REKREANÍ PARK LIPNO. Hodnocení vliv zámru na lokality soustavy Natura 2000

Transkript

1 REKREANÍ PARK LIPNO Hodnocení vliv zámru na lokality soustavy Natura 2000 Prof. RNDr. Vladimír Bejek, CSc., autorizovaná osoba pro hodnocení dle 45i zákona. 114/1992 Sb. záí 2006

2 Pedmt hodnocení Objednatel Zpracovatel hodnocení Rekreaní park Lipno EIA SERVIS s.r.o., U Malše 20, eské Budjovice Prof. RNDr. Vladimír Bejek, CSc. autorizovaná osoba pro hodnocení dle 45i zákona. 114/1992 Sb., v platném znní (rozhodnutí.j. 630/1035/05 ze dne ) Klešická 1554, Praha 9 Újezd n. L. I: Kontakt Mobil: bejcek@fle.czu.cz, vbejcek@seznam.cz V Praze, dne Prof. RNDr. Vladimír Bejek, CSc. 2

3 Obsah 1. Úvod Zadání a cíl hodnocení Postup hodnocení 4 2. Struný popis zámru 5 3. Popis lokalit soustavy Natura Lokality soustavy Natura Pedmty ochrany dotených lokalit soustavy Natura Ptaí oblast Šumava Evropsky významná lokalita Šumava Stanovišt Druhy Vyhodnocení vliv zámru na soustavu Natura Zhodnocení úplnosti podklad pro posouzení Vyhodnocení vliv zámru na pedmty ochrany dotené lokality Vyhodnocení vliv zámru na celistvost lokality Vyhodnocení variant Vyhodnocení možných kumulativních vliv Závry a doporuení Seznam literatury Použité zkratky 22 3

4 1 Úvod 1.1 Zadání a cíl hodnocení Toto hodnocení je zpracováno na základ objednávky firmy EIA SERVIS s.r.o., U Malše 20, eské Budjovice. Objednávka zavazuje zhotovitele k vyhodnocení vliv zámru stavby Rekreaní park Lipno na evropsky významné lokality a ptaí oblasti (soustava Natura 2000) ve smyslu 45i zákona 114/1992 Sb., o ochran pírody a krajiny, ve smyslu pozdjších pedpis. Nejpozdjší termín odevzdání byl stanoven na Jednání objednatele a zpracovatele pedcházelo stanovisko doteného orgánu ochrany pírody (Správa NP a CHKO Šumava.j. NPS /2006 ze dne ), kde není vylouen vliv na lokality soustavy Natura 2000, konkrétn na ptaí oblast a evropsky významnou lokalitu. 1.2 Postup hodnocení V rámci zpracování hodnocení probhly celkem dv terénní šetení zpracovatele, konzultace se zpracovatelem oznámení EIA RNDr. Vojtchem Vyhnálkem a byly zakoupeny podklady mapování biotop EVL od AOPK R. U všech potenciáln dotených pedmt ochrany v PO Šumava/EVL Šumava byl vyhodnocen vliv výstavby a provozu Rekreaního parku Lipno podle kritérií uvedených v tabulce 1. Co se týe vlivu na pedmty ochrany v PO Šumava, byl respektován fakt, že hranice PO vedou po protjším behu pehradní nádrže Lipno a pedmtné území leží mimo ni. Tab.1 Hodnocení vliv na pedmty ochrany: VLIV NA PEDMT OCHRANY POPIS NEGATIVNÍHO VLIVU HODNOTA POPIS POZITIVNÍHO VLIVU HODNOTA Žádný Žádný 0 Žádný 0 Velmi malý +1 Malý Stední Významný Velmi významný Nepatrný nebo obtížn prokazatelný rušivý vliv na stanovišt nebo populaci druhu; velmi malý rušivý zásah do pirozeného vývoje Prokazateln rušivý vliv na stanovišt nebo populaci druhu; málo významn rušivý zásah do pirozeného vývoje Prokazatelný, významn rušivý vliv na stanovišt nebo populaci druhu; významn rušivý zásah do pirozeného vývoje Zjevný, velmi významn rušivý vliv na stanovišt nebo populaci druhu; velmi významn rušivý zásah do pirozeného vývoje Devastující až likvidaní vliv na stanovišt nebo populaci druhu; velmi významn rušivý zásah do pirozeného vývoje -1 Nepatrný nebo obtížn prokazatelný pozitivní vliv na stanovišt nebo populaci druhu; velmi malý pozitivní zásah do pirozeného vývoje -2 Prokazateln pozitivní vliv na stanovišt nebo populaci druhu; málo významn pozitivní zásah do pirozeného vývoje -3 Prokazatelný, významn pozitivní vliv na stanovišt nebo populaci druhu; významn pozitivní zásah do pirozeného vývoje -4 Zjevný, velmi významn pozitivní vliv na stanovišt nebo populaci druhu; velmi významn pozitivní zásah do pirozeného vývoje -5 Zachraující vliv na stanovišt nebo populaci druhu; velmi významn pozitivní zásah do pirozeného vývoje

5 2 Struný popis zámru Identifikaní údaje stavby Akce: Místo: Katastrální území: Rekreaní park Lipno Kováov Frymburk Investor: UBM - Bohemia 2 s.r.o. Václavské nám Praha 1 Stupe: Podklad žádosti o vydání stanoviska dle 45i zákona. 114/1992 Sb. Zpracovatel: ATELIER 8000 spol. s r.o. Martin Krupauer, Jií Stítecký Sídlo: Radniní eské Budjovice Poboka: Vocelova Praha 2 Autoi: Martin Krupauer, Jií Stítecký Zámr Zámrem je dlouhodobé zhodnocení pozemk v lokalit Kováov, vytvoení Rekreaního parku Lipno se souborem staveb urených pro rekreaní bydlení. Doplkovou nápl parku budou tvoit plochy služeb a sportu. Popis území, širší vztahy Lokalita se nachází na jihu ech, v tsné blízkosti nejvtší eské vodní nádrže Lipno, cca. 4,1km severozápadn od obce Frymburk, na poloostrov v sousedství camphotelu Hruštice. Poloostrov Hruštice leží na levém behu vodní nádrže Lipno I. Lokalita je dopravn pístupná ze silnice II/163 (Lipno nad Vltavou-erná v Pošumaví) odbokou u obce Milná, pes obec Kováov. Pozemek je ze severozápadní a z jihozápadní strany lemován pístupovou komunikací, z jihu a z východu pozemky povodí Vltavy, ze severovýchodní strany hranicí pozemku. 474/14. Pozemek je 1237 m dlouhý v severojižním smru a 664 m široký v západovýchodním smru. Celková rozloha je 40,01 ha. Povrch území, který je svažitý pevážn k jihovýchodu do zátoky pehradní nádrže, má nadmoskou výšku m n.m. Stávající Úpn SÚ Návrh zástavby respektuje platný územní plán, který byl schválen OZ dne pod íslem usnesení 114/2000. Závazné regulativy jsou: - zásady funkního využití - limity využití území ešení zmny.1 Úpn SÚ, která nejsou obsažena v závazných regulativech, se považují za smrná. 5

6 Rekrea ní park Lipno. Hodnocení vliv zám ru na lokality soustavy Natura 2000, Prof. RNDr. V. Bej ek, CSc., zá í 2006 Koncept Cílem klienta je realizovat Rekrea ní park Lipno, který se skládá ze souboru rekrea ních objekt víkendových dom (apartmánových dom, adových dom, samostatn stojících rodinných dom a dvojdomk ), a dalších sportovních, gastronomických a infrastrukturních za ízení, v etn venkovních úprav a p ípojek inženýrských sítí. Návrh zástavby respektuje charakter území svažitý terén, orientaci ke sv tovým stranám, platný územní plán. Zástavba rekrea ních objekt víkendových dom je nejvíce koncentrovaná u p íjezdové komunikace na severozápad ( adové domy) a postupn se drobí a rozpadá dol z kopce sm rem k vodní nádrži Lipno (p es dvojdomky až k samostatn stojícím rodinným dom m na nejv tších parcelách) a dále p echází do volných pobytových luk. Po spádnicích prochází zástavbou pásy vzrostlé zelen, které rozd lují zástavbu do n kolika menších celk a mají také funkci v trolamu a biokoridoru pro živo ichy. Hlavní p ší a cyklistická komunikace prochází územím severovýchodním sm rem od centra. Centrum jako uzel služeb a spole enského života je navrženo u západního b ehu v kontaktu s vodou. V t sné blízkosti centra kolem hlavní p íjezdové komunikace jsou soust ed ny apartmánové objekty rekrea ního bydlení. Centrum samotné tvo í nabídka služeb (minimarket, prodejna a p j ovna sportovních pot eb, restaurace) a sportovních aktivit (sportovní hala s tenisem, squashem, saunou, fitness, zázemím pro exteriérové sporty). Zástavba je p evážn navržena z odkazem na historickou kontinuitu v tradi ních formách (sedlové, polovalbové a místy i valbové st echy) a materiálech (d evo, kámen, pálená taška, omítka). Nejvyšší objekty apartmány a objekt na nám stí jsou navrženy jako dvoupodlažní a podkroví, ostatní objekty jsou navrženy jako p ízemní a podkroví. 6

7 3 Popis lokalit soustavy Natura Lokality soustavy Natura 2000 Byly vyhodnoceny 2 lokality, které by mohly být doteny zámrem. Jedná se o PO Šumava a EVL Šumava. Tab.2 Dotené EVL a PO NÁZEV KÓD ROZLOHA (HA) PO Šumava CZ Naízení vlády. 681/ ,12 EVL Šumava CZ Naízení vlády. 132/ , Pedmty ochrany dotených lokalit soustavy Natura Ptaí oblast Šumava Pestože dominujícím typem lesa jsou na Šumav druhotné smrkové porosty, jsou zde zachovány také pralesovité nebo málo narušené enklávy kvtnatých buin a jedlin. V nižších polohách vznikla po tém úplném vysídlení Šumavy mozaika spoleenstev druhotného bezlesí a rzných sukcesních stadií. Typický je také znaný poet vodních tok a velké množství údolních a horských rašeliniš (AOPK R). Pedmtem ochrany této ptaí oblasti (viz. naízení vlády. 681/2004, schváleno , s úinností ) jsou populace následujících druh uvedených v Píloze I Smrnice 79/409/EHS: chástal polní (Crex crex), áp erný (Ciconia nigra), datel erný (Dryocopus martius), datlík típrstý (Picoides tridactylus), jeábek lesní (Bonasa bonasia), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), tetev hlušec (Tetrao urogallus), tetívek obecný (Tetrao tetrix) a jejich biotopy. Cílem ochrany ptaí oblasti je zachování a obnova ekosystém významných pro výše uvedené druhy v jejich pirozeném areálu rozšíení a zachování populací tchto druh ve stavu píznivém z hlediska ochrany. Dále se zde vyskytují: Chástal kropenatý, chástal malý, ledáek íní, lejsek malý, luák ervený, moták pilich, moták pochop, orel moský, puštík blavý, skivan lesní, slavík modráek, sokol sthovavý, strakapoud blohbetý, uhýk obecný, velojed lesní, výr velký, žluna šedá. Pedmty ochrany: Chástal polní (Crex crex) Hnízdním prostedím chástala polního jsou pedevším louky, zejména vlhké, dále i pole, hlavn s kulturami jetele nebo vojtšky. Na Šumav (Šklíba, Fuchs 2002) osídlují chástali polní nejdíve mokré, dlouhodob neseené louky a luní prameništ, pozdji se pesouvají do pravideln kosených luk a ruderalizované vegetace na jejich okrajích. Opuštny byly plochy zasažené pastvou i seí. U nás byl v souvislosti se zmnami krajiny od 60. let zaznamenán vzestup do vyšších poloh. Hnízdo je na zemi v hustém travním porostu, snšky se v hnízdech objevují od pli kvtna do ple ervence. Potravu chástala polního tvoí hlavn malí živoichové o velikosti 5-10 mm. Je to pevážn hmyz, hlavn brouci, dále rovnokídlí a dvoukídlí, kroužkovci a malí mkkýši, podíl rostlin je nepatrný. Potravu sbírá pi procházení porostem ze zem a z rostlin. Hustoty osídlení závisí na poetnosti v jednotlivých letech: revíry samc na Šumav mají v rozmezí 0,4-15,4 ha (Šklíba, Fuchs l.c.) Obsazenost kvadrát se siln zvýšila z 32 % v období na 62 % v letech V erveném seznamu (Šastný, Bejek 2003) je chástal polní s ohledem na celkov stále nízkou poetnost a její silné kolísání zaazen do kategorie VU - zranitelný druh. V PO Šumava hnízdí pár (AOPK R). 7

8 Obr.1 Hnízdní rozšíení chástala polního v R v letech Velké body prokázané hnízdní, stední body pravdpodobné hnízdní, malé body možné hnízdní. (Vše viz. Šastný a kol 2006). áp erný (Ciconia nigra) Hnízdním prostedím ápa erného jsou lesnaté oblasti s tekoucími i stojatými mlkými vodami, vyžaduje dostatek zarybnných potok a ek i v okolní nelesnaté krajin. U nás hnízdí od lužních les nížin s bažinami a rybníky až do horských poloh, upednostuje listnaté a smíšené lesní porosty, ale hnízda se nalézají i v ist jehlinatých lesích, ze Znojemska a Podkrkonoší jsou dokonce známa hnízda v polních vtrolamech i behových porostech. Hnízda staví pevážn na boních vtvích v korun vysokých strom (u nás zejména buku), zídka i na skále výjimen na zemi nebo na paezu. Snášení vajec probíhá od zaátku dubna do zaátku kvtna. Mlá ata jsou vyvádna v ervenci a srpnu. Za potravu slouží ápm erným pedevším ryby pimené velikosti, v menší míe žáby, plazi, vtší vodní bezobratlí, zejména hmyz, ideji i drobní savci. Potravu loví pevážn v mlké vod, nejen stojaté, ale hlavn pi brodní v potocích a íkách všech typ v lesnaté a zemdlské krajin. Obas sbírá potravu podobn jako áp bílý procházením na suché zemi. áp erný hnízdí v souasné dob v lesnatých oblastech tém na celém území eské republiky, od nížin až tém po horní hranici lesa. Celkový odhad hnízdního stavu ápa erného v R v letech inil pár. To je proti poetnosti k roku 1989 ( pár) zvýšení tém o 50 %. Stejn tak se zvyšovala obsazenost území z 27 % v letech na 62 % v letech a na 79 % v období V erveném seznamu (Šastný, Bejek 2003) je áp erný pesto dosud zaazen do kategorie VU - zranitelný druh. Nebezpeí pro populaci erných áp u nás pedstavuje pedevším vyrušování na hnízdištích pi lesních pracích, zejména pokud jsou provádny v dob píletu, vytváení pár a poátku hnízdní. Pomrn znané ztráty vznikající bhem migrace a v zimovištích jsou kompenzovány relativn velkým potem vyvádných mlá at. V PO Šumava hnízdí 8-10 pár (AOPK R). Obr.2 Hnízdní rozšíení ápa erného v R v letech Velké body prokázané hnízdní, stední body pravdpodobné hnízdní, malé body možné hnízdní. (Vše viz. Šastný a kol 2006). Datel erný (Dryocopus martius) Datel erný hnízdní dutinu vysekává obvykle ve strom narušeném uvnit, nkdy ji pár používá adu let, jindy tesá každoron novou. Hnízdí jednou ron, v dubnu až kvtnu. Datel erný je klíovým druhem evropských les, protože je jediným šplhavcem, který vytváí hnízdní možnosti pro jiné velké dutinové hnízdie). Datel erný je v eské republice rozšíen pravideln po celém území. Pednost dává vtším lesním komplexm, které se vyskytují pedevším v pahorkatinách a horách. V horách vystupuje až k horní hranici lesa, kde ješt nalezne dostaten silné stromy pro vytesání hnízdních dutin. Celkový poetní stav datla erného v R byl v letech odhadnut na pár (Šastný, Bejek 1993), v období jeho poetnost vzrostla na pár. V erveném seznamu patí do kategorie LC - druh málo dotený (Šastný, Bejek 2003). V PO Šumava hnízdí pár (AOPK R). 8

9 Obr.3 Hnízdní rozšíení datla erného v R v letech Velké body prokázané hnízdní, stední body pravdpodobné hnízdní, malé body možné hnízdní. (Vše viz. Šastný a kol 2006). Datlík típrstý (Picoides tridactylus) Rozšíení datlíka típrstého se v podstat shoduje s rozšíením smrku ztepilého a dalších druh rodu Picea. Typickým životním prostedím tohoto druhu v R jsou staré horské, pedevším jehlinaté a smíšené porosty pralesního charakteru se suchými i jinak poškozenými stromy. Hnízdní dutinu si totiž buduje nejastji v suchém i nahnilém jehlinanu, obvykle smrku i jedli. Hnízdí jednou ron, od poloviny dubna do ervna. Jeho potrava je výhradn živoišná, devokazní brouci (hlavn larvy tesaík), ale i housenky, mry atd. V echách se datlík típrstý pravideln vyskytuje na Šumav, v Blanském lese, v Novohradských horách a po pozorováních v období se zdá, že i v eském lese. I nadále platí, že v nkterých ástech Šumavy dosahuje poetnosti strakapouda velkého a nkdy jej poetn i pevyšuje. O hnízdní hustot na Šumav jsou k dispozici pouze starší data: klimaxová smrina na Trojmezné hoe a Boubínský prales 0,6 ex./10 ha (Bürger 1987a,b). Obsazenost tverc datlíkem típrstým zstává ve všech mapovacích obdobích pibližn stejná, pohybuje se v rozmezí 5-6 %.Celkový poet hnízdících pár na území R se od minulého mapování v letech nezmnil a zstává na V novém erveném seznamu patí datlík típrstý do kategorie EN ohrožený druh (Šastný, Bejek 2003). Moderní lesnické praktiky spojené s odstraováním starých a mrtvých strom mu píliš nesvdí. Naopak se zdá, že odumírání smrkových porost zpsobené exhalacemi vede k navýšení jeho oblíbené potravy a mže zvýšit jeho výskyt i jej dokonce obnovit V PO Šumava hnízdí pár (AOPK R). Obr.4 Hnízdní rozšíení datlíka típrstého v R v letech Velké body prokázané hnízdní, stední body pravdpodobné hnízdní, malé body možné hnízdní. (Vše viz. Šastný a kol 2006). Jeábek lesní (Bonasa bonasia) Jeábek lesní je vázán na horské a podhorské lesy. Dává pednost rozsáhlým starým porostm s bohatým keovým patrem listná, jejichž plody se v lét a na podzim živí. Dležité je i dobe vyvinuté bylinné patro. Nesmjí chybt svtliny a pechody mezi jednotlivými typy lesa a lesní cesty (Klaus, Sewitz 2000). Jeábek lesní je v eské republice rozšíen jen v nkterých oblastech. V echách jsou to pedevším Šumava, Novohradské hory a Blanský les, na Morav Beskydy, Javorníky, Vsetínské a Hostýnské vrchy. Klaus a Sewitz (2000) zjistili u Rejnštejna na Šumav (100 km 2 ) kolísání hustoty teritoriálních kohout mezi 2,4-5,4 ks/1 km 2. Kmenové stavy jeábka se na Šumav pohybovaly v letech v rozmezí ex. s minimem v 80. letech (ervený a kol. 2000). Obsazenost kvadrát jeábkem lesním se v R od 70. let pohybuje v rozmezí %. To potvrzuje názor, že jeho stavy jsou u nás celkem setrvalé nebo se dokonce zvyšují. V letech žilo u nás pár, v období pár (Šastný a kol. 1996). Pi posledním mapování v letech byly stavy jeábka lesního odhadnuty na pár. V navrhovaném erveném seznamu z 80. let figuroval jeábek lesní v kategorii VU zranitelný druh a v ní zstal i v novém erveném seznamu (Šastný, Bejek 2003). V PO Šumava hnízdí pár (AOPK R). 9

10 Obr.5 Hnízdní rozšíení jeábka lesního v R v letech Velké body prokázané hnízdní, stední body pravdpodobné hnízdní, malé body možné hnízdní. (Vše viz. Šastný a kol 2006). Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) V R obývá kulíšek nejmenší hlavn staré jehlinaté a smíšené lesy v horách a stedních nadmoských výškách, ideji i v nížinách (v Brdech byl nalezen pár i v olšovém lesíku v prameništi Chumavy u Hostomic p. Brdy Brinke). Staré stromy mu poskytují dutiny vytesané obvykle strakapoudem velkým, datlíkem típrstým a nkdy i žlunami. V nich hnízdí a tam také ukrývá do zásoby potravu. Tu tvoí pevážn drobní zemní savci a také drobní ptáci, které loví nejastji za veerního i ranního šera na okrajích les, pasekách, rašeliništích, pastvinách a jiných ídce zalesnných terénech. V dob hnízdní je aktivní i za dne. U nás kulíšek zaíná hnízdit v dubnu až kvtnu. Na vejcích sedí jen samice, které samec nosí potravou, pro níž si samice na zavolání vylétne. To platí i po vylíhnutí mlá at. Zbytky koisti, vývržky a trus samice denn vyhazuje z hnízdní dutiny, takže se pod ní vytvoí typická hromádka zbytk. To je charakteristický znak obsazené dutiny. Rozhodn již neplatí, že by byl kulíšek nejmenší jen druhem horských i podhorských les, vyskytuje se totiž i v lesích nižších poloh, nap. v jižních echách od 390 do 1260 m n. m. Nevyhýbá se ani malým lesm o rozloze 0,2 km 2 (Kloubec 1987). V nkterých oblastech, nap. na Šumav, je pokládán za nejhojnjší sovu. V období byla denzita v Boleticích na Šumav stanovena na 6,1 páru/10 km 2 lesa (Kloubec). V období byl celkový poet kulíšk nejmenších v R odhadnut na pár, v letech se tento odhad zvýšil na pár. Tyto vysoké odhady stejn tak jako rychlé šíení druhu nemohou být jen odrazem zvýšené pozornosti ornitolog vnované této sov, jak se o tom ásten uvažovalo, ale je jednoznan zpsoben nárstem stav trvajícím již od 70. let minulého století. Svdí o tom i zvýšení potu kvadrát s prokázaným hnízdním ve tech po sob následujících mapováních: %, %, %. I pes nárst poetnosti patí kulíšek nejmenší v novém erveném seznamu i nadále do kategorie VU druh zranitelný (Šastný, Bejek 2003). V PO Šumava hnízdí pár (AOPK R). Obr.6 Hnízdní rozšíení kulíška nejmenšího v R v letech Velké body prokázané hnízdní, stední body pravdpodobné hnízdní, malé body možné hnízdní. (Vše viz. Šastný a kol 2006). Sýc rousný (Aegolius funereus) Sýc rousný preferuje staré vysokokmenné lesy ve vyšších polohách, pevážn lesy jehlinaté (hlavn smrkové) a smíšené, žije však i v lesích listnatých, u nás hlavn v buinách. Obsazuje ale i rozsáhlé jehlinaté lesy nižších poloh, hnízdí i na imisních holinách s jednotlivými doupnými stromy (nap. Krušné hory, Krkonoše, Jizerské hory). Hnízdí v dutinách pevážn vytesaných datlem erným, rád však obsazuje i vyvšené hnízdní budky. Tímto zpsobem se mu pomáhá ve Skandinávii, kde jej ohrožuje velkoplošné lesní hospodaení (nap. ve Finsku vyvšeno asi budek Korpimäki in Hagemeijer, Blair 1997) i u nás na imisních holinách. Sýc rousný se živí pevážn drobnými savci, na jejichž poetnosti závisí úspšnost hnízdní. V dob jejich nedostatku pibývají v potrav ptáci. Svou hnízdní dutinu neistí, takže se v ní hromadí zbytky koisti, vývržky a trus. Hnízdí od pli bezna do konce kvtna. V nkterých horských celcích patí sýc rousný, zvlášt ve vyšších polohách k nejhojnjším sovám (Krušné hory Bejek, Šastný, Šumava Kloubec, Beskydy apek, Jeseníky - Vonika). Na Šumav hnízdí 10

11 sýc rousný v nadmoských výškách m, nejvíce lokalit leží mezi m (Kloubec 2003). V centrální Šumav a jejím podhí na ploše cca 5000 km 2 odhadl Kloubec (l.c.) velikost hnízdní populace na pár (denzita v letech v Boleticích 4,6 páru/10 km 2 lesa - Kloubec). Hnízdní hustota se z roku na rok mže siln mnit podle výše potravní nabídky. Nap. v letech na Šumav poet volajících samc na 50bodovém transektu kolísal podle ní v rozmezí 0,6-6,3 (Kloubec, Paenovský 1996). Celková poetnost sýce rousného v R byla v letech odhadnuta na pár, Danko a kol. (1994) dospli pro r k odhadu pár. V období se poetnost zvýšila na pár. V novém erveném seznamu patí sýc rousný mezi druhy zranitelné (Šastný, Bejek 2003). V PO Šumava hnízdí pár (AOPK R). Obr.7 Hnízdní rozšíení sýce rousného v R v letech Velké body prokázané hnízdní, stední body pravdpodobné hnízdní, malé body možné hnízdní. (Vše viz. Šastný a kol 2006). Tetev hlušec (Tetrao urogallus) Tetev hlušec je obyvatelem starých rozlehlých jehlinatých a smíšených les prostoupených rašeliništi, vesovišti a pasekami s bobulonosnými bylinami a kei, pedevším borvkou. Dležitá je i pítomnost mraveniš, larvy a kukly z nich jsou významnou složkou potravy malých kuat. Samice se o snšku i vylíhlá mlá ata stará sama, vodí je až do podzimu, kdy se rodiny rozdlí do hejnek podle pohlaví. Už od poátku minulého století, zvlášt ale od 40. let stavy teteva hlušce v eské republice prudce klesaly. Vymizel z ady tradiních míst výskytu, zvlášt v nižších polohách. Mezi lety se zmenšila plocha obývaná tetevem na 10 % pvodní rozlohy (Fišer a kol. 1979) a pokles stále pokraoval. Ješt v období byl druh zastižen v 11 % mapovacích kvadrát, v období už jen v 7 % a v letech v 5 % tverc. Už pi mapování v letech zmizel tetev z vnitrozemí a výskyt byl omezen jen na pohraniní horstva. Tak tomu bylo i pi posledním mapování , osídlené plochy v pohraniních pohoích se však ješt zmenšily. Životaschopná populace se udržela jen v centrální a západní ásti, kde i v období minima ( ) žilo kus tetev. Potšitelné je, že se poty tetev na Šumav stále zvyšují: jedinc, , , a kus. Zda jde skuten o nárst populace nebo jen o pechodný stav i je dvodem vypouštní na bavorské i eské stran Šumavy, se ukáže až v dalších letech. V každém pípad však platí, že na Šumav žije okolo 150 kus, což je 90 % všech našich tetev (Bufka a kol. 2000). Managementová opatení v R pro tento druh navrhli Málková a kol. (2000). V prbhu desetiletí poklesly stavy teteva v R z 1229 na 459 ex. (Wolf, Kokeš 1979). Pozdjší odhad byl podstatn vyšší, v letech to bylo kohout (Šastný a kol. 1987). V letech však poetnost inila již jen kohout (Šastný a kol. 1996). V období byl odhad, zejm v souvislosti s vypouštním umle odchovaných tetev, kus. Vzhledem ke katastrofálním úbytkm poetnosti i vzhledem k trvalému zmenšování obývaného území byl tetev hlušec už v 80. letech zaazen v navrhovaném erveném seznamu do kategorie CR kriticky ohrožený druh. V této kategorii zstal i v novém erveném seznamu (Šastný, Bejek 2003). Na Šumav žije reliktní populace tohoto boreomontánního druhu, jedna z mála vitálních ve stední a západní Evrop (cca 90% odhadovaných pot v R) ervený. Obr.8 Hnízdní rozšíení teteva hlušce v R v letech Velké body prokázané hnízdní, stední body pravdpodobné hnízdní, malé body možné hnízdní. (Vše viz. Šastný a kol 2006). 11

12 Tetívek obecný (Tetrao tetrix) Tetívek obecný obývá nejradji místa, kde se stídají jehlinaté a smíšené lesy prostoupené svtlinami a pasekami s rašeliništi, vesovišti, loukami a pastvinami s rznými typy rozptýlené zelen. V imisemi postižených oblastech v R vyhledává rozsáhlé holiny zarstající náhradními devinami o výšce 1-4 m, ve vojenských prostorech dopadové plochy a území narušovaná tžkou technikou. Ve všech biotopech je nutná dosti vysoká vlhkost až zamokenost a hojnost podrostu tvoeného hlavn borvkou, brusinkou, vlochyní, klikvou a jinými bobulovinami (Hudec, Šastný a kol. 2005). V souasné dob jsou hlavními oblastmi výskytu Krušné hory (podle sítání v r odhadem kohout; výskyt zasahuje až do oblasti Dínského Snžníku), Jizerské hory ( kohout), Krkonoše ( samc vetn polské ásti Flousek, Gramsz 1999) a Šumava (116 kohout).silné kolísání pot je patrné z výsledk sítání na 46 tokaništích na Šumav (Bürger a kol. 2000): kohout, , , kohout. Jednoznaný úbytek však byl prokázán ve VÚ Boletice, kde ješt v r tokalo 68 kohout, v r však již jen (Kloubec). Managementová opatení v podmínkách R pro tento druh navrhli Šastný a kol. (2000). V letech byl celkový stav v R odhadnut na kohout, v období na kohout (Šastný a kol. 1996) a v letech jen na kohout. V navrhovaném erveném seznamu z 80. let byl tetívek obecný zaazen mezi ohrožené druhy (kategorie EN), do které spadá i v novém erveném seznamu (Šastný, Bejek 2003). V PO Šumava hnízdí pár (AOPK R). Obr.9 Hnízdní rozšíení tetívka obecného v R v letech Velké body prokázané hnízdní, stední body pravdpodobné hnízdní, malé body možné hnízdní. (Vše viz. Šastný a kol 2006) Evropsky významná lokalita Šumava Zahrnuje pohoí na JZ R pi státní hranici s Rakouskem a Spolkovou republikou Nmecko. Souástí EVL Šumava je NP Šumava a CHKO Šumava a ást biosferické rezervace Šumava. Území sahá od obce Svatá Kateina (okres Klatovy) na SZ k obci Pední Výto (okres eský Krumlov) na JV (AOPK R). Pedmtem ochrany této Evropsky významné lokality (viz. Píloha k naízení vlády. 132/2005 Sb.) jsou ( tun a podtržen jsou uvedeny prioritní typy pírodních stanoviš, resp. prioritní druhy) Stanovišt 3130 Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupn kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh jiných oblastí, s vegetací tíd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea Plochy s pevahou jednoletých rostlin a v období klíení charakteristických druh dobe provlhené. Nejastji jde o obnažená dna letnných rybník, periodických tní a mrtvých ramen, behy pehradních nádrží a pískoven s kolísající výškou vodního sloupce, vzácnji íní náplavy, mechanicky narušená a zaplavovaná místa v loukách, okraje slanisek, zamokená pole a cesty. Substrátem je písek, štrk, jíl nebo bahno s vysokým podílem organických látek a kyselou až mírn bazickou reakcí. Dlouhodobjší zaplavení není nezbytnou podmínkou rozvoje této vegetace. 12

13 Pirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition Porosty ponoených nebo na hladin plovoucích rostlin, které se ve vod voln vznášejí nebo jsou zakoenny v substrátu dna. Porosty jsou z hlediska struktury velmi rznorodé. Mohou být jedno- až tívrstevné. ada druh doasn vytváí vrstvu nad vodní hladinou jedná se bu o horní ásti kvtonosných lodyh nebo o listy. Osídlují eutrofní až mezotrofní pirozené a polopirozené stojaté nebo pomalu tekoucí vody s ph vtším než Nížinné až horské vodní toky s vegetací svaz Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion Druhov chudá spoleenstva vodních makrofyt, která osidlují koryta tekoucích vod (potoky, nížinné eky, vzácnji horní úseky tok) pípadn periodicky prtoné toky. Jedno až dvojvrstevné porosty jsou tvoeny pedevším ponoenými nebo ásten na hladin plovoucími druhy koenujícími ve dn. Síla vodního proudu mže bhem roku výrazn ovlivnit horizontální rozložení porost. Nejastji najdeme lakušníky, rdesty, mechorosty a asy. Jednotka je rozšíená od nížinného do montánního stupn Evropská suchá vesovišt Vegetace drobných keík s pevahou vesu, v horských a podhorských polohách též s borvkou a brusinkou, vzácn s medvdicí nebo s vesovcem. Pimíšeny jsou rzné druhy trávy, ostice a širokolistých byliny, celkov však jde o vegetaci druhov chudou. Významn se uplatují mechorosty a lišejníky. Primární výskyty se nacházejí na skalních hranách a výchozech živinami chudých hornin. Pdy jsou mineráln chudé, mlké nebo hlubší s vyluhovaným pdním horizontem. Rozkladem opadu z keík dochází k okyselování pdy Formace jalovce obecného (Juniperus communis) na vesovištích nebo vápnitých trávnících Rozvolnné nebo tém zapojené formace jalovce a travinnobylinné nebo keíkovité vegetace. Jalovec se nejastji šíí na extenzivn využívané nebo opuštné pastviny bez ohledu na typ substrátu. Preferuje však lehí pdy, resp. vysychavá stanovišt. Cenné jalovcové formace najdeme v trávnících od nejnižších poloh pes pastviny (svaz Cynosurion) až po chudé podhorské smilkové trávníky s dominantním vesem Druhov bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evrop v podhorských oblastech) Nízké trsnaté smilkové trávníky se vyskytují v podhorských, horských až subalpínských polohách jako náhradní vegetace po rzných typech acidofilních les, vzácnji kleových porost. Primárn se tato vegetace nachází v obvodech sudetských kar. Osídlují pomrn hluboké, sušší až vlhké, humózní, písitohlinité, kyselé pdy, které jsou pomrn chudé na živiny Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých pdách (Molinion caeruleae) Druhov pestré, stedn vysoké travinno-bylinné porosty, které se vyskytují na minerálních a slatinných pdách, od kyselých až po bazické substráty. Hladina podzemní vody v prbhu roku výrazn kolísá avšak nedochází k povrchovým záplavám. Bhem léta pak dochází k pechodnému vysychání. Kvtnaté bezkolencové louky se vyskytují nejastji v kontaktu se slatinnými loukami. Louky jsou zpravidla jednou ron koseny Vlhkomilná vysokobylinná lemová spoleenstva nížin a horského až alpínského stupn Uzavená vysokobylinná spoleenstva s pevahou vysokých širokolistých bylin na bezích a náplavech horských potok a bystin, ve vlhkých žlabech a kotlinách v montánním stupni, zejména však v subalpínském a alpínském stupni, patí sem také vegetace pravideln zaplavovaných luk a vlhké louky podél ek a potok nebo na prameništích. Charakteristickým druhem lem horských potok je nap. devtsil lékaský, ve vlhkých loukách mže dominovat tužebník jilmový nebo kakost bahenní, pop. rozrazil dlouholistý i pryšec lesklý Extenzivní seené louky nížin až podhí (Arrhenatherion, Brachypodio- Centaureion nemoralis) Extenzivn hnojené, jedno- až dvojsené louky s pevahou vysokostébelných travin jako je ovsík vyvýšený, psárka luní, trojštt žlutavý, tomka vonná nebo kostava ervená. Vyskytují se v aluviích ek, na svazích, náspech, v místech bývalých polí, na zatravnných úhorech a v ovocných sadech od nížin do hor, vtšinou v blízkosti sídel. Osidlují mírn kyselé až neutrální, stedn hluboké až hluboké, mírn vlhké až mírn suché pdy s dobrou zásobou živin. Variabilita tchto porost je pomrn široká. Velká promnlivost druhového složení odráží pomrn široké ekologické spektrum a místní zpsob hospodaení Horské seené louky Pedstavují extenzivn hnojené, jedno- až dvojsené hospodásky využívané louky v horských oblastech. Ve stedn vysokých zapojených porostech dominují trávy kostava ervená, lipnice širolistá a trojštt žlutavý, z bylin pak pedevším kakost lesní a koprník šttinolistý. Pdy jsou pomrn dobe zásobené živinami, mírn kyselé až kyselé., mohou být mlí až kamenité. 13

14 7110 Aktivní vrchovišt Termín aktivní vrchovišt znamená, že pevážná rozloha rašeliništ vyklenutého tvaru je pokryta rašelinotvornou vegetací s aktivní tvorbou humolitu. Jde o pirozen otevená spoleenstva vodou bohat zásobených vrchoviš obvykle s mozaikovitou strukturou v níž se nacházejí sušší bultovité vyvýšeniny a šlenky nebo jezírka s otevenou hladinou vody. Voda tu vykazuje specifické vlastnosti je oligo až dystrofní, kyselá s nepatrným obsahem živin a bazických iont. Pro existenci vrchoviš je dležitá pevaha píjmu srážkové vody nad jejím výparem. Vrchovišt vznikají pouze v oblastech s chladným klimatem a bohatými srážkami. Dominují tu rašeliníky, nkteré druhy ostic a nízké keíky šichy, klikvy nebo kyhanky Pechodová rašeliništ a tasovišt Osticovo mechová rašelinná až slatinná spoleenstva, která jsou dobe zásobená podzemní vodou. Hladina podzemní vody dosahuje na povrch a nebo je blízko povrchu. Dominují tu nízké ostice a další druhy šáchorovitých s dobe vyvinutým mechovým patrem.najdeme je hlavn ve svahových a údolních polohách, dále na prameništích, blízko potok na chudém geologickém podloží. Vrstva humolitu má rznou mocnost, obvykle je nižší než u vrchoviš, pohybuje od desítek centimetr k nkolika metrm. Dležitá je vysoká hladina podzemní vody s kyselou až mírn zásaditou reakcí, chudou až stedn bohatou na živiny Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svah Je sem azeno též pírodní stanovišt S1.2 Štrbinová vegetace silikátových skal a drolin. Stinné i slunné skalní srázy a balvanové rozpady v údolích, vzácnji opuštné lomy a staré zdi Buiny asociace Luzulo-Fagetum Floristicky chudé acidofilní bukové porosty, které se vyskytují v nižších polohách. Pimíšen je dub, ojedinle jedle. Vyskytují se na mineráln chudých horninách žuly, ruly, fylity atd. Pdy jsou vtšinou mlké, skeletovité rankery. Ve vyšších polohách se vyskytují smíšené bukové a smrko-jedlo-bukové lesy na pdách mineráln nenasycených, náchylných k podzolizaci. Keové patro je málo vyvinuté, tvoí ho zejména zmlazující jedinci hlavních devin. V bylinném pate pevažují acidofilní a oligotrofní druhy Buiny asociace Asperulo-Fagetum Mezotrofní a eutrofní porosty nesmíšených buin a smíšených jedlo-bukových les zpravidla s vícevrstevným bylinným patrem, které vytváejí typické lesní sciofyty s vysokými nároky na pdní živiny. Vyskytují se na rzném geologickém podloží, na pravidelnjších svazích se sklonem do 20 stup, na stedn hlubokých až hlubokých, trvale provlhených pdách s dobrou humifikaní schopností. Porosty jsou charakteristické vysokým zápojem Stedoevropské subalpínské buiny (s javorem Acer a šovíkem horským Rumex arifolius) Vysokobylinné horské javoro-bukové lesy s pímsí sutinových devin, pípadn jede a smrku. Vyskytují se pi hebenových a suových oblastech vyšších pohoí. Optimum mají tam, kde tvoí horní hranici lesa buk. Vyhovují jim mlké pdy s vyšším obsahem skeletu a píznivou humifikací, charakteristický je zvýšený obsah nitrát. Keové patro je chudé, tvoí ho zmlazující jedinci devin, naopak druhová spoleenstva jsou bohatá. Charakteristické jsou horské vysokobylinné druhy Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Azonáln a pdním složením podmínná spoleenstva smíšených javoro-jasano-lipových les v suových svazích, úžlabinách a roklinách na mineráln bohatších až stedn živných silikátových horninách. Velkou druhovou diverzitu devin zvyšuje píms druh z kontaktních zonálních spoleenstev. Keové patro je bohat vyvinuté. Ve spoleenstvu bylin se uplatují nitrofilní druhy. 91D0 Rašelinný les Nezapojené porosty bízy, borovice a smrku na rašelinných pdách. Keové patro tvoí zmlazující deviny stromového patra. Bylinné patro je nezapojené, tvoí ho zejména keíky kyhanky, vesu a rojovníku. Významnou úlohu hrají mechorosty, které pokrývají % pdního povrchu. Dominantním mechem jsou rašeliníky. Rašelinné lesy se vyskytují ve srážkov bohatších oblastech, v podmáených rovinatých polohách nebo v mírných terénních sníženinách, kde hladina podzemní vody alespo po ást roku stagnuje tsn pi povrchu pdy. 14

15 91E0 Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno- Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Jednotka zahrnuje lužní lesy v nejnižších ástech aluvií ek a potok, kde jsou hlavním ekologickým faktorem pravidelné záplavy zpsobené povrchovou vodou nebo zamokení zpsobené podzemní vodou. Patí se nezapojené vrbo-topolové porosty (mkký lužní les) rozšíené v záplavových územích vtších ek a olšiny podél potok a menších ek ve vyšších polohách. Charakteristicky se uplatují nitrofilní a hygrofilní druhy Acidofilní smriny (Vaccinio-Piceetea). Jehlinaté lesy s dominantním smrkem ztepilým, který tvoí rznovté porosty. Ve stromovém a keovém pate se krom smrku uplatují i listnáe nap. javor klen a jeáb ptaí. Bylinné patro je dosti zastínné a má promnlivou pokryvnost. Mechové patro je dobe vyvinuté a jeho pokryvnost dosahuje zejména u rašelinných smrin až 90%. Smriny se vyskytují o montánního stupn výše. V nižších polohách jde o azonální vegetaci podmáených, oglejených nebo zrašelinných pd a vrcholových návtrných kopc a skalnatých heben. V horách jsou smriny pevládajícím typem lesa na svazích a plošinách horských heben s podzolovými a kamenitými pdami Druhy Mihule potoní (Lampetra planeri) Mihule potoní je neparazitickým druhem žijícím výhradn ve sladkých vodách. Larvy (zvané minohy) žijí zahrabány v jemném sedimentu, kde se živý pedevším detritem. Dorstají délky do 19 cm. Vtšinou ve tvrtém nebo pátém roce života dochází k metamorfóze, kdy se z larev stávají plodní dosplci. Ti po tení hynou. V eské republice byl její výskyt potvrzen na více než 400 lokalitách. Podle vyhlášky MŽP. 395/1992 Sb. je mihule potoní kriticky ohroženým druhem. Dvodem pro písnou ochranu byl razantní úbytek mihulí z eských vod za posledních 40 let. Zpsobily to úpravy tok, pi nichž docházelo k likvidaci vhodných náplav a dnového substrátu pro život minoh a zneištní nkterých potok a ek. Netopýr velký (Myotis myotis) V eské republice se vyskytuje prakticky na celém území státu. Hojnjší je v nižších a stedních nadmoských výškách, zimuje však i ve vyšších polohách.v našich podmínkách však letní kolonie samic (až nkolik set ex.) osídlují pdy velkých budov. Jako zimovišt využívá tento druh podzemní prostory jeskyn, štoly, sklepy atd. Potravu tvoí velké druhy brouk, které sbírá asto ze zem. Pravidelné pelety vtšinou nepesahují 20 km. V R je dnes nejvíce ohrožen pestavbami pdních prostor budov s letními koloniemi, rušením na zimovištích a nevhodným uzavíráním vchod do starých štol a jeskyní. Potravní stanovišt nebudou pokryta speciální územní ochranou. Perlorodka íní (Margaritifera margaritifera) Perlorodka íní pevážn osídluje oligotrofní potoky a eky. Její existence je závislá na specifickém pírodním spoleenstvu celého povodí a to jak z hlediska zdroj potravy, tak i z hlediska reprodukce. Živí se filtrací tekoucí vody. Záchrana perlorodky íní není ešitelná jako záchrana jednoho živoišného druhu, ale vyžaduje obnovení celého pestrého pírodního spoleenstva, typického pro ekosystém oligotrofních tok. Hlavní výskyt v eské republice je vázán na povodí Vltavy a to horní tok Vltavy, Blanice, Malše a jejich etné pítoky. Rys ostrovid (Lynx lynx) Za primární prostedí rysa v Evrop a na Sibii se považují lesy všeho druhu. Je to samotáské teritoriální zvíe, okrsky jedinc stejného pohlaví se mohou z malé ásti pekrývat. Rys je aktivní hlavn v noci. Nejdležitjší potravou je srnec. Hlavní píinou ohrožení rysa je pímé pronásledování lovkem. Významná je fragmentace vhodných biotop a vysoká míra rušení. Hlavní souástí ochranáských opatení je tedy osvta, a to pedevším mezi myslivci. Vzhledem k potravním a prostorovým nárokm druhu je nezbytné zajistit územní ochranu na ploše o rozloze v ádech desítek km 2. V jádrových oblastech musí být vysoká lesnatost a dostatek koisti. Dnes jsou v eské republice 2 hlavní oblasti stálého výskytu jihozápadní echy a Beskydy a 2 oblasti s kolísavou poetností Jeseníky a Labské pískovce. Stevlík Ménetriesv (Carabus menetriesi pacholei) Reliktní druh, stenotopní tyrfobiont. Žije výlun na pvodních rašeliništích, údolních i horských (tzv. vrchovištích), pop. rašelinných loukách i rašelinných lesních stanovištích ve vrstv živého rašeliníku. Imaga se vyskytují od konce dubna do záí, s maximem výskytu poátkem ervna; letní období pežívají v diapauze. Vzhledem k bionomii ohrožují existenci druhu zásahy do rašeliniš, zejména jejich odvodování. Na území R 15

16 se vyskytuje ve tech izolovaných populacích - krušnohorské (nálezy známy ze 7 faunistických tverc), šumavské ( 13 tverc) a hornorakouské (2 lokality v Novohradských horách). Vranka obecná (Cottus gobio) Vranka obecná žije v proudných tocích horského a podhorského pásma, kde se po vtšinu asu ukrývá pod kameny. Živí se bentickými živoichy. O nakladené jikry peuje samec. Zaazení vranky mezi ohrožené druhy je oprávnné, nebo je velmi citlivá na zneištní tok a dostatek kyslíku ve vod. Slouží tak jako bioindikátor vodního prostedí. Ohrožovat predaním tlakem ji mohou lososovité ryby, pedevším pstruh obecný, vysazované ve velkých potech. V R se vranka obecná vyskytuje ve všech povodích. Dnes je známo více než 250 lokalit. Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) Pvodn jeskynní druh, který ve stední Evrop zaal zhruba ve stedovku využívat také úkryty v lidských stavbách. Letní kolonie samic jsou nevelké (vtšinou ks) a obývají pdy a podkroví, ale také sklepy budov. K zimování se vrápenci uchylují krom jeskyní také do teplejších štol a velkých sklep (stálá teplota pesahuje +6 C). Rozšíen je zejména v teplejších ástech státu, obývá však také podhorské oblasti Pošumaví a další výše položené lokality. Zaznamenány byly pouze kratší pesuny mezi letními úkryty a zimovišti (obvykle 5-10 km). V eské republice je tento druh v souasnosti nejvíce ohrožen pestavbami stech a pdních prostor budov, kde se nacházejí letní kolonie. Vydra íní (Lutra lutra) Ve svém areálu osídluje vydra íní tém všechny typy vodních biotop. Populace u nás obsazují ti rozdílné typy biotop - horské oligotrofní vodní toky, vrchovinné toky s kaskádami malých a stedních rybník a ploché rybniní oblasti. V potrav vydry výrazn pevažují ryby, doplkov též obojživelníci, korýši, drobní savci, vodní hmyz a další. V rámci R existuje nkolik oblastí, které jsou vydrou trvale obývány: jižní a jihozápadní echy, piléhající ásti stedních ech a eskomoravská vrchovina. Dále jsou významné Beskydy, Labské pískovce a povodí Plounice. Se zlepšováním kvality vody lze oekávat, že se vydra dále rozšíí. Do první poloviny 20. století bylo hlavním ohrožením pímé pronásledování lovkem. Od 60. let šlo hlavn o zneištní prostedí cizorodými látkami a regulace tok. V 90. letech zaala populace vydry postupn zvyšovat poetnost a zvtšovat areál. V posledních letech se však objevily další ohrožující faktory, pedevším autoprovoz a nelegální lov, kterým se vlastníci rybník snaží ešit škody, které vydra psobí na rybí obsádce. Hoeek eský (Gentianella bohemica) Hoeek eský je endemit eské republiky, bavorské ásti Šumavy, severního Rakouska a jižního Polska. Tžišt rozšíení druhu je v eském masívu. Lokality ležící mimo eskou republiku jsou vzácné, v Polsku je druh nezvstný. V souasné dob je u nás evidováno okolo 60 lokalit, nejvíce se jich zachovalo na Šumav a v Šumavsko-novohradském podhí. Rostl na pastvinách, krátkostébelných loukách, seených vlhích loukách a na mnoha narušovaných stanovištích (okraje cest, okraje lom, lesní lemy). Jeho rozšíení se v posledních padesáti letech velmi drasticky snížilo, nyní se vyskytuje zejména na stávajících i nedávno opuštných pastvinách a na pravideln obhospodaovaných loukách, nebo snáší jen rozvolnné porosty bylin. 16

17 4 Vyhodnocení vliv zámru na soustavu Natura Zhodnocení úplnosti podklad pro posouzení Zpracovatel provedl osobn potebná terénní šetení, krom toho spolupracoval s RNDr. Vojtchem Vyhnálkem, který se svými spolupracovníky provádl na lokalit podrobnou biologickou inventarizaci v rámci procesu EIA. Velice dležitým podkladem pro hodnocení stanoviš byla data mapování biotop na území o rozmrech cca 1,7x1,2 km z databáze AOPK R. 4.2 Vyhodnocení vliv zámru na pedmty ochrany dotené lokality Obr. 10 Segmenty mapování biotop Natura 2000 v širším okolí zámru ( AOPK R, 2006) Tab. 3 Pehled segment zmapovaných biotop Natura 2000 na území o rozmrech cca 1,7 x 1,2 km. ( AOPK R, 2006) ROZLOHA BIOTOP NATURA ,0462 M ,0736 M ,5753 M ,4580 K ,7320 L2.2A 91E0 * 6 2,0897 L2.2B 91E0 * 6 1,3931 M ,0594 K ,1253 K ,4084 M ,0637 K ,0897 M ,2648 M ,2816 L2.2A 91E0 * 17

18 Tab. 4 Úhrnné plochy jednotlivých zmapovaných biotop Natura 2000 ve sledovaném území (viz. obr. 10, tab.3) BIOTOP (Chytrý a kol. eds. 2001) NATURA 2000 POET SEGMENT ROZLOHA (ha) M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrát - 1 0,0462 M1.7 Vegetace vysokých ostic - 5 2,6989 M2.1 Vegetace letnných rybník ,0736 K2.1 Vrbové koviny hlinitých a písitých - 4 0,7064 náplav L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy 91E0 3 4,1033 Krom segmentu 6 se všechny zbylé nacházejí v bezprostedním kontaktu s územím Rekreaního parku Lipno. Pi vyhodnocení vliv zámru na PO Šumava a EVL Šumava byly brány v úvahu jak vlivy zpsobené výstavbou Rekreaního parku Lipno, tak vlivy po jeho dokonení. Mezi pedmty ochrany obou lokalit soustavy Natura 2000, které by mohl zámr eventuáln ovlivnit a kterým se toto hodnocení dále podrobn vnuje, patí: Chástal polní Stanovišt 3130 Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupn kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh jiných oblastí, s vegetací tíd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea Prioritní stanovišt 91E0 Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Vydra íní Tab. 5 Vyhodnocení vlivu zámru na pedmty ochrany v PO/EVL Šumava v pedmtném území PEDMT OCHRANY PO/EVL VLIV BHEM VÝSTAVBY VLIV BHEM PROVOZU Chástal polní E0 * -1-1 Vydra íní -1-1 Chástal polní Druh svým výskytem vázaný na mozaiku antropogenního bezlesí. Pozemky urené k realizaci Rekreaního parku Lipno dnes tvoí pevážn intenzivn obhodpodaované louky, které nejsou optimálním prostedím tohoto druhu. Bhem terénních pochzek byl jeden ex. zaznamenán v hnízdní dob na extenzivn obhospodaované vlhké louce pi okraji obce Kováov. Výstavba ani provoz Rekreaního parku Lipno nikterak neovlivní populaci chástala polního v PO Šumava. Pírodní stanovišt 3130 Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupn kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh jiných oblastí, s vegetací tíd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea Pírodní biotop M2.1 Vegetace letnných rybník, jež je zahrnován do tohoto evropského stanovišt má velmi variabilní vegetaci v závislosti na fyzikálních a chemických vlastnostech substrátu. Ohrožen je intenzivním obhospodaováním rybník (hnojení, vápnní, omezení letnní), úpravami vodních tok, vysoušením nebo zasypáváním mrtvých ramen a tní, tžbou štrkopísku (Chytrý a kol. 2001). V nejbližším okolí zámru bylo vymapováno v jednom segmentu (2 obr.10) o ploše cca 0,074 ha na behu Lipenské pehradní nádrže. V celé EVL 18

19 Šumava je registrováno cca 25,5 ha.výstavba ani provoz Rekreaního parku Lipno nikterak neovlivní existenci tohoto stanovišt ani na doteném území, ani v EVL Šumava. Pírodní prioritní stanovišt 91E0 * Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Nebezpeím pro toto prioritní stanovišt je pevádní na jehlinaté monokultury, pezvení, jež omezuje pirozené zmlazení, a ruderalizace. V nejbližším okolí zámru bylo vymapováno ve dvou sousedících segmentech (5, 13 obr.10) na ploše cca 2 ha, v širším okolí pak ješt v jednom segmentu (6-cca 2,1 ha). V celé EVL Šumava je registrováno tém 186 ha. Pi výstavb a provozu Rekreaního parku Lipno by za uritých okolností mohlo dojít k ruderalizací tohoto stanovišt, proto byl tento negativní vliv ohodnocen jako velmi malý (stupe -1, tj. nepatrný nebo obtížn prokazatelný rušivý vliv na stanovišt nebo populaci druhu; velmi malý rušivý zásah do pirozeného vývoje). Vydra íní Nejsou k dispozici údaje o stálém pobytu vydry v této ásti Lipenského jezera. Není však pochyb, že jeho behy jsou souástí migraních tras této lasicovité šelmy. Bhem výstavby a provozu se v prostoru Rekreaního parku Lipno významn zvýší pohyb lidí, což by mohlo mít na populaci vydry rušivý vliv. Z tchto dvod je tento negativní vliv hodnocen jako velmi malý (stupe -1, tj. nepatrný nebo obtížn prokazatelný rušivý vliv na stanovišt nebo populaci druhu; velmi malý rušivý zásah do pirozeného vývoje). 4.3 Vyhodnocení vliv zámru na celistvost lokality Není pedpokládáno, že by u kteréhokoli z pedmt ochrany PO/EVL Šumava došlo bhem výstavby a provozu Rekreaního parku Lipno k jakémukoli narušení celistvosti jejich lokalit. Snad jen v pípad vydry íní by mohlo vést k omezení hypotetické migraní trasy. 4.4 Vyhodnocení variant Zámr byl se všemi náležitostmi pedložen pouze v jediné variant. 4.5 Vyhodnocení možných kumulativních vliv Nejsou pedpokládány. 19

20 5 Závry a doporuení Závrem tohoto hodnocení lze konstatovat, že hodnocený zámr výstavby Rekreaního parku Lipno nemá významný negativní vliv na žádné pedmty ochrany lokalit soustavy Natura Je vyloueno, aby bylo bhem výstavby a provozu Rekreaního parku Lipno jakýmkoli zpsobem zasahováno do segment se stanovištm 3130 (Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupn kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh jiných oblastí, s vegetací tíd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto- Nanojuncetea) a prioritním stanovištm 91E0 * (Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy - Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae). 6 Vyhodnocení synergických a kumulativních vliv se zámrem Pístav Hruštice Soubžn s hodnocením vliv na lokality soustavy Natura 2000 pro zámr Rekreaní park Lipno bylo provedeno hodnocení vliv pro zámr Pístav Hruštice s následujícím závrem: Závrem tohoto hodnocení lze konstatovat, že hodnocený zámr nemá významný negativní vliv na žádný pedmt ochrany lokalit soustavy Natura Je vyloueno, aby bylo bhem výstavby a provozu Pístavu Hruštice jakýmkoli zpsobem zasahováno do segment se stanovištm 3130 (Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupn kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh jiných oblastí, s vegetací tíd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea) a prioritním stanovištm 91E0 * (Smíšené jasanovoolšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy - Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae). Na základ hodnocení obou zámr je možné konstatovat, že nenastanou žádné synergické nebo kumulativní vlivy tchto zámr. Hodnocené zámry Rekreaního parku Lipno a Pístav Hruštice nemají významný negativní vliv na žádný pedmt ochrany lokalit soustavy Natura 2000 ani v pípad souasné realizace a provozu. 20