MASARYKOVA UNIVERZITA. Lékařská fakulta. Korekční optické pomŧcky pro dětského pacienta

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta Korekční optické pomŧcky pro dětského pacienta Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Radek Anderle Autor: Pavlína Drahotská Optika a optometrie

2 MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta Katedra optometrie a ortoptiky Jméno a příjmení autora: Pavlína Drahotská Název bakalářské práce: Korekční optické pomůcky pro dětského pacienta Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Radek Anderle Anotace: V první části bakalářská práce pojednává o obecném vývoji dítěte, a zvláště o vývoji očí a zraku. Uvádíme zde obecnou charakteristiku refrakčních i jiných vad vyžadujících korekční optickou pomůcku. V druhé části popisujeme korekční optické pomůcky pro dětského pacienta: brýle, kontaktní čočky a speciální typy korekčních optických pomůcek. V závěrečné části práce se zaměříme na sluneční a sportovní brýle, na další vhodné příslušenství a na prostředky pro ochranu a údržbu brýlí. Rok obhajoby bakalářské práce: 2013 Klíčová slova: korekční optické pomůcky, brýlová korekce, kontaktní čočky, dětský pacient

3 MASARYK UNIVERSITY Faculty of Medicine Department of Optometry and Orthoptics Name and surname: Pavlína Drahotská Theme of the work: Corrective optical aids for the pediatric patient Leader of the work: Mgr. Radek Anderle Annotation: The first part of the bachelor thesis deals with general child development and especially the eye development and the vision. We introduce general characteristics of refractive as well as other defects requiring corrective optical aid. The second part describes corrective optical aids for pediatric patient: glasses, contact lenses and special types of corrective optical aids. In the final part of the thesis we focus on sunglasses and sport glasses, other suitable optical accessories and on tools for the protection and maintenance of glasses. Year: 2013 Key words: corrective optical aids, spectacle correction, contact lenses, pediatric patient

4 Poděkování: Ráda bych tímto poděkovala panu Mgr. Radku Anderlemu za poskytnutí odborných rad a především za trpělivost, kterou se mnou měl. Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla jsem veškeré použité literární a odborné zdroje, které jsou sepsané na konci této práce. Souhlasím, aby práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována dle platných norem. Datum Podpis

5 OBSAH 1. Úvod Dětský pacient Vývoj zraku Prenatální vývoj Preembryonální období Embryonální období Fetální období Postnatální vývoj zraku Refrakční vady Myopie Hypermetropie Astigmatismus Další oční vady Strabismus Amblyopie Anizometropie Anizeikonie Psychologie prodeje Výběr korekční optické pomŧcky Korekce brýlovou čočkou Obruba Brýlová čočka Anatomické přizpůsobení a centrace Korekce kontaktní čočkou... 30

6 8. Speciální typy léčebných a korekčních pomŧcek Franklinův bifokál a E-line Korekce prizmaty Lentikulární čočky Okluzní léčba Zdravotní pojišťovna Sluneční brýle Sportovní brýle Příslušenství Prostředky pro údržbu a ochranu brýlí Doplňky Závěr Seznam pouţité literatury... 46

7 1. ÚVOD Počet dětí, které potřebují korekci zraku, stále vzrůstá. Mnozí to připisují právě pokroku medicíny ve schopnosti zachránit děti i u velmi předčasných porodů, kdy vývoj zraku ještě není dokončen. Důležitou roli hraje zřejmě i mnoho dalších faktorů. Častěji se proto objevují specializované optiky zaměřené především na děti, zůstává však i mnoho optik, které sortimentu pro dětské pacienty nevěnují dostatečnou pozornost. V tomto případě je hlavním důvodem malá ziskovost prodeje. Je stále příliš mnoho rodičů, kteří nechtějí do dětských brýlí investovat velké peníze. Řada z nich požaduje tzv. skla na pojišťovnu i přes jejich nevýhody. Pro optiku to znamená mít skladem zboží, které jí pak nepřináší téměř žádný zisk. Děti jsou však velkou kupní silou do budoucna. Již od dětství si optika může vychovat svého zákazníka, naučit ho správné manipulaci a péči o jeho brýle. Návyk a spokojenost dětského zákazníka se optice promítne v jejích budoucích tržbách. 8

8 2. DĚTSKÝ PACIENT V České republice je považován za dětského pacienta každý mladiství do 18let. Dětství končí tzv. zletilostí, osoba se stává právně odpovědnou. V oblasti optometrie a očního lékařství je dětství rozděleno na období do 15let a nad 15let. V období do patnácti let se o dětský zrak stará výhradně oční lékař nebo optometrista pod dohledem očního lékaře (podle zákonu 96/2004 Sb). V období nad 15 let může měřit dioptrie a aplikovat kontaktní čočky i optometrista bez dohledu. I pojišťovny mají míru své spoluúčasti rozdělenu na kategorie do 15let a nad 15let. Dětský věk prochází několika vývojovými obdobími: Novorozenec: Období od narození do 28. dne. V tomto období dochází k adaptaci tělních systémů na mimoděložní podmínky. Kojenec: Období od 29. dne do 1 roku života. Probíhá dramatický somatický, neuropsychický a motorický vývoj. Batolecí věk: Období od 1 do 3 let. Dochází k postupnému osamostatňování dítěte. Předškolní věk: Období od 3 do 6 let života dítěte. Období je ukončeno schopností dítěte nastoupit do školy. Mladší školní věk: Období od 6 do 11 let. Začíná povinná školní docházka. Starší školní věk:období od 11 do 15 let, tzv. teenager. Adolescence: Období od 15 do 18 let věku. [30] 9

9 3. VÝVOJ ZRAKU Jak v období před narozením, tak po narození, dochází ve vývoji zrakového orgánu a vidění k mnoha změnám. Každá odchylka může mít v dospělosti velké následky na vidění pacienta. 3.1 Prenatální vývoj Průběh vývoje v prenatálním období dělíme do tří skupin: preembryonální stádium od oplodnění do 3 týdne, embryonální stádium od 4 do 8 týdne vývoje, fetální stádium od 9 týdne až po narození. Vývoj vychází ze tří zárodečných listů ektodermu, endodermu a mesodermu Preembryonální období po oplodnění se tvoří zygota, morula a následně blastura 7-10 den dochází k nidaci vajíčka (blastury) koncem 3 týdne se tvoří neurální ploténka Embryonální období Důležitou roli během embryonálního vývoje hraje sítnice, kolem níž se formují ostatní části zrakového ústrojí. Sítnice je společně s pigmentovým epitelem a zrakovým nervem vývojovou součástí mozku. 4 týden: Ztluštěním neurální ploténky vzniká optická ploténka. Optický váček vzniká vychlípením z prosencefala. V tomto období také vzniká čočková ploténka. 5 týden: Dochází k vývoji mozkových hemisfér a páteře. Z čočkové ploténky se tvoří čočkový váček. Tvoří se také primární sklivec a hyaloidní cévní systém, který během nitroděložního vývoje zásobuje čočku, sklivec a později také sítnici. 10

10 6 týden: Vyvíjí se sekundární sklivec a z mezodermu se tvoří endotel rohovky, cévnatka, skléra a okohybné svaly. Z ektodermu se tvoří epitel rohovky a víčkové řasy. 7 týden: Již je patrný zrakový nerv, chiasma a corpus genikulátum laterále. Z neurálního epitelu se tvoří tyčinky a čípky. 8 týden: Z mesodermu se tvoří stroma rohovky a duhovky. Stonek zrakového nervu je již vyplněn nervovými vlákny Fetální období 11 týden: Dochází k vývoji makuly a terciálního sklivce. Diferencuje se korové zrakové centrum. 5 měsíc: Již je vytvořen závěsný aparát a cévnatka je rozdělena do 3 vrstev. 6 7 měsíc: Je dokončena myelinizace chiasmatu a zrakové dráhy. Začíná atrofovat hyaloidní cévní systém. 8 měsíc: Je dokončen vývoj všech vrstev sítnice kromě makuly a srostlá víčka se otevírají. 9 měsíc: Zrakový nerv je myelinizován až po lamina cribrosa scleare. [6, 25, 26] 3.2 Postnatální vývoj zraku Dítě se nerodí s dokonalým viděním, ale jeho zrak se vyvíjí do 1 roku a upevňuje se do 6let věku, v některé literatuře se uvádí, že k upevnění binokulárního vidění dochází do 8let věku dítěte. Ihned po narození není sítnice ještě zcela vyvinutá a žlutá skvrna je ještě nezralá. Čípky mají jinou stavbu než ty zralé, jsou tlustější a stěhují se z periferie k žluté skvrně. Novorozenec vnímá pouze světlo a tmu periferní částí sítnice. Po narození dochází k zprůchodnění slzných cest, také se tvoří vrstva Henleových vláken migrací nervových vláken nad čípky v makule. U novorozence vyšetřujeme dva reflexy. Prvním je reflex pupilo-motorický: při osvětlení zornice dojde k jejímu zúžení, což svědčí o přítomnosti světlocitu. Druhý reflex nazýváme reflexem optokinetickým a potvrzuje nám funkčnost zrakové dráhy. Optokinetický reflex vyšetřujeme pomocí optokinetického bubnu. 11

11 Do dvou měsíců věku dítěte se vyvíjí monokulární fixační reflex: dítě se dívá převážně jedním okem, oči se při fixaci předmětu střídají a druhé oko může fyziologicky zašilhat. Ve druhém měsíci dochází k vývoji binokulárního fixačního reflexu: můžeme pozorovat konjugované pohyby očí, dítě se začíná dívat oběma očima a je schopno chvíli fixovat pohybující se předměty. Ve třetím měsíci se vyvíjí reflex konvergence a divergence: dítě sleduje bližší a vzdálenější předměty. Ve čtvrtém měsíci se upevňuje reflex akomodace: dítě zaostřuje na různou vzdálenost. Tento reflex je závislý na vývoji ciliárního svalu. V šestém měsíci se vyvíjí reflex fúze. Fúze je schopnost spojit obrazy obou očí v jeden smyslový vjem. Zároveň je dokončen vývoj makuly. V devátém měsíci se zlepšují binokulární reflexy a začíná se vyvíjet hloubkové a prostorové vidění. V prvním roce života začíná dítě chodit, a to napomáhá k rozvoji prostorového vidění, smyslu pro vzdálenost, velikost a polohy předmětu. Utužuje se vztah mezi akomodací a konvergencí. Vizus dosahuje hodnoty 6/60. Ve čtyřech letech dosahuje vizus hodnot 6/4 až 6/6. Do 6let se jednotlivé reflexy upevňují a stabilizují, při poruše ve vývoji binokulárního vidění dochází k strabismu, vzniku tupozrakosti, vzniku anomální retinální korespondence. Po 6 (až 8) roku vývoje se stávají tyto reflexy nepodmíněnými a dále už je nelze ovlivnit. I tento výrok je v současnosti diskutabilní, nyní probíhají studie, jestli při poruše binokulárního vidění opravdu nejde tuto poruchu odstranit i po 8 roku života dítěte. [3, 5, 12, 25] Preventivní oční prohlídky se u dětí provádějí již od narození, kdy se ještě v porodnici kontrolují oční okolí, víčka, velikost očí a vyvolává se červený reflex od sítnice. Dále už dítě dostává na starost pediatr, kde jsou pravidelné kontroly ve 3, 6, 12, a 18 měsících. Zde by mělo docházet ke kontrole monokulární fixace a sledování pohyblivého i nepohyblivého předmětu. Další prohlídky jsou ve 3 a 5letech, to už se může lékař pokusit o vyšetření monokulárního vizu pomocí obrázkových optotypů nebo Pflügerových háků. Další prohlídky jsou v 7, 9, 11, 13, 15 a 17 letech, kde pediatr může vyšetřovat zrakovou ostrost na klasických např. Snellenových optotypech. [3, 12, 25] 12

12 4. REFRAKČNÍ VADY 4.1 Myopie Myopie nebo-li krátkozrakost, kdy se ohnisko v akomodačním klidu tvoří před sítnicí. Myopie se projevuje neostrým viděním do dálky při ostrém vidění do blízka. Pří myopii je uzlový bod více vzdálený od sítnice, na sítnici dopadá divergentní kužel paprsků světla a vzniklý sítnicový obraz je větší než u emetropie. Nejčastější příčina je osová nebo-li axiální myopie, vzácněji najdeme myopie rádiusové, kdy je rohovka nebo čočka více zakřivena, popř. ještě rozlišujeme myopii indexovou. S indexovou myopii se můžeme setkat u cukrovky nebo např. u šedého zákalu. U většiny myopii se jedná o myopii relativně stacionární, kde nedochází k velkému nárůstu dioptrií. Tuto myopii vyšetříme okolo šestého roku života dítěte, jedná se o takzvanou školní myopii, a ta většinou nepřesahuje 6D. Myopie, kterou zjistíme po 18roku života, se nazývá pozdní myopií a zřídka dosahuje více jak 3D. Pokud vyšetříme myopii u dětí do 4 let, je prognóza vážná. Je velmi pravděpodobné, že se bude jednat o progresivní myopii, kde se sítnice protenčí až na ¼ své původní tloušťky. Při progresivní myopii se pak může objevit krvácení do sítnice a sklivce, mohou vznikat trhliny v sítnici a následně i odchlípení sítnice. Ještě můžeme najít myopii vrozenou (intermediální). Jedná se o poměrně vzácnou myopii, kde nález na oku je fyziologický, pouze předozadní délka oka je větší (25,5 32,5mm). I přes velký počet dioptrií je tato myopie většinou stacionární. Obvykle se jedná o jednostrannou myopii. Myopie, která nepřesahuje 3D, je také nazývána jako myopia simplex. Myopii, která se nachází v rozmezí od 3,25 do 6D, nazýváme myopia modica. Myopie nad 6D se nazývá myopia gravis. Pro korekci myopie využíváme nejslabší rozptylky, se kterými dojde k dobré zrakové ostrosti. U předepsané korekce musíme vyzkoušet, jestli je vyhovující i pro vidění do blízka. U dětí se předepisuje plná korekce i s korekcí astigmatickou. Kromě brýlí a kontaktních čoček lze myopii korigovat i chirurgicky pomocí excimerových laserů. [1, 2, 7] 13

13 4.2 Hypermetropie Hypermetropie nebo-li dalekozrakost je refrakční vada, kde paprsky v akomodačním klidu tvoří ohnisko za sítnicí. U hypermetropie je sítnice blíže uzlovému bodu, proto je vzniklý obraz menší než u emetropie. Obraz pozorovaný bez akomodace je zamlžený, rozmazaný. Dalekozrakost může být způsobena osovou, indexovou nebo rádiusovou vadou. Nejčastější je vada osová. U novorozence je průměrná předozadní délka oka 18mm. Do věku tří let oko vyroste na 23mm a nadále se zvětšuje o 0,1mm za rok do přibližně 14 let. Nárůst předozadní délky oka je kompenzován oploštěním rohovky a čočky. Z toho vyplývá, že se všechny děti rodí hypermetropické a asi u 50 % očí zůstává určitý stupeň hypermetropie. Hypermetropické oko je oko neúplně vyvinuté. Zřídkakdy se setkáme s hypermetropii vyšší jak 6D, protože zkrácení délky oka většinou nepřesahuje 2mm. Vyšší stupeň hypermetropie vzniká při afakii, absenci čočky. Další možností pro výskyt vyšších hypermetropií mohou být nádory a odchlípení sítnice. Při akomodaci, zvýšené refrakční hodnotě čočky v oku, můžeme část nebo celou hypermetropii vykorigovat. Celkovou nebo-li totální hypermetropii můžeme rozdělit na několik částí. Latentní hypermetropie, která je kompenzována trvalým fyziologickým napětím ciliárního svalu, dosahuje přibližně 1D. Další část je hypermetropie manifestní, a tu dále dělíme na fakultativní a absolutní. Fakultativní hypermetropii lze zvládnout pomocí akomodačního úsilí. Absolutní hypermetropii pomocí zvýšeného akomodačního úsilí vyrovnat nelze. Korekce se provádí pomocí nejsilnější spojky, se kterou pacient vidí ještě ostře. U dětí korigujeme pouze vysoké stupně hypermetropie nebo při strabismu. V praxi platí, že pokud nezapojujeme při pohledu na blízký předmět více jak 2/3 své akomodační šíře, nevznikají astenopické obtíže. Brýle, předepsané pro děti u vyšších refrakčních vad, mohou předejít vzniku amblyopie a u dospělých odstranit astenopické obtíže. [1, 2, 7] 14

14 4.3 Astigmatismus Jedná se o nepřesnou fokusaci paprsků na sítnici. Paprsky vstupující do oka nemají ohnisko v různých meridiánech v téže rovině. Jinak řečeno astigmatické oko má v různých meridiánech různou optickou mohutnost. Astigmatismus způsobuje potíže při rozeznávání jemných detailů. Svislé čáry, např. u stěny, se mohou pacientovy pokřivit, sklonit. Téměř u každého oka nacházíme jistý druh astigmatismu. Fyziologický astigmatismus, větší zakřivení rohovky ve svislém meridiánu až o 1D, vysvětlujeme tlakem horního víčka na bulbus. Nefyziologický astigmatismus nacházíme přibližně u 10% populace. Příčinami jsou především asymetrie rohovky, lámavých ploch čočky, excentrické uložení čočky, chybný index lomu. Do asymetrií rohovky zařazujeme i fyziologický astigmatismus, úrazy a operace či jiná onemocnění ovlivňující zakřivení rohovky. Změnami indexu lomu při počínající kataraktě, subluxací čočky a nebo při změně zakřivení předního či zadního pólu čočky dochází k astigmatismu způsobenému oční čočkou, v populaci však tento astigmatismus není příliš častý. Rozdělení astigmatismu: Pravidelný astigmatismus (astigmatismus regularis): Paprsky, které vstupují do oka, vytvářejí místo jednoho bodového ohniska dvě na sebe kolmé ohniskové přímky. Oba na sebe kolmé meridiány mají maximální možnou odlišnou lomivost. Astigmatismus podle pravidla nebo-li astigmatismus přímý (astigmatismus rectus) je obvykle rohovkovým astigmatismem. Vertikální meridián má větší lomivost než horizontální meridián. Astigmatismus proti pravidlu nebo-li astigmatismus nepřímý (astigmatismus inverzus): většinou se jedná o čočkový astigmatismus. Více lámavý je zde meridián horizontální. Astigmatismus šikmých os (astigmatismus obliguus): oba meridiány leží šikmo okolo 45 a 135. Nelze určit horizontální a vertikální meridián. Dále můžeme pravidelný astigmatismus členit na: Astigmatismus jednoduchý (astigmatismus simplex): jedna ohnisková přímka je emetropická a druhá myopická (hypermetropická). 15

15 Astigmatismus složený (astigmatismus compositus): obě ohniskové přímky jsou myopické (hypermetropické). Astigmatismus smíšený (astigmatismus mixtus): jedna ohnisková přímka je hypermetropická, druhá je myopická. Obr. č. 1 Rozdělení astigmatismu s polohou hlavních rovin a kroužku nejmenšího rozptylu (Zdroj: ANDERLE, Radek. Možnost korekce astigmatismu měkkými kontaktními čočkami. Brno, Magisterská práce. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta. Vedoucí práce As. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc) Menší stupně astigmatismu, obzvláště astigmatismu fyziologického, není nutné korigovat, pokud nám korekce nezlepší zrakovou ostrost nebo nedojde-li k úlevě od subjektivních potíží. Při korekci brýlemi se u dětí astigmatismus koriguje plně, u dospělých musíme počítat s nižší snášenlivostí a cylindrickou složku korekce musíme postupně přidávat. Astigmatismus nepravidelný (astigmatismus irregularis): V různých meridiánech má různou lámavost. Jedná se o asymetricky lomivé oko. Nejčastěji ho najdeme u různých onemocnění rohovky, např. při keratokonu, může vzniknout i při úrazech rohovky. Nelze korigovat brýlemi, o korekci se snažíme pomocí tvrdé kontaktní čočky, někdy musíme přistoupit k operaci. [1, 7, 21] 16

16 5. DALŠÍ OČNÍ VADY 5.1 Strabismus Strabismus nebo-li šilhání je stav, kdy se osy vidění při fixaci určitého předmětu neprotínají v jednom bodě a nebo za tím účelem dochází ke zvýšenému úsilí očních svalů. Slovo strabismus pochází z řeckého slova strabismos a vystihuje stav asymetrického postavení očních bulbů. Jedná se o senzo-motorickou poruchu, kde velký význam hraje i dědičnost. Hlavní rozdělení strabismu je na latentní strabismus (heteroforii) a manifestní strabismus (heterotropii). Heteroforie Rovnovážné postavení očních os neboli ortoforie je poměrně vzácné, proto při vyšetřeních často nacházíme heteroforii. Toto skryté šilhání je vyrovnáváno zvýšeným napětím některého z očních svalů. K rovnovážnému postavení očí dochází pouze při binokulárním vidění, pokud zrušíme fúzi, postavení očí se změní. V menší míře nemusí heteroforie působit žádné potíže, při větší heteroforii dochází k astenopickým obtížím jako jsou pálení očí, bolesti hlavy, slzení, světloplachost. Obtíže se mohou objevit až při celkovém onemocnění nebo při velkém psychickém zatížení organismu. Při heteroforii, která způsobuje astenopické obtíže, musí být správně zajištěna plná korekce a přesná centrace. O arteficiální heteroforii hovoříme v případě heteroforie vyvolané decentrací brýlových skel. Optická anizoforie vzniká v případě různého refrakčního stavu obou očí. Přesnou korekci a centraci můžeme doplnit o ortoptické cvičení fúze. Ke korekci heteroforie pomocí prizmatických skel přistupujeme až v případě přetrvávajících obtíží. Poslední možností je operace. Heterotropie zjevné šilhání. Nepodaří-li se zvýšeným úsilím svalů udržet oční osy v rovnovážném postavení, potom se jedno nebo obě oči střídavě nebo trvale uchylují. Při úchylce se předpokládá vznik diplopie, kterou menší dítě potlačí, což vede ke vzniku amblyopie. [2, 5, 7] 17

17 5.2 Amblyopie K amblyopii neboli tupozrakosti dochází při trvalé supresi, potlačení vjemu jednoho oka. I po plné korekci oka je snížena zraková ostrost bez známek další patologie, tzn. při fyziologickém nálezu na oku. Ve většině případů je jednostranná, ale může být i oboustranná. Amblyopie, nazývaná též jako líné oko, se v současnosti nachází u přibližně 5% populace. Amblyopii rozdělujeme podle sníţení vizu: Lehká amblyopie vizus 6/8 6/18 Střední amblyopie vizus 6/18 6/60 Těžká amblyopie vizus horší než 6/60 Další rozdělení amblyopie je podle vzniku: Vrozená (kongenitální amblyopie). Nacházíme ji od narození, léčba je málo úspěšná. Jedná se o amblyopii např. při nystagmu nebo albinismu. Amblyopie z nepoužívání oka (amblyopia ex anopsia) vzniká při zamezení vstupu vizuálních podmětů do oka. Např. při zkalení některého z optických prostředí, při kataraktě, krvácení do sklivce. Řadíme sem i amblyopii při déletrvajícím obvazu jednoho oka, tzv. okluzní amblyopii. Anizometropická amblyopie má vcelku dobrou prognózu pro léčbu, musí však dojít k správné a včasné korekci. Ametropická amblyopie vzniká při vysoké refrakční vadě, může být jednostranná nebo oboustranná. Meridionální amblyopie vzniká při vysokém astigmatismu, může být jednostranná i oboustranná. Relativní amblyopie vzniká při malé organické vadě. Amblyopie při strabismu jedná se o nejčastěji vyskytující se amblyopii. Vzniká při útlumu fovey uchýleného oka. U jednotlivých amblyopií může docházet k jejich vzájemné kombinaci. Při amblyopii je přítomno snížení zrakové ostrosti, které postihuje především centrální 18

18 vidění. Dále jsou charakteristické poruchy lokalizace, poruchy rozlišovacích schopností, popř. změny fixace. Léčba tupozrakosti musí být včasná. Léčba, která začala před 4 rokem věku dítěte, má pro normální binokulární vidění velice dobrou prognózu. Léčba zahájená u dětí 5 6letých má nižší předpoklady pro úplné vyléčení. Základní léčba je ve formě okluze, která může být doplněna o neoptická cvičení. Mělo by docházet k častým kontrolám do 8 až 10 let věku dítěte. [3, 5, 7, 25] 5.3 Anizometropie O anizometropii hovoříme, pokud refrakční stav na obou očích není stejný. Anizometropii můžeme nalézt při hypermetropii, myopii i astigmatismu, příčinou bývá nerovnoměrný vývoj refrakční vady, trauma, chirurgický zákrok. Malý rozdíl v refrakční hodnotě obou očí je velmi častý. Při předpisu brýlí pro pacienty s rozdílným refrakčním stavem musíme přistupovat k pacientům individuálně. Anizometropie zároveň souvisí s anizeikonií: rozdílně velkým obrazem na sítnici. Mladší děti snášejí větší rozdíly (5 až 6D). U starších dětí (přibližně od 12let) bývá snášen rozdíl 2 až 4 dioptrie. Snášenlivosti větších rozdílů dosáhneme za použití anizodistančních brýlí, při implantaci nitrooční čočky u oka s afakií, použitím kontaktní čočky, popř. podkorigováním jednoho oka. [1, 2, 7, 25] 19

19 5.4 Anizeikonie Jedná se o vadu s nestejnou velikostí sítnicových obrazů na obou očích, velice často ji nacházíme v souvislosti s anizometropií. Při vyšších stupních anizeikonie dochází k poruše binokulárního vidění. Rozdíl v refrakci na obou očích 0,25D způsobí 0,5% rozdíl ve velikosti obrazů na sítnici. Při aniseikonii větší než 5% nemůže být dosáhnuto binokulárního vidění. Při anizeikonii může docházet k mlhavému vidění, světloplachosti, bolestem hlavy, diplopii, k poruchám binokulárního vidění a k tupozrakosti. Příčiny vzniku anizeikonie mohou být optické a neoptické. Mezi optické příčiny, kdy obrazy na sítnici mají opravdu nestejnou velikost, můžeme zařadit absenci nitrooční čočky - afakii. Dalšími příčinami jsou korekce brýlovými skly s rozdílnou vrcholovou lámavostí, rozdílná stavba optických prostředí na obou očích, nesouměrná konvergence. Anizeikonie způsobená neoptickými příčinami: obrazy na sítnici jsou stejně velké, subjektivně jsou však vnímány rozdílně. Příčinami jsou nerovnoměrné rozdělení čípků na sítnici a nebo různí činitelé v korových zrakových centrech. Problémy mohou nastat i u rozdílné adaptace pravého a levého oka nebo po aplikaci miotik a mydriatik. Příčiny se mohou vzájemně sčítat nebo kompenzovat. Anizeikonii vyšetřujeme pomocí eikonometrů. Korekci provádíme snížením vrcholové vzdálenosti korekčních skel, pomocí kontaktních čoček, popř. pomocí anizodistančních brýlí. [1, 2, 7, 8] 20

20 6. PSYCHOLOGIE PRODEJE Pro děti, ale i jejich rodiče je důležité, aby oční optika a vyšetřovna byli příjemně zařízené a aby nepůsobili na dítě děsivě. Musíme mít na paměti, že hodně dětí se bojí lékařských ordinací a má strach z bílých plášťů. Proto by oční optika neměla příliš připomínat nemocniční, lékařské prostředí. Přátelský přístup k dětem by měl být pro oční optiky samozřejmostí, protože pokud se k nám dítě bude rádo vracet, můžeme získat klienta i v jeho dospělosti. Při prodeji korekční optické pomůcky musíme přihlédnout k věku dítěte. U novorozenců a kojenců bude pravděpodobně výběr pomůcky záviset na rodičích pacienta, oční specialista by měl však při tomto prodeji být aktivní pomocí. V tomto věku bude zřejmě funkčnost a pohodlnost brýlí hrát větší roli než jejich estetika. I u předškolních a mladších školních dětí budou největší roli při nákupu hrát opět rodiče, je však dobré aktivně zapojit do výběru korekční optické pomůcky i samotné dítě. Měli bychom od dítěte zjistit, jakou brýlovou obrubu si představuje. Děti v tomto období mají rády barevné věci s obrázky pohádkových postaviček a populárních hrdinů. Oční specialista by měl získat dětskou důvěru, poučit dítě i jeho rodiče jak správně nosit a jak se správně starat se o své brýle. To mu může ulehčit práci v budoucnosti. Při komunikaci s dítětem by měl mít na zřeteli, že je lépe používat otevřené otázky než otázky uzavřené. Drobná pozornost ve formě bonbonu, lízátka, balonku apod. může být pro dítě dobrou motivací k opětovné návštěvě oční optiky. Obr. č. 2 Dětský pacient (Zdroj: 21

21 Mezi další nakupující patří věková skupina 8 12 let. Tyto děti bývají ve složité vývojové fázi, přejí si co nejrychleji dospět, ale při tom jsou psychicky a finančně ještě závislí na svých rodičích. Rodiče jsou pro ně velkou emocionální podporou. Tato skupina s největší pravděpodobností dá na rady a doporučení profesionála a svých rodičů, ale i přesto by měla hlavní úloha výběru stát právě na dítěti. Estetika (to jak se pacientovi brýle líbí) bude při výběru velice důležitá. Když dítě natlačíme do volby brýlí, s kterou není samo ztotožněné, může to vést k odmítavému postoji při nošení brýlí. Špatným výběrem brýlí můžeme navíc snížit dětskou sebedůvěru a postavení dítěte mezi skupinou jeho vrstevníků. Následky této psychické újmy si pak dítě může nést hluboko do dospělosti. Nejnáročnější skupinou pacientů pro optika bývají teenageři. U této skupiny stojí vnější vzhled na žebříčku jejich priorit velmi vysoko, a proto teenageři spíše důvěřují radám od lidí, které považují za sobě blízké a podobně naladěné. Je důležité, abychom je obsluhovali stejně jako dospělé. Brýlové obruby pro teenagery věrně kopírují tvary pro dospělé. Oblíbené jsou brýle značkové, výrazné retro obruby, velice oblíbená je také kolekce, kdy optický střed zůstává a můžeme měnit straničky podle nálady a vzhledu. Jiní dávají přednost nenápadnosti v podobě vrtaných obrub. Brýle by měli vždy věrně kopírovat povahu a podtrhovat vzhled uživatele. [16] 22

22 7. VÝBĚR KOREKČNÍ OPTICKÉ POMŦCKY Jak už je naznačeno v kapitole psychologie prodeje, výběr korekční optické pomůcky závisí na věku a druhu zrakové vady. Velkou roli hrají i finanční možnosti rodiny a sportovní a jiné koníčky dítěte. 7.1 Korekce brýlovou čočkou Obruba Před výběrem samotné brýlové čočky musíme vybrat vhodnou obrubu, která se stává nosičem brýlových čoček. Brýlová skla mají u dětí často velký léčebný význam. Správně vybraná obruba zabezpečuje přesnou polohu brýlových čoček před očima nositele. Správně by se měla obruba hlavy dotýkat v oblasti nosního kořene a za ušima. Při výběru brýlové obruby je velice důležitě, aby se líbila samotnému dítěti, jinak se může stát, že tuto korekční pomůcku odloží, bude se za ni stydět, a to může mít velké následky při patologiích binokulárního vidění. Najít vhodnou brýlovou obrubu pro dítě není vždy zcela jednoduché. Anatomie dětské hlavy se liší od dospělé, a liší se také mezi dětmi samotnými. Dítě má zaoblenější hlavu, nosní kořen je plošší a je níže postaven vůči linii očí. Děti mívají buclaté tváře, menší nadočnicové oblouky, větší zorničky. Požadavky při výběru obrub: Obruba musí mít nízko posazený nosník, koncovky mohou být pérové, zakončené gumičkou, nebo k jejich stabilizaci můžeme použít tzv. brzdičky. Průměr očnice by měl být veliký, ale ne příliš. Velikost očnic by měla přibližně odpovídat kostěnému vchodu orbity. Ideální tvar očnice je kruhový nebo zaoblený, design by měl být bez ostrých hran, aby nemohlo dojít k žádnému zranění. Obruba musí správně sedět, nesmí sjíždět na špičku nosu. Toho docílíme zkrácením nebo výběrem správně dlouhé stranice. Musíme zkontrolovat, aby se dítě nedívalo nad ani pod obrubou. Měli bychom poučit rodiče, aby často kontrolovali správné usazení brýlí na obličeji dítěte a aby se neostýchali přijít brýle upravit. Při výběru bychom také měli počítat s tím, že malé dítě se častěji dívá vzhůru, protože chce mít přehled. Při výběru materiálu bychom měli hlavně u malých dětí dbát na jeho pružnost, pestré barvy. Materiál by měl být nehořlavý a hypoalergenní. [7, 16] 23

23 Kov Pro výrobu brýlových obrub se využívá různých slitin kovů, nejčastěji jsou to slitiny mědi, niklu a zinku. Vysokou chemickou odolnost a žádoucí estetický vzhled zajišťují povlaky ušlechtilých kovů na povrchu. Vyšší podíl niklu zvyšuje odolnost materiálu vůči korozi a jeho tvrdost. Problémem je však skutečnost, že značná část populace je na nikl alergická. Moderní doba se snaží najít nové materiály, které se svými vlastnostmi klasickému kovu blíží, nebo jej i předčí. Do těchto materiálů řadíme legovanou ocel, genium, titan a titan-flex. Legovaná ocel obsahuje jen 10% niklu, a ten je navíc pevně vázán na chróm a nezpůsobuje alergické reakce. Genium je pružná ocel bez niklu a splňuje přísné protialergické podmínky. Je prvním materiálem, který získal certifikát biokompatibility. Je odolný, pevný, lehký, pružný a velice dobře odolává korozi. [7] Titanflex Jednou z dalších možností materiálu pro výrobu dětské obruby je titanflex. Obruby z titanflexu vyrábí německá firma Eschenbach. Titanflex je titanová slitina kovů, která je 10krát elastičtější než tradiční ocel. Materiál bývá používán na nejnamáhanějších místech: na stranicích a nosníku. Ostatní části jsou vyrobeny z čistého titanu. Maximální elasticity titan dosahuje při teplotách -20 C až +40 C. V tomto intervalu teplot se obruba vždy vrátí do svého původního tvaru. Pokud teplota klesne pod -20 C, materiál se stává měkčím a ztrácí svůj paměťový efekt. Při zvýšení teploty na optimální hranici se mu jeho původní vlastnosti vracejí. Naopak pokud teplota překročí 40 C, materiál se stane více tvrdým, tuhým a je více náchylný k prasknutí. S klesající teplotou se opět vracejí jeho původní vlastnosti. Hlavní výhody titanflexu jsou: materiál je flexibilní a superelastický paměťový efekt materiálu nízká váha materiálu - je až o 35% lehčí, než obruby z běžné slitiny kovů materiál je antialergický materiál nekoroduje 24

24 Mezi nevýhody patří: vyšší cena při nákupu obruby v běžných podmínkách optiky jsou obruby neopravitelné Díky jeho mnoha výhodám je vhodný právě pro výrobu dětských a sportovních brýlí. [7, 20] Titan Titan patří mezi další materiály, které se využívají k výrobě brýlových obrub. Dětské obruby z něj vyrobené jsou antialergické, lehké, tenké a pevné. Je odolný vůči korozi a kyselinám. Mezi nevýhody opět patří dražší pořizovací cena a opravy (letování) se musí dělat v ochranné atmosféře argonu. [7] Plast Výhody plastu jsou především v jeho lehkosti. Je relativně hypoalergenní, alergie na změkčovadla, které se mohou objevit, nejsou rozšířené jako alergie na nikl. Asi nejpoužívanějším materiálem pro výrobu plastových obrub je acetát celulózy. Je mrazuvzdorný, pevný a stářím se příliš nemění. [7] Brýlová čočka Při výběru materiálu pro brýlovou čočku dbáme na její bezpečnost, pro dětského pacienta musí být tvrzená či plastová, měla by být lehká a odolná. Anorganické minerální brýlové čočky: V minulosti bylo sklo výhradním materiálem pro výrobu brýlových čoček, v dnešní době ho už vytlačují čočky organické. Hlavní výhodou skla je jeho tvrdost, odolnost proti poškrábání. Mezi nevýhody patří vysoká hmotnost, která se počtem dioptrií a vysokoindexovými čočkami ještě zvyšuje. Při výrobě vysokoindexových čoček ze skla se do materiálu přidávají molekuly stříbra, tím pádem je tenčená skleněná čočka těžší než čočka netenčená. Další nevýhodou skla je jeho křehkost a tříštivost, to může vést k úrazům oka. Dětem do patnácti let se automaticky předepisují skla tvrzená. Při rozbití tvrzeného skla dochází k rozpadu na malé neostré kvádříky, a tím se snižuje i pravděpodobnost 25

25 poranění. Při výběru brýlové čočky pro dětského pacienta nevýhody minerální čočky převyšují její výhody, a to je důvod, proč sklo pro děti není příliš doporučováno. [7, 9] Organické brýlové čočky CR39 Z chemického hlediska se jedná o alkyl-diglykol-karbonát - allymer CR39. Materiál byl vyvinut během druhé světové války a po válce se dostal i do výroby brýlových čoček. Jedná se o velmi lehký materiál s dobrými optickými vlastnostmi. Plastové brýlové čočky mohou být až o polovinu lehčí než čočky minerální. Materiál CR39 zcela pohlcuje škodlivé UV záření o vlnové délce do 355nm, v jiných vlnových délkách můžeme absorpci ovlivnit vhodnými přísadami. Absorpce fotonů UV záření však způsobuje pomalé žloutnutí čoček. Velkou nevýhodu tohoto materiálu je jeho nízká odolnost proti poškrábání. Nanášíme na něj proto další vhodné povrchové úpravy, čímž se však zvedá jeho cena. [7, 9] Polykarbonát Polykarbonát je speciální termoplastická hmota, která je měkčí než CR39, ale extrémně odolná proti rozbití. Polykarbonát je pevný, lehký, pružný, odolný proti nárazu. Poskytuje také 100% ochranu proti škodlivému UV záření. Díky těmto vlastnostem je ideální pro sportovní a ochranné pomůcky, či jako materiál pro dětskou korekční pomůcku. Je vhodným materiálem i pro vrtané brýle. Nevýhodou je jeho měkkost, již musíme kompenzovat tvrdícími povrchními vrstvami. Další nevýhodou je nízké Abbeovo číslo, které je okolo 30. Z toho vyplývají jeho další nevýhody, a to jsou špatné zobrazovací vlastnosti. Problematické je také barvení tohoto materiálu. [7, 9] Trivex Čočku z materiálu Trivex známe pod názvem Trilogy. Čočky z tohoto materiálu jsou opět vhodné do dětských, vrtaných a sportovních brýlí. Jsou odolné vůči nárazu a lomu. Mají téměř 100% UV ochranu. Oproti polykarbonátu je trivex mnohem odolnější proti běžným chemikáliím jako je aceton a líh. Má i lepší optické vlastnosti, to díky vyššímu Abbeovu číslu (44). Na tuto čočku bývá poskytována doživotní záruka na prasknutí při běžném užívání. [7, 9] 26

26 7.2 Anatomické přizpŧsobení a centrace Po výběru brýlových obrub i čoček se musí provést správná centrace. U dětí je tento krok zvláště důležitý. Měla by mu ještě předcházet správná anatomická úprava brýlové obruby. Obruba musí správně sedět na kořeni nosu a nesmí tlačit, měli bychom také odstranit vrtulové stočení nosníku. Úpravou tvaru očnic musíme dosáhnout vodorovného postavení na obličeji dítěte. V dalším kroku upravíme inklinaci stranic podle tvaru obličeje a typu vybraných čoček. Nadále upravujeme rozevření a prohnutí stranic podle šíře i tvaru hlavy ve spánkové oblasti. Koncovky stranic, které zajišťují správné držení brýlí za ušima, necháváme na konec. U dětí je často musíme i zkrátit. Správně anatomicky přizpůsobené brýle by se hlavy měli dotýkat pouze na nose svými sedly a dále koncovkami stranic za ušima. Při přizpůsobovaní titan-flexu postupujeme následovně: sundáme všechny plastové části, nahřejeme titan-flex něco málo nad 150 C, upravíme tvar. Ochlazování provádíme s přidržováním v upravené poloze. Po ochlazení upravovaná část zůstává pružná a vrací se do nového požadovaného tvaru. Centrace: Každá čočka musí být správně nacentrovaná vůči oku. U dětí to platí dvojnásob, protože u dospělých dochází při špatné centraci ke vzniku astenopických obtíží, nebo dokonce k diplopickému vidění. Malé dítě si však na špatnou centraci zvykne, a může u něj dojít ke vzniku tupozrakosti. Vždy měříme každou zornici zvlášť. Respektujeme tím anatomické asymetrie. Nejprve musíme změřit tzv. pupilární distanci (PD), jedná se o vzdálenost středů zornic v horizontálním směru. U dětí vždy zakrýváme nebo zacláníme neměřené oko. PD můžeme měřit pomocí: Pupilometru: Měření zornicových vzdáleností pomocí pupilometru je dnešní době velice oblíbená metoda. Tento přístroj se vyrábí jak v monokulárním, tak v binokulárním provedení. Jedná se o přístroj, který je vybavený fixační značkou, kterou lze simulovat daleký a blízký bod. Navíc je pupilometr vybaven dělící clonou, která umožňuje monokulární měření PD. Právě u dětí je toto měření velice důležité. Měření na pupilometru je snadné, rychlé a poměrně přesné. Pupilometry mívají lehce odčitatelné stupnice, a některé i přisvětlují přední oční segment, což má za následek chtěné zúžení zornic a vede to k větší přesnosti přístroje. I tak musíme mít na paměti, že 27

27 se jedná o přístroj, který přibližujeme na poměrně krátkou vzdálenost k oku. Tato blízká vzdálenost může navodit akomodačně-konvergenční reflex. Dochází tím k přístrojové myopii. PD měřítka: Mezi jedny z nejjednodušších metod měření PD vzdálenosti zahrnujeme i PD měřítka. Jedná se o speciálně upravené pravítko s vytvarovaným místem, které se vkládá na nosní kořen. Při použití PD měřítka bychom však měli mít na paměti, že je třeba využívat ho monokulárně a neměřené oko zakrýt rukou. Tato metoda není příliš přesná, dítě nedokáže dlouze fixovat naše oko a uhýbá pohledem. Přímé viktorinské metody: Optik a zákazník se posadí (postaví) naproti sobě, musí být stranově a výškově vyrovnáni. Navzájem si hledí do protějšího oka a optik si pomocí fixy zaznamená střed zornice na folii brýlové obruby. U dětí je opět problém s delší fixací. Některým menším dětem může být přibližování fixy k oku nepříjemné. Proto si můžeme brýlovou folii předem rozdělit do několika kvadrantů. Po nasazení brýlové obruby na obličej dítěte zjistíme, v kterém kvadrantu se nachází jeho zornice. Tento kvadrant opět můžeme rozdělit. Takto se dá pokračovat do té doby, dokud nedosáhneme skutečného středu. Měření na nekonečno: K měření využíváme PD pravítka, měřenou osobu necháme fixovat předmět, který se nachází v nekonečnu (alespoň v 5 metrech). Je dobré, pokud se posadíme níže a osoba sleduje předmět nad naší hlavou. Centrovací jednotky: Dnes asi nejmodernější možnost měření PD, ale nejen toho. Centrovací jednotky měří kromě PD vzdálenosti i výšku zornic, vzdálenost rohovka-brýlová čočka, inklinaci, prohnutí brýlového středu. Protože u dětských pacientů musíme centraci provádět monokulárně, k měření zornicových vzdáleností tyto centrovací jednotky nevyužíváme. Přesnost, se kterou by měla být centrace provedena, je do 0,5mm. [7, 9, 10, 17] Obr. č. 3. Správné usazení brýlí (Zdroj: 28

28 Tab. č. 1 Vertikální centrace Při vertikální centraci centrujeme na střed zornice nebo na střed otáčení oka. Metoda Výhody Nevýhody Pouţití Na střed zornice - při přirozeném pohledu do dálky Bez prizma U vysokoindexových čoček bez duhových lemů Při inklinaci dochází k nežádoucímu astigmatismu Více fokální čočky Progresivní čočky Lentikulární čočky Anizometropické čočky Vysokoindexové čočky Korekce s navozením prizmatického účinku Na střed otáčení Bodové zobrazení Výškové prizma Asférické čočky oka- při kolmé při inklinaci pohledové ose Atorické čočky k rovině očnice Duhové lemy u vysokoindexových Běžné čočky čoček [7] 29

29 7.3 Korekce kontaktní čočkou Kontaktní čočky jsou často předepisovány již pro kojence s vážnými očními onemocněními. Dětem bývají kontaktní čočky předepisovány již od 1. měsíce např. po operaci kongenitální katarakty, při vysokých dioptriích pro předpis do brýlí nebo při odlišných dioptriích na obou očích. Počet kojenců, kterým jsou předepisovány kontaktní čočky, rok od roku narůstá. Je to především z důvodu lepšího screeningu a s vyšší mírou přežití i u extrémně předčasně narozených dětí. Předčasně narozené děti jsou ohroženy z důvodu retinopatie nedonošených (ROP), což je onemocnění, které postihuje krevní cévy zásobující sítnici, ale jsou ohroženy i jinými očními onemocněními. Lékařské studie prokázaly, že u přibližně 20% všech nedonošených dětí se bude vyvíjet některá z forem strabismu, amblyopie nebo u nich bude diagnostikována vysoká refrakce vyžadující brýle, a to již před 3 rokem dítěte. Správná KČ může navodit normální vidění obrázky pak mají stejnou velikost, jsou stejně jasné a vstup obrazů z obou očí do mozku podněcuje správný vývoj mozku. Důvodem pro aplikaci kontaktních čoček již velmi malým dětem může být i vrozená katarakta - čočka uvnitř oka, která je využívána pro zaostřování, je zakalená. Zrakový vývoj v tomto oku je blokován, což vede k tupozrakosti. Když je katarakta chirurgicky odstraněna u dospělých, je obvykle čočka nahrazena implantátem, ale u velmi malých dětí to nejde, protože jejich oči rostou. KČ jsou tady preferovanou volbou, poskytují přirozenější vidění než brýle. Vzhledem k obrovským změnám na oku, které nastanou během prvního roku života, mohou děti potřebovat až 6 různých receptů. Problém může nastat při strachu rodičů vložit čočky do očí malého dítěte, ale většina rodičů se to velice rychle naučí. Jak dítě roste, často se stane samo odpovědným za své kontaktní čočky, samostatné zacházení s kontaktními čočkami zvládají už děti okolo 7-8let. I když stále převládá názor, že děti by kontaktní čočky nosit neměly, pokud to není nezbytně nutné, existuje mnoho důvodů, proč mohou mít děti užitek z nošení kontaktních čoček. Kromě výrazného psychologického dopadu jsou zde i mnohé optické výhody. Vysoká korekce formou brýlové čočky má za následek omezení periferního vidění, brýlové čočky jsou těžké. Je dokázáno, že děti s kontaktními čočkami jsou sebevědomější a rády se zapojují do pohybových aktivit, protože nemusí mít obavu z rozbití a poškození brýlí. I u dětí, které musejí podstoupit okluzní léčbu a 30

30 nechtějí nosit své brýle, je tu alternativa kontaktních čoček s neprůhlednou pupilou, nebo vysokou plusovou dioptrickou hodnotou. Důležitým faktorem pro aplikaci kontaktních čoček dětem je vyspělost dítěte a jeho motivace k nošení kontaktních čoček. Dítě musí pochopit hygienu související s nošením kontaktních čoček. Výzkumy ukazují, že děti často už od 8 až 11 let zvládají péči o kontaktní čočky a nasazovaní a vyndávání kontaktních čoček jim nezabere více času než dospělým. Mladší děti se o své čočky často starají pod dohledem dospělých. V dnešní době je na trhu celá řadu druhů kontaktních čoček, které nejčastěji dělíme podle materiálu, z kterých jsou čočky vyrobeny a podle režimu nošení. Pokud bude dítě kontaktní čočky nosit pouze příležitostně, aplikují se jednodenní čočky na jedno použití. Odpadá tím zároveň nutnost čištění těchto čoček. Často jsou tyto čočky doporučovány jako nejvhodnější typ pro děti. Pokud jsou aplikovány kontaktní čočky, které musejí být čištěny, uchovávány a desinfikovány, musí k nim být vybrán roztok s co možná nejjednodušší manipulací, ale zároveň s účinným čištěním. Hlavní výhody kontaktních čoček jsou: minimální aniseikonie při anizometropii, velké zorné pole, kontaktní čočky se ve vlhku nezamlží, nedochází k distorzi obrazu v periferii. Každá kontaktní čočka má i své nevýhody. Je to především nutná péče, která musí být kontaktní čočce věnována a dále pak riziko infekčních i neinfekčních komplikací. U kontaktních čoček je omezená doba nošení, poměrně vysoká cena a možnost snadného poškození. Na kontaktní čočky je i delší adaptace, a to především u tvrdých kontaktních čoček. [7, 22, 24, 25, 27] Obr. č. 4 Nasazování kontaktních čoček (Zdroj: 31

31 8. SPECIÁLNÍ TYPY LÉČEBNÝCH A KOREKČNÍCH POMŦCEK 8.1 Franklinŧv bifokál a E-line Franklinův bifokál byl předchůdcem současných bifokálních brýlí. Jedná se o dvě rozpůlené čočky zasazené do jedné očnice. Čočky se brousily s plochou fazetou, kterou se pak vzájemně dotýkaly. Často se ještě následně k sobě lepily pro lepší stabilitu. Předěl obou čoček musel být vodorovný a umisťoval se před střed zornice. Z důvodu velké pracnosti se v dnešní době Franklinův bifokál v optických dílnách jíž nezhotovuje. Optici ho nahrazují bifokálními čočkami typu E-line vyráběných v optických závodech. Bifokální čočka E-line se využívá jako léčebný bifokál pro děti s akomodačním šilháním, při kterém je třeba nahradit vlastní akomodaci dítěte kladným přídavkem do blízka. Je třeba zachovat co největší zorné pole. Proto se u dětí s akomodačním šilháním nevyužívají bifokální čočky s obloukovitou hranicí mezi skly. Předěl se opět umisťuje na střed zornice nebo do 2mm pod střed. Musíme zajistit, aby se dítě do blízka nedívalo přes horní díl a neakomodovalo. [7] 8.2 Korekce prizmaty Čočku ve tvaru klínu neboli prizma (hranol) můžeme v některých případech použít pro korekci strabismu. Každý takový hranol má dvě lomné plochy: bázi a vrchol. Při průchodu paprsků přes tyto lomné plochy se paprsky dvakrát lomí, a to k bázi prizmatu. Odchylka paprsku od původního směru vyjadřuje hranolový účinek - prizmatický efekt. Prizma síly 1 pd odkloní kolmo dopadající světelný paprsek ve vzdálenosti 1m o 1 cm. Nevýhodu prizmatické brýlové čočky spatřujeme v disperzi bílého světla při průchodu přes optický hranol. Jedná se barevný rozklad, který vnímáme jako duhové lemy. Disperzi vyjadřujeme Abbeovým číslem: při nižším číslu je stupeň disperze vyšší. Abbeovo číslo by nemělo být nižší než 30. V některých případech můžeme hranolového účinku docílit i decentrací brýlových skel. Jedná se o decentraci optického středu brýlového skla. Paprsek, který prochází novým středem čočky umístěným v pohledové ose oka, se lomí do obrazového 32

32 ohniska čočky a vykazuje prizmatický efekt v potřebném směru. Konvexní čočka je sada prizmat s bázemi dovnitř. Decentrace konvexních čoček směrem zevně působí jako prizma bází zevně, decentrace dovnitř působí jako prizma bází dovnitř. U konkávní čočky se jedná o sadu prizmat bází zevně. Decentrace konkávních čoček směrem zevně působí jako prizma bází dovnitř, při decentraci směrem dovnitř působí jako prizma bází zevně. Decentraci provádíme dle Prenticeovy rovnice: dec S Kde je: - klínový účinek v prizmatických dioptriích dec - vzdálenost decentrace čočky v cm S - vrcholová lámavost čočky v dioptriích Decentrace není možná ve všech případech. Brýlová skla můžeme decentrovat pouze u vyšších dioptrií (dle vzorce) při nízkém prizmatickém předpisu. V dnešní době se ale navození prizma decentrací běžné čočky nedoporučuje. Další možností je tzv. výrobní prizmatická čočka. Můžeme ji objednat dle rozsahu výrobce. Druhy prizmatických čoček: Telerovy čočky jedná se o skleněné čočky, které jsou často součástí souboru zkušebních skel v brýlové skříni. Mají kruhový tvar pro snadné zasunutí do zkušební obruby. Nevýhody spatřujeme v jejich váze a tloušťce. Waferova prizmata jde o čočky vyrobené z umělé hmoty. Čočka je vždy vyrobena jako řada shodných malých hranolků, jejichž báze jsou orientovány stejně. Tyto prizmatické čočky jsou lehké a tenké. Nevýhodou je viditelná hranice mezi jednotlivými hranoly, která může být pro uživatele rušivá. Fresnelovo prizma (fresnelova folie) - jedná se o velice tenkou folii s mnoha mikroprizmaty, jejichž báze jsou orientovány stejným směrem. Tato prizmata jsou předepisována především dětem. Folie může být v měkkém ohebném provedení i v provedení tvrdém. Měkkou folii z umělé hmoty můžeme upravovat např. pomocí nůžek do požadovaného tvaru a následně ji lepíme na brýlové sklo. Pokud sklo dobře očistíme a odmastíme, drží folie vlastní přilnavostí. V brýlovém sklu už máme požadovanou korekci dítěte. Tvrdá folie 33

33 se brousí přímo do brýlové obruby. Fresnelovo prizma je lehké, tloušťka nebývá větší než 0,8 mm a nenarušuje estetiku brýlí. Nevýhodou je snížení zrakové ostrosti. Další typy prizmat využíváme v ortoptice i ve vyšetřovnách oftalmologů a optometristů. Herchelovo otočné dvojprizma je dvojice totožných klínů o síle 15 pd ve společné obrubě. Otáčením hranolů proti sobě můžeme plynule měnit sílu prizmatu. Prizmatické lišty jsou obdobou lišt skiaskopických. Na liště je umístěna sada prizmat stoupající síly. Lišty jsou dvě: jedna lišta s bázemi prizmat v horizontálním směru, druhá má báze prizmat ve směru vertikálním. Předpis prizmat: Prizmata jsou předepisována k léčbě šilhání, ke korekci heteroforií a pro odstranění astenopických obtíží. Korekční prizmatická čočka se umisťuje bází na stranu svalu, kterému chceme pomoci. Báze se tudíž dává proti směru úchylky. Předepsanou prizmatickou korekci vždy rozdělujeme rovnoměrně mezi obě oči. Důvodem jsou lepší estetický vzhled a váhově vyvážené čočky. Rozdělením mezi obě oči snížíme disperzi, zkreslení a snížíme vliv astigmatismu šikmých paprsků. Stejně tak musíme rovnoměrně rozdělit i klínovou korekci, pokud je současně pro vertikální a horizontální směr. Správnou centraci provedeme až na plně upravené obrubě, a to tak, že neměřené oko musí být vždy přísně zakryto. Centraci provádíme buď přímo na foliích upravených obrub nebo pomocí PD měřítka, popř. pomocí PDmetru. Klínová korekce vyžaduje dlouhý adaptační čas a mnoho uživatelů klínovou korekci nesnese a odloží ji. Vedlejším účinkem klínové korekce je např. zkreslení. Rovné linie se jeví jako obloukovitě prohnuté. Duhové lemy jsou projevem disperze. U čoček, vyrobených z materiálů s nižším abbeovým číslem, se může červená barva jevit blíže než barva fialová. U těchto čoček je doporučována antireflexní úprava, aby nedocházelo k lesku na zadní ploše čočky. To se ještě více projeví u čoček s bází dovnitř. Při navození klínového účinku pomocí decentrace, přestáváme respektovat podmínku bodového zobrazení čočkou, a to se projeví astigmatismem šikmých paprsků. U individuálně objednaných čoček se tato vada odstraňuje zhotovením sférických ploch. Další vady zobrazení, které obtěžují nositele prizmatických čoček jsou: zkreslení, makropsie, mikropsie. [2, 5, 7, 13, 18] 34