ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2014 v senátu složeném z předsedy JUDr. Radka Hartmanna a soudců JUDr. Hany Navrátilové a JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph. D. odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze a obžalovaných Ing. Ivana Seyčka, nar , Ing. Jiřího Chytila, nar , Ing. Miroslava Čadského, nar , Ing. Zdeňka Jánského, nar a Ing. Ladislava Kendíka, nar proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne č. j. 40 T 9/ a rozhodl t a k t o : Podle 258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. řádu se napadený rozsudek r u š í v celém rozsahu a podle 259 odst. 3 tr. řádu se znovu rozhoduje t a k t o : A) Obžalovaný I n g. I v a n S e y č e k, nar v Praze, bytem Praha 10, Einsteinova 25 j e v i n e n, ž e v pozici ředitele odboru informatiky Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, odpovědného za řádná zadávací řízení k veřejným zakázkám v rámci projektu Vybudování Pražského Centra Kartových Služeb přijatého usnesením Rady Hlavního města Prahy č ze dne 16. května 2006, s cílem opatřit společnosti Haguess s. r. o., se sídlem Průhonice, Na Mnichovkách I 686, neoprávněné výhody a majetkový prospěch, porušil závažným způsobem pravidla zadávacího řízení stanovená (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 1 Sp. zn.5 To 41/2014

2 v zákonech č. 40/2004 Sb. a č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách a ve srozumění se způsobením škody svému zaměstnavateli Hlavnímu městu Praze, jednajícímu Magistrátem hlavního města Prahy jehož majetek byl povinen opatrovat podle 171 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, řádně s ním hospodařit v mezích stanovených 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a náležitě ho spravovat na základě Dohody o sjednaných pracovních podmínkách s Hlavním městem Prahou ze dne 30. června 2003 ve spojení s 73 odst. 1 písm. d) a 74 písm. g) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, jednal v rozporu s těmito povinnostmi, když konkrétně při otevřeném řízení k nadlimitní veřejné zakázce pod názvem Realizace Servisního kartového centra, které bylo zahájeno dne 28. června 2006 zadavatelem Hlavním městem Prahou formou otevřeného výběrového řízení podle 42 zákona o veřejných zakázkách (zákona č. 40/2004 Sb.), zveřejněním na Centrální adrese České pošty pod č , jako veřejný zadavatel ve smyslu 2 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, ředitel odboru informatiky Magistrátu hlavního města Prahy a jeden z členů hodnotící komise zřízené v rámci uvedeného řízení, v době od 16. května 2006 do 12. dubna 2007 nejdříve v rozporu s požadavky na transparentnost a rovnost zadávání veřejných zakázek zásadně omezil v zadávací dokumentaci přístup zájemců o danou zakázku k ní stanovením velice krátké doby na předložení a realizaci požadovaného řešení a velmi podrobným vymezením požadavků na jeho parametry, fakticky umožňujícím ucházet se o danou zakázku jen tomu zájemci, který měl požadované řešení vykazující stanovené parametry již hotové, jímž byla v podmínkách České republiky společnost Haguess s. r. o., a následně nezrušil toto zadávací řízení a nechal ho vědomě probíhat v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách a v rozporu se smluvně převzatou povinností řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem, když již v zadávací dokumentaci k této veřejné nabídce v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách a) stanovil závaznou strukturu ceny veřejné zakázky ve výši Kč bez daně z přidané hodnoty, a to v podobě: cena za návrh funkčního řešení Servisního kartového centra a návrh funkčního řešení určených kartových aplikací, cena za implementaci, včetně dodávky hardware a software, cena za zkušební provoz, cena za údržbu a podporu systému po dobu čtyř let, cena za dodávku hybridních čipových karet, včetně individuální produktové personalizace, nabídková cena celkem, ačkoliv věděl, že takto stanovená závazná struktura ceny je v rozporu se zásadami uvedenými v 24 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, a to transparentnosti, rovného zacházení se všemi uchazeči a diskriminace, protože při takto stanovené cenové struktuře nebylo možné zhodnotit (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 2 Sp. zn.5 To 41/2014

3 rozdělení celkové ceny za dodávky a za služby ve smyslu 19 odst. 1 a 20 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, což současně bránilo jednoznačnému určení toho, jaký je požadavek na způsob zpracování nabídkové ceny pro uchazeče ve smyslu 48 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách, b) požadoval dodání hybridních čipových karet se zabudovanými elektrickými integrovanými obvody v klasifikaci CPV v předpokládané ceně dodávky do Kč, tj. v předpokládané ceně 480 Kč bez daně z přidané hodnoty za jednu kartu, přičemž postupoval v rozporu s ustanovením 22 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, neboť předpokládanou cenu zakázky neurčil na základě skutečných cen obdobného zboží, které byly dosaženy v předcházejícím kalendářním roce nebo v předcházejících dvanácti měsících upravené o očekávané změny v množství nebo ceně v následujících dvanácti měsících, c) stejným způsobem postupoval i při stanovení předpokládané ceny za služby za dodání informačních systémů v klasifikaci CPV v celkové výši do Kč bez daně z přidané hodnoty, kdy byl srozuměn s tím, že umožní budoucím uchazečům v rámci poptávaných a nabízených služeb kvalifikovaných specialistů značně nadhodnotit jejich jednotkovou cenu práce, a nadto neurčil předpokládanou cenu předmětu veřejné zakázky za služby na základě skutečné ceny služeb, které byly zadány v předcházejícím roce nebo v předcházejících dvanácti měsících upravené o očekávané změny v množství anebo ceně v následujících dvanácti měsících, kdy se hodinová sazba specialisty v dané oblasti a v čase pohybovala ve výši Kč až Kč bez daně z přidané hodnoty, d) nestanovil požadavek na vyčíslení provozních nákladů na zajištění provozu Servisního kartového centra, když dodavatel měl podle zadávací dokumentace zajišťovat jen podporu a údržbu dodaného Servisního kartového centra, takže postupoval v rozporu s 55 odst. 3 písm. a) zákona o veřejných zakázkách a takto se zachoval přesto, že výše provozních nákladů byla přímo ovlivněna navrženým řešením a zahrnovala zejména požadavky na prostory, pracovníky, jejich kvalifikaci, role a odpovědnosti, energetické nároky požadovaného řešení, včetně klimatizace a záložních zdrojů, zabezpečovací a protipožární techniky, záložních médií, spotřebního materiálu a licenčních poplatků, přičemž bez vyčíslení předpokládaných provozních nákladů řešení nebylo možné objektivně a odpovědně posoudit ekonomickou efektivitu nabízeného řešení a případně ani porovnat efektivitu jednotlivých potencionálních nabídek, e) nepamatoval na požadavek zajištění bezpečnosti provozu Servisního kartového centra a nestanovil požadavky na specifikaci způsobu řízení tohoto centra, což s sebou neslo riziko úniku zpracovávaných citlivých osobních údajů a informací o uskutečněných (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 3 Sp. zn.5 To 41/2014

4 platebních transakcích, stejně jako riziko nedostatečné koordinace a nevhodného načasování kroků činěných při uvádění daného centra do chodu a při rozvoji celého projektu Pražského Centra Kartových Služeb jako takového a v důsledku toho i riziko ekonomické nehospodárnosti takových kroků, načež přes tyto závažné nedostatky v zadávací dokumentaci snižující možnost řádného posouzení ekonomické výhodnosti učiněných nabídek zahájil dne 28. června 2006 pod číslem zadávací řízení k nadlimitní veřejné zakázce Realizace Servisního Kartového Centra podle 42 zákona o veřejných zakázkách jeho zveřejněním na Centrální adrese České pošty, dne 24. července 2006 jmenoval rovněž v pozici zadavatele hodnotící komisi v tomto zadávacím řízení pod čj. INF/1091/2006, přičemž členem hodnotící komise jmenoval i sám sebe, dne 28. srpna 2006 v budově Nové radnice na adrese Praha 1, Mariánské náměstí 2, jako člen hodnotící komise pro otevírání obálek podle 59 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, při kontrole úplnosti podané nabídky společnosti Haguess s. r. o., podle 59 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách tuto nabídku nevyloučil, ačkoliv podrobně znal zadávací podmínky a věděl, že podaná nabídka uvedené společnosti nesplňuje požadavky na závaznou strukturu ceny podle bodu zadávací dokumentace na rozdělení celkové ceny v poměru 27% nákladů za dodávky a 73% nákladů na služby, kdy dodavatel zcela opačně nabízel 66% nákladů realizovat v dodávkách a pouze 34% nákladů realizovat ve službách, neboť cenová skladba nabídky ve výši ,59 Kč bez daně z přidané hodnoty byla orientována především na dodávky hardware, software, periférie a čipové karty, dne 5. září 2006 v budově Magistrátu hlavního města Prahy na adrese Praha 1, náměstí Franze Kafky 3/24, na druhém jednání hodnotící komise jako její člen, podle 61 odst.1 zákona o veřejných zakázkách nevyřadil nabídku uchazeče společnosti Haguess s. r. o., která nesplňovala zadávací podmínky, a to z těchto důvodů: a) nabídka společnosti Haguess s. r. o. nesplňovala požadavek náležité specifikace datového modelu nabízeného funkčního řešení, v rámci hodnocení koncepčního návrhu řešení Servisního kartového centra toliko deklarovala, že společnost Haguess s. r. o. má k dispozici prakticky hotové řešení, které splňuje stanovené požadavky, a existenci a vhodnost tohoto řešení dokládala vyobrazením jednotlivých obrazců nabízených prvků Servisního kartového centra jako systému zpracovávajícího údaje o klientech, kartách, transakcích a aplikacích a znázorněním nabízeného datového modelu takového systému pomocí čtyř kruhů způsobem, z nějž nebylo možné dovodit žádné bližší informace (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 4 Sp. zn.5 To 41/2014

5 umožňující posouzení funkčnosti nabízeného řešení a dovození míry jeho složitosti a náročnosti, stejně jako účelnosti, efektivnosti a ekonomické výhodnosti podané nabídky, b) nabídka společnosti Haguess s. r. o. nesplňovala požadavek na závaznou strukturu ceny podle zadávací dokumentace, když zadávací dokumentace rozdělovala celkovou cenu v poměru 27% nákladů za dodávky a 73% nákladů za služby, avšak nabízený poměr byl opačný, neboť dodavatel nabízel 66% nákladů v dodávkách a 34% nákladů ve službách, přičemž cenová skladba jeho nabídky ve výši Kč včetně daně z přidané hodnoty byla orientovaná na dodávky, c) navržené licenční podmínky a platby nebyly v nabídce uchazeče Haguess s. r. o. dostatečně specifikovány a navržený licenční model byl pro zadavatele Hlavní město Praha nevýhodný, neboť byl postaven tak, že s rozšiřováním systému, s nárůstem počtu držitelů karet a s nárůstem počtu kartových aplikací měl zadavatel dodavateli platit rostoucí licenční poplatky, přičemž licenční poplatky za karty, stanice a aplikace byly odvozeny od jednotkové ceny licence, avšak jednotkové ceny za licenční modul nebyly v nabídce uvedeny, a v situaci, kdy věděl, že z nabídky není možné tyto částky dovodit, nesnažil se tento nedostatek odstranit a nechal jednotkovou cenu za licenční modul na libovůli dodavatele, což také následně vedlo k neodůvodněné výši plateb za licenční položky a k prodražení dalšího rozvoje Servisního kartového centra, d) nabídka společnosti Haguess s. r. o. neobsahovala vyčíslení provozních nákladů na zajištění provozu Servisního kartového centra a specifikaci způsobu řízení Servisního kartového centra i celého projektu Pražského Centra Kartových Služeb, ačkoliv bylo zřejmé, že bez zajištění kvalifikovaného provozu Servisního kartového centra není možné jeho využití, absence vyčíslení jeho provozních nákladů vylučuje odpovědné a objektivní posouzení ekonomické výhodnosti nabízeného řešení a s možnými nedostatky jeho řízení je spojeno riziko nedostatečné koordinace kroků činěných při jeho uvádění do praxe a riziko nehospodárnosti při jeho rozvoji, a naopak doporučil Radě hlavního města Prahy uzavřít s tímto uchazečem smlouvu o dílo a své doporučení podložil důvodovou a doporučující zprávou hodnotící komise ze dne 5. září 2006, na základě které Rada hlavního města Prahy dne 26. září 2006 svým usnesením číslo 1488 rozhodla o přidělení uvedené nadlimitní veřejné zakázky jedinému uchazeči o ní, tj. společnosti Haguess s. r. o. a s odkazem na toto rozhodnutí uzavřel jménem Hlavního města Prahy dne 27. října 2006 se společností Haguess s. r. o. smlouvu o dílo č. DIL/40/05/001120/2006, včetně příloh, znějící na celkovou cenu díla ve výši Kč včetně daně z přidané hodnoty a dne 6. listopadu 2006 licenční smlouvu číslo (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 5 Sp. zn.5 To 41/2014

6 LIC/40/05/001128/2006 podle 46 a násl. autorského zákona (zákona č. 121/2000 Sb.) o postoupení oprávnění k výkonu práva užít software Servisního kartového centra v licenci typu B.I.1, kdy tato licence umožňovala v rámci ceny celé dodávky sjednané v smlouvě o dílo vést informace pro nejvýše stanovený limit evidovaných karet, při počtu konfigurovaných uživatelských stanic do 15 a počtu integrovaných kartových aplikací do 5 a nad rámec zadávací dokumentace a vysoutěžené nadlimitní veřejné zakázky v této smlouvě sjednal pro Hlavní město Prahu nevýhodné peněžní parametry jednotkové ceny za licenční modul vedoucí k následnému ekonomicky neopodstatněnému nárůstu plateb za licenční položky, dne 5. prosince 2006 nechal proplatit společnosti Haguess s. r. o. zálohovou fakturu č. ZLV-1/2006 ve výši Kč na dodávku hardware a software technologií pro realizaci Servisního kartového centra, ačkoliv věděl, že takovou zálohu v rámci stanovených zadávacích podmínek dané veřejné zakázky konkrétně podle bodu zadávací dokumentace nemohl jako zadavatel poskytnout, přičemž těmito kroky závažným způsobem porušil závazná pravidla stanovená zákonem o veřejných zakázkách, a tato pravidla současně porušil i tím, že podle 68 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách nezrušil dané otevřené výběrové řízení, ačkoliv věděl, že nabídka uchazeče Haguess s. r. o. je v rozporu s 55 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, neboť neodpovídá zadávacím podmínkám a je ekonomicky nevýhodná pro Hlavní město Praha, a současně tak porušil zásady stanovené v 24 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, čímž přispěl k tomu, že společnost Haguess s. r. o. v uskutečněné veřejné soutěži dosáhla přidělení dané nadlimitní veřejné zakázky o objemu Kč, ačkoliv se tak daným způsobem nemělo stát, následně uzavřel se společností Haguess s. r. o. dne 26. února 2007 smlouvu č. INO/40/05/001270/2007 na dodávku licence kartové aplikace parkování o ceně Kč a dne 12. dubna 2007 smlouvu č. INO/40/05/001296/2007 na zajištění provozu Pražského centra kartových služeb o ceně Kč, aniž by k tomu byly splněny podmínky ustanovení 23 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006, Sb. o veřejných zakázkách, neboť měl konat řádné veřejné soutěže podle citovaného zákona o veřejných zakázkách, čímž závažným způsobem porušil ustanovení 21 odst. 2 citovaného zákona a umožnil společnosti Haguess s. r. o. dosáhnout přidělení daných veřejných zakázek o uvedeném objemu, ačkoliv se tak daným způsobem nemělo stát, a Hlavnímu městu Praha tak předražením veřejné zakázky Realizace Servisního kartového centra způsobil škodu ve výši nejméně Kč (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 6 Sp. zn.5 To 41/2014

7 t e d y jinému způsobil škodu velkého rozsahu tím, že porušil podle zákona mu uloženou povinnost spravovat cizí majetek, B) Obžalovaný I n g. J i ř í C h y t i l, nar v Přerově, bytem Praha 4, Podolská 600/1 j e v i n e n, ž e jako vedoucí oddělení realizace řešení odboru informatiky Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí č. 2/2, jako úředník tohoto orgánu územní samosprávy zavázaný k povinnosti opatrovat jeho majetek podle 249 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, řádně s ním hospodařit v mezích stanovených 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a náležitě ho spravovat na základě Dohody o sjednaných pracovních podmínkách s Hlavním městem Prahou ze dne 11. dubna 2006 ve spojení s 73 odst. 1 písm. d) a 74 písm. g) zákoníku práce č. 65/1965 Sb. a současně jako osoba odpovědná za realizaci projektu Universální karta Pražana, pod který patřila dodávka veřejné zakázky Kartové aplikace parkování, jejímž předmětem byla na základě smlouvy číslo INO/40/05/001270/2007 uzavřené dne 26. února 2007 mezi Magistrátem hlavního města Prahy a společností Haguess s. r. o. dodávka operačního, standardního a aplikačního software, systémového software a hardware a zajištění úpravy parkovacích automatů, v intencích přílohy číslo 3 této smlouvy 1. dne 26. dubna 2007 v Praze na základě předávacího protokolu označeného názvem Soubor upravených parkovacích automatů převzal první část druhého souboru upravených parkovacích automatů, ačkoliv věděl, že zhotovitel společnost Haguess s. r. o. nedodržel smluvní podmínky taxativně stanovené v článku V., odst. 1 písm. b) dané smlouvy a předmět plnění dodal po smluvně stanovené lhůtě, když tato část parkovacích automatů byla instalována od 13. dubna do 17. dubna 2007 a vědomě to jako oprávněný zástupce objednatele neuvedl ani na předávacím protokolu ani v přijaté a jím odsouhlasené faktuře společnosti Haguess s. r. o. číslo FV-14/2007 ze dne 26. dubna 2007, (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 7 Sp. zn.5 To 41/2014

8 2. dne 30. dubna 2007 v Praze na základě Předávacího protokolu označeného názvem Soubor upravených parkovacích automatů převzal druhou část tohoto souboru, ačkoliv věděl, že zhotovitel společnost Haguess s. r. o. nedodržel smluvní podmínky taxativně stanovené v článku V., odst. 1 písm. b) dané smlouvy a předmět plnění dodal po smluvně stanovené lhůtě, když tato část parkovacích automatů byla instalována od 16. dubna do 25. dubna 2007 a vědomě to jako oprávněný zástupce objednatele neuvedl ani na předávacím protokolu ani v přijaté a jím odsouhlasené faktuře společnosti Haguess s. r. o. číslo FV-15/2007 ze dne 30. dubna 2007, 3. dne 10. května 2007 v Praze na základě Předávacího protokolu označeného názvem Soubor upravených parkovacích automatů převzal třetí část tohoto souboru, ačkoliv věděl, že zhotovitel společnost Haguess s. r. o. nedodržel smluvní podmínky taxativně stanovené v článku V., odst. 1 písm. b) dané smlouvy a předmět plnění dodal po smluvně stanovené lhůtě, když tato část parkovacích automatů byla instalována od 25. dubna do 4. května 2007 a vědomě to jako oprávněný zástupce objednatele neuvedl ani na předávacím protokolu ani v přijaté a jím odsouhlasené faktuře společnosti Haguess s. r. o. číslo FV-16/2007 ze dne 10. května 2007, 4. dne 18. května 2007 v Praze na základě Předávacího protokolu označeného názvem Soubor upravených parkovacích automatů převzal čtvrtou část tohoto souboru upravených parkovacích automatů, ačkoliv věděl, že zhotovitel společnost Haguess s. r. o. nedodržel smluvní podmínky taxativně stanovené v článku V., odst. 1 písm. b) dané smlouvy a předmět plnění dodal po smluvně stanovené lhůtě, když tato část parkovacích automatů byla instalována dne 13. dubna 2007 a dále od 3. května do 11. května 2007 a vědomě to jako oprávněný zástupce objednatele neuvedl ani v předávacím protokolu ani v přijaté a jím odsouhlasené faktuře společnosti Haguess s. r. o. číslo FV-19/2007 ze dne 18. května 2007, takže k instalaci 88 z celkových 138 plně funkčních upravených parkovacích automatů, došlo nejpozději dne 11. května 2007, tedy 29 dní po smluvním termínu, a bezprostředně poté, co se tak stalo, ani v následujícím období až do 16. července 2007, kdy přešlo vedení oddělení realizace řešení v odboru informatiky Magistrátu hlavního města Prahy na obžalovaného Ing. Ivana Seyčka, neučinil žádné kroky vedoucí k uplatnění a k vymáhání smluvní pokuty ve smyslu článku IX., odst. 3 dané smlouvy, která byla smluvně ujednána ve výši 1% z celkového objemu finančního plnění za dílo (minimálně však Kč) za každý den prodlení, a to až do odevzdání předmětné části díla, přičemž den dodání upravených parkovacích automatů byl stanoven na maximálně čtyřicátý pátý den ode dne účinnosti smlouvy, tedy na den 12. dubna 2007, (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 8 Sp. zn.5 To 41/2014

9 a tímto jednáním způsobil Magistrátu hlavního města Prahy škodu ve výši ,70 Kč, odpovídající výši smluvní pokuty za uvedenou dobu prodlení, na jejíž zaplacení společností Haguess s. r. o. měl Magistrát hlavního města Prahy nárok na základě citovaného článku dané smlouvy, t e d y jinému způsobil značnou škodu tím, že porušil podle zákona mu uloženou povinnost spravovat cizí majetek, č í m ž s p á c h a l i obžalovaný Ing. Ivan Seyček trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle 255 odst. 1, odst. 3 trestního zákona účinného do , obžalovaný Ing. Jiří Chytil trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona účinného do , a o d s u z u j í s e obžalovaný Ing. Ivan Seyček podle 255 odst. 3 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009 k trestu odnětí svobody na 3 (tři) roky a 6 (šest) měsíců. podle 39a odst. 3 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009 se obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s dozorem, podle 49 odst. 1 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009 se obžalovanému současně ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu výdělečné činnosti a funkcí spojených s rozhodováním v orgánech, které nakládají s veřejnými finančními prostředky na 5 (pět) let, obžalovaný Ing. Jiří Chytil (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 9 Sp. zn.5 To 41/2014

10 podle 255 odst. 2 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009 k trestu odnětí svobody na 1 (jeden) rok 6 (šest) měsíců. Podle 58 odst. 1 a 59 odst. 1 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009 se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu 2 (dvou) let. C) Podle 226 písm. c) tr. řádu se obžalovaní I n g. J i ř í C h y t i l, nar v Přerově, bytem Praha 4, Podolská 600/1, I n g. M i r o s l a v Č a d s k ý, nar v Praze, bytem Praha 10, Norská 1253/4, I n g. Z d e n ě k J á n s k ý, nar v Rychnově nad Kněžnou, bytem Praha 5, Lidická 755/15 a I n g. L a d i s l a v K e n d í k, nar v Praze, bytem Praha 5, Štěpařská 892/13 zprošťují obžaloby, podle níž se měli dopustit trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku podle 127 odst. 1 trestního zákona účinného do a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle 255a odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona účinného do tak, že dne 5. září 2006, v době od 13:00 hodin do 14:10 hodin v budově Magistrátu hlavního města Prahy na adrese Praha 1, náměstí Franze Kafky 3/24, v zasedací místnosti č. dv. 319a/3 patro, jako členové hodnotící komise MHMP, obviněný Ing. Jiří Chytil jako předseda hodnotící komise, při otevřeném řízení k nadlimitní veřejné zakázce Realizace Servisního Kartového Centra, které bylo zahájeno dne 28. června 2006 podle 42 z. č. 40/2004 (dále jen (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 10 Sp. zn.5 To 41/2014

11 ZVZ) při posuzování nabídky společnosti Haguess, s. r. o. postupovali v rozporu s 62 odst. 3 ZVZ, když tuto nabídku z veřejné soutěže nevyřadili, protože a) nesplňovala požadavek na závaznou strukturu ceny podle bodu zadávací dokumentace na rozdělení ceny v poměru 27% nákladů za dodávky a 73% nákladů za služby, neboť nabídka uchazeče byla opačná, uchazeč nabízel 66% nákladů v dodávkách a 34% nákladů ve službách, neboť cenová skladba jeho nabídky ve výši Kč byla orientovaná především na dodávky hardware, software, periferie a čipové karty, b) nabídková cena za dodání hybridních čipových karet a produktové personalizace ve výši Kč byla značně nadhodnocena, neboť v daném období bylo možné zakoupit jednu takovou kartu včetně produktové personalizace za částku nejvíce 238 Kč, ačkoliv nabízená cena za jednu kartu činila 377,82 Kč a muselo jim být tedy zřejmé, že nabídková cena bezdůvodně zvyšovala náklady o částku nejméně Kč, c) v zadávací dokumentaci chyběl požadavek na vyčíslení provozních nákladů na zajištění provozu SKC, protože dodavatel podle této dokumentace měl zajišťovat pouze podporu a údržbu dodaného SKC, bez vyčíslení provozních nákladů řešení nebylo možné odpovědně a objektivně posoudit ekonomickou výhodnost nabízeného řešení, d) navržené licenční podmínky byly pro MHMP značně nevýhodné, protože s rozšiřováním systému, s nárůstem počtu držitelů karet a kartových aplikací, které měli vzhledem k plánům projektu předpokládat, kdy podle této licence měl zadavatel dodavateli platit rostoucí licenční poplatky, přičemž licenční poplatky za karty, stanice a aplikace byly odvozeny od jednotkové ceny za kartu, stanici a aplikaci, přičemž jednotkové ceny za licenční modul nebyly v nabídce uvedeny a nebylo možné ani tyto částky dovodit, přičemž jako členové komise nepožadovali po dodavateli žádné vysvětlení ani doplnění, jednotkovou cenu ponechali na libovůli dodavatele, což vedlo k neodůvodněnému nárůstu plateb za licenční položky v rámci celého plánovaného projektu Vybudování Pražského centra kartových služeb, důsledkem akceptovaných licenčních podmínek se MHMP prodražil další rozvoj SKC a na druhé straně se výrazně zvýšily příjmy dodavatele z předpokládaných licenčních poplatků a takto sjednané licenční podmínky měly platit pro zadavatele i do budoucího období rozvoje SKC, e) akceptovali návrh řešení SKC uchazeče společnosti Haguess s. r. o., který dokládal že má k dispozici prakticky hotové řešení, které splňuje požadavky zadávacího řízení, přičemž (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 11 Sp. zn.5 To 41/2014

12 existenci a vhodnost jeho systému dokládala přímo vyobrazením obrazovek v nabídce popis datového modelu pomocí 4 čtverců, přičemž z uvedeného popisu nebylo možné zjistit žádné bližší informace, ze kterých by se dala dovodit míra složitosti a náročnosti nabízeného řešení, ani jeho efektivnost včetně navrženého licenčního modelu a z tohoto důvodu nebylo možné vůbec hodnotit ekonomickou výhodnost podané nabídky, jak jim ukládá 55 odst. 1 písm. a) ZVZ, přes tyto nedostatky nabídku společnosti Haguess s. r. o. nevyřadili ze zadávacího řízení, naopak shodli se nabídku uchazeče přijmout a vypracovali zprávu o posouzení a hodnocení nabídek s tím, že se jednomyslně shodli na závěru doporučit zadavateli, aby uzavřel smlouvu s uchazečem Haguess s. r. o., přičemž na základě této doporučující zprávy Rada hlavního města Prahy dne 26. září 2006 svým usnesením č rozhodla o přidělení nadlimitní veřejné zakázky Realizace Servisního Kartového Centra uchazeči Haguess s. r. o., na základě toho dne 27. října 2006 obviněný Ing. Ivan Seyček uzavřel se společností Haguess s. r. o. smlouvu o dílo číslo DIL/40/05/001120/2006 o celkové ceně díla Kč a dne 6. listopadu 2006 licenční smlouvu číslo LIC/40/05/001128/2006, tímto svým jednáním na předražené zakázce způsobili Hlavnímu městu Praha škodu ve výši Kč. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem byl obžalovaný Ing. Ivan Seyček uznán vinným pod body I/1-3 trestným činem porušování závazných pravidel hospodářského styku podle 127 odst. 1 trestního zákona účinného do (dále jen tr. zák.) a pod bodem I/1 trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterých se ve stručnosti měl dopustit zvýhodněním společnosti Haguess, s. r. o. (dále jen Haguess) v rámci veřejných zakázek Realizace Servisního kartového centra (zejména v souvislosti s vytvořením zadávací dokumentace a s účastí ve výběrové komisi), Kartová aplikace parkování a Rozšířené zajištění provozních činností Pražského centra kartových služeb (zejména výzvami k jednáním v jednacím řízení bez uveřejnění) postupem v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách a současně ve vazbě na sjednaný licenční model v rámci prvé ze jmenovaných veřejných zakázek způsobit na spravovaném majetku Hlavního města Prahy (dále jen poškozená) škodu ve výši nejméně Kč. Obžalovaní Ing. Jiří Chytil, Ing. Miroslav Čadský, Ing. Zdeněk Jánský a Ing. Ladislav Kendík byli uznáni vinnými pod bodem II trestným činem porušování závazných pravidel hospodářského styku podle 127 odst. 1 tr. zák., kdy jejich jednání mělo ve stručnosti spočívat v tom, že v rámci jednání hodnotící komise při otevřeném řízení o veřejné zakázce Realizace Servisního kartového centra postupovali v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách, když nabídku společnosti Haguess z veřejné soutěže nevyřadili, což vedlo k uzavření smlouvy o dílo o celkové ceně díla Kč, čímž společnost Haguess zásadně zvýhodnili. Obžalovaný Ing. Jiří Chytil byl navíc odsouzen za jednání pod bodem III v němž byl spatřován trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jehož se měl dopustit v rámci veřejné zakázky Kartová aplikace parkování převzetím díla po smluvně stanovené lhůtě, aniž učinil kroky vedoucí k vymáhání smluvní pokuty, na niž vznikl poškozené nárok ve výši Kč. (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 12 Sp. zn.5 To 41/2014

13 Za to byl obžalovanému Ing. Ivanu Seyčkovi uložen podle 255 odst. 2 tr. zák. za použití 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle 60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. a 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu nad obžalovaným a podle 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu výdělečné činnosti a funkcí spojených s rozhodováním v orgánech, které nakládají s veřejnými finančními prostředky na pět let. Obžalovanému Ing. Jiřímu Chytilovi byl podle 255 odst. 2 tr. zák. za použití 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle 58 odst. 1 tr. zák. a 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Obžalovaným Ing. Miroslavu Čadskému, Ing. Zdeňku Jánskému a Ing. Ladislavu Kendíkovi byl podle 127 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle 58 odst. 1 tr. zák. a 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Obžalovaní Ing. Ivan Seyček a Ing. Jiří Chytil byli zavázáni podle 228 odst. 1 tr. řádu nahradit poškozené škodu, a to obžalovaný Ing. Ivan Seyček ve výši Kč a obžalovaný Ing. Jiří Chytil ve výši Kč. Podle 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě stanovené v 248 odst. 1 tr. řádu odvolání jednak státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, a to v neprospěch všech obžalovaných proti výroku o vině a o náhradě škody a taktéž všichni obžalovaní proti všem výrokům, které se jich týkaly. Státní zástupkyně ve svém odvolání nesouhlasila s mírnější právní kvalifikací skutku napadeným rozsudkem v porovnání s obžalobou. Poukázala na to, že skutečnost, že na způsobení následků trestné činnosti se podílely i jiné osoby, sama o sobě nemůže podstatně snižovat stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, neboť zaviněné jednání obžalovaných bylo podstatnou a hlavní příčinou vzniku těžších následků trestného činu (škody velkého rozsahu). Navíc závěr soudu o tom, že na trestné činnosti participovaly další osoby, nemá oporu ve shromážděných důkazech. V tomto kontextu poukázala na to, že městský soud porušuje v odůvodnění obžalovací zásadu. Ve vztahu ke způsobené škodě taktéž nesouhlasila se závěry městského soudu, který nedůvodně postupoval v rozporu se závěry znaleckých posudků, proti nimž použil jediný argument robustnost projektu v Praze. Pokud se jedná o bod II napadeného rozsudku městský soud přehlédl, že v případě právní kvalifikace skutku pouze jako trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku podle 127 odst. 1 tr. zák. by trestní stíhání muselo být zastaveno pro promlčení. Tento postup by však nepřicházel v úvahu v případě souběhu s trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle 255a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., neboť se jedná o jednočinný souběh trestných činů. Pokud jde o zákon o veřejných zakázkách, podle kterého měli obžalovaní v případě skutku pod bodem II postupovat, jedná se o zákon č. 40/2004 Sb., neboť zákon č. 137/2006 Sb., účinný od ve svém ustanovení 158 odst. 1 stanoví, že zadávání veřejných zakázek zahájených dnem před nabytí účinnosti tohoto (nového zákona) se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Pokud se jedná o obhajobu všech obžalovaných v případě skutku pod bodem II, která spočívá v údajné nedostatečné odborné kvalifikaci obžalovaných, státní zástupkyně poukázala na to, že v průběhu veřejné zakázky to nikdy nenamítali a navíc z provedeného dokazování nevyplynulo, že k účasti v hodnotící komisi byli nějakým způsobem nuceni. Pokud konkrétní části veřejné zakázky skutečně nerozuměli, mohli si vyžádat odborná stanoviska, přibrat odborníka a provést kalkulaci cen v jiných městech, z čehož by zjistili, že nabízená cena není odpovídající a dále měli hodnotit jedno kritérium po druhém. Pokud takto nepostupovali, museli vědět, že svým rozhodnutím mohou (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 13 Sp. zn.5 To 41/2014

14 způsobit svému zaměstnavateli škodu. Obžalovaní podle protokolu z druhého jednání hodnotící komise nabídku společnosti Haguess posuzovali a vyhodnocovali podle zákona o veřejných zakázkách, ačkoliv sami oni a taktéž městský soud dospěl k závěru, že nabídku nehodnotili. Fakticky však rezignovali na své povinnosti a přispěli zaviněně ve formě nedbalosti ke způsobení škody. Z doložených písemnosti totiž není patrno, zda měli k dispozici zadávací dokumentaci a nikde není zaznamenáno, že by nesouhlasili z důvodu své neodbornosti se jmenováním za členy hodnotící komise. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Vrchní soud v Praze napadený rozsudek zrušil a vrátil jej městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obžalovaný Ing. Ivan Seyček ve svém odvolání úvodem namítl nesprávné rozhodnutí o podjatosti soudce JUDr. Jiřího Říhy, Ph.D., která podle odvolatele nikdy nebyla dána. V další části odvolání odvolatel napadl nesprávnost znaleckých posudků, a to zejména zvolenou metodu, kdy zejména znalci Ing. Brada a Ing. Světlík porovnávali současný stav Opencard bez zohlednění nově uzavřených smluv nahrazujících smlouvy uzavřené obžalovaným Ing. Ivanem Seyčkem. Odvolatel nesouhlasil ani s převzetím závěrů auditu společností NEXIA AP do znaleckých posudků, neověření alespoň základního rozsahu funkčnosti instalovaného systému včetně dodaných funkcionalit a nezahrnutí kompletní předávací dokumentace k Servisnímu kartovému centru do znaleckého posudku. Znalci nezohlednili nesrovnatelnost projektu Opencard s projekty v Plzni a Hradci Králové, kde jsou užívány výhradně karty jednočipové s bezkontaktním čipem. Znalci nezohlednili ani to, že k rezignaci na využívání aplikací, které měly být neseny kontaktním čipem, došlo bez jakékoli účasti obžalovaného. Ve vztahu k licenci odvolatel namítl, že ke dni zpracování auditu společnosti NEXIA AP sice hlavní město Praha skutečně zaplatilo Kč, avšak k tomu došlo nikoliv na základě smlouvy uzavřené obžalovaným Ing. Ivanem Seyčkem, ale až té, která ji nahrazovala v roce Za dobu skutku, tj. za licence na prvních dvoučipových karet, hlavní město Praha nezaplatilo na licenci vůbec nic. Odvolatel nesouhlasil ani se závěry znalců, že nebyla dodána elektronická peněženka, že zúčtovací centrum nebylo zprovozněno, že neexistovalo obecné rozhraní kartového centra, že dodávané řešení není výjimečné ani v rámci Evropské unie ani České republiky a že je vadou nestanovení nákladů na provoz kartového centra. Jedná se buď o okolnosti nezávislé na obžalovaném (elektronická peněženka, provozování servisního kartového centra) nebo o nepravdivá tvrzení vyplývající z předávací dokumentace (zúčtovací centrum, obecné rozhraní kartového centra), případně o neobjektivní závěry znalců nereflektující výpovědi některých svědků (výjimečnost projektu). Ve vztahu ke společnosti Česká znalecká, a.s. odvolatel namítl jeho propojení s orgány činnými v trestním řízení s ohledem na počet znaleckých posudků i jejich zaměření, které tento znalecký ústav vyhotovuje. V další části odvolání odvolatel poukázal na soudem ignorované důkazy svědčící ve prospěch obžalovaných, případně vyvracející tvrzení obžaloby. Nejprve se zaměřil na důkazy o existenci tzv. malého kartového centra, které rozsudek označuje jako docházkový systém a dospěl k závěru, že soud pominul skutečnost, že nikdy nebylo jen docházkovým systémem, nýbrž systémem, který držiteli karty umožňoval především to, co měl následně umožňovat kontaktní čip na univerzální kartě Pražana, tj. jednoznačnou identifikaci držitele, nesení jeho certifikátu a tím i umožnění bezpečného přístupu k systému Magistrátu hlavního města Prahy, obsahoval i část funkcionalit následně nesených bezkontaktním čipem, např. rezervační systém obědů apod. Je tedy s podivem, že když nedošlo při uzavření smlouvy k malému kartovému centru k trestnému činu, jak uzavírá státní zástupkyně v obžalobě, je v podstatě totožná smlouva s totožným licenčním modelem na mnohonásobně větší systém předmětem trestního stíhání. Ve vztahu k licenční smlouvě ze dne dospěl odvolatel k závěru, že tato smlouva nahrazuje původní licenční smlouvu nikoliv pro její nevýhodnost, ale pro to, že původní smlouva pokrývala jiný druh karty a jiný rozsah funkcionalit než smlouva nová. Součástí odvolání je i poukaz na výpovědi svědků Ing. Stránského a Kebrdlové o její (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 14 Sp. zn.5 To 41/2014

15 komunikaci se jmenovaným svědkem a RNDr. Teskou, což staví obžalovaného Ing. Ivana Seyčka do role osoby, která nevěděla o určitých informacích a vlivech, což jej vyviňuje z jakékoliv formy úmyslu zajistit spol. Haguess vítězství ve veřejné soutěži či úmyslně připravit zadávací dokumentaci na míru této společnosti, případně ji zvýhodnit ve vztahu k ostatním (dosud neztotožněným) soutěžitelům. Ve vztahu ke způsobené škodě namítl odvolatel nepoužitelnost závěrů znaleckých posudků, kdy ústav Česká znalecká nereflektuje skutečnost, že předmětem dodávky Haguess byla hybridní dvoučipová karta, kterou není možné srovnávat s jednočipovými. K licenčním podmínkám uvedl, že cena licence byla podle zadávacích podmínek součástí díla. K právnímu výkladu ohledně závislosti licence a autorského díla jako výsledku výběrového řízení poukázal na nesprávný závěr městského soudu vyplývající ze závěrů Úřadu pro ochranu hospodářského soutěže a nereflektující rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Afs 42/2012 ze dne , která vychází z toho, že nutnost licence je přirozeným projevem autorského díla a že nelze hovořit o zavinění závislého postavení tam, kde výsledkem veřejné soutěže je dodávka autorského díla. Vzhledem k tomu, že svěření veřejných zakázek společnosti Haguess bylo pro Magistrát hlavního města Prahy výhodné, jiný postup nebyl možný nikoliv jen z důvodu existence licence, ale ze zcela reálných důvodu, kterými je existence zkušebního provozu a následné záruky a současně neexistuje kdokoliv další, vůči němuž by byla spol. Haguess zvýhodněná, nelze v jednání pod body I/2,3 shledat naplnění zákonných znaků skutkových znaků trestného činu. Odvolatel dále dospěl k závěru, že v případě trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku podle 127 odst. 1 tr. zák. uplynula v bodě I/1 promlčecí doba nejpozději a v případě skutku pod body I/2,3 dne , resp Proto od počátku trestního stíhání, které bylo ve vztahu k bodu I zahájeno dne , mělo být rozhodnuto podle 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Ve vztahu k té části skutku, která je kvalifikována soudem jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle 255 odst. 1, odst. 2 tr. zák. je třeba pečlivě zvážit důkazní situaci ke konečné fázi toho skutku s tím, že pokud bude odvolacím soudem shledáno, že se obžalovaný dopustil pouze trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle 255 odst. 1 tr. zák., byl by skutek promlčen. Ve vztahu ke zvolené právní kvalifikaci trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku podle 127 odst. 1 tr. zák. odvolatel namítl, že nebyl prokázán úmysl zvýhodnit konkrétní osobu, tj. v tomto případě společnost Haguess vůči jinému konkrétnímu dodavateli téhož zboží a poukázal též na to, že jakékoliv formální porušení některého z ustanovení zákona o veřejných zakázkách nemůže automaticky být trestným činem, a to zejména za situace, kdy není v potřebné míře definován ani následek spočívající v konkrétně určené škodě či výhodě. Provedeným dokazováním nebyl jakkoliv prokázán úmysl Ing. Ivana Seyčka a tím méně ostatních spoluobžalovaných ve vztahu ke zvýhodnění společnosti Haguess, popřípadě ke sjednání její neoprávněné výhody, neboť obžalovaní nevěděli o existenci jiného soutěžitele, který by měl obdobné řešení, takže nikomu jinému nebránili v účasti ve veřejné soutěži, nevěděli, že se dvoučipové karty dají koupit levnější než u společnosti Haguess, nevěděli, že náklady na pořízení a zprovoznění servisního kartového centra by byly u jiného dodavatele nižší, nevěděli o nevýhodnosti licenčních podmínek, nevěděli, že by postupovali v rozporu se zákonem, nevěděli, že zvažovaný systém bude ve výsledku zprovozněn v užším rozsahu, nevěděli, že Magistrát hlavního města Prahy bude systém provozovat prostřednictvím spol. Haguess mimo své prostory, nevěděli, že dopravní aplikace bude ve výsledku zavedena jako povinná, nevěděli, že Magistrát hlavního města Prahy uzavřel nové smlouvy s Haguess bez řádného vyhodnocení zkušebního provozu, nevěděli a ani nebyli srozuměni s tím, že osoby jednající na straně Magistrátu hlavního města Prahy při přípravě projektu a zadávací dokumentace jsou spojeny se společností Haguess. Závěrem obžalovaný Ing. Ivan Seyček navrhl, aby odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a zprostil jej obžaloby, případně aby věc vrátil soudu prvého stupně (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 15 Sp. zn.5 To 41/2014

16 k doplnění dokazování, avšak pouze k těm částem jednání obžalovaného, které není promlčeno. Obžalovaní Ing. Zdeněk Jánský a Ing. Jiří Chytil a Ing. Miroslav Čadský ve svých odvoláních v úvodu namítli promlčení trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku podle 127 odst. 1 tr. zák., neboť jejich trestní stíhání bylo zahájeno , resp a k jednání, jehož se měli dopustit došlo S ohledem na tříletou promlčecí dobu, která uběhla , tj. je ještě před zahájením trestního stíhání mělo být trestní stíhání zastaveno. Proti výroku o vině uvedli, že celková nabídková cena byla o 8% nižší než celková cena vyplývající ze zadávající dokumentace, podle níž měla být hodnocena pouze celková cena. Nabídka společnosti Haguess navíc splňovala požadavek na zaváznou strukturu ceny podle bodu zadávací dokumentace. Požadavek na rozdělení ceny a na služby není nikde v zadávací dokumentaci explicitně stanoven, navíc nejen obžalovaní, ale ani svědci se nebyli schopni dohodnout, co lze v rámci dodávky informačního systému považovat za dodávky a co za služby. Závěry ústavu Česká znalecká, a.s. jsou pro toto trestní řízení nepoužitelné, neboť znalec nevzal v úvahu, že předmětem dodávky byla hybridní dvoučipová karta, kterou není možné srovnávat s kartami obsahujícími pouze jeden čip. Pokud soud došel k závěru, že mělo být z hlediska výhodnost jednočipové řešení, tak to neodpovídá návrhu realizovaného řešení ani požadavku zadavatele. Obžalovaní nemohli při hodnocení nabídky předpokládat, že nakonec nebude funkce platební peněženky v plné míře zprovozněna a že se po letech změní technologie karet. Obžalované nelze vinit z toho, že jako členové hodnotící komise nevyloučili nabídku Haguess proto, že neobsahovala vyčíslení provozních nákladů na zajištění provozu servisního kartového centra, když tento požadavek zadávací dokumentace neobsahovala. Současně není ani pravdou, že by cena za licenční modul nebyla v nabídce Haguess vůbec uvedena, neboť předmětem veřejné zakázky bylo i poskytnutí práv k užívání software a to v rozsahu licencí, což v dvojnásobné míře pokrýval počet požadované dodávky karet. Cena za licenční modul byla uvedena na str. 227 nabídky společnosti Haguess. K údajné nevýhodnosti licenčního modelu je třeba uvést, že žádný z obžalovaných nebyl odborníkem na autorské právo, takže nebyl schopen dovodit nevýhodnost licenčního modelu, který s rostoucím množstvím karet a aplikací nabízel nižší cenu za licenci. Datový model byl součástí nabídky společnosti Haguess a pokud jde o jeho náležitou specifikaci, může to být předmětem odborných diskuzích, nikoliv však podkladem o vině obžalovaných. Laik totiž nemůže posoudit, zda se jedná či nejedná o jeho náležitou specifikaci. Pokud jde o posouzení a hodnocení nabídky, je tento postup logický jen v případě, že je nabídek v rámci téhož výběrového řízení více (viz 8 odst. 6 vyhl. č. 240/2004 Sb.). S ohledem na 79 odst. 6 a 84 odst. 3 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb. neprovádí hodnotící komise hodnocení jediné nabídky dle hodnotících kritérií. Na osobách oprávněných jednat jménem zadavatele bylo, aby zadávací řízení zrušili, když se dozvěděli o tom, že v rámci předmětného výběrového řízení byla podána pouze jedna nabídka. Obžalovaní jako členové výběrové komise nabídku Haguess posuzovali, zda je v souladu se zadávací dokumentací. Vzhledem k tomu, že byla jedinou nabídkou, nebyla hodnocena, s čímž byl seznámen legislativní odbor Magistrátu hlavního města Prahy a taktéž Rada hlavního města Prahy, včetně ředitele Magistrátu. Nikdo z uvedených neshledal v tomto jednání obžalovaných rozpor se zákonem o veřejných zakázkách. Odvolatelé poukázali na to, že nemohli odmítnout jmenování do hodnotící komise, nemuseli být odborníky a také na to, že hodnotící komise nerozhoduje o přidělení zakázky, což činí zadavatel. Taktéž poukázali na to, že se jednalo o inovativní projekt, který v rámci celé České republiky v roce 2006 neměl srovnání. Obžalovaní nejsou odpovědni za to, v jakém stavu se projekt nacházel v pozdějších letech a mohou nést odpovědnost pouze za to, že nabídka účastníka výběrového řízení plní požadavky předmětu veřejné zakázky a jejich odpovědnost nepochybně končí nejpozději s koncem zkušebního provozu Servisního kartového centra. Dále se odvolatelé zabývali nepřípustným vymezením skutku v podané obžalobě oproti usnesení o zahájení trestního stíhání, kdy jim bylo kladeno za (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 16 Sp. zn.5 To 41/2014

17 vinu, že nabídku společnosti Haguess nehodnotili podle ekonomické výhodnosti a neuvedli, že nejsou odborně schopni ji hodnotit. Až obžaloba dospěla k závěru, že nabídka Haguess neodpovídala zadávací dokumentaci a měla být z tohoto důvodu vyřazena. Obsahem usnesení o zahájení trestního stíhání jsou však obecné proklamace, že nabídka měla být vyřazena, avšak pouze s tím, že nebyla ekonomicky výhodná. Znalecký posudek ústavu Česká znalecká je pro danou věc nepoužitelný pro svou nesrozumitelnost, kdy znalec nebyl schopen zdůvodnit porovnání cen čipových karet a při porovnání pražského projektu s Plzní a Libercem nevzal v úvahu v Praze uvažovanou elektronickou peněženku. Obžalovaní jako členové hodnotící komise neporušili zákon ani vnitřní předpisy Magistrátu hlavního města Prahy. Nabídku Haguess si řádně prostudovali, posoudili její soulad se zadávací dokumentací a vzhledem k tomu, že neshledali nesplnění některého ze závazných parametrů, neměli důvod pro její vyřazení z výběrového řízení. Ve vztahu k bodu III obžalovaný Ing. Jiří Chytil namítl, že městský soud nereflektoval skutečnost týkající se zprovoznění Servisního kartového centra , takže je nelogický jeho závěr, že došlo k prodlení s plněním díla v délce 66 dnů. Položky uvedené na předávacím protokolu ze dne byly totiž nutné pro fungování Servisního kartového centra. Obžalovaný dále poukázal na to, že poškozená byla informována o prodloužení termínů dodávky díla, neboť měla k dispozici zápis koncepční skupiny ze dne , takže jí nic nebránilo v tom, aby případně smluvní pokutu vymáhala. Opětovně zdůraznil, že datum uvedený na předávacím protokolu není datem zhotovení a předání díla, což potvrzuje i výpověď svědka Ing. Bláhy. K podpisu předávacího protokolu ze strany obžalovaného Ing. Jiřího Chytila totiž došlo až v případě, kdy k tomu poskytl součinnost, takže prodlení na straně objednatele došlo z důvodu jeho časové zaneprázdněnosti. Pokud jde o význam předávacího protokolu plnění díla a jeho předání, odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne sp. zn. 23 Cdo 1505/2013. Taktéž poukázal na vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy z února 2012 podložené právním posudkem advokátní kanceláře Pelikán, Krofta, Kohoutek týkajících se důvodu nevymáhání smluvní pokuty ze strany hlavního města Prahy, která by byla nevymahatelná s ohledem na neposkytnutí nezbytných informací a podkladů dodavateli v dohodnutém termínu ze strany hlavního města Prahy, z čehož vyplývá, že se dodavatel do prodlení nedostal, a hlavnímu městu Praha tak nevznikl nárok na smluvní pokutu. Pokud jde o to, že obžalovaný měl být odpovědný za vymáhání předmětné smluvní pokuty, ze žádného důkazu to nevyplývá, neboť obžalovaný nemusel být seznámen s detailním obsahem smlouvy, kterou neuzavíral, dle smlouvy nebyl zodpovědnou osobou, nebyl pověřeným vedoucím projektu Univerzální karta Pražana, znalost smluvních podmínek a vymáhání pokut nespadalo do jeho kompetence vedoucího oddělení informatiky. Pro tento závěr nesvědčí ani odůvodnění poskytnutí odměny z fondu ředitele pro odbor zaměstnance za úspěšné splnění mimořádného úkolu hlavního města Prahy z , kterou obdržel rovněž Ing. Ivan Seyček. Ve vztahu k údajné škodě namítl, že nevymožením smluvní pokuty nemůže dojít k žádnému úbytku v majetkové sféře poškozeného, neboť škodou je jen to, co ubude v jeho majetkové sféře. Závěrem obžalovaní navrhli, aby jejich trestní stíhání pro skutek II bylo po zrušení rozsudku prvého stupně zastaveno. Obžalovaný Ing. Miroslav Čadský pro případ, že by trestní stíhání nebylo zastaveno z důvodu promlčení, navrhl, aby jej Vrchní soud v Praze obžaloby zprostil. Obžalovaný Ing. Jiří Chytil navíc ohledně bodu III napadeného rozsudku navrhl, aby byl obžaloby zproštěn. Obžalovaný Ing. Ladislav Kendík se svým odvoláním domáhal zastavení trestního stíhání pro promlčení, neboť jeho trestní stíhání bylo zahájeno a skutek měl být spáchán K promlčení tedy s ohledem na tříletou promlčecí dobu podle 67 odst. 1 písm. d) tr. zák. došlo dne (K.ř.č. 1a - rozsudek) list č. 17 Sp. zn.5 To 41/2014