OKRES ROKYCANY. CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr PLZE SKO A KARLOVARSKO

Transkript

1 OKRES ROKYCANY CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr PLZE SKO A KARLOVARSKO

2 PlzeÀsko a Karlovarsko OKRES ROKYCANY Údolí Berounky u PR Tfiímanské skály. Na pfiedcházející stranû: Havlova skála nad Berounkou u Liblína. Území okresu Rokycany se rozkládá severozápadnû od mûsta Plznû. Má rozlohu 575,07 km 2 a Ïilo v nûm (k ) obyvatel pfii hustotû zalidnûní 80 obyvatel na km 2. Plocha okresu se podobá elipse s del- í osou ve smûru S J. Okres Rokycany sousedí s pûti okresy na severu s okresy PlzeÀ-sever a Rakovník, na západû s okresem PlzeÀ-sever, na v chodû s okresy Beroun a Pfiíbram, na jihu a jihozápadû s okresem PlzeÀ-jih. Napfiíã okresem probíhají dvû mezinárodnû v znamné komunikace dálnice D5 spojující PlzeÀ s Prahou a Ïeleznice ã. 70 ve smûru Praha PlzeÀ Schirding. Nejzápadnûj í bod okresu se nachází v lese,5 km JZ od obce Ejpovice a asi 400 m JV od kóty Na Pohodnici (498,6 m n. m.) s.. a v. d. Nejsevernûj í bod leïí v údolí fieky Berounky severnû od Hradi tû nad Berounkou s.. a v. d. Nejv chodnûj í bod okresu je na severním okraji obce Drozdov (okr. Beroun), tûsnû vedle hájovny s.. a v. d. NejjiÏnûj í bod okresu se nachází 2,5 km JJV od obce M eno. Jedná se o kfiiïovatku polních cest 400 m SV od Tûnovické skály (579,6 m n. m.) s.. a v. d. Geograficky je okres ohraniãen tokem Berounky na severozápadní hranici, západním okrajem Kfiivoklátska, jihozápadním okrajem Brd a v chodním okrajem PlzeÀské kotliny. Nadmofiská v ka se pohybuje mezi 249 m v místû, kde Berounka pod obcí âilá opou tí území okresu, a 78, m na kótû Brno ve skupinû Radãe. Severní polovina okresu s pahorkatinn m a vrchovinn m georeliéfem se podobá ãlenité kfie, sklonûné od jihu, od skupiny Radãe, k severu do údolí Berounky. âlenitost této ãásti krajiny okresu zvy ují zafiíznuté toky ZbiroÏského potoka, Radnického potoka a Berounky od Darové aï po Liblín. SeverojiÏní úseky uveden ch tokû prozrazují predispozice tektoniky alpínského vrásnûní. JiÏní polovina okresu je v raznou kotlinou se stfiedem kolem Rokycan ve v kách kolem 380 m n. m., obestoupenou ze v ech stran vrchy aï o 350 m vy - ími. Na severu je to Hradi tû nad Bfie- 378 RO 2

3 Okres Rokycany ZVLÁ Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY RO 3 379

4 PlzeÀsko a Karlovarsko KRAJINN POKRYV zinou (68,8 m n. m.), na severov chodû Brno ve skupinû Radãe (78, m n. m.), na v chodû TrhoÀ (624,2 m n. m.) nad Holoubkovem, Îìár (629,5 m n. m.) a vzdálenûj í Ostr vrch (64,4 m n. m.) nad Stra icemi, na jihov chodû Okrouhlík (707,5 m n. m.) nad Trokavcem, tûsnû za hranicemi okresu, na jihu Kotel (575,3 m n. m.) a na západû âilina (523,4 m n. m.). Kotlino- 380 RO 4

5 Okres Rokycany vit charakter této poloviny okresu respektují i vodní toky, smûfiující do Rokycanské kotliny od severu, v chodu a jihu. Hlavní tok tvofiící vodní osu kotliny Klabava (v horní ãásti zvaná PadrÈsk potok) pfiitéká od v chodu. Ze severov chodu pfiitéká Holoubkovsk potok, od severu Oseck, od jihu men í Rakovsk potok. Celkovû je vy í v chod okresu, kter má vrchovinn charakter (Brdy a Radeãská vrchovina), západ spadající do oblasti PlzeÀské pahorkatiny má pahorkatinn charakter. Z regionálnû-geologického hlediska je v okresu Rokycany zastoupeno svrchní proterozoikum a spodní paleozoikum Barrandienu, platformní svrchní karbon a relikty tfietihorních fiíãních usazenin. Svrchní proterozoikum tvofií chloriticko-sericitické bfiidlice a droby, tj. hlubokomofiské usazeniny, doprovázené men ími tûlesy bazick ch v levn ch hornin (tzv. spilitû) a silicitû. Proterozoikum tvofií nejstar í dochoval horninov komplex v severozápadní a jiïní ãásti okresu. Toto kadomsky zvrásnûné strukturní patro tvofií podklad vût iny mlad ích geologick ch jednotek. Do spodního paleozoika patfií slepence, pískovce a v malé mífie také jílovité bfiidlice kambrického stáfií, na nûkter ch místech s bohatou mofiskou faunou (okolí Podmokel, Biskoupek amedového Újezda). RovnûÏ usazeniny spodního a stfiedního ordoviku jsou mofiského pûvodu. Kromû klastick ch hornin (bfiidlic, pískovcû) jsou zde v minulosti tûïená loïiska Ïelezn ch rud. Sedimenty ordoviku jsou neobyãejnû bohaté na fosilie, pfiedev ím trilobity a graptolity v blízkém okolí Rokycan a M ta. ada nalezi È je svûtovû proslul ch. Ve svrchním kambriu dal mohutn suchozemsk vulkanismus vzniknout kfiivoklátsko-rokycanskému komplexu na severov chodû okresu, z velké ãásti na území CHKO Kfiivoklátsko. Vulkanity ordovického stáfií jsou známé z okolí M ta a Cheznovic. Jezerní a fiíãní usazeniny karbonu se uloïily na zvrásnûné pevné horninové podloïí, jsou v ak zachovány jen v tektonicky zaklesl ch krách. Plo nû nejvût í a tektonicky sloïitá radnická pánev a men í pánev miro ovská obsahují dfiíve tûïené sloje ãerného uhlí. TûÏba poskytla bohaté a závaïné nálezy karbonské flóry a fauny z jílovcû, prachovcû a sopeãn ch tufû z blízkosti radnick ch slojí. Relikty karbonsk ch usazenin se nalézají také u Holoubkova a Tû kova. Slepence karbonského stáfií v okolí Vranovic jsou zlatonosné. Terciérní fiíãní písky a tûrky jsou zachovány jen jako drobné denudaãní relikty v okolí Klabavy. Granitoidy nalezneme na území okresu jen v drobn ch tûlesech v okolí Litohlav a Bezdûkova. Západní ãást území okresu Rokycany leïí podle Quitta, E. (97), v mír- eka Berounka tvofií severozápadní hranici okresu Rokycany. RO 5 38

6 PlzeÀsko a Karlovarsko Ocún jesenní (Colchicum autumnale) roste v ochranném pásmu pfiírodní památky Rokycanská stráà. nû teplé klimatické oblasti, která je zde typická tepl m a such m létem a mírnû teplou a velmi suchou zimou. Smûrem k v chodu a severov chodu (do oblasti Brd) pfiechází mírnû teplá klimatická oblast pozvolna do klimatick ch jednotek vlhãích a chladnûj ích. Vrcholové polohy Brd se nacházejí dokonce v chladné klimatické oblasti. PrÛmûrné roãní teploty vzduchu se pohybují od 7,2 C (Stra ice), pfies 7,7 C (Rokycany) k 8, C (Liblín). Maximální teploty vzduchu v okolí Liblína vystoupily aï k 37 C, absolutní minima zde klesla aï na 27 C. Na území okresu je v prûmûru 30 aï 40 letních dnû a 00 aï 30 mrazov ch dnû za rok. Dlouhodobé prûmûry roãních úhrnû atmosférick ch sráïek se pohybují od 489 mm (Liblín) pfies 570 mm (Rokycany) k 652 mm (Stra- ice). V okrese nejãastûji vanou jihozápadní, západní a severozápadní vûtry. Území je pomûrnû dobfie provûtráváno, vy í ãetnost inverzních situací je jen v jehozápadní ãásti. Vût í v ky snûhu se vyskytují v Brdech mohou zde dosáhnout aï 70 cm. Kvalita ovzdu í má rostoucí tendenci a na vût inû okresu nepfiesahují prûmûrné roãní imisní koncentrace oxidu sifiiãitého, oxidû dusíku a pra ného aerosolu hodnotu 0 aï 25 g m 3. Vy í úrovnû zneãi tûní ovzdu í jsou mûfieny v PlzeÀské kotlinû (negativní vliv Plznû) a ve vût ích sídlech (napfi. Rokycany, Hrádek a Bfiasy) s prûmyslem a dopravní zátûïí, popfi. v men ích sídlech ve patnû provûtrávan ch kotlinách a údolích. Okres Rokycany náleïí do povodí Berounky s jejími nejv znamnûj ími pfiítoky Klabavou a ZbiroÏsk m potokem. Vodnost území stoupá od západu z nejménû vodné oblasti (do 3 l s km 2 ) na v chod do stfiednû vodné (aï 0 l s km 2 ). Retenãní schopnost území je malá. Odtok v chodní ãásti okresu stfiednû rozkolísan a v západní ãásti velmi silnû rozkolísan. Koeficient odtoku stoupá smûrem k jihov chodu od nízkého (do 0,20) po dosti vysok (0,3 0,45). Dominantní pûdní skupinou na Rokycansku jsou hnûdé pûdy, které se stfiídavû prolínají s illimerick mi a hydromorfními pûdami. Nasycená hnûdá pûda (kambizem typická a rubefikovaná) vznikla na svahovinách kysel ch a neutrálních intruzív, bfiidlic a drob âeské vysoãiny a také na svahovinách bezkarbonátov ch permsk ch hornin na severu okresu mezi Bfiasy, Zbirohem a hranicí s okresy PlzeÀ-sever, Beroun a Rakovník. Men í plochy nasycené kambizemû leïí také severozápadnû aï v chodnû od Rokycan, Hrádku a v jiïním cípu okresu. V severním i jiïním okolí Radnice a Hradi tû se na svahovinách bazick ch efuzív vyvinula kambizem eutrofní. Pomûrnû znaãnou plochu okresu pokr vá kyselá kambizem typická na svahovinách drob a bfiidlic âeské vysoãiny severnû od Zbirohu, mezi Zbirohem a Rokycany i jiïnû od nich. Do regionû nasycen ch kambizemí a pseudoglejû severnû od okresního mûsta a podél hranice s okresem Beroun (jihov chodnû od Zbirohu) zasahuje men ími celky kambizem pseudoglejová na svahovinách kysel ch metamorfovan ch hornin. V nivû Berounky u Liblína a Tfiíman vznikla na kysel ch terasov ch tûrcích a tûrkopíscích kyselá varieta kambizemû arenické. PÛdní pokryv hfibetu Radeã v Radeãské vrchovinû a jeho blízkého okolí tvofií silnû kyselá kambizem dystrická. Illimerické pûdy jsou zde reprezentovány hnûdozemûmi a luvizemûmi. Hnûdozem typická s hnûdozemí luvizemní vznikly na spra ov ch hlínách v nevelk ch okrscích podél nivy Radnického potoka (severozápadnû od Radnice), severozápadnû od Rokycan, severov chodnû aï v chodnû od Bfias a v okolí Mleãic. Jako dominantní pûdní typ se okolo Bu ovic u hranice s okresem PlzeÀ-sever, dále podél nivy Holoubkovského potoka (severov chodnû od Rokycan) a mezi Rokycanami a Hrádkem dominuje luvizem typická na polygenetick ch hlínách s eolickou a tûrkovitou pfiímûsí. Mezi Ky icemi a âerven m Hrádkem a jiïnû od tohoto prostoru se na polygenetick ch hlínách vytvofiila luvizem pseudoglejová, která spolu s luvizemí typickou v men ích plo kách doprovází pseudoglej. 382 RO 6

7 Okres Rokycany 2 Pseudoglej typick na polygenetick ch hlínách navazuje ve velk ch celcích na rozsáhlé regiony hydromorfních pûd okresu. Jako samostatn pûdní typ zaujímá polohy hlavnû po obou stranách silnice Rokycany-Beroun, severov chodnû od Zbirohu, mezi Zbirohem apra n m Újezdem a v jiïním cípu okresu (jihov chodnû a jihozápadnû od Rokycan a Miro ova). Spolu s doprovodn mi luvizemûmi leïí pseudogleje také západnû od Rokycan a v chodnû aï jihozápadnû od Bfias. Skupinu hydromorfních pûd doplàují gleje (glej typick a pseudoglejov ), které vznikly na nevápnit ch deluviofluviálních sedimentech podél drobn ch vodních tokû (Holoubkovsk p., Radnick p., ZbiroÏsk p., Koreãn p., KoÏelu ka aj.) a v okolí kaskády rybníkû na Holoubkovském potoce. Od Rokycan ke Stra icím, v oblasti kót 624 m n. m. a 64 m n. m., vznikly na svahovinách tvrd ch kfiemit ch hornin rankery typick a litick s místními vloïkami pseudoglejû. Tok Berounky a Klabavy doprovází na nevápnit ch nivních sedimentech fluvizem typická, místy fluvizem glejová. Bez vlivu ãlovûka by na pfieváïné vût inû území rokycanského okresu rostly lesy, hlavnû acidofilní doubravy. TrhoÀská, radeãská a vlastecká ãást okresu by byla porostlá bikov mi buãinami s ostrûvky kvûtnat ch buãin. Kolem Zvíkovce a Kladrub pfiedpokládá geobotanická rekonstrukce dubohabrové háje a pfii vodních tocích by se pfii vylouãení hospodáfisk ch zásahû vyvinuly ol iny. âást lesních ploch byla pfiemûnûna na zemûdûlskou pûdu, pfiirozená skladba vût iny lesû v prûbûhu staletí podlehla trvale rostoucí poptávce po dfievû. Kvûtena okresu je pfies dlouhodobé antropické ovlivnûní krajiny pestrá. Zménû bûïn ch druhû lze uvést napfi. plavuà puãivou (Lycopodium annotinum), p. vidlaãku (L. clavatum), vraní oko ãtyfilisté (Paris quadrifolia), lilii zlatohlávka (Lilium martagon), pstroãek dvoulist (Maianthemum bifolium), prvosenku vy í (Primula elatior), p. jarní (P. veris), brãál men í (Vinca minor), vemeník dvoulist (Platanthera bifolia), kru tík irolist (Epipactis helleborine), prstnatec májov (Dactylorhiza majalis), kyãelnici devítilistou (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosnou (D. bulbifera), sasanku hajní (Anemonoides nemorosa), s. pryskyfiníkovitou (A. ranunculoides), konvalinku vonnou (Convallaria majalis), upolín nejvy í (Trollius altissimus), samorostlík klasnat (Actaea spicata), celík zlatob l (Solidago virgaurea), bûlozáfiku liliovitou (Anthericum liliago), dymnivku dutou (Corydalis cava), náprstník velkokvût (Digitalis grandiflora), fiefii nici nedûtklivou (Cardamine impatiens), jalovec obecn (Juniperus communis), l kovec jedovat (Daphne mezereum), tis ãerven (Taxus baccata) a stovky dal ích druhû cévnat ch rostlin, mnoïství druhû hub, fias, mechû a li ejníkû. Pro turisty atraktivní Kokotské rybníky a blízké stopy osídlení zaniklého v dobû husitsk ch válek. 2 Ostfiice tíhlá (Carex gracilis), PP Kafiezské rybníky. 3 Laku ník vodní (Batrachium aquatile) na hladinû Kafiezsk ch rybníkû. 4 Barvínek men í (Vinca minor) v PR Zvoníãkovna. 3 4 RO 7 383

8 PlzeÀsko a Karlovarsko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE Zoologické pomûry okresu Rokycany jsou poznamenány nûkolika fenomény. Vût í ãást severní a západní hranice okresu tvofií fieka Berounka, která je pfiirozenou migraãní cestou pro mnoho skupin ÏivoãichÛ. Její údolí obsahuje mnohá slunná stanovi tû hostící teplomilné druhy ÏivoãichÛ. Podobná stanovi tû leïí v men ím poãtu také u hlavních pfiítokû Berounky, tvofiících 384 RO 8

9 základní fiíãní kostru okresu Klabavy, Radnického a ZbiroÏského potoka. Z teplomiln ch druhû zde Ïijí pfiedev ím bezobratlí, napfi. saranãe modrokfiídlá (Oedipoda coerulescens). V okolí v ech vodních tokû, s v jimkou umûle napfiímen ch úsekû, je hojn konipas horsk (Motacilla cinerea), bûïn ledàáãek fiíãní (Alcedo atthis) a o nûco vzácnûj í skorec vodní (Cinclus cinclus). Zrybniãních soustav je nejv znamnûj í soustava Kafiezsk ch rybníkû s nedalek m Cekovsk m a tûpánsk m rybníkem, dále soustava v okolí Zbiroha a okolo obce Osek. RovnûÏ pfiehradní nádrï Klabava a zatopen lom v Ejpovicích západnû od Rokycan sk tají útoãi tû mnoha druhûm vodních ÏivoãichÛ, pfiedev ím ptákûm a oboj- ÏivelníkÛm. Îije zde napfi. moták pochop (Circus aeruginosus), potápka roháã (Podiceps cristatus), skokan zelen (Rana kl. esculenta), na tahu se zastavuje orlovec fiíãní (Pandion haliaetus) arûzné druhy bahàákû. V jiïní ãásti okresu, vãetnû okolí okresního mûsta, se nacházejí zbytky pûvodních listnat ch, pfieváïnû svûtl ch dubov ch lesû niï ích poloh, které místy rovnûï doprovázející vodní toky. Pro tyto biotopy je charakteristická mj. Ïluva hajní (Oriolus oriolus), Ïluna edá (Picus canus) a Ï. zelená (P. viridis). Z v chodní strany zasahuje na území okresu Rokycany okraj Brdské vrchoviny plynule pfiecházející severním smûrem v Kfiivoklátskou vrchovinu. Tato oblast je charakteristická souvislej ími lesními komplexy, pfieváïnû smrkov mi monokulturami, místy se zbytky pûvodních listnat ch, pfiedev ím bukov ch porostû. V tûchto lesních celcích pravidelnû hnízdí napfi. ãáp ãern (Ciconia nigra), datel ãern (Dryocopus martius), s c rousn (Aegolius funereus) a kulí ek nejmen í (Glaucidum passerinum), z lovné zvûfie jsou hojní jelen lesní (Cervus elaphus) a prase divoké (Sus scrofa). Z v znamnûj ích druhû ÏivoãichÛ pro okres Rokycany je moïno uvést z obojïivelníkû napfi. kuàku Ïlutobfiichou (Bombina variegata), zvlá tû hojnou v okolí okresního mûsta Rokycany, a mihuli potoãní (Lampetra planeri), v horním toku PadrÈského potoka. TûÏbou Ïelezné rudy a dal ích nerostû bylo vytvofieno nûkolik tol, které slou- Ïí jako zimovi tû netop rûm, z nichï jsou nejpoãetnûj í netop r velk (Myotis myotis), n. ãern (Barbastella barbastellus) an. u at (Plecotus auritus). Lesy okresu Rokycany jsou souãástí pfiírodních lesních oblastí Západoãeská pahorkatina, Brdská vrchovina a Kfiivoklátsko a âesk kras. Lesnatost okresu je pomûrnû vysoká 42,6 %, coï je více neï celokrajsk prûmûr 39,7 % a znaãnû více neï prûmûr âeské republiky 32,7 %. V 9. století byla na tomto území, stejnû jako v ude v na ich krajích, zásadnû zmûnûna skladba lesních porostû ve prospûch jehliãnanû. Dnes zaujímají jehliãnaté dfieviny 82 % plochy, z toho smrk 57 %, borovice 20 %, modfiín 4 %, jedle a %. Listnaté dfieviny zaujímají 8 % plochy okresu, ztoho dub 7 %, buk 4 %, bfiíza 2 %, habr 2 %, ol e %, akát % a ostatní listnáãe %. Podle Typologického systému ÚHÚL má z lesních vegetaãních stup- ÀÛ nejvût í plochu dubobukov stupeà. V nejteplej ích ãástech kolem Berounky leïí dubov a bukodubov, ve vy ích polohách bukov lesní vegetaãní stupeà. Ve vy í (brdské) ãásti okresu najdeme jedlobukov stupeà. V rozdûlení lesû z hlediska jejich hlavního poslání, resp. jejich pfievaïujících funkcí, jednoznaãnû pfievládá kategorie lesa hospodáfiského 83 % plochy okresu. Kategorie lesa ochranného je tvofiena pouze porosty na mimofiádnû nepfiízniv ch stanovi tích, kde les plní pûdoochrannou funkci, a zaujímá 5 % plochy. Jde hlavnû o lokality kolem fieky Berounky. Kategorie lesa zvlá tního urãení, kter zaujímá 2 % plochy, tvofií pfieváïnû oblasti zasahující CHKO Kfiivoklátsko, maloplo ná chránûná území ochrany pfiírody a genové základny hlavních lesních dfievin. První doklady o pravûkém osídlení oblasti jsou vzácné do star í doby kamenné jsou datovány jen ojedinûlé nálezy (ZbiroÏsko, Rokycany). V mlad í dobû kamenné se na území okresu objevují první zemûdûlci. Z poloviny Okres Rokycany Samice skokana skfiehotavého (Rana ridibunda) v tûni na Oseckém potoce pod Nov m rybníkem. 2 Dravá knûïice Jalla dumosa je sporadick m obyvatelem radnick ch svahû. 3 Pozoruhodn m fenoménem v okrese Rokycany jsou xerotermní stepní porosty na Radnicku. Îije zde mnoho druhû teplomilného hmyzu, plo tice Nemocoris falleni z ãeledi Coreidae patfií mezi nejvzácnûj í z nich. 2 3 RO 9 385

10 PlzeÀsko a Karlovarsko Historické námûstí Rokycan s chrámem Panny Marie SnûÏné z. poloviny 4. století, Mariánsk sloup a Dumetovsk dûm. 2 Vodní hamr ze 6. století na okraji obce Dobfiív tisíciletí pfi. n. l., ze stfiední dobû bronzové, se dochovala ãetná mohylová pohfiebi tû v jz. ãásti okresu. V pozdní dobû bronzové vznikala první mohutná hradi tû (Îìár u Rokycan). Husté osídlení na severov chodním okraji PlzeÀské kotliny trvalo ve star í dobû hal- tatské a je doloïeno mohylov mi pohfiebi ti v okolí Radnic. Na poãátku doby laténské osídlení z Rokycanska pozvolna mizí. Mimofiádn nález (77) pokladu keltsk ch mincí (duhovek) u Podmokel pfiinesl informaci spí e ekonomického charakteru. První doklady o pobytu SlovanÛ máme aï z 8. století z mohutného hradi tû nad Bfiezinou. V9. a 0. stol. se slovanské osídlení ífií. Teprve v dobû stfiedovûké kolonizace byla vût ina lesnat ch konãin trvale osídlena. Z roku 0 existuje zmínka orokycanech, jeï jsou aï do husitsk ch válek, kdy bylo mûsto nûkolikrát obsazeno znepfiátelen mi stranami, majetkem praïského biskupství, pozdûji arcibiskupství. Od roku 498 patfiily královské komofie. Jihov chodní ãást okresu nabyla v znamu v drïbû RoÏmberkÛ díky ãetn m nalezi tím Ïelezné rudy (Rokycansko, Stra icko, Radnicko). Do v voje zasáhla tfiicetiletá válka, Rokycany byly v té dobû vypáleny. Od poãátku 9. století se k tûïbû a zpracování Ïelezné rudy pfiidává zejména na Radnicku tûïba uhlí a bfiidlice. Rozvoj Ïelezáfiského prûmyslu vrcholí v druhé polovinû 9. století a na poãátku 20. století, kdy se Rokycany a okolí (Hrádek) díky poloze pfii hlavní Ïelezniãní trati spojující PlzeÀ s Prahou stávají dûleïit m prûmyslov m centrem. Objem tûïby uhlí a zpracování Ïelezné rudy v prûbûhu 20. století pomalu klesal, nicménû dopad na Ïivotní prostfiedí a tváfi krajiny je v nûkter ch ãástech okresu stále patrn. V severní ãásti okresu, kde byla kromû Radnicka industrializace minimální, dodnes pfietrvává zemûdûlsk charakter krajiny, postiïené megalomanstvím socialistické velkov roby (gigantická sila, velkokapacitní kravíny, umûlá hnojiva). Nezanedbatelné je zde lesní hospodáfiství, relativnû bez vût ího vegetativního dopadu na okolní pfiírodu. 386 RO 0