Datum konání: Bc. Eva Medková, Bc. Jindra Koldinská. Proces poskytování sociální služby (pokračování) 1.Úvod

Transkript

1 Diskusní fórum pracovní skupiny č. 6 v rámci projektu Efektivní naplňování střednědobého plánu v podmínkách MSK, reg. č. CZ /0.0/0.0/15_007/ Zápis z 5. diskusního fóra skupiny č. 6 (Pečovatelská služba, odlehčovací služba terénní, osobní asistence, tísňová péče, sociálně aktivizační služby pro seniory a zdravotně postižené) Datum konání: Facilitátoři: Téma: Bc. Eva Medková, Bc. Jindra Koldinská Proces poskytování sociální služby (pokračování) - mýty a omyly v individuálním plánování v procesu hodnocení průběhu služby - specifika v individuálním plánování v kontextu daných služeb se zaměřením na problematiku hodnocení průběhu služby - administrativa hodnocení průběhu poskytované služby jako zákonná povinnost - analýza výstupů z hodnocení průběhu realizované služby jako nástroj pro sledování a eventuálně zvyšování kvality poskytovaných služeb Použité zkratky: DF diskuzní fórum IP individuální plán? - dotaz z řad účastníků 1.Úvod V rámci minulého DF byly účastníky definovány otázky týkající se problematiky individuálního plánování (viz. předchozí zápis). Protože nebyl časový prostor všechny zodpovědět, na přání účastníků bude v rámci dnešního DF v odpovědích na dotazy pokračováno. Zároveň došlo k výrazné obměně účastníků oproti minulému fóru, v úvodu proto facilitátorky shrnuly podstatné informace z minula. 2. Shrnutí: Problematika individuálního plánování Klient sociální služby by měl být v natolik nepříznivé situaci, že jeho potřeby nelze řešit jinak, což znamená: s jeho potřebami mu nepomůže rodina, blízcí, běžně dostupné veřejné služby ani služby s nižší mírou podpory. Příklad: v domově pro seniory by neměl být klient, jehož potřeby zajistí např. pečovatelská služba Pozn. Příspěvek na péči není spojen a neměl by být spojen s nárokem na sociální služby (mnohdy bývá v souvislosti s přiznáním příspěvku na péči stav klienta podceněn, jindy naopak přeceněn, v některých případech klient o příspěvek ani nežádá).

2 V rámci sociálního šetření je zmapována nepříznivá sociální situace klienta, ze které jsou zmapovány potřeby klienta a na jejich základě je sestaven IP. IP by měl být sestaven ještě před samotným podpisem smlouvy, v okamžiku zahájení služby. Součástí IP je stanovení osobních cílů klienta. Osobní cíle a IP by měly být v souladu se skutečnými potřebami klienta, měly by souviset s řešením jeho nepříznivé situace. Příklad: dovezení oběda by nemělo nahrazovat potřebu sociálního kontaktu, pomoc s údržbou domácnosti klient si chce udržet své návyky, své zvyklosti s bydlením (byl jsem pořádkumilovný a chci být i nadále...). Častou chybou je velmi obecné formulování cílů, v podobě tzv. zastřešujícího cíle např. zůstat doma. Tento cíl je ovšem samotným posláním pečovatelské služby, není zde naplněna individualita cíle. Osobní cíl by měl být nastaven konkrétně, ve spolupráci s klientem, měl by obsahovat kroky, které k naplnění obecného, zastřešujícího cíle vedou. Stanovený cíl by měl být měřitelný, měli bychom rozpoznat: Kdy je naplněn? Za jakých podmínek? IP ani definovaný cíl není nutné uvádět ve smlouvě (zákon to nevyžaduje). S IP i osobními cíli aktivně pracujeme, v průběhu spolupráce je revidujeme. Pokud jsou uvedeny ve smlouvě, jejich změna vyžaduje změnu smlouvy, respektive vyžaduje vypracování dodatku ke smlouvě. Doporučujeme hovořit obecně o cílech spolupráce, které vedou k řešení konkrétních potřeb vyplývajících z nepříznivé sociální situace, které nemohou řešit jiné v komunitě dostupné přirozené zdroje. 3. Odpovědi na dotazy:? Musí být IP podepsaný? IP nemusí být klientem podepsaný, nicméně klient by měl být seznámen s faktem, že má IP, s jeho významem i obsahem (s přihlédnutím ke schopnostem klienta). IP by neměl být pouhou formalitou. Častou chybou je, když klient, dezorientovaný časem i místem, který v rámci poskytování služby vyžaduje dohled, přesto osobně podepíše smlouvu i IP. Je velmi sporné, zda rozumí jeho významu. V takovém případě by měl být vždy stanoven opatrovník, který zpravidla smlouvu i IP podepisuje, popř. sociální pracovník z PO3.? Předávání informací mezi klíčovými pracovníky a pracovníkem v sociálních službách a mezi pracovníky navzájem? Postup předávání informací mezi klíčovými pracovníky a pracovníkem v sociálních službách, mezi pracovníky navzájem nelze stanovit jednotně, univerzálně. Tento postup vždy závisí na kultuře organizace a její organizační struktuře. V každém případě by v organizaci měl být stanoven způsob sdílení informací v týmu (mimo jiné proto, aby bylo zajištěno kontinuální poskytování služby v případě výměny pečovatelky nebo klíčového pracovníka). Záznam o průběhu služby mapuje historii poskytování služby, vývoj situace, spolupráce mezi klientem a službou. Měl by poskytovat informaci co se děje, ale obecně není stanoveno, jak často by měl být záznam proveden. Záznam dokládá spolupráci mezi klientem a pracovníkem - organizací, poskytuje obraz realizované služby, minimalizuje rizika ve vztazích. Je prevencí časného záchytu změn, poskytuje nám podněty ke změně, stejně tak jako je výbornou prevencí rizik.

3 Současně poskytuje podklad pro vyhodnocení poskytované služby úrovně naplňování osobního cíle. Příklad: záznam klient se necítil dobře, přesto odmítl lékaře je ochranou klíčového pracovníka. Pracovníci mnohdy neumějí se záznamem o průběhu služby pracovat, nevědí, jak jej psát. Je velmi užitečné se záznamy o průběhu služby pracovat v rámci porad či metodických dnů, kde se tyto záznamy probírají. Záznam o průběhu služby provádí každý pracovník, který vstupuje do procesu poskytování služby (např. službu mající pečovatelka, klíčový pracovník, sociální pracovník) atd. Záznam je vždy vázán na konkrétního klienta. Každý pracovník by měl vědět JAK záznamy o průběhu služby psát (co psát, co ne, jak dlouhý by měl zápis být, jak často zapisovat). Práci ušetří rovněž dobře zpracovaná metodika.? Mohou být zdravotní diagnózy součástí IP? Zdravotní diagnózy NEMOHOU být součástí IP. Místo diagnóz by měly být uvedeny konkrétní zdravotní obtíže, symptomy, kterými je klient omezován a na které je třeba brát při poskytování služby ohled, např. nemůže hýbat levou rukou, takže musíme postupovat tak a tak. Je tomu tak proto, že diagnóza může být zavádějící, může svádět k vlastním předsudkům, mylným očekáváním spojeným s ní. Vhodnější je proto popsat konkrétní projevy spolu s návodem, jak postupovat.? Forma IP a srozumitelnost pro uživatele služby? IP by měl být formulován stručně, srozumitelně pro klienty bez diagnóz i odborných termínů, zkratek, s úctou a respektem ke klientovi. Respektujeme také naše kolegy, kteří jej budou číst, proto se snažíme o čitelnost zápisu. Pozn. Záznam o průběhu služby je sice interní dokument, nicméně klient může požádat o nahlédnutí do něj. Proto vždy formulujeme tak, abychom se klienta nedotkli, neurazili ho a bez obav mu záznam mohli předložit. Zohledňujeme vždy princip důstojnosti.? Rovnají se základní činnosti uvedené ve vyhlášce cílům? Osobní cíl by neměl být totožný se základní činností. Mnohdy jedna činnost u různých klientů naplňuje různé cíle. Činnosti (poskytované služby) jsou pouze prostředkem k naplňování individuálních cílů. Příklady: návštěva canisterapie je prostředkem k naplnění různých individuálních cílů: rozvoj jemné motoriky, kontakt se psem (svého již nemohu mít), zklidnění Úklid - prostředek, činnost, která vede k naplnění cíle: chci se doma cítit dobře a sama už nezvládám, aby se za mne děti nestyděly Doprovod na nákup = chci se sám rozhodnout, co si koupím.? Jak plánovat rizika a jak je najít? V rámci sociálního šetření jednak mapujeme potřeby, jednak rizika, která mnohdy vyplývají z potřeb. Je vhodné uvést je do záznamu. Součástí popisu rizik by měl být návod k řešení: jak se mám zachovat, když nastane určitá situace.

4 Rizika mohou vysvětlovat některá specifika v chování, přístupu ke klientovi: klient se koupe v plavkách, protože jen tak se koupání nebude bránit (velmi se stydí). Vnímáme a definujeme nejen rizika fyzická, ale i psychická např. riziko úzkosti. V rámci Pravidel o poskytování služby by měl být formulovány i postupy, kterými se řeší nouzové situace, např.: jak se zachováme - v zájmu bezpečnosti klienta - v případě, že klient v danou, dohodnutou dobu neotvírá. S tímto postupem by měl být klient - i jeho blízcí - seznámen ještě před podpisem smlouvy. Předcházíme tak riziku stížností a požadavků ze strany rodiny kvůli případným vzniklým škodám (účet za zámek vylomený hasiči).? Spokojenost versus kvalita? Spokojenost stejně tak jako stížnost nemusí být určujícím faktorem kvality služby. Oba faktory jsou velmi subjektivní, kvalita služby by měla být mapována pomocí objektivnějších kritérií. Jiná diskutovaná témata a doporučení: V registru služeb uvádět časovou, např. okamžitou kapacitu služby, nikoliv početní v počtu osob. (Skutečná kapacita služby záleží na čase, respektive na míře podpory, kterou klienti potřebují, nikoliv na počtu klientů okamžitou kapacitu určuje počet pracovníku.) Týrání klienta ze strany jeho blízkých je obecně velmi špatně prokazatelné a z těchto důvodů tedy špatně řešitelné. Možná řešení: 1. Lze požádat o stanovení opatrovníka. 2. V praxi se rovněž osvědčilo ustanovit multidisciplinární tým, jehož součástí je sociální služba, rodina, praktický lékař Ustanovení formulovat spíše jako věcné oznámení, než zdvořilou žádost. Celou situaci projednání stavu a podpory klienta formalizovat. Pozvánky k jednání zasílat písemně, žádat zdůvodnění neúčasti, jako prevenci snaze vyhnout se jednání. Ze strany účastníků vzešel podnět zabývat se v rámci některého příštího DF výkaznictvím práce v terénu. Bylo zdůrazněno, že práce v terénu je jedna z nejobtížnějších. Pracovníci vstupují do hůře předvídatelných situací s nižší mírou zázemí, možností poradit se s kolegy. Proto je důležité poskytnout svým pracovníkům v terénu podporu, respekt a ocenění (ne jen kontrolu). 4. Závěr: Účastníci ocenili množství informací, podnětů k přemýšlení i pro inspiraci, propojení poznatků s praxí i atmosféru, která na diskusním fóru vládla. Pozn. facilitátorů: Zástupce kraje vyjádřil pochybnost nad propojením teorie a praxe v průběhu diskuzního fóra, konstatuje, že zaznělo mnoho teorie, dále že účastníkům nebylo na jejich otázky zodpovězeno. Vzhledem k tomu, že pracovník kraje vyjádřil svou pochybnost v okamžiku, kdy již účastníci nebyli přítomni jednání, nebylo možné jeho názor konzultovat s týmem. Nicméně, facilitátoři

5 vzhledem k závěrečné (konkrétní a individuální od každého účastníka) zpětné vazbě účastníků s vyjádřenými pochybnostmi pracovníka kraje nesouhlasí. Další DF proběhne a jeho tématem bude mimo jiné Klíčový pracovník a jeho role.