Ekologie společenstev. Úvod do problematiky

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Ekologie společenstev. Úvod do problematiky"

Ladislava Burešová
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 Ekologie společenstev Úvod do problematiky

2 Společenstvo: enstvo: soubor populací všech druhů,, obývajících ch jednotný úsek životního prostoru biotop

3 Společenstvo enstvo = cenóza (z řeckého koinos společný ný) fytocenóza zoocenóza mykocenóza

4 Ekologie společenstev enstev zkoumá: Rozšíření seskupení druhů v přírodě Vznik společenstev Existenci společenstev Vztahy a interakce druhů v rámci společenstva a s prostředím

5 Uspořádání společenstev v prostoru: - většina společenstev nemá ostré hranice -přechod mezi společenstvy ekoton ekotonální efekt

6 Prostorová struktura společenstva enstva (stratifikace společenstva) enstva) Vertikální struktura sleduje výšku pater a hloubku uložení kořenů Horizontální struktura plošná distribuce rostlinných populací v laterálním směru

výšku pater a hloubku uložení kořenů Horizontální

7 Vertikální struktura sleduje výšku pater a hloubku uložení kořenů Nadzemní část: Stromové patro (rostliny vyšší než 3 m) E 3 Keřové patro (vyšší než 1 m a nižší než 3 m) E 2 Bylinné patro (do 1 m) E 1 Mechové a lišejníkové patro (pokrývají půdu) E 0 Kořenový systém: Svrchní kořenové patro (do 20 cm) Střední kořenové patro ( cm) Spodní kořenové patro (více než 100 cm)

patro (do 1 m) E 1 Mechové a lišejníkové patro (pokrývají půdu) E 0 Kořenový systém: Svrchní

8 Druhová bohatost X druhová diverzita Druhová bohatost prostý součet druhů na určit ité ploše závisí na počtu odebraných vzorků a na velikosti sledované plochy Druhová diverzita popisována pomocí matematických nástrojn strojů a indexů (např. Shanon-Weaver Weaverův, Simpsonův). Zohledňuje vyrovnanost (ekvitabilitu( ekvitabilitu) ) druhového složen ení Diminantní druhy představují většinu společenstva enstva (např.. v biomase) a určuj ují jeho strukturu a dynamiku Klíčov ové druhy mal např. predáto toři malá zastoupení a velký význam,

9 Význam populací ve společenstvu můžeme sledovat pomocí: Početnosti a hustoty populací Disperze, sociability a frekvence jedinců Pokryvnosti a dominance

10 Početnost (abundance) kvantitativní odhad zastoupení jedinců jednotlivých populací ve společenstvu na dané ploše nebo objemu. Lze rozlišit absolutní nebo relativní abundanci. Hustota (denzita) vyjadřuje počet jedinců na jednotku plochy (problém u modulárních organismů)

Lze rozlišit absolutní nebo relativní abundanci.

11 Disperze prostorové uspořádání jedinců populace k sobě navzájem v horizontální rovině společenstva. Rozlišujeme rovnoměrnou, náhodnou a shlukovitou disperzi Sociabilita shlukování jedinců téhož druhu do skupin societ. Rozlišujeme 5 stupňů Frekvence četnost, častost výskytu. Četnost vzorků z daného biotopu ve kterých se vyskytl sledovaný druh.

Rozlišujeme rovnoměrnou, náhodnou a shlukovitou disperzi Sociabilita shlukování

12 Pokryvnost velikost plochy biotopu, kterou jedinci populace ve společenstvu zabírají. Závislá na velikosti populace a velikosti jedinců. Dominance ve fytocenologii vyjadřuje pokryvnost populace, v zoocenologii počet jedinců populace. Kvantitativně lze vyjádřit indexem dominance

13 Faktory ovlivňující vznik společenstva Biotické interakční působení mezi organismy Abiotické Orografické Geologické Klimatické Edafické Hydrologické

14 Biotické faktory Vnitrodruhové vztahy (sexuální, asexuální) Kompetice Mezidruhové vztahy Kompetice Predace a parasitismus Mutualismus (včetně protokooperace) Komenzalismus Amenzalismus

15 Biotické faktory Trofické, potravní Intraspecifické (homotypické) vnitrodruhové Interspecifické (heterotypické) mezidruhové Antropogenní (antropické) působené člověkem

16 Abiotické faktory (~ekotop) Orografické nadmořská výška, utváření reliéfu, drsnost povrchu Geologické charakter podloží a matečné horniny Klimatické světlo, teplota, srážky, vzduch, jeho složení a pohyb, vlhkost, tlak, elektrické změny ovzduší Edafické fyzikální a chemické vlastnosti půd, přímo navazuje na geologické Hydrologické voda jako prostředí organismů a její chemické a fyzikální vlastnosti

složení a pohyb, vlhkost, tlak, elektrické změny ovzduší Edafické fyzikální a chemické vlastnosti

17 Vznik společenstev Společenstva vznikají a vyvíjejí se na základě využití ekologických nik jedinci v prostoru a čase v rámci ekologických optim těchto jedinců. Vznik a vývoj společenstev označujeme termínem ekologická sukcese

čase v rámci ekologických optim těchto jedinců.

18 Sukcese Primární Sekundární Cyklická sukcese Blokovaná sukcese Degenerativní sukcese

19 Životní strategie r strategie rychle se množí, velký počet potomků, rychlý růst, krátké životní cykly, nízká konkurenseschopnost pionýrské rostliny K strategie dlouhověcí, méně potomstva, velká konkurenceschopnost klimaxové druhy r-k kontinuum S strategie odolávající stresům R strategie odolávající disturbancím rumištní druhy C strategie značně konkurenčně schopné

potomstva, velká konkurenceschopnost klimaxové druhy r-k kontinuum S strategie odolávající

20 Iniciální stádium Stádium bylin Keřové stádium Stádia sukcese Stromové stádium les Klimax výsledek dynamických změn společenstva, dosažení dynamické rovnováhy Klimatický klimax Edafický klimax

21 Změny ve společenstvech Periodické vlivem cyklických změn prostředí v průběhu dne, roku a delších období Necyklické Disturbance Evoluční přizpůsobení podmínkám

22 Ekologická stabilita společenstev Homeostáze dynamická funkční rovnováha. Souborem zpětných vazeb se živý systém udržuje v poměrně ustáleném stavu, který se sám vyrovnává a nevyžaduje vnější zásahy nebo popudy Zpětné vazby systém řízení a kontroly, kde příčina působí na systém, kde vyvolá následek, který zpětně ovlivní příčinu Resilience pružnost ekosystému, schopnost vracet se do původního stavu, rychlost utlumení výchylky Resistence odolnost, schopnost systému odolávat vychýlení z původního stavu Homeorhéza evoluční stabilita (z hlediska evoluce není klimax závěrečné stadium)

23 Vegetace ČR

24 Česká republika leží v pásu opadavých listnatých lesů. Klimatické poměry s dostatkem srážek umožňují téměř všude vznik přirozených lesních porostů strukturně a funkčně nejsložitějších ekosystémů. Přirozeně bezlesé plochy jsou omezené pouze na extrémní stanoviště vrcholové partie hor (Krkonoše, Králický Sněžník a Hrubý Jeseník), místa silně zamokřená (prameniště, rašeliniště ) či naopak velmi suchá (skály) nebo plochy pravidelně narušované (např. pastvou velkých zvířat či pádem lavin). Současná středoevropská příroda vznikla koevolucí mezi přírodními procesy a vlivy antropogenními

25 Vertikální distribuce vegetace vegetační stupně Planární do 200 m n. m., prům. roční teplota kolem 10 C, nížiny, převážně doubravy s dominantním dubem (KVT, ŘVT) Kolinní do 400 m n. m., prům. roční teplota kolem 7-10 C, pahorkatiny, doubravy přecházející k bučinám (ŘVT) Suprakolinní do 600 m n. m., prům. roční teplota kolem 7 C, pahorkatiny, převážně bučiny a bukojedliny (ŘVT až BVT) Submontánní do 850 m n. m., prům. roční teplota 4 7 C, hornatina, bučiny, bukojedliny až jedliny (BVT) Montánní - do 1100 m n. m., prům. roční teplota kolem 4 C, hornatina, bučiny, bukojedliny, jedliny, jedlosmrčiny, smrčiny Supramontánní do 1300 m n. m., prům. roční teplota 1 4 C, hornatina, převážně smrčiny Subalpinský do 1600 m n. m., prům. roční teplota 0 (-2) C, hory, nad hranicí lesa, kleč, horské louky Alpinský (v ČR se nevyskytuje) nad 1600 m n. m., prům. roční teplota pod 2 C, vysoké hory, specifická vysokohorská vegetace

27 Horizontální distribuce vegetace Dána rozmístěním biogeografických oblastí Hercynská oblast Panonská oblast Karpatská oblast Polonská oblast Navazuje rozmístění regionálních fytogeografických oblastí Oreofytikum Mezofytikum Termofytikum

30 Potenciální vegetace Evropy

31 Potenciální vegetace ČR Zahrnuje následující vegetační jednotky: Lužní lesy Dubohabřiny a lipové doubravy Suťové a roklinové lesy Květnaté bučiny Vápnomilné bučiny Květnaté jedliny Acidofilní bučiny a jedliny Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy Subkontinentální teplomilné doubravy Subacidofilní středoevropské teplomilné doubravy Acidofilní bikové, jedlové, březové a borové doubravy Bazifilní perialpidské bory Acidofilní bory Klimaxové a podmáčené smrčiny Montánní až supramontánní kapradinové smrčiny Subalpinská a alpinská vegetace Rašeliniště

32 Z hlediska pohledu na současnou vegetaci ČR lze rozlišit: Přirozenou vegetaci (přirozené biotopy) Vegetace vodních toků a nádrží Mokřady a pobřežní vegetace Vegetace pramenišť a rašelinišť Vegetace skal, sutí a jeskyň Vegetace alpínského bezlesí Sekundární trávníky a vřesoviště Vegetace křovin Lesy Biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem

Podobné dokumenty

Je-li rostlinné společenstvo tvořeno pouze jedinci jedné populace, mluvíme o monocenóze nebo také o čistém prostoru.

Je-li rostlinné společenstvo tvořeno pouze jedinci jedné populace, mluvíme o monocenóze nebo také o čistém prostoru. EKOLOGIE SPOLEČENSTVA (SYNEKOLOGIE) Rostlinné společenstvo (fytocenózu) můžeme definovat jako soubor jedinců a populací rostlin rostoucích společně na určitém stanovišti, které jsou ovlivňovány svým prostředím,