dodává, že sociální charakteristiky mají na utváření vztahů mnohem větší vliv než fyzická vzdálenost obou skupin. Na příkladu konkrétní obce ukazuje, že i tam, kde je nová zástavba výrazně separována od původní, existují čilé kontakty. Nejdůležitější je podle ní podoba životních stylů vyplývající z blízkosti k velkému městu. Čím blíže je obec se suburbánní

42 42 výstavbou k městu, tím spíše budou životní způsoby původních obyvatel podobné nově příchozím, budou více poměštěni. Troubsko se nachází v poměrně malé vzdálenosti od Brna, přesto si udržuje spíše vesnický charakter (např. zmiňované zdravení), což rozvoji vzájemných sociálních interakcí nepřispívá. Obr. 9 Fyzické rozdíly mezi novou a původní zástavbou v obci Troubsko Foto: Zuzana Červinková, listopad 2012 Důležitým faktorem ovlivňující míru zapojení nových obyvatel do dění v obci a utváření kontaktů se starousedlíky je také doba, po kterou se výstavba v obci nachází. Se zvyšujícím se počtem let strávených v lokalitě rostou šance na vytváření vzájemných vztahů. Moji komunikační partneři hodnotili často vztahy jako neutrální a nevyvinuté, což se může v průběhu času změnit: no řekla bych, že je to takové nijaké, že když budou se více, až se sžijí tady s tou starší výstavbou, tak pochopí, jak to tady funguje, tak si myslím, že to porozumění bude, nebo jak začnou mít větší zájem jako tady s obcí spolupracovat (majitelka obchodu se smíšeným zbožím). Usnadnit vzájemné vztahy může také snaha ze strany obce, která se v posledních dvou letech zvýšila, a rozšíření takových