K IVOKLÁTSKO. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. ST EDNÍ âechy

Transkript

1 K IVOKLÁTSKO CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ST EDNÍ âechy

2 Stfiední âechy CHRÁNùNÁ KRAJINNÁ OBLAST K IVOKLÁTSKO Na pfiedcházející stranû: Údolí Berounky u T fiovic. Na spodu snímku hrad T fiov, vpravo rozsáhlá ple na Vápenném vrchu; ve stfiedu T fiovická skála a za ní mírnû vlevo âertova skála. Na levém okraji snímku obec T fiovice na vysoké terase Berounky. Osou Kfiivoklátska je fieka Berounka, která si dodnes zachovala pfiírodní ráz. V jejím romantickém údolí se soustfiedí pfiírodní hodnoty oblasti dík vysoké geodiverzitû. Vût- ina obcí nebyla zakládána u fieky, n brï na vy ích terasov ch stupních, daleko mimo dosah niãiv ch povodní. Chránûná krajinná oblast Kfiivoklátsko se rozkládá na západním okraji stfiedních âech. Zaujímá ãásti pûti okresû (Berouna, Kladna, Rakovníka, Plznû- -severu a Rokycan) a její v mûra je pfiibliïnû 630 km 2. Témûfi celá oblast leïí v geomorfologickém celku Kfiivoklátská vrchovina a v severní ãásti Plaské pahorkatiny. Kfiivoklátská vrchovina se skládá z vy í ZbiroÏské vrchoviny, le- Ïící pfieváïnû na pravém bfiehu fieky Berounky s nejvy ím vrcholem Tûchovín (66,7 m n. m.), a niï í Lánské pahorkatiny s vrcholem Tuchonín (488,2 m n. m.). Pátefií celého území je hluboké údolí fieky Berounky, která protéká od jihozápadu k severov chodu a témûfi ve stfiedu oblasti se v pravém úhlu stáãí k jihov chodu. Území bylo vyhlá eno chránûnou krajinnou oblastí v nosem ministerstva kultury ã. j /78 z 24. listopadu 978. Pro své vysoké pfiírodovûdné hodnoty byla oblast Kfiivoklátska dne. bfiezna 977 pfiijata Organizací spojen ch národû UNESCO za biosférickou rezervaci. Sídlo správy chránûné krajinné oblasti je v obci Zbeãno. Oblast Kfiivoklátska je pahorkatinou aï vrchovinou ve v kovém rozmezí od 27 m n. m. do 66 m n. m. Nejvût í v kové rozdíly, nejãlenitûj í terén a nejlep í pfiirozené geologické odkryvy jsou v bezprostfiedním okolí Berounky, která tudy meandrovitû protéká v hluboce zafiíznutém údolí. Polohy stinné a vlhké se stfiídají s plochami extrémnû tepl mi. Jde tedy o prvotfiídní ukázku tak zvaného fiíãního fenoménu, kter v rámci stfiedoãesk ch pahorkatin podmiàuje nejvy í stanovi tní i druhovou pestrost, a vyznaãuje se mimofiádn m bohatstvím flóry a fauny. Tento stav je patrn kromû údolí fieky i na vût ích pfiítocích, napfi. na ZbiroÏském potoce, Rakovnickém potoce a Klíãavû. Díky geologické stavbû se i ãásti krajiny vzdálené od fieky avût ích údolí vyznaãují pomûrnû pestr m utváfiením povrchu, jak lze vidût hlavnû na jih od Berounky. PfieváÏná ãást území CHKO je budována proterozoick mi a paleozoick CHKO KR 2

3 CHKO Kfiivoklátsko ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ A PAMÁTNÉ STROMY mi horninami Barrandienu a jen mal zlomek území pfii severní hranici leïí na druhohorních horninách kfiídového útvaru. Krajinû dominuje vyvfielé kfiivoklátsko-rokycanské pásmo, s mnoha v znaãn mi vrcholy, a proterozoikum, kde ãetná silicitová (buliïníková) tûlesa tvofií v raznû modelované skalnaté kam ky. Nejstar í horniny území jsou z neoproterozoika, které je zastoupeno fylitick mi bfiidlicemi, drobami a prachovci kralupsko-zbraslavské skupiny. Tûmito horninami pronikají místy vulkanické bazalty spility. Paleozoikum je na území zastoupeno kambriem, ordovikem a karbonem. Nejstar ími paleozoick mi horninami jsou mofiské usazeniny skryjsko-t fiovického stfiedního kambria. Ve vrstvách se nalézají ãetné zkamenûlé pozûstatky tehdej í CHKO KR 3 739

4 Stfiední âechy KRAJINN POKRYV fauny proslavené Joachimem Barrandem ( ), kter odtud popsal nejen trilobity, ale také ostnokoïce, hyolity a ramenonoïce. Nejv raznûj í hfibet kfiivoklátsko-rokycanského pásma svrchnokambrického stáfií je budován suchozemsk mi vulkanick mi horninami velmi rozdílného sloïení. Ordovické horniny uloïené v mlad í praïské pánvi, pískovce, droby, bfiidlice, bazalty a jejich tufy, jsou zastoupeny na jihov chodním okraji území. Karbonské horniny zasahují do území na severozápadû arkózami, pískovci, prachovci a jílovci. Svrchní kfiída na severu území je zastoupena prachovci, pískovci a slepenci perucko-korycanského souvrství a slínovci bûlohorského souvrství. Tfietihorní (miocenní) fiíãní a jezerní písky, tûrky a jíly tvofií jen malé ostrûvky v okolí Broum a Bfiezové. V údolích a sníïeninách jsou pokryvné sedimenty. âtvrtohorní pokryv tvofií na plo inách eluvia podloïních 740 CHKO KR 4

5 CHKO Kfiivoklátsko hornin, na svazích deluviální hlíny, zahlinûné i volné sutû. Na svazích údolí Berounky a jejích nûkter ch pfiítokû jsou vyvinuty spra e. Morfologicky nápadné jsou fiíãní terasy fieky tvofiené naplaven mi tûrky a písky. Zvlá tností jsou holocenní pûnovce pfii nûkter ch pramenech vytékajících z kambrick ch vulkanitû. âetné jsou pleistocenní tvary (skalní útvary, kamenná mofie). PÛdy vzniklé na místních horninách patfií k v vojové sérii hnûd ch pûd kambizemí. Vyzrál m pûdním typem je kambizem typická, vyskytující se vût inou v mezotrofní a oligotrofní variantû. Na plo inách a mírn ch svazích z proterozoick ch bfiidlic je kambizem velmi uléhavá a patnû provzdu nûná. Na spra- ov ch nebo svahov ch hlínách se vytváfiejí hnûdozemû a luvizemû. V mûlk ch depresích denudaãních plo in vyplnûn ch hlínami se setkáváme s pseudoglejí a na strm ch svazích se vytvofiily pûdy typu ranker, na skalních v chozech jejich ãasná v vojová stadia, tzv. litosoly (litozemû). Rankery pfiedstavují raná v vojová stadia kambizemní série. Území chránûné krajinné oblasti je celkovû chudé na podzemní vody. Vût- ina zdrojû podzemních vod je vázána na poruchové a drcené zóny nebo na pfiípovrchovou zvodeà kvartérních sedimentû s prûlinovou nebo prûlinovû puklinovou propustností. Celé území je odvodàováno fiekou Berounkou, která protéká napfiíã chránûnou krajinnou oblastí. Celková rozloha stagnujících a tekoucích vod v oblasti je asi 4km 2, tj. asi 0,6 % z celkové plochy chránûného území. Z toho fieka zaujímá asi 230 ha, potoky asi 30 ha a stagnující vody asi 40 ha. Berounka vtéká do oblasti v obci Zvíkovec-Kalinova ves v nadmofiské v ce 256 m a opou tí ji v H skovû ve v ce 27 m n. m. Délka toku je 42,5 km, spád je 39 m. Dlouhodob prûmûrn prûtok v profilu Kfiivoklát je 3,8 m 3 s, max. namûfien prûtok byl 772 m 3 s. Pfii povodni v srpnu 2002 byly prûtoky je tû v raznû vy í. Roãní prûmûrná teplota vody je 0 C. Na území CHKO je 340 vodních nádrïí, z nichï nejvût í je pfiehradní akumulaãní nádrï Klíãava s rozlohou 72,5 ha. Vodní nádrïe jsou nepravidelnû rozpt leny po celém území s v jimkou nejvy ích poloh v jihozápadní ãásti. Pfies suché a pomûrnû teplé podnebí a polohu v de Èovém stínu má Kfiivo- Pod Skryjemi naráïí Berounka na val odoln ch vulkanitû kfiivoklátsko-rokycanského pásma, podél nûhoï pak teãe severov chodním smûrem ke Kfiivoklátu. CHKO KR 5 74

6 Stfiední âechy 2 Pohled na nejvy í ãást sopeãn ch vrchû kfiivoklátsko-rokycanského pásma odkr vá mimofiádnou pestrost kfiivoklátsk ch lesû, jaká nemá obdoby v ãesk ch zemích. 2 V chozy kysel ch ryolitû se vyznaãují svûtle Ïlutavou aï rûïovou barvou. klátsko velk rozsah lesû a pomûrnû hustou síè potokû a potûãkû. Spadá do mírnû teplé klimatické oblasti (Quitt, 97). Pfii prûmûrné roãní teplotû vzduchu 7 8 C dosahují prûmûrné roãní úhrny atmosférick ch srá- Ïek jen mm, ve vegetaãním období v ak jen 350 mm. Z toho nejvíce sráïek spadne v ãervenci. Velmi dûleïité pro vegetaci jsou anomálie projevující se v mezo- a mikroklimatu stanovi È. V hluboce zafiíznut ch údolích se v raznû uplatàuje inverzní fenomén a chod teplot vzduchu je odli n. Zatímco dna údolí jsou studená a vlhká, horní poloviny svahû a lys ch vrcholû nad nimi jsou podstatnû su í a teplej í. RovnûÏ dobfie patrné jsou expoziãní rozdíly protilehl ch svahû vykazující nestejné klimatické charakteristiky. Mikroklima blízk ch stanovi È je pak mnohdy velmi odli né. Pfiírodu Kfiivoklátska determinují dva základní geoekologické fenomény, a to fiíãní fenomén a vrcholov fenomén. íãní fenomén se projevuje v kaàonovitém údolí fieky Berounky a v postranních údolích potokû s dosud zachoval mi voln mi meandry a údolní nivou. Jeho pestrost zvy ují ãetné v chozy pestré kály hornin vystupující v rozmanit ch polohách od stinn ch inverzních roklí po exponované skalní hrany a stûny s rûznou orientací vûãi svûtov m stranám. Vrcholov fenomén se na Kfiivoklátsku projevuje otevfien m bezlesím na jiïních a jihozápadních temenech nûkter ch vrcholû. âasto b vají nepravidelného mnohoúhelníkového tvaru sxerofilními trávníky a kefiov mi lemy a oznaãují se termínem ple e. Pro buliïníky jsou charakteristické fragmenty reliktních borû s pfiimí en m dubem zimním. Na paleovulkanitech se vyvinuly suchomilné trávníky s aci- 742 CHKO KR 6

7 CHKO Kfiivoklátsko dofilními druhy s okrajov mi porosty kfiovin a zakrsl ch doubrav. Kvûtena i vegetace Kfiivoklátska je velmi bohatá a pestrá. Fytogeograficky náleïí území ke dvûma celkûm. Mal severní v bûïek pfiíslu í k fytogeografickému okresu 30. Jesenicko-rakovnická plo ina, ale nejvût í ãást území spadá do fytogeografického okresu 32. Kfiivoklátsko. Systematick terénní v zkum prokázal pfiítomnost pfiibliïnû 800 existujících druhû. Zachovalá vysoká diverzita spoleãenstev flóry a fauny je dûsledkem velké diferenciace ekologick ch podmínek a relativnû malého antropogenního naru ení. Nejvût í ãást plochy Kfiivoklátska zaujímají lesy (62 %), coï vysoko pfiekraãuje celostátní prûmûr lesnatosti v pahorkatinû a vrchovinû. V zkum potenciální pfiirozené vegetace prokázal, Ïe dominantní strukturu lesa vytváfiejí v niï ích polohách pfiedev ím ãern ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-carpinetum). Ve vy - ích polohách nebo na severnûj ích expozicích jsou nahrazeny spoleãenstvy lipov ch buãin (Tilio cordatae-fagetum). Specifick mi lesními spoleãenstvy Kfiivoklátska byly dfiíve pomûrnû hojnû roz ífiené jedliny, které lze i v souãasné dobû rekonstruovat v nûkolika jednotkách. Strmé suèové svahy arokle jsou doménou suèov ch habrov ch javofiin (Aceri-Carpinetum). V znamné a pro Kfiivoklátsko charakteristické jsou suèové porosty s tisem ãerven m (Taxus baccata). Charakteristickou skupinou jsou i teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, zejména spoleãenstva s mochnou bílou (Potentillo albae-quercetum), a kyselé doubravy na silikátov ch pûdách svazu Genisto germanicae-quercion. V údolích potokû rostou rûzné typy ol in a jasenin. Pro svoji jedineãnost zasluhují zvlá tní zmínky skalnaté vrcholy, které ne- 2 Jako trosky tajemn ch hradû vystupují v kfiivoklátsk ch lesích buliïníkové kam ky s balvani ti a skalními rozvalinami na úpatí (âerná skála u Lí né). 2 Na severu Kfiivoklátska jsou pomûrnû ãetné mokfiady i men í rybníky. Pramen Strouhy u Tfitické Lísy. CHKO KR 7 743

8 Stfiední âechy POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE sou zbytky vegetace z teplého a suchého období poledové doby, zvlá tû pak reliktní porosty dubu zimního (Quercus petraea), k nûmuï pfiistupuje jefiáb bfiek (Sorbus torminalis), j. muk (S. aria) a nûkdy i borovice lesní (Pinus sylvestris). V znamné jsou i suché bory silikátov ch skal svazu Dicrano-Pinion. Na jihozápadních svazích pfiecházejí tyto porosty do otevfien ch ploch tzv. ple í s xerotermními druhy, které jsou v znamn m prvkem této oblasti. V jejich plá ti se uplatàují rûzné kefie, napfi. hlohy (Crataegus sp.), slivoà trnitá (Prunus spinosa), fie etlák poãistiv (Rhamnus cathartica) nebo skalník celokrajn (Cotoneaster integerrimus). Z 5 asociací kefiov ch spoleãenstev rozli ovan ch v âeské republice je jich 9 zaznamenáno na území Kfiivoklátska. Tento fakt dokládá nadprûmûrnou diverzitu této vegetace. Ve vrcholov ch porostech vystupují ãasto men í izolované skály, skalní hradby a mrazové sruby, vût inou obrácené k severu aï v chodu, se sutûmi na úpatí, kde na- 744 CHKO KR 8

9 jdeme smí ené suèové lesy, které na tûchto expozicích pfiecházejí do dubov ch aï ãist ch buãin. Tato pestrá smûs stanovi È nahlouãen ch na malém prostoru podmiàuje velké bohatství flóry i hospodáfisky v znamn ch dfievin, kter ch se zde bûïnû nachází 8 20 druhû, coï je na stfiedoevropské pomûry velk poãet. Bohatství lesních spoleãenstev potvrdil i dendrologick prûzkum, kter prokázal v skyt více neï 80 druhû pûvodních dfievin, stromû i kefiû. Na skalních ostroïnách nad údolím Berounky rostou teplomilné druhy rostlin napfi. tfiemdava bílá (Dictamnus albus), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), koniklec luãní ãesk (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago), na skalách pak plodné kefie bfieãèanu popínavého (Hedera helix) a celé porosty tafiice skalní (Aurinia saxatilis). Tyto druhy a fiada ekologicky obdobn ch skládají spoleãenstva teplomiln ch lemû (Geranion sanguinei), strm ch skal (Alysso-Festucion pallentis) i teplomiln ch trávníkû (Bromion erecti). Na k severu otoãen ch skalách, pfiedev ím spilitov ch a ãasto téï paleoandezitov ch, je roz ífieno perialpidské reliktní spoleãenstvo pûchavy vápnomilné (Sesleria albicans) a lomikamene vïdyïivého (Saxifraga paniculata). Za zmínku stojí i vegetace pohybliv ch sutí napfi. s konopiãkou úzkolistou (Dalanum angustifolium), která se zde vyskytuje v pfiirozen ch lokalitách, zatímco mimo Kfiivoklátsko je vût inou omezena na antropogenní lokality v lomech a záfiezech silnic. Na úpatí suèov ch svahû vytváfií celé porosty mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva). Krozmanitosti území pfiispívají velkou mûrou i louky, jejichï postupn v voj a zmûny zpûsobené lidskou ãinností ovlivàovaly jejich druhové sloïení. Pro Kfiivoklátsko je charakteristické, Ïe se tu zatravnily úzké pruhy luk zakládané podél potokû a místnû zvané luhy. V barokní dobû tyto louky rozãleàovaly vût inu lesních komplexû po cel ch âechách, jen na Kfiivoklátsku se v ak ve vût í mífie zachovaly, byè ãasto v degradované podobû. Pokr vají prakticky témûfi v echny nivní polohy Berounky a jejích pfiítokû. V pravidelnû zaplavovan ch ãástech jsou psárkové louky (Alopecuretum pratensis), v nivû se tûrkopískov mi sedimenty na nû navazují ovsíkové louky (Arrhenatheretum elatioris) a na vyv eninách s písãitûj í pûdou pak pro Kfiivoklátsko typické, druhovû bohaté kostfiavové louky s mochnou bílou (Potentillo albae-festucetum rubrae). eka Berounka i její pfiítoky mají vût inou pfiirozené neopevnûné bfiehy. Podél fieky jsou dobfie vyvinutá pobfieïní spoleãenstva svazu Phalaridion s dominantní lesknicí rákosovitou (Phalaroides arundinacea). Zajímavá a velmi bohatá je i mykoflóra Kfiivoklátska. Tak napfi. v bukov ch lesích mûïeme obdivovat veliké trsy houby korálovce bukového (Hericium clathroides). CHKO Kfiivoklátsko Údolí Oupofiského potoka s jasnû patrnou rozdílnou vegetací na severnû a jiïnû orientovan ch svazích buãiny na severních svazích, doubravy na jiïních svazích. 2 Na skalách najdeme spoleãenstva s tafiicí skalní (Alysso-Festucion pallentis). Niva Berounky má pfiirozen ráz, s písãit mi náplavy. 2 CHKO KR 9 745

10 Stfiední âechy Kvûtnaté buãiny hrály na Kfiivoklátsku kdysi podstatnû v znamnûj í úlohu neï v souãasnosti. Nicménû dodnes zde najdeme fiadu krásn ch porostû jako v NPR Kohoutov na jihozápadû CHKO. 2 Horní hrany srázû nad Berounkou ãasto tvofií skaliska s pozoruhodnou kvûtenou jako andezity na vrcholu Baby, kde vedle reliktní pûchavy vápnomilné (Sesleria albicans), kvete i tfiemdava (Dictamnus albus) a bûlozáfika liliovitá (Anthericum liliago). 2 Fauna Kfiivoklátska je typickou faunou stfiedoevropské teplé lesní oblasti. Zachovalost pfiirozen ch biotopû, v skyt lesních porostû pralesního charakteru a území, na kter ch v minulosti nedo lo k odlesnûní, to jsou hlavní faktory, které podpofiily uchování fiady vzácn ch, ohroïen ch ãi vymírajících druhû. Druhová diverzita je nejvy - í u hmyzu, mûkk Û, pavoukovcû a obratlovcû. Tyto skupiny patfií rovnûï mezi nejlépe prozkoumané. V oblasti jsou patrné urãité zoologické gradienty termofilní prvky se nejvíce vyskytují u v chodního okraje, zatímco montánních druhû pfiib vá v jihozápadním smûru. Mezi typické druhy skalních biotopû patfií z mûkk Û Vertigo alpestris a V. pusilla, z pavoukû skálovka Zelotes puritanus, pavuãenka Erigonoplus jarmilae a cedivka Altella biuncata. Plnû rozvinuté skalní stepi dokladují mûkk i Pupilla triplicata, P. sterri a vfietenatka ãeská (Alinda biplicata bohemica). Z pavoukû zde Ïijí napfiíklad dva druhy sklípkánkû Atypus affinis a A. piceus. Nûkolik lokalit zde má západoevropsk stepník Eresus sandaliatus, kter se dále na v chod vyskytuje pouze v sousedním âeském krasu a u Slapské pfiehrady. Charakteristické rostliny skal- 746 CHKO KR 0

11 CHKO Kfiivoklátsko ních teras a kamenit ch stepí hostí specifickou faunu. Na tafiici skalní zde Ïijí v echny druhy nosatcû, které jsou na ni u nás potravnû vázány. Je to Ceutorhynchus lukesi, C. ignitus, C. puncticollis a na tafiici horské i C. angustus. Na ãesneku chlumním se vyskytuje nosateãek Oprohinus suturalis a rozchodníky jsou Ïivnou rostlinou pro nosatãíka Apion sedi. Dal í druhy nosatãíkû nalézáme na ãilimníkovci ãernajícím Apion elongatum, A. formaneki, A. corniculatum; na rmenu barvífiském se velmi vzácnû vyskytuje Apion pseudodispar. V nízké vegetaci skalních stepí Ïijí ãtyfii druhy nosatcû z rodu Trachyphloeus, a tot. bifoveolatus, T. asperatus, T. angustisetulus, T. rectus. Na skalních v chozech hnízdí v r velk (Bubo bubo) a po tolka obecná (Falco tinnunculus). Xerotermní trávníky stepního charakteru, teplomilné bylinné lesní lemy a lesostepi jsou biotopem celé fiady zajímav ch a namnoze i reliktních druhû hmyzu, napfi. mandelinek Chrysolina aurichalcea thurntaxisi, Ch. cerealis, Ch. analis a dfiepãíkû Dibolia cynoglossi a Psylliodes illyricus. Îije zde pontopanonsk títono Cassida pannonica, krytohlavové Cryptocephalus vittatus a dále pak C. vittula a C. pygmaeus. Na unikátních nalezi tích v Lánské obofie Ïije na stepních lokalitách napfi. dfiepãík Longitarsus niger, nosatãík Apion rugicolle (je to jeho jediné známé nalezi tû v âechách) a vzácn kraseãek Aphanisticus pusillus. Mot lí fauna kfiivoklátsk ch stepí obsahuje mimo jiné okáãe skalního (Chazara briseis), otakárka fenyklového (Papilio machaon) ao. ovocného (Iphiclides podalirius), bûlopáska dvoufiadého (Limenitis camilla) a mûru Staurophora celsia, která tu vytváfií stabilní populaci a jejíï dal í v skyt je znám pouze z jihov chodní Moravy. Îije zde fiada vzácn ch druhû krascû, napfi. Acmaeodera degener, jehoï dal í v skyt je také znám pouze z jiïní Moravy, dále Habroloma geranii, sledující v skyt kakostu krvavého, nebo Cylindromorphus bifrons. Z kovafiíkû ob vajících ekotonová stanovi tû na pfiechodu lesa a stepi tu Ïije napfi. Pseudanostirus globicollis, Ampedus rufipennis ãi Porthmidius austriacus. Na teplej ích lesostepních svazích byl vzácnû zaznamenán v skyt vrubouna Sisyphus schaefferi, známého váleãe kuliãek z trusu. Z hlediska zoogeografického je na stepních lokalitách velice v znamn ploskoroh Ïlut (Libelloides coccajus), jehoï v chodní hranice areálu zasahuje na území Kfiivoklátska. Od poloviny 20. století se v ak 2 Na suèov ch osypech pfii dnû ostfie zafiíznut ch údolí se na ãetn ch místech zachovaly pfiírodû blízké porosty pfiipomínající nûkdej í pralesy a poskytující refugia drobn m ÏivoãichÛm, ktefií jinde jiï dávno vymizeli (partie z Tyterského potoka). 2 Hofieãek ladní pobaltsk (Gentianella campestris subsp. baltica) silnû ustupující druh, má na Kfiivoklátsku jednu ze sv ch posledních lokalit. CHKO KR 747

12 Stfiední âechy 2 LuÀák ãerven (Milvus milvus) u nás od 80. let 20. stol. vzácnû hnízdí po zhruba stoleté pauze. 2 Lánská obora je jedin m znám m nalezi tûm stepního nosatãíka (Apion rugicolle) v âechách. tento druh na Kfiivoklátsku nepodafiilo ovûfiit. Na tzv. ple ích Ïijí saranãata Caliptamus italicus a Stenobothrus crassipes. Proslunûné stránû jsou biotopem je tûrky zelené (Lacerta viridis) a uïovky hladké (Coronella austriaca). Na kfiovinat ch v slunn ch místech mûïeme zahlédnout pûnici vla skou (Sylvia nisoria), p. hnûdokfiídlou (S. communis) a Èuh ka obecného (Lanius collurio). Rozpadající se mrazové sruby a balvanité sutû osidluje jezevec lesní (Meles meles) a li ka obecná (Vulpes vulpes). Lesní ekosystémy jsou útoãi tûm mnoha vzácn ch a faunisticky zajímav ch druhû. Reprezentativní je pfiedev ím garnitura xylofágního a mykofágního hmyzu. Jenom z ãeledi tesafiíkovit ch broukû (Cerambycidae), ãítající na území âech 84 druhû, se na Kfiivoklátsku vyskytuje 37 druhû, tedy 74 %. Vyskytují se zde i tak pozoruhodné druhy, jako je tesafiík obrovsk (Cerambyx cerdo napfi. Lánská obora), t. broskvoàov (Purpuricenus kaehleri), dále Necydalis ulmi, Akimerus schaefferi, Corymbia erythroptera, Ropalopus spinicornis, R. femoratus, Leioderes kollari a Nivellia sanguinosa. V znamn je i v skyt tesafiíka Phymatodes pusillus, jehoï nominátní forma P. pusillus pusillus byla zatím zji tûna pouze na Kfiivoklátsku. Pralesní entomofauna je zastoupena pfiedev ím hmyzem vázan m na dutiny stromû, jako jsou vzácní kovafiíci Hemicrepidius mutilatus, Megapenthes lugens, Limoniscus violaceus (napfi. Lánská obora) a Ischnodes sanguinicollis anebo zvlá tû chránûn páchník hnûd (Osmoderma eremita). Patfií sem také brouci potravnû spojení s tlejícím dfievem, dfievními houbami a jejich mycelii, napfi. nosatci rodu Acalles a Cotaster a fiada druhû ãeledí Melandryidae, Mycetophagidae, Erotylidae, Leiodidae, Scydmaenidae a Pselaphidae. Dosud ne zcela probádan je zpûsob Ïivota broukû ãeledi Lycidae, z nichï stojí za zmínku pfiedev ím vzácn druh Platycis cosnardi (Ïijící v Lánské obofie). Velmi vzácn m obyvatelem nejzachovalej ích lesních formací je zdobenec Gnorimus variabilis (napfi. Lánská obora) a zejména v buãinách stfievlík Carabus irregularis. Na zbytky jedlov ch porostû jsou vázány nûkteré reliktní druhy broukû jako Zilora sericea (Melandryidae) a kovafiík Ampedus melanurus. SuÈové smí ené lesní porosty svazu Tilio-Acerion jsou nejbohat í na v skyt mûkk Û. Îije zde vfietenatka Cochlonida orthostoma, Bulgarica cana, Petasina unidentata a na okrajích voln ch drolin Vertigo alpestris. Zoologicky pozoruhodné jsou i vnitfiní prostory drolin nezarostl ch lesní vegetací. Za zmínku stojí pfiedev ím podmrzající suè s lomikamenem trsnat m (Saxifraga rosacea) naproti restauraci U rozvûdãíka. Na jediném místû v âeské republice zde byla nalezena plachetnatka podzemních prostor Porrhomma rosenhaueri. V suèov ch lesích a v buãinách se vyskytují mimo jiné typiãtí stfievlíci Licinus hoffmannsegi a Cychrus attenuatus, zbytky kdysi rozsáhlej ích lesních porostû s jedlí ob vají tesafiíci Pogonocherus ovatus a Acanthocinus reticulatus. Ze skupiny noãních mot lû tyto lesní porosty doprovází strakáã bfiezov (Endromis versicolora), hfibetozubec Odontosia carmelita, edavka buãinová (Apamea illyria), srpokfiídlec bukov (Watsonalla cultraria) arûznoroïec ãernopásn (Fagivorina arenaria). Faunisticky v znamná jsou kamenná pole na svazích se vzácn mi reliktními druhy sekáãû Ïláznatkou Nemastoma triste a klepítníkem ãlenûn m (Ischyropsalis hellwigi). Pouze v tûchto kamenn ch polích Ïije stfievlíãek Leistus montanus. Xerofilní doubravy na tepl ch kamenit ch srázech údolí Berounky a je- 748 CHKO KR 2

13 jích pfiítokû mají zajímavou faunu tesafiíkû, mandelinek a pavoukû. Z rodu krytohlav je pozoruhodn napfi. druh Cryptocephalus octomaculatus, kter byl v âechách nalezen pouze zde a pak na podobném biotopu v okolí hradu Kra- ova. Z dal ích teplomiln ch broukû tu prûzkum prokázal existenci krytohlavû Cryptocephalus imperialis a C. frontalis a na dubech Ïijících mandelinek Lachnaia sexpunctata a Pachybrachis picus. Z pavoukû jsou v znamné pfiedev ím druhy Atyphaena furva a Cetonana laticeps vázané na povrch kmenû zakrsl ch dubû. Z ohroïen ch druhû mot lû se v teplej ích lesích Kfiivoklátska vyskytuje napfi. batolec duhov (Apatura iris), b. ãerven (A. ilia) a bûlopásek topolov (Limenitis populi). V bukov ch a dubov ch porostech Ïije ná nejvût í brouk roháã obecn (Lucanus cervus), ve zbytcích star ch a zpravidla i solitérních dubû jiï zmiàovan tesafiík obrovsk (Cerambyx cerdo). Dubové buãiny jsou hnízdi tûm celé fiady ptákû. Z dravcû to je luàák ãerven (Milvus milvus), vãelojed lesní (Pernis apivorus) a jestfiáb lesní (Accipiter gentilis), z datlovit ch ptákû datel ãern (Dryocopus martius), strakapoud mal (Dendrocopos minor), s. prostfiední (D. medius) akrutihlav obecn (Jynx torquilla). Kfiivoklátsko patfií k v znamn m hnízdi tím ãápa ãerného (Ciconia nigra), ze sov zde hnízdí kulí- ek nejmen í (Glaucidium passerinum), pu tík obecn (Strix aluco) a vzácnû s c rousn (Aegolius funereus), z pûvcû Ïluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek bûlokrk (Ficedula albicollis) a l. mal (F. parva), dále napfi. holub doupàák (Columba oenas). Netop fií faunu reprezentuje netop r velkouch (Myotis bechsteinii), n. stromov (Nyctalus leisleri) a n. u at (Plecotus auritus). Z drobn ch zemních savcû stojí za zmínku plch velk (Glis glis) a my ka drobná (Micromys minutus). Z velk ch obratlovcû v lesních spoleãenstvech dominuje jelen evropsk (Cervus elaphus), srnec obecn (Capreolus capreolus) a prase divoké (Sus scropha). Vysazeny byly nepûvodní druhy danûk skvrnit (Dama dama) a muflon (Ovis musimon). Nepfiirozenû vysoké stavy sudokopytníkû jsou pfiíãinou silné ruderalizace nápadné pfiedev ím na památn ch kfiivoklátsk ch ple ích. Proto je v budoucnosti nezbytné pfiistoupit k radikální redukci jejich populací, pfiedev ím zmínûn ch nepûvodních druhû. V Lánské obofie i jinde po celém Kfiivoklátsku se v rybníãcích a tûních zachovala bohatá kála pfiirozen ch spoleãenstev vodních makrofyt. Ta podmiàují v skyt charakteristick ch ÏivoãichÛ. Îijí zde fytofágní brouci rákosníãci z rodû Plateumaris a Donacia (P. braccata, D. versicolora, D. cinerea nebo D. marginata, na stulíku Ïlutém i vzácnûj í D. crassipes), v porostech bahniãky dfiepãík Chaetocnema aerosa, na stolístku nosateãci Phytobius leucogaster a Pelenomus canaliculatus a fiada dal- ích. V mûlk ch nevysychav ch tûàkách Ïije kuàka Ïlutobfiichá (Bombina variegata) a k. obecná (B. bombina). Poãetné populace mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) ob vají prameni tû a drobné potûãky. Vût í tûnû jsou biotopem vzácného ãolka velkého (Triturus cristatus) a ã. horského (T. alpestris). Druhovû velmi bohaté jsou luïní biotopy, které jsou ãásteãnû zachovalé v údolí fieky a v mal ch boãních údolích. V Klíãavském potoce Ïije velevrub tup (Unio crassus), jehoï v skyt je v âechách ojedinûl. V tocích pod kameny Ïije rak kamenáã (Austropotamobius torrentium) a v bfiezích r. fiíãní (Astacus astacus) a r. bahenní (A. leptodactylus). Z kruhoúst ch Ïije na jediné izolované lokalitû mihule potoãní (Lampetra planeri), v nûkolika poto- CHKO Kfiivoklátsko V listnat ch lesích, zejména v údolích kolem potokû a fiek, se jednotlivû vyskytuje nádhern mot l bûlopásek topolov (Limenitis populi), jehoï je moïno ãasto zastihnout sajícího na zemi. 2 Domovem kulí ka nejmen ího (Glaucidium passerinum) jsou staré jehliãnaté nebo smí ené lesy vy - ích poloh. CHKO KR

14 Stfiední âechy Zdivoãelá populace norka amerického (Mustela vison) se nekontrolovatelnû ífií podél vodních tokû a ohroïuje autochtonní faunu. 2 UÏovka podplamatá (Natrix tessellata) je z na ich uïovek nejvíce vázána na vodu. V údolí Berounky Ïijí na vhodn ch stanovi tích je - tû dosti silné populace. 2 cích vranka obecná (Cottus gobio), stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus) a dominantní druh pstruh obecn potoãní (Salmo trutta m. fario). V povodí fieky Berounky je stále hojná uïovka podplamatá (Natrix tessellata). Z dravcû zde pfii tahu mûïeme zahlédnout orlovce fiíãního (Pandion haliaetus) a orla mofiského (Haliaeetus albicilla). Pod vodní hladinou mezi kameny loví vodní hmyz skorec vodní (Cinclus cinclus) a v hlinit ch, vodou erodovan ch bfiezích si buduje hnízdní nory ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis). Bfiehy vodních tokû ob vá vydra fiíãní (Lutra lutra), rejsec ãern (Neomys anomalus) a hrabo mokfiadní (Microtus agrestis), v posledních desetiletích se v znamnû zvedla zdivoãelá populace norka amerického (Mustela vison). RÛzné typy luk pfiedstavují v znaãn biotop pro fiadu ÏivoãichÛ, zvlá tû hmyzu. Z kriticky ohroïen ch druhû mot lû je to napfi. modrásek ãernoskvrnn (Maculinea arion). Ve zbytcích druhovû bohat ch ovsíkov ch a kostfiavov ch luk pfieïívají vzácné druhy hmyzu. Je tû dnes zde mûïeme nalézt nosateãky Omiamima mollina a Bagous collignensis a na chrastavcích kraseãka Trachys troglodytes. Vlhké a mokré louky svazu Calthion patfií k typick m kfiivoklátsk m biotopûm, i kdyï ãasto pfiecházejí do nekosen ch vysokobylinn ch lad. Na pcháãi zelinném se tu v pozdním létû a na podzim pravidelnû setkáváme s robustní mandelinkou Galeruca laticollis, v povodí Klíãavského potoka prosperuje populace karpatského nosatce Donus oxalidis. Z ptákû ob vá luãní spoleãenstva koroptev polní (Perdix perdix) akfiepelka polní (Coturnix coturnix) a vzácnû se vyskytuje chfiástal polní (Crex crex). Vlhké louky jsou v znamn m biotopem bohatého spektra obojïivelníkû. Z plazû zde Ïije je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus). Podle registrovaného v skytu zvlá tû chránûn ch druhû je na území chránûné krajinné oblasti 24 kriticky ohroïen ch, 53 silnû ohroïen ch a 67 ohroïen ch druhû ÏivoãichÛ. Pfiíroda Kfiivoklátska se mohla zachovat jen díky specifickému v voji osídlení, které bylo vïdy relativnû fiídké. V celé rozsáhlé oblasti jsou pravûké lokality pomûrnû neãetné. Na terasách Berounky severozápadnû od H skova byly nalezeny doklady o pohybu paleolitick ch loveck ch skupin. Na níïe poloïen ch terasách fieky bylo zkoumáno pomûrnû rozsáhlé polykulturní sídli tû, po kozované tûïbou písku ve Stradonicích. V hranicích nebo tûsnû vnû hranic CHKO jsou doklady osídlení v H skovû. Nálezy sídli tního charakteru, datované do mlad í doby bronzové (knovízská kultura), byly zachyceny poblíï potoka pod Hudlicemi. Mohylové pohfiebi tû je známo z polohy V Lísku na hranicích CHKO. Mohyly byly jiï dfiíve ãásteãnû po kozeny a protiprávnû jsou po kozovány i v souãasné dobû. V zkum mohyl v lánské obofie financoval a ãasto nav- tûvoval prezident T. G. Masaryk. Hal- tatské Ïárové hroby v blízkosti hranic CHKO pocházejí z Pavlíkova (okres Rakovník). V údolí Berounky a jejích pfiítokû je známo nûkolik poloh, na nichï bylo vybudováno opevnûní. Na pravém bfiehu jihozápadnû od Branova 750 CHKO KR 4

15 CHKO Kfiivoklátsko (nad soutokem fieky s bezejmenn m pfiítokem) je ostroïna s traèov m názvem Propaden zámek nebo Na propadeném zámku, která je v bûïkem vrchu tulec. Pravdûpodobnû v pozdním hal tatu zde bylo postaveno hradi tû. Opevnûní, pfiepaïující ostroïnu, je sloïené ze tfií soubûïn ch speãen ch valû o dochované v ce aï 2,5 m. V znaãnou lokalitou je ostroïna, obtékaná Rakovnick m potokem, kde ve stfiedovûku byl postaven hrad Kfiivoklát. Jeho pravûk m pfiedchûdcem bylo v tûchto místech hradi tû z pozdní doby bronzové. Pfii dlouholet ch v zkumech hradu byly objeveny doklady zbytkû pozdnû bronzového obvodového opevnûní s dfievûnou (snad ro tovou konstrukcí) postaveného v prostoru západního parkánu a pfiíkop stejného stáfií, zachycen v prûkopu branou. Dal í opevnûnou polohou je Îlubinec. Úzk skalní ostroh nad soutokem Berounky a jejího levostranného pfiítoku Îlubineckého potoka (V brnice) je pfiepaïen pfiíkopem a dvûma mírnû vypoukl mi pfiíãn mi valy s velk m obsahem kamenû, které se stáãejí k severu, kde je patrné jejich krátké zahnutí. Uvnitfi areálu v blízkosti opevnûní je nápadná zhruba kruhová vyv enina s mírnou depresí. Datování objektu je dosud problematické. MÛÏe jít o malé opevnûní stfiední aï pozdní doby bronzové (tomuto datování odpovídají nálezy bronzû v blízkém okolí). Nûkdy je dáváno do spojitosti s keltsk m oppidem na druhé stranû fieky, jemuï mûlo slouïit jako protilehlé kontrolní stanovi tû brodu a zároveà jako pozorovací bod. Bez v zkumu nelze také vylouãit jeho stfiedovûké stáfií (tvrz zanikla v souvislosti s v stavbou hradu NiÏbor). Nejslavnûj í archeologickou lokalitou pozdnû laténského období nejen CHKO, ale cel ch âech, jsou Stradonice. Keltské oppidum (navrïené na státní památkovou rezervaci) na pravém bfiehu Berounky a z jihu, západu a severozápadu obtékané Habrov m potokem, bylo zaloïeno na zeleném drnu bfiidlicového bloku. Prostor, na nûmï bylo oppidum postaveno, byl nejlépe pfiístupn z jihov chodní strany, kde jej od vy ích poloh v okolí oddûluje pomûrnû iroké a celkem pfiístupné sedlo. ZaloÏeno bylo nejdfiíve bez opevnûní, a to nûkdy po polovinû 2. století pfied n. l. Nejstar í fáze stavby opevnûní spadá do ãasového úseku ko- Královsk hrad Kfiivoklát, skryt uprostfied lesnat ch vrchû na ostrohu nad údolím Rokytky (Rakovnického potoka) byl vïdy centrem lesní oblasti, které dal i své jméno Kfiivoklátsko. CHKO KR 5 75

16 Stfiední âechy Hmotová rekonstrukce hradu T fiova kolem poloviny 3. století. (Podle Durdíka 2000). lem roku 20 pfied n. l. V prûbûhu existence oppida byla opevnûna plocha o celkové rozloze zhruba 82 ha. Do moderní historie vstoupilo po náhodném nálezu zhruba 200 kusû zlat ch mincí v roce 877. Událost rozpoutala zlatou horeãku mající za následek nekontrolovatelné drancování lokality. Pfiesto se pomûrnû velká ãást nálezû dostala do nûkolika evropsk ch muzeí. Pfii nedostatku originálních nálezû byly pozdûji vyrábûny falzifikáty. Archeologické v zkumy probíhaly v nûkolika etapách. První probûhla je tû koncem 9. století, dal í poãátkem 20. století. Ke keltsk m aktivitám bezesporu patfií také lokalita Podmokly (okres Rokycany), kde byl roku 77 nalezen patrnû nejvût í depot keltsk ch mincí v Evropû. Jejich poãet se odhaduje na 5000 kusû a hmotnost mezi kg. Velká ãást byla pfietavena na pamûtní mince kníïete Fürstenberka a malá ãást rozpt lena do soukrom ch sbírek a muzeí. V voj území CHKO od raného stfiedovûku byl silnû ovlivnûn tím, Ïe pfiemyslovská kníïata a králové i jejich pozdûj í následníci se rozhodli pouïívat tuto lokalitu jako svûj loveck hvozd. Zdá se, Ïe prvotní úlohu sehrál blíïe nelokalizovateln dvorec ve Zbeãnû, v jehoï okolí byl nalezen honosn tfimen severského pûvodu (datovan do sklonku 0. nebo do prvních desetiletí. století), pfiípadnû pûvodní Kfiivoklát, hradi tû kdesi poblíï nynûj- ího hradu. Po vybudování hradu vprostoru hal tatského hradi tû Hlavaãov sem bylo pfiesunuto správní centrum. PÛvodní hrad leïí v souãasné dobû mimo CHKO, ale v znamnû zasáhl do formování krajiny a rozprostfiení osídlení, zvlá tû po dobudování dal- ího královského hradu T fiov. Mezi obûma hrady vznikl pás osad a odlesnûné území. Za krále Pfiemysla Otakara II. bylo centrum loveckého hvozdu pfiesunuto do dostavûného Kfiivoklátu. Kolem nûho se v prûbûhu let vyvinul mansk systém, kter si své specifické postavení bûhem celého stfiedovûku zachoval. V loveckém hvozdu se postupnû nahromadily královské hrady Hlavaãov, T fiov, Angerbach, DÏbán, Kfiivoklát, Jivno a o nûco pozdûji NiÏbor, Jenãov a Tetín. Bûhem vlády Václava IV. byly oblíben mi hrady panovníka Îebrák a pfiedev ím Toãník. V znamnou lokalitou v souvislosti s loveck m hvozdem je vrch Velíz nad Kublovem. Do tûchto míst je situováno pfiepadení kníïete Jaromíra Vr ovci na poãátku. století. V znamn m dokladem v robních aktivit v 7. století je sklárna v Broumech. V ir ích souvislostech v ak zûstalo Kfiivoklátsko jak msi ostrovem divoké krajiny i v období stfiedovûku. Hluboké lesy a hojnost zvûfie pfiedurãily vyu- Ïití tohoto území za v hradní lovi tû 752 CHKO KR 6

17 CHKO Kfiivoklátsko panovníkû. Tomu byla podfiízena i následná kolonizace území a jednotlivé vesnice byly zakládány tak, aby nenaru ily celistvost lesû. Jejich situování bylo podfiízeno sluïbám vázajícím se na historické objekty. Tento stav se udrïel i za pozdûj ího panství FürstenberkÛ, kdy v oblasti dochází k rozvoji zemûdûlství a prûmyslu. Zámûrné odlesnûní rovin s hlub í pûdou vedlo k zakládání zemûdûlsk ch dvorû jako Karlov, Maxov, Emilov a dal í. Takto vzniklé mezilesní enklávy se svéráznou architekturou dvorû vytvofiily spolu s lesními komplexy typick krajinn ráz Kfiivoklátska v jeho centrální ãásti. Na zachovalost pfiirozen ch lesních spoleãenstev mûla velk vliv pfieváïnû jednotná drïba území, malé osídlení a velká ãlenitost území. Obrat v pfiístupu k lesûm pfiinesla zmûna komorní drïby v soukromou, kdy v roce 658 bylo panství zastaveno Adolfu ze Schwarzenberka a v roce 685 bylo koupeno Janem z Waldsteina. Prav rozmach lesnictví nastal aï po roce 735, kdyï kfiivoklátské lesy nabyli sàatkem Fürstenberkové. Pfiedev ím v osobû osvíceného Karla Egona I. z Fürstenberka bylo poãato s rozvojem lesnick ch a hospodáfisk ch vûd, zavádûním nov ch metod v lesním hospodáfiství v praxi a zfiizováním lesních úfiadû. Na kfiivoklátském panství se soustfiedili nejlep í lesníci z Bavorska a z âech. V 8. století se poprvé objevuje umûlá obnova síjí. Vût inou byl na holiny vyséván smrk a borovice. Byla pouïívána i podsíje buku a jedle pod bfiezové porosty, kter ch zde byla (po pûsobení pfiedchozích vlastníkû) velká rozloha. V sadbu lesních sazenic je moïno datovat od roku 783. V roce 840 byla zaloïena soukromá lesnická kola v Kfiivoklátû. Dochází k rozvoji v stavby kolek a pûstování sazenic, vytváfií se základní dopravní síè lesních sváïnic a vnûj í prostorová úprava lesa. Ve stejné dobû bylo pfiikroãeno k hrazení bystfiin. V letech probíhá pod Bohutínského vedením první podrobné zafiízení a inventarizace lesû. Jsou vytvofieny decenální plány na základû v poãtu staèové soustavy a kamerální taxy a je urãen v voj tûïeb aï do roku 88. Objevují se jména dal ích v znamn ch lesníkû, jako je lesmistr Alster nebo taxátor Truxa. V druhé polovinû 9. století nastává prudk rozmach introdukce dfievin a zakládání monokultur. U listnat ch porostû je v ak ãást obnov provádûna stále pfiirozenû ze semene nebo pfievodem na pafieziny. V rozpûtí dvaceti let ( ) bylo v lesních kolkách vyzvednuto pro v sadbu 35,65 mil. sazenic smrku, 23,88 mil. sazenic borovice lesní, 9,79 mil. modfiínu a,66 mil. sazenic borovice ãerné. Ve stejné dobû bylo vypûstováno 330 tisíc saze- V centru lesû jiïní ãásti Kfiivoklátska se nachází mírnû zvlnûná plo ina modelovaná ãinností tfietihorních fiek, na níï vznikla osídlená enkláva s obcemi Kublov a Broumy. V pozadí Kru ná hora (608,9 m). CHKO KR 7 753

18 Stfiední âechy Vpravûku bylo Kfiivoklátsko pomûrnû fiídce osídlené, nicménû zde leïí v znamné keltské oppidum ustradonic, proslavené velmi bohat mi nálezy laténské keramiky a perkû. Hradi tû od jihu. nic dubu a 6 tisíc sazenic buku.v sledkem tohoto hospodafiení je rychlá zmûna druhové skladby lesních porostû se v emi dûsledky pro dal í období. Byla sníïena úïivnost revírû a zvy ují se kody loupáním a okusem jelení zvûfií. Na v mûfie 29 tisíc hektarû bylo v roce 794 zastoupeno 65 % listnat ch dfievin a 35 % jehliãnat ch dfievin. V roce 869 je 5 % porostû listnat ch, 8 % smí en ch a 67 % jehliãnat ch porostû a v roce 920 jsou jiï pouhá 4 % porostû listnat ch, 8 % porostû smí- en ch a 78 % jehliãnat ch porostû. Tento v voj postupoval aï do poloviny 30. let 20. století. V letech se stupàuje Ïír bekynû mni ky na smrku, borovici, jedli a modfiínu. Porosty trpí snûhov mi a vûtrn mi kalamitami, vznikají tûïko zalesnitelné holiny zatravnûné tfitinou kfiovi tní. Obnova lesních porostû je velmi obtíïná a drahá. V roce 929 se stává kfiivoklátské panství majetkem ãeskoslovenského státu. Hospodafiení fiídí státní taxaãní kanceláfi v Brand se nad Labem. Zmûnûné nepûvodní lesní porosty jsou velmi labilní. Na pfielomu let 939 a 940 do lo k nejvût í kalamitû vûtrem a snûhem bylo po kozeno tisíc hektarû lesa. Vzhledem k nutné rychlé obnovû lesa a k nedostatku vhodn ch sazenic byla obnova provádûna opût nevhodn mi dfievinami. Tento trend v lesním hospodafiení pfietrvával jen s mal m zlep ením aï do 80. let 20. století. Teprve po reorganizaci správy státních lesû v roce 992 a pfiijetím nového lesního zákona v roce 995 pozvolna avomezené mífie dochází ke zvy ování podílu listnat ch dfievin. Dnes jsou nejzachovalej í lesní porosty na strm ch svazích podél fieky Berounky a jejích pfiítokû nebo v tûïko pfiístupn ch oblastech centrální ãásti území CHKO. Souãasné lesní porosty jsou velmi rûznorodé vzhledem k ãlenitosti terénu, místním klimatick m podmínkám a individuálnímu vlivu hospodafiících lesníkû. PfieváÏnû jde o porosty skupinovitû smí ené. Lesnick prûzkum zjistil existenci ãtyfi vegetaãních lesních stupàû dubového (eukolinní), bukodubového (kolinní), dubobukového (vy í kolinní) a bukového (submontánní). Dávné vyuïívání pûdy k zemûdûlsk m úãelûm, zejména pro zaji tûní obïivy, lze doloïit jiï z keltského období (Stradonice, Podmokly) let pfied n. l. Jedná se o nálezy jednoduchého zemûdûlského náfiadí (kos, radlic, vidlí). První písemné zmínky o zemûdûlském hospodafiení se vztahují aï k období vlády PfiemyslovcÛ. Plochy potfiebné pro zaji tûní základní obïivy byly získány kluãením lesû kolem tehdej ích dvorcû. S prvním obdûláváním pûdy se zaãalo v oblasti Slabecka, v okolí Bratronic a Bûlãe smûrem k S kofiici. Pozemky v tûsném sousedství osad slouïily pro zaji tûní vlastní (základní) obïivy, jen men í ãást byla urãena k zásobování královsk ch hradû podle urãení mansk ch povinností tehdej ích majitelû. V období stfiedovûku je doloïeno zv ené osídlování Kfiivoklátska. Tehdy 754 CHKO KR 8

19 docházelo k lokálnímu odlesàování za úãelem zakládání nov ch sídelních útvarû a obdûlávání zemûdûlské pûdy. ada z tûchto osad v ak zanikla jiï v období husitsk ch válek, pfiedev ím v ak ve válce tfiicetileté. Zanedbanou, relativnû mladou zemûdûlskou pûdu rychle opût ovládl les. Zemûdûlské hospodafiení doby stfiedovûku bylo velmi nev konné, ãemuï napomáhalo i ãasté zastavování kfiivoklátského panství lechtick m rodûm, a to hlavnû v obdobích finanãních tísní. Potvrzuje to i zpráva kfiivoklátského hejtmana Ka para Maceroda KynÏvardského, zaslaná ãeské korunû roku 555, ve které se praví, Ïe nejsou dvory ani Ïádné dûchody a on sám Ïe musí obilí kupovati. Úhorov systém hospodafiení, jenï se v této dobû tradiãnû pouïíval, pfieïil aï do 70. let 8. století. Pro v Ïivu hovûzího dobytka, ovcí a koz byla vyuïívána pastva. Dle dochovan ch zpráv je doloïeno právo pro pasení dobytka v lesích. kody v porostech byly v ak znaãné, a tak roku 658 byl vydán zákaz pasení vmlazinách a v mlad ch dubov ch porostech. Cel ch 200 let je tû uplynulo, neï byly císafisk m patentem ze dne 5. ãervence 853 zru eny ve keré lesní slu- Ïebnosti, tudíï i samotná lesní pastva. ÚroveÀ zemûdûlského hospodafiení se zaãala po roce 733 od základu mûnit nabytím kfiivoklátského panství Fürstenberky (hranice panství se z velké ãásti kryje s hranicí dne ní CHKO). K hlavním zmûnám do lo v roz ífiení v mûry zemûdûlské pûdy, patfiící ke kníïecímu statku. Za tímto úãelem byly odlesnûny plochy na PoÏárech, Miãích, Novém Domû a Karlovû. Zde po vûtrné kalamitû v 60. letech 8. století bylo rozhodnuto plochy jiï novû nezalesàovat, ale pfiemûnit na zemûdûlskou pûdu. Tak vznikly ucelené a na danou dobu velmi rozsáhlé enklávy zemûdûlské pûdy. V jejich stfiedu byly vystaveny prostorné, vysoce funkãní a vzhledné hospodáfiské dvory. K nejznámûj ím patfií kruhov dvûr Karlov, k nûmuï náleïelo 750 ha zemûdûlské pûdy, klasicistní Maxov (dnes Doupno) a Amálie, jeï dohromady obdûlávaly 200 ha zemûdûlské pûdy. DvÛr PoÏáry byl pfiestavován opût do podoby kruhu, ale jiï nedokonãen. K nûmu náleïelo 250 ha zemûdûlské pûdy. V mûry tehdy obdûlávan ch pozemkû na fürstenberském panství jsou i z dne ního pohledu velice pozoruhodné. Za posledních 50 let nedoznaly podstatn ch zmûn a v prûmûru dosahují velikosti 8 ha. Struktura pûstovan ch plodin byla roz ífiena o luskoviny, kukufiici, cukrovku a brambory. Zejména bramborám se v lehk ch a sypk ch pûdách zvlá tû dafiilo, a tak jejich plocha spoleãnû s cukrovkou vzrostla z 9 % v roce 862 na 3 % v roce 883. To s sebou pfiineslo rozvoj lihovarnictví (na panství bylo 0 lihovarû), jeï z pfiidruïen ch v rob zaji Èovalo nejvy í zisky. Zavedení nov ch krmn ch plodin jetele, vojtû ky, kukufiice, luskovin mûlo pfiízniv vliv i na zvelebení chovu skotu. Pro dosaïení vy í uïitkovosti byl dováïen skot z alpsk ch zemí, v chovu prasat byla importována anglická plemena. I kdyï snahy o zavedení nov ch plemen s ohledem na specifické podmínky Kfiivoklátska se nesetkaly vïdy s úspûchem, je moïno tuto dobu hodnotit jako období nejvy ího rozvoje zemûdûlství na Kfiivoklátsku v celé jeho historii. V 60. letech 9. století dochází ke zv enému dovozu ovãí vlny ze zámofií, coï se projevuje sníïením v kupních cen vlny domácí. Na fürstenberském panství se proto sniïuje poãetní stav ovcí a rozorávají se pastviny. Také v tvorbû krajiny bylo postupováno perspektivnû, s vytfiíben m vku- CHKO Kfiivoklátsko Kfiivoklátsko se dodnes vyznaãuje velkou lesnickou a mysliveckou tradicí. Jejím projevem je i myslivecká kapliãka postavená na Brdatce na památku odbojáfiû z II. svûtové války. CHKO KR 9 755

20 Stfiední âechy Zachovalá myslivna Vlastce poblíï osady Na Janu kách. sem. Velké pozemky oddûlovaly cesty, podél nichï byly vysazeny aleje hru ní, vestek a jabloní. Bylo evidováno i nûkolik samostatn ch vût ích sadû. Mokfiiny v polích byly vyuïívány jako louky, pfiípadnû pfiemûnûny ve vodní plochy za doprovodu kefiû a stromû. Lze fiíci, Ïe období od konce 8. do poloviny 9. století v zásadû vytvofiilo souãasnou tváfi kfiivoklátské krajiny onen typick systém polních enkláv uprostfied rozsáhl ch lesních komplexû s rozpt lenou zelení a promy lenû umístûn m hospodáfisk m dvorem. V voj velkostatku na fürstenberském panství znaãnû poznamenala pozemková reforma z 20. let 20. století. Velkostatek, do té doby patfiící k nejprogresivnûj ím v âechách, byl rozdûlen na men í hospodáfiství a v roce 929 odprodán Fürstenberky ãeskoslovenskému státu. ÚroveÀ hospodafiení zaãala upadat a tento trend pokraãoval díky dal ímu zestátàování a následnému hospodafiení socialistick ch druïstev prakticky aï do 90. let 20. století. Nová v stavba z let socializace zemûdûlství seníky, siláïní Ïlaby, hnoji tû, velkokapacitní stáje jsou pfieváïnû vysoce funkãní, ale z architektonického hlediska naprosto nevhodné. Pfii scelování pozemkû v uplynul ch desetiletích mizely polní cesty, meze, remízky a s nimi solitéry ãi celé skupiny rozpt lené zelenû. Podmáãené pozemky, vesmûs vyuïívané jako louky, byly odvodàovány a pfievádûny na ornou pûdu. I zde je moïné porovnání s obdobím pfied 50 lety pfii zakládání nov ch dvorû. Nov m tvûrcûm v ak ãasto chybûl vkus a cit pro vyváïenou krajinu. Na druhé stranû v ak zûstala velká ãást zemûdûlské pûdy v CHKO krajináfisky zachována a pûsobí v ãlenité lesnaté krajinû velmi malebnû. âetné strïe, svaïité pozemky nad údolími potokû dosud vedené jako pastviny ãi ostatní plochy postupnû zarûstají pestrou smûsí listnáãû s hust m kfiovinn m porostem. V mnoha pfiípadech tyto plochy je tû pfiipomínají spí e pastviny s více ãi ménû rozpt len mi kfiovinami. Tyto lokality, v fiadû pfiípadû nepfiístupné, ale pfiedev ím pro civilizaci nezajímavé, jsou oblasti klidu pro velmi pestrou kálu rostlin a ÏivoãichÛ. V souãasné dobû je v chránûné krajinné oblasti 88 obcí a 25 obcí zasahuje sv m katastrem pfies její hranice. Hustota zalidnûní je asi 45 obyvatel na km 2, v letních mûsících v ak v raznû stoupá v dûsledku velkého rekreaãního zatíïení krajiny, zejména v povodí fieky Berounky. VyváÏené zastoupení krajinotvorn ch prvkû (lesû, vodních ploch, luãních porostû a pfiirozen ch skalních v chozû), bylo v dlouhodobém v voji území naru eno antropogenní ãinností, jejíï nedílnou souãástí jsou kulturní a historické dominanty, vesnická sídla a drobná architektura v krajinû. Zpomalen v voj osídlení v irokém okolí historick ch památek postupnû ovliv- Àoval krajinn ráz. Podél vodních tokû vznikaly vût í ãi men í vsi s nepfiíli pevnou shlukovou strukturou. PÛvodní centrální prostor zde byl dal ím v vojem zatlaãen do pozadí nebo v dûsledku sloïitého terénního reliéfu nikdy nevznikl. Pfiesto se zde najde fiada obcí s patrnou trojúhelníkovou ãi nepravidelnû obdélníkovou aï oválnou návsí, svûdãící o jejich stáfií a umûní na ich pfiedkû umístnit vesnici do krajiny. Na pfielomu 9. a 20. století se objevuje patrov dûm a v raznûji se uplatàují nezemûdûlské stavby koly, hospody, krámy a hospodáfiské objekty, ale stále je zachovávána logická v vojová linie, a to nejen ve zpûsobu Ïivota, ale i v jeho vnûj ích projevech vãetnû estetického cítûní obyvatel. V razn zvrat v celo- 756 CHKO KR 20

21 CHKO Kfiivoklátsko spoleãenském my lení s katastrofálními dopady na v voj vesnice a to i po stránce urbanistické a architektonické, se objevil aï po roce 948. Tehdy nastoupila snaha pfiiblíïit vesnici mûstu a zlikvidovat soukromé podnikání. Vybudované velkokapacitní vepfiíny, kravíny a kulturní domy nesmyslné velikosti dodnes na mnoha místech naru- ují malebnost a vyváïenost vesnic stojí tu jako pomníky doby nedávno minulé. Jen velmi obtíïnû a v dlouhém ãasovém období bude moïno napravit tyto architektonicko-urbanistické chyby. Proto je nezbytné, aby dal í rozvoj sídelních útvarû byl v pfiedstihu zaji - Èován územními plány obcí, které fie í moïn rozvoj obce a respektují ochranné podmínky chránûné krajinné oblasti. Správa oblasti prostfiednictvím svého architekta poskytuje bezplatnou poradenskou sluïbu v em stavebníkûm a investorûm. Tato dvacetiletá ãinnost se velmi osvûdãila a v souãasné dobû velmi kladnû pûsobí na urbanismus a architekturu v krajinû. Velk v znam má i vymezení zón odstupàované ochrany pfiírody podle 27 zákona ã. 4/992 Sb. o ochranû pfiírody a krajiny. KaÏdá zóna jako ãást zemského povrchu, respektive oblast vymezená geografick mi a klimatick mi kritérii, zachycuje pásmovité uspofiádání rostlinn ch a Ïivoãi n ch spoleãenstev v kontextu s moïnou hospodáfiskou vyuïitelností daného území. Podkladem k vytvofiení ãtyfi zón odstupàované ochrany pfiírody byl podrobn dlouhodob prûzkum chránûné krajinné oblasti. Rozdûlení do jednotliv ch zón zohledàuje pfiírodní hodnoty území a moïné vyuïití krajiny tak, aby lidské aktivity nepo kozovaly pfiírodu a umoïnily naopak její pfiirozen rozvoj. Z toho je patrné, Ïe snahou ochrany pfiírody je v optimální mífie chránit pfiírodu a krajinu, ale pfiitom umoïnit rozvoj sídel, uplatnûní hospodáfiské ãinnosti a hlavnû rekreaãní vyuïití území CHKO. Protokol o vymezení zón pod ã. j. OOP/2582/98 ze dne 24. dubna 998 vydal odbor ochrany pfiírody MÎP âr. BIBLIOGRAFIE: 63, 8, 92, 395, 49, 623, 635, 642, 649, 650, 65, 663, 679, 779, 780, 783, 853, 87, 984, 07, 7, 30, 456, 608 Pod klenbou korun tepl ch smí en ch hájû v severní ãásti Kfiivoklátska se zachovaly i sporé zbytky loveckého hrádku Jivno. CHKO KR 2 757