Klíčová slova: využití a pokryv krajiny, digitální model krajiny, srážko-odtokové modely

Transkript

1 Využití a pokryv krajiny (LULC) ve vazbě na hydrologické modelování Markéta Hanzlová, Institut geoinformatiky, VŠB-TU Ostrava Jan Unucka, Institut geologického inženýrství, VŠB-TU Ostrava Klíčová slova: využití a pokryv krajiny, digitální model krajiny, srážko-odtokové modely Abstrakt V rámci komplexního krajinného managementu jsou v dnešní době vyvíjeny digitální modely krajiny, které mohou nabývat mnoho rozličných podob díky různorodosti použitých dat, záměrů, metod a očekávaných výsledků. Také hydrologické modely patří mezi dynamicky se rozvíjející segment hydrologie a krajinného managementu. V rámci ČR se používají již také v legislativně upravené hlásné a předpovědní povodňové službě (ČHMÚ, podniky Povodí), kde v podstatě nahradily starší analogové předpovědní metody. Pro hydrologickou předpovědní praxi a krajinný management se používají zejména srážkoodtokové modely, které simulují s-o proces. Pomocí numerických metod jsou zde aproximovány jednotlivé komponenty hydrologické bilance a s-o procesu. Takové modely umožňují při vhodně zvolené schematizaci (diskretizaci jednotlivých sfér řešeného povodí) řešit jak celkový s-o proces, tak i procesy v rámci jednotlivých komponent hydrologické bilance (evapotranspirace, infiltrace, hypodermický odtok atd.). Jednou z hojně aplikovaných metod pro s-o modelování je metoda čísel odtokových křivek (CN křivky - Curve Number Method), která umožňuje odvození objemu přímého odtoku a kulminačního průtoku na zemědělsky a lesnicky využívaných povodích i na povodích urbanizovaných do velikosti plochy povodí cca 5 km 2. Tato metoda zohledňuje závislost retence povodí na hydrologických vlastnostech půd (infiltrace, aj.), počátečním stavu nasycenosti půdy, způsobu využívání půdy, vlivu infiltrace vegetačním pokryvem. Krajinný pokryv (land cover) či aktuální využití půdy (land use) má významný vliv na odtokové poměry v území a tak druhotně spolu s hydrosynoptickou situací ovlivňuje reakci povodí na srážky, což je citlivě sledováno především v období hrozících nebo probíhajících povodní. Využití a pokryv krajiny Důležitým pojmem v názvu této kapitoly je krajina. Co se týče vymezení tohoto pojmu, existuje nepřeberné množství definic, které spočívá především v různorodosti pohledu autora definice. Demek, 1990 a Oťahel, 1994 in ÚAE (2004) vidí krajinu jako přírodní systém a prostor se svým vnějším projevem a strukturou, jako reálnou část povrchu planety. Poměrně komplexní rozbor krajiny ze systémového hlediska představuje práce Miklóse a Izakovičové (1997). Vorel, 2004 in ÚAE (2004) identifikuje člověka s krajinou jako jeho životní prostor s přírodními prvky, které mohou či nemusí být zapojeny do struktury sídla nebo osídlení. Sklenička, 2003 in ÚAE (2004) ji začleňuje do hospodářského prostoru a vidí ji jako ekonomický zdroj. Lipský, 1999 in ÚAE (2004) pohlíží na krajinu skrze sfér Země, které se vzájemně ovlivňují a tvoří jediný komplex (litosféra, hydrosféra, pedosféra, biosféra, atmosféra, noosféra). Všechny uvedené definice postrádají globálnější pohled a z pohledu modelování krajiny se jeví nedostatečné. Naopak definice krajiny v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (sbírka zákonů č. 460/2004) ji charakterizuje v obecné rovině jako soustavu prvků, které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. V rámci studia krajiny ze systémového hlediska i z hlediska hierarchizace a dimenzování krajinných segmentů se toto zohlednění časového a prostorového aspektu jeví logickým a v podstatě nezbytným krokem. Přehledně toto téma zpracovávají Buzek a Hradecký (2001). Právě prostorový a časový aspekt je stěžejní při modelování využití krajiny a soustava prvků pak může charakterizovat

2 mimo jiné pravidla či síly, které ovlivňují změny v krajině. Praktickým příkladem v této souvislosti může být chování lesního porostu a jeho jednotlivých různovětých stádií během přívalových nebo regionálních dešťů. Zkoumání na různé úrovni detailizace a také časových změn hydrologického režimu lesního porostu jako celku může nastínit, jak složité vazby a mechanismy se v krajině uplatňují. EPA (2005) definuje pokryv krajiny jako pozorovaný fyzický pokryv tak, jak je viděn ze zemského povrchu nebo z vesmíru. Zahrnuje vegetaci (přírodní nebo pěstovanou) a lidské výtvory (obydlí, komunikace a další), které pokrývají zemský povrch. Vodní, ledové, skalnaté nebo písčité povrchy se považují také za kategorie pokryvu krajiny. Jensen (2005) charakterizuje pokryv krajiny stručně a výstižně, kde pokryv krajiny se vztahuje na typy materiálů přítomných v krajině (např. voda, písek, úroda, les, močály, lidmi vytvořené materiály jako je asfalt). Využití krajiny je podle EPA (2005) založen na souboru funkcí, za jakým účelem je území využíváno. Proto může být využití krajiny definováno jako série aktivit podniknutých k produkci jednoho či více zboží nebo služeb. Dané využití krajiny může být přisuzováno jedné části či více částem krajiny a několik kategorií využití krajiny se může vyskytovat na té samé části území. Taková definice poskytuje základy pro přesné a kvantitativní ekonomické i environmentální analýzy dopadů a přesné rozlišení mezi kategoriemi využitím krajiny, pokud je to požadováno. Podle Jensena (2005) se využití krajiny vztahuje na lidské činnosti v dané krajině (např. zemědělství, komerční sféra, osídlení). Využití a pokryv krajiny je v podstatě jedním z modelů krajiny, který může nabývat statické či dynamické podoby. Plynule se mění pod vlivem lidských a přírodních činitelů, vyúsťující v různé druhy dopadu na ekosystém. Přičemž nejdůležitějším faktorem změn v pokryvu krajiny je právě člověk a jeho využívání krajiny. Změny v pokryvu krajiny nemohou být pochopeny a vysvětleny bez znalostí změn ve vyžívání krajiny, které jsou hnány lidskou činností (Rajan, Shibasaki,1998). Databáze využití a pokryvu krajiny CORINE Land Cover je dnes ve velké míře využívaná v krajinném managementu a s ním spojeným modelováním změn ve využití a pokryvu krajiny, je také hojně využívaná při schematizaci povodí pro účely srážko-odtokového modelování. Databáze CORINE Land Cover byla vytvořena interpretací družicových snímků LANDSAT a dalších podpůrných dat do kategorií CORINE LC nomenklatury. Nomenklatura rozlišuje 44 tříd, které jsou seskupené do tříúrovňové hierarchie, která reflektuje fyzikální a fyziognomické charakteristiky (EEA, 2000). Pro s-o modelování se databáze jeví mnohdy nedostatečná především pro modely menších povodí (tedy pro měřítka větší než 1:25 000). Jde zejména o vyjímečnost členitosti české krajiny (CORINE nomenklatura některé jevy nepostihuje, např. mozaikovitý ráz krajiny), dále o nedostatečné rozlišení zemědělských ploch, které je třeba pro s-o proces odlišit vzhledem k různým infiltračním schopnostem půd podmiňovanou rostoucí vegetací. Jak již si přímo vynucuje praxe hydrologického modelování, klasifikace typů povrchu či využití krajiny a od toho odvislých hydraulických parametrů je nezbytným krokem pro vybudování a provozování srážko-odtokového nebo i hydraulického modelu. Pokud se jen omezíme na dominantní hydraulické parametry jako jsou drsnost a hydraulická vodivost (Bedient et Huber, 2001), je zjevné, že využití půdy či krajinný pokryv je přímo determinují.

3 Digitální model krajiny Dalším pojmem je digitální model krajiny, který je základem pro mnohá modelování, jak už změn pokryvu a využití krajiny, tak také dalších např. erozních vlivů, hydrologických bilancí. Digitálním modelem krajiny pak podle Kolejky (2002) rozumíme minimálně třírozměrné, počítačem generované schéma vybraného segmentu krajinné sféry zachycující ve zjednodušené, avšak integrované podobě jeho základní strukturní a v dalším rozměru také dynamické rysy. Manipulace s tímto modelem se děje na základě pokynů uživatele integrované databáze prostřednictvím poznatkové základny, která pak může řídit tvorbu sekvence situací i bez zásahu uživatele až po dosažení předem definovaného stavu. První tři rozměry modelu (prostorové souřadnice) popisují strukturní aspekt modelu, zatímco čtvrtý rozměr podchycuje aspekt časový. Model je tvořen integrovanými vrstvami geografické informace a expertním systémem (poznatkovou základnou) pro manipulaci s ním. Digitální modely krajiny mohou nabývat mnoho rozličných podob, která jsou podle Hymiyamy (1999) dána použitými daty, záměrem, metodou a očekávanými výsledky, stejně jako samotnými změnami ve využití a pokryvu krajiny a jim příbuzným environmentálním podmínkám. Dále Hymiyama (1999) ve svém článku uvádí nezbytnost zvážení charakteristiky vstupních dat, účel modelu a požadovaných výsledků při vytvoření digitálního modelu krajiny. Důležitými cíli a očekávanými výsledky modelu podle Hymiyami (1999) jsou porozumění důležitým faktům, mechanizmům, trendům a jejich významům, podpora studie dou různýchregionů, různých mechanismů, v různých časových obdobích, také by měl komplexně porozumět vztahům mezi změnami využití a pokryvu krajiny a socioekonomickými či environmentálními podmínkami a další. Jedním z ukázkových příkladů tvorby digitálního modelu terénu u nás je digitální model krajiny povodí Harasky. O jeho tvorbě píše především Kolejka (2004) a o jeho nasazení v modelu erozních událostí AGNPS pojednávají Vranka, Savatoňová (2004), kde hodnotili rizika vodní eroze. Kolejka (2004) popisuje model jako integrovaný digitální model krajiny, který sestává ze tří integrovaných vrstev (1) přírodní pozadí simuluje roli mnohovrstevné databáze popisující přírodní složky území, (2) antropické působení prezentuje prostorové rozmístění lidských aktivit v území a jejich produkty, (3) rozvojové limity představuje souhrn známých prostorových zájmů, přání a omezení působících v území. Kostrou digitálního modelu krajiny je digitální model terénu (DMT), který představuje obecnou referenční plochu, ke které byly veškeré mapové podklady vztahovány, s rozlišením odpovídající topografické mapě měřítka 1: Digitální model krajiny povodí Harasky v daném rozlišení je vhodný pro širokou škálu hodnotících operací běžně i experimentálně prováděných jak jednotlivými geovědami (např. hodnocení rizikovosti z hlediska geologických a geomorfologických procesů, eroze půdy, odtoku, záplav, dopadů globální klimatické změny na biotu), tak také praktickým managamentem krajiny v oblasti zemědělství, lesnictví apod. (např. projektování ÚSES, optimalizace využití krajiny podle potenciálu, pozemkové úpravy, zemědělské hodnocení pozemků aj.). Obrázek 1 - Ukázka obsahu integrované vrstvy přírodní pozadí v referenčních přírodních jednotkách databáze

4 Obrázek 2 - Ukázka obsahu integrované vrstvy antropogenní působení v referenčních jednotkách subparcely (forma využití plochy, číslo označující ekologickou kvalitu plochy stupněm ekologické stability) Srážko-odtokové modely Pro hydrologickou předpovědní praxi a krajinný management se používají zejména srážkoodtokové modely, které simulují s-o proces. Pomocí numerických metod jsou zde aproximovány jednotlivé komponenty hydrologické bilance a s-o procesu. Takové modely umožňují při vhodně zvolené schematizaci (diskretizaci jednotlivých sfér řešeného povodí) řešit jak celkový s-o proces, tak i procesy v rámci jednotlivých komponent hydrologické bilance (evapotranspirace, infiltrace, hypodermický odtok atd.). (Hanzlová et al, 2006) Mezi výhody těchto modelů můžeme zařadit i fakt, že na neměřených a horských povodích jsou schopny produkovat prakticky využitelné výsledky. Vyjma zimního období jsou z hydrometeorologických dat striktně vyžadovány pouze údaje o srážkách v časovém kroku adekvátním požadavkům na kvalitu výstupu (např. simulace delšího období v denním kroku, krátkodobá předpověď kulminačního průtoku v hodinovém kroku apod.). (Hanzlová et al, 2006) Jednou z hojně aplikovaných metod pro s-o modelování je metoda čísel odtokových křivek, CN křivky. Metoda CN (Curve Number Method, Soil Conservation Service 1972) umožňuje odvození objemu přímého odtoku a kulminačního průtoku na zemědělsky a lesnicky využívaných povodích i na povodích urbanizovaných do velikosti plochy povodí cca 5 km 2. Tato metoda zohledňuje závislost retence povodí na hydrologických vlastnostech půd (infiltrace, aj.), počátečním stavu nasycenosti půdy, způsobu využívání půdy, vlivu infiltrace vegetačním pokryvem (Hrádek, Kuřík, 2004). Primárně byla odvozena pro zemědělské oblasti, ale v mnoha modifikacích a zejména v praktickém nasazení se metoda jeví použitelná i pro oblasti s lesním pokryvem. Jedním z hojně využívaných modelovacích systému je HEC-HMS (Hydrologic Engineering Center - Hydrologic Modeling System), vyvíjený armádou USA. V rámci tohoto systému lze využít pro pre- a post- procesing (schematizace povodí, vizualizační nástroje pro znázornění záplavových území) HEC-GeoHMS Add In, extenze ArcView 3.2 (ESRI produkt). GRASS (Geographic Resources Analysis Support System) je geografický informační systém určený pro správu geoprostorových dat (rastrových a vektorových), obrazových záznamů (družicových i leteckých snímků), produkci vysoce kvalitní grafiky, prostorové modelovaní a vizualizaci dat. Jedná se o Free Software/Open-Source publikovaný pod licencí GNU General Public License (GNU GPL). Obsahuje moduly pro řešení hydrologického modelování ( r.cn pro výpočet CN- křivek, r.watershed, r.water.fea, r.basins.fill, r.hydro.casc2d). (GRASSwikiCZ, 2006)

5 Další hydrologické modely představují systémy SWAT (Soil and Water Assessment Tool) a AGNPS (Agricultural Non-Point Source Pollution Model). Tyto softwarové nástroje však představují daleko komplexnější systémy pro krajinnou ekologii a krajinný management. Zahrnují moduly pro stanovení fluviální eroze půdy, modelování geochemických koloběhů, bioklimatologických poměrů a agrotechnických opatření. Vliv využití a pokryvu krajiny na s-o proces Analýzy vlivu pokryvu krajiny na s-o poměry můžeme řešit různě. V ČR tyto analýzy probíhají na experimentálních lesnických povodích již po mnoho let. Mezi ně patří např. Červík a Malá Ráztoka v Beskydech, povodí U vodárny v Jeseníkách (VÚLHM, ). Výše uvedená malá povodí reprezentují oblasti dlouhodobého monitoringu hydrologických a meteorologických údajů a statistického zpracování, kde byli mimo jiné analyzovány vztahy lesnatých povodí na tvorbu odtoku. Využitím hydrologických modelů na malých a neměřených povodích se zabýval zejména Kovář a kol. (2004). V referátu Kantora a Šacha (2002) je velmi přehledně uveden přehled výzkumu vodního režimu lesních porostů nejen v ČR. V tomto článku se především zabývají hodnocením rozdílu vlivů mezi smrkovým a bukovým porostem na s-o proces v povodí. Z mnoha prací (výše zmiňovaných) vyplývá, že funkce lesního porostu během s-o procesu je mimo jiné závislá na skladbě lesa, jeho stáří a zdravotním stavu. Nezanedbatelný vliv má také charakter lesního hospodářství, společně s ostatními fyzicko-geografickými podmínkami povodí. Významným faktorem může být rovněž výstavba zpevněných lesních komunikací, která vytváří při srážkových událostech sekundární hydrografickou síť (Langhammer a kol., 2004). Je však zřejmé, že vliv lesa a trvalých travních porostů na odtokové poměry a retenci povodí má své limity vzhledem k intenzitě a délce trvání příčinné srážky a charakteru s-o epizody (letní přívalová povodeň, povodeň s příspěvkem tajících vod ze sněhové pokrývky apod.). Samostatnou kapitolou je pak vliv lesa na dynamiku sněhové pokrývky a odtoku vod z tající sněhové pokrývky. (Hanzlová et al, 2006) K základním změnám ve využití krajiny, které ovlivňují srážko-odtokový proces, patří podle Langhammera a kol.(2004): odlesnění krajiny (především odlesnění krajiny v pramenných oblastech, kde hraje intercepce vegetace významnou roli) intenzivní zemědělství (např. přeměny krajinných objektů luk, pastvin, lesů na obhospodařovanou půdu. Významnou roli zde hrají rozsáhlé oblasti s pěstovanými monokulturami a ovlivnění hydraulických vlastností půdy její kultivací). urbanizace krajiny (především urbanizované oblasti díky zpevněnému povrchu oslabují retenční kapacitu území, kdy zcela převažuje povrchový odtok), industrializace území (industrializované plochy zejména mění přirozenou původní hydrografickou síť, převody a akumulace vody v rámci VH soustav, odběry, chemické a tepelné znečištění, ovlivnění ledových jevů). Integrace informací o využití a pokryvu krajiny s informací o infiltračních schopnostech půdy hraje významnou roli při modelování srážko-odtokového procesu. Lze tak určit důležité krajinné objekty, které by měly být vzaty v úvahu při klasifikaci zemského povrchu s ohledem na srážko-odtokový proces. Modely změn využití a pokryvu krajiny Využití a pokryv krajiny hraje významnou roli v krajinném managementu, který je součástí mimo jiné integrovaného vodního hospodářství, v rámci modelování jeho změn a dopadů na

6 jednotlivé složky ekosystému krajiny. Ve světě existuje spousta takovýchto modelů, uveďme alespoň následující. Model GEM (General Ecosystem Model) je navržen k simulaci rozličných typů ekosystému. Je řízený především hydrologickými algoritmy pro horské, mokřadní oblasti a oblasti mělkých vod. Jeho výstupem je animace změn v krajině a rozdílová mapa. Model byl využit na území USA v lokalitách Patuxent a Jižní Florida (Agarwal et al, 2002). Model CLUE (Conversion of Land Use and Its Effects) je dynamický, více-měřítkový model změn využití krajiny vyvíjený na Univerzitě Wageningen. Kromě studie historických změn využití krajiny je cílem také vyhledání možných budoucích změn využití krajiny v horizontu 20 let. Byl využit na území těchto států Holandsko, Kostarika, Ekvádor, Střední Amerika, Honduras, Čína, Jáva, Filipíny, Malajsie, Vietnam a Venezuela (Agarwal et al, 2002). Model LEAM (Land Use Evolution & impact Assessment Models) modeluje změny využití krajiny na základě vztahů mezi ekonomickými aktivitami a biofyzikálními cykly v krajině. Výstupem jsou mapy využití krajiny v simulovaných časových úrovních a rozdílová mapa (viz ukázka na obrázku 3) (Agarwal et al, 2002). Obrázek 3 - Ukázka výstupů z modelu LEAM; Peoria Tri-County Area, Illinois - využití krajiny v roce 2005 (vlevo nahoře), v roce 2029 (nahoře), detekované oblasti změn (vlevo) Z další podobně zaměřených modelů, zmiňme např. LUGEC basic, LAMBIN, CUF, LUCAS, FASOM, které jsou hodnoceny v publikaci Agarwal et al (2002). Podle Kolejky (2005) se může Česká republika pochlubit dlouholetým výzkumem změn využití krajiny. Jak známo, pro území českých zemí jsou k dispozici unikátní kartografické podklady v různých měřítcích již od 18. století (a pro některé regiony i starší). Ty po náležité interpretaci umožňují sestavení chronologických řad map využití krajiny prakticky pro celé území v mapách až velmi vysokého kvantitativního i kvalitativního rozlišení, jsou-li založeny na datech stabilního katastru a podobných pozdějších akcí či podrobných topografických měření. Vzhledem k tomu, že k dispozici jsou i statistické údaje o struktuře využití ploch pro jednotlivá katastrální území a rovněž data o obyvatelstvu a ekonomice, lze u nás realizovat velmi zajímavé studie. Potenciální erodibilitou se vztahem k využití a pokryvu území se zabývá Voženílek (1999) na příkladu povodí Trkmanky a zmiňuje dva modely PEG a dpeg. Model PEG (Potential Erodibility of Georelief) je vyvíjen na Univerzitě Palackého v Olomouci. Je realizací empiricko-statistického přístupu nad soubory vybraných erozních činitelů. Model dpeg (dynamic PEG) je rozšířením modelu PEG o implementaci času a klimatických poměrů (Voženílek, 1999). Závěr Pokud se omezíme na oblast hydrologického modelování, konkrétně pak srážkoodtkového modelování, nabízejí se dvě základní oblasti. Tu první a hojně využívanou představuje využití s-o modelů v operativní hydroprognostické praxi a ta druhá je zastoupena obecnějším studiem s-o poměrů území a jeho dynamiky v čase. Operativní provozování modelů klade specifické nároky na software a tomu jsou i uzpůsobeny preferované metody, které často ani nezohledňují přímo fyzikální vazby v daném segmentu povodí. Učebnicovým příkladem je

7 zde hojně používaná metoda podzemní fiktivní nádrže či algoritmus SAC-SMA pro řešení hypodermického a podzemního odtoku v rámci s-o procesu. V takovém případě jsou hodnoty parametrů využití krajiny (land use) často v marginální roli či jsou vyjádřeny nepřímými parametry udávajícími ztrátu infiltrací a intercepcí v daném segmentu povodí. Nelze říci, že by byl tento přístup pravidlem, přesto se v hydrologické předpovědní praxi s úspěchy používá a v neposlední řadě při vhodném řešení s-o procesu jako celku v daném software nemusí představovat slabinu systému. Dalším aspektem předpovědních modelů je většinou existence kalibračních koeficientů, které umožňují upravovat parametry povodí takřka za běhu. Pokud však chceme analyzovat přímo příspěvek land use v rámci s-o procesu a nebo citlivost povodí na tento faktor, je žádoucí vybrat metodiku, která je schopna využití krajiny (land use) či pokryv krajiny (land cover) vyjádřit transparentněji. Praktickým aspektem tohoto přístupu je přímá schematizace v GIS z vrstev vyjadřujících pokryv či využití území. Zde je možné jmenovat extenzi HEC-GeoHMS, modul r.cn v rámci GRASS GIS nebo software SWAT, které jsou schopny vrstvu využití krajiny (land use) neklasifikovat na vnitřní parametry samotných výpočetních algoritmů modelu. Z výše uvedeného je patrné, že pokud chceme analyzovat vliv využití a pokryvy krajiny (land use a land cover) na s-o vztahy, je nutné i zohlednit metody nabízené softwarovými nástroji. Časový aspekt pak vyjadřuje to, zda se v dané s-o epizodě uplatňuje zejména hydrosynoptická situace a od ní odvislé parametry povodí nebo jeho dlouhodobější stav vyjádřený mimo jiné využití a pokryvem krajiny (land use a land cover). Poděkování Příspěvek vznikl na základě finanční podpory Grantové agentury České republiky v rámci projektu GA 205/06/1037 Využití geoinformačních technologií pro zpřesňování srážkoodtokových vztahů. Literatura a zdroje Agarwal, Chetan; Green, Glen M.; Grove, J. Morgan; Evans, Tom P.; Schweik, Charles M. (2002): A review and assessment of land-use change models: dynamics of space, time, and human choice. Gen. Tech. Rep. NE-297. Newtown Square, PA: U.S. Department of Agriculture, Forest Service, Northeastern Research Station. 61 stran, Z volně dostupného dokumentu na Internetu ve formátu *.pdf [ Buzek, L., Hradecký, J. (2001): Nauka o krajině. Skripta PřF OU, Ostrava Demek, J.(1990): Nauka o krajině, Učebné texty. PřF UP, Olomouc in Ústav Aplikované Ekologie, prezentace předmětu Krajinná ekologie na Internetu; [ EEA (2000): ETC/LC European Environmental Agency, EC JRC (2000): CORINE Land Cover Technical guide. 130 s. EPA (2005): GRASSwikiCZ (2006): Hanzlová, M., Horák, J., Unucka, J., Halounová, L., Žídek, D., Boukalová, Z. (2006): Klasifikace pokryvu území v povodí Bělé pro hodnocení srážko-odtokových poměrů. Příspěvek na konferenci Geoinformatika ve veřejné správě, Brno Hrádek, F., Kuřík, P. (2004): Hydrologie. Skripta. ČZU, Praha, 280 s., ISBN

8 Y.Himiyama (1999): Modelling Land Use/Cover Changes for What and How?, Hokkaido University of Education, A study partly sponsored by LUGEC project. Proceedings of 1999 NIES workshop on Information Bases and Modeling for Land-use and Land-cover Changes in East Asia. Z volně dostupného dokumentu na Internetu ve formátu *.pdf [CGER- REPORT (ISSN , CGER-I036-99)] [ Jensen, J.R. (2005): Introductory Digital Image Processing. PowerPoint Lecture Materials. ftp://gray.cla.sc.edu Kantor, P., Šach, F.(2002): Možnosti lesů při tlumení povodní. Lesnická práce 11/ J. Kolejka (2002): Digitální model krajiny jako integrovaný databázový nástroj. Ze sborníku konference GIS Ostrava [ Kolejka, J. (2004): Multidimensional Digital Modelling in Present Czech Geography. In: Drbohlav, D., Kalvoda, J., Voženílek, V. (eds.): Czech Geography at the Dawn of the Millenium. Olomouc, Palacky University in Olomouc, pp ISBN Kovář, P. a kol. (2004): Závěrečná zpráva o řešení výzkumného záměru "Možnosti zvyšování ekologické stability, retence a akumulace vody v krajině" (CEZ J 03/98: ). Kolejka, J. (2005): Z domova. Seminář IGU: Mapování změn využití krajiny (land use). Langhammer, J. a kol. (2004): Hodnocení vlivu změn přírodního prostředí na vznik a vývoj povodní. Závěrečná zpráva GAČR 205/03/Z046, Praha, 87 s. Lipský, Z.(1999): Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. Karolinum, Praha in Ústav Aplikované Ekologie, prezentace předmětu Krajinná ekologie na Internetu; [ Miklós, L., Izakovičová, Z. (1997): Krajina ako geosystém. Veda, Bratislava K. Rajan,R. Shibasaki (1998): A New Concept in Modelling Land Use land Cover. Internetové stránky GIS development [ Oťaheľ, J.(1994): Visual Landscape Perception Research for the Environmental Planning. Geographia Slovaka, 6, s in Ústav Aplikované Ekologie, prezentace předmětu Krajinná ekologie na Internetu; [ Sklenička (2003): Základy krajinného plánování. Naděžda Skleničková, Praha in Ústav Aplikované Ekologie, prezentace předmětu Krajinná ekologie na Internetu; [ ÚAE (2004) Ústav Aplikované Ekologie, prezentace předmětu Krajinná ekologie na Internetu; [ Vorel, I. (2004): Identita, charakter, ráz a koncepce krajiny. Urbanistická koncepce a územní plánování sborník semináře Krnov , příloha časopisu Urbanismus a územní rozvoj, 3/2004, s in Ústav Aplikované Ekologie, prezentace předmětu Krajinná ekologie na Internetu; [ Voženílek, V. (1999): Geoinformační aspekty modelování eroze půdy. Integrace prostorových dat. Olomouc 1999.

9 Vranka, P., Svatoňová, H (2004).: Kontinuální modelování eroze: Aplikace modelu AnnAGNPS v povodí Harasky. Ročenka GEOinfo 2004, str VÚLHM ( ): Vývoj hydrického působení lesů malých horských povodí ( ).