PÍSTAV HRUŠTICE REKREANÍ PARK LIPNO

Transkript

1 PÍSTAV HRUŠTICE REKREANÍ PARK LIPNO Studie vlivu zámr na EVL a PO Prof. RNDr. Vladimír Bejek, CSc., erven 2008

2 Pedmt Studie vlivu zámr Pístav Hruštice a Rekreaní park Lipno hodnocení na EVL a PO Objednatel UBM Bohemia 2, s.r.o. Václavské námstí Praha 1 íslo objednávky: UBM-B2/2007/8579A001/ /001/00 IO: DI: CZ Zpracovatel Prof. RNDr. Vladimír Bejek, CSc. autorizovaná osoba pro hodnocení dle 45i zákona. 114/1992 Sb., v platném znní (rozhodnutí.j. 630/1035/05 ze dne ) Klešická 1554, Praha 9 Újezd n. L. IO: DI: CZ Kontakt Mobil: bejcek@fle.czu.cz, vbejcek@seznam.cz Spolupráce Prof. RNDr. Karel Šastný, CSc. Mgr. Eva Chvojková Mgr. Ondej Volf Ing. Tomáš Lorenc V Praze, dne Prof. RNDr. Vladimír Bejek, CSc. 2

3 Obsah 1. Úvod Zadání a cíl hodnocení Postup hodnocení 4 2. Struný popis zámr 6 3. Popis EVL a PO EVL a PO Pedmty ochrany dotených EVL a PO Ptaí oblast Šumava Evropsky významná lokalita Šumava Stanovišt Druhy Vyhodnocení vliv zámr na EVL a PO Zhodnocení úplnosti podklad Vyhodnocení vliv zámru na pedmty ochrany dotené lokality Vyhodnocení vliv zámru na celistvost lokality Vyhodnocení variant Vyhodnocení možných kumulativních vliv Závry a doporuení Seznam literatury Použité zkratky Mapové pílohy Fotopílohy 25 3

4 1 Úvod 1.1 Zadání a cíl hodnocení Tato studie je zpracována na základ objednávky firmy UBM Bohemia 2, s.r.o., Václavské námstí 11, Praha 1 (.objednávky: UBM-B2/2007/8579A001/ /001/00) ze dne , jejímž obsahem je Studie vlivu zámr na pedmt ochrany PO Šumava tetívka obecného Inventarizace typ prostedí v blízkém i širším okolí zámr s cílem vymezit území vhodná jako životní prostor pro tetívka obecného Návrh konkrétních zmírujících opatení s cílem pispt ke stabilizaci populace tetívka na pilehlých lokalitách v PO Šumava Krom toho tato zpráva obsahuje hodnocení vliv zámr Pístav Hruštice a Rekreaní park Lipno na evropsky významné lokality a ptaí oblasti ve smyslu 45i zákona 114/1992 Sb., o ochran pírody a krajiny, ve smyslu pozdjších pedpis. Toto hodnocení vzniklo na základ stanoviska doteného orgánu ochrany pírody (Správa NP a CHKO Šumava.j. NPS /2006 ze dne ), v nmž není vylouen vliv na lokality soustavy Natura 2000, konkrétn na ptaí oblast a evropsky významnou lokalitu Šumava. 1.2 Postup hodnocení V rámci zpracování hodnocení ve smyslu 45i zákona 114/1992 Sb. probhla terénní šetení zpracovatele a jeho spolupracovník, cenné byly konzultace se zpracovatelem oznámení a dokumentace EIA RNDr. Vojtchem Vyhnálkem, jehož tým na lokalit provedl biologickou inventarizaci. Na AOPK R byly zakoupeny a využity podklady mapování biotop v EVL Šumava, jež se bezprostedn pedmtného území týkají. U všech potenciáln dotených pedmt ochrany v PO Šumava/EVL Šumava byl vyhodnocen vliv zámru výstavby a provozu Rekreaního parku Lipno vetn pístavu Hruštice podle kritérií uvedených v tabulce 1. Co se týe vlivu na pedmty ochrany v PO Šumava, byl respektován fakt, že hranice PO vedou po protjším pravém behu pehradní nádrže Lipno a pedmtné území leží mimo ni. Speciální pozornost byla vnována tetívkovi obecnému. Hlavním dvodem je fakt, že na jae 2007 byl opakovan potvrzen tok jednoho až dvou kohout na seených loukách mezi Camphotelem Hruštice a obcí Kováov a ve stejném prostoru byla pozorována i tetíví slepice. Tokaništ je situováno cca 350 m od východního okraje plánovaného Rekreaního parku Lipno. A pedmtné území neleží v PO Šumava, kde je tetívek obecný pedmtem ochrany, pesto bylo nutné provit, zda plánované zámry nebudou mít na tento významn negativní vliv. V této souvislosti probhla nároná terénní šetení. Byla zamena jednak na inventarizaci typ prostedí v blízkém i širším okolí zámru s cílem vymezit území vhodná jako životní prostor pro tetívka obecného, jednak na provení pítomnosti tetívka v dob hnízdní, vodní mláat a vykrmování. Získané informace posloužily k hodnocení, do jaké míry plánované zámry ovlivují tetívka coby pedmt ochrany v PO Šumava a jeho biotop. Zárove byly systematicky sbírány podklady, aby bylo možné v pípad mírného negativního vlivu vymezit konkrétní zmírující opatení, jež jeho dopad eliminují. 4

5 Tab.1 Hodnocení vliv na pedmty ochrany: Hodnota Termín Popis -2 Významn negativní vliv Negativní vliv dle odst. 9 45i ZOPK Vyluuje realizaci zámru (resp. zámr je možné realizovat pouze v urených pípadech dle odst. 9 a 10 45i ZOPK) Významný rušivý až likvidaní vliv na stanovišt i populaci druhu nebo její podstatnou ást; významné narušení ekologických nárok stanovišt nebo druhu, významný zásah do biotopu nebo do pirozeného vývoje druhu. -1 Mírn negativní vliv Vyplývá ze zadání zámru, nelze jej eliminovat. Omezený/mírný/nevýznamný negativní vliv Nevyluuje realizaci zámru. Mírný rušivý vliv na stanovišt i populaci druhu; mírné narušení ekologických nárok stanovišt nebo druhu, okrajový zásah do biotopu nebo do pirozeného vývoje druhu. Je možné jej vylouit navrženými zmírujícími opateními. 0 Nulový vliv Zámr nemá žádný prokazatelný vliv. 5

6 2 Struný popis zámr Zámyr: Kraj: Obec: Katastrální území: Investor: Zpracovatel: Pístav Hruštice a Rekreaní park Lipno Jihoeský Kováov Frymburk UBM - Bohemia 2 s.r.o. Václavské nám Praha 1 ATELIER 8000 spol. s r.o. Martin Krupauer, Jií Stítecký Zámrem je dlouhodobé zhodnocení pozemk v lokalit Kováov, vytvoení Rekreaního parku Lipno se souborem staveb urených pro rekreaní bydlení. Doplkovou nápl parku budou tvoit plochy služeb a sportu. Jejich souástí je vybudování mariny pístavišt pro sportovn rekreaní užití (zámr Pístav Hruštice ). Popis území Lokalita se nachází na jihu ech, v tsné blízkosti nejvtší eské vodní nádrže Lipno, cca. 4,1 km severozápadn od obce Frymburk, na poloostrov v sousedství Camphotelu Hruštice. Poloostrov Hruštice leží na levém behu vodní nádrže Lipno I.. Lokalita je dopravn pístupná ze silnice II/163 (Lipno nad Vltavou-erná v Pošumaví) odbokou u obce Milná, pes obec Kováov. Pozemek je ze severozápadní a z jihozápadní strany lemován pístupovou komunikací, z jihu a z východu pozemky povodí Vltavy, ze severovýchodní strany hranicí pozemku. 474/14. Pozemek je 1237 m dlouhý v severojižním smru a 664 m široký v západovýchodním smru. Celková rozloha je 40,01 ha. Povrch území, který je svažitý pevážn k jihovýchodu do zátoky pehradní nádrže, má nadmoskou výšku m n.m. Stávající Úpn SÚ Návrh zástavby respektuje platný územní plán, který byl schválen OZ dne pod íslem usnesení 114/2000. Závazné regulativy jsou: - zásady funkního využití - limity využití území ešení zmny.1 Úpn SÚ, která nejsou obsažena v závazných regulativech, se považují za smrná. Koncept Cílem klienta je realizovat Rekreaní park Lipno, který se skládá ze souboru rekreaních objekt víkendových dom (apartmánových dom, adových dom, samostatn stojících rodinných dom a dvojdomk), a dalších sportovních, gastronomických a infrastrukturních zaízení, vetn venkovních úprav a pípojek inženýrských sítí. Návrh zástavby respektuje charakter území svažitý terén, orientaci ke svtovým stranám, platný územní plán. Zástavba rekreaních objekt víkendových dom je nejvíce 6

7 Studie vlivu zám r P ístav Hruštice a Rekrea ní park Lipno na EVL a PO Prof. RNDr. V. Bej ek, CSc. erven 2008 koncentrovaná u p íjezdové komunikace na severozápad ( adové domy) a postupn se drobí a rozpadá dol z kopce sm rem k vodní nádrži Lipno (p es dvojdomky až k samostatn stojícím rodinným dom m na nejv tších parcelách) a dále p echází do volných pobytových luk. Po spádnicích prochází zástavbou pásy vzrostlé zelen, které rozd lují zástavbu do n kolika menších celk a mají také funkci v trolamu a biokoridoru pro živo ichy. Hlavní p ší a cyklistická komunikace prochází územím severovýchodním sm rem od centra. Centrum jako uzel služeb a spole enského života je navrženo u západního b ehu v kontaktu s vodou. V t sné blízkosti centra kolem hlavní p íjezdové komunikace jsou soust ed ny apartmánové objekty rekrea ního bydlení. Centrum samotné tvo í nabídka služeb (minimarket, prodejna a p j ovna sportovních pot eb, restaurace) a sportovních aktivit (sportovní hala s tenisem, squashem, saunou, fitness, zázemím pro exteriérové sporty). Zástavba je p evážn navržena z odkazem na historickou kontinuitu v tradi ních formách (sedlové, polovalbové a místy i valbové st echy) a materiálech (d evo, kámen, pálená taška, omítka). Nejvyšší objekty apartmány a objekt na nám stí jsou navrženy jako dvoupodlažní a podkroví, ostatní objekty jsou navrženy jako p ízemní a podkroví (viz obr.1). Dále investor hodlá vybudovat P ístav Hruštice. Jedná se o pevné molo z dubového d eva, které je neseno dubovými piloty beran nými do dna nádrže. Na molo jsou ukotvena plovoucí vývazišt s palubou rovn ž z dubového d eva. Sou ástí p ístavu je zpevn ná manipula ní plocha, šikmá rampa pro spoušt ní lodí na vodu, je áb a centrum technické a servisní pomoci plavidl m (viz obr.1). Obr.1 Navržený Rekrea ní park Lipno ( erven ohrani ené území) a P ístav Hruštice 7

8 3 Popis EVL a PO 3.1 Identifikace dotených lokalit Jako dotené popsanými zámry byly vyhodnoceny 2 lokality soustavy Natura 2000: EVL Šumava, kde pedmtné území leží, a PO Šumava, jejíž hranice sice vedou na pravém behu Lipenské nádrže, ale významný vliv na nkteré pedmty ochrany není vylouen (tab.2). Tab.2 Dotené EVL a PO NÁZEV KÓD ROZLOHA (HA) PO Šumava CZ Naízení vlády. 681/ ,12 EVL Šumava CZ Naízení vlády. 132/ , Pedmty ochrany dotených EVL a PO Ptaí oblast Šumava Pestože dominujícím typem lesa jsou na Šumav druhotné smrkové porosty, jsou zde zachovány také pralesovité nebo málo narušené enklávy kvtnatých buin a jedlin. V nižších polohách vznikla po tém úplném vysídlení Šumavy mozaika spoleenstev druhotného bezlesí a rzných sukcesních stadií. Typický je také znaný poet vodních tok a velké množství údolních a horských rašeliniš (AOPK R). Pedmtem ochrany této ptaí oblasti jsou populace a biotopy následujících druh uvedených v Píloze I Smrnice 79/409/EHS: chástal polní (Crex crex), áp erný (Ciconia nigra), datel erný (Dryocopus martius), datlík típrstý (Picoides tridactylus), jeábek lesní (Bonasa bonasia), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), tetev hlušec (Tetrao urogallus), tetívek obecný (Tetrao tetrix). Cílem ochrany ptaí oblasti je zachování a obnova ekosystém významných pro výše uvedené druhy v jejich pirozeném areálu rozšíení a zachování populací tchto druh ve stavu píznivém z hlediska ochrany. Dále se zde vyskytují: Chástal kropenatý, chástal malý, ledáek íní, lejsek malý, luák ervený, moták pilich, moták pochop, orel moský, puštík blavý, skivan lesní, slavík modráek, sokol sthovavý, strakapoud blohbetý, uhýk obecný, velojed lesní, výr velký, žluna šedá. Pedmty ochrany PO Šumava: Chástal polní (Crex crex) Hnízdním prostedím chástala polního jsou pedevším louky, zejména vlhké, dále i pole, hlavn s kulturami jetele nebo vojtšky. Na Šumav (Šklíba, Fuchs 2002) osídlují chástali polní nejdíve mokré, dlouhodob neseené louky a luní prameništ, pozdji se pesouvají do pravideln kosených luk a ruderalizované vegetace na jejich okrajích. Opuštny byly plochy zasažené pastvou i seí. U nás byl v souvislosti se zmnami krajiny od 60. let zaznamenán vzestup do vyšších poloh. Hnízdo je na zemi v hustém travním porostu, snšky se v hnízdech objevují od pli kvtna do ple ervence. Potravu chástala polního tvoí hlavn malí živoichové o velikosti 5-10 mm. Je to pevážn hmyz, hlavn brouci, dále rovnokídlí a dvoukídlí, kroužkovci a malí mkkýši, podíl rostlin je nepatrný. Potravu sbírá pi procházení porostem ze zem a z rostlin. Hustoty osídlení závisí na poetnosti v jednotlivých letech: revíry samc na Šumav mají v rozmezí 0,4-15,4 ha (Šklíba, Fuchs l.c.) Obsazenost kvadrát se siln zvýšila z 32 % v období na 62 % v letech V erveném seznamu (Šastný, Bejek 2003) je chástal polní s ohledem na celkov stále nízkou poetnost a její silné kolísání zaazen do kategorie VU - zranitelný druh. V PO Šumava hnízdí pár (AOPK R). áp erný (Ciconia nigra) Hnízdním prostedím ápa erného jsou lesnaté oblasti s tekoucími i stojatými mlkými vodami, vyžaduje dostatek zarybnných potok a ek i v okolní nelesnaté krajin. U nás hnízdí od lužních les nížin s bažinami a rybníky až do horských poloh, upednostuje listnaté a smíšené lesní porosty, ale hnízda se nalézají i v ist jehlinatých lesích, ze Znojemska a Podkrkonoší jsou dokonce známa hnízda v polních vtrolamech i 8

9 behových porostech. Hnízda staví pevážn na boních vtvích v korun vysokých strom (u nás zejména buku), zídka i na skále výjimen na zemi nebo na paezu. Snášení vajec probíhá od zaátku dubna do zaátku kvtna. Mláata jsou vyvádna v ervenci a srpnu. Za potravu slouží ápm erným pedevším ryby pimené velikosti, v menší míe žáby, plazi, vtší vodní bezobratlí, zejména hmyz, ideji i drobní savci. Potravu loví pevážn v mlké vod, nejen stojaté, ale hlavn pi brodní v potocích a íkách všech typ v lesnaté a zemdlské krajin. Obas sbírá potravu podobn jako áp bílý procházením na suché zemi. áp erný hnízdí v souasné dob v lesnatých oblastech tém na celém území eské republiky, od nížin až tém po horní hranici lesa. Celkový odhad hnízdního stavu ápa erného v R v letech inil pár. To je proti poetnosti k roku 1989 ( pár) zvýšení tém o 50 %. Stejn tak se zvyšovala obsazenost území z 27 % v letech na 62 % v letech a na 79 % v období V erveném seznamu (Šastný, Bejek 2003) je áp erný pesto dosud zaazen do kategorie VU - zranitelný druh. Nebezpeí pro populaci erných áp u nás pedstavuje pedevším vyrušování na hnízdištích pi lesních pracích, zejména pokud jsou provádny v dob píletu, vytváení pár a poátku hnízdní. Pomrn znané ztráty vznikající bhem migrace a v zimovištích jsou kompenzovány relativn velkým potem vyvádných mláat. V PO Šumava hnízdí 8-10 pár (AOPK R). Datel erný (Dryocopus martius) Datel erný hnízdní dutinu vysekává obvykle ve strom narušeném uvnit, nkdy ji pár používá adu let, jindy tesá každoron novou. Hnízdí jednou ron, v dubnu až kvtnu. Datel erný je klíovým druhem evropských les, protože je jediným šplhavcem, který vytváí hnízdní možnosti pro jiné velké dutinové hnízdie). Datel erný je v eské republice rozšíen pravideln po celém území. Pednost dává vtším lesním komplexm, které se vyskytují pedevším v pahorkatinách a horách. V horách vystupuje až k horní hranici lesa, kde ješt nalezne dostaten silné stromy pro vytesání hnízdních dutin. Celkový poetní stav datla erného v R byl v letech odhadnut na pár (Šastný, Bejek 1993), v období jeho poetnost vzrostla na pár. V erveném seznamu patí do kategorie LC - druh málo dotený (Šastný, Bejek 2003). V PO Šumava hnízdí pár (AOPK R). Datlík típrstý (Picoides tridactylus) Rozšíení datlíka típrstého se v podstat shoduje s rozšíením smrku ztepilého a dalších druh rodu Picea. Typickým životním prostedím tohoto druhu v R jsou staré horské, pedevším jehlinaté a smíšené porosty pralesního charakteru se suchými i jinak poškozenými stromy. Hnízdní dutinu si totiž buduje nejastji v suchém i nahnilém jehlinanu, obvykle smrku i jedli. Hnízdí jednou ron, od poloviny dubna do ervna. Jeho potrava je výhradn živoišná, devokazní brouci (hlavn larvy tesaík), ale i housenky, mry atd. V echách se datlík típrstý pravideln vyskytuje na Šumav, v Blanském lese, v Novohradských horách a po pozorováních v období se zdá, že i v eském lese. V nkterých ástech Šumavy dosahuje poetnosti strakapouda velkého a nkdy jej poetn i pevyšuje. O hnízdní hustot na Šumav jsou k dispozici pouze starší data: klimaxová smrina na Trojmezné hoe a Boubínský prales 0,6 ex./10 ha (Bürger 1987a,b). Obsazenost tverc datlíkem típrstým zstává ve všech mapovacích obdobích pibližn stejná, pohybuje se v rozmezí 5-6 %.Celkový poet hnízdících pár na území R se od minulého mapování v letech nezmnil a zstává na V novém erveném seznamu patí datlík típrstý do kategorie EN ohrožený druh (Šastný, Bejek 2003). Moderní lesnické praktiky spojené s odstraováním starých a mrtvých strom mu píliš nesvdí. V PO Šumava hnízdí pár (AOPK R). Jeábek lesní (Bonasa bonasia) Jeábek lesní je vázán na horské a podhorské lesy. Dává pednost rozsáhlým starým porostm s bohatým keovým patrem listná, jejichž plody se v lét a na podzim živí. Dležité je i dobe vyvinuté bylinné patro. Nesmjí chybt svtliny a pechody mezi jednotlivými typy lesa a lesní cesty (Klaus, Sewitz 2000). Jeábek lesní je v eské republice rozšíen jen v nkterých oblastech. V echách jsou to pedevším Šumava, Novohradské hory a Blanský les, na Morav Beskydy, Javorníky, Vsetínské a Hostýnské vrchy. Klaus a Sewitz (2000) zjistili u Rejnštejna na Šumav (100 km 2 ) kolísání hustoty teritoriálních kohout mezi 2,4-5,4 ks/1 km 2. Kmenové stavy jeábka se na Šumav pohybovaly v letech v rozmezí ex. s minimem v 80. letech (ervený a kol. 2000). Obsazenost kvadrát jeábkem lesním se v R od 70. let pohybuje v rozmezí %. To potvrzuje názor, že jeho stavy jsou u nás celkem setrvalé nebo se dokonce zvyšují. V letech žilo u nás pár, v období pár (Šastný a kol. 1996). Pi posledním mapování v letech byly stavy jeábka lesního odhadnuty na pár. V navrhovaném erveném seznamu z 80. let figuroval jeábek lesní v kategorii VU zranitelný druh a v ní zstal i v novém erveném seznamu (Šastný, Bejek 2003). V PO Šumava hnízdí pár (AOPK R). 9

10 Kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) V R obývá kulíšek nejmenší hlavn staré jehlinaté a smíšené lesy v horách a stedních nadmoských výškách, ideji i v nížinách Staré stromy mu poskytují dutiny vytesané obvykle jinými šplhavci. V nich hnízdí a tam také ukrývá do zásoby potravu. Tu tvoí pevážn drobní zemní savci a také drobní ptáci, které loví nejastji za veerního i ranního šera na okrajích les, pasekách, rašeliništích, pastvinách a jiných ídce zalesnných terénech. Rozhodn již neplatí, že by byl kulíšek nejmenší jen druhem horských i podhorských les, vyskytuje se totiž i v lesích nižších poloh, nap. v jižních echách od 390 do 1260 m n. m. Nevyhýbá se ani malým lesm o rozloze 0,2 km 2 (Kloubec 1987). V nkterých oblastech, nap. na Šumav, je pokládán za nejhojnjší sovu. V období byla denzita v Boleticích na Šumav stanovena na 6,1 páru/10 km 2 lesa (Kloubec). V období byl celkový poet kulíšk nejmenších v R odhadnut na pár, v letech se tento odhad zvýšil na pár. Tyto vysoké odhady stejn tak jako rychlé šíení druhu nemohou být jen odrazem zvýšené pozornosti ornitolog vnované této sov, jak se o tom ásten uvažovalo, ale je jednoznan zpsoben nárstem stav trvajícím již od 70. let minulého století. Svdí o tom i zvýšení potu kvadrát s prokázaným hnízdním ve tech po sob následujících mapováních: %, %, %. I pes nárst poetnosti patí kulíšek nejmenší v novém erveném seznamu i nadále do kategorie VU druh zranitelný (Šastný, Bejek 2003). V PO Šumava hnízdí pár (AOPK R). Sýc rousný (Aegolius funereus) Sýc rousný preferuje staré vysokokmenné lesy ve vyšších polohách, pevážn lesy jehlinaté (hlavn smrkové) a smíšené, žije však i v lesích listnatých, u nás hlavn v buinách. Obsazuje ale i rozsáhlé jehlinaté lesy nižších poloh, hnízdí i na imisních holinách s jednotlivými doupnými stromy (nap. Krušné hory, Krkonoše, Jizerské hory). Hnízdí v dutinách pevážn vytesaných datlem erným, rád však obsazuje i vyvšené hnízdní budky. V nkterých horských celcích patí sýc rousný, zvlášt ve vyšších polohách k nejhojnjším sovám (Krušné hory Bejek, Šastný, Šumava Kloubec, Beskydy apek, Jeseníky - Vonika). Na Šumav hnízdí sýc rousný v nadmoských výškách m, nejvíce lokalit leží mezi m (Kloubec 2003). V centrální Šumav a jejím podhí na ploše cca 5000 km 2 odhadl Kloubec (l.c.) velikost hnízdní populace na pár (denzita v letech v Boleticích 4,6 páru/10 km 2 lesa - Kloubec). Hnízdní hustota se z roku na rok mže siln mnit podle výše potravní nabídky. Nap. v letech na Šumav poet volajících samc na 50bodovém transektu kolísal podle ní v rozmezí 0,6-6,3 (Kloubec, Paenovský 1996). Celková poetnost sýce rousného v R byla v letech odhadnuta na pár, Danko a kol. (1994) dospli pro r k odhadu pár. V období se poetnost zvýšila na pár. V novém erveném seznamu patí sýc rousný mezi druhy zranitelné (Šastný, Bejek 2003). V PO Šumava hnízdí pár (AOPK R). Tetev hlušec (Tetrao urogallus) Tetev hlušec je obyvatelem starých rozlehlých jehlinatých a smíšených les prostoupených rašeliništi, vesovišti a pasekami s bobulonosnými bylinami a kei, pedevším borvkou. Dležitá je i pítomnost mraveniš, larvy a kukly z nich jsou významnou složkou potravy malých kuat. Samice se o snšku i vylíhlá mláata stará sama, vodí je až do podzimu, kdy se rodiny rozdlí do hejnek podle pohlaví. Už od poátku minulého století, zvlášt ale od 40. let stavy teteva hlušce v eské republice prudce klesaly. Vymizel z ady tradiních míst výskytu, zvlášt v nižších polohách. Mezi lety se zmenšila plocha obývaná tetevem na 10 % pvodní rozlohy (Fišer a kol. 1979) a pokles stále pokraoval. Ješt v období byl druh zastižen v 11 % mapovacích kvadrát, v období už jen v 7 % a v letech v 5 % tverc. Už pi mapování v letech zmizel tetev z vnitrozemí a výskyt byl omezen jen na pohraniní horstva. Tak tomu bylo i pi posledním mapování , osídlené plochy v pohraniních pohoích se však ješt zmenšily. Životaschopná populace se udržela jen v centrální a západní ásti, kde i v období minima ( ) žilo kus tetev. Potšitelné je, že se poty tetev na Šumav stále zvyšují: jedinc, , , a kus. Zda jde skuten o nárst populace nebo jen o pechodný stav i je dvodem vypouštní na bavorské i eské stran Šumavy, se ukáže až v dalších letech. V každém pípad však platí, že na Šumav žije kus, což je 90 % všech našich tetev (Bufka a kol. 2000, Bufka in verb.). V prbhu desetiletí poklesly stavy teteva v R z 1229 na 459 ex. (Wolf, Kokeš 1979). Pozdjší odhad byl podstatn vyšší, v letech to bylo kohout (Šastný a kol. 1987). V letech však poetnost inila již jen kohout (Šastný a kol. 1996). V období byl odhad, zejm v souvislosti s vypouštním umle odchovaných tetev, kus. Vzhledem ke katastrofálním úbytkm poetnosti i vzhledem k trvalému zmenšování obývaného území byl tetev hlušec už v 80. letech zaazen v navrhovaném erveném seznamu do kategorie CR kriticky ohrožený druh. V této kategorii zstal i 10

11 v novém erveném seznamu (Šastný, Bejek 2003). Na Šumav žije reliktní populace tohoto boreomontánního druhu, jedna z mála vitálních ve stední a západní Evrop (cca 90% odhadovaných pot v R) ervený. Tetívek obecný (Tetrao tetrix) Tetívek obecný obývá nejradji místa, kde se stídají jehlinaté a smíšené lesy prostoupené svtlinami a pasekami s rašeliništi, vesovišti, loukami a pastvinami s rznými typy rozptýlené zelen. V imisemi postižených oblastech v R vyhledává rozsáhlé holiny zarstající náhradními devinami o výšce 1-4 m, ve vojenských prostorech dopadové plochy a území narušovaná tžkou technikou. Ve všech biotopech je nutná dosti vysoká vlhkost až zamokenost a hojnost podrostu tvoeného hlavn borvkou, brusinkou, vlochyní, klikvou a jinými bobulovinami (Hudec, Šastný a kol. 2005). Poátkem nového milénia byly hlavními oblastmi výskytu tetívka Krušné hory (odhadem kohout), dále Jizerské hory ( kohout), Krkonoše ( samc vetn polské ásti Flousek, Gramsz 1999) a Šumava (116 kohout). Silné kolísání pot je patrné z výsledk sítání na 46 tokaništích na Šumav (Bürger a kol. 2000): kohout, , , kohout. Jednoznaný úbytek však byl prokázán ve VÚ Boletice, kde ješt v r tokalo 68 kohout, v r však již jen (Kloubec). Managementová opatení v podmínkách R pro tento druh navrhli Šastný a kol. (2000). V letech byl celkový stav v R odhadnut na kohout, v období na kohout (Šastný a kol. 1996) a v letech jen na kohout. V navrhovaném erveném seznamu z 80. let byl tetívek obecný zaazen mezi ohrožené druhy (kategorie EN), do které spadá i v novém erveném seznamu (Šastný, Bejek 2003). V PO Šumava v souasnosti hnízdí pár (AOPK R) Evropsky významná lokalita Šumava Zahrnuje pohoí na JZ R pi státní hranici s Rakouskem a Spolkovou republikou Nmecko. Souástí EVL Šumava je NP Šumava a CHKO Šumava a ást biosférické rezervace Šumava. Území sahá od obce Svatá Kateina (okres Klatovy) na SZ k obci Pední Výto (okres eský Krumlov) na JV (AOPK R). Pedmtem ochrany této Evropsky významné lokality jsou ( tun a podtržen jsou uvedeny prioritní typy pírodních stanoviš, resp. prioritní druhy) Stanovišt 3130 Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupn kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh jiných oblastí, s vegetací tíd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea Plochy s pevahou jednoletých rostlin a v období klíení charakteristických druh dobe provlhené. Nejastji jde o obnažená dna letnných rybník, periodických tní a mrtvých ramen, behy pehradních nádrží a pískoven s kolísající výškou vodního sloupce, vzácnji íní náplavy, mechanicky narušená a zaplavovaná místa v loukách, okraje slanisek, zamokená pole a cesty. Substrátem je písek, štrk, jíl nebo bahno s vysokým podílem organických látek a kyselou až mírn bazickou reakcí Pirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition Porosty ponoených nebo na hladin plovoucích rostlin, které se ve vod voln vznášejí nebo jsou zakoenny v substrátu dna. Porosty jsou z hlediska struktury velmi rznorodé. Mohou být jedno- až tívrstevné. ada druh doasn vytváí vrstvu nad vodní hladinou. Osídlují eutrofní až mezotrofní pirozené a polopirozené stojaté nebo pomalu tekoucí vody s ph vyšším než Nížinné až horské vodní toky s vegetací svaz Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion Druhov chudá spoleenstva vodních makrofyt, která osídlují koryta tekoucích, pípadn periodicky prtoné toky. Jedno až dvojvrstevné porosty jsou tvoeny pedevším ponoenými nebo ásten na hladin plovoucími druhy koenujícími ve dn. Síla vodního proudu mže bhem roku výrazn ovlivnit horizontální rozložení porost. Nejastji najdeme lakušníky, rdesty, mechorosty a asy. Jednotka je rozšíená od nížinného do montánního stupn Evropská suchá vesovišt Vegetace drobných keík s pevahou vesu, v horských a podhorských polohách též s borvkou a brusinkou, vzácn s medvdicí nebo s vesovcem. Pimíšeny jsou rzné druhy trávy, ostice a širokolistých byliny, celkov však jde o vegetaci druhov chudou. Významn se uplatují mechorosty a lišejníky. Primární výskyty se 11

12 nacházejí na skalních hranách a výchozech živinami chudých hornin. Pdy jsou mineráln chudé, mlké nebo hlubší s vyluhovaným pdním horizontem. Rozkladem opadu z keík dochází k okyselování pdy Formace jalovce obecného (Juniperus communis) na vesovištích nebo vápnitých trávnících Rozvolnné nebo tém zapojené formace jalovce a travinnobylinné nebo keíkovité vegetace. Jalovec se nejastji šíí na extenzivn využívané nebo opuštné pastviny bez ohledu na typ substrátu. Preferuje však lehí pdy, resp. vysychavá stanovišt. Cenné jalovcové formace najdeme v trávnících od nejnižších poloh pes pastviny (svaz Cynosurion) až po chudé podhorské smilkové trávníky s dominantním vesem Druhov bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evrop v podhorských oblastech) Nízké trsnaté smilkové trávníky se vyskytují v podhorských, horských až subalpínských polohách jako náhradní vegetace po rzných typech acidofilních les, vzácnji kleových porost. Primárn se tato vegetace nachází v obvodech sudetských kar. Osídlují pomrn hluboké, sušší až vlhké, humózní, písitohlinité, kyselé pdy, které jsou pomrn chudé na živiny Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých pdách (Molinion caeruleae) Druhov pestré, stedn vysoké travinno-bylinné porosty, které se vyskytují na minerálních a slatinných pdách, od kyselých až po bazické substráty. Hladina podzemní vody v prbhu roku výrazn kolísá avšak nedochází k povrchovým záplavám. Bhem léta pak dochází k pechodnému vysychání. Kvtnaté bezkolencové louky se vyskytují nejastji v kontaktu se slatinnými loukami. Louky jsou zpravidla jednou ron koseny Vlhkomilná vysokobylinná lemová spoleenstva nížin a horského až alpínského stupn Uzavená vysokobylinná spoleenstva s pevahou vysokých širokolistých bylin na bezích a náplavech horských potok a bystin, ve vlhkých žlabech a kotlinách v montánním stupni, zejména však v subalpínském a alpínském stupni, patí sem také vegetace pravideln zaplavovaných luk a vlhké louky podél ek a potok nebo na prameništích. Charakteristickým druhem lem horských potok je nap. devtsil lékaský, ve vlhkých loukách mže dominovat tužebník jilmový nebo kakost bahenní, pop. rozrazil dlouholistý i pryšec lesklý Extenzivní seené louky nížin až podhí (Arrhenatherion, Brachypodio- Centaureion nemoralis) Extenzivn hnojené, jedno- až dvojsené louky s pevahou vysokostébelných travin jako je ovsík vyvýšený, psárka luní, trojštt žlutavý, tomka vonná nebo kostava ervená. Vyskytují se v aluviích ek, na svazích, náspech, v místech bývalých polí a na zatravnných úhorech od nížin do hor, vtšinou v blízkosti sídel. Osídlují mírn kyselé až neutrální, stedn hluboké až hluboké, mírn vlhké až mírn suché pdy s dobrou zásobou živin. Velká promnlivost druhového složení odráží pomrn široké ekologické spektrum a místní zpsob hospodaení Horské seené louky Pedstavují extenzivn hnojené, jedno- až dvojsené hospodásky využívané louky v horských oblastech. Ve stedn vysokých zapojených porostech dominují trávy kostava ervená, lipnice širolistá a trojštt žlutavý, z bylin pak pedevším kakost lesní a koprník šttinolistý. Pdy jsou pomrn dobe zásobené živinami, mírn kyselé až kyselé, mohou být mlí až kamenité Aktivní vrchovišt Termín aktivní vrchovišt znamená, že pevážná rozloha rašeliništ vyklenutého tvaru je pokryta rašelinotvornou vegetací s aktivní tvorbou humolitu. Jde o pirozen otevená spoleenstva vodou bohat zásobených vrchoviš s mozaikovitou strukturou, kde se nacházejí vyvýšené bulty, dále šlenky nebo jezírka s otevenou hladinou vody. Voda je tu oligo až dystrofní, kyselá s nepatrným obsahem živin a bazických iont. Pro existenci vrchoviš je dležitá pevaha píjmu srážkové vody nad jejím výparem. Vrchovišt vznikají pouze v oblastech s chladným klimatem a bohatými srážkami. Dominují tu rašeliníky, nkteré druhy ostic a keíky šichy, klikvy i kyhanky Pechodová rašeliništ a tasovišt Osticovo mechová rašelinná až slatinná spoleenstva, která jsou dobe zásobená podzemní vodou, jejíž hladina dosahuje na povrch nebo blízko pod nj. Dominují tu nízké ostice. Dobe je vyvinuté mechové patro. Najdeme je ve svazích a údolích, na prameništích, blízko potok na chudém geologickém podloží. Vrstva humolitu je obvykle nižší než u vrchoviš, pohybuje od desítek centimetr k nkolika metrm. Dležitá je vysoká hladina podzemní vody s kyselou až mírn zásaditou reakcí, chudou až stedn bohatou na živiny Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svah Je sem azeno též pírodní stanovišt S1.2 Štrbinová vegetace silikátových skal a drolin. Stinné i slunné skalní srázy a balvanové rozpady v údolích, vzácnji opuštné lomy a staré zdi Buiny asociace Luzulo-Fagetum 12

13 Floristicky chudé acidofilní bukové porosty v nižších polohách. Pimíšen je dub, ojedinle jedle. Vyskytují se na mineráln chudých horninách žuly, ruly, fylity atd. Pdy jsou vtšinou mlké, skeletovité rankery. Ve vyšších polohách se vyskytují smíšené bukové a smrko-jedlo-bukové lesy na pdách mineráln nenasycených, náchylných k podzolizaci. Keové patro je málo vyvinuté, tvoí ho zejména zmlazující jedinci hlavních devin. V bylinném pate pevažují acidofilní a oligotrofní druhy Buiny asociace Asperulo-Fagetum Mezotrofní a eutrofní porosty nesmíšených buin a smíšených jedlo-bukových les zpravidla s vícevrstevným bylinným patrem, které vytváejí typické lesní sciofyty s vysokými nároky na pdní živiny. Vyskytují se na rzném geologickém podloží, na svazích se sklonem do 20 stup, na stedn hlubokých až hlubokých, trvale provlhených pdách s dobrou humifikací. Porosty jsou vysoce zapojené Stedoevropské subalpínské buiny (s javorem Acer a šovíkem horským Rumex arifolius) Vysokobylinné horské javoro-bukové lesy s pímsí sutinových devin, pípadn jedle a smrku. Vyskytují se v hebenových a suových oblastech vyšších pohoí. Optimum mají tam, kde tvoí horní hranici lesa buk. Vyhovují jim mlké pdy s vyšším obsahem skeletu a píznivou humifikací, charakteristický je zvýšený obsah nitrát. Keové patro je chudé, tvoí ho zmlazující jedinci devin Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Azonáln a pdním složením podmínná spoleenstva smíšených javoro-jasano-lipových les v suových svazích, úžlabinách a roklinách na mineráln bohatších až stedn živných silikátových horninách. Velkou druhovou diverzitu devin zvyšuje píms druh z kontaktních zonálních spoleenstev. Keové patro je bohat vyvinuté. Ve spoleenstvu bylin se uplatují nitrofilní druhy. 91D0 Rašelinný les Nezapojené porosty bízy, borovice a smrku na rašelinných pdách. Keové patro tvoí zmlazující deviny stromového patra. Bylinné patro je nezapojené, tvoí ho zejména keíky kyhanky, vesu a rojovníku. Mechorosty pokrývají % pdního povrchu, dominantní jsou rašeliníky. Rašelinné lesy se vyskytují ve srážkov bohatších oblastech, v podmáených rovinatých polohách nebo v mírných terénních sníženinách, kde hladina podzemní vody alespo po ást roku stagnuje tsn pi povrchu pdy. 91E0 Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno- Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Jednotka zahrnuje lužní lesy v nejnižších ástech aluvií ek a potok, kde jsou hlavním ekologickým faktorem pravidelné záplavy zpsobené povrchovou vodou nebo zamokení zpsobené podzemní vodou. Patí se nezapojené vrbo-topolové porosty (mkký lužní les) rozšíené v záplavových územích vtších ek a olšiny podél potok a menších ek ve vyšších polohách. Charakteristicky se uplatují nitrofilní a hygrofilní druhy Acidofilní smriny (Vaccinio-Piceetea). Jehlinaté lesy s dominantním smrkem ztepilým, který tvoí rznovté porosty. Ve stromovém a keovém patru se uplatují i listnáe nap. javor klen a jeáb ptaí. Bylinné patro je dosti zastínné a má promnlivou pokryvnost. Mechové patro je dobe vyvinuté a jeho pokryvnost dosahuje zejména u rašelinných smrin až 90 %. V nižších polohách jde o azonální vegetaci podmáených, oglejených nebo zrašelinných pd. V horách jsou smriny pevládajícím typem lesa na svazích a plošinách horských heben s podzolovými a kamenitými pdami Druhy Mihule potoní (Lampetra planeri) Je neparazitickým druhem žijícím ve sladkých vodách. Larvy (minohy) žijí zahrabány v jemném sedimentu, kde se živí detritem. Vtšinou ve roce života dochází k metamorfóze, kdy se z larev stávají plodní dosplci. Ti po tení hynou. V R byla zjištna na více než 400 lokalitách. Dvodem pro písnou ochranu byl razantní úbytek mihulí z eských vod za posledních 40 let. Zpsobily to úpravy tok, pi nichž docházelo k likvidaci vhodných náplav a dnového substrátu pro život minoh a zneištní nkterých potok a ek. Netopýr velký (Myotis myotis) V R se vyskytuje prakticky na celém území státu. Hojnjší je v nižších a stedních nadmoských výškách. V našich podmínkách letní kolonie samic (až nkolik set ex.) osídlují pdy velkých budov. Jako zimovišt využívá podzemní prostory jeskyn, štoly, sklepy atd. Pravidelné pelety vtšinou nepesahují 20 km. V R je dnes nejvíce ohrožen pestavbami pdních prostor budov s letními koloniemi, rušením na zimovištích a nevhodným uzavíráním vchod do starých štol a jeskyní. Perlorodka íní (Margaritifera margaritifera) Perlorodka íní osídluje oligotrofní potoky a eky. Její existence je závislá na specifickém spoleenstvu celého povodí, a to jak z hlediska zdroj potravy, tak i z hlediska reprodukce. Záchrana perlorodky íní není ešitelná 13

14 jako záchrana jednoho živoišného druhu, ale vyžaduje obnovení celého pestrého spoleenstva oligotrofních tok. Hlavní výskyt v R je v horním toku Vltavy, Blanice, Malše a jejich etných pítok. Rys ostrovid (Lynx lynx) Za primární prostedí rysa v Evrop a na Sibii se považují lesy všeho druhu. Je to samotáské teritoriální zvíe, okrsky jedinc stejného pohlaví se mohou z malé ásti pekrývat. Rys. Nejdležitjší potravou je srnec obecný. Hlavní píinou ohrožení rysa je pímé pronásledování lovkem. Významná je fragmentace vhodných biotop a vysoká míra rušení. Hlavní souástí ochranáských opatení je osvta, a to pedevším mezi myslivci. Vzhledem k potravním a prostorovým nárokm druhu je nezbytné zajistit územní ochranu na ploše o rozloze v ádech desítek km 2. V jádrových oblastech musí být vysoká lesnatost a dostatek koisti. Stevlík Ménetriesv (Carabus menetriesi pacholei) Reliktní tyrfobiontní druh. Žije výlun na vrchovištích, pop. rašelinných loukách i rašelinných lesních stanovištích ve vrstv živého rašeliníku. Imaga se vyskytují od konce dubna do záí, s maximem výskytu poátkem ervna; letní období pežívají v diapauze. Existenci druhu ohrožují zásahy do rašeliniš, zejména jejich odvodování. Na území R se vyskytuje ve tech izolovaných populacích - krušnohorské (nálezy známy ze 7 faunistických tverc), šumavské 13 tverc) a hornorakouské (2 lokality v Novohradských horách). Vranka obecná (Cottus gobio) Vranka obecná žije v proudných tocích horského a podhorského pásma, kde se po vtšinu asu ukrývá pod kameny. Je velmi citlivá na zneištní tok a dostatek kyslíku ve vod. Ohrožovat predaním tlakem ji mohou lososovité ryby, pedevším pstruh obecný, vysazované ve velkých potech. V R se vranka obecná vyskytuje ve všech povodích. Dnes je známo více než 250 lokalit. Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) Pvodn jeskynní druh, který ve stední Evrop využívá také úkryty v lidských stavbách. Letní kolonie samic jsou nevelké na pdách, ale také sklepích budov. K zimování se vrápenci uchylují krom jeskyní také do teplejších štol a velkých sklep. Rozšíen je zejména v teplejších oblastech, obývá však také podhí. Známy jsou jen kratší pesuny mezi letními úkryty a zimovišti. V R je tento druh v souasnosti nejvíce ohrožen pestavbami stech a pdních prostor budov s letními koloniemi. Vydra íní (Lutra lutra) Ve svém areálu osídluje vydra íní tém všechny typy vodních biotop. Populace u nás obsazují ti rozdílné typy biotop - horské oligotrofní vodní toky, vrchovinné toky s kaskádami malých a stedních rybník a ploché rybniní oblasti. V rámci R existuje nkolik oblastí, které jsou vydrou trvale obývány: jižní a jihozápadní echy, piléhající ásti stedních ech a eskomoravská vrchovina. Dále jsou významné Beskydy, Labské pískovce a povodí Plounice. Se zlepšováním kvality vody lze oekávat, že se vydra dále rozšíí. V 90. letech minulého století zaala populace vydry postupn zvyšovat poetnost a zvtšovat areál. V posledních letech se však objevily další ohrožující faktory, pedevším autoprovoz a nelegální lov. Hoeek eský (Gentianella bohemica) Hoeek eský je endemit R, bavorské ásti Šumavy, severního Rakouska a jižního Polska. Tžišt rozšíení druhu je v eském masívu. V souasné dob je u nás evidováno okolo 60 lokalit, nejvíce se jich zachovalo na Šumav a v Šumavsko-novohradském podhí. Rostl na pastvinách, krátkostébelných loukách, seených vlhích loukách a na mnoha narušovaných stanovištích (okraje cest, okraje lom, lesní lemy). Jeho rozšíení se v posledních padesáti letech drasticky snížilo, nyní se vyskytuje zejména na stávajících i nedávno opuštných pastvinách a na pravideln obhospodaovaných loukách, nebo snáší jen rozvolnné porosty bylin. 14

15 Studie vlivu zám r P ístav Hruštice a Rekrea ní park Lipno na EVL a PO Prof. RNDr. V. Bej ek, CSc. erven Vyhodnocení významnosti vliv zám ru na EVL a PO 4.1 Zhodnocení úplnosti podklad Zpracovatel provedl osobn pot ebná terénní šet ení, krom toho spolupracoval s RNDr. Vojt chem Vyhnálkem, který se svými spolupracovníky provád l na lokalit podrobnou biologickou inventarizaci v rámci procesu EIA. Velice d ležitým a cenným podkladem pro hodnocení stanoviš byla data mapování biotop na území o rozm rech cca 1,7x1,2 km z databáze AOPK R (Obr.3). Na ja e 2007 byl na se ených loukách mezi obcí Ková ov a Camphotelem Hruštice opakovan prokázán výskyt tet ívka obecného, a to jedné slepi ky a jednoho až dvou tokajících kohoutk. 4.2 Vyhodnocení vliv zám ru na p edm ty ochrany dot ené lokality Obr. 3 Segmenty mapování biotop Natura 2000 v širším okolí zám ru ( AOPK R, 2006) 15

16 Tab. 3 Pehled segment zmapovaných biotop Natura 2000 na území o rozmrech cca 1,7 x 1,2 km. ( AOPK R, 2006) ROZLOHA BIOTOP NATURA ,0462 M ,0736 M ,5753 M ,4580 K ,7320 L2.2A 91E0 * 6 2,0897 L2.2B 91E0 * 6 1,3931 M ,0594 K ,1253 K ,4084 M ,0637 K ,0897 M ,2648 M ,2816 L2.2A 91E0 * Tab. 4 Úhrnné plochy jednotlivých zmapovaných biotop Natura 2000 ve sledovaném území (viz. obr. 4, tab.3) BIOTOP (Chytrý a kol. eds. 2001) NATURA 2000 POET SEGMENT ROZLOHA (ha) M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrát - 1 0,0462 M1.7 Vegetace vysokých ostic - 5 2,6989 M2.1 Vegetace letnných rybník ,0736 K2.1 Vrbové koviny hlinitých a písitých - 4 0,7064 náplav L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy 91E0 3 4,1033 Všechny se nacházejí v bezprostedním kontaktu s územím Rekreaního parku Lipno. Pi vyhodnocení vliv zámru na PO Šumava a EVL Šumava byly brány v úvahu jak vlivy zpsobené výstavbou, tak i využíváním Rekreaního parku Lipno vetn mariny. Mezi pedmty ochrany dotené EVL a PO Šumava, které by mohl zámr eventuáln ovlivnit a kterým se toto hodnocení dále podrobn vnuje, patí: Chástal polní Tetívek obecný Stanovišt 3130 Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupn kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh jiných oblastí, s vegetací tíd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea Prioritní stanovišt 91E0 Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Vydra íní 16

17 Tab. 5 Vyhodnocení vlivu zámru na pedmty ochrany PO/EVL Šumava v pedmtném území PEDMT OCHRANY PO/EVL VLIV BHEM VÝSTAVBY VLIV BHEM PROVOZU Chástal polní -1-1 Tetívek obecný E0 * 0 0 Vydra íní 0 0 Komentá: Chástal polní Hnízdním prostedím chástala polního jsou pedevším louky, zejména vlhké, dále i pole, hlavn s kulturami jetele nebo vojtšky. Významná je pítomnost mokin a prameniš a také výška vegetace, její struktura a hustota. Na Šumav (Šklíba, Fuchs 2002) osídlují chástali polní nejdíve mokré, dlouhodob neseené louky a luní prameništ, pozdji se pesouvají do pravideln kosených luk a ruderalizované vegetace na jejich okrajích. Opuštny byly plochy zasažené pastvou i seí. U nás byl v souvislosti se zmnami krajiny od 60.let zaznamenán vzestup do vyšších poloh. Potravu chástala polního tvoí hlavn malí živoichové velcí 5-10 mm, a to hmyz, hlavn brouci, dále rovnokídlí a dvoukídlí, kroužkovci a malí mkkýši, podíl rostlin je nepatrný. Potravu sbírá pi procházení porostem ze zem a z rostlin. Druh svým výskytem vázaný na mozaiku antropogenního bezlesí. Pozemky urené k realizaci Rekreaního parku Lipno dnes tvoí pevážn intenzivn obhospodaované louky, které nejsou optimálním prostedím tohoto druhu. V tsném sousedství plánovaného Rekreaního parku Lipno je extentivn obhospodaovaná vlhká louka, která navazuje na nivu potoka (foto 10). Pi správném managementu mže sloužit jako vhodné prostedí pro chástala polního. Navíc byl Bhem terénních pochzek v roce ex. zaznamenán v hnízdní dob na extenzivn obhospodaované vlhké louce pi okraji obce Kováov. Toto místo není souástí pedmtného území. Vzhledem k výše uvedeným skutenostem hodnotíme vliv zámr na pedmt ochrany PO Šumava chrástala polního jako mírn negativní, jež lze vhodnými managementovýmim opateními eliminovat. Tetívek obecný Tento druh obývá oblasti, kde se stídají mladé jehlinaté a smíšené lesní porosty prostoupené svtlinami a pasekami s rašeliništi, vesovišti, loukami a pastvinami s rznými typy rozptýlené zelen. Všechny trvale obývané biotopy se vyznaují dosti vysokou vlhkostí a hojným zastoupením podrostu, jenž tvoí hlavn borvka, brusinka, vlochyn, klikva a jiné bobuloviny. Otevené plochy na rašeliništích a loukách jsou tradiními místy, která ptáci využívají k toku. Ten probíhá v asných ranních hodinách od bezna do kvtna. Po dosednutí na zem asto ješt ped svítáním se kohoutci ozývají ostrým hlasem (usují - první slabika zvýraznná), spouštjí kídla, vztyují a rozprostírají ocas, epýí peí a nafukují krk; zobák mají pootevený a s tepotáním kídel povyskakují nebo i vyletují do výšky. Potom následuje druhá fáze, tzv. bublání, jež je slyšitelné na velkou vzdálenost.slepice piletují na tokaništ obvykle pi východu slunce a k páení dochází na tokaništi, nebo ptáci z tokaništ odletují. Místo pro hnízdo vybírá samice. Bývá to jen kotlinka na zemi v porostu rzných bylin nebo kovin, ve smrkovém náletu apod., dokonale ukrytá. Hnízdní kotlinka bývá jen málo vystlána travou, jehliím nebo peím, zvlášt péry ze sedící samice. Hnízdní zaíná v kvtnu až ervnu. Sedí jen samice, a to velmi pevn a vytrvale. Sama též peuje o mláata. Sezení zaíná po snesení posledního nebo pedposledního vejce, trvá dní. Kuata opouštjí 17

18 hnízdo ihned po oschnutí; slepice je odvádí k první potrav, rozhrabuje jim pdu a ukazuje nebo i pedkládá potravu, zpoátku hlavn hmyz. Mláata se vyvíjejí velmi rychle, již ve stáí 1 týdne poletují, ve 2 týdnech jsou schopna letu na vtší vzdálenost. Ped nebezpeím se ukrývají pitisknutím k zemi. Po dobu 1-1,5 týdne pespávají pod samicí, do stáí 1-1,5 msíce ješt na zemi a teprve pozdji na stromech. V rodinách se zdržují do konce srpna až záí, pak se rozdlují do hejnek podle pohlaví. V zim se sice zdržují ve smíšených hejnech, avšak s tendencí k pohlavní segregaci V dubnu a kvtnu 2007 byli opakovan pracovníky Správy CHKO a NP Šumava pozorováni 1-2 kohouti a jedna slepice tetívka obecného na loukách mezi Camphotelem Hruštice a obcí Kováov. Jejich výskyt byl potvrzen i bhem spolené pochzky pracovník Správy CHKO a NP Šumava, spolenosti EIA servis s.r.o., UBM Bohemia a firmy Atelier 8000 s.r.o. dne (mapa 1). Od ervna do záí bylo vykonáno nkolik celodenních exkurzí na pedmtné lokalit a jejím okolí s cílem prokázat pítomnost tetívka obecného ve fázi vodní kuat až rodinných hejnek. Ani jednou se to v pedmtném území ani v jeho okolí nepodailo mimo výše uvedenou dobu toku. Nejbližší místa trvalejšího výskytu jsou vzdálena minimáln 6 km od Camphotelu Hruštice jednak v PO Šumava na pravém behu Lipenské pehradní nádrže v okolí Pední Výton a západn od Horní Vltavice, jednak mimo PO Šumava, severovýchodním smrem v blízkosti obcí Svtlík a Muckov (mapa 2). Výše uvedené skutenosti nabízejí vysvtlení výskytu tetívka v dob toku. Rozlehlé louky v pedmtném území jsou pravideln seeny, ímž zde vznikly vhodné podmínky pro období toku tetívka. V PO Šumava, jejíž hranici tvoí pravý beh lipenské pehradní nádrže, je takových míst jen velmi omezen. Místo, kde jeden až dva kohouti tokali, leží na mírném svahu, jenž je optimáln naklonn k místm pravidelného výskytu tetívka na pravém behu západn od Horní Vltavice. Zvuky nkterých fází toku (zejména bublání ) jsou slyšet na pozoruhodn velkou vzdálenost. Samotný fakt, že ob lokality oddluje vodní plocha, tuto úvahu staví do reálné roviny. Pro slepici tetívka není žádný problém na tokaništ pelétnout i z vtší vzdálenosti. V pedmtném území, ani v okolí, nejsou vhodná místa pro hnízdní, vodní kuat, vykrmování ani zimování. S nejvtší pravdpodobností zde tedy probíhá jen tok a ostatní fáze roního cyklu se odehrávají jinde, nejspíše pímo v PO Šumava. Cíleným mapováním širšího okolí (mapa 3) byla práv zde místa s vhodnými prostedím nalezena. Po zvážení všech výše uvedených skuteností lze konstatovat, že hodnocené zámry mají na pedmt ochrany PO Šumava tetívka obecného mírn negativní vliv (-1), který lze omezit vhodn nastavenými zmírujícími opateními. Zmírující opatení: úprava projektu: eliminace severní ásti rekreaního parku Lipno po odboku do Camphotelu Hruštice (viz mapa 4) soubor opatení, která jsou podrobn popsána v samostatné studii (Bejek, Volf, Chvojková: Návrh zmírujících opatení pro pedmt ochrany Ptaí oblasti Šumava tetívka obecného Pírodní stanovišt 3130 Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupn kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh jiných oblastí, s vegetací tíd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea Pírodní biotop M2.1 Vegetace letnných rybník, jež je zahrnován do tohoto evropského stanovišt má velmi variabilní vegetaci v závislosti na fyzikálních a chemických vlastnostech substrátu. Ohrožen je intenzivním obhospodaováním rybník (hnojení, vápnní, omezení letnní), úpravami vodních tok, vysoušením nebo zasypáváním mrtvých ramen a tní, tžbou štrkopísku (Chytrý a kol. 2001). V nejbližším okolí zámr bylo vymapováno v jednom 18

19 segmentu (2 obr.4) o ploše cca 0,074 ha na behu Lipenské pehradní nádrže. V celé EVL Šumava je registrováno cca 25,5 ha.výstavba ani provoz Rekreaního parku Lipno nikterak neovlivní existenci tohoto stanovišt ani na doteném území, ani v EVL Šumava. Pírodní prioritní stanovišt 91E0 * Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Nebezpeím pro toto prioritní stanovišt je pevádní na jehlinaté monokultury, pezvení, jež omezuje pirozené zmlazení, a ruderalizace. V nejbližším okolí zámr bylo vymapováno ve dvou sousedících segmentech (5, 13 obr.4) na ploše cca 2 ha, v širším okolí pak ješt v jednom segmentu (6-cca 2,1 ha). V celé EVL Šumava je registrováno tém 186 ha. Pi výstavb a provozu Rekreaního parku Lipno by za uritých okolností mohlo dojít k ruderalizaci tohoto stanovišt, proto je teba mít tuto hrozbu na zeteli. Na druhé stran citované segmenty pímo s pedmtným územím nesousedí. Vydra íní Nejsou k dispozici konkrétní údaje o stálém pobytu vydry v této ásti Lipenského jezera. Není však pochyb, že jeho behy jsou souástí migraních tras této lasicovité šelmy. Bhem výstavby a provozu se v prostoru Rekreaního parku Lipno významn zvýší pohyb lidí, což by mohlo mít na populaci vydry mírn rušivý vliv, který však ješt nedosahuje úrovn mírn významný. Za uritých okolností by mohla plánovaná marina psobit jako migraní bariéra, což je nutné zohlednit v projektu, a to i pes skutenost, že alternativn mže jako migraní trasa fungovat i pravý beh jezera. 4.3 Vyhodnocení vliv zámru na celistvost lokality Není pedpokládáno, že by u kteréhokoli z pedmt ochrany PO/EVL Šumava došlo bhem výstavby a provozu Rekreaního parku Lipno a Pístavu Hruštice k jakémukoli narušení celistvosti lokalit. Snad jen v pípad vydry íní by mohlo vést k omezení hypotetické migraní trasy. 4.4 Vyhodnocení variant Zámry Rekreaní park Lipno a Pístav Hruštice byly se všemi náležitostmi pedloženy pouze v jediné variant. 4.5 Vyhodnocení možných kumulativních vliv Za možný negativní kumulativní vliv lze považovat plánovanou výstavbu dalších rekreaních objekt v okolí zámru, související vtší poet pohybujících se lidí a vyšší frekvenci automobil. Tento vliv se s nejvtší ptavdpodobností projeví nejen na levé, ale i na pravé stan lipenské vodní nádrže. Potenciáln ohrožené mohou být výše uvedená pírodní stanovišt, konkrétn ruderalizací související s vtším potem aktivujících lidí. 19

20 5 Závry a doporuení Závrem lze konstatovat, že hodnocený zámr "Rekreaní park Lipno" vetn pístavu Hruštice bude mít mírn negativní vliv na pedmty ochrany PO Šumava: tetívka obecného a chástala polního. Mírn negativní vliv je eliminovatelný následujícími zmírujícími opateními: úprava projektu: eliminace severní ásti rekreaního parku Lipno po odboku do Camphotelu Hruštice (viz mapa 4) zachování extenzivních a vlhkých luk na levé stran od místní komunikace ve smru od Kováova (chástal polní) ve spolupráci s doteným orgánem pírody (Správa NP a CHKO Šumava) stanovit rozsah zásah do biotop vybraných lokalit, ímž lze mírn negativní vliv zámru na populace tetívka obecného a chástala polního eliminovat. Konkretizované možnosti jsou v dostateném pevisu popsány v samostatné studii (Bejek, Volf, Chvojková: Návrh zmírujících opatení pro pedmt ochrany Ptaí oblasti Šumava tetívka obecného). Zámr je realizovatelný pouze za podmínky, že nebude bhem jeho výstavby a provozu zpsobem zasahováno do segment se stanovištm 3130 (Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupn kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh jiných oblastí, s vegetací tíd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto- Nanojuncetea) a prioritním stanovištm 91E0 * (Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy - Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae). 20