MASARYKOVA UNIVERZITA. Netradiční materiály ve výtvarné výchově na prvním stupni základní školy

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY Netradiční materiály ve výtvarné výchově na prvním stupni základní školy Diplomová práce Brno 2007 Vedoucí diplomové práce: PaedDr. Hana Stadlerová Autor práce: Radka Filková

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům Radka Filková..

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PaeDr. Haně Stadlerové za odborné vedení práce, cenné rady a podnětné připomínky, kterými přispěla k vylepšení obsahu a zdokonalení mé diplomové práce.

4 Obsah: 1. Úvod Cíle základního vzdělávání podle Rámcového vzdělávacího programu Oblast Umění a kultura Průřezová témata Průřezové téma a výtvarná výchova Výtvarné vyjadřovací prostředky Vyjadřovací prostředky lineární Kresba Klasické lineární postupy versus méně tradiční či netradiční a jejich uplatnění ve výtvarné výchově na 1. stupni ZŠ Vyjadřovací prostředky plošné Malba Klasické plošné postupy versus méně tradiční či netradiční a jejich uplatnění ve výtvarné výchově na 1. stupni ZŠ Plastická a prostorová tvorba Soudobé výtvarné postupy Vyučovací metody a formy Projektová metoda Skupinové a kooperativní vyučování Metoda reflektivního dialogu Metody a formy specifické pro výtvarnou výchovu Výtvarné řady Výtvarná hra jako vyučovací metoda Výtvarné zkoumání Výtvarná etuda Volná tvorba Užitá tvorba Výtvarné akce Výtvarné náměty a projekty Volání jara Mapa...58

5 6.3. Netradiční mozaika Projekt Výtvarný projekt Fantastická planeta Neznámá krajina Tajuplné rostliny Obal knihy Mimozemský svět Výtvarný projekt Mimozemšťan Mimozemské oblečení Mimozemské módní doplňky aneb ozdoby a šperky Všudelet Závěr Přílohy Použitá literatura Seznam použitých obrázků Resumé Summary...109

6 1.Úvod K jednomu z mnoha závažných problémů lidstva patří bezesporu otázka odpadů respektive jejich recyklace a další následné využití. Jelikož je to problém bezpochyby dlouhodobý, je nutné tuto otázku nastínit i těm, kteří jednou budou zastávat naše místa a to jsou děti. Je velmi důležité upozornit na tento problém již v útlém věku, ale začít je třeba pomalu, velmi nenásilně a vést k odpovědnému přístupu, který se projeví v každodenním životě. Pro tento záměr jsem si vybrala jako prostředek výtvarnou výchovu a její propojení s výchovou environmentální. Jednou z mnoha činností, která je dětem totiž přirozená, a kterou rády vykonávají je vedle pohybu také výtvarný projev. Výtvarný projev rozvíjí fantazii a tvořivost, tak proč toho nevyužít! Proč dětem neukázat, že již nepotřebný zubní kartáček, hřeben, houba, vidlička nebo čajový sáček se dá s úspěchem využít i ve výtvarné výchově a že takových věcí je celá řada, jen trochu pustit uzdu své fantazii. Od toho už je jen krůček k tomu, že dítě začne v budoucnu ekologicky smýšlet, jak a co lze ještě využít a tím přírodě trochu pomoci. Diplomový úkol vychází ze současného celostátního projektu MŠMT ČR Rámcově vzdělávacího programu RVP pro základní vzdělávání a následného školního vzdělávacího programu ŠVP, který si tvoří škola sama. Jednou z nejdůležitějších skutečností je snaha o multidisciplinární a interdisciplinární přístup, na který je v RVP kladen značný důraz. Jedná se zejména o odstranění bariér mezi jednotlivými předměty a upozornění na jejich propojenost. To znamená učit děti přemýšlet a chápat v souvislostech a širším pojetí. Z hlediska mé práce se jedná (jak jsem již výše uvedla) o propojení výtvarné výchovy s výchovou environmentální, kde se bude u dítěte rozvíjet nejen motorická a esteticko-výchovná složka, ale také složka mravní a rovněž určitá zodpovědnost za prostředí, ve kterém žije on, ale i jeho děti a další potomci tedy rovina hodnotová. 1

7 Předkládaná práce má několik stěžejních oblastí zájmu, z nichž byly navrženy tyto cíle: multidisciplinární a interdisciplinární přístup, zejména propojení výtvarné výchovy s výchovou environmentální rozvoj fantazie a tvořivosti při práci s dětmi poukázat na mnohé odpadní i netradiční materiály a upozornit na další možnosti jejich využití nabídnout náměty pro zpestření a ozvláštnění hodin výtvarné výchovy Postup realizace diplomového úkolu byl rozvržen následovně: 1. Seznámení s RVP a jeho cíli se zaměřením na výtvarnou výchovu 2. Prolínání výtvarné výchovy s průřezovým tématem environmentální výchovou 3. Výtvarné vyjadřovací prostředky tradiční versus méně tradiční či netradiční 4. Vyučovací metody a formy 5. Výtvarné náměty a projekty 2

8 2. Cíle základního vzdělávání podle Rámcového vzdělávacího programu RVP je nový systém kurikulárních dokumentů, kterou budou (od příštího školního roku tj. 2007/2008) vymezovat závazné rámce vzdělávání pro jednotlivé etapy předškolní, základní a střední. Tento dokument je přístupný pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost. Nová strategie zdůrazňuje klíčové kompetence, formuluje očekávanou úroveň vzdělání v jednotlivých etapách a stanovuje podmínky průběhu a ukončování vzdělávání. Jednotlivé školy si vytváří tzv. školní vzdělávací programy, podle kterých se uskutečňuje vzdělávání. Nápomocí jim může být tzv. manuál, který rozpracovává jednotlivé části ŠVP s konkrétními příklady. Mimo jiné také RVP určuje odpovídající podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Základní vzdělávání 1. stupně navazuje na Rámcový vzdělávací program předškolního vzdělávání (RVP PV) a usnadňuje svým pojetím přechod žáků z předškolního vzdělávání (popřípadě rodinné péče) do vzdělávání povinného, pravidelného a systematického. V průběhu základního vzdělávání získávají žáci potřebné dovednosti, vědomosti a postoje jinými slovy utvářejí se a postupně se rozvíjí klíčové kompetence a je jim poskytnut spolehlivý základ všeobecného vzdělávání orientovaného zejména na běžné životní situace a praktická jednání či řešení. V základním vzdělávání se proto usiluje o naplňování těchto cílů: umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci 3

9 rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci 1 Výše uvedené cíle se vztahují ke všem oblastem vzdělávání, nejen k výtvarné výchově. Výtvarná výchova je v RVP definovaná spolu s hudební výchovou jako plnohodnotná součást zdělávání. Tyto obory spolu úzce souvisí, proto se o nich zmiňuji i přesto, že je tato práce zaměřena pouze na jednu z nich výtvarnou výchovu. Doposud patřila k estetickovýchovným předmětům, které sloužily zejména k odpočinku, oddychu. Vážnost vzdělávání těchto uměleckých oborů vyjadřuje i samotný název vzdělávací oblasti Umění a kultura, která v RVP uplatňuje výtvarnou výchovu společně s hudební výchovou jako samostatný obor. 1 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání : s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením [online]. Praha : VÚP, [cit ]. Dostupný z WWW: < ISBN

10 2.1. Oblast Umění a kultura Odráží nezastupitelnou a tvoří neoddělitelnou součást lidské existence i každodenního života. Zprostředkovává žákům na rozdíl od jiných oblastí RVP ZV nejen racionální, ale i umělecké poznání světa. Vytváří prostor pro osobní zkušenosti žáků, hledání různorodých prostředků pro vlastní vyjádření, poznání umělecké tvorby a zapojení do uměleckého procesu buď v roli tvůrce nebo vnímatele. Dorozumívání v umění vysvětluje jako proces, jímž nelze sdělit svůj vnitřní i vnější svět jinými než uměleckými prostředky. Vzdělávání v této oblasti rozvíjí specifické cítění, tvořivost, vnímavost k uměleckému dílu. V tvořivých činnostech rozvíjí neverbální vyjadřování prostřednictvím prvků například linie, bodu, tvaru, barvy. Na rozdíl od dosavadního členění obsahu učiva do tématických a metodických okruhů nebo dle užívaných prostředků, postupů a technologií, člení RVP učivo podle tvůrčích činností na tři základní okruhy, které pomáhají u žáků rozvíjet smyslovou citlivost, uplatňovat subjektivitu a zapojovat se do komunikačního procesu. Dosavadní spontánně-tvořivé členění kladlo důraz na motivaci a vlastní tvorbu. Úkolem bylo rozvíjet tvořivost, podněcovat fantazii a svobodný pohled na svět. V tomto činnostně-tvořivém pojetí výuky se RVP shoduje. Toto pojetí samo o sobě však nestačilo, proto je RVP doplnil o poznávací složku, tedy věnuje pozornost odborným poznatkům o vizuální kultuře a vnímání, kulturním nebo sociálním a biologickým souvislostem. Na prvním stupni základního vzdělávání se žáci seznamují prostřednictvím činností s výrazovými prostředky výtvarného umění. S nimi se učí tvořivě pracovat, užívat je jako prostředků pro sebevyjádření. Poznávají zákonitosti tvorby, seznamují se s vybranými uměleckými díly, učí se je vzhledem ke svým zkušenostem chápat a výpovědi sdělované uměleckým dílem rozpoznávat a interpretovat. 1 1, 2 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání : s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením [online]. Praha : VÚP, [cit ]. Dostupný z WWW: < ISBN

11 V RVP se objevuje nový pojem vizuálně obrazné vyjádření za jehož synonymum můžeme pokládat výtvarné vyjádření, výtvarný projev, významově se však zásadně neliší. Výtvarná výchova s těmito vizuálně obraznými znakovými systémy pracuje a snaží se s nimi najít tvořivý přístup a ztvárnění. V etapě základního vzdělávání je výtvarná výchova postavena na tvůrčích činnostech tvorbě, vnímání a interpretaci. Tyto činnosti umožňují rozvíjet a uplatnit vlastní vnímání, cítění, myšlení, prožívání, představivost, fantazii, intuici a invenci. 1 Obsahem Rozvíjení smyslové citlivosti jsou činnosti, které umožňují žákovi rozvíjet schopnost rozeznávat podíl jednotlivých smyslů na vnímání reality a uvědomovat si vliv této zkušenosti na výběr a uplatnění vhodných prostředků pro její vyjádření. Obsahem Uplatňování subjektivity jsou činnosti, které vedou žáka k uvědomování si uplatňování vlastních zkušeností při tvorbě, vnímání a interpretaci vizuálně obrazných vyjádření. Obsahem Ověřování komunikačních účinků jsou činnosti, které umožňují žákovi utváření obsahu vizuálně obrazných vyjádření v procesu komunikace a hledání nových i neobvyklých možností pro uplatnění výsledků vlastní tvorby, děl výtvarného umění i děl dalších obrazových médií. Cílové zaměření vzdělávací oblasti Umění a kultura Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvoji klíčových kompetencí tím, že vede žáka k: pochopení umění jako specifického způsobu poznání a k užívání jazyka umění jako svébytného prostředku komunikace 1 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání : s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením [online]. Praha : VÚP, [cit ]. Dostupný z WWW: < ISBN

12 chápání umění a kultury v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence; k učení se prostřednictvím vlastní tvorby opírající se o subjektivně jedinečné vnímání, cítění, prožívání a představy; k rozvíjení tvůrčího potenciálu, kultivování projevů a potřeb a k utváření hierarchie hodnot spoluvytváření vstřícné a podnětné atmosféry pro tvorbu, pochopení a poznání uměleckých hodnot v širších sociálních a kulturních souvislostech, k tolerantnímu přístupu k různorodým kulturním hodnotám současnosti a minulosti i kulturním projevům a potřebám různorodých skupin, národů a národností uvědomování si sebe samého jako svobodného jedince; k tvořivému přístupu ke světu, k možnosti aktivního překonávání životních stereotypů a k obohacování emocionálního života zaujímání osobní účasti v procesu tvorby a k chápání procesu tvorby jako způsobu nalézání a vyjadřování osobních prožitků i postojů k jevům a vztahům v mnohotvárném světě Průřezová témata Novým progresivním prvkem, který přináší RVP VZ do našeho vzdělávání jsou průřezová (kroskurikulární) témata. Dotýkají se aktuálních problémů současného světa, proto jsou významnou a nedílnou součástí základního vzdělávání. Průřezová témata rozvíjí osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. Proto se také využívají metody, formy a postupy práce, které jsou založené na prožitcích a zkušenostech žáků (kooperativní učení, skupinové řešení problémů, diskuse, hraní rolí, projekty, experimenty, exkurze atd.). 1 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání : s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením [online]. Praha : VÚP, [cit ]. Dostupný z WWW: < ISBN

13 Snahou je, aby se průřezová témata stala pojítkem mezi všemi či větším počtem vyučovacích předmětů, mezi výukou i běžným životem. Hlavní je funkce výchovná. Obsah průřezových témat je rozpracován do tzv. tématických okruhů, které obsahují nabídku témat, činností a námětů. Tématické okruhy jsou vhodné pro vytváření obecnějších prostupů žáků mezi sebou, k ostatním lidem, praktickému životu a přírodě. Škola si tématické okruhy vybírá a zpracovává v učebních osnovách dle svého uvážení. Průřezová témata se mohou uplatnit jako součást vyučovacího předmětu nebo samostatný vyučovací předmět, jiná školní akce (semináře, kurzy), projekt. Průřezová témata tvoří povinnou součást základního vzdělávání. 1 Škola musí na obou stupních zařadit všechna průřezová témata z RVP ZV, ale nemusí být zastoupena v každém ročníku. V etapě základního vzdělávání jsou vymezena tato průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova Výchova demokratického občana Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech Multikulturní výchova Environmentální výchova Mediální výchova 2 1 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání : s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením [online]. Praha : VÚP, [cit ]. Dostupný z WWW: < ISBN Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání : s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením [online]. Praha : VÚP, [cit ]. Dostupný z WWW: < ISBN

14 3. Průřezové téma a výtvarná výchova Environmentální výchova se snaží vést k pochopení vztahů mezi člověkem a životním prostředím. Umožňuje sledovat vyvíjející se vztahy mezi člověkem a prostředím a nabízí i různé varianty možného řešení environmentálních problémů. Snaží se podnítit zájem člověka o životní prostředí, vede k aktivní ochraně a utváření prostředí, pochopení odpovědnosti za jednání každého jednotlivce i společnosti a ovlivňuje životní styl a hodnotovou orientaci. Průřezové téma environmentální výchova se prolíná většinou vzdělávacích oblastí, kde nabízí možnost integrovaného pohledu postupným propojováním, rozšiřováním, upevňováním i systematizací vědomostí a dovedností. Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět umožňuje environmentální výchova ucelený pohled na okolní přírodu i prostředí. Využívá přímého kontaktu žáků s okolním prostředím a učí je citlivě vnímat, pozorovat a hodnotit důsledky lidského jednání. Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda přibližuje žákům základní přírodní zákonitosti a postavení člověka v přírodě. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost objasňuje souvislosti mezi sociálními, ekologickými a technicko-ekonomickými jevy. Ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví nastiňuje problematiku vlivu prostředí na zdraví jedince i celé populace. Ve vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie zajišťuje přísun aktuálních informací (například o stavu prostředí, závažnosti ekologických problémů) využitím výpočetní techniky (internetu). Ve vzdělávací oblasti Umění a kultura má environmentální výchova příležitost pro zamyšlení se nad vztahy člověka a prostředí.ve vzdělávací oblasti Člověk a svět práce se propojení uskutečňuje prostřednictvím konkrétních pracovních aktivit ve prospěch životního prostředí. 9

15 Přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti žáka V oblasti vědomostí, dovedností a schopností průřezové téma: rozvíjí porozumění souvislostem v biosféře, vztahům člověka a prostředí a důsledkům lidských činností na prostředí vede k uvědomování si podmínek života a možností jejich ohrožování přispívá k poznávání a chápání souvislostí mezi vývojem lidské populace a vztahy k prostředí v různých oblastech světa umožňuje pochopení souvislostí mezi lokálními a globálními problémy a vlastní odpovědností ve vztazích k prostředí poskytuje znalosti, dovednosti a pěstuje návyky nezbytné pro každodenní žádoucí jednání občana vůči prostředí ukazuje modelové příklady jednání z hledisek životního prostředí a udržitelného rozvoje žádoucích i nežádoucích napomáhá rozvíjení spolupráce v péči o životní prostředí na místní, regionální, evropské i mezinárodní úrovni seznamuje s principy udržitelnosti rozvoje společnosti učí hodnotit objektivnost a závažnost informací týkajících se ekologických problémů učí komunikovat o problémech životního prostředí, vyjadřovat, racionálně obhajovat a zdůvodňovat své názory a stanoviska V oblasti postojů a hodnot průřezové téma: přispívá k vnímání života jako nejvyšší hodnoty vede k odpovědnosti ve vztahu k biosféře, k ochraně přírody a přírodních zdrojů vede k pochopení významu a nezbytnosti udržitelného rozvoje jako pozitivní perspektivy dalšího vývoje lidské společnosti 10

16 podněcuje aktivitu, tvořivost, toleranci, vstřícnost a ohleduplnost ve vztahu k prostředí přispívá k utváření zdravého životního stylu a k vnímání estetických hodnot prostředí vede k angažovanosti v řešení problémů spojených s ochranou životního prostředí vede k vnímavému a citlivému přístupu k přírodě a přírodnímu a kulturnímu dědictví 1 Propojení výtvarné výchovy s environmentální výchovou Za společného jmenovatele výtvarné výchovy a průřezového tématu environmentální výchovy můžeme považovat prostředí. Environmentalistika jako nauka o životním prostředí využívá poznatků z vědního oboru ekologie. Zabývá se prevencí znečišťování životního prostředí a nápravou vzniklých škod. Prostředí velice přitahuje dětskou výtvarnou pozornost, protože v něm mohou vznikat nejrůznějšími aktivitami nové světy podle jejich představ. Děti vnímají svět i v jeho detailech, nechávají inspirovat svou fantazii třeba skvrnami či vrhanými stíny na stropě, jindy suky v dřevěné podlaze. Rády si vymezují prostor jako svůj vlastní, své významné místo pomocí šňůry, latě, pásu papíru. Vytvářejí pozměněné nebo zcela nové prostředí zavěšením či napnutím motouzu, stavěním hradů a pevností z židlí, stolů, matrací a dek. Takovéto výtvarné instalace bývají pro děti obzvláště inspirující, setkávají-li se vedle sebe dva stejně významné světy původní prostředí vedle prostředí nově vznikajícího. Nabízí se zde srovnání reálného světa a světa dětské fantazie. 1 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání : s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením [online]. Praha : VÚP, [cit ]. Dostupný z WWW: < ISBN

17 Ve výtvarné výchově nás často oslovuje přírodní prostředí. Setkávají-li se děti s přírodou, citlivě na ni reagují, jsou okouzleny prožitky, hledají přírodní symboliku - příklad kámen vyvolává představu pevnosti, síly, neměnnosti, slunce zase pocit světla, tepla a života. Děti vnímají přírodu barvitěji a kouzelněji než dospělí. Přírodní jevy často oživují, personifikují a vkládají do nich své fantazijní představy. To způsobí, že skály, květiny, stromy, zvířata, ptáci, ryby atd. například mluví. Právě tento jev můžeme spatřit v pohádkách, proto bývá tato schopnost oživování (personifikace) u dětí přičítána vlivu pohádek. Ve výtvarném projevu má personifikace svůj osobitý výraz. Například zvířata při zobrazování dostávají lidské vlastnosti a rysy, protože zobrazování zvířete se vyvíjí od schématu lidské figury, se kterou se dítě dříve setkává a má s ní lepší zkušenost. Snahou je, aby byl člověk součástí přírody. Dnešní uspěchaný způsob života nevytváří podmínky pro klid, soustředění a vnímání přírody a tak se jí člověk vzdaluje. 12

18 4. Výtvarné vyjadřovací prostředky Mezi základní výtvarné prostředky v tradičním členění můžeme řadit výtvarné prvky (linie, barvy, tvary, ), výtvarné techniky (kresba, malba, modelování, ), výtvarné nástroje (tužka, pastelka, voskovka, štětec, nůžky, ), výtvarné materiály (papír, textil, modelovací hmoty plastelína, keramická hlína, ). Kolektiv autorů Výtvarného čarování k těmto základním výtvarným prostředkům přidává ještě výtvarnou kompozici (vztahy mezi prvky proporcionalita, rytmus, symetrie, asymetrie, kontrast, harmonie, ), výtvarné symboly (obsahy závislé na imaginaci tj. obraznosti, představivosti a fantazii tvůrce i diváka), proces tvorby (osobitý přístup k výtvarnému vyjádření skutečnosti či fantazijních představ tj. u dětí prvního stupně zjednodušení, náznak, nadsázka, typizace, personifikace přizpůsobené věkovým zvláštnostem). Díky těmto výtvarným prostředkům připravujeme pro děti základní podmínky pro výtvarnou činnost a můžeme je učit vyjadřování pomocí základních výtvarných prvků, zacházení s výtvarnými nástroji, používání výtvarných technik a materiálů. Děti mají do jisté míry zvládnout každý okruh výtvarných prostředků tzn. má umět: - aktivně je používat při rozmanité výtvarné činnosti - pojmenovat aspoň ty nejdůležitější z nich - vciťovat nebo si uvědomovat jejich osobité vlastnosti a funkce, případně umět tyto funkce propsat nebo vysvětlit - rozpoznat a ukázat vztahy mezi vlastní výtvarnou tvorbou a okolním světem, anebo světem umění 1 1 SLAVÍKOVÁ, Vladimíra, SLAVÍK, Jan, HAZUKOVÁ, Helena. Výtvarné čarování : Artefiletika pro předškoláky a mladší školáky. Praha : Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, s. ISBN

19 V současné době je výtvarných technik, nástrojů a materiálů víc než dost, k čemuž přispívá široká nabídka výtvarných potřeb na trhu, ale i využívání a objevování stále nových a nových netradičních výtvarných prostředků. Už malé děti si samy ozvláštňují každodenní obyčejné věci například tím, že kreslí prstem na orosené sklo v autobuse, otiskují dlaně, chodidla či celá těla do sněhu, atd. Ve výtvarné výchově jim můžeme nabídnout další zvláštní, pro ně dosud nepoznané, techniky například otiskování, muchlání, prosakování,. Zajímavý materiál a instrumenty pro práci nám poskytuje samotná příroda můžeme kreslit klacíkem do písku, hlíny, opálenou větvičkou na papír nebo rákosovým či husím perem atd. Nápaditě můžeme využít zbytků papíru, textilní odstřižky, knoflíky, spínátka, zipy, staré fotografie, letáky, obaly do zboží či odpadový materiál. Netradiční instrumenty, materiály a techniky tvoří základ pro nová pojetí výtvarné výchovy. V následujících kapitolách budeme tedy sledovat výtvarné vyjadřovací prostředky klasické, které budeme doplňovat o netradiční vyjadřovací prostředky i s jejich uplatněním ve výtvarné výchově na prvním stupni základní školy Vyjadřovací prostředky lineární Mezi vyjadřovací prostředky bodů a linií patří: 1. Instrumenty tužky, progressa, rydla (hřebíky), štětce, dřívka, prsty, fixy plstěné, tužkové, vatové tampóny namotané na dřívko. 2. Materiály vytvářející stopu - tuha, pastel suchý, voskový, polomastný, uhel, tuš, textilní vlákna, dráty, stuhy, provázky. 3. Materiály podkladové různé druhy papíru (průklepový, kancelářský, xeroxový), rýsovací karton (čtvrtka) různých formátů a tvarů vzniklých jejich dělením, lepenka, umělohmotné fólie, překližka, textil, popř. skleněné desky (pozor na bezpečnost dětí, nepoužívejte tenké okenní sklo, ale silné tabule!). Podklady mohou být dle kvality drsné či hladké, suché nebo navlhčené (vodou, škrobem, klovatinou). 14

20 4. Techniky vytváření stopy: kreslení grafickými materiály i štětcem, črtání, rytí, otiskování, roztírání, kapání, stříkání a stékání barvy, vybírání barvy (vyškrabování negativní stopy), vykrývání rezervou (vosk, klovatina), rozfoukávání, aplikace (textilní vlákna), bodání a vrypy ostrými hroty Kresba Kresba je dodnes jednou z hlavních forem výtvarné práce, přestože má kořeny v nejstarších výtvarných projevech člověka. Dříve sloužila kresba jako přípravná fáze pro malbu prostředek výcviku a studia nebo přípravnou složkou malby. Dnes je kresba výtvarný prostředek, který je vnímán jako samostatné dílo. Od všech typů malby se liší formou výtvarného projevu. Hlavním výrazným prostředkem je linie zanechaná tahy kreslícího nástroje, kterými lze vytvořit i nejrůznější přechody a dosáhnout tak až malířského vyznění výsledného díla. Dalším typickým znakem kresby je omezení barevnosti na jednu nebo jen několik barev. Z větší části nezakrytý podklad kresby spoluutváří konečný dojem kresby. Roeselová rozděluje kresbu ve výtvarné výchově do třech základních okruhů - kresba z představy, kresba motivovaná skutečností a návrhová kresba. Kresba z představy zobrazuje bezprostřední zážitky a zkušenosti dítěte, ale také jeho city. Dítě své postřehy a fantazijní představy osobitě zaznamenává pomocí kresby. Kresba motivovaná skutečností zobrazuje vztah dítěte a skutečnosti. Objekt, který dítě bezprostředně zaujme, aktivizuje jeho pozornost a nutí výtvarně uvažovat o jeho zpracování. Důležitou roli hraje také volba kreslícího materiálu (například tužka, uhel, pero, štětec) v jehož provedení 1 SLAVÍKOVÁ, Vladimíra, SLAVÍK, Jan, HAZUKOVÁ, Helena. Výtvarné čarování : Artefiletika pro předškoláky a mladší školáky. Praha : Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, s. ISBN

21 dostává tentýž objekt jiné podoby v odlišném zpracování. Specifickou kresbou podle skutečnosti je studijní kresba. Jde o výtvarné zachycení věcné podstaty předmětů denní potřeby, zátiší, krajiny, zvířat, postav a tváří. Návrhová kresba rozpracovává námět pro realizaci v jiném materiálu nebo se zabývá variabilním řešením výtvarného problému. 1 Dítěti napomáhá při vytváření složitějších prací, kde je nutné si práci předem rozvrhnout nebo se rozhodnout pro správnou variantu. Většinou se používá až na II. stupni základní nebo umělecké školy. Hojně se využívá v grafice a designu. Protože kresebný instrument, jako je například tužka, najdeme v každé domácnosti, setkávají se děti s touto technikou už ve velmi útlém věku. Nová, neokoukaná hračka je zaujímá zprvu svou stopou, kterou zanechává a později barevností s níž přichází na řadu pastelky. Často spatřujeme obraz dítěte, které si něco povídá a u toho vytváří linie, kroužky a čáranice zaznamenávající aktuální prožitek nebo jak si ozvláštňují každodenní všednost, obyčejnost věcí například tím, že kreslí prstem na orosené sklo v autobuse. Kresebná linie získává svou podobu díky nástroji, který použijeme a s jakým citovým nasazením ho uplatníme. Konečný výtvor pak dostává výrazový nádech a charakter použitých linií. Děti při kresbě musí dobře promyslet, který nástroj pro kresbu zvolí, aby dosáhly kýženého výsledku. Podstatné je nechat dětem prostor pro samostatné hledání a objevování. V dnešní době máme k dispozici širokou škálu kreslířských prostředků. Stačí se jen rozhodnout jakou techniku kresby použijeme, zda suchou nebo mokrou stopou. Pro techniku kresby suchou stopu se používají nástroje zanechávající pigmentovou stopu například tužka, rudka, uhel, pastelky. Tyto kresebné pomůcky jsou dostupné i pro práci ve třídách. 1 ROESELOVÁ, Věra. Techniky ve výtvarné výchově. Praha : Sarah, s. ISBN X

22 Klasické lineární postupy versus méně tradiční či netradiční a jejich uplatnění ve výtvarné výchově na 1. stupni ZŠ Tužka Je klasickým, základním, všestranným kreslícím nástrojem. Stala se velmi oblíbenou pro jednoduchost použití manipulaci s ní zvládne jak malé dítě, tak dospělý a v různých podobách je každodenním pomocníkem člověka. Náplň tužky tvoří grafit. Tužka se vyrábí v mnoha stupních tvrdosti označené číslem a podle tvrdosti se také liší kresebná stopa. Pro kreslení se hodí spíše měkké tuhy, které tvoří konec škály a jsou vhodné pro velké plochy. Snáze se s nimi šrafuje a znázorňuje kontrast ploch a světla a tmy. Při kresbě můžeme také kombinovat tužky o různé tvrdosti, snáze se nám bude modelovat prostor. Tuha je snadno odstranitelná a chyby lze jednoduše opravit. Kresba tužkou lze spojit i s jinými výtvarnými technikami. Musíme však být obezřetní, aby nám linie tužky nezanikla. Důležitý je také výběr vhodného typu papíru, protože zvolená struktura a tón podkladu mají vliv na celkové vyznění kresby. Povrch papíru určuje stopu kresby stejně jako kresebný prostředek. Pokud chceme dosáhnout expresivních a sytých tahů, měli bychom zvolit papír s hrubším povrchem. Nesmíme také opomenout formát papíru. Například stínovaná a studijní kresba vyžaduje menší formát. Také zpočátku, když děti začínají s kresbou a tenkou linií, zvolíme menší formát, na který dítě snáze dosáhne, a abychom je neodradili. Naopak u vyspělých kreslířů můžeme použít větší formáty nebo arch balicího papíru. Variace, inovace činností s tužkou Mnohostrannější a živější výtvarné vyjadřování kresbou (například pomocí tužky) můžeme zprostředkovat dětem tím, že jim zpočátku nabídneme snadné a objevné hry s nástroji. Děti se pomocí těchto her seznámí nejen s instrumentem, ale také zjistí, že linie těchto nástrojů mají mnoho podob, mluví nejrůznější řečí a mají své nálady a 17