PRACOVNÍ SKUPINA OSOBY S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM

Transkript

1 PRACOVNÍ SKUPINA OSOBY S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM Zápis ze setkání Termín konání: pondělí Časové rozvržení: 9:30 11:30 Místo konání: budova Magistrátu města Brna, Koliště 19 zasedací místnost ve 4. patře PROGRAM: 1. Úvod 2. Diskuze na základě výstupů z Analýzy FSS MU 3. Stanovení prioritních oblastí (na základě diskuze) 4. Závěr ad 1. Úvod Vedoucí pracovní skupiny B. Veškrnová přivítala všechny přítomné a uvedla, že na dnešním setkání se bude pracovní skupina zabývat návrhem priorit 5. komunitního plánu sociálních služeb. Koordinátor komunitního plánování R. Janík sdělil, že dnešní setkání je určeno pro vzájemnou diskuzi členů pracovní skupiny, která by měla vyústit ve stanovení prioritních oblastí pro následující plánovací období. Zatím se stále bude ještě jednat o pracovní návrh, který bude definitivně finalizován na třetím, posledním setkání. Na minulém setkání zaznělo množství informací, ze kterých je možné vycházet a dále je rozvíjet. Koordinátor znovu upozornil, že diskuze o potřebách a prioritách by se měla vést s vědomím toho, že plánujeme na období do roku 2020 (priority pro 5. komunitní plán v horizontu dvou let, priority pro krajský střednědobý plán v horizontu tří let). Dále pak uvedl, že priority budou stanoveny bez ohledu na to, jaký rozvoj pro rok 2018 povolují Pravidla pro tvorbu sítě JMK jedná se o komunitní plán města Brna, nikoliv JMK a pokud se pracovní skupina na určitých prioritách shodne, tak budou do KP zapracovány (v případě nesouladu s pravidly pro rok 2018 bude u daného opatření tato informace uvedena a bude definován rozvoj dané služby v letech 2019 a 2020). ad 2. Diskuze na základě výstupů z Analýzy FSS MU B. Veškrnová uvedla, že předpokládá, že se všichni přítomní seznámili s Analýzou potřebnosti sociálních služeb pro osoby s duševním onemocněním (FSS MU). Na základě této analýzy a společné diskuze budou stanovovány prioritní oblasti. Z analýzy vyplynulo, že ve městě Brně je 3712 osob s duševním onemocněním, které potřebují podporu, 409 osob s poruchou příjmu potravy a 100 osob s poruchou osobnosti. Další kategorii tvoří příbuzní, kteří mají jiné potřeby než uživatelé sociálních služeb. Důležitou potřebou je informovanost o sociálních službách, problémem jsou nedostatečné kapacity kolik a jakých služeb a kolik je potřebných, oblast bydlení, práce a vzdělávání. Neřešenou cílovou skupinou jsou osoby s poruchou osobnosti, nedostatečně jsou řešené duální diagnózy. Problémem je včasná intervence a malá provázanost sociálních a zdravotních služeb.

2 J. Šupa, Práh jižní Morava, sdělil, že počet osob s poruchou osobnosti je pouze orientační. Často trpí poruchami osobnosti lidé bez domova, ale tato oblast není dostatečně zmapována. J. Sladká, Centrum Anabell, se vyjádřila k uvedenému počtu 409 osob s poruchou příjmu potravy. Toto číslo představují pouze diagnostikovaní klienti. Počet 1900 osob, který je uveden ve zprávě, jsou osoby, které se neléčí. Dalšími důležitými body pro následující období jsou zacílení na osoby blízké, intervence nebo informační programy a besedy. Je také důležitá multidisciplinární spolupráce, i v propojení s psychiatrií a nutričním poradenstvím. Je velice obtížné tuto spolupráci zajistit. Centrum Anabell zajišťuje tuto činnost momentálně nejvíce z evropských dotací nebo z individuálních dotací. Naprostý nezájem projevilo Ministerstvo zdravotnictví. J. Sladká uvedla, že když vyschnou evropské zdroje, bude situace naprosto katastrofální. Pro tyto klienty je také nedostatečná lékařská péče, v České republice jsou pouze tři pracoviště za posledních dvacet let. R. Janík se zeptal, zda organizace zaznamenala nárůst nebo stagnaci počtu klientů. J. Sladká, Centrum Anabell, odpověděla, že tendence je stále stejná, ale snižuje se věk klientů. Uvedla, že v letošním roce evidují již sedmileté nebo devítileté dívky. Věkové rozmezí, ve kterém se toto onemocnění objevuje, je nejčastěji od 13 do 25 let. Důležitá je prevence ve školách. Je to oblast multidisciplinární zasahuje oblast sociální, vzdělávání i zdravotnictví. J. Šupa, Práh jižní Morava, vyjádřil potřebu vytvořit efektivní systém zaměřený na cílovou skupinu osob s duševním onemocněním, který by fungoval po období tří let. V. Vaňo, OS Amicus, zdůraznil potřebu chráněného bydlení zejména pro osoby se schizofrenií a pro osoby, které pečují o osoby s duševním onemocněním potřebu odlehčovacích služeb. Vyjádřil obavu, co se stane s nemocným člověkem, o kterého už nebude mít kdo pečovat, vrátí se opět do psychiatrické léčebny? Tento problém by se měl promítnout do komunitního plánu. B. Veškrnová uvedla, že Centra duševního zdraví doplňují systém sociálních služeb. Síť sociálních služeb by měla zajišťovat potřeby osob, které již nebudou moci zůstat v domácnosti. Měly by spolupracovat s terénním týmem, jinak nemá kam proběhnout transformace. Existují různé typy služeb. K tématu uvedla, že se v jednom domově se zvláštním režimem potkala s bývalými klienty Prahu - seniory.. Dotaz paní má devadesátiletou matku s duševním onemocněním a překvapilo ji zjištění, že domovy pro seniory nepřijímají osoby s duševním onemocněním. B. Veškrnová odpověděla, že všechny domovy se zvláštním režimem přijímají osoby s demencí, ale některé domovy přijímají i osoby s duševním onemocněním nebo s depresemi, záleží především na kapacitě. J. Svoboda, Dotyk II, na to reagoval, že problém je v tom, když člověk onemocní např. v 25 letech a než umře jeho rodič, který o něj pečuje, tak může uplynout např. 40 let, a v tomto období je potřeba, aby se o nemocného pečovalo. Klienti do organizace přicházejí zanedbaní, např. 10 let po první atace a po tuto dobu s nimi nikdo nepracoval. Je potřeba, aby se s těmito osobami (zejména s osobami se schizofrenií) intenzivně pracovalo. Období než budou tyto osoby potřebovat chráněné bydlení je neošetřeno. V. Vaňo, OS Amicus, uvedl, že je chybou systému, pokud je pacient s duševním onemocněním propuštěn z nemocnice, ovšem co bude s pacientem dál, už nikoho nezajímá. Upozorňují na tento problém už osm let, ale stále se nic neděje.

3 J. Svoboda, Dotyk II, reagoval, že je to problém zákonů, toto nelze vyřešit na úrovni komunitního plánování. J. Šupa, Práh jižní Morava, řekl, že pan Svoboda mluvil o důležitosti včasné intervence. Bylo by potřeba vypracovat metodiku včasné intervence. Je důležité snižovat délku neléčené psychózy a dále by se měly snižovat počty chronických pacientů. J. Svoboda, Dotyk II, upozornil, že důležitá je průběžná péče poskytovaná klientům doma v rodinách. Dále je také důležité vychovat odborníky a posílat je do terénu. J. Kozák, Diecézní charita Brno, Celzus, podpořil vyjádření pana Šupy. Vyjádřil potřebu systémového uvažování a zaměření se na konkrétní cílovou skupinu, pro jakou je plán vytvářen. Dále uvedl, že uvedené počty respektuje, ale mezi nimi se pohybují i jiné cílové skupiny, které jsou sice marginální, ale neměly by se zanedbat. Klienti jejich služby jsou osoby s různými diagnózami (např. panické úzkostné stavy), služba není zaměřena pouze na jednu konkrétní cílovou skupinu. Zeptal se, zda bude prostor projednávat složení multidisciplinárních týmů na komunikační platformě. B. Veškrnová odpověděla, že na prvním setkání tato možnost určitě nebude, řešit se bude především to, jakým způsobem se organizace chystají vstoupit do reformy. Budou tam pozvaní i lidé s duševním onemocněním, ale bude se to týkat oblasti pouze sociální. Na pracovní skupinu osoby s duševním onemocněním komunitního plánování docházeli i zástupci z řad psychiatrů, ale vzhledem k jejich pracovnímu vytížení se po čase přestali setkání účastnit. J. Sladká, Centrum Anabell, uvedla, že se účastnila pracovní skupiny zaměřené na problematiku propojování sociálních a zdravotních služeb, která se dříve dočasné scházela při procesu KPSS. Výsledek setkávání této pracovní skupiny byl opravdu smutný stávající spolupráci/nespolupráci je rozhodně potřeba změnit. Výstupem roční práce bylo, že v současném systému je možné vazby mezi sociálními a zdravotními službami stavě především na osobních vztazích. B. Veškrnová dodala, že spolupráce funguje na osobních vztazích a na historických danostech. Dokud nepřijde pro zdravotníky pokyn shora, tak kroky směrem k sociální oblasti neudělají. V současné době dělají kroky sociální služby směrem ke zdravotním službám. M. Dohnalová, Práh jižní Morava, pracuje v organizaci jako peer konzultantka. Uvedla, že sama trpí paranoidní schizofrenií a dále sdílela svoji osobní zkušenost s onemocněním. Nikdy neměla problém při hledání služby ani při hledání psychoterapeuta hrazeného zdravotní pojišťovnou. V Café Práh pracovala tři roky. Dále uvedla, že služby pro takto duševně nemocné existují, ale vzhledem k počtu nemocných nejsou dostatečné. B. Veškrnová souhlasila, že služeb ve vztahu k počtu duševně nemocných je opravdu nedostatek. Nejsou ovšem všichni klienti na tom tak, jako paní Dohnalová, která je schopna si pomoc najít sama. R. Janík reagoval, že mohou bát i tací, kteří třeba ani nechtějí službu vyhledat z důvodu stigmatizace. J. Kozák, Diecézní charita Brno, Celzus, řekl, že lidé mají často představu, že problém se vyřeší úplně, jenže je nutné si uvědomit, že prostě stále budou existovat lidé, kteří pomoc nechtějí. Ve službě mají i klienty, kteří nemají diagnostikovanou chorobu a druhou skupinu tvoří klienti, kteří např. jdou alternativní cestou léčby a je potřeba jejich rozhodnutí respektovat. M. Dohnalová, Práh jižní Morava, upozornila, že je stále minimum psychoterapeutů hrazených pojišťovnou a obecně upozornila na důležitost psychoterapie jako takové.

4 B. Veškrnová reagovala, že je nedostatek jak psychiatrů, psychiatrických sester tak i psychoterapeutů. Tuto otázku zde ovšem nevyřešíme, jelikož jsme zástupci sociálních služeb. K. Vávrová, Pobočka Diakonie církve bratrské v Brně, uvedla, že jejich organizace se věnuje terapii i pro lidi bez domova. Pracují s lidmi zdarma, podávají žádosti o granty, aby tuto službu mohli vůbec provozovat. R. Zábojová, Ateliér Kvark, zmínila potřebu terapie pro osoby s duševním onemocněním. V sociálních službách naráží často na to, že organizace sice poskytují arteterapii, ale tato činnost nenaplňuje pojem terapie, je to pouze výtvarná činnost. Přínos ateliéru pro systém je ten, že pokrývají marginální skupinu lidí, kteří do systému nechtějí. Tyto aktivity by měly být pod záštitou města. B. Veškrnová reagovala, že se tato oblast může zařadit v komunitním plánu do neřešených témat. R. Janík navrhl stanovit cíle, kterých by bylo dobré v daném plánovacím období dosáhnout. Ovšem zároveň také apeloval na reálnost a dosažitelnost těchto cílů (připomněl, že realizace cílů komunitního plánu bude po ukončení plánovacího období vyhodnocena). J. Sladká, Centrum Anabell, uvedla cíl jejich organizace, který je, aby klienti nebyli minimálně v 70 procentech hospitalizovaní. V rámci svých cílů tedy pracují i s jinými variantami než pouze s počtem klientů. J. Šupa, Práh jižní Morava, uvedl další možnost a to snížení počtu dní hospitalizace. J. Kozák, Diecézní charita Brno, Celzus, uvedl, že s tímto cílem jde jejich služba do zdravotnictví, ale zdravotní stránku klientů nemohou ovlivnit. Cílem by také mohlo být dostat se k většímu počtu klientů, kteří nejsou nyní nijak podporováni. J. Purdjak, Agapo, uvedl jako nejdůležitější bod informovanost. Je potřeba, aby se klienti o existujících službách dozvěděli. Pro určitou skupinu lidí představují sociální služby první linii. K. Knoflíčková, OSP MMB, sdělila, že důležitý je zdravotní stav klienta. Pokud je ten vyřešen, může nastoupit sociální práce. J. Purdjak, Agapo, reagoval, že existuje dost klientů, kteří nechtějí zdravotnické služby. K. Knoflíčková, OSP MMB, uvedla, že v Brně chybí azylový dům, který by klientům s duševním onemocněním poskytl dostatečnou zdravotní péči. B. Veškrnová řekla, že v azylovém domě nejsou zdravotníci, protože je to sociální služba. K. Knoflíčková, OSP MMB, se zeptala, jak má tento problém vyřešena hospicová péče. A zda by nebylo možné oslovit zdravotní pojišťovny. J. Šupa, Práh jižní Morava, reagoval, že hospice jsou určitým předvojem. M. Zimányi, Vida, uvedla, že existuje skupina uzdravených osob, které mají kde bydlet a nechtějí do chráněného bydlení. Potřebovali by pouze terénní službu, která by za těmito lidmi pravidelně docházela a se kterou by mohli spolupracovat. Stačilo by pár bytů, které by k tomuto účelu sloužily. J. Daniel, Dotyk II, řekl, že komunitní plán by měl být závazný materiál pro každého zastupitele, mělo by tam být jasně řečeno, kolik co bude stát. Dále by měl být zjednodušen dotační program, kdy by měl být dotační titul na podporu konkrétní organizace. Měly by se vyčíslit náklady, kolik co bude stát.

5 R. Janík reagoval, že v současnosti je financování sociálních služeb úzce provázáno s JMK a také se státním rozpočtem. Město samo nemůže sociální služby financovat samo, u sociálních služeb se předpokládá vícezdrojové financování. S financováním sociálních služeb se také pojí veřejná podpora, která je v tomto případě řešena tzv. vyrovnávacími platbami a nákladovost služeb určují pravidla JMK. Nejvíce peněz n asociální služby přichází ze státního rozpočtu a je to tak v pořádku (bohužel tyto prostředky stále nestačí..). Dokážeme říct, co je potřeba a kolik by to stálo, ale pokud dá JMK nějaké požadavky směrem k MPSV a dostane dvě třetiny požadovaných financí, tak je to těžké.. Dotační tituly pro jednotlivé organizace jsou nereálné (organizací jsou desítky a vytvářet desítky dotačních titulů by znamenalo obrovský nárůst administrativy, nikoliv její zjednodušení a navíc by to nemělo vůbec žádný pozitivní efekt..). Dále reagoval na některé příspěvky/požadavky, které zazněly. V určitých oblastech je samozřejmě možné vyvinout iniciativu sami - na základě komunitního plánu již dříve vznikly např. různé casemanagementové skupiny apod. Organizace spolupracují, OSP smysluplnou spolupráci vždy podpoří. Je samozřejmě možné do komunitního plánu zapracovat prioritu ve smyslu zlepšení spolupráce např. mezi sociální a zdravotní oblastí a OSP může samozřejmě zajistit komunikaci a podporu ze strany Odboru zdraví, ale samotná realizace už je pak na konkrétních lidech a konkrétních organizacích. Oblast bydlení byla samozřejmě zařazena již do předchozího komunitního plánu a je asi zřejmé, že se také objeví v prioritách dalšího KP. M. Zimányi, Vida, uvedla, že zdroje je potřeba hledat v komunitě a spolupracovat s majiteli bytů. B. Veškrnová reagovala, že zákon o sociálním bydlení je připraven, ale je otázkou, zda bude do konce volebního období schválen. M. Dohnalová, Práh jižní Morava, uvedla, že důležitá je informovanost praktických lékařů. Navrhla, že by bylo dobré vytvořit seznam sociálních služeb pro praktické lékaře, aby měli informace, kam pacienta poslat. R. Janík reagoval, že kolegyně z OSP pravidelně informují zdravotnická zařízení a tato činnost bude pokračovat i nadále. Rovněž skrze Socio-info centrum byly v minulosti do zdravotnických zařízení distribuovány adresáře poskytovatelů sociálních služeb a další informační letáky (stejně tak i na jednotlivé MČ atd.). J. Šupa, Práh jižní Morava, navrhl zaměřit se na jednu cílovou skupinu ročně informační kampaní. M. Zimányi, Vida, dodala, že pravidelně navštěvuje oddělení nemocnic a hovoří zde s pacienty o nabídce služeb. L. Žertová, Diakonie ČCE, Chráněné bydlení Ovečka, sdělila, že je potřeba hlavně navazující bydlení na chráněné bydlení. Chybí řešení pro klienty, kteří by mohli odejít z chráněného bydlení, ale nemají finanční prostředky na komerční nájmy. J. Kozák, Diecézní charita Brno, Celzus, uvedl, že riziko chráněného bydlení vidí v tom, že klienti tam zůstávají, protože ví, že nebudou vyhozeni na ulici a je to pro ně pohodlné. L. Žertová, Diakonie ČCE, reagovala, že klienty učí soběstačnosti a potom chtějí, aby se posunuli dál. Musí vědět, že pobyt v chráněném bydlení není celoživotní řešení, ale klienti nepočítají s variantou, že by měli odejít, bojí se reálného života. D. Müllerová, OS Amicus, uvedla, že se zúčastnila setkání, na kterém byli kromě politiků i rodiče nemocných. Politici nedokázali adekvátně odpovídat na vznesené dotazy.

6 J. Kozák, Diecézní charita, reagoval, že v komunitním plánu by měly být vyčísleny i oblasti, které nebyly uspokojeny. Dále uvedl, že je potřeba vytvořit terénní týmy, pokud nechceme, aby klienti byli dlouhodobě umístěni v léčebnách. B. Veškrnová reagovala, že v komunitním plánu jsou uvedeny i neřešené oblasti a jejich případný realizátor. Je možné tyto oblasti uvést jako neřešené a lépe je vyčíslit. S rozvojem terénních týmů se samozřejmě počítá, především v souvislosti s reformou psychiatrické péče (toto tedy součástí KP samozřejmě bude). J. Svoboda, Dotyk II, vyjádřil potřebu multidisciplinárních týmů, ve kterých by měli být zastoupeni i pedagogové a terapeuti a tyto týmy by měly fungovat minimálně dva roky, než se klient dostane z nejhoršího. Dále se vyjádřil k problematice reformy a financování psychiatrické péče. Uvedl, že v současnosti jsou Centra duševního zdraví financována z dotačního titulu, ale neví se, jak to bude financování vypadat v budoucnu. V Anglii fungovala centra pět let, a pak se systém rozpadl. Ministerstvo zdravotnictví neví, jak bude vypadat financování poté, co skončí financování pomocí dotačních titulů. L. Holá, Diecézní charita Brno, Celsuz, uvedla, že mezi organizacemi je dobrá spolupráce, ale chybí jí mezi účastníky pracovní skupiny zástupci duševně nemocných. Závěry pracovní skupiny by se měly dostat i ke klientům. B. Veškrnová reagovala, že mezi účastníky pracovní skupiny jsou přítomni i zástupci uživatelů. K. Knoflíčková, OSP MMB, uvedla důležitost propojení zdravotních a sociálních služeb. Dále zdůraznila potřebnost sociálních lůžek v nemocnicích. B. Veškrnová reagovala, že podle paragrafu 52 má psychiatrická nemocnice pouze 4 sociální lůžka. Tato lůžka jsou pro nemocnici nevýhodná, musí se tu naplňovat standardy, což se neděje. Tento systém by fungoval, pokud by bylo zaručeno, že sociální lůžko bude stát stejně jako klasické. Muselo by být doplaceno to, co za normálních okolností platí zdravotní pojišťovny. R. Janík sdělil, že tuto oblast na sociálně-zdravotním pomezí by měly řešit tzv. ošetřovatelské domy. B. Veškrnová reagovala, že součástí transformace psychiatrické nemocnice by měl být vznik sociálních lůžek. Podle M. Mlátilíkové, Práh jižní Morava, má tato oblast i negativní stránku. Mělo by být nějakým způsobem ošetřeno, kdo se na sociální lůžko dostane a z jakého důvodu. Větší smysl vidí v budování kapacit terénních týmů, to je dostačující řešení. J. Daniel, Dotyk II, sdělil, že jako ředitel domova se zvláštním režimem se zamýšlel nad tím, kde je hranice sociální péče a odborné zdravotní péče a kdo bude posuzovat, kde končí přímá obslužná péče a začíná zdravotní péče. Podle jeho názoru by domovy se zvláštním režimem měly být zrušeny. Dále je také nedostatek odlehčovacích služeb. R. Janík reagoval, že novela zákona o soc. službách počítá se zrušením domů se zvláštním režimem (zůstat by měly jen domovy pro seniory), přičemž by právě měly vzniknout zmíněné ošetřovatelské domy. V. Vaňo, OS Amicus, řekl, že nelze rozdělovat dvě složky sociální a zdravotní, ale hlavní otázkou je, kdo rozhodne, že pacient může opustit nemocnici a mělo by být známo, kam pacient po opuštění nemocnice půjde. Dalším problémem je chybějící kontrolní orgán osoby s duševním onemocněním nemají bezplatnou právní ochranu.

7 J. Šupa, Práh jižní Morava, reagoval, že se podílí na tvorbě systému, který by umožňoval řešit problém už na klinice. Vytipovávají potenciální klienty a nabízí jim vhodnou formu služby. J. Kozák, Diecézní charita Brno, uvedl k otázce bydlení, že by mohli být pro duševně nemocné využity byty v rámci městského projektu Housing First. R. Janík odpověděl, že v minulém komunitním plánu je mimo jiné uvedeno také potřeba sledování nových trendů v oblasti bydlení (včetně konceptu HF), ovšem konkrétně tento projekt není určen primárně pro osoby s duševním onemocněním. B. Veškrnová reagovala, že tento projekt je určen pro osoby ocitající se dlouhodobě bez domova či obecně lidem sociálně vyloučeným. Práh jižní Morava pokračuje ve snaze získávat jednotlivé byty, ale je to velmi obtížné. J. Kozák, Diecézní charita Brno, Celzus, uvedl, že v komunitním plánu by mohla jako samostatný cíl být uvedena metoda Housing First pro osoby s duševním onemocněním. R. Janík reagoval, že tento koncept může být v KP zmíněn, ovšem stejnou formou jako v předchozím případě, jelikož se jedná o otázku bydlení, nikoliv sociální službu. Ovšem sociální služby (především terénní) jsou na toto bydlení napojeny. Takže se opět vracíme k potřebě rozvoj terénních týmů. V předchozích plánech se obecně zmiňovala potřeba bydlení s doprovodnou sociální službou. Ke konceptu HF pak ještě dodal, že v Amsterdamu, kde se tento přístup začal uplatňovat jako první v Evropě, je tento projekt určen přímo pro osoby trpící duální diagnózou (tedy absence bydlení + psychiatrická diagnóza, často spjatá také se závislostmi..). M. Mlátilíková, Práh jižní Morava, uvedla jako důležitý bod zvyšování profesní kvalifikace a dále snižování počtu osob s duševním onemocněním, které potřebují služby. Těmto osobám se musí pomoct vybudovat nové životní role. M. Zimányi, Vida, zdůraznila, že je nedostatek zaměstnavatelů, kteří jsou ochotni přijímat osoby s duševním onemocněním. J. Purdjak, Agapo, sdělil, že zvyšování kvalifikace těchto osob není možné zajistit v rámci sociálních služeb. M. Mlátilíková, Práh jižní Morava, uvedla, že její organizace tuto činnost provozuje ve spolupráci se střední školou Charbulova. Pro určité obory existuje tréninkový program, ve kterém jsou klienti připraveni na složení zkoušky a po té dostanou kvalifikaci. J. Purdjak, Agapo, vyzdvihl důležitost provázanosti se zaměstnavateli a zda by v komunitním plánu mohla být uvedena spolupráce s městskými firmami. R. Janík reagoval, že tato potřeba zaznívala i v jiných cílových skupinách, především pak i v rámci KPSVL, kde se řeší uplatnění klientů v rámci městských firem (zvažoval se i přímo projekt). J. Šupa, Práh jižní Morava, zdůraznil potřebu včasné intervence nejen u osob s poruchami příjmu potravy, ale i u osob s akutní psychotickou epizodou a u osob s prodromálními stavy. Je důležité se zaměřit již na osoby v raném stadiu onemocnění. M. Mlátilíková, Práh jižní Morava, upozornila na potřebu zaměřit se u mladých lidí na oblast vzdělávání a dále kromě rodinných příslušníků i na kamarády a spolužáky. M. Hodaňová, Diecézní charita Brno, Celzus, uvedla jako podstatnou hlubší spolupráci s rodinnými příslušníky.

8 J. Šupa, Práh jižní Morava, vyjádřil jako důležitý bod nízkoprahovost služby a pro terénní práci multidisciplinární týmy. R. Zábojová, Ateliér Kvark, řekla, že lékaři by měli být motivováni ke spolupráci, např. motivačním programem, který by mělo vytvořit město. Součástí multidisciplinárního týmu by měli být i expresivní terapeuti, kteří umí pracovat s nonverbální složkou. Je to důležité už při prvním terénním setkání. J. Šupa, Práh jižní Morava, sdělil, že s těmito druhy terapií se nepočítá. R. Zábojová, Ateliér Kvark, reagovala, že v zahraničí je to součást vzdělání psychiatrických sester. B. Veškrnová uvedla, že součástí multidisciplinárního týmu je klinický psycholog. J. Sladké z Centra Anabell se u mladých lidí osvědčily peerovské programy. ad 3. Stanovení prioritních oblastí (na základě diskuze) PRACOVNÍ SKUPINA OSOBY S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM CÍL: SNÍŽENÍ POČTU LIDÍ S CHRONICKÝM DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM, KTEŘÍ POTŘEBUJÍ SOCIÁLNÍ SLUŽBY Lze vyčíslit finančně? Ad1) Zvýšení počtu osob s duševním onemocněním, kterým budou služby poskytnuty Informovanost ve vztahu ke zdravotnickým pracovníkům, praktičtí lékaři (seznam služeb 1x ročně) Bezprizorní provázanost, nové prvky služeb Sociální služba v PN ( 52), součást transformace PN? Bydlení Práce sociální byty, majitelé bytových jednotek + terénní služba chráněné bydlení (malá návaznost na přirozené prostředí) domov pro osoby...pobytové zařízení (pro osoby se zdravotním postižením) + zdravotní služba odlehčovací služby vzdělávání + podpora zvyšování profesní kvalifikace provázanost se zaměstnavateli ( možný zaměstnavatel MMB) Rozvoj kapacit terénních týmů Ad2) Zvýšení počtu mladých lidí s duševním onemocněním, kterým budou služby poskytnuty včas PPP + Akutní psychotická epizoda Lidé s PPP zacílení pomoci pro příbuzné a osoby blízké Provázanost sociálních a zdravotních služeb (nutriční terapie + psychoterapie) Multidisciplinární týmy - školy Lidé s akutní psychotickou epizodou Informovanost + příbuzní (intenzivnější spolupráce s rodinnými příslušníky)

9 Podpora přirozené sítě Info motivační složka pro praktické lékaře Známý lékař města Brna Budování a rozvoj kapacit multidisciplinárních týmů Preventivní aktivity Podpora vzdělávání Podpora práce Podpora v přirozeném prostředí (terénu umět rozhodnout, zda hospitalizace, nebo ne). Psychoterapie Peeři NEŘEŠENÁ CÍLOVÁ SKUPINA - LIDÉ S PORUCHAMI OSOBNOSTI NEDOSTATEČNÉ ŘEŠENÍ PODPORY OSOB S DUÁLNÍMI DIAGNÓZAMI (zejm. závislosti) ad 4. Závěr Na závěr setkání se vedoucí pracovní skupiny rozloučila s přítomnými, poděkovala za aktivní účast a uvedla, že na příštím setkání pracovní skupiny se již budou formulovat konkrétní priority a opatření. Příští setkání se uskuteční dne v 9:30 hodin v Zasedací místnosti Odboru sociální péče, Koliště 19. Zapsali: P. Přibylová, R. Janík Dne: