Nic nenì tìm, ËÌm se na prv pohled jevì, aneb o filmu, divadle, v tvarnèm umïnì, lidech a hlavnï imaginaci

Transkript

1 P Ìloha VI»tenÌ na konec roku Nic nenì tìm, ËÌm se na prv pohled jevì, aneb o filmu, divadle, v tvarnèm umïnì, lidech a hlavnï imaginaci Velk rozhovor s Janem ävankmajerem Pokud Jan ävankmajer nepob v na svèm z meëku t mhle v PoöumavÌ, anebo v cizinï, kde uv dì svè v stavy a filmy, zastihnete ho na praûskèm NovÈm svïtï. V p ÌvÏtivÈm domeëku s pokojìky jako pro panenky, zaplnïn mi od stropu po zem roztodivn mi p edmïty vöeho druhu: muölemi, ulitami, loutkami, votivnìmi i jin mi rekvizitami, ptaëìmi pèry, preparovan mi skelety, vycpan mi zvì aty, podivn mi p Ìstroji a b hvì, ËÌm jeötï. N vötïvnìka v tom mumraji vïcì ñ kter ale m, zd lo se mi, jak si zvl ötnì d ñ vöak asi nejvìc zaujmou obrazy jeho ûeny Evy a samoz ejmï vlastnì ävankmajerova v tvarn tvorba: objekty, kol ûe, listy z tzv. BilderlexikonuÖ Jeden z nich upoutal mou pozornost uû v monografii Evy a Jana ävankmajerov ch, kterou jsem si proëetl Ñjako pr pravuì k tomuto rozhovoru. ZpodobÚuje IpsaËnÌ automat Roman a v tvarnìk jej doprovodil i podrobn m technick m popisem a n vodem. Je to jako byste Ëetli seriûznì n vod k novï zakoupenè automatickè praëce, televizi, kuchyúskèmu robotuö Zacitujme si z nïj aspoú nam tkou: Ipsantka si nejprve zakoupì pat iën poëet patron s ejakul tem a vloûì je do z sobnìku. Vybere si partneraª a nastavì ruëiëku z sobnìku videop sku na odpovìdajìcì öifru. Pouûije dezinfektoru. PoËk, aû muscinae dokonëì oëistu penisu (spolu s mechanick m kart Ëem). Provede korekci ve velikosti umïl. penisu. NastavÌ frekvenci a hloubku pohyb. OdstranÌ regulaënì öroub. Nasedne na penis a hlavnìm vypìna- Ëem uvede stroj do chodu. Tzn. zapne synchronnï hydraulick pìst, videomagnetofon a ventil - tor. V okamûiku orgasmu pak odp lì patrony s umïl m ejakul tem. Dodejme jeötï, ûe d leûitou souë stì automatu je petrolejov lampa. PouûÌv se p i noënìch ipsacìchö To vöechno mi p ipadalo m lem jako z J ry Cimrmana. Ot zku, jestli nepociùuje urëitou soun leûitost, p Ìbuznost s Cimrmany a jejich proslul m divadlem? ñ jsem Ëlenu surrealistickè skupiny ale p ece jen poloûil s obavou, ûe z stane bez odpovïdi. Ale on Ñten mìëekì zvedl. Eva ävankmajerov : Jan v pannï, 1996, majolika J m m Cimrmany moc r d. Jdu vöak jinou cestou. T eba v tom v öe citovanèm Ñpojedn nìì jsem se komick m prvk m d slednï vyh bal. Psal jsem je jakoby p ÌsnÏ vïdecky, s Ñodborn miì termìny, zatìmco Cimrmani do sv ch text vedle mystifikace vkl - dajì i osobit humor. Jde jim o humor tak ÌkajÌc na prvou, kdeûto j se snaûìm o humor skryt, kter se rodì teprve aû Ëten - i v hlavï. Ty masturbaënì stroje existujì asi Ëty i, vznikly jako sou- Ë st mèho lexikonu, oddìl technika. TÌm to mïlo skon- Ëit. Jenûe ty ipsaënì p Ìstroje jako by pat ily do souëasnè civilizace, v nìû se vöechno vëetnï sexuality mechanizuje a nab v jinè, pokleslè JAN KOLÁŘ dimenze. Tak jsem se pokusil napsal studii Budoucnost pat Ì ipsaënìm stroj m, velmi seriûznï, na za- Ë tku se dovol v m Bohuslava Brouka. JistÏ, jedn se o Ëirou mystifikaci, ale je to re lnè, nenì to absurdnì. Imaginace je nïco jinèho neû absurdita, absurdita spìö pat Ì k existencialismu, k surrealismu pat Ì objektivnì humor. To jest humor, kter vznik na rubu racionality. S tìm nelze nesouhlasit, ovöem v souboru statì na toto tèma takè navrhuje z Ìdit ve ejnè ipsaënì automaty, kterè by mïly b t umìstïny v agitaënìch st ediscìch, pion rsk ch klubovn ch, z - vodnìch klubechö a hlavnï v blìzkosti pracoviöù, aby nedoch zelo k Ëasov m ztr t m pracovnì doby. To je, nem lìm-li se, Ëist v smïch dobovè ofici lnì blbosti, skoro se bojìm Ìct satira na ni? No dob e, kdyû to tak bereteö Ale m to i svou racion lnì str nku. Spousta lidì nenì s to udrûet svou sexualitu na uzdï ani vte inu a umoûnit jim jejì okamûitou realizaci v prost edì, v nïmû tr vì vïtöinu Ëasu, je p ece racion lnì. Znovu opakuji: je to objektivnì humor na rubu racionality. Ty texty vznikaly v sedmdes t ch letech, v nejdusnïjöì SnÌmek MARTIN PROCH ZKA atmosfè e normalizace. Myslel jsem si, ûe to t eba byla obrann reakce, nik z p ÌzemnÌ öedivè skuteënosti do sfèry fantazie, smìchuö Od roku 1973 jste nesmïl nat Ëet svè filmy. Nebyl jsem s m, kdo byl podobnï postiûen a vìm, ûe mnozì filma i to nesli velice tïûce. J jsem se ale nikdy necìtil b t souë stì svïta filma. Je pravda, ûe zpoë tku mï ten z kaz uvrhl do jistè deprese. Zhroutilo se to, do Ëehoû jsem mohl vkl dat nejvìc ze svè imaginace. A bylo ohroûeno i moje existenënìho postavenì, byly to totiû hlavnï filmy, kterè do naöì rodiny p in öely penìze. Byl jsem na volnè noze a m j poslednì pracovnì pomïr ñ v LaternÏ magice ñ skon- Ëil v roce V tè dobï uû jsme ale byli s Evou Ëleny surrealistickè skupiny a kolektiv vytv Ì jistou mor lku, kter v m nedovolì, abyste zkolaboval, prostï v s to ani nenapadne. NavÌc mï surrealismus nauëil, ûe poezie je jen jedna a je lhostejnè, jak mi prost edky se jì zmocúujete. A tak tïch sedm let, co jsem nesmïl toëit svè filmy, jsem se vïnoval jin m Ëinnostem, vych zejìcìm p edevöìm z kolektivnì aktivity skupiny. Nap Ìklad jsem se vïnoval experiment m s hmatem. ZajÌmal mï zejmèna vztah hmatu a imaginace.»ili tèma zd nlivï dost odlehlè od audiovizu lnìho filmu. Organizoval jsem adu kolektivnìch i osobnìch experiment a napsal nïkolik teoretick ch text. Aû do p Ìchodu do skupiny jsem se vyh bal psanèmu slovu, byl jsem p esvïdëen, ûe to prostï neumìm. A najednou od n s Effenberger chtïl, ve hr ch, kterè jsme hr li a v anket ch, kterè jsme po dali, abychom se vyjad ovali pìsemnï. PodobnÏ jako se b snìci ve skupinï museli projevovat obrazovï, v tvarnï. Znamenalo to p ekonat v sobï urëit vûit odpor. Ale nakonec to p in öelo ohromnè osvobozenì. A tak tïch sedm let bez filmu mi dalo moûn nïco mnohem podstatnïjöìho, neû kdybych toëil. Minim lnï taktilnì experimentace by asi nevznikla a paradoxnï pr vï ona obohatila mè dalöì filmy: Z nik domu Usher, Moûnosti dialogu, Spiklenci slasti. Takûe jsem tu normalizaci proûil vlastnï v jakèsi vnit nì euforii. Nedovedu si p edstavit, ûe by st tnì bezpeënost surrealistickou skupinu nepron sledovala? Vratislav Effenberger, kter

2 /Příloha/ /!/ Jan ävankmajer: IpsaËnÌ automat Roman, 1972, kol û podepsal, byù s v hradami, Chartu, musel absolvovat nïkolik v slech a domovnìch prohlìdek. P i jednè z nich mu zabavili Tigridovu Emigraci v atomovèm vïku, kterou mïl p jëenu ode mï. J jsem na vlastnì k ûi zaûil pèëi Stb aû nïkdy na poë tku osmdes t ch let. Jind- ich ätreit, kter pracoval jako kastel n na hradï Sovinec, skupinï nabìdl, abychom si tam uspo dali v stavu. MÏla se jmenovat SfÈra snu, p ipravili jsme k nì i tiötïn katalog, kter jsme pokoutnï vytiskli v jistè tisk rnï a v tir ûi ho kryla öv carsk surrealistick skupina Le-la. Expozici jsme instalovali sami. P r dnì jsme na Sovinci bydleli, spali jsme p Ìmo ve v stavnì sìni, kolem dokola byly matrace, svröky, n dobì, prostï vöe, co pot ebujete k bïûnè existenci. V den vernis ûe vtrhli do s lu estèb ci a okamûitï n s zaëali perlustrovat. Byli to takovì arogantnì mladìci v civilu. Uniformovan policie obklopila hrad z vnïjöku a na k iûovatce obracela auta, aby se nikdo k Sovinci nedostal. Jeden z tïch estèb Ëk fotografoval ta rozestlan l ûka, l ûkoviny a nedopitè flaöky, aby mïl dokumentaci naöeho amor lnìho ûivota. Druh rezolutnï na Ìdil, abychom okamûitï v stavu sbalili, jinak ty naöe objekty a obrazy vyh zejì z okna. Ohradili jsme se, ûe m me povolenì a uk zali jsme mu papìr z n rodnìho v boru. Vzal ho do ruky, nadvakr t ho p etrhl a pravil: uû to nem - te povolen. A byloö Potom n s jeötï v Praze jednotlivï brali k v slechu. Z Ëeho jste v dobï normalizace ûil? Eva obëas prodala obraz. Potom jsme si za Ìdili keramickou dìlnu. Eva poch zela z Kostelce nad»ern mi lesy a tam skoro v kaûdè chalupï ûili hrnëì i. NauËili jsme se u nich toëit na kruhu, zakoupili jsme staröì vy azenou pec, v domku Evina otce jsme si vybudovali keramickè pracoviötï a zaëali jsme p lit keramiku. Nap ed pro sebe. Ale pak se uk zalo, ûe je moûnè nïjakou prodat, ceny keramiky nejsou tak vysokè jako u obraz. Tu keramiku jsme podepisovali buô JE Kostelec, anebo EJ Kostelec, abychom ji tak oddïlili od naöì ostatnì tvorby. A taky jsem si p ivydïl val coby trika, anim tor a v tvarnìk speci lnìch rekvizit na BarrandovÏ. Spolupracoval jsem nap Ìklad na filmech UpÌr z Feratu, AdÈla jeötï neveëe ela, Tajemn hrad v Karpatech... Jak bylo moûnè, ûe si dva nep Ìliö placenì v tvarnìci na volnè noze tenkr t mohli dovolit zakoupit si z mek? ChtÏli jsme si s Evou po Ìdit po dnou keramickou pec, a k tomu jsme pot ebovali vïtöì objekt. Proöli jsme nïkolik pr zdn ch far, ale nic z toho nebylo. Pak jsme p i obhlìdce prost edì na film Z nik domu Usher objevili poblìû Klatov chvatnï intaktnì gotickou tvrz Op lka, jenûe byla obydlen RÛmy, a jejich stïhov nì bylo nad naöe moûnosti. Ale dozvïdïli jsme se, ûe nedaleko v HornÌm StaÚkovÏ stojì budova, kter by se n m mohla hodit. P ipomìnala cosi mezi n draûìm a ökolou, byla uû dva roky opuötïn, bez oken, bez dve Ì. Pat ila melioraënìmu druûstvu v Suöici, kterè se jì r do zbavilo, protoûe by jinak musel vynaloûit penìze na zbour nì. Zaplatili jsme za ni mìú neû za chalupu. Byl to pansk d m z 19. stoletì a my jsme jej pomalouëku zaëali p etv - et v jak si man ristick z meëek, obohatili jsme jej o naöe sochy, nïkterè jsou jakoby arcimboldovskè a v ûivotnì velikosti ñ dodnes to nenì hotovo. Kdyû jste se ûivil na BarrandovÏ, vl dly ve studiu tvrdè ideologickè pomïry. To jste tam nebyl jako surrealista a filma s mezin rodnì povïsti nikomu ani trochu podez el? Na mï se vûdycky obr til Ji Ì BrdeËka, kter mï znal z animovanèho filmu. MusÌm p iznat, ûe kdybych smïl toëit svè filmy, tuhle pr ci bych asi nep ijal. Ale kdyû se na tu dobu dìv m zpïtnï, bylo to vlastnï p ÌjemnÈ Ñvym öletì 19. stoletì a vytv et fantasknì p edmïty, kterè se nakonec hodily i do tè mè obrazovè encyklopedie. NezapomeÚte, ûe jsem byl vûdycky jen pouh Ëlen t mu, kter û dnèho z velk ch öèf nezajìmal a j jsem na sebe taky nijak zvl öù neupozor- Úoval. Dop t si jakousi splendid izolation bylo v mèm ment lnìm rozpoloûenì i na BarrandovÏ moûnè. éil jste jakoby v ulitïö D se to tak Ìct. V podstatï jsem se s nik m nest kal, s nik m z ofici lnìch umïlc, ale ani s nik m z disidentsk ch kruh ñ a pokud p ece jen p ÌleûitostnÏ ano, ölo o letm setk nì s kamar dy, s nimiû jsem se znal ze öedes t ch let. To bylo v souladu s postojem surrealistickè skupiny. Naz vali jsme jej dvojì izolace. Distancovali jsme se jak od establishmentu, tak od ÑnediferencovanÈ masyì disentu. NepodÌleli jsme se na jejich tvorbï ineditnì literatury, mïli jsme vlastnì samizdaty, sbornìky a publikace. Byli jsme zcela autonomnì souë stì druhè kultury. SurrealistÈ (nap. Bohuslav Brouk) tvrdì, ûe v tvorbï je nejd leûitïjöì odv ûit se k nì, a nïco takovèho jako talent stejnï neexistuje? Z leûì na tom, jakou tvorbu m - te na mysli. ImaginativnÌ umïnì z osmdes ti, a moûn i vìce procent vych zì z naöeho nevïdomì. Jsou to impulsy, kterè neovl d te, pouze k nim musìte najìt cestu. Jednou z nich jsou nap Ìklad sny. PrachobyËejn z pis sn ñ to uû je imaginativnì tvorba. Surrealismu nenì umïnì, byù pouûìv umïleckè prost edky, a nikdy se takè za umïnì nepokl dal. Je to cesta ke svobodï, s m Breton se vyj d il, ûe kdyby existovalo osvobodivïjöì hnutì, neû je surrealismus, okamûitï by do nïj vstoupil. SurrealistÈ ve t ic t ch letech spojili Marxe s Rimbaudem: ÑZmÏnit svït, promïnit ûivotì. SouËasn surrealismus to vysvïtluje jako podmìnïnè dobovï, ale j si myslìm, ûe to st le platì. I kdyû je to samoz ejmï utopie. Ale j nem m nic proti utopiìm, dokonce se mi zd, ûe bez nich by lidstvo po d jeötï lezlo po stromech. Utopie je nesmìrnï d leûit pro v voj lidskèho myölenì, m jednu ûasnou vlastnost ñ je to produkt principu slasti, a takovè produkty majì vûdycky silnou tendenci se realizovat. V m nevadì, ûe pr vï Marxova utopie vedla k milion m mrtv ch nevinn ch lidi, nap Ìklad ñ a nenì to tak d vno ñ v Kambodûi? Kambodûskou genocidu bych Marxovi na bedra neh zel, ono sta- ËÌ, ûe m na nich stalinismus. Ale je to tak skuteënï? Je kaûd zodpovïdn za vöechny interpretace, kterè sv m dìlem vzbudì? To nenì jen o Marxovi. PodÌvejte se ñ Pol Pot? To byl vzdïl nìm evropsk intelektu l, studoval v Pa Ìûi, a jestli tomu dob e rozumìm, jeho z mïrem byl drastick pokus o n pravu civilizace rychl m zp sobem, kter ovöem nikdy nefunguje. A pokaûdè vede ke straöliv m, krvav m d sledk m. Eva ävankmajerov : MÌr bude zachov n, vezme-li lid vïc zachov nì mìru do sv ch rukou (J. V. Stalin), 1967, olej Myslel si z ejmï, ûe kdyû vyvraûdì inteligenci a p inutì obyvatelstvo k p vodnìmu primitivnìmu zemïdïlstvì, zvr tì souëasn civilizaënì trend. To, ûe se naöe civilizace ÌtÌ Surrealistick centr la, HornÌ StaÚkov, stav na poë tku rekonstrukce po rekonstrukci II

3 /!/ do zk zy ale vidìme vöichni. Ned vno jsem Ëetl studie fundovan ch ekolog, kte Ì tvrdì, ûe m -li se lidstvo zachr nit, musìme omezit spot ebu energie aû o devades t procent. To nikdy tato civilizace nep ipustì. I kdyby se snad naöla vl da, kter by se na nïëem takovèm usnesla, lidè ji smetou. Protoûe to by znamenalo radik lnì snìûenì ûivotnì rovnï, konzumu, a ten ñ a na to nezapomìnejte ñ je napojen na princip slasti. Nikde, absolutnï nikde, nevidìm sìlu, kter by nasmïrovala Zemi na jinou dr hu. Kjotsk protokol a teorie udrûitelnèho rozvoje, to vöechno jsou nesmysly, a navìc podvody na lidi. äidìtka. Devastace ûivotnìho prost edì a vymìr nì druh v s p imïlo k tomu, abyste se pokusil vytvo it novè, pomocì imaginace. Bylo jenom to rozhodujìcìm podnïtem ke vzniku vaöeho Bilderlexikonu? JakÈkoliv lidskè dìlo souvisì s ment lnì morfologiì, vytv enìm povahy. Vratislav Effenberger p iöel s teoriì, ûe mentalitu ËlovÏka, kter se utv Ì do t Ì Ëi pïti let, v raznï ovlivúuje prost edì, ve kterèm dìtï vyr st a z toho vyvodil, ûe se zde utv ejì dva z kladnì ment lnì typy. Tektonick a atektonick.»ili o tom, jestli budete tektonik Ëi jeho protiklad, jestli budete imaginativnì nebo neimaginativnì, rozhodujì nejenom geny a v chova, ale takè prost edì, situace a vztahy, kterè do sebe dìtï v tè kr tkè ûivotnì epizodï vt hne. J jsem atektonicky typ. Eva jìm byla zrovna tak. Byl jsem slabè, neduûivè dïcko, z nïhoû byli rodiëe naprosto zoufalì, protoûe nejedlo. A byl jsem tak slabouëk, ûe mï nevzali do ökoly a dokonce jsem na p r mïsìc skonëil na vozìku, protoûe jsem se neudrûel na nohou. Nedok zal jsem se, a vlastnï jsem se ani nemohl prosadit v dïtskèm kolektivu silou, snaûil jsem se tedy o jin zp sob ukotvenì, anebo jsem se od kolektivu izoloval. A to mï p ivedlo k imaginativnìm hr m a budov nì vlastnìho svïta. V osmi Ëi devìti letech jsem od otce na V - noce dostal loutkovè divadlo, a to byla jedineën alternativa: najednou jsem mohl komunikovat na jinè rovni, vytv et a animovat postavy, vöelijak je p eskupovat, snovat p ÌbÏhy a hlavnï vypo d - vat se s ÑnespravedlnostÌì toho velkèho svïta. A ten m j Bilderlexikon je p enesenìm tïchto dïtsk ch her do dospïlosti. J jsem nikdy neuzav el svè dïtstvì, nikdy jsem ho nevnìmal jako p Ìpravu na ûivot, neust le s nìm vedu dialog a st le se k nïmu vracìm, aù uû ve filmech, tèmatech, v inspiraci. No, BilderlexikonÖ Nakoupil jsem starè brockhausy a meyerslexikony a zaëal jsem je p est ih vat a p elepovat. Ale v jednu chvìli jsem si uvïdomil, ûe je to pr ce na cel ûivot a ûe to neznamen jenom dïlat obr zky, ûe musìm napsat i popisky a v klady, aby to bylo Jan ävankmajer: P Ìrodopis tab. 9, OhonÌk cudn, 1973, kolorovan lept plnè. Nakonec jsem vytvo il jenom texty k masturbaënìm stroj m a k nïkolika zvì at m z mè zoologie. Jsou takovè p ÌrodovÏdeckÈ, jako kdyby je opravdu napsal Brehm, s tìm rozdìlem, ûe jsem se obzvl öù vïnoval sexualitï a rozmnoûov nì, s p esahy do antropologie. Jeden takov popisek m m tady p ed sebou: OhonÌk cudn, kter jako samec vyjme ohonem z dïlohy samiëky oplodnïn vajìëka a p esadì je do p Ìsavn ch jamek na svèm tïleöprohlubnï v hornì Ë sti krun e os zì sazeniëkami amazonskèho sal tu kade avèho, kterè vyhled v na pralesnìch m tin ch. P esazen sal t zalèv vlastnì moëì, po nìû se sal - tu znamenitï da ÌÖ A jeötï tady nap Ìklad Ëtu, ûe jeho ohon ani va enìm neztr cì erekciö To je p ece skoro Haöek, to je tak podobnè jeho povìdk m ze SvÏta zvì at a jednè epizodï ze ävejka, ûe v s z ejmï musel, spìö neû Brehm, inspirovat pr vï on?»lovïk m v povïdomì zasutè r znè kulturnì vlivy, ale duöuji se, ûe p i psanì tïchto popisk jsem na Haöka ani nepomyslel. Jinak, j m m Haöka velice r d a povaûuji ho za velikèho spisovatele. Moûn pr vï proto, ûe nikdy netouûil dostat se do takzvanè vysokè literatury, netouûil b t celebritou a zajìmal ho pouze svobodn ûivot ñ alkoholika. Co v s vlastnï p ivedlo ke studiu v tvarnè ökoly? Po celè dïtstvì jsem kreslil, dïlal loutky, maloval kulisy. Pro mï to byl bojov prost edek. PodobnÏ jako u Evy. Eva byla ûasn malì ka, malì ka, jak se Ìk, od p Ìrody, ale nicmènï, ona byla diskrepovanè dìtï. Vyr stala mezi dvïma bratry, staröìm a mladöìm, a jejì rodiëe preferovali pr vï je. Aù uû opravdu poniûovan byla, anebo se jenom tak cìtila, jedin Ñoborì, v nïmû p evyöovala bratry, bylo malov nì. A jejì otec se jìm chlubil, vûdycky, kdyû p iöla n vötïva, Ìkal: Evo, p ines uk zat obr zkyö A tìm p - dem se jejì malov nì dostalo nad jakoukoliv estetickou hodnotu. A to je druh tvorby, kter mï zajìm. Samoz ejmï, existujì lidè zruënì, majì ne talent, ale dobrè oko a öikovnou ruku. Jenûe pro autentickè umïnì pot ebujete mìt nïco jinèho. Otev enou duöi, otev enè nevïdomì k p Ìsunu intenzivnìch emocìö NÏjakÈ minimum zruënosti asi mìt musìte, jinak nic nesdïlìteö No ano, ale kam aû jde ta zruënost? MÏl jsem nïkterè spoluû ky, o nichû se dalo Ìct, ûe byli velice talentovanì, dok zali na papì e i na pl tnï zpodobnit skoro vöecko, mïli bystrè oko a zruënou ruku, ale nevïdïli, co si s nimi poëìt. Protoûe ty ruce a oëi nebyly imaginativnì. AutentickÈ umïnì vznik z p etlaku. A kdyû nem te k dispozici dostatek technick ch prost edk (takzvan talent, chcete-li), vystaëìte si s tïmi, co m te. Protoûe ten n - por zevnit je tak siln, ûe jej sdïlìte jak mikoliv prost edky. KoneËnÏ, jenom tak mohou vznikat i novè v razovè moûnosti, ty se nedajì vycucat z prstu, rodì se z toho p etlaku a z tè zd nlivè neumïlosti. Jedin smysl umïnì, pokud v bec nïjak smysl umïnì m, je osvobozovat ËlovÏka. Ale to nap ed musì b t osvobozen s m jeho tv rce. V tom smyslu jde i o urëitou autoterapii. Trochu jsme odboëili ñ jak to bylo s vaöimi studiemi d l? Na st ednì ökole (VyööÌ ökola umïleckèho pr myslu) jsem se zab val loutkami v oddïlenì profesora Richarda Landra. Potom jsem udïlal p ijìmaëky na loutk kou katedru DAMU, obor reûie a scènografie. Vystudoval jste v Ñideologicky sev en chì pades t ch letech. Jakou roveú mïla tenkr t vysok umïleck ökola? VÌte, j si nedïl m iluze o jakèkoliv ökole. Smysl vysokè ökoly je v tom, ûe jste chr - nïn, m te pït let akademickèho Ëasu. D leûit jsou urëujìcì setk nì. A je lhostejnè, jestli tou z kladnì inspiracì je v ö profesor anebo spoluû ci, kte Ì Jan ävankmajer: ävank-meyers Bilderlexikon (Zoologie), 1972, kol û se ve vaöem roënìku n hodou ocitli. M m vysokoökolsk m spoluû - kem byl nap Ìklad Juraj Herz. Byli jsme p telè. A pak nevï te na horoskopy! M me ho spolu tot lnï shodn. Narodili jsme se oba ve stejn den, mïsìc a rok. Oba jsem proöli ûivotem v podstatï analogicky. Oba m me st ednì v tvarnou ökolu, seöli jsme se na vysokè ökole, byli jsme spoleënï na vojnï, pak v angaûm v Semaforu, Juraj odeöel k filmu a j nakonec tèûö Jak se stalo, ûe jste se i vy ñ vystudovan divadelnìk ñ upnul k filmu? To m na svïdomì Emil Radok. My jsme se spolu znali z nat ËenÌ kr tkometr ûnìho filmu Johannes doktor Faust, na kterèm jsem coby Ëerstv absolvent loutk skè katedry spolupracoval jako loutkoherec. Padli jsme si tenkr t hodnï do oka. III

4 /Příloha/ /!/ Jan ävankmajer: Kaöp rek, 1994, marioneta A kdyû moje Divadlo masek Ji Ì Such vyk zal ze Semaforu, za Ìdil angaûm celè naöi skupiny v LaternÏ magice, kde jsme pro program Variace p ipravili dvï ËÌsla, z nichû jedno vych zelo pr vï z jeho faustovskèho snìmku. Byly to, eknïme, takovè laterno-magikovskè dot Ëky. A j jsem si p i nich uvïdomil, ûe film mi nabìzì mnohem zajìmavïjöì v razovè moûnosti, neû divadlo. Ve filmu m ûete p ejìt z jednè situace do druhè prudce, st ihem, kdeûto na divadle k tomu pot ebujete re ln Ëas. Coû je z v tvarnèho hlediska mrtv Ëas. V tè dobï jsem na divadlo ponïkud zanev el, protoûe to naöe Ëinkov nì v Semaforu bylo ñ up ÌmnÏ eëeno ñ fiasko a j se v bec SuchÈmu nedivìm, ûe n s odtud vyhodil. StraönÏ se tlouklo s jeho Takovou ztr tou krve a Zuzanami, na nichû bylo narv no, zatìmco z naöich äkroben ch hlav, odkojen ch p edv leënou Pavel Nov ve SpiklencÌch slasti avantgardou, odch zeli div ci bïhem p edstavenì. ÿìkal jsem si: dob e, netrefil ses do doby, ned se nic dïlat. A pr ce na filmu mi najednou uk zala, ûe na moment lnìm ohlasu zase tolik nez leûì, protoûe film si na div ky m ûe poëkat. Taky vïtöina m ch film byla objevena s desetilet m, moûn s patn ctilet m zpoûdïnìm. Do Laterny magiky jsem vstoupil jako jeden z reûisèr a zprvu to tam pro mï bylo nesmìrnï osvïûujìcì. Ale brzy nastala nekoneën nuda. Variace, st ÌdajÌcÌ se na reperto ru s Hoffmannov mi povìdkami, se hr ly nïkolik let a mou jedinou povinnostì byly dozory na p edstavenìch. Tak patn ctkr t do mïsìce. J jsem v den, kdy jsem mïl mìt ten dozor, uû r no dost val ûaludeënì neurûzu a hlava mi brnïla Offenbachov mi vlezl mi melodiemi. Zd nlivï to sice bylo v hodnè zamïstn nì, bral jsem mïsìënï plat a nemïl jsem nic jinèho na pr ci, neû veëer vynadat subret m, ûe nedodrûujì aranûm, kterè bylo v LaternÏ velice d leûitè ñ dïj na jeviöti musel korespondovat s dïnìm na pl tnï ñ a udïlat z pis z p edstavenì. Eventu lnï nazkouöet alternace s nov mi herci. Pro mï to ale bylo k nep eûitì. A tak jsme se sch zeli s Emilem Radokem doma a vymejöleli jsme filmy, o kter ch jsme vïdïli, ûe je nikdy nenatoëìme. Kdyû jsme to spoëìtali, mïli jsem dramaturgii na sedm let dop edu. Pro mï to byla jedineën ökola scen ristiky, j jsem si vlastnï p i sezenìch s Emilem Radokem udïlal jakoby FAMU. V tè dobï jsem v Divadle masek vyuûìval i principy ËernÈho divadla. Tehdy to byla velice mûdnì technika a zd lo se, ûe jejì moûnosti jsou tèmï neomezenè, ûe dok ûe vytvo it to samè, co animovan film. ZapomnÏlo se ale, ûe pohybov nì p edmït v ËernÈm divadle se musì odehr vat na ËernÈm pozadì.»ili v ploöe, kdeûto film pot ebuje prostor, ne plochu. To byl omyl, kter filma i neodhalili okamûitï. ReûisÈr Old ich Lipsk se rozhodl, ûe ve studiu Kr tkèho filmu vytvo Ì snìmek touto technikou, zaëal s nì experimentovat, roztoëil p r z bïr, utratil pades t tisìc, zjistil, ûe je na bludnè cestï ñ a öel od toho. Studiu trëelo ve vzduchu pades t tisìc utracen ch na experiment s Ëern m divadlem, a tak hledalo nïkoho, kdo by v napl novanèm projektu pokraëoval. Emil Radok se o mnï zmìnil svèmu p Ìteli, dramaturgovi Kr tkèho filmu V clavu BoroviËkovi a on mï vyzval ke spolupr ci. A j jsem podle jednè epizody ze äkroben ch hlav, inspirovanou Mahenov mi TroseËnÌky v manèûi, napsal scèn PoslednÌ trik pana Schwarzewaldea a pana Edgara. V Kr tkèm filmu pravili: v bornï, bereme a natoëì to pan reûisèr Jahn. Ale j jsem se ohradil: to ne, buô ten scèn nato- ËÌm j, anebo si ho vezmu zp tky. Oni se oöìvali, ûe nejsem profesion l, nem m FAMU ñ pracovat v oboru, kter jste nevystudoval, se tenkr t nep ipouötïlo. Souhlasili, aû kdyû Emil Radok p islìbil, ûe nade mnou p evezme supervizi. Jenûe Radok pak odletïl s Laternou magikou do Kanady a m j film uvidïl aû hotov. PoslednÌ trik potom poslali na nïjak festival, mïl ohlas, a od tè chvìle se mnou studio poëìtalo a d valo mi dalöì p Ìleûitosti. Samoz ejmï, n hoda, cel etïzec n hod, ale bez nïho bych se nikdy k filmu nedostal. A urëitou roli v tom sehr la i tehdejöì spoleëensk situace.»eskoslovensko se otvìralo svïtu, vl dnoucì kruhy st ly o jistou reprezentaci na Z padï a k tomu jsem se hodil. Doma se mè filmy p Ìliö nepromìtaly. Dramaturgie jim vlastnï nerozumïla a povaûovala je za zcela okrajovè. Pro pracovnìky studia byl velik nem Trnka a snìmky jeho ökoly, mï brali jako takovèho podez elèho, jako kuriozitu. Osobnost Emila Radoka je asi nepr vem zastìnïna vïhlasem jeho bratra AlfrÈda. Kdo on vlastnï byl? On byl fascinujìcì osobnost. Za- ËÌnal na BarrandovÏ jako scen rista, po noru ho vyhnali, v pades - t ch letech dïlal, co se dalo a potom ho bratr vzal do Laterny magiky a umoûnil mu pracovat na programu pro Expo 58, ËÌmû ho znovu uvedl do umïleck ch souvislostì. Byl to fantastick partner pro p Ìpravu ñ psanì scèn e a vytv enì situacì ñ ale v okamûiku, kdy mïl jìt na plac, dïlal vöechno moûnè, aby film nemusel realizovat. Po Srpnu emigroval do Kanady, kde vytv el polyekrany pro firmu, u nìû byl zamïstn n. Faust je jedin film, kter dovedl do konce, mïl jeötï rozpracovanou jednu kram skou pìseú, ale tu taky nedokonëil. MnÏ se zd lo, ûe se realizace bojì aû panicky. Mohli bychom spekulovat proë? On takè maloval. Byl poloviënì ûid. Vypr vïl mi, ûe k nim za protektor tu p iöli gestap ci, a kdyû objevili jeho obrazy, kterè mïly surrealistick charakter, zaëali mu je pl tny nar ûet na hlavu. Moûn, ûe jeho trauma vyrostlo z tohoto straölivèho z ûitku. Moûn, snad... J jsem se ho nemohl zeptat, pane Radoku, jak to, ûe se bojìte realizace? On byl mistr, j elèv. Tehdy v LaternÏ magice p sobil i Ladislav SmoËekÖ Neznali jsme se moc, p rkr t jsme se spolu potkali, to bylo vöe. Takûe vaöe scènografie v»inohernìm klubu na poë tku sedmdes t ch let ñ pro Candida, Vychovatele nebo pr vï SmoËk v Poprask na lagunïö Vznikly na popud Jaroslova VostrÈho. Eva byla spoluûaëkou jeho prvnì ûeny Aleny, kter zrovna p ipravovala dramatizaci Voltairovy knihy a my jsme dostali nabìdku, jestli by k inscenaci Eva nechtïla vytvo it kost my a j scènu. V»inohernÌm klubu jsem se sp telil s herci, proto t eba pozdïji Petr»epek hr l ve Faustovi a Ji Ì H lek v ZahradÏ. VÌte, ve filmu se vûdycky lìp pracuje s herci, kterè zn te osobnï, z civilu, protoûe filmovè herectvì m mnohem blìû k z kulisì neû k jeviöti. Herci v»inohernìm klubu tenkr t dost ûili kolektivnìm ûivotem, i my s Evou jsme se z Ëastnili r zn ch kolektivnìch akcì po p edstavenì, ale ûe bychom se souborem byli Ñjedna duöe, jedno tïloì se Ìct ned. VzpomÌn m si, ûe jsem po d Leoöi Sucha Ìpovi vyëìtal, ûe jsou na mï moc existenci lnì. To uû zhoustlo ovzduöì i uvnit divadla, politickè toky na»inohernì klub se stupúovaly, a tehdy se Jaroslav Vostr pokusil o z chranu a p iöel s n vrhem nastudovat sovïtskou hru ñ Leonov v Zlat koë r, samoz ejmï tu pesimistickou verzi. VÌm, ûe se to herc m hodnï nelìbilo, t eba Ji Ì Kodet byl z toho naprosto zoufalejö To byla poslednì inscenace, na kterè jsme spoleënï s Evou v»inohernìm klubu spolupracovali. J jsem pak jeötï pozdïji udïlal v pravu pro SmoËk v Poprask na lagunï. Jak jste vnìmal Ñmilostivouì atmosfèru öedes t ch let? OsvÏûivÈ bylo, ûe se na kulturnì scènï zaëaly objevovat hodnoty, kterè v pades t ch letech mohly existovat jenom v skrytu. Pamatuju si SnÌmek archiv t eba, jak sloûitï jsme na st ednì ökole s Ji Ìm Proch zkou ñ to byl spoluû k loutk, kter po Srpnu emigroval do äv car a dïl tam loutkovè divadlo dodnes ñ prosazovali n ö studentsk po ad o OsvobozenÈm divadle. Nebo: na surrealismus jsem poprvè narazil v sovïtskè knìûce, kter se jmenovala Kritika burûoaznìho umïni, nebo tak nïjak. Byly v nì reprodukov ny dva obrazy Salvadora Daliho ñ pro v strahu! J na nï zìral jako na zjevenì, zaëal jsem okamûitï sh nït ÑpodvratnÈì knìûky, jenomûe to nebylo jen tak. Karel Teige byl nap Ìklad z ve ejn ch knihoven vy azen. Zb vali zn mì. J jsem si Freuda p eëetl aû po vysokè ökole, p jëil mi ho Radok. Kafku jakbysmet. Tihle auto i byli tabu i v antikvari tech. Vöechny antikvari ty byly rozdïleny na dvï oddïlenì ñ pro ve ejnost a pro studijnì Ëely, a tam smïly jen osoby se zvl ötnì legitimacì. NaötÏstÌ jsem se sezn mil s panem Kovandou, a to IV

5 /!/ Jan ävankmajer: RakviËk rna, 1966, film byl praûsk antikv ËÌslo jedna. Dovolil mi vybìrat si v tom ÑdruhÈmì antikvari tu co libo a j jsem si mohl zaëìt budovat knihovnuö Anebo si p edstavte, ûe na figur lnìm kreslenì n m profesor p inesl uk zat monografii o Picassovi jako kontraband Ö Takûe öedes t lèta najednou vypadala jako z zrak. Hr l Semafor, Divadlo Na z bradlì, zaëali se svobodnï sdruûovat i v tvarnìci, jako prvnì tv rëì skupina vznikl M j a tam n s s Evou uvedl ZbynÏk Sekal. Ale jeötï v Semaforu, na poë tku öedes t ch let, jsme mïli znaënè potìûe, p ed kaûdou premièrou jsme museli inscenaci p edvèst HlavnÌ spr vï tiskovèho dohledu, a ti cenzo i, to byli nesmìrnì blbovè a jejich p ipomìnky tak neskuteënï stupidnì, ûe jsem si kolikr t myslel, ûe to snad nep eûiju. No a vidìte, musel jsem si to, v sedmdes t ch letech p i schvalov nì sv ch film, proûìt jeötï jednou. LÌbilo se v m s ËÌm tenkr t v Semaforu p iöli Such se älitrem? ÿeknu po pravdï, ûe muzik l a divadlo pìsniëek povaûuji dodnes za ponïkud pokleslou formu. J chtïl navazovat na û nry jinèho typu. Such se älitrem si mysleli, ûe pokraëujì v tradici OsvobozenÈho divadla, ale mnï se zd lo, ûe jsou p ece jenom nïkde jinde. V OsvobozenÈm divadle p sobili Jaroslav Jeûek a Jind ich Honzl, oba ËlenovÈ surrealistickè skupiny! Oni se S+ä na n s taky koukali trochu z vrchu, byù v naöem semaforskèm Faustovi, jejû jsem udïlal podle textu lidov ch loutk a inscenoval ho jako divadlo masek, zaznïly i pìsnï. Napsal je Miroslav HornÌËek na hudbu Ferdinanda HavlÌka. Ve svèm ûivotopisnèm p ehledu pìöete, ûe jste narozen ve znamenì Panny s ascendentem a mïsìcem v Raku. Co to znamen? Kaûd ËlovÏk je trochu ÑnamÌch nì, nikdo nenì krystalicky Ëist typ. Ale to taky astrologie netvrdì. Ascendent je znamenì zvïrokruhu, kterè vych zì na v chodnìm obzoru v okamûiku narozenì. NÏkterÈ astrologickè ökoly si myslì, ûe je to v horoskopu to nejpodstatnïjöì, ale j bych ekl, ûe ascendent je spekulace. RozhodujÌcÌ jsou slunce a mïsìc. Takûe jsem Panna a z roveú trochu Rak. A je to pro v s v hoda? V hoda, nev hodaö ZnamenÌ majì sv plus i minus, navìc kaûdè z nich m vyööì a niûöì rovnï, nap Ìklad Panna je öetrn, aû lakom a po dkumilovn, coû se m ûe projevit v urëitè pedanterii. Fakt je, ûe t eba ve filmu jsem pedant na detaily, pro mï je stejnï d leûit rekvizita, jako herec nebo prost edì. Jsou reûisè i, kte Ì se zamï ujì jen na herce a jejich v kony a vöe ostatnì ponech vajì na spolupracovnìch. To tedy v û dnèm p ÌpadÏ ñ v bïr rekvizit, kost m a prost edì je pro mï podobnï z vaûn akt, jako volba herc. Herci v s majì jako reûisèra r di. Jan T Ìska ñ Mark z ze äìlen ch ñ ekl, ûe reûìrujete smïvem: laskav m, pak ironick m aû cynick m, jindy zase Ô - belsky h Ìön m. A Anna Geislerov se vyj d ila, ûe jste reûisèr s nadp irozenou autoritouö To nem ûete br t doslova, to jsou velmi osobnì interpretace vytvo enè formou bonmotu pro novin e... S T Ìskou se zn m lèta, m m ho tak ÌkajÌc zaûitèho. Jeho projev ve filmu je vìc divadelnì, neû je souëasn standard, ale p esnï to postava Mark ze chtïla. ZpoË tku jsem se b l, jestli na ni nenì p Ìliö st r. VidÏl jsem ho pak v Learovi p i shakespearovsk ch slavnostech na praûskèm HradÏ a nemohl jsem neû obdivovat tu jeho hereckou vervu i figuru fyzicky vytrènovanèho ÑmladÌkaì. Trval jsem tedy na T Ìskovi a produkce nakonec souhlasila, i kdyû byl draûöì, neû kter koliv Ëesk herec. Uû jenom ty lety p es oce n! A Geislerov? VÏdÏl jsem, ûe s Liökou budou ide lnì dvojice, kter k sobï vizu lnï i ÑpocitovÏì pasuje. VÌte, dneska v bec nenì jednoduchè najìt mladèho herce, z nïhoû vyza uje zranitelnost, dneska vöichni mladì ze sebe dïlajì supermany. UrËitÈ problèmy jsem vöak s Liökou mïl. On je to realistick herec, kter je i z filmu uvykl na jin zp sob vedenì, neû pouûìv m j. Je zvykl na psychologick v klad postavy i situace. Coû je ve filmu, jako jsou äìlenì, nesmysl. NavÌc, ten film byl realizov n ve velice kr tk ch z bïrech.»ili, neû je herci staëili rozehr t, byl konec. Do ekli stïûì jednu dvï vïty ñ a ölus. Liöku to znejisùovalo a po premiè e potom kdesi prohl - sil, ûe vlastnï ani nevïdïl, co toëì. ZajÌmavÈ je, ûe GieslerovÈ to nevadilo. PochopitelnÏ, ona nem umïleckè ökoly, a tìm takè û dnè Jan T Ìska ve filmu äìlenì Anna Geislerov a Pavel Liöka v äìlenì konvence. Neproöla û dn m hereck m ökolenìm, a tak si nevytv Ì apriornì p edstavy, jak m situace vypadat. Hr la svobodnï. MyslÌm, ûe jì vyhovovalo i to, jak rychle nat ËenÌ spïlo ke konci. J kdyû toëìm, net pu a v bec se nemusìm dìvat do scèn e. M m cel film v hlavï. P i äìlenì jsme nemïli ani klapku, ve st iûnï to potom byla docela detektivka zjiöùovat, jak jdou z bïry za sebou. Vûdycky jsem nech val film otev en ñ aû do st iûny. Jsou reûisè i, kte Ì vytvo Ì technick scèn a jejich film je v podstatï hotov, pouze ho mechanicky natoëì podle tè dopodrobna p ipravenè p edlohy. To j radïji improvizuji, kam aû to jde. Dneska uû ani technickè scèn e nepìöu. PoslednÌ jsem mïl na Otes nka a ani jednou jsem se do nïho nepodìval. Do filmu Spiklenci slasti jste do hlavnìch rolì angaûoval Pavla NovÈho a Ji Ìho L buse z Ypsilonky. Bylo to i proto, ûe ypsilonskè Ñst ihovèì herectvì m tak blìzko k filmu? Ne. J si vybìr m herce podle oëì a st. To jsou Ë sti tïla, kterè odr ûì osobnost ËlovÏka. Na jeviöti herec nemusì b t osobnost a nemusì b t ani inteligentnì, aby byl dobr, musì pouze umït Ñhr tì. Ve filmu je osobnost sine qua non. DobrÈho herce z nì pak udïl kamera a st ih. Kdyû jsem p ipravoval film NÏco z Alenky, dlouho jsme nemohli najìt tu pravou hol- ËiËku. Eva chodila po ökol ch s fotografem, nosili mi fotografie, ale trvalo to nïkolik mïsìc, neû jsme objevili Krist nku Kohoutovou, kter potom Alenku hr la. MÏla ûasnè oëi. Poch zela z rozvedenèho manûelstvì a to trauma, to str - d nì, v nich bylo. Jenomûe nemïla hezkou pusu. Tak co? Angaûovat jeötï jednu dìvenku? Nakonec jsme se rozhodli jenom pro jin sta. Ten velik detail AlenËin ch st poch zì od jinè holëiëky. A Petr»epek, v ö celoveëernì filmov Faust? PoËÌtal jsem s nìm od zaë tku. Petr»epek byl p edevöìm muû, charakter, p telsk povaha, i kdyû se taky dok zal pïknï naötvat, a to pak aby ËlovÏk utìkal... V tom filmu je to dvojrole, Faust i Mefisto, a nïkte Ì kamar di mï od»epka odrazovali. VÌö, on je p Ìliö poznamen n civilismem»inohernìho klubu, Ìkali mi. Jenomûe j jsem d vï oval jeho oëìm, v nichû se zrcadlilo tajemstvì a moûn i bïsi. MyslÌm, ûe obï role Petr»epek sehr l velmi sugestivnï. Petr»epek v pr bïhu nat - ËenÌ tïûce onemocnïl rakovinou, na kterou pak rychle zem el. J o tom nerad mluvìm. JistÏ, mohla to b t ada n hod. J jsem uû na zaë tku nat ËenÌ herce varoval, ûe budeme realizovat film o magii a ûe se m ûe p ihodit leccos. Oni to brali nap l jako ûert, kuriozitu, jakousi poöetilost, kter souvisì s mojì z libou v hermetismu a tajn ch nauk ch. Ale ono se pak skuteënï cosi podivnèho dïlo. ZaËalo to tìm, ûe se obïsil truhl, kter pro film vytv el dekoraci alchymistickè kuchynï. V pr bïhu nat ËenÌ byl privatizov n d m v Nerudovce, kde jsem mïl filmov atelièr. Jugosl vce, kter ho od novèho majitele koupil, hned druh den na ulici zast elili. A vyvrcholilo to nemocì Petra»epka. Vypsal jsem si p r z pis z vaöeho denìk z tè doby: Dopoledne jsme nat Ëeli s Petrem dialogy. Kupodivu to ölo lèpe, neû jsem ËekalÖ Petr p em h bolesti. Byl na lèka skèm vyöet enì, m ucpanou slinivku b iönì. Bude muset jìt na operaci. O den pozdïji: ÖOdpoledne jsme p et Ëeli scènu s dïdkem na dvo e ve SnÏmovnÌ. Kallistovi nïkdo za bìlèho dne p ed domem ukradl auto. A zajeli mu psa. BuÔme rozumnì. Nelze vöechno sv dït na FaustaÖ A o Ëty i dni pozdïji: Odpoledne V

6 /Příloha/ /!/ na nï mladì lidè, j nevìm, kolik t uû je to generace, a vykl dajì si je rozmanit m zp sobem, nïkdy plnï kuriûznï, ûe ûasnu.»ìm si vysvïtlujete, ûe vaöe filmy zajìmajì p edevöìm mladè publikum? J si myslìm, ûe moje filmy jsou trochu infantilnì. To, ûe jsem dosud ment lnï neuzav el svoje dïtstvì, se v nich promìt jako na zaë tku, zatìmco jejich p edch dci ñ a nakonec ñ n slednìci ñ sedì ve sklepï za m Ìûemi, nebo je to naopak? Z mïrnï jsem ponechal film otev en, aby si to pak t eba urëili div ci, protoûe jeden ten person l je horöì druhèho. VÌte, cel p ÌbÏh äìlen ch se zaëal odvìjet z jednoho d vnèho podnïtu. Kdysi jsem v otcovï knihovnï naöel knìûku B ra Hrz nov ve filmu Spiklenci slasti, 1996 nahr v me dialogy.»epkovi je st le h. V noci nem ûe bolestì sp t. Na jeho v konu ve studiu to ale nenì zn t. Je fantastickejö Jednoho dne mi»epek ekl: Jak je to moûn, ûe tys to celè vymyslel, ale Ëerti se nastïhovali do mï. OdpovÏdÏl jsem mu: Ty jsi Faust, j to jenom napsal. Povaûujete Lekci Faust za opus ËÌslo jedna ve svè filmovè tvorbï? Ne, radïji m m Spiklence slasti a äìlenè, protoûe v nich je tèma svobody a manipulace vyj d eno mnohem pregnantnïji. A taky majì vìc humoru. SvÈ celoveëernì filmy jste, s v jimkou ÑAlenkyì, natoëil aû po listopadu Je to Ñshoda okolnostìì, je to dìky svobodnèmu prostoru, kter se po Listopadu otev el, anebo jste jako filma ÑdospÏlì? Takovou ot zku dost v m p i diskusìch na zahraniënìch festivalech Ëasto. Jestli m filmov cesta od sumy kr tk ch snìmk k celoveëernìm je cosi jako v voj. Je to jednoduööì: v poslednìch letech m m prostï n mïty na celoveëernì filmy, to je vöe. NevidÌm p Ìliö rozdìly mezi kr tk m a dlouh m snìmkem, snad jen v tom, ûe na celoveëernì film pot ebujete vìc penïz a jeho realizace vyûaduje vìc Ëasu. JistÏ, v celoveëernìm filmu m ûete tèma nahlèdnout z nïkolika pohled a dodat mu vìc dimenzì. T eba v äìlenì m m jakoby navìc tu animovanou Ë st s masem. Je to paralelnì p ÌbÏh k hlavnì dïjovè linii, kter div ka dr ûdì a provokuje, a filmu vtiskuje dalöì emocion lnì rozmïr. Kdybych ho ökrtl anebo pouûil jen jako ozvl ötnïnì, rekvizitu, na samotnèm dïji by se nic nezmïnilo, ale pak by to byla jen Ñrealitaì, byù ñ eknïme ñ mezi groteskou a hororem. V imaginativnì tvorbï û dn ploöka nenì tìm, ËÌm se na prvnì pohled jevì. ImaginativnÌ dìlo je ambivalentnì a pr vï svou mnohoznaënostì se liöì od dokumentu doby. VÏtöina produkt realistickèho umïnì jsou pouhè dokumenty doby, zatìmco imaginativnì tvorba se s dobou promïúuje, respektive kaûd Ëas v nì m ûe objevovat vlastnì symboly. Proto z st v ûiv, nïkdy i po staletì. Moje kr tkè filmy vznikaly v totalitnìm st tï a ËeötÌ div ci je vnìmali jako protest proti systèmu, a proto je cenzura zakazovala, zavìrala do trezoru a tak d l. Ale kdyby to opravdu byly pouhè v povïdi proti tehdejöìmu systèmu, dneska uû by jim nikdo nerozumïl. ZejmÈna v zemìch, kterè nikdy neztratily demokracii a jejichû obyvatelstvo nem ani ponïtì, co je to totalita. A p edstavte si, ûe ty ÑstarÈì filmy se ve svïtï po d promìtajì a chodì Petr»epek ve filmu Lekce Faust, 1994 v chodisko, nïkdy i postoj. DÌtÏ je vzpurn bytost a tahle dïtsk vzpurnost je v kaûdèm mèm filmu obsaûena. Moje filmy jsou subverzivnì. A to je pro mladè lidi vûdycky hodnota, spoleënost je ötve a neû se do nì za adì, revoltujì. UmÏnÌ musì b t podvratnè, jinak nem smysl. A imaginace je podvratn ze samè svè podstaty. J si nedovedu p edstavit, ûe bych nato- Ëil takzvan p ÌbÏh ze ûivota. Kdyû vzpomìn m na äìlenì, po d si l mu hlavu, kter z obou lèka sk ch t mu v tom filmu je prav. Jsou to ti, co psychiatrickèmu stavu vl dnou Oba snìmky archiv Athanoru Jan ävankmajer: Alice, 1987, film horor, v nìû jsem si, mimo jinè, p eëetl povìdku E. A. Poea, kter se jmenovala äìlen psychiatr. A mï v nì uchv tila situace polepenì dozorc pe Ìm p i vzpou e bl zn. P vodnï jsem si myslel, ûe tenhle bizarnì skutek si vyb jil Poe a aû poslèze jsem zjistil, ûe polepov nì lidì pe Ìm bylo v dïjin ch celkem dost bïûnè, pouûìvalo se uû za francouzskè revoluce a moûn i d Ìv, kdyû chtïl nïkdo nïkoho zneuctìt. A mezitìm se ta knìûka ztratila. J m m selektivnì pamïù, z film, z knìûek si pamatuji jen nïjak ostr detail, kter je pro to dìlo nepodstatn, ale ve mnï se nïjak zasekne, rezonuje se mnou a obëas se stane integr lnì souë stì mè osoby. A kdyû jsem zaëal p em ölet o äìlen ch, hledal jsem ve vöech v borech z Poea toho äìlenèho psychiatra a samoz ejmï, ûe jsem ho nenaöel, ten n zev, to byla p ekladatelova transkripce a Poeova povìdka se v origin le jmenuje zcela jinak. Ale to jsem se dozvïdïl, aû kdyû byl film natoëen. MyslÌm si, ûe i u Poea jsou dva dokto i a pouze jeden z nich je prav a Ëten se nedovì, kter to je, ale ruku do ohnï za to d t nem ûu. äìlenì jsou poslednì film, na kterèm spolupracovala vaöe ûena Eva. ProË se jako v tvarnice podìlela aû na vaöich celoveëernìch projektech? P itom jste k sobï mïli tak lidsky i umïlecky blìzkoö NenÌ to tak plnï p esnè, ûe bychom se p edtìm neseöli p i spoleënè pr ci. Navrhla kost my k ZahradÏ a pro Kyvadlo, j mu a nadïji vyrobila ty Ô belskè panely. A taky jsme spolu vytvo ili p r obraz, keramick ch objekt a her. PodÌvejte se, n s spojoval surrealismus, ale jinak jsme kaûd jeli po svè koleji. Eva mïla sv j program, psala poezii, texty, eseje a p edevöìm malovala denìk svèho ûivota, svèho utrpenì a ur ûek, kterè ji ûivot p inesl. Proto taky jejì sarkasmus a ironie byla jin neû moje, zamï en, kupodivu, ne proti opaënèmu pohlavì, ale proti svïtu ûen sam ch. Eva ûeny v podstatï nen vidïla. MÏla straönè konflikty s matkou, po jednom z nich se s nì rozeöla a uû se nikdy nesetkali. Kdy jste spolu vlastnï sezn mili? Uû na poë tku öedes t ch let v Semaforu, p ivedl ji Ëlen naöì skupinky, jejì staröì bratr Ivo Dvo- k, aby n m pomohla kaöìrovat masky. Jako malè divadèlko jsme si museli dïlat vöecko sami. A bylo to setk nì na cel ûivot! To souvisì s m m znamenìm Panny. Panna bere vztahy velice v ûnï. VI

7 /!/ Myslel jsem si, ûe v ö z jem o astrologii diktuje spìö surrealistickè hnutì neû osobnì zkuöenost? Je pravda, ûe od svèho druhèho manifestu hled surrealismus paralely s hermetismem. A je pravda, ûe o alchymii a astrologii jsem se zaëal zajìmat po vstupu do surrealistickè skupiny: snaûil jsem se p es inzer ty a po burz ch opat it si literaturu toho druhu, vöechna podstatn dìla, protoûe ta nebyla k manì ani v tïch Ñdruh chì antikvari - tech. ZaËal jsem ty knihy studovat a v azovat je do v kladovèho systèmu surrealismu, a kdyû jsme se zab vali interpretacemi, mïli jsme najednou dìky alchymii a jejìm symbol m k dispozici nekoneënè mnoûstvì moûnostì. Protoûe takè alchymie je v kladov systèm. PodobnÏ jako psychoanal za. Alchymie mï vzruöovala mnohem vìc, neû astrologie se sv m kalend ov m rozmïlúov nìm. Jenûe ËÌm d l vìc jsem se p esvïdëoval, ûe hvïzdy a planety majì na osud ËlovÏka nezanedbateln vlivö Vy se opravdu domnìv te, ûe na astrologii re lnï nïco je? J v m nïco eknu: Eva mïla tïsnï p ed smrtì v horoskopu, aby si dala do po dku svou z vïù. A j v nïm mïl naps no, ûe mï Ëek ztr ta partnerky a hlubok promïna ûivota. P itom to nebyl horoskop vytvo en speci lnï pro n s jako v bec cel rudolfìnsky man rismus. JeötÏ v dobï, kdy jsem man rismus pro sebe objevil, na nïj pohlìûeli kunsthistorici jako na pouh poklesl dovïtek renesance, a teprve pozdïji se p iölo na to, ûe je to autonomnì styl s vlastnì filozofiì. Man rismus m spoustu styën ch bod se surrealismem, je to, podobnï jako romantismus, jeho urëit p edstupeú. MusÌm Ìct, ûe uû moje struktur lnì objekty z po- Ë tku öedes t ch let mïly man ristick charakter a koneënï i tèmï vöechny moje kr tkè filmy by se daly oznaëit jako man ristickè. Aù uû bohatstvìm rekvizit a prost edì nebo vïën m vracenìm makabrûznìch leitmotiv ñ taky celou svou tvorbu rozdïluji na dvï poloviny, man ristickou a surrealistickou.»ili k man rismu a rudolfìnskè epoöe jsem dospïl p es Arcimboldovo dìlo, kterè je pro mï natolik magickè a inspirativnì, ûe se neötìtìm b t jeho eklektikem. ÿada m ch kol ûì je tèmï arcimboldovsky doslovn, jen to ovoce, muöle Ëi zvì ena jsou jinè. Letos v lètï jsme podnikli cestu po nïmeck ch a rakousk ch kunstkomor ch a z zraën ch kabinetech a j jsem si p i nì znovu uvïdomil, ûe umïnì jako fenomèn a lidsk aktivita mï nikdy nezajìmalo, ekl bych, ûe na svïtï je spousta aktivit, kterè jsou mnohem vzruöivïjöì neû obtìûnï sehnateln. Potom takov zvl ötnì o ech ze Seychelsk ch ostrov, kter se podob d mskèmu p irozenì, a Ëerven kor l. To jsou jedny ze z kladnìch p edmït, kterè v kaûdè kunstkomo e b t musì ñ a mnï zatìm chybïjì. Ale luskouna uû m m, to je ûasnè zvì e, vypad jako nïjak öiöka, a p sovc m m asi öestö Jak v s tak poslouch m, zd se mi, ûe jste ke vöemu moûnèmu, co surrealistick svït p edstavuje tìhl odjakûiva.»lenem surrealistickè skupiny jste se ale stal aû v roce 1970? MÏl jste k nì v tom mezidobì urëit odstup? ée v Praze p sobì surrealistick skupina, jsem samoz ejmï vïdïl, ale nemïl jsem odvahu ji oslovit. V roce 1968 uspo dala v Praze francouzsk surrealistick skupina v stavu Princip slasti. Byl jsem piln m n vötïvnìkem i doprovodn ch p edn öek. NÏkdy v roce 1970 p ijel do Prahy i malì Jorge Camacho. A Evin spoluû k Ivo Medek, kter byl tehdy Ëlenem Ës. surrealistickè skupiny, ho p ivedl k n m dom. Camachovi se lìbily Eviny obrazy, a tak se spolu domluvili, ûe si ty svè vz jemnï vymïnì ñ Eva mu vïnovala obraz Pan Segal s pomocnìkem dïl popul rnì umïnì a on jì alchymistick obraz Rebus. A j jsem souëasnï uspo dal projekci sv ch film, na Eva ävankmajerov : P ekladatelka, 1990, olej s Evou v Pa Ìûi u Elisy BretonovÈ, v bytï AndrÈ Bretona v rue Fontaine. Takûe jsem mohl obdivovat jeho ûasnou kunstkomoru v Ëele s jeho povïstnou ÑZdÌì, kter je teô p enesena jako celek do Centre Pompidou. Jako jedin. Vöe ostatnì propadlo hamiûnosti poz stal ch. P itom ölo o jedineënou sbìrku imaginace svè doby, kde nìzkè se snoubilo s vysok m, kde jedin m kriteriem byla sìla imaginace: lahve ve tvaru houslì, lidovè kropenky, kleötï na opèk nì oplatek, masky a fetiöe z Oce nie, loutky Hopi a vedle obrazy MirÛa, Ernsta, Picabii, Toyen. ée bylo dovoleno ji rozprodat v aukci povaûuji za zloëin stoletì. NevÌm, co Bretonova dcera s vnukem budou s tolika penïzi dïlat. Jenom vyvol vacì ceny dos hly sumy asi t Ì miliard naöich korun. To se ned utratit. VÌte, mezi kunstkomorou a galeriì Ëi muzeem je podstatn rozdìl. Kunstkomora je vybìran principem slasti, a je to subjektivnì pohled na svït. GalerijnÌ sbìrka vznik na principu reality, a je to objektivnì pohled na svït. Galerie pouëuje, kdeûto kunstkomora zasvïcuje. To je podobn rozdìl jako mezi alchymiì a chemiì. Ale dob e jste se znal s Vratislavem Effenbergrem. Jak byste ho charakterizoval? Byl to proklet b snìk. ÿeklo by se: to je z leûitost 19. stoletì, ale nenì to pravda, prokletì b snìci existujì st le. Mezi nï pat Ì bezesporu Effenberger. VöÌm: svou tvorbou, osudem, postojem k ûivotu. J si myslìm, ûe jeho vrstevnìci mu Jan ävankmajer: Vertumnus a Mona Lisa, 1978, kol û dva, byl to bïûn ÑkomerËnÌì horoskop, kter si m ûete koupit. Tak co? To jsou vïci, kterè v s p inejmenöìm zarazì, i kdyû je tïûkè je racion lnï p ijmout. MyslÌte si, copak Uran, jenû se dostane do znamenì Ryb, kterè se nach zejì v opozici k PannÏ, m ûe ovlivnit m j osud? Co je mi do nïjakèho Uranu? ProdukËnÌ m ch film JaromÌr Kallista se zn s naöìm nejv znaënïjöìm astrologem Milanem äp rkem, od nïhoû objedn v horoskop na kaûd n ö film. Byla to alchymie s astrologiì, co v s p ivedlo k rudolfìnskè epoöe? Byl to p edevöìm Arcimboldo, jehoû jsem znal mnohem d Ìv, neû astrologickè nebo alchymistickè spisy. NesmÌrnÏ mï fascinoval ñ umïnì. MÏ pout jen a jen imaginace, a ta se s umïnìm vûdy nekryje. Je i neimaginativnì umïnì, tak jako existuje imaginace mimo umïnì. A proto nev h m tvrdit, ûe mnohem vìc, neû nïkter vrcholn dìla svïtovèho malì stvì, mï vzruöuje obyëejn muöle nebo vycpanina p sovce. Dalo by se Ìct, ûe svou vlastnì kunstkomoru budujete systematicky? Ano ñ a je to m velik v öeú. Vedle exotiky v nì jsou naturalia, funeralia, gaudia, militaria, arteficialia, scientifika, tïch oddìl je mnoho. NemusejÌ b t vöechny naplnïnè, a ani j je nebudu mìt vöechny naplnïnè. Ale v naturaliich bych nap Ìklad jeötï pot eboval roh jednoroûce, kter je velice kterou jsme pozvali i surrealisty. V tu dobu ale byla surrealistick skupina v podstatï rozpadl, protoûe Ë st Ëlen po Srpnu emigrovala. MezitÌm se rozpadla i pa- Ìûsk skupina. Okruh kolem Jeana Schustera konstatoval, ûe surrealismus se stal obecn m majetkem a pokraëovat v kolektivnì aktivitï je tedy p ekonanè. Druh Ë st, v Ëele s Vincentem Bounourem, v nìû byl i Camacho, se ale rozhodla ve skupinovè aktivitï pokra- Ëovat d l. Nav zali jsme s nì kontakty, a protoûe jsem doma nemïli û dnè publikaënì moûnosti, zaëali jsme p ispìvat do jejich pa ÌûskÈho Ëasopisu.»s. surrealistick skupina se poëala znovu formovat v podstatï s naöìm p Ìchodem. Seöel jste se v Pa Ìûi jeötï s Toyen? Neseöel, bohuûel. Ale byli jsme Eva ävankmajerov : Pan Segal s pomocnìkem dïl popul rnì umïnì, 1967, olej VII

8 /Příloha/ /!/ Eva ävankmajerov a Jan ävankmajer v roce 1977 nemohli odpustit, ûe nepat il mezi ty, co po pades t ch letech takzvanï prohlèdli. NemÏli ho r di. Zn m i lidi, kte Ì kdyû ho zahlèdli, p ech zeli na druh chodnìk. Effenberger byl v jimeën ËlovÏk, kter svou tvorbou a mor lnìm stanoviskem nastavoval zrcadlo svè generaci. Jeho dìlo je dodnes ñ i p es zmïnu politickèho systèmu ñ nedocenïnè. V obecnèm mìnïnì po Listopadu byl za azen do kolonky surrealista, levicov intelektu l, a ti dnes nejsou û doucì. Vûdyù byly i tendence tvrdit, ûe avantgarda, tìm ûe byla levicov, p ipravovala totalitnì reûim. To je nehor znost. Ve övankamajerovskè monografii uv dìte, ûe jednìm z vaöich inspiraënìch zdroj by fotografie Emily MedkovÈ, takè Ëlenky surrealistickè skupiny... JejÌ fotografie mï nauëily vöìmat si praûsk ch zdì a jejich imaginativnì hodnoty. Inspirovaly nap Ìklad m j film J. S. Bach: Fantasie G moll. Ona nebyla Ëlenkou surrealistickè skupiny kontinu- lnï, kdyû se Mikul ö Medek p iklonil k abstrakci, oba ze skupiny vystoupili a Emila se do nì vr tila aû po jeho smrti. J jsem se s Medkem osobnï neznal, v öedes t ch letech pat ilo k dobrèmu tûnu prohl sit nïkde ve spoleënosti: byl jsem na n vötïvï u Mikul öe Medka. N s to s Evou straönï ötvalo, Ìkali jsme si, ûe nebudeme rozmnoûovat adu tïchto snob. Aû potom jsme si o nïm s Emilou ob- Ëas povìdali, ona byla takov jeho andïl str ûn, jeötï neû byl slavn a zaëal prod vat svè obrazy, ho ûivila, i v dobï tè sl vy o nïj vöestrannï peëovala, ûel neuhlìdala vöecko. Byli lidè, kte Ì od Medka zìsk vali obrazy za flaöku, vyuûìvaje jeho stavu, nebo si ty obrazy jako by p jëili a uû nikdy je nevr tili. JeötÏ bych se v s r d zeptal, co je pro v s d leûitïjöì ñ v tvarn tvorba nebo film? J jsem vlastnï ve filmovèm svïtï jakoby na n vötïvï, filma i mï berou jako v tvarnìka, kter fuöuje do filmu. A kunsthistorici zase mou v tvarnou tvorbu povaûujì za cosi nepat iënèho. Protoûe se pohybuje zcela mimo trendy. O EvÏ platì totèû. N s oba souëasn kunsthistorie bere jako v tvarnìky druhè kategorie. Surrealismus je p ece mrtev, to vì kaûdè malè dìtï. J se s tìm trochu setk - v m i v cizinï. Kdyû se p ih l s Ì m k surrealismu, hned vidìm ty trpnè smïvy. No jo, on poch zì z toho V chodu a netuöì, ûe surrealismus se uû nenosì. Ale u n s je to v tomto ohledu jeötï na druhou. Kdyû surrealisty v devades - t ch letech p - novè VojtÏc h o v s k a AndÏl p izvali do v stavy Jitro kouzelnìk v N rodnì galerii, vypuklo m lem bïsnïnì. VÏra Jirousov psala o veteöi a podobnï. To jsou urëitè averze danè mûdnìmi postoji. Ale po Ëase vûdy znova a znova doch zì k p ehodnocov nì kulturnìho dïdictvì. NÏkdy to trv desìtky, nïkdy stovky let. No a co? Surrealismus Jan ävankmajer: Hlava s muölì, 1996, objekt SnÌmek Emila Medkov nap Ìklad vyt hl ze zapomnïnì pr - vï Arcimbolda. A znovu objevil Comte de LautrÈamonta, kter byl aû do tè chvìle pokl d n za druho- adèho b snìka. Co si myslìte o postmodernismu? V p edmluvï k äìlenì jsem ekl, ûe umïnì je tèmï mrtvo. A to je zp sobeno tìm, ûe umïnì odr ûì civilizaci, jejì situaci. Jak civilizace, takovè umïnì. SouËasn civilizace s umïnìm nepoëìt a nepot ebuje ho. UmÏnÌ na ni nem û dn vliv a nem pro ni ani û dn v znam. Na svitu lidsk ch dïjin bylo umïnì souë stì magick ch ob ad, kterè jistily lidsk rod.»lovïk tehdy vï il, ûe s pomocì ritu l se spojuje s p Ìrodou, utïöuje jejì ûivly, d - v jì obïti, aby nezahynul.»ili umïnì, jako d leûit souë st magie, bylo nezbytnè pro existenci ËlovÏka v bec. V pr bïhu Ëasu se tato funkce umïnì mïnila a p edevöìm sl bla, aû dospïla do stavu, kdy na lidskè chov nì nem û dn dopad. DneönÌ spoleënost pot ebuje masovou kulturu, protoûe se nïjak musejì zabavit masy v meziëase v robnìho procesu. A reklamu ñ aby lidi co nejvìc konzumovali. VöimnÏte si, ûe nejlèpe placen mi kategoriemi jsou reklamnì umïlci. A povöimnïte si, jak souëasnè umïnì p ebìr reklamnì man ry. NenÌ to tak d vno, co umïlec st l v pozadì za sv m dìlem. Ale ten oblouk od anonymity k narcisismu byl p eklenut velmi rychle a dneska se umïlec stal d leûitïjöìm neû jeho tvorba. Je ada umïleck ch celebrit, kterè znajì celè n rody, ale jejich dìlo zn m lokdo. U n s je takovou celebritou nap Ìklad Milan KnÌû k. Vöichni ho znajì z televize, vûdycky nïco prohl sì, co vöechny rozëìlì, nebo nïkoho p ejede a hned jsou toho plnè noviny. A kdo zn jeho tvorbu? Naöe civilizace vytvo ila hodnotov ûeb ÌËek, v nïmû jedinou hodnotou je to, co se d zpenïûit. A artefakt, kter se ned zpenïûit pro ni nem û dnou cenu. V agonii ale nenì jenom umïnì. Soudob civilizace zlikvidovala skoro vöechno, co mïlo duchovnì, nebo t eba jen entuziastick, rozmïr. Sport uû taky prakticky neexistuje. DohodnutÈ v sledky a jeden korupënì skand l za druh m nemajì s prav m sportem, kter p ece m b t absolutnï Ëestn m, fèrov m z polenìm, nic spoleënèho. A sportovci, aëkoliv pouze bavì a nijak neposouvajì spoleëensk v voj, jsou ston sobnï lìp placeni neû vïdci. Cel n ö dneönì svït je postaven na hlavu. Tak proë by mïlo umïnì vzkvètat? UmÏnÌ uû nem û dnou vypovìdacì hodnotu a slouûì pouze jako reklamnì poutaë umïlce. Za umïnì je moûnè prohl - sit cokoliv, vëetnï zamet nì schod. Kdyû ty schody zamete Andy Warhol, je to umïleckè dìlo. A kdo dneska kupuje umïnì? Banky a spekulanti. KupujÌ ho jako smïnku. Kdyû d nïkdo za obraz milion dolar, tïûko se m ûe odv - ûit povïsit si ho v bytï ñ a musì ho zamknout do trezoru. UmÏnÌ p estalo b t tvorbou. Tvorba vych zì z p etlaku, proûitku, obsese. Ale vïtöina souëasn ch dïl se odvìjì od n padu. VÌce Ëi mènï origin lnìho. UmÏlec si cuc n pady z prstu. Anebo je krade. Ale to je p ece princip reklamy. NemyslÌte si, ûe po rozvratu vöech forem a bludnèm postmodernistickèm pochodu v kruhu p ijde nov renesance? UmÏnÌ uû nikdy nedos hne tè sìly a v ûnosti, jakou mïlo v renesanci nebo jeötï v devaten ctèm a na poë tku dvac tèho stoletì. Leda, kdyby doölo k nïjakè svïtovè totalitï, ale to nenì, o co st t. VÌte, j jsem p esvïdëen, ûe soudob civilizace je v krizi ve vöech sfèr ch a zanik. Vy jste ale straön skeptik, nemohl byste alespoú na z vïr naöeho rozhovoru Ìct nïco optimistickèho? Poslyöte, j netvrdìm, ûe k civilizaënìmu kolapsu dojde zìtra, to m ûe trvat i nïkolik stoletì. Ale myslìm si, ûe uû jsme p ekroëili bod, v nïmû by byl zvrat jeötï moûn. Moûn ale, ûe jedna nadïje existuje. J sdìlìm optimismus LÈvi-Strausse, kter vidïl z chranu ZemÏ v astronautice. Lidstvo objevì novè hvïzdy a zaëne zalidúovat novè svïty, opustì tuto planetu a ona se opït stane divoëinou. KulturnÌ Ëtrn ctidenìk pro divadelnìky a jejich div ky. Vyd v SpoleËnost pro DivadelnÌ noviny.»ìslo P Ìloha. SamostatnÏ neprodejnè. VIII