Postoje žáků středních škol k mikropigmentové implantaci tetování

Transkript

1 Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra pedagogiky a psychologie Postoje žáků středních škol k mikropigmentové implantaci tetování Bakalářská práce Autor: Studijní program: Studijní obor: Vedoucí práce: Milena Krištufová B7507 Specializace v pedagogice K-BUPV Mgr. Levínská Markéta, Ph.D. Hradec Králové 2015

2 UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ Pedagogická fakulta Akademický rok: 2015/2016 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (PROJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHO VÝKONU) Jméno a příjmení: Milena Krištufová Osobní číslo: P12570 Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obor: Učitelství praktického vyučování Název tématu: Postoje žáků středních škol k mikropigmentové implantaci - tetování Zadávající katedra: Katedra pedagogiky a psychologie Zásady pro vypracování: Bakalářská práce se věnuje problematice tetování žáků středních škol v kontextu vývoje osobnosti. Teoretická část rozebírá problematiku identity a příslušnosti ke skupině v období adolescence. Cílem práce je zjistit, jaké psychické a sociální vlivy působí na rozhodnutí žáků nechat se tetovat. Empirická část je zaměřena na postoje žáků k tetování a je řešena prostřednictvím kvalitativní metodologie. Data jsou sebrána pomocí polostrukturovaných rozhovorů s respondenty. Rozsah grafických prací: Rozsah pracovní zprávy: Seznam odborné literatury: Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Markéta Levínská, Ph.D Katedra pedagogiky a psychologie Datum zadání bakalářské práce: 18. února 2014 Termín odevzdání bakalářské práce: 18. února 2016 L.S. doc. PhDr. Pavel Vacek, Ph.D. Mgr. Kateřina Juklová, Ph.D. děkan vedoucí katedry dne

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala pod vedením vedoucího bakalářské práce Mgr. Markéty Levínské, Ph.D. samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. V Hradci Králové dne. Milena Krištufová

4 Poděkování Děkuji Mgr. Markétě Levínské, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce a poskytnutou konzultační činnost. Dále musím poděkovat všem svým anonymním informátorům. Pouze s jejich ochotou jsem byla schopna vytvořit závěry výzkumného šetření.

5 Anotace KRIŠTUFOVÁ, MILENA. Postoje žáků středních škol k mikropigmentové implantaci tetování. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, s. Bakalářská práce. Bakalářská práce se věnuje problematice tetování žáků středních škol v kontextu vývoje osobnosti. Teoretická část rozebírá problematiku identity a příslušnosti ke skupině v období adolescence. Cílem práce je zjistit, jaké psychické a sociální vlivy působí na rozhodnutí žáků nechat se tetovat. Empirická část je zaměřena na postoje žáků k tetování a je řešena prostřednictvím kvalitativní metodologie. Data jsou sebrána pomocí polostrukturovaných rozhovorů s informátory. Klíčová slova: tetování, žák, škola.

6 Annottation KRIŠTUFOVÁ, Milena. The attitudes of students of secondary schools to the implantation of the micropigment tattoo. Hradec Králové: Pedagogical Faculty, University Hradec Králové, pp. Bachelor Degree Thesis. The thesis deals with the issue of tattoos of the pupils of secondary schools in the context of the development of personality. The theoretical part deals with issues of identity and belonging to the group in the period of adolescence. The aim of the work is to find out what kind of psychological and social influences on the decision to let the pupils to be tattooed. The empirical part is focused on the pupils ' attitudes to the tattoo and is solved by qualitative methodologies. Data are collected using semi-structured interviews with respondents. Keywords: tattoo, student,

7 Obsah: Úvod 8 I. TEORETICKÁ ČÁST Cíl teoretické části Problematika identity a příslušnosti ke skupině v období adolescence Období adolescence Adolescent Příslušnost ke skupině Osobnost a identita, postoj jedince Vliv výchovy na osobnost Tetování 16 II. PRAKTICKÁ ČÁST Cíl praktické části Metodika sběru dat, charakteristika vzorku, výběr nástroje Výběr nástroje k zjišťování dat Charakteristika vzorku Metodika sběru dat Rozhovory s informátory Analýza získaných dat Shrnutí 38 Závěr 39 Seznam použité literatury 40 Seznam dalších pramenů 41 Přílohy

8 Úvod Existují odhady, že tetování obyvatel stoupá. Mladí tetování holdují Podle průzkumu agentury Pew Research má nějaké tetování více než třetina Američanů ve věku 18 až 25 let. Ve věkové kategorii 26 až 40 let je to dokonce čtyřicet procent lidí. Mezi staršími lidmi je to naopak jen asi deset procent. Podle několik let starých odhadů je v celých Spojených státech kolem tetovacích salonů, jež si ročně přijdou na 2,3 miliardy dolarů. Podobně jako i v jiných západních zemích je tetování ve Spojených státech stále více populární mezi lidmi střední vrstvy a středního věku. Trend trvá již několik let a zatím neoslabuje. Částečně za to prý může generační obměna v tetovacích salonech, kam přicházejí kvalitnější tatéři. Nemalou příčinou pak bude televize. ((Tiscali, 2010) V magazínu Česká pozice říká majitel tetovacího salónu Tribo: Dnes už jsou stovky různých tetovacích studií (i když často kolísavé kvality), a dokonce existují odhady, že v nějaké podobě má na sobě tetování až třicet procent české populace. To je už celkem slušné číslo. Dá se tak říci, že jeho obliba prorostla do všech společenských vrstev a klientela je opravdu hodně různorodá. (Česká pozice, 2013) Doby, kdy tyto kdysi jednobarevné obrázky zdobily pouze námořníky a osoby spojené s trestní činností, jsou již dávno pryč. Nyní se nechávají tetovat různé významné osobnosti, doktoři, učitelé, ale i děti školou povinné. Nacházím se v období střední dospělosti a nikdo z mé rodiny nikdy tento způsob zkrášlování těla nenosil. Manžel je sice o pár let mladší, ale i on a jeho rodina, kromě syna z prvního manželství, taktéž tetování nemají. Dá se říci, že myšlením a jednáním jsem spíše staromódní. Na toto téma mě přivedla moje dcera, která touží po tetování od deváté třídy, kdy ho viděla u spolužačky. Tetování u dnešní mládeže je ve velké oblibě. Nyní se musím zamyslet nad touhou své dcery. Začala jsem na téma tetování v naší rodině a mezi blízkými přáteli rozhovor. Můj syn z prvního manželství řekl, že on tuto potřebu nemá a nehodlá se tímto způsobem zkrášlovat a že jeho okruh přátel také ne. Chtěla jsem vědět od dcery, co ji k tetování nutká. Koupila jsem si knihu o tetování Henou a našla pár informací o mikro-pigmentové implantaci na internetu. Začaly jsme rozhovor, zda to bylo opravdu tetování, co je to tetování, jak se to odstraňuje, jak je to bolestné, nákladné a jiné související otázky a informace. 8

9 Tetování jsme společně odložily na později, až bude dceři osmnáct let. Osobně zvažuji možnost tetování mojí dcery jako motivaci k úspěšnému zvládnutí maturitní zkoušky. Rodiče své děti často považují za vlastnictví a přejí si, aby dělaly to, co si rodiče přejí. Moudrá slova říkají: Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém. Přicházejí skrze vás. A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří. Můžeme jim dát svou lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají své vlastní myšlenky. Můžeme dát domov jejich tělům, ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit ani ve svých snech. Můžeme se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě. (Gibran, 2001) Cílem teoretické části je tedy získání vhledu a orientaci do tetování, zjistit možné psychické a sociální vlivy, které mohou působit na rozhodnutí žáků středních škol nechat se tetovat. Cílem praktické části je zjistit, co ovlivňuje žáky středních škol postoupit trvalé tetování. Poskytnout pohled na problematiku tetování v malé míře ze strany tetujících a větší měrou ze strany tetovaných. Zjistit, kdy k tetování u informátorů došlo; vliv okolí; hudba, kterou poslouchají; považují-li tetování za umění; zda budou v tetování pokračovat, popřípadě kam; zda dostali tetování za odměnu; mají-li k tetování kladný postoj rodiče a osoby znejbližšího okolí; preferují-li jednobarevné nebo vícebarevné tetování; zda po aplikaci nevznikla alergická reakce. 9

10 I. TEORETICKÁ ČÁST 1.1 Cíl teoretické části Cílem teoretické části bakalářské práce je zjistit možné psychické a sociální vlivy, které mohou působit na rozhodnutí žáků středních škol nechat se tetovat. Touto prací bych chtěla poskytnout pohled na problematiku tetování ze strany tetovaných, jedinců potřebujících někam patřit a zároveň se odlišovat. Cílem je tedy získání vhledu a orientaci do tetování. Podle mého názoru tetování zprostředkovává řadu sdělení. Domnívám se, že stejně jako styl oblékání, úprava vzhledu, tak i tetování je jakýmsi nositelem kódu člověka, který vypovídá o osobnosti, o jeho charakteristikách. 1.2 Problematika identity a příslušnosti ke skupině v období adolescence Období adolescence Období adolescence je obdobím vrcholu mládí. Je to velmi složité období a současná psychologie jej nevymezuje jednoznačně. Období puberty a adolescence je mimořádně obtížným obdobím jak pro dospívajícího, tak i pro jeho rodiče. Určitá rovnováha, která se vytvořila v průběhu let, se rozrušuje především proto, že dítě ve svém vývoji dospívá na úroveň, kdy přehodnocuje své dosavadní vztahy, postoje, hodnoty a vytváří si svůj vlastní, pokud možno nezávislý vztah ke světu. (Hadj-Moussová, 2001) Je to období nezávaznosti, svobody, možnosti volby a oproštění se od stereotypů všednosti. Adolescence je vývojová fáze (zpravidla ohraničena 14. a 22. rokem), která navazuje na období pubescence a pokračuje obdobím dospělosti. V tomto období obvykle bývá ukončena pohlavní zralost, přičemž existují rozdíly u chlapců a děvčat. (Janiš, 2011) Obecně řečeno, je to období mezi dětstvím a dospělostí. Jedinec se připravuje na roli dospělého. Rodiče tuto změnu na svých dětech shledávají, ale často beze změn postojů k němu. Osamostatňování jejich dítěte jim naznačuje další epochu jejich života Vysoce ceněné a s adolescencí spojované je tradičně zdraví a fyzická zdatnost, současně však i fyzická krása, sexuální přitažlivost a sexuální výkonnost. Další typická 10

11 charakteristika dospívajících-rozvinuté abstraktní myšlení, jeho rychlost a flexibilita a neulpívání na starých informacích a zkušenostech získávají vysoký bonus v souvislosti s informační záplavou a chaosem díky televizi, internetu, mobilním telefonům a virtuální realitě. (Macek, 1999) Adolescent Jedinec v období dospívání prochází mnohými změnami. Často se chce něčím odlišit od svého okolí. Mívá odlišné názory na módu, oblékání, hudbu. Adolescent se od ostatních odlišně chová a má potřebu patřit do určité skupiny. Adolescentní mysl je v podstatě myslí moratoria psychosociálního stádia mezi dětstvím a dospělostí, mezi morálkou, kterou si osvojilo dítě a etikou, kterou si má vytvořit dospělý. Je to ideologická mysl a je to také vskutku ideologická perspektiva společnosti, která nejjasněji mluví k adolescentovi, jenž dychtí po ujištění od svých vrstevníků a jenž je připraven najít potvrzení o rituálech, vyznáních a programech, které současně určují, co je zlé, nebezpečné a nepřátelské. (Erikson, 2002) Příslušnost ke skupině Skupinu vytváří více jak dva jedinci mající něco společného například věk, názory, bydliště, zájmy a jiné. Jedinec ve skupině očekává určitou formu bezpečí, ochrany a určitou podporu. Skupina je seskupení osob, které spojuje určitý znak (pohlaví, profese, vzdělání), vzájemné vazby, interakce, cíl skupiny; rozlišujeme skupinu formální (náhodně vytvořená) a neformální (rodina), skupiny podle vůdcovské role (diktátorská, liberální, demokratická) aj. (Janiš, 2011) Vrstevnické skupiny představují přirozenou formu života dětí a mládeže. Jsou to skupiny, které charakterizuje věková, ale také názorová blízkost, z níž vyplývá souhlasné jednání. Jsou to typické primární, zpravidla neformální skupiny. Vyznačují se bezprostředními kontakty a silným pocitem příslušnosti ke skupině. (Kraus, 2008) Z uvedených definic vyplývá, že existuje vícero způsobů, jak nahlížet na skupinu. Skupiny jsou rozlišovány primární a sekundární. Dále je pak rozdělujeme na formální, či neformální atd. Zásadní ovlivňování člena skupiny však přichází z malé sociální 11

12 skupiny, protože jde o skupinu, která je charakteristická vysokou intimitou vztahů. Členové skupiny mají společné znaky. Jedním z nich je způsob vzájemné interakce a komunikace. Dále mají shodné cíle či hodnoty. Členové mají ve skupině určitou roli, pozici a respektují normy skupiny. Norma obsahuje též pozitivní, či negativní sankce při jejich porušení. Obecně platí, že mládež je snadněji ovlivnitelná a více podléhá trendům, ale nemusí to být pravidlem Osobnost a identita, postoj jedince Představím několik možností, jak lze definovat osobnost z hlediska Říčana, Nakonečného nebo Smékala. Říčan (1972) vyslovil definici osobnosti jedince a zároveň tvrdil, že motivy jsou mocné síly v lidském životě, které usměrňují, organizují prožívání a chování do velkých celků a řekl myšlenku, že jediný motiv nebo konflikt mezi dvěma motivy někdy umožní pochopit celé životní období určitého člověka a jejich neuspokojení může vést k poruchám osobnosti. Rozhodující sílu individuality každého člověka vidí v rozdílných zájmech, hodnotách a síle potřeb. Snažil se o definici osobnosti ze tří pohledů: Osobnost jako integrace: Psychologie osobnosti chápe a zkoumá lidské individuum, jako psychologický celek, jako strukturu či organizaci jeho psychických a psychofyziologických funkcí, jeho prožívání a chování. Jde o útvar, jehož částí jsou podřízeny celku, podobně jako tělesné orgány jsou podřízeny organizmu jako celku. Tyto části fungují ve vzájemném spojení, jednotně a celostně, tj. integrovaně. Osobnost jako interakce: Člověk není uzavřen do sebe. Jako všechno živé je v interakci se svým prostředím. Na fyziologické úrovni je to výměna látek, na psychologické úrovni mluvíme o výměně informací, ale také o výměně citů, o přejímání způsobů chování, o myšlenkové analýze světa. Osobnost nefunguje naprázdno, ale tak, že se naplňuje. Vytváří se a funguje v interakci se světem, zvláště ovšem sociálním. Jen mezi lidmi, ve styku s nimi, roste a udržuje se lidská osobnost. Osobnost jako směřování k cíli: 12

13 Z úkolů a možností, jež má před sebou, činí své motivy, v jejichž sledování nalézá svou vlastní podstatu, realizuje se v nich. Člověk je nejvíce osobností tehdy, když se rozhoduje a usiluje o realizaci svého rozhodnutí, když se stává psychologickým subjektem. Posuzuje jednotlivce i vzhledem k jejich pracovní způsobilosti. Moderní systém vzdělávání a výchovy vyžadoval a stále vyžaduje poznatky o přirozeném vývoji člověka a možnostech jeho ovlivňování. Tyto tři myšlenky shrnul a definoval osobnost v jedné větě: Osobnost je individuum chápané jako integrace k seberealizaci v interakci se svým prostředím. (Říčan, 1972) Člověk je denně zaplavován obrovským množstvím informací o pokroku vědy a techniky. Jinou definici osobnosti vytvořil Nakonečný, který pohlíží na jedince jako na bio-psycho-sociální bytost. Vyjadřuje jednotu osobnosti jako celku: Osobnost je tvořena individuální jednotou biologických, psychologických a sociálních aspektů, je utvářena ve vztazích mezi lidmi a v nich se také projevuje. Pojmem osobnost se pokoušíme vyjádřit stabilitu a rozdílnost lidského chování. (Nakonečný, 1995) Jinak definuje osobnost Janiš. Pohlíží na jedince také jako na celek, na jeho schopnosti se přizpůsobit. Na to, že je ovlivňován rodinou, která představuje nejpřirozenější prostředí, kde jedinec může nalézat první základy pro vybudování svých budoucích postojů, chování a jednání: Osobnost je organizovaný celek duševního života člověka; poměrně stálá jednota charakteru, temperamentu, intelektu a těla, což umožňuje dobrou adaptaci osobnosti na prostředí; v osobnosti se promítá vše, co zdědila po předcích a co si osvojila v socializačním procesu; v psychologii se rozlišuje několik typů osobností (dominantní, submisivní, neurotická, impulsivní, pasivní, agresivní aj.). (Janiš, 2011) Poznáváním osobnosti jedince se zabývají mnozí psychologové, sociologové, pedagogové. Zjišťují zákonitosti osobnosti. Jedním z druhů zkoumání je motivace. Jakou mají motivaci, anebo k čemu jsou motivováni. Stejně i mě zajímají motivace mojí dcery a jejich vrstevníků, proč se chtějí nechávat tetovat. 13

14 Nikdo nedělá nic, co dělat nechce! Jenže Každý z nás jsme dokonalá bytost, která touží po tom, aby se mohla projevit ve svém plném potenciálu. Každý máme svůj dokonalý a individuální cíl, který jsme se rozhodli na Zemi naplnit. Vybrali jsme si k tomu přesně vhodné podmínky pro své narození, vhodné rodiče i nejvhodnější místo. Máme schopnost zhmotňovat své záměry, neboť vše, co kdy lidstvo vytvořilo, bylo napřed jen myšlenkou. Náš život je souhrnem všech našich vědomých i podvědomých záměrů, a sledujeme-li, co se děje v našem životě, mnoho se o sobě naučíme. (Jordánová, 2005) Každý znás je jiný. Na každého jedince působí více vlivů, které dotvářejí jeho osobnost. Zejména pak prostředí, rodina, výchova, ale i zájmy a jiné K hlavním činitelům vývoje patří dědičnost, prostředí a výchova. Z jiného hlediska rozeznáváme (1) přírodní faktory, které zahrnují dědičnost, vrozené vlohy, prodělaná onemocnění, výživu, přírodní prostředí; (2) společenské faktory, jako je rodina, škola, širší společenské prostředí, civilizace a kultura; (3) výchovu jako záměrné organizované působení, uplatňující se v rodině, ve škole i v širším prostředí. (Smékal) Vliv výchovy na osobnost Správná výchova akceptuje osobnost vychovávaného, saturuje jeho potřeby, vede ho k harmonii a všestrannosti. Je přiměřeně autoritativní (řídící), cílevědomá, jednotná a vedoucí k sebevýchově. (Kohoutek, 1996) Zájmy chápeme jako zvláštní druh motivačních sil Zájmů existuje tolik, kolik je činností, které mohou člověka těšit Zájmy představují tu část (aspekt) struktury osobnosti, kterou lze nejsnadněji ovlivnit. (Říčan, 1972) My rodiče a společnost si přejeme, aby výsledkem naší výchovy byla rozvinutá, harmonická, v životě úspěšná osob, která bude prospěšná naší společnosti. Často své děti vedeme spíše naším pohledem, který utvářejí naše představy a myšlenky. Musíme jednat s dětmi taktně, mít individuální přístup a předvídat i možné námitky a následky našeho jednání. Velký význam pro rozvoj osobnosti dítěte má kulturní úroveň rodiny, zejména pak matky, protože ona věnuje dítěti více času a péče než otec. 14

15 Matky vytvářejí pocit důvěry ve svých dětech oním druhem ošetřování, které ve své kvalitě slučuje citlivou péči individuální potřeby nemluvněte a pevný pocit osobní důvěryhodnosti v rámci přijímaného kulturního životního stylu. To vytváří v dítěti základnu pro pocit identity, která bude později slučovat vědomí, že je samo sebou a že se stává tím, o čem lidé věří, že se stane. (Erikson, 2002) Názor rodičů je tedy jedním z faktorů, které mohou, ale nemusí ovlivňovat názor svých potomků. Smékal říká: Od okamžiku početí je osobnost vystavena působení nesmírného množství podnětů, které se vyskytují buď jednorázově a na okamžik, nebo působí víceméně dlouhodobě, permanentně, a které vývoj a utváření jedince buď přímo vyvolávají, nebo alespoň usměrňují a modifikují. (Smékal, 2002) Právě od rodiny se očekává, že zde jedinec získá prvotní základy pro své budoucí postoje, chování a jednání. V poslední době vychovávají rodiče své děti liberálněji než v minulosti, což nemusí být vždy ku prospěchu. V rodinách často chybí vzor, s kterým by se mohly děti ztotožnit. Často jsou potom ovlivněni médii, kamarády a ostatními lidmi. Adolescent se postupem času stává více a více součástí sociálního prostředí. Včleňuje se do pracovního procesu. Pocit závislosti se mění v potřebu odpovědnosti a ztotožnění se s lidským vzorem. Identifikace je nevědomé ztotožnění se s jiným člověkem nebo skupinou, která mu imponuje. Jedná se o emotivní proces. (Janiš, 2011) Výchova dítěte nevede vždy správným směrem. Neznamená to, že liberální přístup výchovy musí být vždy správný. Jde o to, zda si jedinec vytvoří správný hodnotící systém, zda je obklopen správnými lidmi a vhodným prostředím. Postoj je hodnotící vztah k určitému jevu, předmětu nebo osobě (skupině osob), popřípadě sklon reagovat na podněty ustáleným způsobem. Postoj se vyznačuje poměrně značnou stálostí v jeho prostředí a současně se vyznačuje kladnou (zápornou) reakcí na určité osoby (skupiny osob), jevy, situace, případně podněty ((např. produkty lidské práce). Vnějším projevem postoje je sdělení vlastního názoru, mínění, víra, předsudek, přesvědčení apod. K základním zdrojům vlastních postojů patří vedle vlastní zkušenosti, sociální komunikace, také vzory, dále se pak velmi výrazně projevují tzv. 15

16 institucionální faktory (církev, politické strany a seskupení, společenské instituce, média atd. Postoje jsou součástí osobnosti a získávají se v průběhu vývoje především vzděláváním a sociálními vlivy; jednou zaujaté postoje člověk jen obtížně mění, jsou relativně trvalé. (Janiš, 2011) Tetováním se mládež snaží dotvářet svou vlastní osobnost nebo určitý životní styl. Tetování může být projevem vlastního postoje k světu. Nejobecnější postoje, které určují celý životní styl člověka, nazýváme hodnotové orientace. Povšimneme si, že hodnotové orientace jsou do jisté míry příbuzné s některými zájmy. Pronikne-li zájem (například zájem o umění) celým životním stylem, určuje jeho hodnotovou orientaci. Jiné zájmy (třeba zájem o šachy) však mohou být sebesilnější, a přesto hodnotovou orientaci v podstatě nevytvářejí. Rozlišení mezi pouhýám zájmem a hodnotou (hodnotovou orientací) je v tom, že hodnota je přijímána jako norma, má normativní charakter. Jeho hodnotová orientace zároveň určuje jeho morálku. (Říčan, 1972) Dítě v osobnosti postupně zraje. Identifikuje se svým vzorem, kterým je zejména rodič. Mohou to být i učitelé, vrstevníci. Nemusí to být jeden z rodičů, ale úplně cizí osoba, ke které má hlubší citový vztah. Vytváří si hodnotový systém a upřednostňuje to, co je pro něj důležité. 1.3 Tetování Tetování je dnes většinou chápáno jako trend, móda, ozdoba (často jsou to především estetická měřítka, která se odlišují od normálu ); jestliže má symboliku, pak je obvykle vyjádřením individuality, svobody, názoru a postoje nebo revolty. Oblíbené motivy z dřívějška ornamenty, tzv. tribaly, realistické obrázky dnes nahrazují divoké barvy, abstrakce a výrazné retro. Dříve bylo tetování chápáno výhradně jako řemeslo, dnes se posouvá do sféry umění. Cení se originalita, rukopis tatéra. A jako jakýkoliv artikl, se kterým lze obchodovat, i tetování se za poslední roky stalo velkým byznysem. A ne nadarmo tatéři vtipkují, že nejoriginálnějším motivem je dnes čistá kůže bez inkoustu. (Kačurová, 2014) 16

17 V odborné terminologii je tetování nazýváno jako mikro-pigmentová implantace. Pro někoho je to zkrášlování lidského těla, pro jiného je to poškozování sama sebe. Existují různé reakce na tetování. Dokážou vzbudit pozornost, obdiv ale i odpor. Historie tetování sahá až do pravěku, nás však zajímá její současnost. C. R. Sanders zkoumající tetování v USA označil tetování za formu sociálního umění, jenž má vnitřní obsahy, ale přitom někdy disponuje i nespornou estetickou kvalitou. (Rychlík, 2011) Před rokem 1989 se tetovalo pouze amatérsky doma, ve vojenské službě a hlavně ve věznicích. Pádem komunizmu se začíná rozvíjet tatuáž více v povědomí. Otevírají se tetovací salóny a studia. Nejstarší pražské studio Uzi vzniklo roku Tetování se stále vyvíjí a lidé ho začínají vnímat jako součást naší kultury, jako umění. V poslední době veřejnost kérky přijala. Tetování je v posledním desetiletí popularizováno a stává se nezbytnou součástí módy, a to především díky celebritám a medializaci. Obzvlášť ve velkých městech jsou obrázky na kůži normální a běžné. Zejména mladí často tyto kérky obdivují. 17

18 II. PRAKTICKÁ ČÁST 2. 1 Cíl praktické části Cílem praktické části je zjistit: 1) Kdy k tetování došlo 2) Vliv okolí 3) Hudba, kterou poslouchají 4) Považují-li tetování za umění 5) Zda budou v tetování pokračovat a kam 6) Zda dostali tetování za odměnu 7) Mají-li k tetování kladný postoj rodiče a osoby z nejbližšího okolí informátora 8) Preferují-li jednobarevné nebo vícebarevné tetování 9) Zda po aplikaci nevznikla alergická reakce Každý člověk má určitý názor či postoj, který zjistíme rozhovorem, dotazováním nebo výzkumným šetřením. Ovšem pouze za předpokladu, že budou dotazovaní ochotni odpovídat, komunikovat. Některá témata mohou být citlivá a náročná. Otázky musí býti srozumitelné, zajímavé, ale ne však dotěrné. K usnadnění odpovědí pro informátora se mohou použít otázky uzavřené Metodika sběru dat, charakteristika vzorku, výběr nástroje Byl proveden výzkum v podobě: 1) Fáze přípravné předvýzkum v tetovacích studiích, soubor otázek a jejich formulace, vhodný výběr vzorku, žádost o možnost provedení výzkumného šetření na škole 2) Fáze realizační sběr dat, zpracovávání výsledků 3) Fáze závěrečné analýza získaných dat a závěr Někdy mohou být součástí projektu též odměny tazatelům, cestovné a jiné materiální náklady, což v našem případě není. 18

19 2.2.1 Výběr nástroje k zjišťování dat Vzhledem k vybranému cíli, tedy kzjištění postojů k tetování, byla zvolena kvalitativní metoda šetření a to polostrukturovaný rozhovor. Jde o metodu, která studuje jedince, zkoumá osobní biografii a provádí hloubkové rozhovory. Metoda rozhovoru patří k nejobtížnějším diagnostickým postupům. Psychologický rozhovor se značně liší od běžného rozhovoru (konverzace). Diagnostické interview přesahuje cíle ostatních psychodiagnostických metod. Nemá získávat jen diagnostické informace, ale je prostředkem navázání kontaktu s dítětem. (Svoboda, 2001) Charakteristika vzorku Šetření bylo provedeno na střední soukromé škole v Hradci Králové. Tato škola má již dvacetiletou tradici. Někteří absolventi školy dále pokračují ve vysokoškolském studiu. Budova školy se nachází v centru města Hradec Králové a je nově zrekonstruována. Záměrem školy je poskytnout žákům vzdělání odpovídající zvolenému směru studia nejen v oblasti vědomostí a praktických dovedností, ale důraz je kladen na společenské vystupování, chování, odpovědnost a morální zásady. Je to škola, na které nyní pracuji. V současnosti poskytuje tato škola vzdělání 120 žákům denního studia a 10 žákům dálkového studia zakončené maturitní zkouškou. Vzhledem k tomu, že věková hranice žáků dálkového studia je od 22 let výše, volím pro své šetření pouze žáky denního studia. Žáci denního studia zde studují převážně obory zakončené maturitní zkouškou. Celkem na maturitním oboru studuje 43 chlapců a 77 dívek. Pro výzkumné šetření jsem oslovila žáky třetích a čtvrtých ročníků, jejichž věková hranice je nad 18 let. Výjimečně z druhého ročníku. Ve třetím a čtvrtém ročníku se nachází celkem 31 chlapců a 32 děvčat. Věk od osmnácti let výše bez souhlasu rodičů, O jejich zdobení těla. Informovala jsem je o svém vysokoškolském studiu a tématu bakalářské práce. Požádala jsem je, zda by mi mohli v rámci výzkumného šetření zodpovědět asi dvanáct otázek, které by časově neměly přesáhnout více jak deset minut. 19

20 2.2.3 Metodika sběru dat Sběr dat byl uskutečněn v únoru a březnu A) Nejprve jsem požádala písemnou formou vedení školy o povolení provést šetření na místním zařízení. Příloha č. 1: Žádost o povolení šetření na anonymní škole. B) Pak jsem oslovila náhodná tetovací studia pomocí internetových stránek, abych vnesla vhled i do tetování ze strany tatérů, kteří se touto prací živí, nebo pouze baví. Sestavila jsem okruh otázek pro tetovací studia. Příloha č. 2: Dotazník pro tetovací studia. Oslovila jsem deset tetovacích studií, jejichž názvy záměrně neuvádím, v Královéhradeckém kraji. Tento způsob dotazování bych nazvala spíše anketou. Na tato tetovací studia jsem zaslala s informacemi jejímž obsahem je nejprve informační část - oslovení, specifikace daného šetření, způsob vyplňování a identifikační data. Při zpětné vazbě jsem dostala pouze jednu odpověď. Jedním z možných problémů pro posuzování této metody je věrohodnost odpovědí tázaných osob, protože ve všech případech jsem je osobně neznala, ale pouze elektronicky kontaktovala. Vyhodnocení odpovědí je slovní. Centrální částí ankety jsou položky určující osobnost respondenta jeho zkušenosti a názory. Po konzultaci s vedoucí práce jsem se rozhodla k osobnímu rozhovoru s tetujícími, kterým jsem chtěla položit ty samé otázky z ankety. Nejprve jsem si chtěla telefonicky domluvit den a hodinu, v které se mohu dostavit a za jakým účelem. Mohu konstatovat, že nebyli vstřícní. V prvním nejmenovaném studiu mi majitelka lámavým českým jazykem řekla, že nemá čas. Na stránkách bylo uvedeno, že dělají sbírku na ukrajinské děti, a tak se domnívám, že jde o ženu pocházející z Ukrajiny, a možná se obávala i možného neporozumění. V druhém studiu mi majitel řekl, že už na nějakou takovou hloupost odpovídal a nemá zájem. Ve třetím studiu po úvodním slovu mi dal otázku tetující. To jsou jako takový ty kecy pro porotu ze samejch starejch páprdů? Já mu řekla, že už také nejsem nejmladší. V tom velice stručná odpověď: Tak, to nemám zájem. Po tomto pokusu jsem již více nekontaktovala další majitele tetovacích studií. C) Poté jsem se zaměřila na postoj žáků středních škol k mikro-pigmentové implantaci. Vybrala jsem žáky, o kterých vím, že jsou tetováni na viditelných místech. 20

21 V úvodu jsem navázala kontakt s informátorem. Sdělila jsem, že jsem studentkou vysokoškolského studia. Ročník, který studuji a téma mé bakalářské práce. Zeptala jsem se na věk respondenta. Uvedla jsem, že je vhodným kandidátem pro moji bakalářskou práci. Obeznámila jsem ho o charakteru a formě šetření, k jakým účelům jeho odpovědi budou sloužit. Informovala jsem ho, jak dlouho bude rozhovor přibližně trvat. Požádala jsem každého, zda souhlasí s možností fotografování jejich vytetovaných obrázků. Předem jsem upozornila, že pokud budou některé otázky příliš citlivé, mohou odmítnout odpovídat. Nabídla jsem, že kdykoliv mohou r rozhovorem přestat. Ve střední části rozhovoru jsem získávala informace podle předem připravených otázek, které jsem se snažila formulovat tek, abych získala obsáhlejší odpověď. Po celou dobu jsem se snažila o vyjádření pochopení citoslovci vcítění se do jejich myšlenky a někdy i citlivým opakováním určitých pasáží informátorů. Tuto střední část jsem zaznamenala na diktafon a později přepsala do písemné formy vpodobě textů z rozhovoru. Celý rozhovor postoupil k závěrečné fázi. Zde jsem ohodnotila klientovu ochotu. Ubezpečila jsem se o citlivém kladení otázek. Požádala o fotodokumentaci, která byla zarchivována v osobní složce. Poděkovala a rozloučila jsem se s každým z informátorů. Otázky: 1) Kdo vlastně ovlivnil tvoje rozhodnutí se nechat tetovat, je někdo takový? 2) Máš nějaký vzor třeba i ze známých osobností? 3) Kdy k tomuto rozhodnutí vlastně došlo? 4) Byly tyto okolnosti nějak zvláštní, významné, událo se něco významného v té době v rodině nebo třeba mezi kamarády? 5) A vůbec, jsi obklopen (a) spíše celou partou kamarádů, nebo máš jednoho největšího? 6) Jsou tetováni tvoji kamarádi nebo rodiče, nejbližší přátelé a kdo z tvého okolí? 7) Jaké jsou vůbec tvoje koníčky, záliby, či zájmy? Hudba a jaká? Sport? 8) Považuješ tetování za umění? 9) Co je tvým nejoblíbenějším motivem a je nějaké proč je oblíbený? 10)Naopak jsou nějaké motivy, které nemáš v oblibě? 11)Jsou u tebe v oblibě více jednobarevné nebo vícebarevné motivy a proč? 12)Chceš v tetování pokračovat a na které místo? 21

22 13)Je podle tebe tetování finančně nákladné a kolik tvé tetování doposud stálo? 14)Financoval (a) sis ho z osobních zdrojů, nebo ti na něj přispěli rodiče? 15)Neměl (a) jsi někdy na začátku přání, aby ti ho rodiče koupili za odměnu? 16)Měl (a) jsi nějakou alergickou reakci na tetování? Osnovu šetření a formulaci otázek jsem si připravila na záznamový arch. Příloha č. 4: Záznamový arch pro jednotlivé informátory. Rozhovor byl realizován ve školním prostředí, ale samostatné místnosti volné učebně po ukončení nebo před zahájením výuky. Prostředí, v němž byl výzkum prováděn, měl vyvolávat pocit pohody. Žák nebo žákyně byla uvedena v šetření anonymně. Uvedeno bylo vždy pouze jméno či přezdívka, kterou si sami zvolili. Tato tendence vyplývá z etických pravidel chránících účastníky výzkumu, čímž jsem chtěla své informátory ponechat v úplné anonymitě. Vlastní šetření nebylo příliš dlouhé. Verbálních schopností informátorů jsem si nevšímala. Při rozhovoru jsem se setkala s mírnou nedůvěrou, trémou nebo i předváděním se Rozhovory s informátory Informátoři byli zastoupeni rovnoměrně, tři dívky a tři chlapci. Věk nad 18 let. Pro zápis nepoužiji doslovný překlad. Informátorka č. 1: Anet, 19 let a 10 měsíců V současnosti studuje čtvrtý ročník, za tři měsíce se bude vdávat. Žije s přítelem ve společné domácnosti, kterou finančně zabezpečuje on. Od září 2015 chce již podnikat ve sféře obchodu a služeb. Největší obavy měla, zda nebude vadit tetování tchýni. O tetování se informátorka začala zajímat zhruba od konce základní školy a své první tetování si pořídila až po svých osmnácti letech (Obr. č. 1). Jako motiv si informátorka přála něco jemného a zvolila peříčko na rameno. Nezůstala pouze u jednoho tetování a to druhé si nechala vytetovat na ruku zápěstí (Obr. č. 2) a to drobný nápis, který v překladu znamená Zůstaň silný. Kdo vlastně ovlivnil tvoje rozhodnutí se nechat tetovat, je někdo takový? To bylo moje samotné rozhodnutí, zalíbilo se mi to, a tak jsem to zkusila před rokem poprvé a před čtrnácti dny podruhé. Máš nějaký vzor třeba i ze známých osobností, kdo Tě mohl inspirovat? Vůbec. Přišlo to spontánně. Dávám si, co se mi líbí. K tomuto rozhodnutí došlo už dříve? Čekala jsi, až Ti bude osmnáct let 22

23 Ani ne, ale musela jsem počkat, až se k tomu odeberu vlastními silami. Až se odhodlám. Byly tyto okolnosti něčím zvláštní, že se něco významného stalo v rodině a to Tě ovlivnilo? Vůbec, jenom jsem prostě dostala termín od známé, chceš, nebo nechceš, a tak jsem se musela rozhodnout. Takže Tě neovlivnili kamarádi ani nikdo z rodiny? Vůbec, na to nekoukám. Máš ve své blízkosti takovou partu kamarádů a nechala by ses jimi ovlivnit? Asi ne. Ne, je to můj názor. Je to moje ruka. Jsou tetováni tvoji kamarádi nebo rodiče, nejbližší přátelé a kdo z tvého okolí? Sestřenice, snacha od mamky, rodiče vůbec. Vlastně asi taťka, ale já jsem ho dlouho neviděla. Nejsem si jistá, dlouho jsme se neviděli. On teď bydlí v Anglii. Myslím si, že má něco na ruce. Jaké jsou vůbec tvoje koníčky, záliby, či zájmy? Hudba a jaká? Sport? Teď asi domácnost, žiji s přítelem, jsem samostatná jednotka. Hudbu, poslouchám spíše všehochuť. Ale nic drsného, nebo něco takového ne. Spíše ty zimní aktivity, v létě rekreace u vody. Považuješ tetování za umění, pracují zde umělci? No, musejí mít tu svoji představivost, vědět co, kde a jak. Myslím si, že jo. Jsou u tebe v oblibě více jednobarevné, nebo vícebarevné motivy a proč? Jestli tetování, tak spíš jen to černé. Ani nejsou v módě. Chceš v tetování pokračovat a máš nějaké specifické místo? Chtěla bych ještě na kotník, až budou jednou děti. Náznak prvních písmenek. Jakoby ornament, ale do písmenka. Byla u tebe nějaká motivace k tetování? Vůbec, chtěla jsem něco jemného, a tak jsem si dala peříčko. A pak jsem chtěla nějaký nápis, který by vystihoval tento rok. V podstatě jakoby k maturitě a také se vdávám za tři měsíce. Je podle tebe tetování finančně nákladné a kolik tvé tetování doposud stálo? Záleží na velikosti. Myslím si, že když jsou to ty velké, tak ano. Obě dvě dohromady, ty malé stály do tisíce korun. Financovala jsi sis ho z osobních zdrojů, nebo ti na něj přispěli rodiče? Ano, od rodičů. První k svátku a druhé k dvacátým narozeninám. Neměla jsi někdy na začátku přání, aby ti ho rodiče koupili za odměnu? 23

24 Mám tetování za odměnu. Měla jsi nějakou alergickou reakci na tetování? Vůbec ne, všechno se krásně zahojilo. Bolelo to, a kde to bylo nejbolestivější? Nejhorší bylo g na zápěstí, protože je to blízko žíly. Na zádech to bylo méně bolestivé, tam to bylo, jako když se říznete žiletkou. Pak se to už otupí. Měl někdo v okolí alergickou reakci na tetování? Myslí, že ne, pokud pamatuju dobře. Když se o to stará člověk tak jak má, tak je to všechno v pohodě. Zvažovala jsi někdy pouze dočasné tetování? Tak to by mě nebavilo. Jsi ochotná podstoupit někdy časem odstranění tetování laserem? Asi ne, protože se na zádech nevidí. No a na ruce to schovám. Může ti tetování ovlivnit i tvoje pracovní zařazení? Zatím jsem se s tím nesetkala. V budoucnu bych chtěla podnikat. Informátor č. 1: Puma, 19 let Studuje čtvrtý ročník. Má samostatnou domácnost, kterou financuje matka. V kolektivu je oblíben. Někdy je až příliš výřečný a hlučný. Tetování si nechával aplikovat postupně a vcelku se vyzná. Má vyhraněné názory na život. Jeho největší obavou je, aby mu tetování nevadilo ve sportovním zaměření v kulturistice. O tetování se začal zajímat v průběhu druhého stupně základní školy a čekal, až mu bude patnáct let. Postupně si nechává po částech tetovat celou pravou paži a rameno (Obr. č. 3, 4, 5). Na schůzku se dostavil s kamarádkou, která je také součástí tohoto šetření, jako jedna z uvedených informátorek. Kdo vlastně ovlivnil tvoje rozhodnutí se nechat tetovat, je někdo takový? Hodně jsem se nechal ovlivnit vlastně hudbou, kterou poslouchám. Je toho hodně, převážně tvrdá hudba Takže vlastně ty vzory, které já mám v tom tetování, většinou pocházejí z té hudby. Hudba je součást mého životního stylu. Jak přemýšlím. Hudba mě hodně ovlivňuje v tom, jak se chovám, jak se vyjadřuji. Vlastně celý můj život je hudba. To mě ovlivňuje. Je u tebe nějaký vzor, nějaká osobnost v médiích, že se ti to na něm (tetování) líbí a obdivuješ ho? 24

25 No, rozhodně to není pouze jedna osobnost, je jich daleko víc a nevím, jestli přímo nějaká a hodně. Spíš se snažím do toho tetování dát svoje názory, svoje pocity vlastně, historii, nebo co chci do budoucna. Já se jako nekoukám, co mají ostatní lidi, já chci do toho tetování dát kus sebe. Kdy došlo k tomu prvnímu rozhodnutí se nechat tetovat? K prvnímu rozhodnutí? To už bylo asi na základní škole, asi ve dvanácti letech. To už jsem opravu věděl, že chci být tetovaný. A k prvnímu tetování jsem se dostal, vlastně když mi bylo patnáct let, měl jsem asi dva týdny do narozenin. Byl jsem nejmladší, jakoby potetovaný člověk v tom salónu, koho tetovali. Zaplatila mi to mamka k narozeninám. Já jsem to chtěl. Byla maminka s tebou? Byla se mnou, prostě to zaplatila v pohodě. Tetující se divil, že prý nejsou rodiče takhle běžně v pohodě. Musela podepsat papír, že vlastně souhlasí s tetováním. Jsou i tvoji nejbližší kamarádi také tetovaní? Máš nějakou specifickou partu? Jo. Nejsou potetovaní, ale jsou to příznivci, většinou to jsou lidi nebo vlastně z poměru, kteří si třeba nemohou dovolit tetování, že je něco omezuje. Rodiče ale ne. Jsou to kamarádi staří, vrstevníci, no i starší. Takže jim v tom nikdo nebrání. Nemají k tomu tetování takové odhodlání jako já. Ale jsou příznivci tetování. No a třeba rodiče, maminka není tetovaná? Mamka se nechala tetovat, právě když mě tetovali to první tetování. Prohlížela si tam obrázky a pak se nechala také potetovat. Takže ty jsi byl vlastně motivací tvojí mamince? No, a když jsem šel na druhé tetování, tak si mamka dala další tetování. Takže má dvě tetování. Takže žiješ pouze s maminkou? Teď žiju pouze sám. Na vysokou školu tedy nepomýšlíš? Pomýšlím, ale nechce se mi. Jsou i jiné koníčky, které Tě zajímají, sport? Od malička sportuji. Hrával jsem hokej i profesionálně. Já nevím, no prostě jsem hrával hokej. Teď jsem s ním jako skončil a hodně se zajímám o kulturistiku. Naplňuje to daleko víc, než hokej. Nejsem typ člověka, který by mohl dělat v kolektivu. Nebo myslel jsem dřív, že jo. Hrával jsem kolektivní sporty, ale tohle mě naplňuje mnohem víc než ty kolektivní sporty. 25

26 Takže tobě vyhovuje být jako jedinec, jako sám? Na nikom mě nezáleží. Tak nemuset se na nikoho vázat. Záleží jenom na mně, co do toho dám, co do toho obětuju, co dokážu. Považuješ tetování za umění? Určitě, nemůže to dělat každý, zkoušel jsem to sám tetovat. Jak to dopadlo? Tetoval jsem dva lidi, dopadlo to celkem fajn. Byl u mě profesionální tatér a opravoval. Nechal mě dělat základy a pak ty detaily dělal on. Prý mám hodně křečové ruce, jak pevně držím propisku. I to jak ve škole držíme ve škole křečovitě propisky, tak drží i křečovitě strojek, proto takový člověk nemůže tetovat. Je to jako dobré, že mám vizuální představivost, že nejedu podle plánku, ale aby to dobře vypadalo. Ale ta zkušenost. Prý by to chtělo hodně cvičit, hodně kreslit, a jelikož to není úplně to, co bych chtěl dělat a ani k tomu nejsem tolik zapálený, nevěnuji tomu čas. Máš nějaký oblíbený motiv? Mění se mi to časem, věkem, zkušenostmi, nebo i stylem. Zrovna podle toho co poslouchám. Zrovna v tuto chvíli bych asi nešel do barevného, určitě ne obrazy, ale spíše ornamenty. Mění se to pořád. A nejlepší je to zkombinovat všechno. Od každého trošku. Co takhle japonské tetování? Ne, takhle, nejsem odpůrce vůbec těch japonských, nebo čínských znaků, ale nic to nevyjadřuje, je to strašně už otřepané a povětšina lidí, nebo v téhle době se to už moc nedělá. Před deseti lety to byla hodně móda těchto znaků. Z toho Japonska to sem vlastně přišlo do Česka v devadesátých letech, takže to byl docela trend. Tatéři to neradi tetují, protože to je nuda a vlastně nikdo ani pořádně neví, co to znamená. Když tam ten tetující vytetuje něco jiného, tak to ten člověk ani neví. Co takhle dočasné tetování? Neuvažoval jsi nad ním někdy? Nikdy jsem neuvažoval a jsem proti tomu, protože v současnosti je to jako když budu mít vztah s holkou a budu říkat, že je to pouze dočasné. Jsem tak rozhodný člověk, že nebudu za dva roky toho litovat. Mám to rád. Znamená to, že to mám na celý život. Chceš pokračovat v tetování, máš místo kde? Mám všechna místa k tetování. Takže, je mi úplně jedno, kde to bude. Rozhodně teď dodělám rukáv, mám všechna místa k tetování. Takže to dodělám a dál teď nebudu pokračovat, počkám až do zaměstnání, jestli to nebude vadit do budoucna. Protože nechci, aby mě to ovlivňovalo v práci. 26

27 Bylo pro tebe tetování finančně náročné? Když to člověk dělá pořádně, tak to je nákladné. Opravdu, když tomu věnujete všechny svoje úspory, dá se říci, nelituji toho. Prostě každá sranda něco stojí, když se to dělá pořádně, tak je to drahé. Za tato dvě tetování jsem dal asi šestnáct tisíc. Takže mamka Ti koupila jedno za odměnu a zbytek sis koupil sám? Mamka mi koupila jedno k patnáctým narozeninám a druhý, tak to jsem si našetřil. To bylo z brigády v létě a zbytek mi doplatila mamka, asi dva tisíce mi doplácela. No přidala mi, protože jsem neměl na celý a nechtěl jsem to rozkouskované. Neměl jsi někdy nějakou alergickou reakci na tetování? Ne, vůbec. Informátorka č. 2: Áda, 20 let a čtyři měsíce Je žákyní druhého ročníku. Žije spolu s prarodiči. Rodiče jsou rozvedeni. Přestoupila k nám z jiné střední školy, z gymnázia. Postavou je pyknického typu. Tetování si nechávala aplikovat postupně. Má již čtyři. Jedno na levé paži (Obr. č. 6), druhé nejméně zdařilé na klíční kosti (Obr. č. 7), třetí na pravém zápěstí (Obr. č. 8) a čtvrté na pravém lýtku z vnější strany (Obr. č. 9). Na schůzce byla s kamarádem. V průběhu rozhovoru bylo informátorce hůře rozumět, má piercing na jazyku. Kdo vlastně ovlivnil tvoje rozhodnutí se nechat tetovat, je někdo takový? Přišlo to tak jako z mé hlavy. Máš nějaký vzor z těch známých osobností a vůbec? V rodině je potetovaná mamka, ta má tři tetování, ale nebylo to, že by mě ona ovlivnila, bylo to spíše jako moje rozhodnutí. A kdy k tomu rozhodnutí došlo? To bylo na základce, tak jako se na mě lidi divně koukali. Protože v té době jsem měla už pearcing v nose. Tak na mě koukali, Ježíši, rodiče jí dovolí všechno, Pane Bože, co to z ní jako bude. Učitelé také na mě koukali dost divně, takže jsem jako nosila dlouhé kalhoty, aby to nebylo vidět. Ptali se mě různě, jestli to bolelo, jestli se mi to líbí a já nevím, co všechno. Já jsem si vybrala místo, aby to nebylo tolik vidět. Kalhoty si můžu vzít prostě vždycky, dlouhý rukáv také. Do obličeje na krk bych si asi nic nedala. Je možné, že Tě ovlivnil někdo z médií? Já jsem si řekla kolikrát, že si nechám udělat to, co se líbí mně, ne to, co bych viděla na ostatních nebo to, co libí ostatním. To, co má pro mě nějaký smysl. 27

28 Ne, to bylo jako, že já jsem tam přišla, objednala jsem se. Dali mi termín Řekli mi, abych si přinesla návrh a oni mi vlastně zhotovili podle toho mého, udělali to, co jsem si navrhla. V kolika letech bylo tvoje první tetování? V patnácti? A potom? No, pak to bylo v šestnácti, pak byla pauza, pak v osmnácti a v devatenácti. No a teď vlastně přijde to další. Jsou nějaké okolnosti, které Tě k tetování vedou, jsou něčím podloženy, jsou něčím zvláštní? Například, že maminka se rozvedla? Nějak jsem na tom ani nepřemýšlela. Jsou nějací tvoji kamarádi nebo rodiče tetovaní? Mamka ta má tři tetování, strejda ten tam vždycky šel a zase odešel, protože si to rozmyslel. Vím, že bratranec chce, ale ten nemůže mít. Jinak vlastně nikdo z mých kamarádů, jestli je potetovaný jediný. Moc ne. Co tomu říkají prarodiče? Děda říkal, že jsem jako vězeň, ať se mu ani neukazuju. No tak jako pak nekomentoval to, že je to vlastně moje věc. Jako řekli, jako babička, že je to pěkný, ale za šedesát let až budu stará a seschlá. Kolikrát vidím, že jsou i straší lidé potetovaní a je to bez problému. Máš nějaké koníčky, zájmy, záliby? V létě kolo, jezdím hodně na kole. V zimě snowboard. Vyučuji v Orlických horách ve školičce pro děti. Že je tam učím na prkně. No a co hudba? Poslouchám, co se mi líbí. No, já na to nemám moc čas díky práci. Vydělávám si na život. Považuješ tetování za umění? Určitě. Kdyby to dělal kde kdo. Za prvé má nějaké výtvarné nadání, aby to prostě nějakým způsobem vypadalo. Každý prostě nemůže vzít ten strojek do ruky a jet. Což vidím na sobě. Taky jedno z těch tetování se mi nepovedlo. Půjdu na předělání, ale to se hodně rozmýšlím, protože to předělání hrozně bolí. Máš v oblibě jednobarevné tetování? Jednobarevné. Je nějaký motiv, který je u tebe v oblibě, nebo který by sis zas nikdy nedala? Všechny motivy co na sobě mám, tak to znamená něco po mně. Dávám si tak jako co mě napadne, co by mě mohlo vyslovovat, nebo něco takového. 28

29 Má tvoje tetování i sexuální podtext? Ne, to nemá. Do budoucna se chystáš dát nějaký motiv a může Tě něco ovlivnit? Třeba, až by přišly děti a tak? Určitě by mohlo ovlivnit, ale nevím, mně se to nějak moc extra nelíbí. Jako když má člověk na sobě jako nějaký jména. Nad datem narození jsem hodně dlouho uvažovala, jestli si to tam dám. Nakonec jsem si to tam dala z osobních důvodů. Nejsem velký příznivec. Myslíš si, že je tetování finančně nákladné? Určitě, tím jak je tetování dražší, tím je kvalitnější. Jak sis vybírala tatéra? Podle recenzí co byly a hlavně podle recenzí. No a pak jsem byla na piercingu v Pardubicích v salónu a tam jsem viděla, že tetují a vlastně již v těch třinácti jsem nad tím začala uvažovat a už to bylo. Kdy jsi začala uvažovat nad tetováním? No, v nějakých třinácti letech, když jsem si dávala piercing. Kdo financoval tetování zpočátku, rodiče? No takhle, já když jsem dostala nějaké peníze k narozeninám, tak jsem si je schovávala a vytvářela fond. Narozeniny, Vánoce a tak. Chceš v tetování dále pokračovat? Určitě ano. Mám vybranou lopatku. Přemýšlím pořád nad krkem, ale tam se toho dost obávám, aby to pak nebylo vidět v práci, protože kolikrát jako. Předtím jsem chodila na gymnázium, kde byl učitel, který byl potetovaný odsud až sem. /Ukazovala celou ruku/. Opravdu musel nosit i v létě trička s dlouhým rukávem, aby to studenti neviděli. Tam to vedení nechtělo, aby byl učitel potetovaný. Bolelo Tě některé tetování? Tady ta klíční kost, jinak ne. Žádnou alergii jsi neměla, všechno bylo v pohodě? To nevím, zatím jsem nad tím nepřemýšlela. Já nad tím jako přemýšlet nechci, že by něco takového mohlo vůbec býti. Kdy půjdeš do dalšího tetování a je to nějaké tajné místo? V pondělí, na tu lopatku. No a na další tetování mám už takový nástřel. Nejsou to ale tak velký tetování, že by se nedaly skrýt. Budou to maličký obrázky. Nelituješ toho někdy? 29

30 Na noze mám pět let a ještě ani jednou. Mně se to líbí. No když mi doma řeknou, že vypadám jako vězeň, no tak na to mají jiný názor. Lidi se mění a mění i své názory, myslíš, že někdy do budoucna by sis nechala tetování odstranit? Myslím, že když se to odstraní laserem, tak to tam stejně něco bude vidět. Informátor č. 2: Domča, 18 let a osm měsíců Je žákem třetího ročníku. Žije v neúplné rodině s maminkou. Rodiče jsou rozvedeni. Tetování si nechával aplikovat v osmnácti letech. Má zatím jedno a rád by později pokračoval. V průběhu rozhovoru byl lehce nervózní. Jeho sexuální orientace je na mužské pohlaví a netají se tím ani před spolužáky. Měl potřebu mi říci, že má přítele. Motiv si nechal vytetovat na levé lýtko z vnější strany (Obr. č. 10). Kdo vlastně ovlivnil tvoje rozhodnutí se nechat tetovat, jestli je někdo takový? Asi nikdo, prostě jsem si to přál. Vždycky, když jsem to na někom viděl, tak jsem si všímal co to tam jako mají vytetované a tak. Nikdo asi nebyl, že by mi řekl, abych do toho šel. Líbí se mi to. Máš nějaký vzor třeba i ze známých osobností, kdo Tě mohl inspirovat? Vůbec. Nebo takhle. Vím nějaké osobnosti, ale vzor, to ne, to nemám. K tomuto rozhodnutí, nechat se tetovat došlo už dříve? Mně se to líbí od základní školy, jenom jsem chvíli čekal, nebo spíše jsem počkal, až mi bude osmnáct let. Dříve jsem slyšel ve škole, abychom si to nedávali, že to může ovlivnit naše budoucí povolání. Taky hlavně u nás se to prostě nesmí, ani piercing. Ten taky mám, anebo náušnice v uchu. Prostě to sundávám, když jsem ve škole, aby hned nebyl problém. Byly tyto okolnosti něčím zvláštní, že se něco významného stalo v rodině a to Tě ovlivnilo? Já nevím, asi ne. Takže Tě neovlivnili kamarádi ani nikdo z rodiny? Ne. Máš ve své blízkosti partu kamarádů a nechal by ses jimi ovlivnit? Asi ne. Partu, jako kamarády jsem měl, ale mám teď asi dva největší a taky přítele. Jsou tetováni tvoji kamarádi nebo rodiče, nejbližší přátelé a kdo z tvého okolí? Jo to jó, no a mamka také. No a pak příbuzní, ten bratranec. Nevlastní sestra. A kamarádi jsou určitě tetováni, ale ne všichni, asi dva. Jaké jsou vůbec tvoje koníčky, záliby, či zájmy? Hudba a jaká? Sport? 30