Výběr lokality pro hlubinné úložiště je multioborová disciplína

Transkript

1 Zprávy ze správy Květen Výběr lokality pro hlubinné úložiště je multioborová disciplína Hlubinné úložiště je technicky i technologicky náročné dílo, na nějž se kladou z hlediska bezpečnosti ty nejvyšší požadavky. Proto již samotný proces výběru vhodné lokality pro jeho umístění je velmi komplexní a zahrnuje řadu faktorů. Lokality se posuzují na základě čtyř hlavních linií: geologie, bezpečnost, životní prostředí a socioekonomické aspekty. pokračování na str. 2 z obsahu: str. 1-3 Výběr lokality multioborová disciplína str. 4 Rok kulatých výročí str. 5 Úložiště Richard slaví

2 Zprávy ze Správy 9. 2 Geofyzikální měření pokračování ze str. 1 Geologie První základní linií je geologie. Vhodná geologie je předmětem zkoumání již od prvních úvah o hlubinném úložišti. Všechny státy, které problematiku zneškodnění radioaktivních odpadů aktivně řeší, hledají kompaktní a stabilní horninový masiv, který umožní dlouhodobou izolaci těchto odpadů od života na povrchu v řádech až sta tisíců let. V České republice se výzkumníci (stejně jako například ve Finsku či ve Švédsku) přiklonili k žulovým horninám. Ve Švýcarsku a ve Francii chtějí úložiště vybudovat v jílu. Geologická kritéria pro hlubinné úložiště obsahuje řada mezinárodních požadavků a doporučení (například doporučení Mezinárodní agentury pro atomovou energii), některá základní kritéria obsahuje i česká legislativa. Informace o klíčových vlastnostech masivu (např. průběh hlavních zlomů a deformačních zón, geotechnické vlastnosti skalního masivu, hloubkový dosah erozních procesů, objem, cirkulace a chemické složení podzemní vody apod.) lze získat jedině pomocí geologických průzkumů. Druhou linií je bezpečnost, která se do značné míry odvíjí právě od geologických vlastností zvoleného horninového masivu. Navržené technické řešení hlubinného úložiště bude muset prokázat nejen bezpečnost provozní, ale především dlouhodobou. Za tímto účelem probíhají desítky výzkumných prací, jejichž cílem je nalézt optimální technická řešení z pohledu bezpečnosti. Výzkumné projekty pro Správu úložišť zajišťuje řada špičkových vědecko-inženýrských institucí. Například Škoda JS, a. s. (se subdodavateli ÚJV Řež, a. s., a Energovýzkum, s r. o.) pracuje na vývoji ukládacího obalového souboru pro vyhořelé jaderné palivo. Výstupem bude návrh materiálů a jeho konstrukční řešení. Centrum experimentální geotechniky ČVUT zase v podzemní laboratoři ve štole Josef testuje fyzikální model vertikálního způsobu uložení obalových sobourů v granitických horninách (žulách). Model superkontejneru vyhřívaná sonda (simulující teplo, které bude vyzařovat úložný soubor s vyhořelým jaderným palivem), bentonit a přebal byl v roce 2012 spuštěn do úložné studny a od té chvíle probíhá jeho nepřetržitý monitoring. Experiment s názvem Mock-Up-Josef poběží do roku Mezinárodní výzkumný projekt v podzemní laboratoři Grimsel ve Švýcarsku Řada výzkumů probíhá kvůli vzájemné spolupráci, finanční a technické náročnosti na mezinárodní úrovni a zkušenosti i výsledky se sdílejí. Takto se například Správa úložišť účastní mezinárodního výzkumu ve švýcarské podzemní laboratoři Grimsel, zaměřeného na ověření modelu migrace radionuklidů v granitoidním prostředí. Naopak v již zmiňované štole Josef běží čtyřletý projekt DOPAS, do něhož je zapojeno osm evropských zemí. Projekt se věnuje konstrukčnímu řešení zátek v hlubinném úložišti a studiu širokého spektra procesů probíhajících v inženýrských bariérách po uložení vyhořelého jaderného paliva. Účastníci výzkumu postupně vybudují ve svých zemích (ve skutečném měřítku) v různých geologických podmínkách čtyři zátky. Zátky by měly v hlubinném úložišti bezpečně oddělovat již zaplněné úložné prostory od nezaplněných. Na široký výzkum hodnocení bezpečnosti úložiště a získání obecných poznatků o charakteristikách horninového masivu krystalinických hornin je zaměřen realizovaný projekt Pilotní charakterizace hornin Bukov. Ražební práce na realizaci podzemního pracoviště PVP Bukov na 12. patře dolu Rožná (část Bukov) začaly již v letošním roce. V současné době je v rámci I. etapy prací vyraženo cca 200 m přístupové štoly, kde bude probíhat testování a výzkum (získání reálných charakteristik horninového prostředí blízkého budoucímu HÚ). Bezpečnost

3 3 Životní prostředí Třetí linií je životní prostředí. Účelem hlubinného úložiště je v podstatě ochránit životní prostředí před negativními účinky z odpadů po dobu, než dojde k poklesu radioaktivity na přijatelnou úroveň. Díky hlubinnému úložišti se bezpečně postaráme o jaderné odpady již nyní, aniž bychom přesouvali zodpovědnost za jejich zneškodnění na naše budoucí generace. Proto tuto problematiku řešíme již dnes. Studie, které vyhodnotí vliv výstavby a provozu hlubinného úložiště na životní prostředí, musí být připraveny již ve fázi příprav. K tomu, aby toto hodnocení bylo co možná nejpřesnější, je třeba získat konkrétní data z lokalit. To umožní navrhnout opatření k předcházení, snížení nebo vyloučení nepříznivých vlivů na životní prostředí. "Hlubinné úložiště je technicky i technologicky náročné dílo, na nějž jsou kladeny ty nejvyšší požadavky z hlediska bezpečnosti" Tak jako každá jiná významnější stavba, i projekt hlubinného úložiště musí mít pro rozhodnutí o umístění vypracovanou studii EIA a posuzování bude probíhat za účasti všech dotčených stran. Socioekonomické charakteristiky Poslední neméně významnou linií jsou socioekonomické aspekty. Hlubinné úložiště jako každá velká stavba ovlivňuje určitým způsobem obyvatele lokality, v níž je umístěno. Tyto vlivy se mohou týkat demografie (např. přísun nových obyvatel zaměstnaných v provozu úložiště, zastavení migrace mladých rodin z vesnic apod.), místní ekonomiky (např. růst cen pozemků a nemovitostí, rozvoj služeb spojený s turistickým ruchem apod.), hospodaření a rozvoje obcí (např. budování infrastruktury, podpora místních sdružení, organizací apod.) a dalších aspektů. Je také důležité odlišit socioekonomické dopady během výběru vhodné lokality, následné výstavby a posléze běžného provozu úložiště. Správa úložišť plánuje realizovat rozsáhlou studii zaměřenou právě na tuto linii. Její zadání je momentálně v přípravě. Předběžně se počítá s tím, že socioekonomická analýza všech vytipovaných lokalit zmapuje současný stav klíčových ukazatelů a srovná je s daty z minulých let. Ukazatele se budou týkat mimo jiné charakteristiky obyvatelstva (věková struktura, vzdělání, příjem, zaměstnanost, nemocnost), místní infrastruktury (doprava, vzdělávání, zdravotnictví, sociální služby), rozvoje obcí (vodovody, kanalizace, dopravní dostupnost, sociální politika, nová výstavba) a podobně. Následně se počítá s provedením odborného odhadu socioekonomického vývoje v dalších deseti letech. Data ze studie mohou rovněž posloužit jako zdroj inspirace při řešení nejrůznějších aspektů hlubinného úložiště. Pokud například ze studie vyplyne, že oblast se potýká se špatnou úrovní dopravní infrastruktury a dostupnosti, mohou být návrhy, jak tento problém řešit, předmětem jednání mezi Správou úložišť a obcí, popř. krajem. Jak již bylo v úvodu zmíněno, celý proces výběru vhodné lokality pro umístění hlubinného úložiště je velmi komplexní a zahrnuje řadu faktorů. Lokality se posuzují na základě čtyř uvedených hlavních linií. Pro transparentní výběr lokality, je třeba získat data z první neinvazivní fáze geologického průzkumu ze všech zvažovaných lokalit. Až na základě těchto dat pak budeme schopni transparentně rozhodnout o případném vyloučení některé z lokalit. V současné chvíli se nerozhoduje o umístění hlubinného úložiště, jde pouze o shromáždění informací a podkladů k dalšímu posouzení vhodnosti lokality. Zrekonstruovaná škola

4 Zprávy ze Správy 9. 4 Rok kulatých výročí Na letošní rok připadá hned několik významných výročí spojených s ukládáním radioaktivních odpadů v České republice. Úložiště Bratrství u Jáchymova slaví 40 let provozu, úložiště Richard u Litoměřic dokonce 50 let provozu a zároveň letos uplyne 55 let od zahájení ukládání prvních radioaktivních odpadů v již uzavřeném úložišti Hostim u Berouna. Poslední z povrchových úložišť úložiště Dukovany si na kulatiny musí počkat do příštího roku, kdy oslaví 20 let. Hostim u Berouna Úložiště Bratrství, Jáchymov Dlouhá historie Česká republika je od počátku s radioaktivitou historicky svázána jsme stát s jedním z nejdelších využití radionuklidů na světě. Vždyť již Marie Curie-Sklodowská si koncem 19. století z českého Jáchymova vozila pro své výzkumy velké množství smolince, uranové rudy. Na začátku 20. století se u nás už běžně zpracovávaly přírodní radioizotopy pro technické využití v průmyslu, ve výzkumu a zdravotnictví (tzn. vně jaderně-energetického cyklu). Tato činnost logicky vedla k produkci radio- Marie aktivních odpadů. Curie-Sklodowská Poměrně brzy tedy vznikla i potřeba tyto odpady zneškodnit a zabránit jejich negativnímu působení na lidský organismus a životní prostředí. Jediný možný způsob zneškodnění bylo jejich uložení v bezpečných úložištích, a to po celou dobu nutnou k rozpadu v nich obsažených příslušných radioaktivních prvků. První úložiště bylo vybudováno v 50. letech minulého století v nevyužívaném vápencovém dole u obce Hostim u Berouna. Toto úložiště bylo v roce 1964 uzavřeno a následně v roce 1996 stabilizováno celoobjemovým zaplněním speciální betonovou směsí. Další úložiště pro nízkoa středněaktivní odpady vznikla postupně u Litoměřic (1964), Jáchymova (1974) a Dukovan (1995). Do konce roku 1991 se nakládáním s radioaktivními odpady a jejich konečným uložením zabýval Ústav pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Od roku 1992, kdy byla úložiště zprivatizována, prováděli tyto činnosti jeho právní nástupci NYCOM a.s., následně ARAO a.s. Po schválení a nabytí platnosti atomového zákona (zákon č. 18/1997 Sb.) byla úložiště převedena na stát a bezpečný provoz úložišť a ukládání radioaktivních odpadů bylo svěřeno organizační složce státu Správě úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). Úložiště Richard u Litoměřic Pro více informací načtěte QR kód.

5 5 Úložiště Richard slaví půl století provozu Letos oslaví úložiště Richard u Litoměřic 50 let svého provozu. Areál ÚRAO Richard Historická fotografie areálu ÚRAO Richard Úložiště Richard se nachází v prostorách bývalého vápencového dolu pod kopcem Bídnice u města Litoměřice v Českém středohoří. Zabírá jen malou část (necelé 2 km) bývalého důlního komplexu Richard I, II a III, který má více než 40 km chodeb a překopů. Vápenec se v oblasti Litoměřic povrchově těžil již za časů Františka Josefa I. S rozmachem průmyslu koncem 19. a počátkem 20. století poptávka po vápenci rostla a těžba se přesunula i do podzemí. V Richardu těžily vápenec až do roku 1944 tři německé firmy (před rokem 1945 tvořili 90 % obyvatelstva Litoměřic sudetští Němci). Vápenec putoval do okolních cementáren a byl využíván na stavby. Válečná historie Během 2. světové války (konkrétně v letech ) důlní komplex Richard sloužil jako utajená podzemní nacistická továrna na výrobu spalovacích motorů a převodovek pro tanky a stíhače tanků. Později byla do Richarda převedena i část výroby elektronek do naváděcích a radiolokačních systémů užívaných v letectví. V dobách největší produkce zde pracovalo 1200 civilních zaměstnanců (včetně totálně nasazených) a asi 4000 vězňů z litoměřického a terezínského koncentračního tábora. Provoz továrny byl nepřetržitý, po 12hodinových pracovních směnách. Zároveň s výrobou pokračovala těžba za účelem rozšíření prostor pro další výrobní linky. Historici odhadují, že v nacistické továrně zemřelo mezi dvěma až čtyřmi tisíci lidí. Na konci války se nacisté pokusili továrnu vyhodit do povětří, což se jim z dosud neznámých důvodů nepodařilo. Obráběcí stroje špičkové úrovně zabavili sovětští vojáci. Řada podzemních prostor byla během poválečných let zdevastována. V roce 1947 byla znovu obnovena těžba vápence, z důvodu nerentability však v roce 1962 skončila. Úložiště radioaktivních odpadů Vzhledem ke špatnému technickému stavu některých chodeb a nízké rentabilitě těžby hledal stát již od poloviny 50. let minulého století další možnosti využití Richarda. O komplex měla nejprve zájem armáda. V letech proběhl na pokyn tehdejšího Ministerstva chemického průmyslu geologický a hydrogeologický průzkum lokality za účelem vyhodnotit vhodnost dolu pro skladování radioaktivních odpadů. Pro vybudování úložiště byly využity prostory dolu Richard II, které byly rozšířeny. Jejich konečná úprava se uskutečnila v době výstavby v letech 1960 až Podél obslužné chodby o délce 630 metrů se nacházejí jednotlivé ukládací komory. Richard slouží k ukládání institucionálních radioaktivních odpadů (tedy odpadů vznikajících mimo jadernou energetiku: v průmyslu, zdravotnictví, zemědělství apod.). Sudy s odpadem (100litrový sud se vloží do 200litrového a prostor mezi nimi se vyplní betonem) se ukládají stohovou metodou. Ročně se v Richardu uloží 100 až 200 obalových souborů s odpady. Celkový objem zajištěných využívaných prostor je m 3. Kapacita pro ukládání odpadu je asi poloviční, zbytek prostoru tvoří chodby nezbytné pro obsluhu a manipulaci s odpady. Část historických odpadů z let již byla přemístěna do speciálně upravených prostor a definitivně zabetonována. Bezpečnost především Po celých 50 let provozu Richarda je ukládání odpadů zcela bezpečné. Za celou tuto dobu nedošlo k žádnému překročení radiačně-hygienických limitů a všechny platné předpisy a limity pro ukládání a provoz úložiště se striktně dodržují. Na jejich plnění dohlíží Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB). V rámci bezpečnosti probíhá nepřetržitě posuzování lokality z hlediska seismicity, sleduje se geotechnická stabilita důlního díla, monitoruje se hydrogeologické prostředí horniny i jejího okolí, probíhá měření koncentrace radonu a tritia v ovzduší, ve vodě i na povrchu, měří se záření a povrchová aktivita. Z dosavadních výsledků monitorování vyplývá, že provoz úložiště radioaktivních odpadů Richard odpovídá všem bezpečnostním kritériím a veškeré hodnoty měřených veličin nepřesahují povolené limity. Sledované položky se nachází pod mezí detekce. Za bezpečný provoz Richarda obdržela Správa úložišť v roce 2009 ocenění Zlatý Permon. Zavážení úložných souborů na ÚRAO Richard

6 Zprávy ze Správy 9. 6 Letem světem... SLOVINSKO Nárůst spotřeby elektrické energie řešilo Slovinsko v 70. letech minulého století společně s Chorvatskem výstavbou jaderné elektrárny v Kršku. Dnes tato elektrárna pokrývá asi 40 % energetické potřeby Slovinska a 15 % Chorvatska. JE Krško Víte, že... Více než třetina slovinského území je zahrnuta do evropského systému Natura 2000, které chrání biologickou rozmanitost. S téměř 60 % území pokrytými lesy je Slovinsko třetím nejzalesněnějším státem Evropy. Rozloha lesů navíc stále roste. Ve druhém největším slovinském městě Mariboru roste nejstarší vinná réva na světě. Je stará 400 let, ale přesto se z jejích hroznů tzv. sametovky (žametna črnina) každoročně vyrobí 25 litrů vína. Jaderná elektrárna Krško leží u stejnojmenného města ve Slovinsku, na levém břehu řeky Sávy, asi 20 km od hranic s Chorvatskem a přibližně 40 km od chorvatského hlavního města Záhřeb. Na základě mezistátní dohody z roku 2001 se energie vyrobená elektrárnou dělí mezi obě země přesně napůl je tedy společnou elektrárnou pro oba státy a je jedinou jadernou elektrárnou na území bývalé Jugoslávie. Elektrárnu stavěl ve druhé polovině 70. let americký Westinghouse. Do komerčního provozu byl tlakovodní reaktor (696 MW e ) uveden v lednu 1983 a dosud prošel několika modifikacemi vedoucími ke zvýšení výkonu. Plánovaná životnost elektrárny se předpokládá do roku 2023 s tím, že by byla následně prodloužena až o 20 let. Zpočátku používali Slovinci vlastní uran, který získávali v dole Žirovski vrh nad obcí Gorenja vas v Poljanski dolini, dnes jej dovážejí a důl se sanuje. Institucionální jaderné odpady se vozí do centrálního úložiště CISRW v Brinje. Nízko a středněaktivní odpady z jaderného provozu se dosud skladují v Kršku. V areálu industriální zóny obce Vrbina blízko elektrárny vyrůstá pro nízko a středněaktivní odpady trvalé úložiště. Vyhořelé jaderné palivo a další vysokoaktivní odpady zatím také zůstávají v meziskladu v areálu elektrárny. Kapacita meziskladu vystačí na celou dobu provozu elektrárny. Chorvatsko se zavázalo odebrat v roce 2025 polovinu radioaktivních odpadů, které vzniknou při provozu jaderného reaktoru. Ze Slovinska pocházejí světově proslulí bílí koně, tzv. lipicáni. Hřebčín Lipica byl založen v roce 1580 a ušlechtilé koně vhodné do kočárových spřežení i na drezůru chová dodnes. Slovinská náhorní plošina Kras dala jméno všem krasovým oblastem a jevům po celém světě. Mezi světově proslulé Slovince patří například architekt Josef Plečnik (působil jako dvorní architekt na Pražském hradě za prezidenta Masaryka), průkopník astronautiky a konceptu dobývání vesmíru Herman Potočnik a filozof Slavoj Žižek. Aktualita Finsko první hlubinné úložiště již staví Vyhledávání a potvrzení finální lokality pro hlubinné úložiště vyhořelého jaderného paliva trvalo řadu let, výzkumy spojené s vyhledáváním začaly již v 80 letech minulého století. V roce 2001 finský parlament rafitikoval Vládní rozhodnutí (Decision in Principle), to uvádí, že vyhořelé jaderné palivo bude uloženo v hlubinném úložišti na ostrově Olkiluoto. Výběr lokality byl založen jak na bezpečnostních požadavcích, geologických podmínkách a socioekonomických faktorech. Fakt, že podpora místních obyvatel pro umístěné úložiště byla v Olkiluoto ze zvažovaných lokalit nejvyšší, byl jistě velmi silným argumentem pro jeho potvrzení. Dalším podpůrným faktorem bylo, že většina vyhořelého paliva na tomto ostrově již byla v meziskladu umístěna. V roce 2004 zde POSIVA (obdoba SÚRAO) začala budovat výzkumné podzemní pracoviště, které detailně zkoumá místní geologické podmínky. V roce 2012 bylo vydáno stavební povolení na výstavbu samotného úložiště. Následovat by mělo povolení k provozu v roce 2020, zahájení ukládání "Zprávy ze Správy"vydává čtvrtletně Správa úložišť radioaktivních odpadů, Dlážděná 6, Praha 1, IČO: Vydávání tohoto zpravodaje je povoleno Ministerstvem kultury ČR a bylo mu přiděleno evidenční číslo MK ČR E Vaše nápady a náměty zasílejte na zpravyzespravy@surao.cz Redakce: Mgr. Tereza Bečvaříková, Eva Pokorná, Mgr. Lucie Steinerová, Ivana Škvorová, Jan Karlovský. tel.: , fax: , zpravyzespravy@surao.cz