OKRES RAKOVNÍK. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr. ST EDNÍ âechy

Transkript

1 OKRES RAKOVNÍK CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr ST EDNÍ âechy

2 Stfiední âechy OKRES RAKOVNÍK Na pfiedcházející stranû: Lesnatá hrana opukové tabule nad narudl mi oranicemi na ãerven ch vrstvách permokarbonu je typickou scenérií DÏbánska. Rybník Punãocha a Ml nsk leïí pfiímo pod lesnatou hranou opukové tabule, která zde zasahuje aï do Kfiivoklátsk ch lesû. Okres Rakovník o v mûfie 930,29 km 2 je nejzápadnûj ím okresem Stfiedoãeského kraje. K Ïilo v okrese obyvatel. Nejzápadnûj í bod (souãasnû téï nejzápadnûj í bod celého Stfiedoãeského kraje) leïí na Spálenci u Podbofiánek ( s.., v. d.). Nejsevernûj í bod leïí v polích 0,8 km ssz. od obce Kozojedy ( s.., v. d.). Nejv chodnûj í bod leïí v údolí VÛznice u mostu pfies silnici asi 5 km jv. od obce S kofiice ( s.., v. d.). NejjiÏnûj í bod se nachází v údolí Úpofiského potoka 0,75 km jv. od kóty Vlastec (6,7 m n. m.) ( s.., v. d.). NejjiÏnûj í bod je zároveà nejvy ím místem okresu, pfiedstavuje jej Velk Vlastec (6,7 m n. m.), nejniï- í místo se nachází na Berounce pfii ústí VÛznice v 220 m n. m. Údolí Berounky v nadmofiské v ce m n. m. lemují vrchy a plo iny, které bûïnû pfiesahují 400 m n. m., na pravém bfiehu i 500 m n. m. (Vysok vrch 50 m n. m.). V ky v Rakovnické kotlinû kolísají mezi m n. m., na Kfiivoklátsku na sever od Berounky se pohybují mezi m n. m., na jihu v ak stoupají aï k 600 m n. m., stejnû jako na Jesenicku. Na pfiedûlu k Îatecku dosahují m n. m., av ak tabule DÏbánu na severu stoupá opût pfies 500 m n. m., aby postupnû klesala podél severov chodní hranice na 430 m n. m. Jih a jihozápad okresu budují bfiidlice a droby neoproterozoika kralupsko-zbraslavské skupiny, které vystupují jednak v úzkém pruhu podél jihov chodní hranice okresu, jednak na rozlehlém území na levém bfiehu Berounky, kde vystupují ve dvou pruzích i bazické vulkanity spility. Území neoproterozoika rozdûluje na dvû ãásti aï 5 km irok pás tvofien svrchnû kambrick mi vyvfielinami kfiivoklátsko-rokycanského pásma, jehoï hlavními ãleny jsou ryolity, andezity a dacity 536 RA 2

3 Okres Rakovník ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY vãetnû sv ch pyroklastik. Pásmo sleduje prav bfieh Berounky a vyznívá v oblasti Zbeãna. Rakovnickou kotlinu vãetnû pfiedûlu oddûlujícího Îatecko i krajinu na jih od DÏbánu a na horním Kaãáku (Lodûnici) budují arkózové pískovce, slepence a lupky permokarbonu, jehoï nejmlad í souvrství, dfiíve oznaãované jako svrchní ãervené vrstvy, dodává ãervené zbarvení ornici a propûjãuje tak osobit kolorit celé krajinû. Na západû se z permokarbonského území zdvihají Ïulové a granodioritové vrchy Jesenicka. Svrchní kfiída, RA 3 537

4 Stfiední âechy 2 Úrodné ãervené pûdy na horninách permokarbonu, kefinaté meze a na severním obzoru strohá linie tabule DÏbánu je typick obraz Rakovnické kotliny. 2 Na samém severu Kfiivoklátska se skr vají kraclavské rybníky v inverzních úpadech, které patfií k nejchladnûj ím okrskûm v krajinû mezi Ohfií a Berounkou (Dolní Kracle). pfiedstavovaná cenomansk mi pískovci a bûlohorsk mi písãit mi slínovci opukami tvofií zdviïenou tabuli DÏbánu (535,5 m n. m.), která ohraniãuje Rakovnicko na severu a vybíhá zãásti i na jih od irokého úvalu na horním Kaãáku (Lodûnici) k Novému Stra ecí, popfi. buduje izolované tabulové vrchy jako Lou tín (536,7 m n. m.) aîal (506,2 m n. m.). Terciér je zastoupen pfiedev ím hlavaãovsk mi tûrkopísky, které tvofií i pás vybíhající smûrem k severozápadu na Îatecko. Kvartér tvofií jednak spra e na Rakovnicku a v údolí Berounky, v e nevápnité prachovice a cel systém tûrkopískov ch teras Berounky. V ploch ch sníïeninách pod DÏbánem se vytvofiily slatiny (âervená louka, Bahna). V oblasti rokycansko-kfiivoklátského pásma na Berounce se nachází nûkolik mal ch loïisek pûnovcû, které se jinak vyskytují jiï jen v údolích DÏbánu (Pochvalov, Kalivody). Rozsáhlé území na jihov chodû okresu patfií Kfiivoklátské vrchovinû, kterou Berounka rozdûluje na niï í Lánskou pahorkatinu na levém a vy í ZbiroÏskou vrchovinu na pravém bfiehu. V raznû se v morfologii terénu uplat- Àují vyvfieliny kfiivoklátsko-rokycanského pásma, které tvofií typické skalnaté vrcholy. Na západû navazuje na toto území KoÏlanská pahorkatina a dále k severu na Jesenicku ãlenitûj í Petrohradská pahorkatina. Rakovnická kotlina vyznaãená mûkk m georeliéfem pfiechází k severozápadu do Kryrské pahorkatiny. V raznû se v obrazu krajiny projevuje zdviïená tabule DÏbánu (535,5 m n. m.), uzavírající jako rovná kulisa Rakovnicko na severu. âlení ji hluboká údolí smûfiující k Ohfii; smûrem k Vltavû se hluboce zafiezávají do plo iny DÏbánu pramenné vûtve 538 RA 4

5 Okres Rakovník Bakovského potoka. V znamn m tvarem georeliéfu je skalnaté údolí Berounky s velk mi skalními útvary, jako jsou T fiovické skály budované andezitem nebo âertova skála (362 m n. m.) budovaná spilitem. V malé mífie se uplatàují silicitové (buliïníkové) kam ky na jihov chodû. Pozoruhodná je soutûska Jezírek na ZbiroÏském potoce vyhloubená v dacitech. Okraje opukové tabule DÏbánu jsou naru eny ãetn mi sesuvy, které na nûkter ch místech odkryly svislé opukové stûny, dnes chránûné napfi. v NPR Pochvalovská stráà. JiÏní ãástí okresu protéká Berounka, jejímï nejv znamnûj ím pfiítokem od severu je Rakovnick potok (Rokytka), kter odvodàuje vût inu Rakovnické kotliny. Dal ími v znamn mi pfiítoky jsou Javornice a Klíãava. Kaãák (Lodûnice) pramení na severu pod DÏbánem, opou tí v ak okres u M eck ch Îehrovic. Z jihu pfiitéká ZbiroÏsk potok, ov em na území okresu se nachází jen jeho nejdolnûj í úsek. V jihozápadní a severní ãásti okresu je nûkolik rybníkû. K nejvût ím patfií Velk rybník (plocha 4 ha) na Rakovnickém potoce, Buck, âerven a Lodûnick rybník (20 ha) na Kaãáku (Lodûnici). Okres Rakovník leïí cel v mírnû teplé klimatické oblasti. Chránûné plochy na Berounce mají prûmûrnou roãní teplotu vzduchu kolem 8,0 C, na ostatním území se pohybují nejãastûji v rozmezí 7,0 8,0 C a jen v nejvy ích polohách jsou niï í. Celé území charakterizuje nízk prûmûr roãních úhrnû atmosférick ch sráïek, jak dokládají pfiíslu - né hodnoty v Rakovníku (486 mm), (Skryjích 520 mm) i M eci (53 mm). Na zvûtralinách rûzn ch proterozoick ch i paleozoick ch hornin pfievládají kambizemû typické, popfi. typické 2 Úpravná obec Hfiedle leïí pfiímo na úpatí opukové tabule DÏbánu, vpravo daleko v pozadí vystupuje Lou tín na severním okraji Kfiivoklátska. 2 Ústí Javornice do Berounky, v pozadí sopeãné vrchy kfiivoklátsko rokycanského pásma zde hraniãí CHKO Kfiivoklátsko se such m krajem na stfiední Berounce. RA 5 539

6 Stfiední âechy KRAJINN POKRYV Pohled z Pfiílepské skály pfies Rakovnickou kotlinu na lesnaté Ïulové vrchy Jesenicka. 540 RA 6

7 Okres Rakovník 2 kyselé, na spra ích tvofií men í ostrûvky a zóny typická hnûdozem, v e na plo inách Kfiivoklátska se na tûï ích hlínách vyvinuly typické luvizemû aï pseudogleje. Pro DÏbán je typická katéna pûd kyselé kambizemû na odvápnûn ch opukách na plo inû, pararendziny na v chozech vápnit ch opuk na svazích a níïe na permokarbonu ãervenavé kambizemû. Vyskytují se i slatiny, místy vápnité (Rynholec). Na strm ch skalnat ch srázech na Berounce jsou roz ífieny rankery rûzné úïivnosti. Malé ostrûvky rankerû charakterizují i vrcholy v oblasti kfiivoklátsko-rokycanského pásma. TûÏba permokarbonsk ch lupkû v podloïí kfiídov ch pískovcû a opuk na jámû Hofikovec u Lán, tûsnû za hranicí CHKO Kfiivoklátsko. 2 Oráãovské údolí je branou lesnatého Jesenicka, které je protikladem sousedního zemûdûlského Rakovnicka. RA 7 54

8 Stfiední âechy POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE V okolí rybníku a na vlhk ch místech jsou ãasté blatouchové louky. V Rakovnické kotlinû a zãásti na plo inách leïících jiïnûji smûrem k Berounce pfiedpokládá rekonstrukce potenciální pfiirozené vegetace existenci bikov ch a jedlov ch doubrav (Luzulo albidae-quercetum), na Jesenicku bikov ch buãin (Luzulo-Fagetum). Naproti tomu Kfiivoklátsko pfiedstavuje pomûrnû pestrou mozaiku úïivnûj ích typû pfiedev ím ãern ov ch dubohabfiin (Melampyro nemorosi-carpinetum), lipov ch (Tilio cordatae-fagetum) a kyãelnicov ch buãin (Dentario enneaphylli-fagetum), teplomiln ch doubrav nûkolika typû (Sorbo torminalis-quercetum, Potentillo albae-quercetum) a su- Èov ch porostû (Tilio-Acerion). Lesní porosty Kfiivoklátska si na fiadû míst zachovaly pfiírodû blízké sloïení a uzavírají v sobû enklávy skalních stepí na Berounce i na skalnat ch srázech nûkter ch jejich vût ích pfiítokû. Na tato stanovi tû zasahuje fiada nároãn ch druhû termofytika roz ífien ch níïe na Berounce, napfi. tfiemdava bílá (Dictamnus albus), ãesnek tuh (Allium strictum), kavyl IvanÛv (Stipa joannis) a k. vláskovit (S. capillata), mochna píseãná (Potentilla arenaria) i tfieba kriticky ohroïená m. skalní (Drymocallis 542 RA 8

9 rupestris). Specifick m bezles m útvarem jsou tzv. ple e na jihozápadních svazích vrcholû kfiivoklátsko-rokycanského pásma, na nichï se rovnûï vyskytuje fiada xerofytû jako bûlozáfika vûtvitá (Anthericum ramosum) nebo ãesnek chlumní (Allium senescens). V znamné je spoleãenstvo pûchavy vápnomilné a lomikamenu vïdyïivého (Saxifrago aizoi-seslerietum calcariae) na chladnûj ích skalách podél Berounky. Na srázech se místy pomûrnû hojnû vyskytuje tis ãerven (Taxus baccata), v lesích zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides), mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), hvozdík lesní (Dianthus sylvaticus), ãast je jefiáb muk (Sorbus aria) i j. bfiek (S. torminalis). V znaãné jsou koncentrace rûzn ch druhû v prostoru skalnat ch vrcholû, které velmi zvy ují diverzituoblasti.pozoruhodnéjsourovnûï opukové skalní hrany ve DÏbánu jako stanovi tû reliktní medvûdice lékafiské (Arctostaphyllos uva-ursi) nebo nivní louky s mochnou bílou (Potentilla alba) podél Berounky (KnûÏská louka). V lesním komplexu Kfiivoklátska Ïije charakteristická lesní fauna stfiední Evropy vãetnû jelena evropského (Cervus elaphus), prasete divokého (Sus scrofa), jezevce lesního (Meles meles), vydry fiíãní (Lutra lutra), ãápa ãerného (Ciconia nigra), v ra velkého (Bubo bubo) i introdukovaného muflona (Ovis musimon), kter v ak na nûkter ch místech v raznû naru uje pûvodní vegetaci. Z drobn ch savcû je tfieba zmínit rejsce ãerného (Neomys anomalus), hrabo e mokfiadního (Microtus agrestis) a pl íka lískového (Muscardinus avellanarius), ostrûvkovitû se vyskytuje i plch velk (Glis glis). Zachovalost této oblasti dokládá i v skyt fiady velmi citliv ch reliktních druhû, jako je plï Bulgarica cana, klepítník Ischyropsallis helwigi, v údolí Berounky je tûrka zelená (Lacerta viridis) a uïovka podplamatá (Natrix tessellata) a na tepl ch stráních uïovka hladká (Coronella austriaca). Je tû nedávno zde Ïil i jasoà dymnivkov (Parnassius mnemosyne) aploskoroh Ïlut (Libelloides coccaius). âast je mlok skvrnit (Salamandra salamandra) i ãolek horsk (Triturus alpestris), z pavoukû zaslouïí zmínku druhy xerotermních stanovi È, napfi. sklípkánci Atypus piceus a A. affinis, stepník rud (Eresus cinnaberinus), skálovka Zelotes aurantiacus ãi slíìák Tricca lutetiana. Na tûrkové náplavy Berounky je vázán ohroïen druh slíìáka Arctosa maculata. Od obce LuÏná byla popsána pavuãenka Kratochviliella bicapitata, jejíï samci se vyznaãují bizarním tvarem hlavohrudi; Ïije v lesích pod hluboko zabofien mi kameny. Na Kfiivoklátsko zasahuje z âeského krasu i neoendemick plï vfietenka hladká (Bulgarica nitidosa). Na nûkolika místech ve DÏbánu i severní ãásti Kfiivoklátska byl zji tûn i západokarpatsk plï nábûlka karpatská (Plicuteria lubo- 2 3 Okres Rakovník V okolí rybníku a na vlhk ch místech jsou ãasté blatouchové louky. 2 Nejãastûji na jafie po pfiezimování je moïno se na okrajích lesû a lesních cestách setkat s nápadn m mot lem baboãkou osikovou (Nymphalis antiopa); na Rakovnicku je iroce roz ífiena. 3 Skákavka ãerná (Evarcha arcuata) patfií mezi na e nejhojnûj í skákavky. Snadno ji lze identifikovat podle dvou pruhû bíl ch chloupkû pod oãima. 4 a 5 V polohách svrchní kfiídy se nalézají otisky listû dfievin jako je (4) Platanus laevis nebo (5) Grevilleophyllum constans. 4 5 RA 9 543

10 Stfiední âechy PÛdorys keltské svatynû ve M eck ch Îehrovicích. Rekonstrukce pûvodního chrámku zkoumaného v plo e B. Kresba podle Drda Rybová 998. mirskii). Vysok stupeà biodiverzity Kfiivoklátska a do znaãné míry celého rakovnického okresu je podmínûn tím, Ïe se na tomto území prolínají na jedné stranû prvky pfievaïujícího suprakolinního stupnû s prvky kolinními a na druhé stranû i submontánními. V okrese Rakovník je mimo CHKO Kfiivoklátsko nûkolik kotlin, kde se soustfieìují doklady o pfiítomnosti prehistorického ãlovûka. Celá severní ãást Rakovnicka má blíïe k Poohfií, odkud pravdûpodobnû pfiicházely nové skupiny lidí a kulturní podnûty ize vzdálenûj ích kulturních oblastí. Nejstar ími doklady pfiítomnosti ãlovûka jsou paleolitické nálezy z rûzn ch poloh okolo LuÏné. Dal í doklady se váïí aï na pfiíchod zemûdûlsk ch skupin. Zdej í osídlení je aï z mlad ího období kultury lidu s lineární keramikou. Rozsah osídlení v následujícím kulturním prostfiedí lidu s vypíchanou keramikou je obdobn, jen ãetnost lokalit se sníïila. ada v znaãn ch lokalit pochází z oblasti kolem Krupé, Hfiedel a Mutûjovic. Eneolitické osídlení celé oblasti je velmi sporadické, obdobnû jako ve star í dobû bronzové. Postupn zájem o oblast narûstá od stfiední doby bronzové, kdy je osídlení doloïeno fiadou mohylov ch pohfiebi È (napfi. v Lánech). Osídlení mlad í a pozdní doby bronzové se projevuje opût fiadou lokalit kolem M ece nebo Mutûjovic, kde se uvaïuje také o jakémsi kultovním objektu. Pfii v zkumech na hradû Kfiivoklát bylo doloïeno opevnûní skládající se z pfiíkopu a hradby hradi tû kultury títarské. Jiné velmi známé hradi tû na Lou tínû patfií alespoà ãásteãnû podle nepoãetné kolekce keramiky také do pozdnû bronzového období. Následující star í hal tatské období není tak zastoupené jako období mlad í, pfiedstavované pozdnû aï ãasnû laténsk m sídli tním horizontem. Vedle známého pohfiebi tû vpavlíkovû, poloha Brabeãky, jsou ãetné lokality pfieváïnû v okolí M ece, Milostína a Mutûjovic. V raznou lokalitou tohoto období je hradi tû Propaden zámek nad Bránovem. Jiné v znaãné hradi tní polohy jako Hlavaãov nebo Dfievíã byly silnû po kozeny v stavbou stfiedovûk ch hradû. Dal í hradi tû, jako Lhota pod DÏbánem, není dosud uspokojivû datováno. Na jin ch pfiedpokládan ch lokalitách, jako je Jesenice nebo Oráãov, nebyla fortifikace dosud prokázána. Mezi nejznámûj í lokality doby laténské patfií díky nálezu opukové plastiky pfiedstavující hlavu keltského heroa M ecké Îehrovice, kde byla vedle zemûdûlsko-fiemeslné osady prokázána také fiada staveb pfiedstavujících rûznotvarost keltské spoleãnosti jak po stránce profánní, tak z hlediska sakrálního. V této souvislosti je tfieba zmínit i známé Kounovské fiady, jejichï dobu vzniku nelze pfies v echnu snahu odborné i laické vefiejnosti dosud bezpeãnû urãit. Oblast je v laténském období známá tavbou Ïelezné rudy. Doklady pocházejí ze M ece, M eck ch Îehrovic a fiady dal ích lokalit na horním toku Lodûnice. Je tû v znamnûj í a známûj í je v robní okruh vartnov ch náramkû, vyrábûn ch z místních v chozû sapropelitové suroviny. Z nálezû ve M eck ch Îehrovicích, Honicích a M eci se podafiilo rekonstruovat cel technologick postup. Jejich obliba pfiesáhla místní v RA 0

11 Okres Rakovník znam a byly distribuovány i do dal ích keltsk ch území Evropy. Po ãásteãném odchodu keltského obyvatelstva dochází v prvních staletích na eho letopoãtu k v raznému sníïení osídlení území, pohybu v nûm a vyuïívání místního surovinového bohatství. V raznûj í projevy sídelní i dal ích aktivit jsou spojeny aï s formováním správního systému raného stfiedovûku, kdy byla vyuïita a pfiebudována nûkterá hal- tatská hradi tû. Pozdûji byly v tûchto místech postaveny hrady DÏbán a Hlavaãov. Dne ní osídlení se dotvofiilo teprve bûhem stfiedovûké kolonizace. Z hlediska zachovalosti pfiírody je podstatné, Ïe jak v pravûku, tak pozdûji nebylo v znamnûji osídleno Kfiivoklátsko, k ãemuï jistû pfiispûla okolnost, Ïe se stalo loveck m revírem ãesk ch panovníkû. Dnes pfievládají vût inou malá sídla; z mûstsk ch zaslouïí zmínky pfiedev ím Rakovník a Nové Stra ecí. Okres má znaãn v znam z hlediska ochrany pfiírody, coï dosvûdãuje nûkolik v znamn ch NPR jako T fiov, Velká Ple a VÛznice na Kfiivoklátsku i Pochvalovská stráà ve DÏbánu. K nim pfiistupuje celá fiada dal ích maloplo n ch území rûzné náplnû od skalních stepí po slatiny a mokfiady. Zvlá tní v znam má vyhlá ení CHKO Kfiivoklátsko za biosférickou rezervaci UNESCO, coï natolik podpofiilo v zkumnou ãinnost, Ïe dnes tato oblast v mnoh ch smûrech, pfiedev ím v ak ve v zkumu rostlinstva, náleïí k nejpodrobnûji prozkouman m územím nejen ãesk ch zemí, ale i celé stfiední Evropy. Rakovník pfiedstavuje men í prûmyslové centrum. V znamnou roli sehrálo dolování karbonského ãerného uhlí, jehoï stopy jsou dodnes patrné na fiadû míst a které v souãasnosti pomalu konãí. Jin m zásahem je tûïba keramick ch surovin (Hofikovec), krajináfisky ru ivá tûïba kameniva v údolí Berounky u Zbeãna i tûïafiské tendence v oblasti granitoidû Jesenicka. Zemûdûlskou v robu charakterizuje chmelafiství. Ru iv m prvkem v CHKO a BR Kfiivoklátsko je podnik Permon v Roztokách, kde se nûkolikrát téï uva- Ïovalo o v stavbû vysoké pfiehrady na Berounce, která by velice po kodila dosud zachovanou pfiírodu této oblasti. Negativním prvkem jsou pfiíli né koncentrace rekreaãních chat v nûkter ch úsecích údolí Berounky. Je tfieba zmínit i men í pfiehradní nádrï na Klíãavû a Lánském luhu, která dost po- kodila dosud mimofiádnû zachované pfiírodní ekosystémy v tomto okrsku. Dálková silniãní komunikace Praha Karlovy Vary v severní ãásti okresu má z hlediska zachování pfiírodních hodnot jen mal negativní dopad. BIBLIOGRAFIE: 54, 455, 459, 46, 624, 637, 646, 987 Kounovské kamenné fiady leïí na opukové tabuli vrchu Rovina ve DÏbánu, tvofií je v ak odolné kfiemence sluàáky, pravdûpodobnû pfienesené odjinud. RA 545